iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 1. 2011
20:00 na ČT1

1 2 3 4 5

322 hlasů
358530
zhlédnutí

Cukrárna 10/13

Paní Vanilková

Svět se nezbláznil, ale u Sladkých je tahle diagnóza na programu.

56 min | další Seriály »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Cukrárna - Paní Vanilková

  • 00:01:00 Podívej! Už sem zase leze.
  • 00:01:08 -Hynku!
    -Schovej se. Už zase jedou.
  • 00:01:12 Běžte si ty svý frky vykládat
    na paseku. Nikdo vás nezval.
  • 00:01:16 Nestrkej do mě, ty cápku,
    nebo ti ji namouduši vrazím.
  • 00:01:20 -Tak mi to předveď.
    -Tak jo.
  • 00:01:23 -To je docela pěknej chlap.
    -Jo? Pěknej magor.
  • 00:01:28 Ale mužnej.
  • 00:01:31 No tak když je to
    pro vás tak důležitý,
  • 00:01:34 vylákala mě tam jedna baba.
  • 00:01:37 Nebyla tam některá z těhle?
  • 00:01:40 Ne.
  • 00:01:42 -Kde jsou? -Tuhle otázku
    mi dáváš třikrát denně.
  • 00:01:47 Taky mohli odjet u Prahy.
  • 00:01:49 -Na shledanou.
    -Na shledanou.
  • 00:01:51 -Pardon.
    -Děkuji.
  • 00:01:53 Na shledanou.
  • 00:01:59 Neříkej mi, že ses zbláznil.
  • 00:02:01 Proč jste mě stopovala?
  • 00:02:04 -Tady spát nemůžete.
    -Snad nechcete...
  • 00:02:07 V našem věku?
  • 00:02:10 Vzpamatujte se.
  • 00:02:53 Tak co liška?
  • 00:02:56 Nepřišla. Jen dvě kozy a srnec.
  • 00:03:00 Ty si nedáš?
  • 00:03:03 -Něco tě žere?
    -Co by mě žralo?
  • 00:03:06 To musíš vědět ty.
  • 00:03:09 Mě nikdy nic nežere. To si pamatuj.
  • 00:03:14 A ne že půjdeš ještě střílet.
  • 00:03:17 Když je v ruce puška,
    tak se nechlastá.
  • 00:03:20 Hrobníci nemají výjimku.
  • 00:03:22 -Něco s děje v Praze?
    -Co by se dělo?
  • 00:03:25 Cukrárna šlape,
    kluci měli hezký vysvědčení.
  • 00:03:28 -Co pořád máš?
    -Vždyť jo.
  • 00:03:33 V pořádku.
  • 00:03:37 Akorát jim holka utekla s nějakým
    básníkem a nikdo neví, kde jsou.
  • 00:03:43 Ale to ti říkám,
    jestli tohle někomu vyžvaníš,
  • 00:03:47 tak se nechám spálit
    a nebudeš mít kšeft.
  • 00:03:52 U mě je to jako v hrobě.
  • 00:03:57 -Měl bys tam zajet.
    -Byl jsem tam před čtrnácti dny.
  • 00:04:02 -Bez tebe to nezvládnou.
    -Jen ať se v tom vycachtají.
  • 00:04:27 -Tak.
    -Děkujeme.
  • 00:04:30 Tak jsem tady.
  • 00:04:33 Všechno vám odpouštím, ale nedá
    se svítit. Musíme s tím něco dělat.
  • 00:04:38 A můžete poděkovat hrobníkovi.
  • 00:04:40 Ten mě sem dokopal.
    Sám od sebe bych nikdy nepřišel.
  • 00:04:43 -Tati!
    -Nech tati. Už jste ji našli?
  • 00:04:46 -Ne. -To jsem čekal.
    Tak já vám teď předvedu,
  • 00:04:50 jak se to dělá. Tohle mi hoď nahoru
    a zavolej mi taxíka.
  • 00:04:54 -A co chceš dělat? -Do země
    se snad nepropadla. Nebo jo?
  • 00:04:58 Já vám do toho nechci moc mluvit,
    ale co o ní víte?
  • 00:05:01 -Neznáte její kamarády.
    -Jednu čokoládovou, pane zmrzlináři
  • 00:05:07 To jste teda nemusel.
    Ale neznáte Prahu.
  • 00:05:12 Taxikář vás odře a nic nevyřídíte.
  • 00:05:18 -Zavoláš mi toho taxíka?
    -Tati, to fakt nemá cenu.
  • 00:05:21 -Tak si ho seženu sám.
    -Ježíš, prosím tě, počkej!
  • 00:05:24 Já mám cestu do města,
    tak tě hodím.
  • 00:05:27 Dobrý den.
  • 00:05:36 Prosím vás,
    my hledáme jednu známou.
  • 00:05:40 Tam, jak jsou ty modelky.
  • 00:05:43 Katedra volného umění,
    ateliér malby.
  • 00:05:46 Malby.
  • 00:05:54 To tady budeme takhle sedět?
  • 00:05:58 Na to, že celé hledání
    trvalo jenom hodinu,
  • 00:06:01 máme teď času dost.
  • 00:06:03 Ale my jsme
    tady o tomhle taky věděli.
  • 00:06:06 Hele, víš co? Věděli, nevěděli,
    teď si můžeš vyprávět, co chceš.
  • 00:06:10 Nedokázali jste nic.
  • 00:06:12 -Já tam mám totiž známýho.
    -Co? -Jo.
  • 00:06:17 Za těmihle dveřmi.
    Teda jestli nekecal.
  • 00:06:22 A přitom hájovna
    je od Prahy desítky kilometrů.
  • 00:06:25 Vy bydlíte v Praze, a nemáte nic.
  • 00:06:28 -Na shledanou.
    -Na shledanou. -Nashle!
  • 00:06:35 Nashle!
  • 00:06:38 -Přišel jste se prát?
    -Ne, ne, ne.
  • 00:06:40 -Mohl bys mě zavolat Ivu?
    -Není tady.
  • 00:06:43 Ale no tak.
    Tohle je její nešťastná matka.
  • 00:06:47 -Dobrý den.
    -Vážně není.
  • 00:06:49 -Mám se tam podívat? -Klidně.
