iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
19. 1. 2010
20:45 na ČT2

1 2 3 4 5

114 hlasů
8640
zhlédnutí

V rytmu Aleny Kupčíkové

Portrét svérázné umělkyně, jež se zabývá provokativním zobrazováním intimních částí lidského těla i tvorbou originálních animovaných slabikářů pro dyslektické děti

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

V rytmu Aleny Kupčíkové

  • 00:00:00 Celý rok, každé ráno jsme si tady
    dávali toto kafe.
  • 00:00:04 To je z automatu
    po nějaké mrtvé paní.
  • 00:00:08 Jak mám naučené: jsem Alena
    Kupčíková, jsem výtvarník
  • 00:00:12 a jsem dyslektik,
    tak to říkat nebudu.
  • 00:00:21 Tohleto je fotografie,
  • 00:00:24 to co já vyfotím
    z toho reliéfu.
  • 00:00:26 Co já z toho můžu vyčíst?
    Samozřejmě hudba je v čase.
  • 00:00:31 Odehrává se tímto: tady je nula,
    tady jsou výšky
  • 00:00:38 a tady jsou vzniklé chyby,
    defekty, které se tady dějí.
  • 00:00:43 Můžu číst,
    co se děje mezi tím,
  • 00:00:46 protože tady ten papír
    je už sám notou.
  • 00:00:50 Tohle všechno je partitura,
  • 00:00:57 která vznikla přirozenou reakcí
    toho, že lidé tady chodí,
  • 00:01:02 jezdí auta a pod tím ještě
    jede vlak.
  • 00:01:10 Hudba se čte zleva doprava.
  • 00:01:15 Já už se dlouhou dobu zabývám tím,
    proč by to nemohlo být i dovnitř.
  • 00:01:28 Tohle je skica partitury asfaltu.
    Vypadá to jako africká cesta.
  • 00:01:43 Já jsem to udělala úmyslně
    takhle barevně.
  • 00:01:46 Je to cesta směrem
    z Prahy na Moravu,
  • 00:01:49 někde kolem Žamberku.
    To je takhle přepis tohoto obrazu.
  • 00:02:11 Je to ovoce.
    Já teď nevím, jestli to nemám...
  • 00:02:14 To je v pořádku.
    Ce, De, tak tady to máme.
  • 00:02:19 Ce, De rytmus, jasně.
    Už to mám.
  • 00:02:26 Protože jsem dyslektik,
    tak mě před 5 lety napadlo
  • 00:02:29 udělat slabikář
    pro dyslektické děti.
  • 00:02:32 Když jsem začala chodit do školky
    a začala jsem studovat
  • 00:02:36 jak děti vnímají písmena tvarem,
    barvou a zvukem,
  • 00:02:40 myslela jsem, že děti budou vnímat
    písmena podobně jako já.
  • 00:02:44 Když jsem byla v 1. třídě,
    tak mě napadlo,
  • 00:02:47 že ten slabikář není úplně výchozí
    pro tu věc,
  • 00:02:50 ale že by mělo být
    ještě něco před tím.
  • 00:02:53 Studovala jsem všechny možné
    materiály ohledně dyslexie,
  • 00:02:57 tak mě napadlo vytvořit
    odborné texty,
  • 00:03:00 které by odhalily počáteční
    problémy se psaním a čtením
  • 00:03:04 už před nástupem do základní školy.
  • 00:03:07 Tohle mě zaujalo moc.
  • 00:03:09 Tady jsem si říkala,
    že je tady konečně nějaké písmo.
  • 00:03:13 Já jsem se dětí ptala,
    co vidí v písmenkách.
  • 00:03:16 Tady je nádherný příklad toho,
    že tento chlapec,
  • 00:03:20 kterému je 6 let,
    že bude mít problém.
  • 00:03:30 Z těch kostiček nedokáže
    nic napodobit.
  • 00:03:34 Tohle je moje dětství,
    parohy a takové věci.
  • 00:03:38 Můj tatínek a celá rodina
    jsou vášniví myslivci.
