iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 2. 2009
19:00 na ČT2

1 2 3 4 5

140 hlasů
8967
zhlédnutí

Malba okamžiku

Je možné kreslit věci viditelného světa, aniž bychom je viděli? Výtvarník Dino Čečo přišel s unikátní metodou, která umožňuje nevidomým malovat obrazy.

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Malba okamžiku

  • 00:00:05 Bosňák, který nemá koně,
    není Bosňák.
  • 00:00:09 To je moje Bosanka.
  • 00:00:24 Kdysi jsme v Bosně byli na dovolené
    s ženou a dětmi.
  • 00:00:28 Já jsem se šel projít do lesa
    a tam jsem našel koňskou lebku.
  • 00:00:33 Strašně mě to zaujalo,
  • 00:00:35 vzal jsem si ji sebou,
    přivezl jsem to do Prahy
  • 00:00:37 a udělal jsem řadu studií
    koňské hlavy.
  • 00:00:45 Vybral jsem si jako element,
    jako strukturu, provaz.
  • 00:00:49 Z toho jsem pochopil,
    že kostra a lebka a to maso,
  • 00:00:53 že je na těle zvířat a lidí
    nepodstatné.
  • 00:00:58 Léta jsem z toho vycházel
    a abstrahoval,
  • 00:01:01 tu koňskou hlavu mám do dneška.
  • 00:01:16 Dneska je fakt zima, člověče,
    jako kdyby byl prosinec.
  • 00:01:23 Já pocházím ze Sarajeva,
  • 00:01:24 hlavního města republiky
    Bosna a Hercegovina.
  • 00:01:26 Narodil jsem se 6.6.1953.
  • 00:01:29 Do Prahy jsem přijel v roce 1971,
  • 00:01:33 pod vlivem mého profesora
  • 00:01:37 na Střední umělecko-průmyslové
    škole v Sarajevu,
  • 00:01:40 který Prahu miloval.
  • 00:01:43 Pořád nám vykládal,
    že to je nejhezčí město na světě.
  • 00:01:48 Mě to nějak vzalo a chtěl jsem se
    do té Prahy podívat.
  • 00:01:52 Tak jsem si ušetřil nějaké peníze
    jako student,
  • 00:01:56 přijel jsem se podívat,
    a tak se mi tady tak zalíbilo,
  • 00:01:59 že jsem se rozhodl,
    že něco zkusím v Praze.
  • 00:02:09 Začalo to v roce 1971.
  • 00:02:11 Přijel jsem do Prahy a neměl jsem
    ukončenou střední školu v Sarajevu,
  • 00:02:15 ale přijali mě tady.
  • 00:02:18 To byla taková doba
    velkých sympatií k Jugoslávii,
  • 00:02:21 protože v roce 1968, to každý ví,
  • 00:02:25 že Jugoslávie a Tito,
    že jsme odsuzovali invazi.
  • 00:02:31 Dostal jsem se na střední školu,
  • 00:02:32 pokračoval jsem a chtěl jsem to
    zkusit na Akademii,
  • 00:02:37 přijímací zkoušky.
  • 00:02:38 Zkusil jsem to a byl jsem přijat
    u profesora Karla Součka.
  • 00:02:45 Já jsem se s Dinem poznala
  • 00:02:47 24. září v roce 1971
    na Karlově mostě.
  • 00:02:52 Oba dva jsme se vraceli z hospůdky
  • 00:02:54 a jeho skupinka byla hlasitější,
    než naše, tak mě to zaujalo.
  • 00:02:59 Když mě míjeli, tak vidím
    dvoumetrového hubeného člověka,
  • 00:03:04 vlasy na ramena, džíny,
    džínovou bundu,
  • 00:03:07 poklepal mi na rameno a říká:
    Hele, Médo!
  • 00:03:10 A já jsem tak na něj koukala
    a říkám: Proboha, kdo to je?
