iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 12. 2010
22:20 na ČT2

1 2 3 4 5

79 hlasů
12922
zhlédnutí

Sir Charles, thank you, děkujeme...

Portrét britského dirigenta Sira Charlese Mackerrase, který přinesl světu Janáčka

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Sir Charles, thank you, děkujeme...

  • 00:00:02 .
  • 00:00:13 - Když jsem přijel do Prahy
    v roce 1947 jako student,
  • 00:00:19 dostal jsem stipendium od
    British Council.
  • 00:00:25 Byl jsem jediný hudebník
    mezi těmi 6 lidmi,
  • 00:00:33 ale chtěl jsem studovat dirigování
    u profesora Talicha.
  • 00:04:09 Já bych chtěl, aby to byla strana
    185, trošku přesnější.
  • 00:04:18 Tatata tý papa...
  • 00:04:22 To téma je vždycky
    jednotaktová fráze.
  • 00:19:05 ZPĚV
  • 00:20:17 ZPĚV
  • 00:21:21 ZPĚV
  • 00:25:49 - Mackerras přijel do Brna
    v roce 1960
  • 00:25:51 a do té doby studoval
    původní Janáčkovské prameny.
  • 00:25:57 A tak se i dostal
    k původním partiturám,
  • 00:26:01 kde viděl nejen
    původní instrumentaci,
  • 00:26:04 ale viděl zde také
    dirigentský přístup
  • 00:26:06 Františka Neumanna,
  • 00:26:07 tedy dirigenta, který dirigoval
    premiéry Janáčkových oper.
  • 00:26:14 Byl to vynikající dirigent
  • 00:26:16 a Janáček s ním byl
    velmi spokojen.
  • 00:26:18 A říkalo se, že František Neumann,
    jeho interpretace Janáčka
  • 00:26:22 je taková ježatá,
    ale velmi citová.
  • 00:26:24 A myslím, že právě taková
    je i Mackerrasova.
  • 00:26:43 - Bude vždycky rubato
    a velmi lehké pizzicato.
  • 00:26:50 Druhý takt po desítce.
  • 00:26:55 Is that right? Ok, good.
  • 00:27:00 Druhý takt, prosím.
  • 00:30:08 - Byl trošku samozřejmě strohý,
    nikdy nemluvil nějak květnatě
  • 00:30:11 a pokud řekl
    nějakou poznámku,
  • 00:30:13 že to chtěl nějak jinak,
    než jsem to zpívala,
  • 00:30:15 tak vždycky to byla taková nějaká
    humorná ironická poznámka,
  • 00:30:20 která člověka tak trochu
    vypíchne k tomu.
  • 00:30:23 Já myslím,
    že lidi bez smyslu pro humor
  • 00:30:27 jaksi nemohli se Sirem Charlesem
    spolupracovat.
  • 00:30:36 - Já vím,
    že je to velmi těžký číst.
  • 00:30:39 Musím říct,
  • 00:30:41 že právě proto jsem přestal dělat
    tu krásnou symfonii u nás a všude,
  • 00:30:48 protože vždycky
    materiál byl strašný a hrozný
  • 00:30:55 a já jsem čekal, že v Praze,
    kde je ta hudba doma,
  • 00:31:05 by to bylo lepší, ale není to,
    není to vůbec dohromady.
  • 00:31:12 Každý hraje dobře,
    ale musí to být dohromady, jo?
  • 00:31:16 So, one, two...
  • 00:31:22 - Z něj prýštila
    obrovská radost z hudby.
  • 00:31:25 Kromě této radosti u něj byla
    obrovská energie tvůrčí.
  • 00:31:31 Já jsem ji obdivoval
    v těch 80. letech
  • 00:31:34 a obdivoval jsem ji po 10 letech
    a opět po 10 letech.
  • 00:31:38 A u těchto lidí
    má vlastně člověk pocit,
  • 00:31:42 že jsou až nesmrtelní.
  • 00:32:06 - Sir Charles přišel před orchestr,
    zvedl taktovku
  • 00:32:09 a v ten moment jsme byli naladěni