  • 00:03:42 Můj tatínek už ale není.
    Zůstaly tady ty parohy po něm.
  • 00:03:46 Tohle byl můj dětský pokoj
    a mých bratrů.
  • 00:03:49 Když mi byly 4 roky,
    tak jsem lezla na tenhle strom.
  • 00:03:53 Měla jsem strašné bratry
    a oni na ten strom lezli taky.
  • 00:03:57 Prosím tě, podrž mě.
    Ty mě ale vůbec nedržíš. Jo dobrý.
  • 00:04:04 Vždy jsem tahle lezla za bratry,
    protože jsem je chtěla napodobit.
  • 00:04:09 Mám 2 bratry a byla jsem od Jařka
    o 3 a od Káji o 8 let mladší.
  • 00:04:14 Tak jsem je chtěla dohnat,
    ale byla jsem menší,
  • 00:04:18 tak jsem soustu věcí
    dělat nemohla.
  • 00:04:21 Brácha vždy na mě plival
    a házel kameny,
  • 00:04:23 abych za nimi nelezla.
  • 00:04:25 Vymyslela jsem to tak,
    že jsem si dala na hlavu helmu.
  • 00:04:30 Takhle vidím úplně všude.
  • 00:04:32 Támhle vidím na lom.
    Tám bohužel zemřel můj tatínek.
  • 00:04:37 Támhle vidím na naše pozemky,
    támhle k obchodu,
  • 00:04:41 úplně všude tady na celou oblast.
  • 00:04:46 Ona byla taková zvláštní.
    Ve školce si takhle hrála s rukama.
  • 00:04:51 Prohlížela jsem si je.
  • 00:04:53 Ve školce říkali,
    že ji nic nebaví,
  • 00:04:56 že je taková živá,
    tak si hraje s rukama.
  • 00:05:03 Poslaly mě 2x do toho...
  • 00:05:06 Byla u psychiatra a on říkal,
    že si z toho nemám nic dělat,
  • 00:05:10 že je v pořádku.
  • 00:05:12 Tohle je můj bratr.
  • 00:05:14 -Posbíral jsi všechno?
    -Ne, to není všechno.
  • 00:05:18 Já jsem chtěla všechno posbírat.
  • 00:05:21 Ona byla všestranně zaměřená:
    v hasičském kroužku, na kytaru,
  • 00:05:27 -v mysliveckém kroužku...
    -Ping-ponk, volejbal...
  • 00:05:32 -Cvičit chodila.
    -A od 4 let jsem plavala.
  • 00:05:39 Od čtrnácti let šla do světa.
    Chodila jen na týden.
  • 00:05:45 Pak byla v Bechyni,
    tak chodila na 14 dní.
  • 00:05:48 Pak byla na střední škole
    v Praze a pak na vysoké.
  • 00:05:51 To jezdila domů jen málo.
    Teď ji vidím třeba 2x do roka.
  • 00:06:01 Hele dvojku máš.
  • 00:06:03 Hned v 1. třídě mám trojku
    z českého jazyka.
  • 00:06:07 Tím to začalo.
    Druhá třída to stejné.
  • 00:06:13 Naše rodina to je máma, já,
    brácha, který tady už není,
  • 00:06:18 brácha a naše neteř.
  • 00:06:20 V 5členné rodině jsme byli
    4 dyslektici.
  • 00:06:25 To je obrovské procento.
  • 00:06:28 Šla jsem na akademii,
    že tam nemusím mít maturitu.
  • 00:06:32 Nezapomenu na to,
    to mi bylo asi 17 let,
  • 00:06:36 to jsem chodila na Hollarovu školu
    grafickou v Praze,
  • 00:06:40 kde jsme měli diktát z češtiny,
    kde bylo: "Kdo, něco...",
  • 00:06:46 Já jsem se zasekla na slovu kdo.
    A napsala jsem "gdo".
  • 00:06:50 Ten diktát jsem nedopsala.
  • 00:06:52 Měli jsme paní češtinářku,
    která mi řekla,
  • 00:06:55 že mě nepřipustí k maturitě.