  • 00:03:13 Vždyť to je úplný Kristus!
  • 00:03:15 Bílý obličej, mandlové oči,
    pravidelné rysy
  • 00:03:19 a vyzařovala z něj taková
    duchovní energie.
  • 00:03:24 Začali hrát na bubínky a na kytary
    a zpívat,
  • 00:03:28 tak naše skupinka se tam musela
    na můj povel také zastavit,
  • 00:03:32 a začali jsme si povídat, tancovat,
  • 00:03:35 a on mi říkal,
    že přijel do Prahy studovat.
  • 00:03:40 Já jsem si říkala: Proboha,
    rok 1971, začíná normalizace,
  • 00:03:44 vždyť toho člověka tady zničí,
    zlikvidují, ten potřebuje pomoc.
  • 00:03:50 -Já jsem byl přijatý na školu.
    -No, vždyť jsi rok absolvoval.
  • 00:03:53 Karel Souček mě vzal.
  • 00:03:55 Pak jsem ztratil chuť,
  • 00:03:57 nebavilo mě to
    a odjel jsem do Freiburgu.
  • 00:04:03 Ano, Freiburg, ne Mnichov.
  • 00:04:05 No, a ty jsi mi volala,
    že jsi těhotná.
  • 00:04:07 A šla jsi za Ivem a on řekl:
  • 00:04:12 To by bylo, aby Jugoslávci
    tady českým holkám,
  • 00:04:14 ne malíři čeští, aby jugoslávský
    českým holkám dělali děti
  • 00:04:17 a pak odjeli do Německa!
  • 00:04:20 No, a řekl, aby ses vrátil.
  • 00:04:24 Ale já bych se nevrátil,
    už jsem se sem nechtěl vracet.
  • 00:04:29 No, nechtěl.
  • 00:04:30 A teď je právě velký otazník,
    jestli kdyby zůstal v Německu,
  • 00:04:36 tak by byl přímo v tom srdci
    expresivní malby
  • 00:04:42 a volné malby, abstraktní,
  • 00:04:46 a zatím tady vlastně má...
    je pravda, že tady má rodinu.
  • 00:04:53 To je moje dceruška, Denisa moje.
  • 00:04:56 Narozená v roce 1975 v Praze,
    moje Česko-Bosanka.
  • 00:05:01 Asi úplně ne plánovaná!
  • 00:05:08 Po škole jsem hledal cestu,
  • 00:05:11 moderní umění je dost
    dobrý začátek.
  • 00:05:14 Nejvíc jsem se inspiroval
    německým expresionismem.
  • 00:05:24 Začalo období, kde se člověk
    musel nějakým způsobem
  • 00:05:26 jako umělec a malíř prosadit
  • 00:05:31 a já už jsem koketoval s tím,
    nebo přemýšlel,
  • 00:05:33 že to zkusím na západě.
  • 00:05:40 Do západního Berlína
    jsem měl blízko
  • 00:05:41 a mohl jsem odjíždět
    a vracet se domů,
  • 00:05:45 ale měl jsem tady ženu a děti
    a nějak jsem se s tím musel poprat.
  • 00:05:59 Já do jeho tvorby vůbec nezasahuji
  • 00:06:03 a nechávám mu absolutní svobodu
    a volnost,
  • 00:06:06 a proto jsem souhlasila i s tím,
    aby odešel do Berlína,
  • 00:06:10 protože na Dina tlačili,
    aby si vzal trvalý pobyt
  • 00:06:14 a to znamenalo, že už by jeho
    výjezdy byly omezované.
  • 00:06:20 Tak šel, že se odhlásí
    z trvalého pobytu
  • 00:06:24 a odstěhuje se do Berlína.
  • 00:06:26 A policie mu řekla: Pane Čečo,
    ale vy jste ženatý a máte dvě děti.
  • 00:06:29 Ví o tom manželka?
