iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
6. 9. 2010
16:15 na ČT1

1 2 3 4 5

0 hlasů
2212
zhlédnutí

Děti točí hrdiny

Vůle žít

Vůle žít

13 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Děti točí hrdiny - Vůle žít

  • 00:00:05 Nejlepší hrdina je Spiderman.
  • 00:00:09 Hrdina je můj pes Dino.
  • 00:00:11 Největší hrdina je život.
  • 00:00:21 -Ahoj, já jsem Klára.
    -Já jsem Martin.
  • 00:00:24 Jako loni a předloni naši spolužáci
    natočili letos několik dokumentů
  • 00:00:28 v rámci projektu
    BOJOVNÍCI PROTI TOTALITĚ.
  • 00:00:31 Letos poprvé můžete vidět
    nejlepší z nich v České televizi.
  • 00:00:34 Ústředním motivem byli hrdinové
    a jak je děti vidí.
  • 00:00:43 Loni v kategorii základních škol
    zvítězila ZUŠ v Polici nad Metují.
  • 00:00:49 Vyhráli jsme s dokumentem VŮLE ŽÍT,
    který pojednává o osudech dvou dam,
  • 00:00:54 které prošly holocaustem.
  • 00:00:56 Tyto paní přežily svou smrt.
  • 00:01:00 Narodila jsem se ve Svitavách,
    otec měl obchod s pánskými doplňky.
  • 00:01:09 Po reálce jsem šla do Prahy
    na školu.
  • 00:01:14 Otec chtěl,
    abych byla ve státní službě,
  • 00:01:17 ale když jsem dostudovala,
    tak byla nálada špatná,
  • 00:01:25 a já jsem ve státní službě
    pracovat nemohla.
  • 00:01:38 V Německu se dostávají k moci
    nacisté vedení Adolfem Hitlerem.
  • 00:01:45 Norimberské zákony byly přijaty
    v Německu v září 1935.
  • 00:01:51 Říkají, že Židé nejsou
    plnohodnotnými německými občany.
  • 00:01:58 Plným Židem byl ten,
    kdo měl 3-4 prarodiče,
  • 00:02:05 kteří byli příslušníky
    židovské náboženské obce.
  • 00:02:14 V 10 letech, 15.3.1939,
    na ten den si pamatuji,
  • 00:02:19 bylo Československo okupováno
    německou armádou
  • 00:02:24 a od té doby se vše změnilo,
    protože začaly zákazy, nařízení,
  • 00:02:31 omezování a postupně nás
    od nežidovských sousedů
  • 00:02:38 a kamarádek izolovali.
  • 00:02:40 Nesměli jsme do divadla, do kina,
    do parku, na hřiště, na plovárny.
  • 00:02:53 Pak jsme museli nosit na oblečení
    žlutou Davidovu hvězdu
  • 00:03:01 s nápisem "Jude".
  • 00:03:03 To trvalo skoro 2 roky,
    potom bylo zřízeno židovské ghetto.
  • 00:03:11 Pro ten účel byl vybrán Terezín.
  • 00:03:31 Když jsem tam přijela
    v prosinci 1941,
  • 00:03:33 namalovala jsem tam první kresbičku,
    jsou to 2 děti stavějící sněhuláka.
  • 00:03:38 To byla vzpomínka,
    to v Terezíně nebylo,
  • 00:03:41 nesměli jsme ani ven,
    byli jsme zavřeni v kasárnách.
  • 00:03:44 Tuto kresbičku jsem poslala tatínkovi
    do mužských kasáren,
  • 00:03:48 kde bydlel, a on mi odpověděl -
    maluj, co vidíš.
  • 00:03:51 Tato kresba je dětská,
    ale poslední opravdu dětská.
  • 00:03:55 Od té doby jsem popisovala
    život v Terezíně.
  • 00:04:04 Žili jsme ve stálém strachu.
  • 00:04:06 Brzy jsme poznali,
    že Terezín byla jen
  • 00:04:10 přestupní stanice,
    že odtud odjížděly transporty dál.
  • 00:04:19 Jednou přijel do Terezína
    transport dětí.
  • 00:04:24 Nevěděli jsme,