  • 00:06:58 Dostala jsem se na štěstí
    na Akademii výtvarných umění.
  • 00:07:02 Tak děkuji panu profesorovi,
    že mě ušetřil od toho,
  • 00:07:05 že bych možná neudělala maturitu
    z českého jazyka,
  • 00:07:09 protože bych ze slohu dostala
    možná 1/5.
  • 00:07:12 Tohle jsou kresby, ty jsem dělala
    ještě než jsem šla na Akademii.
  • 00:07:16 To jsem byla v zoo.
  • 00:07:18 Je to klauzurní práce
    ještě na střední škole.
  • 00:07:22 Se mnou to nebylo jednoduché.
  • 00:07:24 Těch středních škol jsem dělala
    dost, ale žádnou jsem nedodělala.
  • 00:07:29 Dnes dělám doktorát,
    což je legrace.
  • 00:07:31 Tady s tím jsem přišla
    za Alešem Veselým,
  • 00:07:34 mým panem profesorem,
    abych mu ukázala,
  • 00:07:37 co všechno dělám.
  • 00:07:39 Tenkrát jsem mu ukázala
    nějaké skici, hlavně obrazy.
  • 00:07:43 Já jsem si myslela,
    že jsem monumentální malíř.
  • 00:07:46 On viděl, že už tam mám
    nějaké instalace, tak mi řekl,
  • 00:07:50 jestli dělám i sochy
    nebo něco takového.
  • 00:07:52 Řekla jsem: "Samozřejmě."
  • 00:07:55 Dnes se mu omlouvám,
    protože jsem lhala.
  • 00:07:58 Během tří dnů jsem vyprodukovala
    tady ty skici
  • 00:08:01 a hlavně jsem k tomu mluvila.
    Bylo důležité, co to je,
  • 00:08:05 protože jsem to nakreslila
    a vypadá to divně.
  • 00:08:08 Co tím chci říct?
  • 00:08:14 Alenu jsem měl ze svých žáků
    skoro nejraději.
  • 00:08:25 Ten člověk, se kterým komunikujete
    na základě toho,
  • 00:08:30 že jeden je pedagog a druhý žák,
    to je úplně jedno,
  • 00:08:34 ale jsou to dva subjekty.
  • 00:08:36 Ten jeden se chce dozvědět
    a ten druhý se ho pokouší navést.
  • 00:08:40 To byla úžasná komunikace.
  • 00:08:47 Také jsem panu profesorovi
    vynadala.
  • 00:08:50 -To bylo ve 3. nebo 4. ročníku.
    -To bylo šílené.
  • 00:08:55 Tys přišla s takovým
    životním zklamáním:
  • 00:08:58 "Tys mi dal dvojku,
    ty mě nikdy nepochválíš."
  • 00:09:02 Já jsem říkal: "Vždyť to tam
    pořád píšu, jak jsi dobrá."
  • 00:09:09 Tohle je menu muchomůrkový.
  • 00:09:12 A pod každou muchomůrkou
    jsou další úkoly.
  • 00:09:16 Já když jsem se tak díval,
    tak jsem myslel,
  • 00:09:19 -že tam jsou jahody.
    -Tak tam jsou jahody.
  • 00:09:22 Kdybych to neudělala
    tímto způsobem
  • 00:09:26 a nepřišla jsem na to,
    co to 4leté dítě má umět,
  • 00:09:30 a co ten dyslektik nemá
    a má taky osobně,
  • 00:09:34 tak já bych ten Slabikář
    neudělala správně.
  • 00:09:39 Tohle byl rok 1997.
  • 00:09:41 Dokonce jsem ho měla realizovat
    ve svém rodném městě Šumperku.
  • 00:09:46 Ten projekt funguje tak,
    že je to cesta,
  • 00:09:49 na kterou se vyhraní určitá místa,
    tady mám polokoule, trávu,
  • 00:09:54 pak jsou schody, voda, gumové
    figurky, kmeny, různé materiály.
  • 00:10:00 Ty potom jdeš
    a měníš ten rytmus chůze.
