iVysílání

Cukrárna - Paní Vanilková

• 00:01:00 Podívej! Už sem zase leze.
• 00:01:08 -Hynku!
  -Schovej se. Už zase jedou.
• 00:01:12 Běžte si ty svý frky vykládat
  na paseku. Nikdo vás nezval.
• 00:01:16 Nestrkej do mě, ty cápku,
  nebo ti ji namouduši vrazím.
• 00:01:20 -Tak mi to předveď.
  -Tak jo.
• 00:01:23 -To je docela pěknej chlap.
  -Jo? Pěknej magor.
• 00:01:28 Ale mužnej.
• 00:01:31 No tak když je to
  pro vás tak důležitý,
• 00:01:34 vylákala mě tam jedna baba.
• 00:01:37 Nebyla tam některá z těhle?
• 00:01:40 Ne.
• 00:01:42 -Kde jsou? -Tuhle otázku
  mi dáváš třikrát denně.
• 00:01:47 Taky mohli odjet u Prahy.
• 00:01:49 -Na shledanou.
  -Na shledanou.
• 00:01:51 -Pardon.
  -Děkuji.
• 00:01:53 Na shledanou.
• 00:01:59 Neříkej mi, že ses zbláznil.
• 00:02:01 Proč jste mě stopovala?
• 00:02:04 -Tady spát nemůžete.
  -Snad nechcete...
• 00:02:07 V našem věku?
• 00:02:10 Vzpamatujte se.
• 00:02:53 Tak co liška?
• 00:02:56 Nepřišla. Jen dvě kozy a srnec.
• 00:03:00 Ty si nedáš?
• 00:03:03 -Něco tě žere?
  -Co by mě žralo?
• 00:03:06 To musíš vědět ty.
• 00:03:09 Mě nikdy nic nežere. To si pamatuj.
• 00:03:14 A ne že půjdeš ještě střílet.
• 00:03:17 Když je v ruce puška,
  tak se nechlastá.
• 00:03:20 Hrobníci nemají výjimku.
• 00:03:22 -Něco s děje v Praze?
  -Co by se dělo?
• 00:03:25 Cukrárna šlape,
  kluci měli hezký vysvědčení.
• 00:03:28 -Co pořád máš?
  -Vždyť jo.
• 00:03:33 V pořádku.
• 00:03:37 Akorát jim holka utekla s nějakým
  básníkem a nikdo neví, kde jsou.
• 00:03:43 Ale to ti říkám,
  jestli tohle někomu vyžvaníš,
• 00:03:47 tak se nechám spálit
  a nebudeš mít kšeft.
• 00:03:52 U mě je to jako v hrobě.
• 00:03:57 -Měl bys tam zajet.
  -Byl jsem tam před čtrnácti dny.
• 00:04:02 -Bez tebe to nezvládnou.
  -Jen ať se v tom vycachtají.
• 00:04:27 -Tak.
  -Děkujeme.
• 00:04:30 Tak jsem tady.
• 00:04:33 Všechno vám odpouštím, ale nedá
  se svítit. Musíme s tím něco dělat.
• 00:04:38 A můžete poděkovat hrobníkovi.
• 00:04:40 Ten mě sem dokopal.
  Sám od sebe bych nikdy nepřišel.
• 00:04:43 -Tati!
  -Nech tati. Už jste ji našli?
• 00:04:46 -Ne. -To jsem čekal.
  Tak já vám teď předvedu,
• 00:04:50 jak se to dělá. Tohle mi hoď nahoru
  a zavolej mi taxíka.
• 00:04:54 -A co chceš dělat? -Do země
  se snad nepropadla. Nebo jo?
• 00:04:58 Já vám do toho nechci moc mluvit,
  ale co o ní víte?
• 00:05:01 -Neznáte její kamarády.
  -Jednu čokoládovou, pane zmrzlináři
• 00:05:07 To jste teda nemusel.
  Ale neznáte Prahu.
• 00:05:12 Taxikář vás odře a nic nevyřídíte.
• 00:05:18 -Zavoláš mi toho taxíka?
  -Tati, to fakt nemá cenu.
• 00:05:21 -Tak si ho seženu sám.
  -Ježíš, prosím tě, počkej!
• 00:05:24 Já mám cestu do města,
  tak tě hodím.
• 00:05:27 Dobrý den.
• 00:05:36 Prosím vás,
  my hledáme jednu známou.
• 00:05:40 Tam, jak jsou ty modelky.