    na jednu vlnu.
  • 00:32:12 A i když to byla ryze
    naše česká hudba,
  • 00:32:15 se kterou mívají někdy
    dirigenti problémy,
  • 00:32:19 zahraniční tedy myslím,
  • 00:32:21 tak v případě Sira Charlese
    to nikdy nebylo.
  • 00:32:23 - On mluvil česky prakticky
    dokonale
  • 00:32:25 až úplně do těch svých
    posledních let.
  • 00:32:29 Dokázal i vytvořit slovo
    třeba takové,
  • 00:32:31 které ani my Češi nepoužíváme.
  • 00:32:34 Jednou, když jsme hráli myslím
    Lišku Bystroušku od Janáčka,
  • 00:32:38 tak říkal jednomu kolegovi:
  • 00:32:40 "Pane kolego,
    vy to tam hrajete těžkopádně,
  • 00:32:43 ale já bych potřeboval,
    abyste to hrál lehkopádně.?
  • 00:32:52 - Říkalo se o něm v orchestru,
  • 00:32:54 že je poslední velký
    žijící český dirigent.
  • 00:32:57 Když počítáme pana Talicha,
    pana Ančerla, pana Neumanna,
  • 00:33:01 tak on byl ten poslední,
    který držel ten prapor
  • 00:33:06 té tradiční interpretace
    se vším všudy,
  • 00:33:09 v tom dobrém slova smyslu,
    co to obnáší.
  • 00:37:02 - Tady vidíte
    původní rukopis Janáčka,
  • 00:37:07 akordy pro tympány.
  • 00:37:09 3 tóny vždycky,
  • 00:37:11 který vyjadřujou
    ty hromy a zemětřesení.
  • 00:37:16 Tak on to škrtnul,
    protože nebyly k dostání
  • 00:37:21 tympány s pedály,
    tak to nebylo vůbec hratelný.
  • 00:37:30 Tak on to škrtnul a nahradil
    notami jen pro varhanní sólo.
  • 00:43:30 - Já jsem měla tu čest
    se Sirem Charlesem spolupracovat
  • 00:43:32 bohužel tedy jenom dvakrát.
  • 00:43:35 Poprvé to bylo na opeře
    Clemenza di Tito,
  • 00:43:38 kterou jsme nahrávali
    v Edinburgu.
  • 00:43:41 Podruhé jsem byla oslovena
    Společností Bohuslava Martinů
  • 00:43:46 podílet se na projektu Fragmenty
    z opery Julietta
  • 00:43:48 od Bohuslava Martinů.
  • 00:43:50 Musím říct,
    že mám hroznou radost,
  • 00:43:52 že tahle nahrávka,
    což byla jedna z posledních věcí,
  • 00:43:55 které nejen já jsem dělala
    se Sirem Charlesem,
  • 00:43:58 ale i Sir Charles dělal v Praze
    s Českou filharmonií,
  • 00:44:02 tak byla velkým úspěchem,
    získala různá ocenění
  • 00:44:06 a přestože jsem jedno to ocenění
    dostala jakoby já za svůj výkon,
  • 00:44:10 tak musím říct, že tahle cena
    patří naprosto Siru Charlesovi
  • 00:44:15 a já se k ní vůbec nehlásím.
  • 00:44:19 ZPĚV
  • 00:44:32 Co bylo opravdu strašně zvláštní
    nebo úžasné na Siru Charlesovi,
  • 00:44:34 že cokoliv on dělal,
    tak šel do obrovské hloubky.
  • 00:44:37 Já jsem třeba strašně obdivovala,
  • 00:44:40 když jsme zkoušeli
    v Praze Juliettu,
  • 00:44:42 že ve svém věku ,
    kdy měl vlastně 83 let,
  • 00:44:44 tak stále zkoušel v češtině,
    nepletl si pády a tak dále.
  • 00:44:49 Byl do té české hudby
    tak zamilovaný, tak ponořený,
  • 00:44:53 že se to naučil tak, jak od cizinců
    málokdy slyšíme a čekáme.
  • 00:45:00 ZPĚV
  • 00:47:42 ZPĚV
  • 00:51:03 POTLESK
  • 00:51:21 Skryté titulky: Klára Kučerová
  • 00:51:23 .

Související