  • 00:10:03 Já s tím zvukem, s rytmem
    pracuju dodnes.
  • 00:10:07 I Slabikář je o rytmu jazyka.
    To jsou nápady.
  • 00:10:12 Je to strašně blízké
    mému panu profesorovi Veselému,
  • 00:10:17 který dělá obrovské sochy,
    které vznikají na papíře
  • 00:10:22 a pak je realizuje.
  • 00:10:24 Proto jsem šla k němu studovat,
    protože on si mě vybral.
  • 00:10:29 Já tu utopii v sobě mám.
  • 00:10:31 Tohle je projekt, který jsem dávala
    na zkoušky na akademii.
  • 00:10:36 Jde o záznam života.
  • 00:10:38 Ty vlastně do toho vstoupíš,
    teď jsou tady různé díry,
  • 00:10:42 a je to jako když házíš kostkou.
    Já jsem tady měla vymyšlené žebříky
  • 00:10:47 a různé průlezky,
    že člověk musel i překonávat.
  • 00:10:50 Tady mám, to je číslo 227,
  • 00:10:52 to bylo moje číslo
    u talentových zkoušek.
  • 00:10:56 To je taková instalace,
    je tady strašně much a komárů.
  • 00:11:00 Když ráno vstáváš,
    tak otravují a je to strašný.
  • 00:11:03 Já jsem vymyslela, že do toho
    ty vlezeš, vstoupíš,
  • 00:11:07 a vidíš ty mouchy pod skleničkami
    a ony nemohou na tebe
  • 00:11:11 a slyšíš tam všude to bzučení.
  • 00:11:19 Tunel v tunelu,
    co já tady píšu:
  • 00:11:22 "Když nenávidím mouchy,
    tak vylezu po schodech nahoru,
  • 00:11:27 to je vlastně dovnitř,
    do druhého tunýlku ke skleničkám,
  • 00:11:31 vidím v dálce jen malou tečku,
    to ticho, nádhera."
  • 00:11:38 Tohle asi není ta první,
    to je asi tady ta.
  • 00:11:45 To jsem zkoušela,
    hrála jsem si s tím
  • 00:11:49 a nalepila jsem ty chloupky
    jen sem.
  • 00:11:52 Pak jsem z toho začala dělat
    celou figuru a linie.
  • 00:11:57 Tady ukážu jednu
    z prvních chlupatic.
  • 00:12:00 Ta už je v rámu.
  • 00:12:02 Není vůbec zalaminovaná
    a tady jsem použila pudr,
  • 00:12:07 který ženský používají na makeup.
    Tady je vidět i lepidlo.
  • 00:12:12 To je rok 2001.
  • 00:12:16 Když jsem to zkoušela,
    tak jsem zjistila,
  • 00:12:20 že nemohu dávat lidem obrazy,
    které budou za sklem.
  • 00:12:24 Ty chloupky by se sesypaly.
    Tak jsem na ně začala dávat fólii.
  • 00:12:34 Potom se to zažehlí žehličkou
  • 00:12:37 a ty chloupky nemají šanci,
    aby spadly.
  • 00:12:40 Dnes si myslím, že mě zcenzurovali
    v Paříži za tuhle ženskou.
  • 00:12:46 Celá ta kresba je z chloupků
    na ručním papíře.
  • 00:12:51 To je cena, kterou dávají
    třem cizincům z celého světa
  • 00:12:56 plus třem Francouzům.
  • 00:12:58 Ten rok co jsem to dostala já:
    tak já, Česká republika,
  • 00:13:02 Švýcarsko a Chorvatsko.
  • 00:13:04 Měla mi předávat cenu manželka
    francouzského prezidenta Chiraka,
  • 00:13:10 zjistila, za co mi tu cenu dali,
    ona to neví, ona je jen prostředek,
  • 00:13:17 pro všechny to stopli.
    To byl průšvih.
  • 00:13:20 Proč by to měli dělat?
  • 00:13:29 To je totální otročina.
  • 00:13:33 V roce 2003, myslím,
    kdy byla 1. výstava.