• 00:05:43 Katedra volného umění,
  ateliér malby.
• 00:05:46 Malby.
• 00:05:54 To tady budeme takhle sedět?
• 00:05:58 Na to, že celé hledání
  trvalo jenom hodinu,
• 00:06:01 máme teď času dost.
• 00:06:03 Ale my jsme
  tady o tomhle taky věděli.
• 00:06:06 Hele, víš co? Věděli, nevěděli,
  teď si můžeš vyprávět, co chceš.
• 00:06:10 Nedokázali jste nic.
• 00:06:12 -Já tam mám totiž známýho.
  -Co? -Jo.
• 00:06:17 Za těmihle dveřmi.
  Teda jestli nekecal.
• 00:06:22 A přitom hájovna
  je od Prahy desítky kilometrů.
• 00:06:25 Vy bydlíte v Praze, a nemáte nic.
• 00:06:28 -Na shledanou.
  -Na shledanou. -Nashle!
• 00:06:35 Nashle!
• 00:06:38 -Přišel jste se prát?
  -Ne, ne, ne.
• 00:06:40 -Mohl bys mě zavolat Ivu?
  -Není tady.
• 00:06:43 Ale no tak.
  Tohle je její nešťastná matka.
• 00:06:47 -Dobrý den.
  -Vážně není.
• 00:06:49 -Mám se tam podívat? -Klidně.
  Malovali jsme starýho chlapa.
• 00:06:54 -Iva už sem nechodí.
  -Nic po tobě nechci.
• 00:06:57 Dokonce můžu říct,
  že jsi sympatickej kluk.
• 00:06:59 Vážně tu není. Skončila.
• 00:07:02 Počkejte! Nevíte, kde je?
  Nebo kde bydlí?
• 00:07:06 To už vůbec ne. Co myslíte,
  že jsme si stačili říct?
• 00:07:09 Ona stála a my jsme ji kreslili.
• 00:07:12 Tati, tati!
  Tohle už vůbec nemá cenu.
• 00:07:16 Měli jste dost času.
  Teď budete postupovat podle mě.
• 00:07:19 Pořád jen středověk, středověk,
  a když vám vagabund ukradne holku,
• 00:07:23 tak ho pan doktor
  ani nepropíchne dýkou.
• 00:07:25 A co se tu dozvíme,
  když už sem nechodí?
• 00:07:28 -Vždyť ti ten ředitel nemá co říct.
  -Já taky nejdu za ředitelem.
• 00:07:32 Hele, počkej radši tady, jo?
• 00:07:37 ZA DVEŘMI:Jsou to svaly bederní,
  svaly hýžďové, stehenní, lýtkové,
• 00:07:43 Achillova...
• 00:07:45 Dobrý den! Já se omlouvám,
  ale jde o vážnou věc.
• 00:07:48 Prosím vás, co to má znamenat?
• 00:07:50 Potřebujeme vědět,
  kde teď bydlí Iva Sladká.
• 00:07:56 Pane, tady se učí.
• 00:07:59 Na takovéhle
  vpády my tady nejsme zvyklí.
• 00:08:03 Studenti, to není legrace.
• 00:08:05 Někdo z vás s ní asi kamarádil
  a něco o ní ví.
• 00:08:09 Pane, odejděte,
  nebo já zavolám ředitele.
• 00:08:13 No dobrá. Tak já počkám
  dole na přestávku.
• 00:08:17 Pokud by mi někdo z vás
  o ní chtěl něco říct, tak děkuju.
• 00:08:22 A vám se omlouvám, vy nervózo.
• 00:08:25 SMÍCH
  Tak ticho!
• 00:08:27 Pokračujeme.
• 00:08:36 -Dobrý den.
  -Dobrý den.
• 00:08:38 Prosím.
  Tady věneček a tady punčák.
• 00:08:44 Tak si nechte chutnat.
• 00:08:46 -Co to bude? -Ještě pořád hledáte
  prodavačku? Já bych měla zájem.
• 00:08:51 -Zájem?
  -Hm. -Aha.
• 00:08:54 Ale to musíte přijít jindy.
  Majitelka tady není.
• 00:08:58 Aha. A kdy tady bude?
• 00:09:01 To vám nemůžu spolehlivě říct.
  Snad zítra.
• 00:09:04 -Vy jste vyučená?
  -Ano. Jako servírka.
• 00:09:07 No, to není špatný.
• 00:09:10 Víte co? Nechte nám
  tady telefon a uvidíme.
