Cukrárna - Paní Vanilková
- 00:01:00 Podívej! Už sem zase leze.
-
00:01:08
-Hynku!
-Schovej se. Už zase jedou. -
00:01:12
Běžte si ty svý frky vykládat
na paseku. Nikdo vás nezval. -
00:01:16
Nestrkej do mě, ty cápku,
nebo ti ji namouduši vrazím. -
00:01:20
-Tak mi to předveď.
-Tak jo. -
00:01:23
-To je docela pěknej chlap.
-Jo? Pěknej magor. - 00:01:28 Ale mužnej.
-
00:01:31
No tak když je to
pro vás tak důležitý, - 00:01:34 vylákala mě tam jedna baba.
- 00:01:37 Nebyla tam některá z těhle?
- 00:01:40 Ne.
-
00:01:42
-Kde jsou? -Tuhle otázku
mi dáváš třikrát denně. - 00:01:47 Taky mohli odjet u Prahy.
-
00:01:49
-Na shledanou.
-Na shledanou. -
00:01:51
-Pardon.
-Děkuji. - 00:01:53 Na shledanou.
- 00:01:59 Neříkej mi, že ses zbláznil.
- 00:02:01 Proč jste mě stopovala?
-
00:02:04
-Tady spát nemůžete.
-Snad nechcete... - 00:02:07 V našem věku?
- 00:02:10 Vzpamatujte se.
- 00:02:53 Tak co liška?
- 00:02:56 Nepřišla. Jen dvě kozy a srnec.
- 00:03:00 Ty si nedáš?
-
00:03:03
-Něco tě žere?
-Co by mě žralo? - 00:03:06 To musíš vědět ty.
- 00:03:09 Mě nikdy nic nežere. To si pamatuj.
- 00:03:14 A ne že půjdeš ještě střílet.
-
00:03:17
Když je v ruce puška,
tak se nechlastá. - 00:03:20 Hrobníci nemají výjimku.
-
00:03:22
-Něco s děje v Praze?
-Co by se dělo? -
00:03:25
Cukrárna šlape,
kluci měli hezký vysvědčení. -
00:03:28
-Co pořád máš?
-Vždyť jo. - 00:03:33 V pořádku.
-
00:03:37
Akorát jim holka utekla s nějakým
básníkem a nikdo neví, kde jsou. -
00:03:43
Ale to ti říkám,
jestli tohle někomu vyžvaníš, -
00:03:47
tak se nechám spálit
a nebudeš mít kšeft. - 00:03:52 U mě je to jako v hrobě.
-
00:03:57
-Měl bys tam zajet.
-Byl jsem tam před čtrnácti dny. -
00:04:02
-Bez tebe to nezvládnou.
-Jen ať se v tom vycachtají. -
00:04:27
-Tak.
-Děkujeme. - 00:04:30 Tak jsem tady.
-
00:04:33
Všechno vám odpouštím, ale nedá
se svítit. Musíme s tím něco dělat. - 00:04:38 A můžete poděkovat hrobníkovi.
-
00:04:40
Ten mě sem dokopal.
Sám od sebe bych nikdy nepřišel. -
00:04:43
-Tati!
-Nech tati. Už jste ji našli? -
00:04:46
-Ne. -To jsem čekal.
Tak já vám teď předvedu, -
00:04:50
jak se to dělá. Tohle mi hoď nahoru
a zavolej mi taxíka. -
00:04:54
-A co chceš dělat? -Do země
se snad nepropadla. Nebo jo? -
00:04:58
Já vám do toho nechci moc mluvit,
ale co o ní víte? -
00:05:01
-Neznáte její kamarády.
-Jednu čokoládovou, pane zmrzlináři -
00:05:07
To jste teda nemusel.
Ale neznáte Prahu. - 00:05:12 Taxikář vás odře a nic nevyřídíte.
-
00:05:18
-Zavoláš mi toho taxíka?
-Tati, to fakt nemá cenu. -
00:05:21
-Tak si ho seženu sám.
-Ježíš, prosím tě, počkej! -
00:05:24
Já mám cestu do města,
tak tě hodím. - 00:05:27 Dobrý den.
-
00:05:36
Prosím vás,
my hledáme jednu známou. - 00:05:40 Tam, jak jsou ty modelky.
-
00:05:43
Katedra volného umění,
ateliér malby. - 00:05:46 Malby.
- 00:05:54 To tady budeme takhle sedět?
-
00:05:58
Na to, že celé hledání
trvalo jenom hodinu, - 00:06:01 máme teď času dost.
-
00:06:03
Ale my jsme
tady o tomhle taky věděli. -
00:06:06
Hele, víš co? Věděli, nevěděli,
teď si můžeš vyprávět, co chceš. - 00:06:10 Nedokázali jste nic.
-
00:06:12
-Já tam mám totiž známýho.
-Co? -Jo. -
00:06:17
Za těmihle dveřmi.
Teda jestli nekecal. -
00:06:22
A přitom hájovna
je od Prahy desítky kilometrů. - 00:06:25 Vy bydlíte v Praze, a nemáte nic.
-
00:06:28
-Na shledanou.
-Na shledanou. -Nashle! - 00:06:35 Nashle!
-
00:06:38
-Přišel jste se prát?
-Ne, ne, ne. -
00:06:40
-Mohl bys mě zavolat Ivu?
-Není tady. -
00:06:43
Ale no tak.
Tohle je její nešťastná matka. -
00:06:47
-Dobrý den.
-Vážně není. -
00:06:49
-Mám se tam podívat? -Klidně.
Malovali jsme starýho chlapa. -
00:06:54
-Iva už sem nechodí.
-Nic po tobě nechci. -
00:06:57
Dokonce můžu říct,
že jsi sympatickej kluk. - 00:06:59 Vážně tu není. Skončila.