    Malovali jsme starýho chlapa.
  • 00:06:54 -Iva už sem nechodí.
    -Nic po tobě nechci.
  • 00:06:57 Dokonce můžu říct,
    že jsi sympatickej kluk.
  • 00:06:59 Vážně tu není. Skončila.
  • 00:07:02 Počkejte! Nevíte, kde je?
    Nebo kde bydlí?
  • 00:07:06 To už vůbec ne. Co myslíte,
    že jsme si stačili říct?
  • 00:07:09 Ona stála a my jsme ji kreslili.
  • 00:07:12 Tati, tati!
    Tohle už vůbec nemá cenu.
  • 00:07:16 Měli jste dost času.
    Teď budete postupovat podle mě.
  • 00:07:19 Pořád jen středověk, středověk,
    a když vám vagabund ukradne holku,
  • 00:07:23 tak ho pan doktor
    ani nepropíchne dýkou.
  • 00:07:25 A co se tu dozvíme,
    když už sem nechodí?
  • 00:07:28 -Vždyť ti ten ředitel nemá co říct.
    -Já taky nejdu za ředitelem.
  • 00:07:32 Hele, počkej radši tady, jo?
  • 00:07:37 ZA DVEŘMI:Jsou to svaly bederní,
    svaly hýžďové, stehenní, lýtkové,
  • 00:07:43 Achillova...
  • 00:07:45 Dobrý den! Já se omlouvám,
    ale jde o vážnou věc.
  • 00:07:48 Prosím vás, co to má znamenat?
  • 00:07:50 Potřebujeme vědět,
    kde teď bydlí Iva Sladká.
  • 00:07:56 Pane, tady se učí.
  • 00:07:59 Na takovéhle
    vpády my tady nejsme zvyklí.
  • 00:08:03 Studenti, to není legrace.
  • 00:08:05 Někdo z vás s ní asi kamarádil
    a něco o ní ví.
  • 00:08:09 Pane, odejděte,
    nebo já zavolám ředitele.
  • 00:08:13 No dobrá. Tak já počkám
    dole na přestávku.
  • 00:08:17 Pokud by mi někdo z vás
    o ní chtěl něco říct, tak děkuju.
  • 00:08:22 A vám se omlouvám, vy nervózo.
  • 00:08:25 SMÍCH
    Tak ticho!
  • 00:08:27 Pokračujeme.
  • 00:08:36 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:08:38 Prosím.
    Tady věneček a tady punčák.
  • 00:08:44 Tak si nechte chutnat.
  • 00:08:46 -Co to bude? -Ještě pořád hledáte
    prodavačku? Já bych měla zájem.
  • 00:08:51 -Zájem?
    -Hm. -Aha.
  • 00:08:54 Ale to musíte přijít jindy.
    Majitelka tady není.
  • 00:08:58 Aha. A kdy tady bude?
  • 00:09:01 To vám nemůžu spolehlivě říct.
    Snad zítra.
  • 00:09:04 -Vy jste vyučená?
    -Ano. Jako servírka.
  • 00:09:07 No, to není špatný.
  • 00:09:10 Víte co? Nechte nám
    tady telefon a uvidíme.
  • 00:09:15 Ale jinak se můžete chodit ptát.
    Musíte to zkoušet.
  • 00:09:19 Tak dobře. Děkuju vám.
  • 00:09:22 -Na shledanou. -Na shledanou.
    -Na shledanou.
  • 00:09:26 -Tati.
    -Děkuju.
  • 00:09:36 -Já bych možná něco věděla.
    -Tati!
  • 00:09:41 Volala mi.
    Iva mi telefonovala, ale říkala,
  • 00:09:46 abych vám nic...
    -My tě neprásknem.
  • 00:09:50 Když odešli tam od něho,
    od Hynka, tak...
  • 00:09:55 Tak mi volala a říkala,
    že jsou v Písku.
  • 00:09:58 -V Písku? -Ale prosila mě,
    abych vám to... Tak mě, prosím...
  • 00:10:02 -Ne, neboj. -Říkám to proto,
    že nechci, aby se jí něco stalo.
  • 00:10:07 To jsi hodná, Katko.
  • 00:10:09 -Adresu víš?
    -Tu mi vážně neříkala.
  • 00:10:14 -No my ti věříme. Tak děkujeme.
    -Tak na shledanou.
  • 00:10:21 No co, no?
  • 00:10:28 Tak co? Nic?
  • 00:10:31 Jak je to možný?
    Nechcete čokoládovou?
  • 00:10:33 -Prosím tě, nech toho.
    -A proč?
  • 00:10:36 Vytahoval se, měl silný řeči,
    a víme to, co jsme věděli.
  • 00:10:40 To je totiž tak, když si někdo
    myslí, že stačí zařvat
  • 00:10:43 a všichni hned kolem
    začnou lítat jako sojky.
  • 00:10:49 Tak poslechni, ty středověku.
  • 00:10:54 Ztratí se ti dcera
  • 00:10:57 a ty tady kydáš
    sladký hovno do kornoutku.
  • 00:10:59 -Tiše! Jsou tady lidi.
    -Tím se teda moc vytahovat nemůžeš.
  • 00:11:03 Co jste dokázal vy?
    Já jsem tam sice s váma nebyl,
  • 00:11:07 ale můžu vám klidně vyjmenovat,
    kam jste asi všude šel.
  • 00:11:10 Strašit na akademii, na gymnázium.
  • 00:11:15 Kam taky jinam, že jo? Jenže tam
    jsme všude už dávno byli, víte?
  • 00:11:19 Ale na rozdíl od vás také víme,
    že když ji najdeme,
  • 00:11:23 tak nebude chtít jít domů
    a nebude brát mobil.
  • 00:11:26 Poslouchej, jasnovidče.
  • 00:11:31 My jsme ji našli.
    A stačila mi na to hodina.
  • 00:11:36 -Je v Písku.
    -V Písku? Kde?
  • 00:11:40 -Adresu bys nechtěl?
    -Takže nevíte nic.
  • 00:11:42 Nechte toho!
    Pan Křemen se přece snaží.
  • 00:11:45 A vy na ně nekřičte!
    Proč je musíte pořád strašit?
