iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
11. 6. 2009
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

100 hlasů
31795
zhlédnutí

Děti války, děti míru

Děti války, děti míru

Ugandští školáci

58 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Děti války, děti míru

  • 00:00:51 Že uvidím chudobu, to jsem
    počítala, ale že ty lidi v tom
  • 00:00:55 uvidím šťastné, to jsem nepočítala.
  • 00:00:58 Ne šťastné do té míry:
    my tak chceme navždycky zůstat.
  • 00:01:03 Ale šťastní v tom, jak jsou schopni
    to přijmout, že tak prostě žijou
  • 00:01:07 a že jako doufají samozřejmě,
    že to bude lepší,
  • 00:01:10 ale na druhou stranu nebrečí.
  • 00:01:12 V Ugandě je obrovský rozdíl
    mezi tím, jestli člověk žije
  • 00:01:16 ve městě nebo na vesnici.
  • 00:01:18 Ve městě jsou slamy a jsou tady
    hodně chudí lidé, ale člověk,
  • 00:01:22 jako Evropan, tady dá se říct
    sežene všechno,
  • 00:01:25 co by sehnal v Evropě.
  • 00:01:28 O to větší je to potom rozdíl,
    když se dostane na vesnici,
  • 00:01:32 což je jedna velká buš, kde prostě
    okolo cesty jsou jenom domky.
  • 00:01:36 Když člověk zajde za ty domky,
    tak jde ještě dál do toho lesa,
  • 00:01:40 mezi ty stromy,
    a najednou tam je další domek,
  • 00:01:43 jako by to nikdy nekončilo.
  • 00:01:46 Člověk má pocit, že teď už jsem
    někde uprostřed buše,
  • 00:01:49 kde lidská noha nevstoupila,
    a stejně tam ty lidi pořád žijí.
  • 00:01:55 V Ugandě aby dítě mohlo chodit
    do školy, tak musí platit školné.
  • 00:01:59 Je to povinné na základních školách
    i na středních, mimo školy,
  • 00:02:03 kde funguje takzvané to
    Universal Primary Education,
  • 00:02:07 kde je škola podporována vládou.
  • 00:02:09 Na všech ostatních je tedy vzdělání
    kvalitnější, protože učitelé
  • 00:02:14 dostávají plat přímo ze školného,
    které dítě zaplatí.
  • 00:02:17 Aby dítě mohlo chodit do školy,
    tak nejenže musí zaplatit školné
  • 00:02:22 a zkoušky a musí mít sešity,
    ale musí také nosit uniformu.
  • 00:02:26 Uniforma není úplně
    levná záležitost,
  • 00:02:28 ale jakmile to dítě uniformu
    nenosí, tak ho ze školy vyhodí.
  • 00:02:35 Projekt Adopce na dálku zajišťuje
    přístup ke vzdělání dětem v Ugandě.
  • 00:02:41 Je to pomoc, dá se říct,
    od individua v ČR
  • 00:02:44 jednomu individuu v Ugandě.
  • 00:02:46 To znamená, že jeden člověk
    z ČR platí jedno dítě v Ugandě.
  • 00:02:52 A za ty peníze, který on mu posílá,
    tak my tady vyplatíme školné,
  • 00:02:57 kupujeme mu knížky,
    jako sešity do školy,
  • 00:03:00 a dáváme mu peníze na oběd.
  • 00:03:02 Když dítě onemocní, vezmeme ho
    k doktorovi, zaplatíme ty výdaje,
  • 00:03:06 jako je cesta a léky, a potom
    koupíme uniformu jednou za rok.
  • 00:03:10 Mým úkolem tady v tom je,
    aby to všechno bylo těm dětem
  • 00:03:14 doručeno ve správný čas
    a správnou cestou.
  • 00:03:18 Když tady děti tancovaly,
    tak se vždycky přijdou podívat
  • 00:03:22 ty okolní, co ještě
    do školy nechodí.
  • 00:03:24 A jenom závistivě pozorují
    ty ostatní, co můžou být pohromadě
  • 00:03:29 a dostávají každý den oběd.
  • 00:03:30 A přesně tak nějak vypadají
    ty děti, když je registrujeme.
  • 00:03:34 Přijdeme tam, jsou otrhané, jako se
    bojí a neumí moc vystupovat.
  • 00:03:39 Člověka zahřeje na srdci, když
    potom to samý dítě, který takto
  • 00:03:43 registruje, potká někde ve škole,
    je čistý, v uniformě, má boty,
  • 00:03:47 je naobědvaný a už má takový nějaký
    povědomí o životě, učí se.
  • 00:03:51 Myslím si, že v tom jde hodně vidět
    smysl toho projektu.
  • 00:03:55 Škola za námi se jmenuje Maranatha
    Primary School, spolupracujeme
  • 00:03:59 s ní už 7 let a máme tady
    asi 180 dětí.
  • 00:04:02 Jednou z nich je právě
    Viola Takwaza sponzorovaná
  • 00:04:05 paní Salingerovou Irenou.
  • 00:04:08 Já jsem se rozhodla sponzorovat
    v roce 2002, protože se mi zabil
  • 00:04:13 manžel v autě, můj první manžel.
  • 00:04:17 Já přestože mám rodiče, tak nemám
    sourozence a tady vlastně
  • 00:04:21 ve vesnici jsme "náplavy, takže
    tady jsem ani neměla moc známých
  • 00:04:26 a potřebovala jsem tu rodinu
    jakoby doplnit.
  • 00:04:29 To vědomí mi hrozně pomáhalo,
    že prostě někde někdo je, kdo -
  • 00:04:33 komu můžu pomoct já a kdo je mi
    bližší tím, že vlastně díky tomu
  • 00:04:37 mému příspěvku se jim vylepší
    ten život, minimálně o to vzdělání.
  • 00:04:42 Já jsem Lenička a každý den
    tu bydlím a pes mě vůbec
  • 00:04:45 neposlouchá, a ne a ne.
  • 00:04:53 Co se našich příjmů týče, my jsme
    klasická americká střední třída.
  • 00:04:57 Máme dům, dvě auta, jedno dítě
    a zlatého retrívra.
  • 00:05:09 Tohle je Džuda, to je vlastně
    ten úplně první chlapeček,
  • 00:05:13 kterého jsme měli.
  • 00:05:15 Tohle je ten náš druhý chlapeček,
    to je Vincent.
  • 00:05:20 No a tohle je Violka.
  • 00:05:32 Každé dítě já osobně,
    navštívím, podívám se k němu domů.
  • 00:05:36 Snažím se za pomoci překladatele,
    jako sociálního pracovníka,
  • 00:05:40 zeptat se toho dítěte, s kým žije,
    co dělá, jak ho baví škola,
  • 00:05:44 kolik mu je let, zjistit nějak jako
    jestli to dítě vůbec o to má zájem,
  • 00:05:49 jestli chce do školy chodit.
  • 00:05:56 A jestli ti poručníci rozumí tomu,
    že my chceme platit školné,
  • 00:06:00 že my nechceme jim nosit peníze
    přímo do domu, ale my chceme
  • 00:06:04 podporovat to vzdělání.
  • 00:06:06 Aby ti poručníci to dítě
    v tom taky podpořili,
  • 00:06:09 aby mu nebránili v tom
    chodit do školy.
  • 00:06:15 Viola Takwaza je vlastně
    nově registrovaná úplně nedávno,
  • 00:06:19 byla doporučena zase
    sociálním pracovníkem
  • 00:06:22 a komunitním představitelem,
    že pochází z chudé rodiny.