  • 00:13:37 Už tenkrát lidi na to koukali,
    co to je?
  • 00:13:45 Tenkrát byl problém
    i nějaké chloupky získat.
  • 00:13:48 První jsem oholila
    svoji rodinu a pak přátele.
  • 00:13:52 Dnes mám strašně moc materiálů.
  • 00:13:56 Posílají mi to z různých koutů
    v Čechách.
  • 00:14:11 Tohle mám z Jihoafrické republiky.
  • 00:14:16 Takhle to různě balí ženy.
  • 00:14:24 Tady jsem dostala krásný dopis:
    "Hodně štěstí."
  • 00:14:29 Ty jsou zrzavé.
  • 00:14:32 To je jeden z posledních dopisů,
    ten je z Brooklynu.
  • 00:14:37 Některé ženy se nechaly slyšet,
  • 00:14:41 že chtějí být vytáhnuty
    z videozáznamu,
  • 00:14:44 který jsem vytvořila jako dokument.
  • 00:14:47 Kdy účastník, který pozoruje
    tyto erotické kresby,
  • 00:14:52 přemýšlí, která z těch žen
    je na tom obrazu.
  • 00:15:01 Je to taková iluze.
  • 00:15:03 Ten sen, ty iluze
    jsem chtěla vytvořit.
  • 00:15:07 Ono to funguje docela dobře.
  • 00:15:09 Na vernisáži se muži ptali,
    jestli jsou některé tyto ženy zde
  • 00:15:14 a dohadovali se,
    která z nich to asi je.
  • 00:15:17 Tady ty dvě byly v Římě.
    Vrátili se někdy v únoru.
  • 00:15:26 Tady ty jsou v Národní galerii.
  • 00:15:55 Ilustrovala jsem knížku
    s chlupaticemi.
  • 00:15:58 Dělala jsem tam chlupatice,
    muži, ženy
  • 00:16:02 a dávala jsem tam i zvířata.
  • 00:16:04 Už jsi to dovedla do dokonalosti.
  • 00:16:11 Musím vyzkoušet ještě jiný papír,
    protože tam prosvítá ten tisk.
  • 00:16:15 Já jsem si myslel, že když jsi to
    tak rychle prolistovala,
  • 00:16:20 -že je to na nějakém průhledném.
    -Ono to jen tak vypadá.
  • 00:16:24 Možná ani nevadí,
    že je tam ten tisk vidět.
  • 00:16:27 -Že to vypadá i hezky?
    -To je právě dobře.
  • 00:16:34 Já jsem tady vyrostla,
    tak ta příroda mi je blízká.
  • 00:16:38 Objevuje se to i v tom,
    o čem přemýšlím,
  • 00:16:41 nebo čemu se říká výtvarné umění.
  • 00:16:44 Jak jsem začala řešit,
    že by se měl vysadit les,
  • 00:16:48 nebo vybrat oblast, kde jsou
    zastoupeny různé druhy stromů,
  • 00:16:52 protože jinak zní.
  • 00:16:54 Tak musím první prozkoumat
    samostatný ten strom.
  • 00:16:58 Vymyslela jsem si,
    že když si vyfotím ten strom,
  • 00:17:02 a zvětšuji si to a udělám si
    jakousi ruční mřížku,
  • 00:17:06 a spočítám si tyto rozměry,
    které k sobě patří,
  • 00:17:10 tak z toho vyleze spousta čísel.
  • 00:17:16 Ta čísla, já to počítám ze všech
    stran, ono se to mění,
  • 00:17:21 ono to není klasický kruh.
  • 00:17:23 Takhle to je převedené
    do notové osnovy.
  • 00:17:27 To jsou bubny a piáno.
  • 00:17:38 Tady je třeba 036 a tady je 065
    a tohle už jsou akordy.
  • 00:17:49 Když se na to koukáš,
    tak to už jsou akordy.
  • 00:17:52 Tady by hrály dva, jako dva stromy,
    a pak tady by šly dohromady.
  • 00:17:57 Tady je obrovská skladba.
    Tohle je, to jsou cédéčka.