• 00:09:15 Ale jinak se můžete chodit ptát.
  Musíte to zkoušet.
• 00:09:19 Tak dobře. Děkuju vám.
• 00:09:22 -Na shledanou. -Na shledanou.
  -Na shledanou.
• 00:09:26 -Tati.
  -Děkuju.
• 00:09:36 -Já bych možná něco věděla.
  -Tati!
• 00:09:41 Volala mi.
  Iva mi telefonovala, ale říkala,
• 00:09:46 abych vám nic...
  -My tě neprásknem.
• 00:09:50 Když odešli tam od něho,
  od Hynka, tak...
• 00:09:55 Tak mi volala a říkala,
  že jsou v Písku.
• 00:09:58 -V Písku? -Ale prosila mě,
  abych vám to... Tak mě, prosím...
• 00:10:02 -Ne, neboj. -Říkám to proto,
  že nechci, aby se jí něco stalo.
• 00:10:07 To jsi hodná, Katko.
• 00:10:09 -Adresu víš?
  -Tu mi vážně neříkala.
• 00:10:14 -No my ti věříme. Tak děkujeme.
  -Tak na shledanou.
• 00:10:21 No co, no?
• 00:10:28 Tak co? Nic?
• 00:10:31 Jak je to možný?
  Nechcete čokoládovou?
• 00:10:33 -Prosím tě, nech toho.
  -A proč?
• 00:10:36 Vytahoval se, měl silný řeči,
  a víme to, co jsme věděli.
• 00:10:40 To je totiž tak, když si někdo
  myslí, že stačí zařvat
• 00:10:43 a všichni hned kolem
  začnou lítat jako sojky.
• 00:10:49 Tak poslechni, ty středověku.
• 00:10:54 Ztratí se ti dcera
• 00:10:57 a ty tady kydáš
  sladký hovno do kornoutku.
• 00:10:59 -Tiše! Jsou tady lidi.
  -Tím se teda moc vytahovat nemůžeš.
• 00:11:03 Co jste dokázal vy?
  Já jsem tam sice s váma nebyl,
• 00:11:07 ale můžu vám klidně vyjmenovat,
  kam jste asi všude šel.
• 00:11:10 Strašit na akademii, na gymnázium.
• 00:11:15 Kam taky jinam, že jo? Jenže tam
  jsme všude už dávno byli, víte?
• 00:11:19 Ale na rozdíl od vás také víme,
  že když ji najdeme,
• 00:11:23 tak nebude chtít jít domů
  a nebude brát mobil.
• 00:11:26 Poslouchej, jasnovidče.
• 00:11:31 My jsme ji našli.
  A stačila mi na to hodina.
• 00:11:36 -Je v Písku.
  -V Písku? Kde?
• 00:11:40 -Adresu bys nechtěl?
  -Takže nevíte nic.
• 00:11:42 Nechte toho!
  Pan Křemen se přece snaží.
• 00:11:45 A vy na ně nekřičte!
  Proč je musíte pořád strašit?
• 00:11:49 -Vždyť je to vaše rodina.
  -Protože to všechno zavinili.
• 00:11:52 Dokonce mi lhali. A já
  abych to teď všechno zachraňoval.
• 00:11:56 My se vás o nic neprosíme.
  To zvládneme sami.
• 00:11:59 Já to vidím.
  No jo, už jsi mě přesvědčil.
• 00:12:02 A vy jste taky divná osoba.
• 00:12:05 Vytáhnete mě z vlaku,
  uložíte si mě do postele
• 00:12:07 a za pár dní mi nadáváte.
  Co si mám o vás myslet?
• 00:12:11 To neříkáte přesně.
• 00:12:15 Naprosto přesně.
• 00:12:18 Potřebuješ ještě něco?
  Do Písku snad trefíš.
• 00:12:21 Jděte se starat o koroptve!
  Všechny tady jenom pořád urážíte.
• 00:12:25 -Jenom ty, co si to zaslouží.
  -Co si o sobě myslíte?
• 00:12:30 Vtrhnete sem, kdy se vám zachce,
  všechny tady sprdnete
• 00:12:33 jako malý fakany
  a zase spokojeně odejdete?
• 00:12:37 Tak na to zapomeňte!
  S tím je konec!
• 00:12:39 Cos mu dala jíst?
  On vypadá, jako kdyby měl odvahu.
• 00:12:45 Dobře. Že je v Písku, víte.
• 00:12:48 Odtud už si ji
  snad dokážeš přivést sám.