-
00:07:02
Počkejte! Nevíte, kde je?
Nebo kde bydlí? -
00:07:06
To už vůbec ne. Co myslíte,
že jsme si stačili říct? - 00:07:09 Ona stála a my jsme ji kreslili.
-
00:07:12
Tati, tati!
Tohle už vůbec nemá cenu. -
00:07:16
Měli jste dost času.
Teď budete postupovat podle mě. -
00:07:19
Pořád jen středověk, středověk,
a když vám vagabund ukradne holku, -
00:07:23
tak ho pan doktor
ani nepropíchne dýkou. -
00:07:25
A co se tu dozvíme,
když už sem nechodí? -
00:07:28
-Vždyť ti ten ředitel nemá co říct.
-Já taky nejdu za ředitelem. - 00:07:32 Hele, počkej radši tady, jo?
-
00:07:37
ZA DVEŘMI:Jsou to svaly bederní,
svaly hýžďové, stehenní, lýtkové, - 00:07:43 Achillova...
-
00:07:45
Dobrý den! Já se omlouvám,
ale jde o vážnou věc. - 00:07:48 Prosím vás, co to má znamenat?
-
00:07:50
Potřebujeme vědět,
kde teď bydlí Iva Sladká. - 00:07:56 Pane, tady se učí.
-
00:07:59
Na takovéhle
vpády my tady nejsme zvyklí. - 00:08:03 Studenti, to není legrace.
-
00:08:05
Někdo z vás s ní asi kamarádil
a něco o ní ví. -
00:08:09
Pane, odejděte,
nebo já zavolám ředitele. -
00:08:13
No dobrá. Tak já počkám
dole na přestávku. -
00:08:17
Pokud by mi někdo z vás
o ní chtěl něco říct, tak děkuju. - 00:08:22 A vám se omlouvám, vy nervózo.
-
00:08:25
SMÍCH
Tak ticho! - 00:08:27 Pokračujeme.
-
00:08:36
-Dobrý den.
-Dobrý den. -
00:08:38
Prosím.
Tady věneček a tady punčák. - 00:08:44 Tak si nechte chutnat.
-
00:08:46
-Co to bude? -Ještě pořád hledáte
prodavačku? Já bych měla zájem. -
00:08:51
-Zájem?
-Hm. -Aha. -
00:08:54
Ale to musíte přijít jindy.
Majitelka tady není. - 00:08:58 Aha. A kdy tady bude?
-
00:09:01
To vám nemůžu spolehlivě říct.
Snad zítra. -
00:09:04
-Vy jste vyučená?
-Ano. Jako servírka. - 00:09:07 No, to není špatný.
-
00:09:10
Víte co? Nechte nám
tady telefon a uvidíme. -
00:09:15
Ale jinak se můžete chodit ptát.
Musíte to zkoušet. - 00:09:19 Tak dobře. Děkuju vám.
-
00:09:22
-Na shledanou. -Na shledanou.
-Na shledanou. -
00:09:26
-Tati.
-Děkuju. -
00:09:36
-Já bych možná něco věděla.
-Tati! -
00:09:41
Volala mi.
Iva mi telefonovala, ale říkala, -
00:09:46
abych vám nic...
-My tě neprásknem. -
00:09:50
Když odešli tam od něho,
od Hynka, tak... -
00:09:55
Tak mi volala a říkala,
že jsou v Písku. -
00:09:58
-V Písku? -Ale prosila mě,
abych vám to... Tak mě, prosím... -
00:10:02
-Ne, neboj. -Říkám to proto,
že nechci, aby se jí něco stalo. - 00:10:07 To jsi hodná, Katko.
-
00:10:09
-Adresu víš?
-Tu mi vážně neříkala. -
00:10:14
-No my ti věříme. Tak děkujeme.
-Tak na shledanou. - 00:10:21 No co, no?
- 00:10:28 Tak co? Nic?
-
00:10:31
Jak je to možný?
Nechcete čokoládovou? -
00:10:33
-Prosím tě, nech toho.
-A proč? -
00:10:36
Vytahoval se, měl silný řeči,
a víme to, co jsme věděli. -
00:10:40
To je totiž tak, když si někdo
myslí, že stačí zařvat -
00:10:43
a všichni hned kolem
začnou lítat jako sojky. - 00:10:49 Tak poslechni, ty středověku.
- 00:10:54 Ztratí se ti dcera
-
00:10:57
a ty tady kydáš
sladký hovno do kornoutku. -
00:10:59
-Tiše! Jsou tady lidi.
-Tím se teda moc vytahovat nemůžeš. -
00:11:03
Co jste dokázal vy?
Já jsem tam sice s váma nebyl, -
00:11:07
ale můžu vám klidně vyjmenovat,
kam jste asi všude šel. - 00:11:10 Strašit na akademii, na gymnázium.
-
00:11:15
Kam taky jinam, že jo? Jenže tam
jsme všude už dávno byli, víte? -
00:11:19
Ale na rozdíl od vás také víme,
že když ji najdeme, -
00:11:23
tak nebude chtít jít domů
a nebude brát mobil. - 00:11:26 Poslouchej, jasnovidče.
-
00:11:31
My jsme ji našli.
A stačila mi na to hodina. -
00:11:36
-Je v Písku.
-V Písku? Kde? -
00:11:40
-Adresu bys nechtěl?
-Takže nevíte nic. -
00:11:42
Nechte toho!
Pan Křemen se přece snaží. -
00:11:45
A vy na ně nekřičte!
Proč je musíte pořád strašit? -
00:11:49
-Vždyť je to vaše rodina.
-Protože to všechno zavinili. -
00:11:52
Dokonce mi lhali. A já
abych to teď všechno zachraňoval. -
00:11:56
My se vás o nic neprosíme.