    Souhlasí s tím?
  • 00:06:31 Ano, ano, my jsme se dohodli.
  • 00:06:33 Tak nám přineste potvrzení
    od manželky.
  • 00:06:35 Přišel mi to říct,
    napsala jsem to ručně na papír
  • 00:06:39 a trvala ta situace patnáct minut.
  • 00:06:44 A oni byli tak konsternovaní,
    že to bylo tak rychlé,
  • 00:06:47 že mu dali potvrzení,
    dali mu razítka
  • 00:06:51 a Dino mohl odcestovat
    a odjel do Berlína.
  • 00:07:05 To byl můj ateliér v Berlíně.
  • 00:07:08 Tady nahoře, to první patro,
  • 00:07:09 ale v té době jsme tam
    balkón neměli.
  • 00:07:21 Tam jsem měl relativně štěstí,
  • 00:07:24 že jsem právě pracoval
    takovým způsobem, nebo technikou,
  • 00:07:27 která zaujala jednoho z nejlepších
    německých galeristů,
  • 00:07:31 pana Georga Nothelfera
  • 00:07:33 a ten mi podal ruku a pomohl mi.
  • 00:07:39 To byla taková moje morální opora.
  • 00:07:43 Tehdy mi bral věci,
    několikrát mi vystavoval,
  • 00:07:46 dostal jsem se mezi špičkové
    světové umělce,
  • 00:07:51 ale bohužel nedošlo k tomu,
    abych s ním sepsal smlouvu,
  • 00:07:55 protože zrovna v té době přišel
    pád komunismu a pád Berlínské zdi
  • 00:08:02 a přišla také do Čech svoboda.
  • 00:08:04 A pan Nothelfer mi řekl:
  • 00:08:06 Je konec totality,
    tak určitě když se vrátíš,
  • 00:08:12 tak to bude pro tebe mnohem
    prospěšnější v tom prostředí,
  • 00:08:17 zkušenosti, které jsi tady
    získal v Berlíně,
  • 00:08:20 s těmi budeš moct pracovat v Praze.
  • 00:08:24 Grafika od Penka.
  • 00:08:28 V Berlíně jsem nakonec strávil
    sedm let
  • 00:08:32 a vrátil jsem se po revoluci.
  • 00:08:35 Každý den, když jsem přišel
    do práce,
  • 00:08:38 z pocitu viny nebo špatného
    svědomí jsem si řekl,
  • 00:08:42 že každý den, když přijdu do práce,
    do ateliéru,
  • 00:08:45 že namaluji pro každého,
  • 00:08:48 pro Denisu a pro Jakuba
    jednu kresbu.
  • 00:08:53 To jsou originály malby.
  • 00:08:55 Jsou na specielním papíře
    takové struktury, jako plátno.
  • 00:09:01 Tady jsem měl horší náladu,
    špatnou,
  • 00:09:03 a po půl hodince jsem měl
    lepší náladu.
  • 00:09:09 To také není dobré,
    aby to bylo pořád stejné, že jo.
  • 00:09:12 To jsou ty dvě knížky
    špatného svědomí - opustit rodinu
  • 00:09:16 a dát do umění veškerou sílu
    a energii.
  • 00:09:23 Samozřejmě nám jako dětem
    táta hrozně chyběl,
  • 00:09:29 mamča se nám to všechno
    snažila vysvětlit,
  • 00:09:33 a na důkaz toho,
    že jsme chyběli tátovi,
  • 00:09:37 nám vytvořil knížky,
    které dokazují,
  • 00:09:41 že celý tento proces, umělecký
    proces vývoje jednoho umělce,
  • 00:09:46 je hrozně náročný,
    ale na druhou stranu krásný.
  • 00:09:49 Dneska když koukáme zpětně
    na to všechno, co jsme prožili,
  • 00:09:52 koukáme na to,
    co táta dokázal teď,
  • 00:09:54 tak víme, že to stálo za to,
  • 00:09:56 a víme, že holt někdy se musí
    strašně moc obětovat,
  • 00:09:59 aby se pravé umění dalo tvořit.