• 00:12:51 Písek zas tak velkej není.
  Dávám ti na to tejden.
• 00:12:54 Já udělal, co bylo potřeba,
  a jedu domů.
• 00:12:58 Když ale do týdne
  Iva nebude chodit do školy
• 00:13:02 a nebude bydlet doma,
  tak se vrátím.
• 00:13:06 A pak to bude lítat!
• 00:13:29 Radunko, promiň mi ten dnešek,
  ale já mu to musel říct.
• 00:13:32 -Mně se to líbilo.
  -Jo? -Hm.
• 00:13:35 -A to jsem ještě chtěl říct...
  -A to se mi taky líbilo. Radunko.
• 00:13:40 -To už jsi mi neřekl pěkně dlouho.
  -No protože je málo času.
• 00:13:44 Málo času?
• 00:13:46 Hele, teď když jsem v ráži,
  tak bych toho mohl využít, viď?
• 00:13:50 Nevím, co máš na mysli,
  ale mohl bys.
• 00:13:53 A mohl bych zajít do muzea. Jo!
• 00:13:58 Hm. To bude výborný.
• 00:14:01 Tak zajdi do muzea.
• 00:14:04 Ach jo.
• 00:14:19 -Kde se tu berete, pane kolego?
  -Jdu pokecat.
• 00:14:24 Dobrý den.
• 00:14:28 Jdu se zeptat, jestli už náhodou
  nepočítáte s obnovením mého místa.
• 00:14:32 -Nepočítám.
  -Aha. Jo.
• 00:14:37 Tak to je vlastně všechno,
  co jsem chtěl.
• 00:14:43 -A proč nepočítáte?
  -Já už nového vedoucího mám.
• 00:14:47 No počkejte, to snad není možný.
  Sám jste přece říkal...
• 00:14:50 To je pravda, ale co jste odešel,
  tak už jste se neozval.
• 00:14:54 Předpokládal jsem,
  že je ještě brzo.
• 00:14:57 To jste předpokládal špatně.
• 00:14:59 Ale mohl jste zavolat.
  Tohle je skoro podvod.
• 00:15:03 Pane kolego,
  já vám dám dobrou radu.
• 00:15:08 Uvědomte si, v čem a kde žijete,
  a budete se na to dívat radostněji.
• 00:15:14 Já vám věřil.
• 00:15:17 Nemohl jsem pro vás nic udělat.
  Tomu věřte.
• 00:15:24 Dobrý den, pane doktore.
• 00:15:27 Dobrý den.
• 00:15:31 Vanilková došla.
• 00:15:34 Ale to nevadí. Můžeme ji něčím
  nahradit, jestli chcete.
• 00:15:43 Vy tady pracujete?
• 00:15:45 No tak pracuji. Dá se to tak říct.
• 00:15:48 Že jsem vás tu nikdy neviděl.
• 00:15:52 Budeme se bavit na chodbě?
• 00:15:56 -No tohle je...
  -Vaše kancelář.
• 00:16:00 Moje kancelář.
• 00:16:02 -Jak se dostala k vám?
  -Neměla úředníka a mně se líbila.
• 00:16:08 Nechala jsem všechno tak, jak bylo.
• 00:16:11 Já jsem magistra Květa Sýkorová.
• 00:16:14 Květa Sýkorová?
• 00:16:17 V cukrárně vám říkají
  paní Vanilková.
• 00:16:20 Klidně mně tak říkejte i vy.
  Mně to vůbec nevadí.
• 00:16:24 -A co vy tady?
  -Já tady vedoucí středověku.
• 00:16:30 -Ne?
  -Jo.
• 00:16:32 Aha. Hezká práce, že?
• 00:16:36 Hm. Když myslíte. Dáte si kávu?
• 00:16:41 Ne, děkuju.
• 00:16:44 Právě jsem si vzpomněl, že kafe
  piju jenom v deset hodin dopoledne.
• 00:16:48 Mrzí mě, že se zlobíte.
  Já vám to vysvětlím.
• 00:16:52 -To není třeba, děkuju.
  -Já jsem protekční.
• 00:16:56 -Prosím?
  -Neznáte? Takových lidí je hodně.
• 00:17:00 -Ale tím se nikdo nechlubí, ne?
  -Já se tím nechlubím.
• 00:17:03 Vlastně si tím ani nejsem jistá,
  ale hlavu bych za to nedala.
• 00:17:06 Důležitější je, že my si teď
  hlavně musíme něco vysvětlit.