To zvládneme sami. -
00:11:59
Já to vidím.
No jo, už jsi mě přesvědčil. - 00:12:02 A vy jste taky divná osoba.
-
00:12:05
Vytáhnete mě z vlaku,
uložíte si mě do postele -
00:12:07
a za pár dní mi nadáváte.
Co si mám o vás myslet? - 00:12:11 To neříkáte přesně.
- 00:12:15 Naprosto přesně.
-
00:12:18
Potřebuješ ještě něco?
Do Písku snad trefíš. -
00:12:21
Jděte se starat o koroptve!
Všechny tady jenom pořád urážíte. -
00:12:25
-Jenom ty, co si to zaslouží.
-Co si o sobě myslíte? -
00:12:30
Vtrhnete sem, kdy se vám zachce,
všechny tady sprdnete -
00:12:33
jako malý fakany
a zase spokojeně odejdete? -
00:12:37
Tak na to zapomeňte!
S tím je konec! -
00:12:39
Cos mu dala jíst?
On vypadá, jako kdyby měl odvahu. - 00:12:45 Dobře. Že je v Písku, víte.
-
00:12:48
Odtud už si ji
snad dokážeš přivést sám. -
00:12:51
Písek zas tak velkej není.
Dávám ti na to tejden. -
00:12:54
Já udělal, co bylo potřeba,
a jedu domů. -
00:12:58
Když ale do týdne
Iva nebude chodit do školy -
00:13:02
a nebude bydlet doma,
tak se vrátím. - 00:13:06 A pak to bude lítat!
-
00:13:29
Radunko, promiň mi ten dnešek,
ale já mu to musel říct. -
00:13:32
-Mně se to líbilo.
-Jo? -Hm. -
00:13:35
-A to jsem ještě chtěl říct...
-A to se mi taky líbilo. Radunko. -
00:13:40
-To už jsi mi neřekl pěkně dlouho.
-No protože je málo času. - 00:13:44 Málo času?
-
00:13:46
Hele, teď když jsem v ráži,
tak bych toho mohl využít, viď? -
00:13:50
Nevím, co máš na mysli,
ale mohl bys. - 00:13:53 A mohl bych zajít do muzea. Jo!
- 00:13:58 Hm. To bude výborný.
- 00:14:01 Tak zajdi do muzea.
- 00:14:04 Ach jo.
-
00:14:19
-Kde se tu berete, pane kolego?
-Jdu pokecat. - 00:14:24 Dobrý den.
-
00:14:28
Jdu se zeptat, jestli už náhodou
nepočítáte s obnovením mého místa. -
00:14:32
-Nepočítám.
-Aha. Jo. -
00:14:37
Tak to je vlastně všechno,
co jsem chtěl. -
00:14:43
-A proč nepočítáte?
-Já už nového vedoucího mám. -
00:14:47
No počkejte, to snad není možný.
Sám jste přece říkal... -
00:14:50
To je pravda, ale co jste odešel,
tak už jste se neozval. -
00:14:54
Předpokládal jsem,
že je ještě brzo. - 00:14:57 To jste předpokládal špatně.
-
00:14:59
Ale mohl jste zavolat.
Tohle je skoro podvod. -
00:15:03
Pane kolego,
já vám dám dobrou radu. -
00:15:08
Uvědomte si, v čem a kde žijete,
a budete se na to dívat radostněji. - 00:15:14 Já vám věřil.
-
00:15:17
Nemohl jsem pro vás nic udělat.
Tomu věřte. - 00:15:24 Dobrý den, pane doktore.
- 00:15:27 Dobrý den.
- 00:15:31 Vanilková došla.
-
00:15:34
Ale to nevadí. Můžeme ji něčím
nahradit, jestli chcete. - 00:15:43 Vy tady pracujete?
- 00:15:45 No tak pracuji. Dá se to tak říct.
- 00:15:48 Že jsem vás tu nikdy neviděl.
- 00:15:52 Budeme se bavit na chodbě?
-
00:15:56
-No tohle je...
-Vaše kancelář. - 00:16:00 Moje kancelář.
-
00:16:02
-Jak se dostala k vám?
-Neměla úředníka a mně se líbila. - 00:16:08 Nechala jsem všechno tak, jak bylo.
- 00:16:11 Já jsem magistra Květa Sýkorová.
- 00:16:14 Květa Sýkorová?
-
00:16:17
V cukrárně vám říkají
paní Vanilková. -
00:16:20
Klidně mně tak říkejte i vy.
Mně to vůbec nevadí. -
00:16:24
-A co vy tady?
-Já tady vedoucí středověku. -
00:16:30
-Ne?
-Jo. - 00:16:32 Aha. Hezká práce, že?
- 00:16:36 Hm. Když myslíte. Dáte si kávu?
- 00:16:41 Ne, děkuju.
-
00:16:44
Právě jsem si vzpomněl, že kafe
piju jenom v deset hodin dopoledne. -
00:16:48
Mrzí mě, že se zlobíte.
Já vám to vysvětlím. -
00:16:52
-To není třeba, děkuju.
-Já jsem protekční. -
00:16:56
-Prosím?
-Neznáte? Takových lidí je hodně. -
00:17:00
-Ale tím se nikdo nechlubí, ne?
-Já se tím nechlubím. -
00:17:03
Vlastně si tím ani nejsem jistá,
ale hlavu bych za to nedala. -
00:17:06
Důležitější je, že my si teď
hlavně musíme něco vysvětlit. -
00:17:15
-Vyjasnit.
-My dva? O ničem nevím. - 00:17:19 Budete se divit.
-
00:17:22
Počkejte. Chcete říct, že jste
nechodila na zmrzlinu náhodou? - 00:17:27 No tak byla to náhoda i nebyla.