  • 00:11:49 -Vždyť je to vaše rodina.
    -Protože to všechno zavinili.
  • 00:11:52 Dokonce mi lhali. A já
    abych to teď všechno zachraňoval.
  • 00:11:56 My se vás o nic neprosíme.
    To zvládneme sami.
  • 00:11:59 Já to vidím.
    No jo, už jsi mě přesvědčil.
  • 00:12:02 A vy jste taky divná osoba.
  • 00:12:05 Vytáhnete mě z vlaku,
    uložíte si mě do postele
  • 00:12:07 a za pár dní mi nadáváte.
    Co si mám o vás myslet?
  • 00:12:11 To neříkáte přesně.
  • 00:12:15 Naprosto přesně.
  • 00:12:18 Potřebuješ ještě něco?
    Do Písku snad trefíš.
  • 00:12:21 Jděte se starat o koroptve!
    Všechny tady jenom pořád urážíte.
  • 00:12:25 -Jenom ty, co si to zaslouží.
    -Co si o sobě myslíte?
  • 00:12:30 Vtrhnete sem, kdy se vám zachce,
    všechny tady sprdnete
  • 00:12:33 jako malý fakany
    a zase spokojeně odejdete?
  • 00:12:37 Tak na to zapomeňte!
    S tím je konec!
  • 00:12:39 Cos mu dala jíst?
    On vypadá, jako kdyby měl odvahu.
  • 00:12:45 Dobře. Že je v Písku, víte.
  • 00:12:48 Odtud už si ji
    snad dokážeš přivést sám.
  • 00:12:51 Písek zas tak velkej není.
    Dávám ti na to tejden.
  • 00:12:54 Já udělal, co bylo potřeba,
    a jedu domů.
  • 00:12:58 Když ale do týdne
    Iva nebude chodit do školy
  • 00:13:02 a nebude bydlet doma,
    tak se vrátím.
  • 00:13:06 A pak to bude lítat!
  • 00:13:29 Radunko, promiň mi ten dnešek,
    ale já mu to musel říct.
  • 00:13:32 -Mně se to líbilo.
    -Jo? -Hm.
  • 00:13:35 -A to jsem ještě chtěl říct...
    -A to se mi taky líbilo. Radunko.
  • 00:13:40 -To už jsi mi neřekl pěkně dlouho.
    -No protože je málo času.
  • 00:13:44 Málo času?
  • 00:13:46 Hele, teď když jsem v ráži,
    tak bych toho mohl využít, viď?
  • 00:13:50 Nevím, co máš na mysli,
    ale mohl bys.
  • 00:13:53 A mohl bych zajít do muzea. Jo!
  • 00:13:58 Hm. To bude výborný.
  • 00:14:01 Tak zajdi do muzea.
  • 00:14:04 Ach jo.
  • 00:14:19 -Kde se tu berete, pane kolego?
    -Jdu pokecat.
  • 00:14:24 Dobrý den.
  • 00:14:28 Jdu se zeptat, jestli už náhodou
    nepočítáte s obnovením mého místa.
  • 00:14:32 -Nepočítám.
    -Aha. Jo.
  • 00:14:37 Tak to je vlastně všechno,
    co jsem chtěl.
  • 00:14:43 -A proč nepočítáte?
    -Já už nového vedoucího mám.
  • 00:14:47 No počkejte, to snad není možný.
    Sám jste přece říkal...
  • 00:14:50 To je pravda, ale co jste odešel,
    tak už jste se neozval.
  • 00:14:54 Předpokládal jsem,
    že je ještě brzo.
  • 00:14:57 To jste předpokládal špatně.
  • 00:14:59 Ale mohl jste zavolat.
    Tohle je skoro podvod.
  • 00:15:03 Pane kolego,
    já vám dám dobrou radu.
  • 00:15:08 Uvědomte si, v čem a kde žijete,
    a budete se na to dívat radostněji.
  • 00:15:14 Já vám věřil.
  • 00:15:17 Nemohl jsem pro vás nic udělat.
    Tomu věřte.
  • 00:15:24 Dobrý den, pane doktore.
  • 00:15:27 Dobrý den.
  • 00:15:31 Vanilková došla.
  • 00:15:34 Ale to nevadí. Můžeme ji něčím
    nahradit, jestli chcete.
  • 00:15:43 Vy tady pracujete?
  • 00:15:45 No tak pracuji. Dá se to tak říct.
  • 00:15:48 Že jsem vás tu nikdy neviděl.
  • 00:15:52 Budeme se bavit na chodbě?
  • 00:15:56 -No tohle je...
    -Vaše kancelář.
  • 00:16:00 Moje kancelář.
  • 00:16:02 -Jak se dostala k vám?
    -Neměla úředníka a mně se líbila.
  • 00:16:08 Nechala jsem všechno tak, jak bylo.
  • 00:16:11 Já jsem magistra Květa Sýkorová.
  • 00:16:14 Květa Sýkorová?
  • 00:16:17 V cukrárně vám říkají
    paní Vanilková.
  • 00:16:20 Klidně mně tak říkejte i vy.
    Mně to vůbec nevadí.
  • 00:16:24 -A co vy tady?
    -Já tady vedoucí středověku.
  • 00:16:30 -Ne?
    -Jo.
  • 00:16:32 Aha. Hezká práce, že?
  • 00:16:36 Hm. Když myslíte. Dáte si kávu?
  • 00:16:41 Ne, děkuju.
  • 00:16:44 Právě jsem si vzpomněl, že kafe
    piju jenom v deset hodin dopoledne.
  • 00:16:48 Mrzí mě, že se zlobíte.
    Já vám to vysvětlím.
  • 00:16:52 -To není třeba, děkuju.
    -Já jsem protekční.
  • 00:16:56 -Prosím?
    -Neznáte? Takových lidí je hodně.
  • 00:17:00 -Ale tím se nikdo nechlubí, ne?
    -Já se tím nechlubím.
  • 00:17:03 Vlastně si tím ani nejsem jistá,
    ale hlavu bych za to nedala.
  • 00:17:06 Důležitější je, že my si teď
    hlavně musíme něco vysvětlit.
  • 00:17:15 -Vyjasnit.
    -My dva? O ničem nevím.