• 00:17:15 -Vyjasnit.
  -My dva? O ničem nevím.
• 00:17:19 Budete se divit.
• 00:17:22 Počkejte. Chcete říct, že jste
  nechodila na zmrzlinu náhodou?
• 00:17:27 No tak byla to náhoda i nebyla.
• 00:17:29 Asi jako když smícháte
  citrónovou a jahodovou.
• 00:17:34 -Mám čas odpoledne.
  -Já čas nemám.
• 00:17:39 Škoda. Tak pojďme do středověku.
• 00:17:44 Tam je času dost.
• 00:17:48 Tak prosím.
• 00:17:57 Nádhera.
  Tomuhle jsem věnoval veškerý čas.
• 00:18:09 Ve středověku
  byli se vším hned hotoví.
• 00:18:11 Abyste tohle zamilované místo
  opustil, na tom se pravděpodobně
• 00:18:14 dohodli můj manžel
  s vaším panem ředitelem.
• 00:18:17 Takže jestli mu půjdete nadávat,
  odložte raději ten meč, prosím vás.
• 00:18:22 -Nemusíte se bát.
  -Ale já se nebojím.
• 00:18:26 Nikdo by vám nevěřil,
  že bych práskla vlastního muže.
• 00:18:29 Co dělá váš muž?
• 00:18:33 Pracuje na ministerstvu kultury.
• 00:18:36 Sýkorová?
• 00:18:39 Jo pan Sýkora, jo?
  No tak to už je mi jasný.
• 00:18:44 Ta ministerská kontrola,
  to byla jenom zástěrka,
• 00:18:47 jak vás dostat do muzea. -Netušila
  jsem, koho to stálo místo.
• 00:18:51 Byla jsem tu pár dní
  a padlo vaše jméno.
• 00:18:55 A já byla rázem doma.
• 00:18:58 Můžete ji klidně zavřít.
  Já budu mluvit jenom pravdu.
• 00:19:03 No a vy doufám taky.
• 00:19:08 Jo. No tak na to si čas udělám.
• 00:19:14 Závěrem bych chtěl říci,
  že práce diplomantky Květy Holé,
• 00:19:18 dnes Sýkorové,
  Hrady a tvrze jižních Čech,
• 00:19:22 třebaže nepostrádá potřebný aparát,
  nedosahuje takové úrovně,
• 00:19:26 abych ji mohl bez problémů
  doporučit k obhajobě.
• 00:19:29 Oponent diplomové práce
  doktor František Sladký
• 00:19:35 -Vše?
  -Vše.
• 00:19:39 Tak s tím
  už asi nic nenaděláme, že?
• 00:19:43 -Pamatujete si na tu diplomku?
  -Ne, vůbec ne.
• 00:19:48 Nakonec mě k obhajobě pustili.
  Prošla jsem s odřenýma ušima.
• 00:19:53 Buďte ráda, že jsem tam neseděl.
  Pravděpodobně byste neprošla.
• 00:19:58 To asi ne. Neviděla jsem vás, ale
  vaše jméno jsem nikdy nezapomněla.
• 00:20:04 Aha.
• 00:20:06 Takže ten personální karambol
  byla pomsta?
• 00:20:10 No to v žádném případě.
  Za koho mě máte?
• 00:20:12 Byla to obyčejná náhoda.
  Už jsem vám to říkala.
• 00:20:16 Když jsem zjistila,
  kdo seděl přede mnou u stolu,
• 00:20:19 trošku jsem zapátrala
  a zašla na zmrzlinu,
• 00:20:22 abych viděla toho, kdo mi tenkrát
  zkomplikoval konec studia.
• 00:20:27 Jistě to bylo
  spravedlivé hodnocení.
• 00:20:30 To už neřeším, pane doktore.
  Prostě jsem dostudovala.
• 00:20:33 Tam jedna náhoda končí.
  A začíná druhá.
• 00:20:38 Ještě banálnější než ta první.
• 00:20:42 A sice?
• 00:20:46 Velice jsem si oblíbila zmrzlinu.
• 00:20:50 Abych tak řekla,
  byla to láska na první pohled.
• 00:21:00 Děláme dobrou zmrzlinu.
• 00:21:04 To nepochybně.
• 00:21:06 Ale co teď s tím?
• 00:21:09 Dával jsem vám největší porce.
• 00:21:13 Dával. A co dál?
• 00:21:18 Tak v tomhle oboru
  nejsem specialista.
• 00:21:25 No a co třeba takhle?