-
00:17:29
Asi jako když smícháte
citrónovou a jahodovou. -
00:17:34
-Mám čas odpoledne.
-Já čas nemám. - 00:17:39 Škoda. Tak pojďme do středověku.
- 00:17:44 Tam je času dost.
- 00:17:48 Tak prosím.
-
00:17:57
Nádhera.
Tomuhle jsem věnoval veškerý čas. -
00:18:09
Ve středověku
byli se vším hned hotoví. -
00:18:11
Abyste tohle zamilované místo
opustil, na tom se pravděpodobně -
00:18:14
dohodli můj manžel
s vaším panem ředitelem. -
00:18:17
Takže jestli mu půjdete nadávat,
odložte raději ten meč, prosím vás. -
00:18:22
-Nemusíte se bát.
-Ale já se nebojím. -
00:18:26
Nikdo by vám nevěřil,
že bych práskla vlastního muže. - 00:18:29 Co dělá váš muž?
- 00:18:33 Pracuje na ministerstvu kultury.
- 00:18:36 Sýkorová?
-
00:18:39
Jo pan Sýkora, jo?
No tak to už je mi jasný. -
00:18:44
Ta ministerská kontrola,
to byla jenom zástěrka, -
00:18:47
jak vás dostat do muzea. -Netušila
jsem, koho to stálo místo. -
00:18:51
Byla jsem tu pár dní
a padlo vaše jméno. - 00:18:55 A já byla rázem doma.
-
00:18:58
Můžete ji klidně zavřít.
Já budu mluvit jenom pravdu. - 00:19:03 No a vy doufám taky.
- 00:19:08 Jo. No tak na to si čas udělám.
-
00:19:14
Závěrem bych chtěl říci,
že práce diplomantky Květy Holé, -
00:19:18
dnes Sýkorové,
Hrady a tvrze jižních Čech, -
00:19:22
třebaže nepostrádá potřebný aparát,
nedosahuje takové úrovně, -
00:19:26
abych ji mohl bez problémů
doporučit k obhajobě. -
00:19:29
Oponent diplomové práce
doktor František Sladký -
00:19:35
-Vše?
-Vše. -
00:19:39
Tak s tím
už asi nic nenaděláme, že? -
00:19:43
-Pamatujete si na tu diplomku?
-Ne, vůbec ne. -
00:19:48
Nakonec mě k obhajobě pustili.
Prošla jsem s odřenýma ušima. -
00:19:53
Buďte ráda, že jsem tam neseděl.
Pravděpodobně byste neprošla. -
00:19:58
To asi ne. Neviděla jsem vás, ale
vaše jméno jsem nikdy nezapomněla. - 00:20:04 Aha.
-
00:20:06
Takže ten personální karambol
byla pomsta? -
00:20:10
No to v žádném případě.
Za koho mě máte? -
00:20:12
Byla to obyčejná náhoda.
Už jsem vám to říkala. -
00:20:16
Když jsem zjistila,
kdo seděl přede mnou u stolu, -
00:20:19
trošku jsem zapátrala
a zašla na zmrzlinu, -
00:20:22
abych viděla toho, kdo mi tenkrát
zkomplikoval konec studia. -
00:20:27
Jistě to bylo
spravedlivé hodnocení. -
00:20:30
To už neřeším, pane doktore.
Prostě jsem dostudovala. -
00:20:33
Tam jedna náhoda končí.
A začíná druhá. - 00:20:38 Ještě banálnější než ta první.
- 00:20:42 A sice?
- 00:20:46 Velice jsem si oblíbila zmrzlinu.
-
00:20:50
Abych tak řekla,
byla to láska na první pohled. - 00:21:00 Děláme dobrou zmrzlinu.
- 00:21:04 To nepochybně.
- 00:21:06 Ale co teď s tím?
- 00:21:09 Dával jsem vám největší porce.
- 00:21:13 Dával. A co dál?
-
00:21:18
Tak v tomhle oboru
nejsem specialista. - 00:21:25 No a co třeba takhle?
-
00:21:33
No tak to by mohlo být
hezké pokračování. -
00:21:45
Adélka spí,
kluci zalehli, já jdu psát. - 00:21:49 Co je ti?
-
00:21:55
Tvůj táta je rapl, ale
v tuhle chvíli už o ničem neví. -
00:21:59
-Tak se tím netrap.
-O tom nepřemýšlím. -
00:22:02
Iva se objeví.
A ten Písek se mi moc nezdá. - 00:22:07 O tom taky nepřemýšlím.
-
00:22:09
-Přemýšlíš vůbec?
-Jo. -
00:22:13
Já vím, ale tajně, viď?
Tak já jdu psát. -
00:22:16
No uznej, že to první,
co měla Bláža udělat, -
00:22:18
bylo přijít druhej den a říct:
Váš děda spal u mě. - 00:22:22 Možná že jo.
-
00:22:25
Třeba to neudělala proto, že jí
to připadalo jako úplná prkotina. -
00:22:29
Z prkotin bývají
velké problémy, víš? - 00:22:32 Jo. Jo, máš pravdu.
-
00:22:35
Máš pravdu, ale vysvětlilo se to,
tak už na to nemysli. - 00:22:39 A čistě akademicky.
-
00:22:42
Tobě by vadilo,
kdyby ti Bláža dělala macechu? -
00:22:47
No když mě nebude posílat v únoru
do lesa na jahody, tak vlastně ne. -
00:23:22
-Ano, prosím?
-Dobrý večer, to jsem já. -
00:23:26
Myslela jsem si,
že ještě dnes zavoláte. -
00:23:29
-Co potřebujete?