  • 00:10:02 A to je náš život.
  • 00:10:10 Já jsem v západním Berlíně
    pochopil,
  • 00:10:14 že malba štětcem nebo polokem,
  • 00:10:17 že de facto skončila
    už v 80. letech, dá se říct.
  • 00:10:23 Jediné východisko jsem viděl
    hledat v kořenech.
  • 00:10:28 Tak jsem si říkal: Babička byla
    nejlepší výšivkářka v Sarajevu.
  • 00:10:33 Vyšívala pro holky, které se měly
    vdávat
  • 00:10:36 a byla perfektní, nejlepší.
  • 00:10:40 A tátu jsem také měl krejčího.
  • 00:10:44 Tak jsem si vzal niť,
    na máčel jsem to do barvy,
  • 00:10:48 a takhle jsem maloval.
  • 00:10:50 Vůbec jsem se nedotýkal materiálu.
  • 00:10:53 Tady ty malé malby, dá se říct,
    nejsou to kresby,
  • 00:10:58 vznikaly bez nějakého mého
    fyzického doteku do materiálu,
  • 00:11:04 to znamená ani do barvy,
    ani do toho papíru.
  • 00:11:14 Já jsem dělal i velké formáty,
    pořád jsem experimentoval.
  • 00:11:18 Také jsem přišel
    na svoji originální metodu,
  • 00:11:22 dal jsem barvu pod plátno,
  • 00:11:25 abych mohl z vrchu tlačit
    v neomezené svobodě.
  • 00:11:31 A v zásadě pro mě bylo důležité
    velice rychle vyjádřit pocity.
  • 00:11:41 Překonal jsem tendenční techniku
    namáčet štětec a malovat na plátně.
  • 00:11:51 Co to máš namíchaného za barvu?
    Co to je?
  • 00:11:53 To je barva, která se používá
    ve stavebnictví
  • 00:11:57 na natírání základů a tak.
  • 00:12:00 Takový zvláštní materiál.
  • 00:12:02 To je zemní produkt,
    absolutně zdravotně nezávadný.
  • 00:12:12 Já jsem se s Dinem Čečem spřátelila
    a bylo to asi tak kolem roku 1992.
  • 00:12:16 Chtěl mít výstavu v Praze.
  • 00:12:18 Že bych měla spolupracovat
    na té výstavě jako kurátorka
  • 00:12:22 a pomoct mu s ní.
  • 00:12:24 Vzadu je jeden z obrazů, kterých
    já jsem udělal stovky v Berlíně.
  • 00:12:31 Vyrůstal mezi nitěmi,
  • 00:12:33 a navíc babička
    byla vyhlášená vyšívačka,
  • 00:12:36 což se váže i na to řídké plátno,
  • 00:12:41 které se normálně také používá
    na vyšívačský rám.
  • 00:12:43 Takže on už to má vlastně v genech
    ten výběr materiálu
  • 00:12:47 i ta technika ho jistě nějakým
    způsobem už od dětství provokuje,
  • 00:12:52 ty řemeslné techniky,
    které viděl doma.
  • 00:12:57 Ale vlastně se od nich osvobozuje
    i tím,
  • 00:13:00 že poslouchá to své nevědomí
    nebo tu linii, která ho sama vede.
  • 00:13:07 A to je na tom to velice zajímavé,
  • 00:13:08 protože to je opravdu princip
    čisté malby,
  • 00:13:11 který si chtějí ti kaligrafové
    vždycky dopřát.
  • 00:13:25 Už to začíná samo vylézat trošku...
  • 00:13:29 Umění má vznikat spontánně,
  • 00:13:30 to znamená, když udělám
    takhle čáru, musí zůstat.