  • 00:06:29 Když jsem tam přišla, tak mě
    šokoval způsob, jakým žijí.
  • 00:06:34 Je to ten typický příklad,
    kdy otec zemřel a matka děti
  • 00:06:37 opustila, nechala je prarodičům.
  • 00:06:44 Viola mi musí pomáhat,
    protože je z dětí nejstarší.
  • 00:06:52 Starám se o čtyři děti
    a ještě jedno tu mám navíc.
  • 00:07:01 Dvakrát za měsíc se za ní chodí
    její matka podívat.
  • 00:07:05 Pěstuju, co se dá, okopávám pole,
    pěstuju zeleninu.
  • 00:07:10 Okopávám pole tady a u souseda,
    ale jsem slabá a bolí mě ruce
  • 00:07:14 a nemám peníze.
  • 00:07:29 Viola nemá žádné boty, a když prší,
    musí chodit bosa
  • 00:07:33 a je pak hrozně špinavá.
  • 00:07:51 Viola? Viola se vším pomáhá, pleje,
    okopává, vaří, nosí vodu.
  • 00:07:55 Dává pozor na děti,
    pomáhá jim s mytím.
  • 00:08:05 Když přijdu ze školy,
    trochu si hraju.
  • 00:08:08 Pak jdu na dřevo,
    a když ho nasbírám, jdu pro vodu.
  • 00:08:13 Pak připravuju jídlo na večer,
    loupu brambory a kasavu
  • 00:08:17 a pomáhám vařit.
  • 00:08:21 Budeme vám vděční za cokoliv,
    co Viole dáte.
  • 00:08:25 Jsme slabí, staří, nemáme nic,
    vnučka potřebuje chodit do školy.
  • 00:08:31 Cokoliv dáte, zmírní naši bídu.
  • 00:08:33 Já špatně vidím, nemůžu platit
    léčení, ale důležitá je
  • 00:08:37 naše vnučka, co s ní bude.
  • 00:08:43 V případě Violy, která teďka žije
    s babičkou, tak jí taky vlastně
  • 00:08:48 říká "mami a dědovi "tati,
    protože jsou to její poručníci.
  • 00:08:52 Ona už třeba ví, že jim má říkat
    "babi a dědo, protože jsme jí
  • 00:08:56 řekli: "To není matka, to není
    otec, to je babička.
  • 00:08:59 A když píšeš dopis do Evropy,
    tak to musíš udělat jako zřetelné,
  • 00:09:04 aby si dárce nemyslel, že jsme
    lhali, že rodiče tam nejsou.
  • 00:09:10 Píšu jí, že jí moc děkuju.
    Píšu jí, že ji mám ráda.
  • 00:09:16 Ona hrozně pěkně kreslí.
  • 00:09:18 Tady je paní učitelka a holčičky
    ve škole, tady jsou stromy,
  • 00:09:23 strom a paní a tady pak jsou -
    nádobí.
  • 00:09:29 Takže od ní vlastně máme
    tyhle tři dopísky.
  • 00:09:32 Nejsou to jakoby moje děti,
    ale jsou to hodně blízcí přátelé.
  • 00:09:36 Já si myslím, že to máme oba.
  • 00:09:38 Ty se taky vždycky těšíš,
    když přijde obálka.
  • 00:09:44 Ale je na ženu, takže já musím
    počkat, až ji otevře,
  • 00:09:48 takže má právo prvního čtení.
  • 00:09:50 -Přinese táta přece mašinu.
    -Táta přinese mašinu, viď.
  • 00:09:54 Myslím, že nejsme moc schopní
    představit si, jak tam děti žijí,
  • 00:09:59 protože my máme informace jenom
    zprostředkovaně, z těch dopisů.
  • 00:10:03 A tam vždycky nejoblíbenější
    činnost, nebo nejčastější činnost,
  • 00:10:07 kterou dítě vykonává,
    je nošení vody.
  • 00:10:10 To my si vůbec neumíme představit,
    tady jdete ke kohoutku, všude voda.
  • 00:10:15 Ten život je tam posunutý někam
    asi úplně jinam,
  • 00:10:18 než my jsme tady zvyklí.
  • 00:10:20 A postavíš teda mašinku?
    Hele, vyzkoušíme, že jezdí?
  • 00:10:26 Chtěli bychom se s nimi
    někdy setkat.
  • 00:10:29 V pravidlech té arcidiecézní
    charity je, že v žádném případě
  • 00:10:33 nesmíme dětem nabízet setkání
    a nesmíme jim slibovat,
  • 00:10:36 že za nimi přijedeme.
  • 00:10:38 To si myslím,
    že my asi nikdy neabsolvujeme.
  • 00:10:41 Ale bylo by to hezký.
    I když nevím, co bych jim řekla.
  • 00:10:45 Ahoj, já jsem ta, co ti posílá
    ty peníze tady.
  • 00:10:48 V adopčním programu se vlastně
    platí za ugandské dítě
  • 00:10:52 7 000 korun ročně.
  • 00:10:54 My posíláme ještě 1 000 korun
    na takové to konto těch dárků,
  • 00:10:58 takže nás to vychází
    15 000 korun ročně.
  • 00:11:01 Co se týče našich příjmů,
    tak pro nás v tuto chvíli
  • 00:11:05 to nejsou úplně velké peníze.
  • 00:11:08 Nebyl žádný moment, že bychom
    říkali, že dost bylo sponzorování,
  • 00:11:12 už nemáme peníze,
    třeba když byla Lenička.
  • 00:11:15 Zvažovali jsme priority,
    ale rozhodně tam nebylo:
  • 00:11:19 je potřeba zrušit adopci na dálku.
    Nic takovýho nebylo.
  • 00:11:28 Všimla jsem si,
    že má z listí upletenou panenku.
  • 00:11:31 S tím si tady děti často hrají.
  • 00:11:33 Z banánového listí upletou panenku
    a pak je to jejich kamarádka,
  • 00:11:38 je to taková ta česká Barbína.
  • 00:11:40 Oblíkají jí různý hadříky
    a hrají si s ní.
  • 00:11:44 A pro kluky samozřejmě fotbal.
  • 00:11:47 Z banánového listí zase upletou
    kopačák a hrají si s ním kdekoliv,
  • 00:11:51 v jakýchkoliv podmínkách.
  • 00:11:57 Taky jsou zajímavý ty jejich
    nápisy, co tady mají.
  • 00:12:01 Snaží se dětem vštípit to správný
    chování, že nemají chtít
  • 00:12:05 nějaký peníze třeba i za sex,
    a to jsme na základní škole, jo.
  • 00:12:10 Tady jde fakt o to, že oni si
    myslí, že nejlepší věk pro to,
  • 00:12:14 aby se dívka vdala,
    je mezi 10 a 15 lety.
  • 00:12:17 To je holčička úplně malá.
  • 00:12:22 A když dítě třeba odejde,
    musí opustit ten program,
  • 00:12:25 tak je to z mnoha důvodů.
  • 00:12:27 Nejčastěji je to to, že se někam
    odstěhuje, že umřou rodiče
  • 00:12:31 a dítě si vezme někdo jiný,
    který třeba bydlí už daleko,
  • 00:12:35 a my ani nevíme kde přesně a nejsme
    schopni ho v té buši nikde najít.
  • 00:12:40 Anebo nejčastější v případě holek
    je to, že předčasně otěhotní.