-Tak, celkem nic. Jenom... -
00:23:33
Nic? A to by mě tak mrzelo,
kdybyste nic nechtěl. -
00:23:38
Chtěl bych ještě jednou
vidět vaši... Vaši diplomku. -
00:23:43
Diplomku? Tak doufala jsem,
že máte lepší vkus. -
00:23:48
Zítra musím na pracák, tak bych
se pro ni zastavil v muzeu. - 00:23:52 Tak přijďte, jestli chcete.
-
00:23:55
Ale myslím,
že lepší posudek mi už nepomůže. - 00:23:58 Ale přijďte. Přijďte určitě.
-
00:24:02
-Tak nashledanou.
-Na shledanou. - 00:24:13 Zůstal úplně sám uprostřed Prahy.
-
00:24:16
-Říkám něco?
-Protože mlčíš, tak říkáš. -
00:24:23
Na nádraží ho mohli okrást
nebo bůhvíco horšího. - 00:24:27 Jo, v pořádku.
-
00:24:30
Ale ty jsi za ním
na to nádraží jela. - 00:24:33 Protože tys to neudělala.
-
00:24:36
Snad jsi ho slyšela, ne?
Nechtěl nic vidět, -
00:24:39
nechtěl nás slyšet,
nechtěl vůbec nic. - 00:24:42 Slyšela, slyšela...
-
00:24:44
Ale on vůbec není tak tvrdej,
jak se tváří. -
00:24:49
Takže ty jsi mu taky naletěla?
On namouduši zblbne každou. -
00:24:55
Všimla sis někdy, kolik mu je let?
Je sám, trápí se, proto štěká. - 00:25:01 Když měl maminku, taky štěkal.
- 00:25:05 Třeba se k němu nehodila.
-
00:25:08
On se nehodil k ní.
Maminka byla svatá. -
00:25:23
-Dobrý den, pane řediteli.
-Dobrý den. -
00:25:26
-Jdete ke mně?
-No jestli mohu. - 00:25:30 Vy vždycky.
- 00:25:33 Posaďte se.
- 00:25:38 Co potřebujete?
-
00:25:40
Mám na to jí zeširoka,
nebo rovnou k věci? -
00:25:44
Jak je libo.
Stejně vám nic neodmítnu. - 00:25:48 Tedy rovnou.
-
00:25:50
Potřebovala bych na své oddělení
ještě jednu pracovní sílu. - 00:25:54 A docela to spěchá.
-
00:25:58
Ale úplně všechno nemůžu,
paní magistro. -
00:26:02
-Šetřím mzdové fondy.
-Ale! Že byste to neobhájil? -
00:26:08
Tak dobře. Já to obhájím
a vy manželovi připomenete, -
00:26:14
že od svého bydliště
to mám na ministerstvo kultury - 00:26:18 pět minut příjemnou procházkou,
-
00:26:21
zatímco do muzea
musím dvakrát přestupovat. - 00:26:28 Výborný nápad.
-
00:26:35
-Dobrý den, pane doktore.
-Dobrý den. - 00:26:38 Dobrý den.
- 00:26:43 To je od vás milé, děkuji.
-
00:26:46
-Přišel jsem, jak jsme se
domluvili. -Ano, vzpomínám si. -
00:26:49
-Prosím, posaďte se.
-Děkuju. - 00:26:59 Tak jak jste dopadl na pracáku?
-
00:27:02
-Nic moc.
-Co to znamená? -
00:27:06
Nabídli mi místo učitele dějepisu
na jednom velkém učilišti. -
00:27:12
Jestli chcete, běžte se tam
podívat, ale nic neberte. -
00:27:16
Příští týden nastoupíte tady vedle
v kanceláři jako můj zástupce. -
00:27:21
-To byste dokázala?
-A až budu paní ředitelkou, -
00:27:24
tak dokonce se vrátíte
na své původní místo. - 00:27:28 Vy tady budete ředitelkou?
-
00:27:30
Můj manžel
je velice ambiciózní člověk. - 00:27:33 Určitě mě k tomu bude nutit.
-
00:27:35
-A co ředitel? -Toho
pravděpodobně pošlou někam výš. -
00:27:39
Tam, kde už se nepracuje.
Tak to přece chodí. - 00:27:41 Jo. Tak středověk byl přehlednější.
-
00:27:47
Jestli chcete,
můžeme si o tom někdy popovídat. - 00:27:50 Někdy zase odpoledne?
- 00:27:55 Co třeba tento víkend?
-
00:27:58
-Jako na celej víkend? -Musíme
probrat moji diplomovou práci, - 00:28:03 vaše místo, moje ředitelování.
- 00:28:08 No, je toho hodně.
- 00:28:11 Vem si okurku. Chceš?
- 00:28:20 Děkuju. Bylo to výborný. Jdu psát.
-
00:28:24
-To si nedáš ani kafe?
-Ne, už je pozdě. - 00:28:37 To jsem já.
-
00:28:41
-Co zítra? -Co?
-Zajdeš do toho učiliště? -
00:28:45
Hele, mělo to být překvapení,
ale dobře. -
00:28:48
Byl jsem v muzeu.
Vůbec to nevypadá špatně. -
00:28:52
-No a to říkáš jen tak?
-No ne, nic není jistý. -
00:28:56
-Vydrž pár dní a uvidíme.
-Jo? Dobře. Tak já si počkám. -
00:29:02
-Co uděláme s tou Ivou?
-Co? No co s Ivou? -
00:29:07
Hele, sama jsi to slyšela.
Má se výborně a nemáme se starat. -
00:29:14
-Děda si myslí něco jinýho.
-Děda si nemá vůbec co myslet. -
00:29:17
-Pojď. -Co kdybys,
než nastoupíš do muzea... - 00:29:21 Říkal jsem, že to není jistý.
-
00:29:24
Než nastoupíš do muzea,
že bys zajel do toho Písku. -
00:29:30
-Sám?