  • 00:18:02 Připomíná to strašně moc
    gramofonovou desku nebo CD.
  • 00:18:07 Proto mě to nenapadlo to udělat,
    i když je to zavádějící,
  • 00:18:11 že to každého napadne.
    Tady máme velkou knihovnu skladeb,
  • 00:18:16 kterou si můžeme poslechnout,
    když si to představíme v hlavě,
  • 00:18:21 nebo když si doma vytvoříme systém
    jako já.
  • 00:18:26 Tohle je třeba krásná partitura,
    ten flek.
  • 00:18:30 To je úplně hotová věc.
  • 00:18:33 Tohle, co tady je, lze číst
    a dát do notové osnovy.
  • 00:18:40 Takhle úplně primitivním způsobem
    se dá číst ta linie.
  • 00:18:44 Nebo můžeme vypočítat nějakým
    objemem celý ten flek.
  • 00:18:51 Také by to byl krásný reliéf.
  • 00:18:53 Veliký krásný reliéf
    i s těmito detaily.
  • 00:18:57 To je třeba guma.
    Taky nechápu, proč to tady je?
  • 00:19:01 To je taky zajímavý.
    Tohle je taky úžasný.
  • 00:19:05 Jak se tomu říká?
    Ty kanály.
  • 00:19:10 Kanály.
  • 00:19:25 To jsou takové asfaltové partitury
    z různých cest.
  • 00:19:33 To je třeba na Moravě.
  • 00:19:36 To už je Praha 7.
  • 00:19:41 To je Ha, dvojité W,
    to je áčko a to je očko.
  • 00:19:47 Teď, Natálko, tady vidíš
    strašně moc věcí.
  • 00:19:51 Dokážeš z toho,
    co si tady vybereš,
  • 00:19:55 abys ty písmenka napodobila?
    Zkusíme tohle Ha.
  • 00:20:00 Zkusíš ho udělat? Z čeho chceš?
    Máme tu i plastelínu.
  • 00:20:05 Proč jsem začala dělat Slabikář?
  • 00:20:08 Protože jsem jako dítě
    v písmenkách viděla něco jiného.
  • 00:20:12 V písmenku Ha jsem viděla
    jen ten čtverec.
  • 00:20:16 Zůstala jsem kvůli tomu po škole,
  • 00:20:19 protože jsem nedokázala
    ze Slabikáře přečíst konkrétní věc.
  • 00:20:23 Musela jsem to snad 100x opisovat.
  • 00:20:26 Já jsem si ten moment
    často vybavovala.
  • 00:20:29 To bylo stěžejní,
    proč jsem začala dělat Slabikář.
  • 00:20:33 Co by tady z toho mohlo být,
    písmeno O, to kulatý?
  • 00:20:36 Já zkusím tady.
    To by mohlo být O.
  • 00:20:40 -To jsou tři očka.
    -To můžeme použít.
  • 00:20:44 To jsou tři očka.
  • 00:20:47 Ještě jedno očko nám chybí.
    Tady je!
  • 00:20:50 No, to je taky O.
  • 00:20:53 Když jsem s nimi pracovala,
    tak jsem zjistila,
  • 00:20:56 že pes může být třeba D.
    Jeho tělo vypadá jako D.
  • 00:21:00 Nebo že Karlův most vypadá
    jako obrácené E.
  • 00:21:04 Třeba že stromy jsou Y a X,
    nebo že to jsou V.
  • 00:21:08 Že se nebavíme o tom,
    že je to strom a pes.
  • 00:21:12 Tady je krásně vidět u holčičky,
    která už je starší,
  • 00:21:16 že ona ty písmena vidí jako já,
    že v těch písmenech vidí postavy.
  • 00:21:26 Toho jejího vnímání bych chtěla
    využít v tom Slabikáři
  • 00:21:31 a hlavně využívat toho tvaru.
  • 00:21:34 Pro dyslektické dítě není důležitý
    ten zvuk.
  • 00:21:38 Je pro něho důležitý tvar.
    Myslím si, že tudy vede cesta.