  • 00:12:48 To je to, že Uganďani si myslí,
    že jakmile se holka stane ženou,
  • 00:12:52 biologicky, tak je vlastně schopna
    mít děti a být matkou.
  • 00:13:00 Opravdu jsou situace, kdy holka
    jde v noci na vesnici a někdo ji
  • 00:13:04 přepadne, znásilní a hned má dítě.
  • 00:13:06 Souvisí s tím taky fakt, že je tady
    takový mýt, že když je muž
  • 00:13:11 HIV pozitivní, může se vyléčit tím,
    že se vyspí s pannou.
  • 00:13:32 (Škorvánková) Projekt nemocnice
    vlastně navázal na dlouhodobou
  • 00:13:36 aktivitu Arcidiecézní charity Praha
    v Ugandě, a to je projekt
  • 00:13:40 Adopce na dálku, který tady
    probíhá asi od roku 2001.
  • 00:13:45 Celkem je v něm teď asi 5 000 dětí
    a velká část těch dětí
  • 00:13:49 je právě tady v okolí nemocnice,
    proto jsme se rozhodli
  • 00:13:53 tu nemocnici založit tady.
  • 00:13:55 Sponzoři dětí se rozhodli,
    že je třeba rozšířit jejich podporu
  • 00:13:59 místním lidem nejen o vzdělání,
    ale taky o zdravotní péči.
  • 00:14:03 Protože nemá smysl,
    aby lidé sice byli vzdělaní,
  • 00:14:06 ale ve dvaceti zemřeli na AIDS
    nebo něco podobného.
  • 00:14:09 Děti z programu Adopce na dálku
    jsou pravidelně testovány všechny
  • 00:14:14 v nemocnici, chodí na pravidelné
    testy, které jsou zdarma.
  • 00:14:18 Tím se snažíme zjistit,
    kdo je pozitivní,
  • 00:14:20 aby se mohl již potom léčit.
  • 00:14:22 Zatím máme dobrou zprávu,
    že ani jedno z dětí z programu
  • 00:14:26 Adopce na dálku se nenašlo,
    že by bylo pozitivní.
  • 00:14:33 Pokud by tady nemocnice nebyla,
    tak lidé by šli velmi pravděpodobně
  • 00:14:37 buď do místní lékárny, kde by si
    koupili léky dle svého uvážení,
  • 00:14:42 což je většinou kombinace
    třeba šestero antibiotik.
  • 00:14:45 Takže potom vzniká rezistence
    na jaké jakékoliv léky.
  • 00:14:49 Druhá velice rozšířená a oblíbená
    možnost jsou tradiční herbalisté.
  • 00:14:53 Nebo někteří používají k léčení
    byliny, někteří používají
  • 00:14:58 magii, kouzla, víru,
    ale i praktiky typu nařezávání.
  • 00:15:02 Máme tady případy otravy bylinami
    nebo zanícených ran, kdy se nejdřív
  • 00:15:07 pokoušeli prostě malárii léčit
    rozřezáním těla,
  • 00:15:11 prostě magickým obřadem.
  • 00:15:19 Lidé věří, že duchové našich předků
    jsou pořád tady, že žijí i po smrti
  • 00:15:25 a že mají tu moc znát příčinu toho,
    co nás trápí, a že jim duchové
  • 00:15:29 v případě problému dokáží pomoci.
  • 00:15:43 K tradicím patří víra, že v rámci
    klanu nás duchové předků řídí,
  • 00:15:47 určují naše chování a normy.
  • 00:15:59 A proto, když lidé onemocní nebo
    mají problémy, přemýšlí o tom,
  • 00:16:03 jestli se neprovinili vůči duchům.
  • 00:16:05 Protože být nemocný znamená
    v naší kultuře být prokletý.
  • 00:16:13 Proto lidé chodí pro radu
    k tradičním léčitelům.
  • 00:16:16 A je nemyslitelné přijít
    k tradičnímu obřadu na setkání
  • 00:16:20 s duchy s holýma rukama.
  • 00:16:22 Věří se, že na bohy udělá dobrý
    dojem prolití zvířecí krve.
  • 00:16:28 Proto ve většině případů lidé
    používají jako oběti kuřata, krávy,
  • 00:16:33 kozy nebo ovce. Záleží to na tom,
    co si mohou dovolit.
  • 00:16:39 Pokud třeba někdo chce vyhrát volby
    a dostat se do parlamentu,
  • 00:16:43 je to silná konkurence.
  • 00:16:45 Proto se vydá k tradičnímu
    léčiteli, a ten může poradit
  • 00:16:49 lidskou oběť v podobě hlavy.
  • 00:16:55 V takovém případě se dotyčný
    opravdu vydá prolít lidskou krev.
  • 00:17:02 Kdybyste ale šli za tradičními
    léčiteli a ptali se jich,
  • 00:17:05 zda je to pravda, popřeli by to,
    protože by to mělo negativní vliv
  • 00:17:10 na pověst jejich řemesla.
  • 00:17:18 Tohle je naše klinika,
    místo pro naše pacienty.
  • 00:17:24 Někdo se třeba zblázní
    a tady dostane léčbu a pomoc.
  • 00:17:28 Přijdou třeba i ženy,
    které nemůžou mít děti.
  • 00:17:34 Přijdou sem, my jim dáme lék
    a mají děti, začnou plodit.
  • 00:17:42 HIV ne, to léčit nedokážeme.
    Zmírníme obtíže, ale nevyléčíme.
  • 00:17:52 Občas tradiční léčitelé vidí,
    že duchové nepomůžou, a nasměrují
  • 00:17:56 pacienta k nám do nemocnice.
  • 00:18:01 Ale to, že by nemocnice posílaly
    pacienty šamanům,
  • 00:18:05 o tom jsem neslyšel.
  • 00:18:13 Některé lidi přijmou do nemocnice
    proto, že mají problém s krví.
  • 00:18:17 Dáme jim transfuzi, ale příští den
    už se zase při kontrole ukáže,
  • 00:18:22 že mají krve nedostatek.
  • 00:18:24 Oni věří, že je to proto,
    že jim nějací duchové sají krev.
  • 00:18:28 Proto odejdou k šamanovi
    pro kouzelnou tabletu.
  • 00:18:31 Prostě si to dají do kapsy nebo
    do peněženky a věří, že to funguje,
  • 00:18:35 že tím zastaví démona,
    který jim pije krev.
  • 00:18:40 Ten mladý muž sem přišel se svým
    problémem, že nemůže najít práci.
  • 00:18:46 Doktor mu ukázal malý kousek dřeva.
  • 00:18:49 Dostane dřívko
    a má si ho dát do úst v den,
  • 00:18:52 kdy půjde na pracovní pohovor.
  • 00:18:56 Takže až začne mluvit s osobou,
    která mu má dát práci,
  • 00:19:00 dřívko v ústech mu zajistí
    požehnání, aby uspěl.
  • 00:19:03 Až práci dostane, polovinu
    první výplaty přinese k šamanovi
  • 00:19:07 jako úlitbu duchům, aby je potěšil.
  • 00:20:18 V nemocnici poskytujeme zdravotní
    péči samozřejmě nejen
  • 00:20:22 pro sponzorované děti,
    ale úplně pro každého.
  • 00:20:25 Každý, kdo přijde,
    tak se v nemocnici zaregistruje,
  • 00:20:28 zaplatí malý vstupní poplatek
    a dostane veškeré typy péče,
  • 00:20:32 od laboratorních testů,
    ambulantní péče, přes léky.