-Bude to lepší. -
00:29:32
Když uvidí jenom tebe,
tak snad... - 00:29:34 Myslíš, abych tam jel sám?
-
00:29:37
Písek není tak velký město.
Přespíš tam jednu noc, -
00:29:41
zavoláš jí, popovídáte si,
zeptáš se jí, jak se má, -
00:29:44
co dělá, žádný násilí.
Jenom tak normálně u kafe. -
00:29:47
Já myslím,
že víc ani chtít nemůžeme. - 00:29:50 Jo. No tak jo. To udělám rád.
- 00:29:55 Díky, díky, díky!
-
00:30:02
To muzeum vyjde.
Já to cítím v celým těle. -
00:30:10
Jste tam ještě?
Já se hrozně omlouvám, -
00:30:13
že jste to musela poslouchat,
ale aspoň sama víte. -
00:30:16
Jak jste mluvila o tom víkendu,
měl bych dva dny volno. -
00:30:22
-Iva?
-Co je? Ne, ne, ne, ne, ne. -
00:30:26
Nějaké výchovné problémy,
nezlobte se, na shledanou. -
00:30:31
-To nebyla Iva.
-A kdo to byl? -
00:30:33
No jak, kdo to byl?
Volal jsem jednomu bývalému -
00:30:37
kolegovi z muzea, no.
-Aha. -
00:30:39
Chtěl jsem vědět, co se tam děje,
že o mě tak najednou stojí, - 00:30:43 ale neví nic.
- 00:30:46 Adélko, pojď honem do vany!
- 00:30:49 Šup, šup, rychle!
-
00:31:04
Už jsem se lekla, že jste nemocnej.
Nevycházíte, nenadáváte. -
00:31:10
Jestli nemůžete spát,
mám na to čaj z Číny. -
00:31:16
Zase nějaká ženská?
Vždyť ještě nechytli tu první. - 00:31:21 Vzala byste si cizího,
-
00:31:24
no, skoro cizího chlapa
domů na noc? - 00:31:30 No, tak to teda ne.
-
00:31:34
Já vás mám ráda
jenom jako dlouholetýho souseda, -
00:31:37
ale s ničím dalším nepočítejte.
Vaše nebožka byla moje kamarádka -
00:31:41
a já bych se jí nemohla
tam nahoře podívat do očí. - 00:31:46 Co je vám?
- 00:31:49 Já mám pocit,
-
00:31:52
že v poslední době
dělám jednu pitomost za druhou. -
00:31:55
Nikdo nedělá všechno správně.
To by bylo proti přírodě. -
00:32:00
Kromě vás. Vy děláte
samozřejmě všecko správně. - 00:32:05 Myslím, že se mýlíte, paní Červená.
- 00:32:13 Paní Červená?
- 00:32:16 Nemám vážně někoho zavolat?
- 00:32:19 Třeba doktora?
- 00:32:23 Dobrou noc.
- 00:32:36 Víš co, Šmatlo?
-
00:32:47
Možná že vyrazím
některej den do Písku. - 00:32:59 Jau!
- 00:33:20 KAŠLE
- 00:33:26 Hoří! Hynku, hoří!
- 00:33:29 Co je?
- 00:33:32 Sakra! Dělej, zdrháme.
-
00:33:35
Sbal si věci. Nikdo nesmí zjistit,
že jsme tady byli my. -
00:33:40
-To bude průšvih. Co se stalo?
-Já nevím. To už je teď jedno. - 00:34:28 Poběž! Neboj.
-
00:34:42
-Myslíš, že to bude průšvih?
-Nevím. Snad ne. - 00:34:47 Byl to jen takovej dřevník.
-
00:34:50
Já jsem tam
asi nechal hořet svíčku. - 00:34:53 Poběž. Pojď!
- 00:35:39 Co děláš? Hej, vrať to!
- 00:35:42 Dej to sem, nebo ti urazím palici!
-
00:35:44
Nic se neděje, nic se neděje.
Buď lidskej. Buď lidskej. -
00:35:49
-Vypadni!
-Do smrti dobrý. -
00:35:59
Uvědomuješ si,
že vypadáme stejně jako oni. - 00:36:02 No to teda ne. My čekáme. Na vlak.
- 00:36:08 Kam?
- 00:36:13 Už si zase vymejšlíš.
- 00:36:33 Penzion U divokého býka.
-
00:36:36
No tak to je skvělé místo
pro naše povídání. - 00:36:40 Jo. Já se nejdřív podívám po Ivě.
- 00:36:43 Hospody, nádraží, restaurace a tak.
-
00:36:47
No tak moment. To mám jít
jako do hotelu sama? - 00:36:51 No to ne.
-
00:37:05
Jestli se vám doposud neozvala,
tak to máte stejně marné. - 00:37:08 Poslal jsem jí aspoň esemesku.
- 00:37:12 Chci mít čistý svědomí.
-
00:37:18
-Co zase chceš?
-Klid, klid. klid, mladej. - 00:37:21 Do smrti dobrý, do smrti dobrý.
-
00:37:23
Doufám, že tě
do smrti neuvidím, ty šupáku. -
00:37:28
-Esemeska od táty.
-No. -
00:37:30
-Ivo, jsem v Písku. Ozvi se.
-Takže nás Katka práskla. - 00:37:35 Jo. Zafungovalo to přesně.
-
00:37:39
Od rodičů bude chvilku klid,
ale co policajti? -
00:37:43
Ale policajti!
Policajti mají úplně jiný starosti, -
00:37:46
než hledat někoho, kdo podpálil
starou kůlnu v demoličním tom. - 00:38:53 Tak já jdu.
- 00:38:56 Mám jít s vámi?
-
00:38:57
Ne, ne, ne.
Bude lepší, když budu sám. -
00:39:00
No dobře. Tak se mi neztraťte.