  • 00:17:19 Budete se divit.
  • 00:17:22 Počkejte. Chcete říct, že jste
    nechodila na zmrzlinu náhodou?
  • 00:17:27 No tak byla to náhoda i nebyla.
  • 00:17:29 Asi jako když smícháte
    citrónovou a jahodovou.
  • 00:17:34 -Mám čas odpoledne.
    -Já čas nemám.
  • 00:17:39 Škoda. Tak pojďme do středověku.
  • 00:17:44 Tam je času dost.
  • 00:17:48 Tak prosím.
  • 00:17:57 Nádhera.
    Tomuhle jsem věnoval veškerý čas.
  • 00:18:09 Ve středověku
    byli se vším hned hotoví.
  • 00:18:11 Abyste tohle zamilované místo
    opustil, na tom se pravděpodobně
  • 00:18:14 dohodli můj manžel
    s vaším panem ředitelem.
  • 00:18:17 Takže jestli mu půjdete nadávat,
    odložte raději ten meč, prosím vás.
  • 00:18:22 -Nemusíte se bát.
    -Ale já se nebojím.
  • 00:18:26 Nikdo by vám nevěřil,
    že bych práskla vlastního muže.
  • 00:18:29 Co dělá váš muž?
  • 00:18:33 Pracuje na ministerstvu kultury.
  • 00:18:36 Sýkorová?
  • 00:18:39 Jo pan Sýkora, jo?
    No tak to už je mi jasný.
  • 00:18:44 Ta ministerská kontrola,
    to byla jenom zástěrka,
  • 00:18:47 jak vás dostat do muzea. -Netušila
    jsem, koho to stálo místo.
  • 00:18:51 Byla jsem tu pár dní
    a padlo vaše jméno.
  • 00:18:55 A já byla rázem doma.
  • 00:18:58 Můžete ji klidně zavřít.
    Já budu mluvit jenom pravdu.
  • 00:19:03 No a vy doufám taky.
  • 00:19:08 Jo. No tak na to si čas udělám.
  • 00:19:14 Závěrem bych chtěl říci,
    že práce diplomantky Květy Holé,
  • 00:19:18 dnes Sýkorové,
    Hrady a tvrze jižních Čech,
  • 00:19:22 třebaže nepostrádá potřebný aparát,
    nedosahuje takové úrovně,
  • 00:19:26 abych ji mohl bez problémů
    doporučit k obhajobě.
  • 00:19:29 Oponent diplomové práce
    doktor František Sladký
  • 00:19:35 -Vše?
    -Vše.
  • 00:19:39 Tak s tím
    už asi nic nenaděláme, že?
  • 00:19:43 -Pamatujete si na tu diplomku?
    -Ne, vůbec ne.
  • 00:19:48 Nakonec mě k obhajobě pustili.
    Prošla jsem s odřenýma ušima.
  • 00:19:53 Buďte ráda, že jsem tam neseděl.
    Pravděpodobně byste neprošla.
  • 00:19:58 To asi ne. Neviděla jsem vás, ale
    vaše jméno jsem nikdy nezapomněla.
  • 00:20:04 Aha.
  • 00:20:06 Takže ten personální karambol
    byla pomsta?
  • 00:20:10 No to v žádném případě.
    Za koho mě máte?
  • 00:20:12 Byla to obyčejná náhoda.
    Už jsem vám to říkala.
  • 00:20:16 Když jsem zjistila,
    kdo seděl přede mnou u stolu,
  • 00:20:19 trošku jsem zapátrala
    a zašla na zmrzlinu,
  • 00:20:22 abych viděla toho, kdo mi tenkrát
    zkomplikoval konec studia.
  • 00:20:27 Jistě to bylo
    spravedlivé hodnocení.
  • 00:20:30 To už neřeším, pane doktore.
    Prostě jsem dostudovala.
  • 00:20:33 Tam jedna náhoda končí.
    A začíná druhá.
  • 00:20:38 Ještě banálnější než ta první.
  • 00:20:42 A sice?
  • 00:20:46 Velice jsem si oblíbila zmrzlinu.
  • 00:20:50 Abych tak řekla,
    byla to láska na první pohled.
  • 00:21:00 Děláme dobrou zmrzlinu.
  • 00:21:04 To nepochybně.
  • 00:21:06 Ale co teď s tím?
  • 00:21:09 Dával jsem vám největší porce.
  • 00:21:13 Dával. A co dál?
  • 00:21:18 Tak v tomhle oboru
    nejsem specialista.
  • 00:21:25 No a co třeba takhle?
  • 00:21:33 No tak to by mohlo být
    hezké pokračování.
  • 00:21:45 Adélka spí,
    kluci zalehli, já jdu psát.
  • 00:21:49 Co je ti?
  • 00:21:55 Tvůj táta je rapl, ale
    v tuhle chvíli už o ničem neví.
  • 00:21:59 -Tak se tím netrap.
    -O tom nepřemýšlím.
  • 00:22:02 Iva se objeví.
    A ten Písek se mi moc nezdá.
  • 00:22:07 O tom taky nepřemýšlím.
  • 00:22:09 -Přemýšlíš vůbec?
    -Jo.
  • 00:22:13 Já vím, ale tajně, viď?
    Tak já jdu psát.
  • 00:22:16 No uznej, že to první,
    co měla Bláža udělat,
  • 00:22:18 bylo přijít druhej den a říct:
    Váš děda spal u mě.
  • 00:22:22 Možná že jo.
  • 00:22:25 Třeba to neudělala proto, že jí
    to připadalo jako úplná prkotina.
  • 00:22:29 Z prkotin bývají
    velké problémy, víš?
  • 00:22:32 Jo. Jo, máš pravdu.
  • 00:22:35 Máš pravdu, ale vysvětlilo se to,
    tak už na to nemysli.
  • 00:22:39 A čistě akademicky.
  • 00:22:42 Tobě by vadilo,
    kdyby ti Bláža dělala macechu?
  • 00:22:47 No když mě nebude posílat v únoru
    do lesa na jahody, tak vlastně ne.
  • 00:23:22 -Ano, prosím?
    -Dobrý večer, to jsem já.
  • 00:23:26 Myslela jsem si,
    že ještě dnes zavoláte.