• 00:21:33 No tak to by mohlo být
  hezké pokračování.
• 00:21:45 Adélka spí,
  kluci zalehli, já jdu psát.
• 00:21:49 Co je ti?
• 00:21:55 Tvůj táta je rapl, ale
  v tuhle chvíli už o ničem neví.
• 00:21:59 -Tak se tím netrap.
  -O tom nepřemýšlím.
• 00:22:02 Iva se objeví.
  A ten Písek se mi moc nezdá.
• 00:22:07 O tom taky nepřemýšlím.
• 00:22:09 -Přemýšlíš vůbec?
  -Jo.
• 00:22:13 Já vím, ale tajně, viď?
  Tak já jdu psát.
• 00:22:16 No uznej, že to první,
  co měla Bláža udělat,
• 00:22:18 bylo přijít druhej den a říct:
  Váš děda spal u mě.
• 00:22:22 Možná že jo.
• 00:22:25 Třeba to neudělala proto, že jí
  to připadalo jako úplná prkotina.
• 00:22:29 Z prkotin bývají
  velké problémy, víš?
• 00:22:32 Jo. Jo, máš pravdu.
• 00:22:35 Máš pravdu, ale vysvětlilo se to,
  tak už na to nemysli.
• 00:22:39 A čistě akademicky.
• 00:22:42 Tobě by vadilo,
  kdyby ti Bláža dělala macechu?
• 00:22:47 No když mě nebude posílat v únoru
  do lesa na jahody, tak vlastně ne.
• 00:23:22 -Ano, prosím?
  -Dobrý večer, to jsem já.
• 00:23:26 Myslela jsem si,
  že ještě dnes zavoláte.
• 00:23:29 -Co potřebujete?
  -Tak, celkem nic. Jenom...
• 00:23:33 Nic? A to by mě tak mrzelo,
  kdybyste nic nechtěl.
• 00:23:38 Chtěl bych ještě jednou
  vidět vaši... Vaši diplomku.
• 00:23:43 Diplomku? Tak doufala jsem,
  že máte lepší vkus.
• 00:23:48 Zítra musím na pracák, tak bych
  se pro ni zastavil v muzeu.
• 00:23:52 Tak přijďte, jestli chcete.
• 00:23:55 Ale myslím,
  že lepší posudek mi už nepomůže.
• 00:23:58 Ale přijďte. Přijďte určitě.
• 00:24:02 -Tak nashledanou.
  -Na shledanou.
• 00:24:13 Zůstal úplně sám uprostřed Prahy.
• 00:24:16 -Říkám něco?
  -Protože mlčíš, tak říkáš.
• 00:24:23 Na nádraží ho mohli okrást
  nebo bůhvíco horšího.
• 00:24:27 Jo, v pořádku.
• 00:24:30 Ale ty jsi za ním
  na to nádraží jela.
• 00:24:33 Protože tys to neudělala.
• 00:24:36 Snad jsi ho slyšela, ne?
  Nechtěl nic vidět,
• 00:24:39 nechtěl nás slyšet,
  nechtěl vůbec nic.
• 00:24:42 Slyšela, slyšela...
• 00:24:44 Ale on vůbec není tak tvrdej,
  jak se tváří.
• 00:24:49 Takže ty jsi mu taky naletěla?
  On namouduši zblbne každou.
• 00:24:55 Všimla sis někdy, kolik mu je let?
  Je sám, trápí se, proto štěká.
• 00:25:01 Když měl maminku, taky štěkal.
• 00:25:05 Třeba se k němu nehodila.
• 00:25:08 On se nehodil k ní.
  Maminka byla svatá.
• 00:25:23 -Dobrý den, pane řediteli.
  -Dobrý den.
• 00:25:26 -Jdete ke mně?
  -No jestli mohu.
• 00:25:30 Vy vždycky.
• 00:25:33 Posaďte se.
• 00:25:38 Co potřebujete?
• 00:25:40 Mám na to jí zeširoka,
  nebo rovnou k věci?
• 00:25:44 Jak je libo.
  Stejně vám nic neodmítnu.
• 00:25:48 Tedy rovnou.
• 00:25:50 Potřebovala bych na své oddělení
  ještě jednu pracovní sílu.
• 00:25:54 A docela to spěchá.
• 00:25:58 Ale úplně všechno nemůžu,
  paní magistro.
• 00:26:02 -Šetřím mzdové fondy.
  -Ale! Že byste to neobhájil?