  • 00:13:34 Neexistuje, že to předělám,
    to už nejde předělat.
  • 00:13:38 Já bych se ti mohla podepsat
    kaligraficky.
  • 00:13:41 Tak to zkus,
  • 00:13:43 tak, jako krejčí.
  • 00:13:51 Tak to je jasné,
  • 00:13:52 mě to tehdy přeci zaujalo,
    že je to jedinečný styl,
  • 00:13:56 že se to zároveň...
  • 00:13:59 Podívej se,
    jak to jde z japonštiny.
  • 00:14:01 Evropsky, třeba já nevím...
  • 00:14:04 embryo, moje oblíbené.
  • 00:14:08 No, skvělý.
  • 00:14:28 Napadlo mě, že by to mohlo být
    ideální třeba pro nevidomé umělce,
  • 00:14:33 kteří jsou postižení od narození,
  • 00:14:36 že by mohli vyjádřit
    svoje představy o našem světě,
  • 00:14:41 který nikdy neviděli.
  • 00:14:48 Mám velký nos.
  • 00:14:51 Tak si osahej formát,
    víš, jak to děláme.
  • 00:14:54 -Je, já jsem sáhla do barvy.
    -Ne, ne...
  • 00:15:04 Dneska to zkus
    tady s tou pomůckou.
  • 00:15:08 -Jak jsme ji měli v pondělí?
    -Ano.
  • 00:15:10 S tou kuličkou.
  • 00:15:12 A začni pěkně svrchu,
    když chceš dělat mě, polofiguru,
  • 00:15:16 tak můžeš začít.
  • 00:15:21 Krásné...
  • 00:15:28 -To je ten můj rolák, že jo?
    -No.
  • 00:15:33 -Krk...
    -To je hezké.
  • 00:15:36 -Tady, že?
    -Ne, uši tak asi.
  • 00:15:41 Ten obličej máš moc...
  • 00:15:49 Technika, kterou nám nabízí,
    je technika, která se dá uplatnit,
  • 00:15:54 a zdá se, že nevidomí tuto techniku
    přijali.
  • 00:15:59 Výš trošku...uprostřed...tak.
  • 00:16:04 Protlačovaná kresba je zajímavá
    i v tom,
  • 00:16:08 že jde jakoby tomu tvůrci naproti,
    vytváří některé efekty,
  • 00:16:11 které jsou nečekané,
    které jsou neplánované,
  • 00:16:15 a učí do jisté míry nevidomého
    s výtvarnou náhodou pracovat,
  • 00:16:19 což rozvíjí druhotně tvořivost
    a schopnost flexibility
  • 00:16:25 reagovat na to,
    co na tom plátně vzniká.
  • 00:16:28 Když se ti to tak povedlo,
  • 00:16:30 tak bychom z toho mohli udělat
    haptický obraz.
  • 00:16:34 -Reliéfní, víš?
    -Jo.
  • 00:16:37 Je vidět,
    že máš svůj výrazový styl.
  • 00:16:40 Povedlo se ti to.
  • 00:16:43 Tak to jsem já
  • 00:16:47 v podání Ivanky, naší malířky.
  • 00:16:52 V ateliéru jsem začal pracovat
    s dětmi tou metodou,
  • 00:16:56 to všechno se odehrálo
    v posledních třech letech.
  • 00:17:01 Jsem spokojený.
  • 00:17:05 To je plot, Karle,
    a za tím plotem stojí ti sloni
  • 00:17:07 a k nám natahují jenom hlavy
    s chobotama, víš?
  • 00:17:09 Až k nim nemůžeme.
  • 00:17:14 Oni jsou jenom zvědaví.
  • 00:17:23 Tam jsou kopýtka.
  • 00:17:38 Tyto nevidomé děti jsou,
    samozřejmě,
  • 00:17:40 hodně odkázány na hmatovou
    zkušenost,
  • 00:17:44 a tímto způsobem jim můžeme pomoci
    zviditelnit něco, co mají v sobě,
  • 00:17:50 a oni sami to tak mohou vidět také.