  • 00:20:36 Výše toho poplatku je malá,
    odpovídá to nějakým 35 korunám
  • 00:20:40 za dospělého člověka, což jsou tady
    asi tak tři místní obědy.
  • 00:20:46 Poplatky od pacientů pokryjí
    zhruba 13 % nebo maximálně 15 %
  • 00:20:50 těch provozních nákladů nemocnice,
    zbytek nese právě Arcidiecézní
  • 00:20:55 charita Praha a od letošního roku
    už i Vysoká škola socialnej práce
  • 00:21:00 a zdravotnictva svate Alžběty
    ze Slovenska.
  • 00:21:07 Snažíme se pokrýt celou škálu péče,
    to znamená mít tady vlastně
  • 00:21:11 celou dobu gynekologa, chirurga,
    anesteziologa, pediatra
  • 00:21:15 a internistu.
    Zbytek personálu je ugandský.
  • 00:21:24 V nemocnici jsem především na místě
    internisty, ale může mi sem
  • 00:21:28 přijít prostě kdokoliv - od kožních
    infekcí až po nějaké úrazy,
  • 00:21:32 prostě všecko, no.
  • 00:21:36 Rozdíl je ten, že tady má
    lidský život menší váhu než u nás.
  • 00:21:42 Tady prostě žena má těch
    6 - 10 dětí a prostě děti umírají,
  • 00:21:46 vždycky umíraly.
    Nejsou tak úzkostliví jako u nás.
  • 00:21:49 Nemocnice má 4 oddělení
    plus ambulantní péči,
  • 00:21:53 v současné době zaměstnáváme
    kolem 75 lidí.
  • 00:21:56 Nemocnice má kapacitu oficiálně
    53 lůžek, avšak po většinu doby
  • 00:22:00 jsou lůžka, zvláště na dětském
    oddělení, obsazená 2 - 3 pacienty.
  • 00:22:06 Vždycky do nemocnice pacienta
    doprovází celá rodina,
  • 00:22:10 která se tady o něj stará, vaří mu,
    bydlí tady s ním.
  • 00:22:14 Často berou s sebou i domácí
    zvířata, takže je tady docela živo.
  • 00:22:23 V nemocnici se nám narodí asi tak
    4 - 5 dětí denně, a měsíčně
  • 00:22:27 dalších nějakých 9 císařským řezem.
  • 00:22:32 Nejčastější diagnózou v nemocnici
    je každopádně malárie.
  • 00:22:36 Většina pacientů přichází
    s malárií, přichází bohužel
  • 00:22:40 často pozdě, takže s sebou malárie
    přináší už potom i chudokrevnost.
  • 00:22:45 Potom tady musí ležet
    na transfůzích,
  • 00:22:47 jsou tím pádem i podvyživení.
  • 00:22:49 Malárie je často spojená s tyfem,
    to je taky jedna
  • 00:22:53 z velmi běžných diagnóz.
  • 00:22:54 HIV samozřejmě je velice časté,
    u nás to tak vychází,
  • 00:22:58 že 6 testů z 10 je pozitivních.
  • 00:23:05 Mě vlastně zezačátku po příjezdu
    asi nejvíc šokovala
  • 00:23:09 právě míra nákazy HIV AIDS.
  • 00:23:11 Tady opravdu prostě jedete v taxíku
    a víte, že necelá polovina lidí
  • 00:23:15 nebo polovina lidí z toho taxíku
    je HIV pozitivních.
  • 00:23:19 Vlastně když tady operujeme
    nebo rodíme císařskými řezy,
  • 00:23:23 tak celkem běžně lékaři operují
    za standardních podmínek
  • 00:23:27 HIV pozitivní pacienty.
  • 00:23:39 (Matulová) Pojetí času je tady
    hrozně imaginární.
  • 00:23:42 Nejsou schopni říct, kolik je hodin
    a kolik bude hodin potom
  • 00:23:46 a co dělali minulý týden
    a kdy se přesně narodili.
  • 00:23:49 Něco jako datum tady v podstatě
    nehraje nějakou významnější roli.
  • 00:23:55 Jsem nepříjemná na ty lidi,
    kteří si myslí, že jsme tady přišli
  • 00:23:59 jenom bezhlavě něco rozdávat
    a můžeme si dovolit úplně všechno.
  • 00:24:21 Jsme ve škole Lugazi Progressive,
    kam chodí Esther.
  • 00:24:25 Esther je tady na internátu,
    který ale doplácí její rodiče.
  • 00:24:29 Dárce, který jí posílá peníze,
    tak z toho je placeno školné.
  • 00:24:33 Internát už nemůžeme doplácet,
    protože je to příliš drahé,
  • 00:24:37 a proto její rodiče doplácejí.
  • 00:24:43 U nás na střední škole,
    tam je to dobré.
  • 00:24:46 Po každé hodině zazvoní
    na přestávku a pak na oběd.
  • 00:24:52 A hned po jídle si zase jdeme
    do třídy číst knihy.
  • 00:25:01 Píšu pánovi,
    který se jmenuje Mahelov,
  • 00:25:04 jeho žena se jmenuje Helena.
  • 00:25:08 Píší mi v dopisech
    o ročních obdobích,
  • 00:25:11 jestli je zima nebo léto nebo jaro.
  • 00:25:17 Když začne léto, píšou mi,
    že se jedou koupat k moři.
  • 00:25:26 Píšu jim, jaké mám ráda jídlo
    a čím se chci stát a co dělám,
  • 00:25:30 když jsou ve škole prázdniny.
  • 00:25:35 Jak pomáhám s domácími pracemi
    a také jim děkuji za to,
  • 00:25:39 že mi platí školné
    a jídlo ve škole.
  • 00:25:45 -Mami, nemáš pak ještě
    nějaký tady ty?-Ne.
  • 00:25:51 Mají dvě děti, oba jsou to chlapci.
  • 00:25:54 Starší se jmenuje Rostislav
    a mladší "Džonas".
  • 00:26:00 Ten starší právě chodí do školy,
    je ve druhé třídě na základce.
  • 00:26:04 A ten mladší je v jeslích.
  • 00:26:10 Jonáš Guláš, první Mahel.
  • 00:26:14 Já se jmenuju Rosťa Mahel.
  • 00:26:16 Tady jsou postupně fotografie,
    které nám tak zhruba jednou
  • 00:26:20 za rok posílá, abychom viděli,
    jak vyrostla a jak jí to sluší.
  • 00:26:27 Tohle je poslední fotka,
    která přišla loni.
  • 00:26:32 Taky nám posílá občas dopis,
    asi tak dvakrát ročně, a většinou
  • 00:26:36 nám do něj i něco nakreslila.
  • 00:26:39 Jak dlouho sponzorujeme Esther,
    to nevím, to nepočítám,
  • 00:26:43 ale tři nebo čtyři roky.
  • 00:26:45 Rozhodli jsme se z toho důvodu,
    že takovou smysluplnou formou
  • 00:26:52 je přispívat ne na nějakou
    humanitární pomoc neadresnou,
  • 00:26:56 ale nejlepší je ty peníze směřovat
    prostě konkrétně na jedno dítě.
  • 00:27:01 A vzhledem k tomu, že uznávám tu
    roli vzdělání jako důležité hodnoty
  • 00:27:05 a důležité možnosti,
    jak ty podmínky změnit,
  • 00:27:09 v podstatě to uznávám jako jedinou
    možnost, tak jsme se rozhodli
  • 00:27:13 právě jít na to přes to vzdělání.