• 00:26:08 Tak dobře. Já to obhájím
  a vy manželovi připomenete,
• 00:26:14 že od svého bydliště
  to mám na ministerstvo kultury
• 00:26:18 pět minut příjemnou procházkou,
• 00:26:21 zatímco do muzea
  musím dvakrát přestupovat.
• 00:26:28 Výborný nápad.
• 00:26:35 -Dobrý den, pane doktore.
  -Dobrý den.
• 00:26:38 Dobrý den.
• 00:26:43 To je od vás milé, děkuji.
• 00:26:46 -Přišel jsem, jak jsme se
  domluvili. -Ano, vzpomínám si.
• 00:26:49 -Prosím, posaďte se.
  -Děkuju.
• 00:26:59 Tak jak jste dopadl na pracáku?
• 00:27:02 -Nic moc.
  -Co to znamená?
• 00:27:06 Nabídli mi místo učitele dějepisu
  na jednom velkém učilišti.
• 00:27:12 Jestli chcete, běžte se tam
  podívat, ale nic neberte.
• 00:27:16 Příští týden nastoupíte tady vedle
  v kanceláři jako můj zástupce.
• 00:27:21 -To byste dokázala?
  -A až budu paní ředitelkou,
• 00:27:24 tak dokonce se vrátíte
  na své původní místo.
• 00:27:28 Vy tady budete ředitelkou?
• 00:27:30 Můj manžel
  je velice ambiciózní člověk.
• 00:27:33 Určitě mě k tomu bude nutit.
• 00:27:35 -A co ředitel? -Toho
  pravděpodobně pošlou někam výš.
• 00:27:39 Tam, kde už se nepracuje.
  Tak to přece chodí.
• 00:27:41 Jo. Tak středověk byl přehlednější.
• 00:27:47 Jestli chcete,
  můžeme si o tom někdy popovídat.
• 00:27:50 Někdy zase odpoledne?
• 00:27:55 Co třeba tento víkend?
• 00:27:58 -Jako na celej víkend? -Musíme
  probrat moji diplomovou práci,
• 00:28:03 vaše místo, moje ředitelování.
• 00:28:08 No, je toho hodně.
• 00:28:11 Vem si okurku. Chceš?
• 00:28:20 Děkuju. Bylo to výborný. Jdu psát.
• 00:28:24 -To si nedáš ani kafe?
  -Ne, už je pozdě.
• 00:28:37 To jsem já.
• 00:28:41 -Co zítra? -Co?
  -Zajdeš do toho učiliště?
• 00:28:45 Hele, mělo to být překvapení,
  ale dobře.
• 00:28:48 Byl jsem v muzeu.
  Vůbec to nevypadá špatně.
• 00:28:52 -No a to říkáš jen tak?
  -No ne, nic není jistý.
• 00:28:56 -Vydrž pár dní a uvidíme.
  -Jo? Dobře. Tak já si počkám.
• 00:29:02 -Co uděláme s tou Ivou?
  -Co? No co s Ivou?
• 00:29:07 Hele, sama jsi to slyšela.
  Má se výborně a nemáme se starat.
• 00:29:14 -Děda si myslí něco jinýho.
  -Děda si nemá vůbec co myslet.
• 00:29:17 -Pojď. -Co kdybys,
  než nastoupíš do muzea...
• 00:29:21 Říkal jsem, že to není jistý.
• 00:29:24 Než nastoupíš do muzea,
  že bys zajel do toho Písku.
• 00:29:30 -Sám?
  -Bude to lepší.
• 00:29:32 Když uvidí jenom tebe,
  tak snad...
• 00:29:34 Myslíš, abych tam jel sám?
• 00:29:37 Písek není tak velký město.
  Přespíš tam jednu noc,
• 00:29:41 zavoláš jí, popovídáte si,
  zeptáš se jí, jak se má,
• 00:29:44 co dělá, žádný násilí.
  Jenom tak normálně u kafe.
• 00:29:47 Já myslím,
  že víc ani chtít nemůžeme.
• 00:29:50 Jo. No tak jo. To udělám rád.
• 00:29:55 Díky, díky, díky!
• 00:30:02 To muzeum vyjde.
  Já to cítím v celým těle.
• 00:30:10 Jste tam ještě?
  Já se hrozně omlouvám,
• 00:30:13 že jste to musela poslouchat,
  ale aspoň sama víte.
• 00:30:16 Jak jste mluvila o tom víkendu,
  měl bych dva dny volno.