  • 00:17:55 Vidí prostřednictvím svého hmatu.
  • 00:17:58 Dinovi se podařilo
    na základě těchto haptických kreseb
  • 00:18:03 vytvořit jakési matrice,
  • 00:18:04 se kterými mohou tyto děti
    pracovat,
  • 00:18:07 dají se vystavit i pro ty,
    co nemalují,
  • 00:18:09 a přinášejí i určitý
    vizuální zážitek těm nevidomým.
  • 00:18:17 Měli jsme akci v Břevnovském
    klášteře
  • 00:18:20 a pod tím dojmem Pavlík,
    nevidomý kluk,
  • 00:18:26 potom namaloval jeho zážitek
  • 00:18:30 a jak vnímal celou atmosféru
    a zvonění zvonů a tak.
  • 00:18:37 Namaloval Břevnovský klášter.
  • 00:18:42 Moje malířská metoda,
    kterou jsem vymyslel,
  • 00:18:46 nám dává jednoduše možnost
  • 00:18:49 proniknout do podvědomí
    nevidomých dětí,
  • 00:18:52 do jejich světa, o jejich
    představách o našem reálném světě.
  • 00:18:57 Po třech letech dětem,
    které rády malují,
  • 00:19:00 vznikají tady úžasná díla.
  • 00:19:06 Třeba taková, která profesionální
    umělci dosáhnou
  • 00:19:12 po třiceti letech intenzivní práce,
  • 00:19:16 tak vidíme, že to je fenomenální
    věc u nevidomých dětí.
  • 00:19:22 Jsou to v zásadě až abstraktní
    věci,
  • 00:19:26 ale aby také děti z toho něco měly,
    tak jsem vymyslel,
  • 00:19:33 že by se některé z těch povedených
    originálů
  • 00:19:37 převedly do reliéfní formy,
    to znamená do haptického obrazu,
  • 00:19:42 kde je zpětná vazba,
  • 00:19:44 kde se děti můžou vrátit
    a můžou to dotekem hapticky vnímat,
  • 00:19:50 můžou poznat,
    co vlastně namalovaly.
  • 00:20:01 Ta kytka,
    to je práce nevidomé dívky,
  • 00:20:05 která velice expresivně,
    velice rychle namalovala ten obraz.
  • 00:20:11 My jsme z toho udělali
    haptický obraz.
  • 00:20:13 Byla velice ráda.
  • 00:20:15 Jiné nevidomé děti,
  • 00:20:17 si to mohly osahat,
    mohly to vnímat.
  • 00:20:22 Máme tady řadu povedených obrázku.
  • 00:20:24 Tady vidíte Amálku,
  • 00:20:26 kterou namalovala od narození
    nevidomá dívka.
  • 00:20:48 Je to, myslím, taková docela
    revoluční věc
  • 00:20:50 a hrozně záslužná koncepce,
  • 00:20:54 že i tak volná tvorba,
  • 00:20:56 dalo by se říct nezávazná,
    nebo abstraktní,
  • 00:21:00 přináší velice konkrétní užitek.
  • 00:21:17 Vidíme tady zcela abstraktní obraz.
  • 00:21:21 Kompozice je absolutně dokonalá,
    je, řekl bych, z ptačí perspektivy.
  • 00:21:30 Pavel měl minulý týden o víkendu
    zážitek, jel vlakem.
  • 00:21:35 Namaloval tady koleje,
    vnímal tu přírodu, ty zvuky,
  • 00:21:41 a to tam všechno je.
  • 00:21:44 Gratuluji, Pavle!
  • 00:21:46 Jenže ty zvuky zrovna
    nebyly slyšet,
  • 00:21:48 protože ten vlak byl klimatizovaný
    a skoro nic nebylo slyšet.