  • 00:27:16 Věděl jsem i o situaci v Ugandě,
    kde skončila nedávno občanská
  • 00:27:20 válka, kde na severu pořád ještě
    bojují milice a jsou tam
  • 00:27:24 přeshraniční konflikty se Súdánem.
  • 00:27:26 Takže ta Uganda se nám zdála
    taková jedna z nejpotřebnějších.
  • 00:27:30 Z dopisů, které nám píše Esther,
    dochází nám zhruba dvakrát ročně,
  • 00:27:35 se dozvídáme jenom takové všeobecné
    věci, jak se jí daří zhruba
  • 00:27:39 ve škole, k tomu dostaneme
    přiložené vysvědčení,
  • 00:27:42 a že se má v pořádku.
  • 00:27:44 Vždycky tam píše velké poděkování
    za sponzorování,
  • 00:27:47 ale to je v podstatě všechno.
  • 00:27:49 Já jsem měl takovou snahu
    zezačátku v těch dopisech se jí
  • 00:27:53 ptát, co třeba sází, čím se živí,
    jaké jsou její normální
  • 00:27:57 domácí práce, to v těch dopisech
    ale prostě není.
  • 00:28:04 Tohle je náš domov. Tady jíme.
  • 00:28:09 Támhle spí moje matka.
  • 00:28:13 Tady je místnost, kde spí babička.
    Spím tu i já a moje dvě sestry.
  • 00:28:19 To jsou kanystry,
    které máme na vodu,
  • 00:28:21 a tyhle motyky používáme na kopání.
  • 00:28:28 A tohle jsou šaty mých sourozenců,
    které si berou,
  • 00:28:31 když jdou kopat na pole.
  • 00:28:35 To je svatba mojí matky.
  • 00:28:38 To je táta a tohle je máma.
  • 00:28:42 Táta? On umřel.
  • 00:28:44 Zemřel při dopravní nehodě,
    když jel pro zásoby, v roce 2000.
  • 00:28:51 Jsme čtyři sestry
    a máme ještě bratra.
  • 00:28:56 Když jsem doma,
    ráno chodíme okopávat pole.
  • 00:29:04 V jedenáct se vracíme na čaj,
    zameteme dům a pak jdeme
  • 00:29:08 se sourozenci zase pracovat.
  • 00:29:16 Když se vrátíme, najíme se,
    umyjeme talíře, máma si sedne
  • 00:29:20 a začne vyrábět tady ty košíky.
  • 00:29:27 Když je má hotové, chodí si sem
    pro ně lidé, kteří je kupují.
  • 00:29:31 Já a sestry si hrajeme.
  • 00:29:38 Od rána pracuju na poli,
    pak jdu domů uvařit,
  • 00:29:41 večer jdu zase na pole okopávat.
  • 00:29:45 Pěstuju kasavu, pracuju ze všech
    sil, ale nevydělám dost.
  • 00:29:55 Kdybychom nemohli školu
    pro Esther zaplatit,
  • 00:29:58 tak bych si na školné vypůjčila.
  • 00:30:03 Mým cílem je to, že bych se ráda
    stala doktorkou.
  • 00:30:07 K tomu je zapotřebí umět biologii.
  • 00:30:11 Proto teď musím hodně studovat
    biologii a chemii,
  • 00:30:14 aby ze mě v budoucnu
    mohla být lékařka.
  • 00:30:22 Chtěla bych mít pět dětí.
  • 00:30:24 To proto, že až se stanu doktorkou,
    budu mít dostatek peněz na to,
  • 00:30:28 abych jim zaplatila
    poplatky za školu.
  • 00:30:38 Když jsem doma a mám prázdniny,
    tak tady přemýšlím, jestli moji
  • 00:30:42 sponzoři přijedou nebo ne.
  • 00:30:44 A když vidím, že přijeli sponzoři
    jiných dětí, tak si říkám,
  • 00:30:48 jestli ti moji taky přijedou,
    ale nejedou.
  • 00:30:57 Byla bych moc šťastná.
  • 00:31:00 I když mi píší a posílají mi fotky,
    nikdy jsem je neviděla
  • 00:31:04 na vlastní oči. Byla bych šťastná,
    kdyby sem přijeli.
  • 00:31:15 Co bych těm lidem řekla?
  • 00:31:17 Řekla bych jim, že si jejich
    pomoci nesmírně vážím,
  • 00:31:21 protože jde o moje dítě.
    Moc bych jim za to poděkovala.
  • 00:31:33 Můžu nalít mátový čaj.
    Můžu někomu?
  • 00:31:36 -Jo, mně! Mně!
    -Mně! Mně!
  • 00:31:40 Částka pro Ugandu, kterou platíme
    na Esther, tak je 7 000 Kč ročně,
  • 00:31:44 což není pro nás tak velká částka,
    abychom ji nemohli dát,
  • 00:31:48 a není to ani částka, na kterou
    bychom museli nějak výrazně šetřit.
  • 00:31:57 K nižší střední vrstvě patříme
    z toho důvodu, že nevlastníme
  • 00:32:01 některé věci, které dneska jsou
    pokládány za všeobecné a nutné.
  • 00:32:05 Takže my nikdo nemáme třeba mobil,
    ani po něm netoužíme.
  • 00:32:09 Nemáme auto, neživíme auto.
  • 00:32:11 To jsou velké peníze, to jsou
    takzvané vynucené náklady,
  • 00:32:15 které jsou hodně velké, které
    v žádném případě nemusíme platit.
  • 00:32:19 Pro mě je nejdůležitější kromě toho
    přispívání na vzdělání,
  • 00:32:23 ještě jak bychom jim nejvíc mohli
    pomoct, tak to nejsou nějaké
  • 00:32:28 humanitární pomoci, potraviny,
    ale bylo by potřeba stopnout
  • 00:32:31 veškerý obchod se zbraněmi na Zemi.
  • 00:32:34 Protože všecky ty samopaly, které
    my dodáváme do bezpečných zemí,
  • 00:32:38 takzvaně, tak se tam
    stejně dostávají.
  • 00:32:40 Dostávají se zrovna na ten sever
    Ugandy, kde operuje
  • 00:32:44 ta Armáda boží spravedlnosti,
    nebo jak se jmenuje.
  • 00:33:28 Spolupracujeme s ugandským
    programem poválečné obnovy tam,
  • 00:33:32 kde posledních 20 let působila
    Armáda božího odporu.
  • 00:33:38 Spolu s rozvojovými partnery,
    vládou i občanskou společností
  • 00:33:42 se snažíme znovu vybudovat
    severní Ugandu.
  • 00:33:50 Mezitím lidé stále ještě zůstávají
    v uprchlických táborech a doufáme,
  • 00:33:54 že se rychle vrátí domů.
  • 00:34:00 Naším úkolem je zajistit,
    aby v příštích
  • 00:34:03 dvou nebo třech letech dostali
    pomoc pro návrat domů.
  • 00:34:07 To znamená postavit silnice,
    aby se mohli vrátit do svých
  • 00:34:11 vesnic. Dát jim nástroje a osivo,
    aby mohli znovu začít hospodařit.
  • 00:34:18 Ale také znovu postavit domy
    a pomoci komunitám obnovit
  • 00:34:22 normální infrastrukturu.
  • 00:34:31 K Ugandě mám hluboký vztah, protože
    jsem se tady v roce 1978 narodil.