  • 00:23:29 -Co potřebujete?
    -Tak, celkem nic. Jenom...
  • 00:23:33 Nic? A to by mě tak mrzelo,
    kdybyste nic nechtěl.
  • 00:23:38 Chtěl bych ještě jednou
    vidět vaši... Vaši diplomku.
  • 00:23:43 Diplomku? Tak doufala jsem,
    že máte lepší vkus.
  • 00:23:48 Zítra musím na pracák, tak bych
    se pro ni zastavil v muzeu.
  • 00:23:52 Tak přijďte, jestli chcete.
  • 00:23:55 Ale myslím,
    že lepší posudek mi už nepomůže.
  • 00:23:58 Ale přijďte. Přijďte určitě.
  • 00:24:02 -Tak nashledanou.
    -Na shledanou.
  • 00:24:13 Zůstal úplně sám uprostřed Prahy.
  • 00:24:16 -Říkám něco?
    -Protože mlčíš, tak říkáš.
  • 00:24:23 Na nádraží ho mohli okrást
    nebo bůhvíco horšího.
  • 00:24:27 Jo, v pořádku.
  • 00:24:30 Ale ty jsi za ním
    na to nádraží jela.
  • 00:24:33 Protože tys to neudělala.
  • 00:24:36 Snad jsi ho slyšela, ne?
    Nechtěl nic vidět,
  • 00:24:39 nechtěl nás slyšet,
    nechtěl vůbec nic.
  • 00:24:42 Slyšela, slyšela...
  • 00:24:44 Ale on vůbec není tak tvrdej,
    jak se tváří.
  • 00:24:49 Takže ty jsi mu taky naletěla?
    On namouduši zblbne každou.
  • 00:24:55 Všimla sis někdy, kolik mu je let?
    Je sám, trápí se, proto štěká.
  • 00:25:01 Když měl maminku, taky štěkal.
  • 00:25:05 Třeba se k němu nehodila.
  • 00:25:08 On se nehodil k ní.
    Maminka byla svatá.
  • 00:25:23 -Dobrý den, pane řediteli.
    -Dobrý den.
  • 00:25:26 -Jdete ke mně?
    -No jestli mohu.
  • 00:25:30 Vy vždycky.
  • 00:25:33 Posaďte se.
  • 00:25:38 Co potřebujete?
  • 00:25:40 Mám na to jí zeširoka,
    nebo rovnou k věci?
  • 00:25:44 Jak je libo.
    Stejně vám nic neodmítnu.
  • 00:25:48 Tedy rovnou.
  • 00:25:50 Potřebovala bych na své oddělení
    ještě jednu pracovní sílu.
  • 00:25:54 A docela to spěchá.
  • 00:25:58 Ale úplně všechno nemůžu,
    paní magistro.
  • 00:26:02 -Šetřím mzdové fondy.
    -Ale! Že byste to neobhájil?
  • 00:26:08 Tak dobře. Já to obhájím
    a vy manželovi připomenete,
  • 00:26:14 že od svého bydliště
    to mám na ministerstvo kultury
  • 00:26:18 pět minut příjemnou procházkou,
  • 00:26:21 zatímco do muzea
    musím dvakrát přestupovat.
  • 00:26:28 Výborný nápad.
  • 00:26:35 -Dobrý den, pane doktore.
    -Dobrý den.
  • 00:26:38 Dobrý den.
  • 00:26:43 To je od vás milé, děkuji.
  • 00:26:46 -Přišel jsem, jak jsme se
    domluvili. -Ano, vzpomínám si.
  • 00:26:49 -Prosím, posaďte se.
    -Děkuju.
  • 00:26:59 Tak jak jste dopadl na pracáku?
  • 00:27:02 -Nic moc.
    -Co to znamená?
  • 00:27:06 Nabídli mi místo učitele dějepisu
    na jednom velkém učilišti.
  • 00:27:12 Jestli chcete, běžte se tam
    podívat, ale nic neberte.
  • 00:27:16 Příští týden nastoupíte tady vedle
    v kanceláři jako můj zástupce.
  • 00:27:21 -To byste dokázala?
    -A až budu paní ředitelkou,
  • 00:27:24 tak dokonce se vrátíte
    na své původní místo.
  • 00:27:28 Vy tady budete ředitelkou?
  • 00:27:30 Můj manžel
    je velice ambiciózní člověk.
  • 00:27:33 Určitě mě k tomu bude nutit.
  • 00:27:35 -A co ředitel? -Toho
    pravděpodobně pošlou někam výš.
  • 00:27:39 Tam, kde už se nepracuje.
    Tak to přece chodí.
  • 00:27:41 Jo. Tak středověk byl přehlednější.
  • 00:27:47 Jestli chcete,
    můžeme si o tom někdy popovídat.
  • 00:27:50 Někdy zase odpoledne?
  • 00:27:55 Co třeba tento víkend?
  • 00:27:58 -Jako na celej víkend? -Musíme
    probrat moji diplomovou práci,
  • 00:28:03 vaše místo, moje ředitelování.
  • 00:28:08 No, je toho hodně.
  • 00:28:11 Vem si okurku. Chceš?
  • 00:28:20 Děkuju. Bylo to výborný. Jdu psát.
  • 00:28:24 -To si nedáš ani kafe?
    -Ne, už je pozdě.
  • 00:28:37 To jsem já.
  • 00:28:41 -Co zítra? -Co?
    -Zajdeš do toho učiliště?
  • 00:28:45 Hele, mělo to být překvapení,
    ale dobře.
  • 00:28:48 Byl jsem v muzeu.
    Vůbec to nevypadá špatně.
  • 00:28:52 -No a to říkáš jen tak?
    -No ne, nic není jistý.
  • 00:28:56 -Vydrž pár dní a uvidíme.
    -Jo? Dobře. Tak já si počkám.
  • 00:29:02 -Co uděláme s tou Ivou?
    -Co? No co s Ivou?
  • 00:29:07 Hele, sama jsi to slyšela.
    Má se výborně a nemáme se starat.
  • 00:29:14 -Děda si myslí něco jinýho.
    -Děda si nemá vůbec co myslet.
  • 00:29:17 -Pojď. -Co kdybys,
    než nastoupíš do muzea...