    odkud děti jsou.
  • 00:04:26 Nesměli jsme k nim.
  • 00:04:28 V den, kdy transport přijel,
    jsme nesměli z kasáren.
  • 00:04:32 Ty děti byly v otřesném stavu:
    špinavé, otrhané, bez bot.
  • 00:04:37 Vypadaly hrozně
    a měly jít do sprch, do dezinfekce.
  • 00:04:42 Když měly jít do sprchy,
    začaly utíkat a křičet "Gaz!",
  • 00:04:48 což je plyn.
  • 00:04:49 Nerozuměli jsme tomu,
    možná jsme nechtěli rozumět.
  • 00:04:53 Nikdo nevěděl.
  • 00:04:55 Ty děti už tehdy věděly,
    že plynové komory existují,
  • 00:04:59 protože jejich rodiče
    zahynuli v plynových komorách.
  • 00:05:05 Po příchodu do Terezína
    jsem chtěla najít otce.
  • 00:05:13 Po příjezdu je nahnali
    do sklepní místnosti,
  • 00:05:16 ale Louisa našla ošetřovnu,
    kde se dozvěděla,
  • 00:05:18 že byl s těžkým zápalem plic
    odeslán transportem na východ.
  • 00:05:28 S otcem jsem se minula o 3 hodiny,
    nikdy jsme se už neviděli.
  • 00:05:36 S otcem jsem měla nádherný vztah,
    protože nám zemřela matka
  • 00:05:41 na španělskou chřipku.
  • 00:05:43 Bylo mi 2,5 roku.
  • 00:05:46 Když jsem otce už nenašla,
    velmi mě to zabolelo.
  • 00:05:55 Vrátila jsem se
    do sklepní místnosti,
  • 00:05:58 lehla si na zem, přikryla se pláštěm
    a strašně jsem brečela.
  • 00:06:04 Dostala jsem křeč pláče.
  • 00:06:14 Pak byl najednou hrozný rámus
    v místnosti, řvaní, hrozný hluk,
  • 00:06:21 ale já jsem se nehnula.
  • 00:06:23 Nic mě nezajímalo,
    nehnula jsem se.
  • 00:06:29 Najednou nastalo ticho,
    to mě vyburcovalo,
  • 00:06:34 odhodila jsem plášť,
    posadila jsem se,
  • 00:06:38 na plášti jsem měla proužek
    se jménem a číslem.
  • 00:06:44 Byl to další transport,
    asi si mysleli, že jsem mrtvá,
  • 00:06:50 protože jsem nereagovala.
  • 00:06:53 Byla jen boule pod pláštěm,
    já jsem se nehnula,
  • 00:06:58 tak mě tam nechali ležet -
    to mi zachránilo život.
  • 00:07:08 Většina terezínských vězňů
    byla později -
  • 00:07:11 někdy po několika dnech,
    někdy po 2 letech v ghettu,
  • 00:07:16 deportována dál,
    hlavně do Osvětimi.
  • 00:07:22 Většina těch, kteří byli zařazeni
  • 00:07:24 do transportu na východ z Terezína,
    zahynula.
  • 00:07:29 Většina z nich byla zavražděna ihned,
    když přijela do toho místa.
  • 00:07:37 Když jsme přišli do Osvětimi,
    netušili jsme, kde jsme.
  • 00:07:41 Vždy se to odehrávalo v noci.
  • 00:07:44 Vlak zastavil, vyhnali nás z vlaku,
    tam byli Poláci
  • 00:07:50 v proužkovaných oblecích.
  • 00:07:53 Když na nás řvali "rychle, rychle",
    udělala jsem na ně tento pohyb -
  • 00:08:04 co se děje.
  • 00:08:07 On mi odpověděl tak.
  • 00:08:10 Netušili jsme,
    kde jsme se octli.
  • 00:08:12 Viděli jsme obrovskou plochu
    s baráky obehnanými ostnatým drátem
  • 00:08:18 a lidi v pruhovaných,
    trestaneckých šatech.
  • 00:08:22 Vzadu byly komíny,
    nechápali jsme, co to je,
  • 00:08:26 snad kouří továrna.
  • 00:08:28 To byly komíny krematoria.
  • 00:08:31 Hrozný zápach z těch vlasů -