  • 00:21:58 Moje nejniternější zkušenost
    za třicet let je,
  • 00:22:02 že když je opravdu člověk tvůrčí,
  • 00:22:06 neustále se zaobírající
    tím problémem,
  • 00:22:09 tak neexistuje hodina, minuta,
    kdy by nemyslel na to svoje umění.
  • 00:22:22 I to čisté bílé plátno
    mě nějak inspirovalo nejvíc,
  • 00:22:28 než jsem začal pracovat.
  • 00:22:30 Tak jsem se koukal
    do toho bílého plátna
  • 00:22:32 a měl jsem fantastické představy.
  • 00:22:35 V momentě, kdy jsem do toho
    začal štětcem malovat,
  • 00:22:38 tak postupně jsem tu inspiraci
    měnil
  • 00:22:41 a s tím jsem měl veliký problém.
  • 00:22:46 A proto jsem se rozhodl,
  • 00:22:48 že to úplně jednoduše stáhnu
    na jednu barvu, černou,
  • 00:22:52 že se budu snažit všechno
    vyjádřit
  • 00:22:54 kaligrafickým způsobem,
    neboli monochronně
  • 00:22:59 a pochopil jsem,
    že to je moje cesta.
  • 00:23:03 Má nápady,
    neustále to spolu probíráme,
  • 00:23:06 a pak, když není dostatečně
    podporován,
  • 00:23:10 buď galeristou nebo státními
    institucemi
  • 00:23:14 a ty věci nezrealizuje,
  • 00:23:16 tak ty věci zůstanou
    navždycky nezrealizované,
  • 00:23:21 protože za půl roku nebo za rok
  • 00:23:24 už zase dojde
    k úplně jinému nápadu
  • 00:23:28 a má to svůj vývoj.
  • 00:23:30 Právě si myslím, že opravdu tvůrčí
    lidé, kteří mají velkou invenci,
  • 00:23:34 by měli být ošetřovaní,
  • 00:23:36 protože zároveň jsou to lidé
    introvertní,
  • 00:23:39 kteří se o sebe neumějí postarat.
  • 00:23:43 Svým způsobem by měli být hájeni,
    měli by být hájeni jako umělci.
  • 00:23:49 Nejlepší pocit je,
    když umělec - malíř
  • 00:23:51 stojí před čistým, bílým plátnem,
    před samým začátkem.
  • 00:23:56 Ta nádherná čistá, bílá plocha
    je úžasný prostor k meditaci,
  • 00:24:01 kdy člověk ještě nezačíná,
  • 00:24:04 ale vytváří si představy, co by
    na tom plátně mělo vzniknout,
  • 00:24:09 že by mělo vzniknout umělecké dílo.
  • 00:24:13 Na samém začátku stačí
    úplně malá tečka,
  • 00:24:17 a už se začíná měnit
    prostor meditace,
  • 00:24:21 z té meditace se začíná rodit
    představa
  • 00:24:24 nějaké vnitřní představy toho,
    co by na tom obraze mělo být.
  • 00:24:29 Přemýšlel jsem o tom
    malovat bílou barvou,
  • 00:24:31 která mi dává možnost
    vyhnout se tomu vlivu ega,
  • 00:24:35 ale bylo by to nepochopitelné,
  • 00:24:36 malovat bílou barvou
    na bílém plátně.
  • 00:24:39 Proto jsem hledal techniku
    a letos se mi to podařilo.
  • 00:24:45 Tady vidíme,
    že maluji bílou barvou,
  • 00:24:49 ale dosáhl jsem toho tou technikou,
    že používám jenom bílou barvu,
  • 00:24:55 ale mám tu i černou,
    tu kontrastní barvu,
  • 00:24:59 která v tom obraze vystihuje to,
    co bych chtěl vyjádřit,
  • 00:25:04 ty moje pocity.
  • 00:25:07 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2008

Související