Máme si co vysvětlovat. -
00:39:06
Jo. Sejdeme se v půl jedný
v restauraci. - 00:39:10 Ukažte.
- 00:39:14 Hezká.
- 00:39:16 Tak držím palce.
- 00:39:31 Prosím vás! Dobrý den.
-
00:39:33
Prosím vás, neviděli jste
náhodou tuhle slečnu? -
00:39:37
-Neviděli.
-Neviděli? - 00:39:41 HUDBA
- 00:39:54 HUDBA
- 00:40:11 HUDBA
- 00:40:37 HUDBA
- 00:40:57 HUDBA
- 00:41:19 HUDBA
- 00:41:30 HUDBA
- 00:41:42 KONEC HUDBY
- 00:41:54 ZVONÍ MOBIL
- 00:41:55 Pardon.
- 00:42:01 Omlouvám se, promiňte.
- 00:42:06 No ahoj. No nic, no.
-
00:42:10
Už jsem jí dvakrát psal
a neozvala se. Ani slovo. - 00:42:14 Teď jsem na obědě.
-
00:42:16
Chodím, dívám se.
Byl jsem dokonce i v nemocnici. -
00:42:21
No co odpoledne?
Odpoledne budu chodit dál, no. -
00:42:26
Přespím tady
a zítra to celý zopakuju. Ahoj. - 00:42:32 Ježišmarjá!
- 00:42:48 Promiňte. Děje se něco?
- 00:42:52 Pardon, pardon.
- 00:42:59 Ten myslivec. To je můj tchán.
-
00:43:07
-Taky hledá?
-Určitě. - 00:43:10 Nezlobte se, ale nesmí mě vidět.
-
00:43:17
-Tak já si odsednu.
-To by nic neřešilo. - 00:43:22 Okamžitě by se na mě nalepil.
- 00:43:31 Počkám na pokoji. Nezlobte se.
-
00:43:38
-Pardon.
-Na shledanou. - 00:43:47 To snad není pravda.
- 00:43:50 Všude mě pronásleduje jako norník.
-
00:44:09
-Pokoj číslo 10. Prosím.
-Děkuji. - 00:44:31 Madam! Madam, haló!
- 00:44:34 Není tohle vaše?
- 00:44:38 Á. Skutečně. Děkuji.
-
00:44:41
Děkuji. Bez toho
bych se nedostala do pokoje. -
00:44:44
Není zač. Kdybyste cokoli,
tak jsem hned vedle vás. - 00:44:49 Ano. Jste laskav.
- 00:44:53 Na shledanou.
- 00:44:55 Na shledanou.
-
00:45:06
-Tak co? -Už je taky po obědě.
Má pokoj hned vedle nás. - 00:45:10 Ne!
- 00:45:13 To je konec.
-
00:45:16
No tak veselý to není,
ale pořád je za zdí, ne? -
00:45:21
Určitě o mně ví.
To nemůže být náhoda. -
00:45:25
Oba jsme v Písku,
oba ve stejném hotelu - 00:45:28 a pokoje máme vedle sebe.
- 00:46:02 Vážená paní, promiňte, že ruším.
-
00:46:10
Copak jsem zase ztratila?
Já pořád něco hledám. -
00:46:14
Třeba kapesník. Ten je na nos.
Nechcete zajít dál? - 00:46:22 Já nechci obtěžovat.
- 00:46:25 Ale samotný chlap v cizím městě...
- 00:46:29 Hledám vnučku, víte?
-
00:46:34
To by mohlo bejt dobrý.
Co mohlo? To je dobrý. - 00:46:44 Nebudeme si tykat?
- 00:46:47 Jo, to můžeme.
-
00:46:50
-Tak...
-Tak já jsem Sladký. - 00:46:55 Mňam!
- 00:46:57 František teda.
- 00:47:05 Nechceš se vykoupat?
- 00:47:07 Teď?
- 00:47:10 Jo, jo, jo.
-
00:47:13
-No a co děda?
-Děda? Ten přece nemůže vědět, -
00:47:16
že budeme probírat
důležité otázky. Co? - 00:47:21 No. A jsem ženatej.
- 00:47:24 A já jsem vdaná.
-
00:47:27
-Ale jsme přece dospělí lidé.
-No jo, to jo. -
00:47:32
A přijeli jsme,
abychom probrali, co se dá. - 00:47:37 Ale známe se pár dní.
-
00:47:39
Ne, ne, ne.
Naše známost není krátkodobá. -
00:47:43
Známe se od diplomové práce,
což je hezká řádka let. - 00:47:50 Tak začneme?
- 00:47:53 No jo, tak začneme, no.
- 00:47:56 Tak začni.
-
00:48:02
Tak jak je možný, že mě ředitel
bere zase zpátky do práce? -
00:48:08
Tohle všechno
chceš vědět v kalhotách? - 00:48:12 Jo.
-
00:48:15
Na té diplomové práci
jsi mi nechal krásný podpis. -
00:48:18
-Jo?
-Jo. -
00:48:21
Jenom škoda,
že nebyl klínovým písmem. - 00:48:24 Ale můžeš to napravit.
-
00:48:25
Jenomže klínové písmo
s dědou za zdí neovládám. - 00:48:29 Ale jdi ty!
- 00:48:33 NĚKDO KLEPE
-
00:48:35
Ale to nic. Nic jsi nejedl, tak
jsem ti něco objednala na pokoj. - 00:48:40 Třeba to pomůže.
- 00:48:49 Ale, pane!
-
00:48:51
Ježiš, dědo, ne!
Dědo, to je jinak. -
00:48:55
-Já hledám Ivu. -Já jsem
již nic neztratila, děkuji vám. -
00:48:59
Ne, vážně, dědo.