  • 00:29:21 Říkal jsem, že to není jistý.
  • 00:29:24 Než nastoupíš do muzea,
    že bys zajel do toho Písku.
  • 00:29:30 -Sám?
    -Bude to lepší.
  • 00:29:32 Když uvidí jenom tebe,
    tak snad...
  • 00:29:34 Myslíš, abych tam jel sám?
  • 00:29:37 Písek není tak velký město.
    Přespíš tam jednu noc,
  • 00:29:41 zavoláš jí, popovídáte si,
    zeptáš se jí, jak se má,
  • 00:29:44 co dělá, žádný násilí.
    Jenom tak normálně u kafe.
  • 00:29:47 Já myslím,
    že víc ani chtít nemůžeme.
  • 00:29:50 Jo. No tak jo. To udělám rád.
  • 00:29:55 Díky, díky, díky!
  • 00:30:02 To muzeum vyjde.
    Já to cítím v celým těle.
  • 00:30:10 Jste tam ještě?
    Já se hrozně omlouvám,
  • 00:30:13 že jste to musela poslouchat,
    ale aspoň sama víte.
  • 00:30:16 Jak jste mluvila o tom víkendu,
    měl bych dva dny volno.
  • 00:30:22 -Iva?
    -Co je? Ne, ne, ne, ne, ne.
  • 00:30:26 Nějaké výchovné problémy,
    nezlobte se, na shledanou.
  • 00:30:31 -To nebyla Iva.
    -A kdo to byl?
  • 00:30:33 No jak, kdo to byl?
    Volal jsem jednomu bývalému
  • 00:30:37 kolegovi z muzea, no.
    -Aha.
  • 00:30:39 Chtěl jsem vědět, co se tam děje,
    že o mě tak najednou stojí,
  • 00:30:43 ale neví nic.
  • 00:30:46 Adélko, pojď honem do vany!
  • 00:30:49 Šup, šup, rychle!
  • 00:31:04 Už jsem se lekla, že jste nemocnej.
    Nevycházíte, nenadáváte.
  • 00:31:10 Jestli nemůžete spát,
    mám na to čaj z Číny.
  • 00:31:16 Zase nějaká ženská?
    Vždyť ještě nechytli tu první.
  • 00:31:21 Vzala byste si cizího,
  • 00:31:24 no, skoro cizího chlapa
    domů na noc?
  • 00:31:30 No, tak to teda ne.
  • 00:31:34 Já vás mám ráda
    jenom jako dlouholetýho souseda,
  • 00:31:37 ale s ničím dalším nepočítejte.
    Vaše nebožka byla moje kamarádka
  • 00:31:41 a já bych se jí nemohla
    tam nahoře podívat do očí.
  • 00:31:46 Co je vám?
  • 00:31:49 Já mám pocit,
  • 00:31:52 že v poslední době
    dělám jednu pitomost za druhou.
  • 00:31:55 Nikdo nedělá všechno správně.
    To by bylo proti přírodě.
  • 00:32:00 Kromě vás. Vy děláte
    samozřejmě všecko správně.
  • 00:32:05 Myslím, že se mýlíte, paní Červená.
  • 00:32:13 Paní Červená?
  • 00:32:16 Nemám vážně někoho zavolat?
  • 00:32:19 Třeba doktora?
  • 00:32:23 Dobrou noc.
  • 00:32:36 Víš co, Šmatlo?
  • 00:32:47 Možná že vyrazím
    některej den do Písku.
  • 00:32:59 Jau!
  • 00:33:20 KAŠLE
  • 00:33:26 Hoří! Hynku, hoří!
  • 00:33:29 Co je?
  • 00:33:32 Sakra! Dělej, zdrháme.
  • 00:33:35 Sbal si věci. Nikdo nesmí zjistit,
    že jsme tady byli my.
  • 00:33:40 -To bude průšvih. Co se stalo?
    -Já nevím. To už je teď jedno.
  • 00:34:28 Poběž! Neboj.
  • 00:34:42 -Myslíš, že to bude průšvih?
    -Nevím. Snad ne.
  • 00:34:47 Byl to jen takovej dřevník.
  • 00:34:50 Já jsem tam
    asi nechal hořet svíčku.
  • 00:34:53 Poběž. Pojď!
  • 00:35:39 Co děláš? Hej, vrať to!
  • 00:35:42 Dej to sem, nebo ti urazím palici!
  • 00:35:44 Nic se neděje, nic se neděje.
    Buď lidskej. Buď lidskej.
  • 00:35:49 -Vypadni!
    -Do smrti dobrý.
  • 00:35:59 Uvědomuješ si,
    že vypadáme stejně jako oni.
  • 00:36:02 No to teda ne. My čekáme. Na vlak.
  • 00:36:08 Kam?
  • 00:36:13 Už si zase vymejšlíš.
  • 00:36:33 Penzion U divokého býka.
  • 00:36:36 No tak to je skvělé místo
    pro naše povídání.
  • 00:36:40 Jo. Já se nejdřív podívám po Ivě.
  • 00:36:43 Hospody, nádraží, restaurace a tak.
  • 00:36:47 No tak moment. To mám jít
    jako do hotelu sama?
  • 00:36:51 No to ne.
  • 00:37:05 Jestli se vám doposud neozvala,
    tak to máte stejně marné.
  • 00:37:08 Poslal jsem jí aspoň esemesku.
  • 00:37:12 Chci mít čistý svědomí.
  • 00:37:18 -Co zase chceš?
    -Klid, klid. klid, mladej.
  • 00:37:21 Do smrti dobrý, do smrti dobrý.
  • 00:37:23 Doufám, že tě
    do smrti neuvidím, ty šupáku.
  • 00:37:28 -Esemeska od táty.
    -No.
  • 00:37:30 -Ivo, jsem v Písku. Ozvi se.
    -Takže nás Katka práskla.
  • 00:37:35 Jo. Zafungovalo to přesně.
  • 00:37:39 Od rodičů bude chvilku klid,
    ale co policajti?
  • 00:37:43 Ale policajti!
    Policajti mají úplně jiný starosti,
  • 00:37:46 než hledat někoho, kdo podpálil
    starou kůlnu v demoličním tom.
  • 00:38:53 Tak já jdu.