  • 00:34:37 Moji rodiče sem přijeli pracovat
    jako dobrovolníci.
  • 00:34:41 Otec byl lékař
    a matka zdravotní sestra.
  • 00:34:47 Válka začala v roce 1986, když se
    k moci dostal Museveni v Kampale.
  • 00:34:58 Teď jsme v další fázi,
    která začala přibližně v roce 2000
  • 00:35:02 a kdy povstalce vede Kony.
  • 00:35:07 V roce 2002 vyvrcholilo povstání
    Konyho Armády božího odporu
  • 00:35:11 a v té době začalo obyvatelstvo
    utíkat do uprchlických táborů.
  • 00:35:29 Místní populace musela
    čelit masakrům.
  • 00:35:32 Když říkám masakrům,
    mám na mysli to, co lidem dělala
  • 00:35:36 Armáda božího odporu.
    Únosy dětí před očima jejich matek.
  • 00:35:41 To, jak lidem uřezávali uši,
    rty a nosy.
  • 00:35:49 Ta brutalita, která lidem měla
    ukázat: "Ano, my povstalci jsme tu
  • 00:35:54 a jsme silní. Místní lidé
    prodělali naprosté trauma.
  • 00:36:12 Na mě došlo v roce 1996,
    když jsem studovala
  • 00:36:15 ve škole Panny Marie v Aboke.
  • 00:36:19 Je to dívčí internátní škola
    ve městě Lira,
  • 00:36:22 vedou ji řádové sestry.
  • 00:36:24 Povstalci přišli, násilím se
    dostali do ubytoven,
  • 00:36:28 unesli 139 dívek a odvedli je
    s sebou do buše.
  • 00:36:35 Sestra zástupkyně šla za námi
    a snažila se s povstalci smlouvat,
  • 00:36:39 aby všechny dívky propustili.
  • 00:36:41 Povstalci však odmítli, propustili
    pouze 109 dívek a 30 z nás
  • 00:36:46 muselo zůstat s nimi.
    Bylo mi třináct, skoro čtrnáct.
  • 00:36:54 Zůstala jsem s povstalci
    tři měsíce.
  • 00:36:58 Děly se tam různé věci.
  • 00:37:00 Jednou se jedna dívka
    pokusila utéct.
  • 00:37:05 Je to nejsmutnější zážitek
    z mého zajetí.
  • 00:37:08 Nevadí mi tolik období, ve kterém
    jsem trpěla, ale hodně mi vadí
  • 00:37:15 těch pár minut, kdy jsem byla
    svědkem toho, co se stalo té dívce.
  • 00:37:20 My jsme se toho účastnily,
    protože nás všech třicet zavolali,
  • 00:37:24 řekli nám, ať se postavíme
    do řady a velitel nám řekl:
  • 00:37:28 "Teď vás donutíme zabít
    tuhle holku.
  • 00:37:33 Byla unesena stejné noci jako my,
    ale byla z vesnice,
  • 00:37:36 zatímco my jsme byly ze školy.
  • 00:37:43 Dali nám hole.
  • 00:37:45 A pak, jak jsme stály v řadě,
    jsme ji tloukly, jedna za druhou.
  • 00:37:50 První uhodí, odejde, pak další.
  • 00:37:54 Ale nesmíte ji bít do nohou
    nebo po zadku nebo jen lehce,
  • 00:37:58 protože když udeříte lehce,
    dostanete kopanec do zad.
  • 00:38:02 Takže tu oběť musíte udeřit silně
    a na místo, kde rána snadno
  • 00:38:06 způsobí smrt. Bylo to smutné.
  • 00:38:10 Nikdy bych nevěřila, že bych
    se mohla účastnit něčí vraždy.
  • 00:38:19 Nemohly jsme ani plakat,
    protože na to čekali.
  • 00:38:25 Každé nám tam dali 15 ran.
    Rozhodně to byla bolestivá chvíle.
  • 00:38:31 Někdo vás mučí, a aby měl radost,
    nesmíte ani ukazovat žádnou známku
  • 00:38:36 bolesti, navzdory tomu,
    co prožíváte. Prostě kruté jednání.
  • 00:38:43 V tu chvíli jsem nemohla moc
    přemýšlet, ale hodně jsem o tom
  • 00:38:47 přemýšlela, když jsem se vrátila
    domů. Dlouho jsem to překonávala.
  • 00:38:51 A i dnes se někdy
    za tu dívku modlím,
  • 00:38:54 protože zemřela v pláči, prosila
    o život, ale nikdo ji neposlouchal.
  • 00:39:05 K Armádě božího odporu se
    v podstatě nedávají
  • 00:39:08 žádní dobrovolníci.
  • 00:39:10 Takže tímto způsobem získávají
    vojáky a také tak získávají ženy.
  • 00:39:20 A upřímně řečeno, povstalci nemají
    žádný cíl, žádnou misi.
  • 00:39:24 Jen útočí na civilisty, vezmou si,
    co chtějí, a to je všechno.
  • 00:39:34 Dopad na děti je veliký.
    Naučíte se bojovat.
  • 00:39:38 Naučíte se zabíjet.
    Naučíte se rabovat.
  • 00:39:44 Jako dítě to začnete brát tak,
    že je to pro vás normální.
  • 00:39:48 A jste naprosto zničeni.
  • 00:39:54 Vaše normální uvažování, vaše
    normální ohledy, váš normální život
  • 00:39:58 je pokřiven. Všechno začnete vidět
    z jejich perspektivy.
  • 00:40:04 Zabíjíte, abyste mohli rabovat.
    Zvyknete si vidět lidi, jak trpí.
  • 00:40:08 A mnozí z těch, kdo tohle dělají,
    jsou děti.
  • 00:40:12 Dětští vojáci jsou
    o hodně hrubější než dospělí.
  • 00:40:28 Vítejte v naší základní škole.
  • 00:40:33 Je to internátní škola,
    je zde 673 žáků ze severu země.
  • 00:40:39 Děti vybrala vláda s pomocí
    asistentů ze všech oblastí
  • 00:40:43 a za pomoci učitelů
    vyškolených pro výuku
  • 00:40:46 dětí se zvláštními potřebami.
  • 00:40:50 Děti jsou ve věku 3 až 17 let.
  • 00:40:54 Jsou to děti, které se narodily
    v zajetí povstalců
  • 00:40:57 nebo jimi byly uneseny z domova.
  • 00:41:00 Naše škola je jiná než ty ostatní.
    Je první svého druhu v zemi.
  • 00:41:16 Tohle je první třída základní
    školy. Dětem je mezi 6 a 8 lety.
  • 00:41:21 Většina z nich se narodila v zajetí
    povstalců, ale ještě jako děti
  • 00:41:25 se vrátily domů.
  • 00:41:30 Sem přišly před rokem
    nebo před dvěma.
  • 00:41:33 Učí se i věci, které studují žáci
    v normálních školách.
  • 00:41:37 Většina z nich ale nemá rodiče,
    takže my hrajeme i tuhle roli.
  • 00:41:53 Asi 80 % dětí tady ve škole
    bylo uneseno povstalci.
  • 00:41:57 Některé se sem dostaly
    s pomocí vládních vojáků.
  • 00:42:01 Některé utekly a vrátily se samy.
  • 00:42:05 V buši byly týrány, znásilňovány,
    mrzačeny. Týká se to mnoha z nich.
  • 00:42:13 Mají různé problémy,
    když se z buše vrátí.