Tohle to je přátelská návštěva. -
00:49:03
A nebyl jsem tu vůbec nic platnej.
Asi jako vy u Bláži. - 00:49:09 Fakt. Zeptejte se paní Vanilkový.
-
00:49:21
-No tak to je konec.
-Jak konec? - 00:49:26 No musím domů!
- 00:49:37 Tak já jdu. Ahoj.
- 00:49:41 Ehm, ehm!
-
00:49:54
-Ahoj.
-Co to místo? -
00:49:58
No to platí.
Pořád děláš nejlepší zmrzlinu, -
00:50:02
tak to je ideální předpoklad
pro funkci mého zástupce. -
00:50:08
Ale já mám opravdu ženu.
Tedy zatím. - 00:50:12 Ale já opravdu nechci nic bourat.
-
00:50:16
Jen chci na pár chvil
stvořit něco krásného. - 00:50:23 Jak dlouho by ty chvíle měly trvat?
- 00:50:28 Rok?
- 00:50:31 Dva?
- 00:50:34 Myslíš, že to je tak jednoduchý,
-
00:50:36
dva roky
nepozorovaně mizet z cukrárny? - 00:50:40 Taky bude záležet na dědovi.
- 00:50:44 Proto máš taky v muzeu stůl.
- 00:50:51 Tak pa.
- 00:50:53 Ahoj!
- 00:51:17 Ahoj!
- 00:51:20 Ty už ses vrátil?
-
00:51:24
-No, vrátil.
-Víš, co se stalo? -
00:51:27
-Ne, nevím.
-Volal děda. - 00:51:31 Děda, jo? On umí telefonovat?
-
00:51:35
No z pošty jo.
Představ si, že byl taky v Písku. - 00:51:39 Nepovídej.
- 00:51:42 No ale tak povídej ty.
-
00:51:46
A co chceš slyšet?
Co chceš slyšet? -
00:51:50
Já jsem ulítanej jak pes.
Nikde není. -
00:51:53
V hospodách ji nikdo nezná,
na esemesky nereaguje. - 00:51:56 A tatínka jsi taky neviděl?
- 00:51:58 Tatínka? Jo, dědu.
- 00:52:02 Ne, toho jsem taky neviděl.
-
00:52:06
-Ne?
-Ne, neviděl. -
00:52:10
Když jsem neviděl Ivu, tak nevím,
proč bych měl vidět tatínka. -
00:52:14
Písek není velké město,
ale oni jsou zřejmě jediní lidi, -
00:52:17
kteří se tam nedají najít.
-No dobře, dobře. -
00:52:21
-On ji našel?
-Taky ne. -
00:52:24
-Chceš večeři?
-Taky ne. -
00:52:34
-Máš tam ještě?
-Jo mám. - 00:52:38 Tak. Tady máš.
-
00:52:41
-Děkuju.
-Ahoj. A přijďte zas. - 00:52:44 Na shledanou!
- 00:53:02 Počkej. Půjdu s tebou.
- 00:53:07 Ne, to ne.
-
00:53:10
Kdyby tě chtěli bít,
nebo tak něco. - 00:53:13 Oni mě nebudou bít.
- 00:53:17 Tak aspoň počkám u dveří.
-
00:53:19
Když bude všechno v pohodě,
tak pojedu domů. -
00:53:24
Nejhorší je, že já vůbec nevím,
co jim mám říct. - 00:53:34 Neboj. Tebe něco napadne.
-
00:53:50
Radko, mrzí mě to, ale mám
pro tebe nepříjemnou zprávu. - 00:53:56 Nastupuju do lázní.
- 00:53:59 To ne!
- 00:54:03 Panenko Maria, za co mě trestáš?
- 00:54:05 Asi se něco uvolnilo, tak jedu.
-
00:54:08
A kdo mi tě nahradí?
Co mi to děláš? - 00:54:24 Dobrý den.
-
00:54:26
Já jsem se přišla zeptat, jestli
ještě potřebujete tu prodavačku. - 00:54:39 Dobrý den.
-
00:54:43
Já jsem přišla
kvůli tomu místu prodavačky. -
00:54:48
Bohužel. My jsme totiž
právě to místo obsadili. - 00:54:54 Aha.
-
00:54:57
Ale přijďte se ještě zeptat, možná
budeme shánět někoho do kuchyně. - 00:55:01 Tak jo, děkuju.
-
00:55:09
-Tak ahoj.
-Ahoj. -
00:55:11
A taky bychom
potřebovali zmrzlináře. -
00:55:19
PÍSEŇ, ŽÍT, CO TO DÁ,
ZPÍVÁ ILONA CSÁKOVÁ - 00:55:22 Život je hořkoslaně cukrový,
- 00:55:25 černý i odhodlaně růžový,
- 00:55:30 peklo a chvíli nato ráj,
- 00:55:33 smíchu i slz až po okraj.
- 00:55:39 Život je podnik roky ztrátový
- 00:55:43 a křehký víc než prádlo krajkový,
- 00:55:48 osudu vládne náhoda,
- 00:55:51 zkoušej po svém žít, co to dá.
- 00:55:57 Andělé strážní jsou z nás šílení,
- 00:56:01 blížencem touhy je míjení,
-
00:56:06
život je krásný match,
bláznivý srdcerváč, - 00:56:10 smích a pláč.
- 00:56:13 Půl na půl smích a pláč.
- 00:56:17 Život je hořkoslaně cukrový,
- 00:56:21 občas i nečekaně růžový,
- 00:56:26 voda se skále nepoddá,
- 00:56:29 tak zkus po svém žít, co to dá.
- 00:56:36 Žít, co to dá.
- 00:56:40 Žít, co to dá.
-
00:56:48
Skryté titulky: Jaroslav Švagr
Česká televize 2010