  • 00:38:56 Mám jít s vámi?
  • 00:38:57 Ne, ne, ne.
    Bude lepší, když budu sám.
  • 00:39:00 No dobře. Tak se mi neztraťte.
    Máme si co vysvětlovat.
  • 00:39:06 Jo. Sejdeme se v půl jedný
    v restauraci.
  • 00:39:10 Ukažte.
  • 00:39:14 Hezká.
  • 00:39:16 Tak držím palce.
  • 00:39:31 Prosím vás! Dobrý den.
  • 00:39:33 Prosím vás, neviděli jste
    náhodou tuhle slečnu?
  • 00:39:37 -Neviděli.
    -Neviděli?
  • 00:39:41 HUDBA
  • 00:39:54 HUDBA
  • 00:40:11 HUDBA
  • 00:40:37 HUDBA
  • 00:40:57 HUDBA
  • 00:41:19 HUDBA
  • 00:41:30 HUDBA
  • 00:41:42 KONEC HUDBY
  • 00:41:54 ZVONÍ MOBIL
  • 00:41:55 Pardon.
  • 00:42:01 Omlouvám se, promiňte.
  • 00:42:06 No ahoj. No nic, no.
  • 00:42:10 Už jsem jí dvakrát psal
    a neozvala se. Ani slovo.
  • 00:42:14 Teď jsem na obědě.
  • 00:42:16 Chodím, dívám se.
    Byl jsem dokonce i v nemocnici.
  • 00:42:21 No co odpoledne?
    Odpoledne budu chodit dál, no.
  • 00:42:26 Přespím tady
    a zítra to celý zopakuju. Ahoj.
  • 00:42:32 Ježišmarjá!
  • 00:42:48 Promiňte. Děje se něco?
  • 00:42:52 Pardon, pardon.
  • 00:42:59 Ten myslivec. To je můj tchán.
  • 00:43:07 -Taky hledá?
    -Určitě.
  • 00:43:10 Nezlobte se, ale nesmí mě vidět.
  • 00:43:17 -Tak já si odsednu.
    -To by nic neřešilo.
  • 00:43:22 Okamžitě by se na mě nalepil.
  • 00:43:31 Počkám na pokoji. Nezlobte se.
  • 00:43:38 -Pardon.
    -Na shledanou.
  • 00:43:47 To snad není pravda.
  • 00:43:50 Všude mě pronásleduje jako norník.
  • 00:44:09 -Pokoj číslo 10. Prosím.
    -Děkuji.
  • 00:44:31 Madam! Madam, haló!
  • 00:44:34 Není tohle vaše?
  • 00:44:38 Á. Skutečně. Děkuji.
  • 00:44:41 Děkuji. Bez toho
    bych se nedostala do pokoje.
  • 00:44:44 Není zač. Kdybyste cokoli,
    tak jsem hned vedle vás.
  • 00:44:49 Ano. Jste laskav.
  • 00:44:53 Na shledanou.
  • 00:44:55 Na shledanou.
  • 00:45:06 -Tak co? -Už je taky po obědě.
    Má pokoj hned vedle nás.
  • 00:45:10 Ne!
  • 00:45:13 To je konec.
  • 00:45:16 No tak veselý to není,
    ale pořád je za zdí, ne?
  • 00:45:21 Určitě o mně ví.
    To nemůže být náhoda.
  • 00:45:25 Oba jsme v Písku,
    oba ve stejném hotelu
  • 00:45:28 a pokoje máme vedle sebe.
  • 00:46:02 Vážená paní, promiňte, že ruším.
  • 00:46:10 Copak jsem zase ztratila?
    Já pořád něco hledám.
  • 00:46:14 Třeba kapesník. Ten je na nos.
    Nechcete zajít dál?
  • 00:46:22 Já nechci obtěžovat.
  • 00:46:25 Ale samotný chlap v cizím městě...
  • 00:46:29 Hledám vnučku, víte?
  • 00:46:34 To by mohlo bejt dobrý.
    Co mohlo? To je dobrý.
  • 00:46:44 Nebudeme si tykat?
  • 00:46:47 Jo, to můžeme.
  • 00:46:50 -Tak...
    -Tak já jsem Sladký.
  • 00:46:55 Mňam!
  • 00:46:57 František teda.
  • 00:47:05 Nechceš se vykoupat?
  • 00:47:07 Teď?
  • 00:47:10 Jo, jo, jo.
  • 00:47:13 -No a co děda?
    -Děda? Ten přece nemůže vědět,
  • 00:47:16 že budeme probírat
    důležité otázky. Co?
  • 00:47:21 No. A jsem ženatej.
  • 00:47:24 A já jsem vdaná.
  • 00:47:27 -Ale jsme přece dospělí lidé.
    -No jo, to jo.
  • 00:47:32 A přijeli jsme,
    abychom probrali, co se dá.
  • 00:47:37 Ale známe se pár dní.
  • 00:47:39 Ne, ne, ne.
    Naše známost není krátkodobá.
  • 00:47:43 Známe se od diplomové práce,
    což je hezká řádka let.
  • 00:47:50 Tak začneme?
  • 00:47:53 No jo, tak začneme, no.
  • 00:47:56 Tak začni.
  • 00:48:02 Tak jak je možný, že mě ředitel
    bere zase zpátky do práce?
  • 00:48:08 Tohle všechno
    chceš vědět v kalhotách?
  • 00:48:12 Jo.
  • 00:48:15 Na té diplomové práci
    jsi mi nechal krásný podpis.
  • 00:48:18 -Jo?
    -Jo.
  • 00:48:21 Jenom škoda,
    že nebyl klínovým písmem.
  • 00:48:24 Ale můžeš to napravit.
  • 00:48:25 Jenomže klínové písmo
    s dědou za zdí neovládám.
  • 00:48:29 Ale jdi ty!
  • 00:48:33 NĚKDO KLEPE
  • 00:48:35 Ale to nic. Nic jsi nejedl, tak
    jsem ti něco objednala na pokoj.
  • 00:48:40 Třeba to pomůže.
  • 00:48:49 Ale, pane!
  • 00:48:51 Ježiš, dědo, ne!
    Dědo, to je jinak.
  • 00:48:55 -Já hledám Ivu. -Já jsem
    již nic neztratila, děkuji vám.