  • 00:42:20 Je tu jedna dívenka, která byla
    přinucena zabít svého vlastního
  • 00:42:25 otce, matku a také bratra.
  • 00:42:29 A když je všechny tři zabila,
    přinutili ji olízat jejich krev.
  • 00:42:36 Tento příběh mě opravdu zasáhl,
    nemohl jsem to dostat z hlavy.
  • 00:42:47 Povstalci také hrají
    na dětskou psychiku.
  • 00:42:50 Řeknou dětem: "Když utečete,
    tak protože Konyho chrání duch,
  • 00:42:54 ten duch vás bude vodit dokola,
    takže dřív, než se dostanete domů,
  • 00:42:59 vás zase najdeme.
  • 00:43:01 A když vás chytnou,
    tak vás zavraždí.
  • 00:43:08 Takže když jste dítě
    a věříte tomu, máte pocit:
  • 00:43:11 "Když uteču, stejně budu jen chodit
    dokola, pak mě chytnou a zabijí.
  • 00:43:16 Takže radši neuteču.
  • 00:43:20 Další způsob, který využívají
    k tomu, aby děti udrželi u sebe,
  • 00:43:25 je, že když vás unášejí,
    zabijí vaše rodiče.
  • 00:43:29 Nebo vás donutí zabít vaše rodiče
    nebo někoho z rodiny.
  • 00:43:35 A když vidíte, co se stalo s vaší
    rodinou nebo co jste vy udělal
  • 00:43:40 vaší rodině, říkáte si: "V této
    vesnici už mě nikdy nepřijmou,
  • 00:43:44 protože jsem udělal tohle a tohle.
  • 00:43:47 Takže nakonec si řeknete:
    "Fajn, budu dělat, co mi řeknou.
  • 00:43:51 A postupně se součástí vašeho
    života stane zabíjet, zneužívat,
  • 00:43:56 sexuálně někoho zneužívat,
    rabovat lidem majetky a to všechno.
  • 00:44:06 - ZPĚV -
  • 00:44:20 Otevřeli jsme školu náboženským
    aktivitám, mají tu prostor
  • 00:44:24 protestantské církve.
  • 00:44:27 Také máme psychiatrické oddělení
    pro monitoring dětí.
  • 00:44:33 Když sem děti přijdou,
    ty první 3 až 4 měsíce
  • 00:44:36 jsou pro ně nesmírně těžké.
    Chtějí odtud utéct.
  • 00:44:43 Mají noční můry i během dne,
    začnou najednou běhat a skákat,
  • 00:44:47 rozbíjet věci,
    je to pro nás velký nápor.
  • 00:44:52 Ale za poslední rok
    už to skoro zmizelo.
  • 00:44:58 - ZPĚV -
  • 00:45:06 Tahle píseň je o dětech,
    které chodí do školy,
  • 00:45:09 ale unesou je rebelové.
  • 00:45:12 S Boží pomocí se jim
    podaří vrátit se domů.
  • 00:45:23 Naši školu postavila belgická vláda
    ve spolupráci s Ugandou.
  • 00:45:27 Chod školy ale teď financuje
    čistě jen ugandská vláda.
  • 00:45:31 Ta má veškerou zodpovědnost
    a nikdy se jí nepodaří pokrýt
  • 00:45:35 všechny potřeby najednou.
  • 00:45:39 Děti mají základní potřeby,
    je nutné je umýt, obléct atd.
  • 00:45:43 A když se peníze občas zpozdí,
    je to těžké.
  • 00:45:50 Financování není dostatečné.
  • 00:45:59 Máme dva hlavní směry:
    zrychlené vyučování pro ty,
  • 00:46:02 kteří pak chtějí pokračovat
    v normální škole.
  • 00:46:10 Druhé oddělení je pro ty, kteří se
    chtějí spíš naučit řemeslným
  • 00:46:15 dovednostem, jimiž by se živili.
  • 00:46:24 Ti by se tu měli vyučit zedníkem,
    truhlářem, krejčím
  • 00:46:27 nebo třeba pekařem.
  • 00:46:29 No a k tomu je potřeba
    mnoho nářadí a vybavení.
  • 00:46:33 A tady nám peníze chybí.
  • 00:46:42 Ale ty děti jsou tu zdarma
    a vyhodit je nemůžeme,
  • 00:46:46 protože nemají kam jít.
  • 00:46:51 Ale myslím, že pokud má tato škola
    fungovat tak, jak by měla,
  • 00:46:55 vláda by na ni jako na školu
    se zvláštními potřebami
  • 00:47:00 měla vyčlenit dostatek peněz.
    A doufám, že to udělá.
  • 00:47:21 Lidé na severu
    se naučili žít s válkou.
  • 00:47:24 Je politováníhodné,
    jak smutné věci se staly,
  • 00:47:27 protože naše životy
    se úplně pokřivily.
  • 00:47:34 Měla jsem kamarádku. Ta dívka byla
    bita téměř každou noc.
  • 00:47:38 Ten chlap měl asi pět nebo šest
    žen, zapomněla jsem kolik přesně,
  • 00:47:43 takže s nimi spal střídavě.
  • 00:47:47 Ale kdykoli došla řada na tuhle
    dívku, pokaždé ji zbil,
  • 00:47:51 protože se mu nechtěla podvolit.
  • 00:47:54 Pak už byla tím mučením tak
    vyčerpaná, že se začala
  • 00:47:57 podvolovat dobrovolně.
    To je velice smutný zážitek.
  • 00:48:03 Je to velmi smutné, když víte,
    že jste byla násilím unesena,
  • 00:48:07 ale teď to, co vám dělají,
    na vás má dopad nejen tělesně,
  • 00:48:11 ale i psychicky a morálně.
  • 00:48:14 Ale když se podíváte na dívky,
    které se vrátily,
  • 00:48:17 ony své děti milují.
    A otci těch dětí jsou ti povstalci.
  • 00:48:23 To mě velmi dojalo
    a říkala jsem si:
  • 00:48:26 Dopadlo by to se mnou taky tak?
  • 00:48:36 Měla jsem být přidělena ten den,
    kdy jsem uprchla.
  • 00:48:39 Já jsem se z toho dostala,
    ale ostatní dívky byly pak
  • 00:48:43 rozdávány všem velitelům,
    kteří je chtěli.
  • 00:48:48 Hluboko uvnitř jsem si řekla,
    že se musím dostat pryč.
  • 00:48:52 Příležitost se naskytla, když jsme
    se blížili k jiné skupině,
  • 00:48:56 oni spolu komunikují vysílačkami.
  • 00:48:58 Nosí s sebou solární panely
    a domlouvají se vysílačkou.
  • 00:49:02 Když spolu komunikovali, zachytil
    to vrtulník vládních vojsk
  • 00:49:06 a z toho poznal jejich přibližnou
    polohu, i když ne přesné místo.
  • 00:49:16 Museli jsme se schovat,
    aby nás vrtulník neviděl.
  • 00:49:20 Řekla jsem kamarádce, se kterou
    jsem se ukrývala, jmenovala se
  • 00:49:24 Esta: "Budeme předstírat,
    že spíme, a oni odejdou.
  • 00:49:29 Kdyby nás našli, budou si myslet,
    že jsme unavené a že jsme usnuly,
  • 00:49:34 a nezabijí nás.
  • 00:49:39 A tak jsme čekaly, až kolem nás
    projde hlídka, a pak jsme vstaly
  • 00:49:44 a utíkaly jsme zpátky.