  • 00:21:42 Potřebovala jsem spojence,
    který se mnou bude komunikovat.
  • 00:21:47 Tak jsem přemýšlela co?
  • 00:21:49 Všichni jsme zvyklí na krtečky
    a na nějaké různé jiné postavy.
  • 00:21:53 Děti potřebují tu figuru.
    Jako mám v testech tu myš,
  • 00:21:57 ve Slabikáři jsem chtěla
    zvolit ježka.
  • 00:22:01 Ježka, který bude putovat po světě.
  • 00:22:04 Celý princip Slabikáře je ten,
    že je ježek a má kamarádku ježkovou
  • 00:22:09 a spolu jezdí po světě na dvoukole
    a vidí kolem sebe písmena.
  • 00:22:18 Jak vyjdou z domu,
    tak vidí tady písmeno A, auto.
  • 00:22:24 To je náhoda, že písmeno A
    zní jako A a je to zrovna auto.
  • 00:22:28 Když ježci procestovali kus světa
    a viděli spoustu písmen,
  • 00:22:33 a měli spoustu zážitků ze světa,
    tak se museli vrátit do Prahy.
  • 00:22:45 Tady je krásně vidět
    jak Karlův most,
  • 00:22:48 nebo všechny mosty za sebou
    jsou Ce.
  • 00:22:52 Karlův most jde složit
    z několika E.
  • 00:22:55 Domy, tady máme D.
  • 00:22:58 Tam vidíme Národní divadlo
    jako písmeno D.
  • 00:23:01 I tady ty střechy.
    Možná by to byly E.
  • 00:23:05 Okna ta jsou taky vlastně D.
    Praha je možná celá v D a v E.
  • 00:23:12 Z TELEVIZE
  • 00:23:13 Krtek hledá něco k jídlu,
    ale v podzemí je strašná tma.
  • 00:23:17 Nakresli, kudy leze.
  • 00:23:32 Teď kreslíme odkud?
    Odkud vylezl krtek?
  • 00:23:36 Tak to zkus.
  • 00:23:42 -Odkud vylezl?
    -Tady.
  • 00:23:45 Tak to zkus.
  • 00:23:47 To je test, kdy můžeme
    4leté dítě identifikovat,
  • 00:23:51 že bude mít problémy se psaním
    a se čtením.
  • 00:23:54 Plus to, že ho trénujeme k tomu,
    aby ty problémy neměl.
  • 00:23:59 Když prevence je od malých dětí,
    tak je to super věc.
  • 00:24:03 To dítě potom v 1. třídě nemá šok,
    kdy začne mít první problémy.
  • 00:24:08 Najednou cítí, že je jiné,
    než ty ostatní děti.
  • 00:24:19 Dyslektické 4leté dítě si jezdí
    takhle na ty myši
  • 00:24:24 a hledá ten zvuk,
    co říká tady ta hruška nahoře.
  • 00:24:30 Já si myslím,
    že ta práce je velmi obtížná,
  • 00:24:35 -a že se nedá nikdy dokončit.
    -Tak to jste mi zase dal.
  • 00:24:39 Tento rok ji určitě dokončím.
  • 00:24:41 Já si myslím,
    že nedokončíte tu práci.
  • 00:24:44 -Dokončíte ji v nějaké formě.
    -Určitě se na tom dá zase pracovat.
  • 00:24:48 Já si myslím, že tento úkol
    je neukončitelný.
  • 00:24:52 Je to dlouhý proces.
  • 00:24:54 Musím ho teď ukončit
    a pak se mohu posunout dál.
  • 00:24:57 Možná že za 10 až 15 let najdu
    jednoduchou, tu banální formu
  • 00:25:02 a bude tam všechno,
    co tam má být.
  • 00:25:06 Nedá se to třeba udělat
    za 2, 3 roky, nebo za 5 let.
  • 00:25:09 -Je to obtížné.
    -Třeba se vyvine dyslexie jinam.
  • 00:25:13 Třeba se vyvine dyslexie.
  • 00:25:18 Titulky: Méhešová Iva,
    Česká televize, 2009

Související