  • 00:48:59 Ne, vážně, dědo.
    Tohle to je přátelská návštěva.
  • 00:49:03 A nebyl jsem tu vůbec nic platnej.
    Asi jako vy u Bláži.
  • 00:49:09 Fakt. Zeptejte se paní Vanilkový.
  • 00:49:21 -No tak to je konec.
    -Jak konec?
  • 00:49:26 No musím domů!
  • 00:49:37 Tak já jdu. Ahoj.
  • 00:49:41 Ehm, ehm!
  • 00:49:54 -Ahoj.
    -Co to místo?
  • 00:49:58 No to platí.
    Pořád děláš nejlepší zmrzlinu,
  • 00:50:02 tak to je ideální předpoklad
    pro funkci mého zástupce.
  • 00:50:08 Ale já mám opravdu ženu.
    Tedy zatím.
  • 00:50:12 Ale já opravdu nechci nic bourat.
  • 00:50:16 Jen chci na pár chvil
    stvořit něco krásného.
  • 00:50:23 Jak dlouho by ty chvíle měly trvat?
  • 00:50:28 Rok?
  • 00:50:31 Dva?
  • 00:50:34 Myslíš, že to je tak jednoduchý,
  • 00:50:36 dva roky
    nepozorovaně mizet z cukrárny?
  • 00:50:40 Taky bude záležet na dědovi.
  • 00:50:44 Proto máš taky v muzeu stůl.
  • 00:50:51 Tak pa.
  • 00:50:53 Ahoj!
  • 00:51:17 Ahoj!
  • 00:51:20 Ty už ses vrátil?
  • 00:51:24 -No, vrátil.
    -Víš, co se stalo?
  • 00:51:27 -Ne, nevím.
    -Volal děda.
  • 00:51:31 Děda, jo? On umí telefonovat?
  • 00:51:35 No z pošty jo.
    Představ si, že byl taky v Písku.
  • 00:51:39 Nepovídej.
  • 00:51:42 No ale tak povídej ty.
  • 00:51:46 A co chceš slyšet?
    Co chceš slyšet?
  • 00:51:50 Já jsem ulítanej jak pes.
    Nikde není.
  • 00:51:53 V hospodách ji nikdo nezná,
    na esemesky nereaguje.
  • 00:51:56 A tatínka jsi taky neviděl?
  • 00:51:58 Tatínka? Jo, dědu.
  • 00:52:02 Ne, toho jsem taky neviděl.
  • 00:52:06 -Ne?
    -Ne, neviděl.
  • 00:52:10 Když jsem neviděl Ivu, tak nevím,
    proč bych měl vidět tatínka.
  • 00:52:14 Písek není velké město,
    ale oni jsou zřejmě jediní lidi,
  • 00:52:17 kteří se tam nedají najít.
    -No dobře, dobře.
  • 00:52:21 -On ji našel?
    -Taky ne.
  • 00:52:24 -Chceš večeři?
    -Taky ne.
  • 00:52:34 -Máš tam ještě?
    -Jo mám.
  • 00:52:38 Tak. Tady máš.
  • 00:52:41 -Děkuju.
    -Ahoj. A přijďte zas.
  • 00:52:44 Na shledanou!
  • 00:53:02 Počkej. Půjdu s tebou.
  • 00:53:07 Ne, to ne.
  • 00:53:10 Kdyby tě chtěli bít,
    nebo tak něco.
  • 00:53:13 Oni mě nebudou bít.
  • 00:53:17 Tak aspoň počkám u dveří.
  • 00:53:19 Když bude všechno v pohodě,
    tak pojedu domů.
  • 00:53:24 Nejhorší je, že já vůbec nevím,
    co jim mám říct.
  • 00:53:34 Neboj. Tebe něco napadne.
  • 00:53:50 Radko, mrzí mě to, ale mám
    pro tebe nepříjemnou zprávu.
  • 00:53:56 Nastupuju do lázní.
  • 00:53:59 To ne!
  • 00:54:03 Panenko Maria, za co mě trestáš?
  • 00:54:05 Asi se něco uvolnilo, tak jedu.
  • 00:54:08 A kdo mi tě nahradí?
    Co mi to děláš?
  • 00:54:24 Dobrý den.
  • 00:54:26 Já jsem se přišla zeptat, jestli
    ještě potřebujete tu prodavačku.
  • 00:54:39 Dobrý den.
  • 00:54:43 Já jsem přišla
    kvůli tomu místu prodavačky.
  • 00:54:48 Bohužel. My jsme totiž
    právě to místo obsadili.
  • 00:54:54 Aha.
  • 00:54:57 Ale přijďte se ještě zeptat, možná
    budeme shánět někoho do kuchyně.
  • 00:55:01 Tak jo, děkuju.
  • 00:55:09 -Tak ahoj.
    -Ahoj.
  • 00:55:11 A taky bychom
    potřebovali zmrzlináře.
  • 00:55:19 PÍSEŇ, ŽÍT, CO TO DÁ,
    ZPÍVÁ ILONA CSÁKOVÁ
  • 00:55:22 Život je hořkoslaně cukrový,
  • 00:55:25 černý i odhodlaně růžový,
  • 00:55:30 peklo a chvíli nato ráj,
  • 00:55:33 smíchu i slz až po okraj.
  • 00:55:39 Život je podnik roky ztrátový
  • 00:55:43 a křehký víc než prádlo krajkový,
  • 00:55:48 osudu vládne náhoda,
  • 00:55:51 zkoušej po svém žít, co to dá.
  • 00:55:57 Andělé strážní jsou z nás šílení,
  • 00:56:01 blížencem touhy je míjení,
  • 00:56:06 život je krásný match,
    bláznivý srdcerváč,
  • 00:56:10 smích a pláč.
  • 00:56:13 Půl na půl smích a pláč.
  • 00:56:17 Život je hořkoslaně cukrový,
  • 00:56:21 občas i nečekaně růžový,
  • 00:56:26 voda se skále nepoddá,
  • 00:56:29 tak zkus po svém žít, co to dá.
  • 00:56:36 Žít, co to dá.
  • 00:56:40 Žít, co to dá.
  • 00:56:48 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2010

Související