  • 00:49:46 Protože jsme byly blízko hlavní
    silnice, tak jsme běžely tam.
  • 00:49:52 Potkaly jsme muže, který nás vzal
    na vojenskou posádku
  • 00:49:56 Ugandské armády. Odtamtud nás
    odvezli do města a do školy.
  • 00:50:07 Všichni brečeli.
  • 00:50:09 Ve škole všichni brečeli,
    doma všichni brečeli,
  • 00:50:13 ale všichni byli moc šťastní.
    Plakali radostí.
  • 00:50:24 Je velice těžké zjistit,
    kolik dětí bylo skutečně zasaženo
  • 00:50:28 v tom smyslu, že zažily únos.
  • 00:50:31 Údaje se pohybují
    mezi 20 000 až 30 000.
  • 00:50:34 V uprchlických táborech bylo
    v největší krizi 1 600 000 lidí,
  • 00:50:39 což je skoro celá populace
    severní Ugandy.
  • 00:50:46 Teď je nejdůležitější pomoci jim
    znovu pochopit, že mají důstojnost.
  • 00:50:51 Protože když tohle člověk ví,
    když člověk chápe, kdo je,
  • 00:50:55 že má důstojnost, tak nebude čekat,
    až mu někdo pomůže.
  • 00:51:00 Řekne: "Ne, já se chci vrátit
    na svůj pozemek, chci ho začít
  • 00:51:05 obdělávat, chci poslat děti
    do školy, nebudu tady čekat
  • 00:51:09 a čekat a čekat, až něco dostanu.
  • 00:51:14 My se musíme postarat o to,
    aby existovaly základní služby:
  • 00:51:18 vzdělání, zdravotnictví.
  • 00:51:24 Jedním z projektů,
    které tu financuje Evropská unie,
  • 00:51:28 je protiminová osvěta
    v severní Ugandě.
  • 00:51:31 Zjistili jsme totiž, že když se
    lidé vracejí do svých původních
  • 00:51:35 bydlišť, jsou často vystaveni
    tomuto nebezpečí, minám,
  • 00:51:39 nevybuchlým bombám a granátům.
  • 00:51:47 Jak vidíte, máme vzorky min
    a zbraní a nevybuchlé munice.
  • 00:51:56 Zde na této straně jsou miny
    a tohle jsou bomby
  • 00:51:59 nebo střepiny bomb.
  • 00:52:04 Tohle je protitanková mina,
    tohle jsou protipěchotní miny,
  • 00:52:08 které občané našli a které se k nám
    dostaly přes protiminovou jednotku.
  • 00:52:16 Miny nastražila při ústupu
    Armáda božího odporu.
  • 00:52:20 Nechávali za sebou miny, aby je
    vládní vojska nepronásledovala.
  • 00:52:26 Ale někdy je schválně umísťovali
    například vedle studny,
  • 00:52:30 kam chodí lidé pro vodu.
  • 00:52:32 V některých případech k nám místní
    přišli a řekli nám, že je tam mina.
  • 00:52:37 Říkáme všem, ať se min nedotýkají,
    ať místo označí,
  • 00:52:40 všechny o tom informují
    a okamžitě dají vědět i nám.
  • 00:52:44 My informaci předáme protiminové
    jednotce, která by měla okamžitě
  • 00:52:48 vyrazit a minu odstranit.
  • 00:52:54 Jsem Ayet Lilly.
    Přišla jsem pro protézu.
  • 00:53:00 Stalo se to tak, že jsem šla
    do zahrady a ucítila,
  • 00:53:03 že jsem na něco šlápla.
    Pak jsem upadla a omdlela.
  • 00:53:07 Když jsem se probrala,
    zjistila jsem, že nemám nohu.
  • 00:53:10 Tehdy mi došlo,
    že jsem šlápla na minu.
  • 00:53:13 Předtím jsem mohla pracovat
    na poli, ale od té doby
  • 00:53:17 co nemám nohu, nemůžu dělat nic.
    Můžu jen sedět. Potřebuju protézu.
  • 00:53:33 Když sem přijdou, nejdříve je
    prohlédneme a ohodnotíme situaci.
  • 00:53:40 Pak jim vezmeme míry,
    abychom mohli vyrobit protézu.
  • 00:53:49 Následuje lékařská rehabilitace.
  • 00:53:51 Ta zahrnuje fyzické cvičení
    i psychologický aspekt.
  • 00:53:58 Zůstávají tu tři týdny
    a pak je pouštíme domů.
  • 00:54:04 Dáme jim 2 až 3 měsíce a pak u nich
    provedeme kontrolu, abychom věděli,
  • 00:54:09 jak si vedou a jak jsou
    na tom jejich končetiny.
  • 00:54:22 Jmenuji se Okello Goddy,
    jsem z města Lira.
  • 00:54:25 Nohu mi museli amputovat.
  • 00:54:31 Teď už se cítím líp. Předtím
    ta bolest byla téměř nesnesitelná.
  • 00:54:36 Po amputaci je to lepší.
  • 00:54:40 Chci se pokusit zapojit opět
    do běžného života, pracovat.
  • 00:54:52 Chtěl bych zase studovat,
    ale bohužel nemám otce, jen matku,
  • 00:54:57 rodiče se rozešli.
    Já jsem prvorozený.
  • 00:55:00 Rád bych se teď vyučil,
    abych byl schopný se sám uživit.
  • 00:55:03 Chci být krejčí.
  • 00:55:14 Tento náš program také financuje
    Evropská unie, jedná se o chod
  • 00:55:18 tohoto ortopedického oddělení.
  • 00:55:20 Máme štěstí, že naše pozice
    tady je silná.
  • 00:55:25 Ortopedická dílna je součástí
    státní nemocnice tady v Gulu.
  • 00:55:36 V dílně máme naše
    vlastní zaměstnance.
  • 00:55:41 Dostáváme prostředky na provoz,
    zdravotnický materiál
  • 00:55:45 dostáváme z Ženevy
    od Mezinárodního červeného kříže.
  • 00:55:58 Oddělení je určeno především lidem,
    kteří přežili zranění způsobené
  • 00:56:02 nášlapnými minami.
  • 00:56:04 Přichází nám sem pacienti
    z celé Ugandy, ale také ze Súdánu
  • 00:56:08 a někdy i z Konga.
    Ročně je to přibližně 420 osob.
  • 00:56:24 Jsem taková, jaká jsem,
    díky přátelům, kteří mi pomohli.
  • 00:56:28 Moje rodina,
    to jsou velice hodní lidé.
  • 00:56:31 Táta mi řekl: "Agnes, vím,
    že jsi toho prodělala hodně,
  • 00:56:36 ale pamatuj si, že tě miluji,
    a teď ještě víc než předtím.
  • 00:56:43 To mi dodalo hodně jistoty,
    že ať se stalo, co se stalo,
  • 00:56:47 mí rodiče jsou se mnou
    a mohu se o ně opřít.
  • 00:56:50 Na druhou stranu jsou situace,
    kdy rodiny děti odmítnou,
  • 00:56:54 protože byly donuceny dělat věci,
    které dělat neměly.
  • 00:56:58 Já jsem měla štěstí.
  • 00:57:00 Říkala jsem si: "Co můžu udělat,
    abych pomohla druhým?
  • 00:57:04 Proto jsem se stala humanitární
    právničkou, abych hájila ty,
  • 00:57:08 kteří nemají svůj hlas.
    A to teď dělám.
  • 00:57:19 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2009

Související