    to si nikdo neumí představit.
  • 00:08:39 S tím jsme žili 4 měsíce.
  • 00:08:44 V lednu 1945 nás vyzvali na apel
    a nastal pochod smrti.
  • 00:08:57 Pochody smrti jsou hrůznou kapitolou
    holocaustu.
  • 00:09:02 Odehrávají se v posledních týdnech,
    měsících 2. sv. války, v době,
  • 00:09:10 kdy všichni vědí,
    že Německo válku prohraje
  • 00:09:13 a že osvobození vězňů je věc času.
  • 00:09:17 Nacisté usilovali o zahlazení stop
    po koncentračních táborech
  • 00:09:22 a po vyhlazování Židů.
  • 00:09:24 Žijící vězně z koncentračních táborů
    evakuovali, jak se tomu říkalo.
  • 00:09:32 Probíhaly pěšky nebo vlakem,
    za kruté zimy.
  • 00:09:40 Lidé nebyli dostatečně oblečení,
    neměli dost jídla,
  • 00:09:45 většinou jim chyběly
    dobré boty.
  • 00:09:47 Lidé byli pochodem vyčerpáni.
  • 00:09:53 Mnoho vězňů zahyne na cestě,
    kde je esesáci zastřelí,
  • 00:10:00 když nemohou jít dál.
  • 00:10:03 Dali nás znovu do vagónů
    a přes celé Německo nás vezli
  • 00:10:07 na sever do toho nejhoršího,
    co nás ještě mohlo potkat ?
  • 00:10:15 do Bergen-Belsenu,
    kam posílali ze všech táborů.
  • 00:10:25 Nebyla tam plynová komora,
    ale tyfus
  • 00:10:29 a tam lidé umírali infekcí
    a prostředím.
  • 00:10:39 V Bergen-Belsenu byly
    neskutečné poměry,
  • 00:10:42 byl v dezolátním stavu,
    mrtvoly tam ležely na zemi,
  • 00:10:48 umírající se táhli,
    kteří už nedošli ani na latrínu,
  • 00:10:54 pokálené všechny cesty,
    naskládané mrtvoly.
  • 00:11:05 Bylo to strašné.
  • 00:11:07 15.4. nás vypískali na apel.
  • 00:11:13 Vyběhli jsme a stáli,
    na apel pražilo slunce,
  • 00:11:17 byl už duben.
  • 00:11:19 Stáli jsme a stáli,
    a nikdo nás nepřišel počítat.
  • 00:11:31 Najednou moje kamarádka vykřikla:
    "To jsou Angličané!"
  • 00:11:40 Letadlo nad námi.
  • 00:11:46 Neměli jsme kam jít.
  • 00:11:48 Trvalo to dlouho, přijeli jsme,
    byli jsme nemocní.
  • 00:11:52 Dostali jsme horečku,
    byli jsme v nemocnici
  • 00:11:55 na tyfovém oddělení.
  • 00:11:57 Pustili mě dřív než maminku,
    chodili jsme po ulicích,
  • 00:12:01 jedli jsem ve vývařovnách ?
    Červený kříž
  • 00:12:05 a různé charitativní organizace.
  • 00:12:08 Někde vařili ráno kávu,
    někde v poledne polévku.
  • 00:12:12 Od rána jsme sháněli,
    kde budeme spát v noclehárně.
  • 00:12:16 Začátek byl hrozně těžký.
  • 00:12:18 Vrátili jsme se do tohoto bytu,
    v září jsem začala chodit do školy.
  • 00:12:23 Nebylo to jednoduché,
    tatínek se nevrátil.
  • 00:12:28 Nikdy jsme se nedozvěděli,
    kde tatínek zahynul.
  • 00:12:32 Dlouho jsme čekali,
    protože se stávalo,
  • 00:12:36 že se někteří jednotlivci vraceli.
  • 00:12:39 Tak jsme začali žít.
  • 00:12:43 V Evropě po 2. sv. válce je
    mnoho Židů,
  • 00:12:46 kteří nemají kam jít.
  • 00:12:51 Část z nich bydlí v táborech
    pro lidi bez domova.
  • 00:13:00 To je transport,
    o kterém jsem mluvila,
  • 00:13:03 to jsou ty děti.
  • 00:13:20 Skryté titulky: Milena Nečadová,
    Česká televize, 2010

Související