• 00:30:22 -Iva?
  -Co je? Ne, ne, ne, ne, ne.
• 00:30:26 Nějaké výchovné problémy,
  nezlobte se, na shledanou.
• 00:30:31 -To nebyla Iva.
  -A kdo to byl?
• 00:30:33 No jak, kdo to byl?
  Volal jsem jednomu bývalému
• 00:30:37 kolegovi z muzea, no.
  -Aha.
• 00:30:39 Chtěl jsem vědět, co se tam děje,
  že o mě tak najednou stojí,
• 00:30:43 ale neví nic.
• 00:30:46 Adélko, pojď honem do vany!
• 00:30:49 Šup, šup, rychle!
• 00:31:04 Už jsem se lekla, že jste nemocnej.
  Nevycházíte, nenadáváte.
• 00:31:10 Jestli nemůžete spát,
  mám na to čaj z Číny.
• 00:31:16 Zase nějaká ženská?
  Vždyť ještě nechytli tu první.
• 00:31:21 Vzala byste si cizího,
• 00:31:24 no, skoro cizího chlapa
  domů na noc?
• 00:31:30 No, tak to teda ne.
• 00:31:34 Já vás mám ráda
  jenom jako dlouholetýho souseda,
• 00:31:37 ale s ničím dalším nepočítejte.
  Vaše nebožka byla moje kamarádka
• 00:31:41 a já bych se jí nemohla
  tam nahoře podívat do očí.
• 00:31:46 Co je vám?
• 00:31:49 Já mám pocit,
• 00:31:52 že v poslední době
  dělám jednu pitomost za druhou.
• 00:31:55 Nikdo nedělá všechno správně.
  To by bylo proti přírodě.
• 00:32:00 Kromě vás. Vy děláte
  samozřejmě všecko správně.
• 00:32:05 Myslím, že se mýlíte, paní Červená.
• 00:32:13 Paní Červená?
• 00:32:16 Nemám vážně někoho zavolat?
• 00:32:19 Třeba doktora?
• 00:32:23 Dobrou noc.
• 00:32:36 Víš co, Šmatlo?
• 00:32:47 Možná že vyrazím
  některej den do Písku.
• 00:32:59 Jau!
• 00:33:20 KAŠLE
• 00:33:26 Hoří! Hynku, hoří!
• 00:33:29 Co je?
• 00:33:32 Sakra! Dělej, zdrháme.
• 00:33:35 Sbal si věci. Nikdo nesmí zjistit,
  že jsme tady byli my.
• 00:33:40 -To bude průšvih. Co se stalo?
  -Já nevím. To už je teď jedno.
• 00:34:28 Poběž! Neboj.
• 00:34:42 -Myslíš, že to bude průšvih?
  -Nevím. Snad ne.
• 00:34:47 Byl to jen takovej dřevník.
• 00:34:50 Já jsem tam
  asi nechal hořet svíčku.
• 00:34:53 Poběž. Pojď!
• 00:35:39 Co děláš? Hej, vrať to!
• 00:35:42 Dej to sem, nebo ti urazím palici!
• 00:35:44 Nic se neděje, nic se neděje.
  Buď lidskej. Buď lidskej.
• 00:35:49 -Vypadni!
  -Do smrti dobrý.
• 00:35:59 Uvědomuješ si,
  že vypadáme stejně jako oni.
• 00:36:02 No to teda ne. My čekáme. Na vlak.
• 00:36:08 Kam?
• 00:36:13 Už si zase vymejšlíš.
• 00:36:33 Penzion U divokého býka.
• 00:36:36 No tak to je skvělé místo
  pro naše povídání.
• 00:36:40 Jo. Já se nejdřív podívám po Ivě.
• 00:36:43 Hospody, nádraží, restaurace a tak.
• 00:36:47 No tak moment. To mám jít
  jako do hotelu sama?
• 00:36:51 No to ne.
• 00:37:05 Jestli se vám doposud neozvala,
  tak to máte stejně marné.
• 00:37:08 Poslal jsem jí aspoň esemesku.
• 00:37:12 Chci mít čistý svědomí.
• 00:37:18 -Co zase chceš?
  -Klid, klid. klid, mladej.
• 00:37:21 Do smrti dobrý, do smrti dobrý.
• 00:37:23 Doufám, že tě
  do smrti neuvidím, ty šupáku.
• 00:37:28 -Esemeska od táty.
  -No.
• 00:37:30 -Ivo, jsem v Písku. Ozvi se.
  -Takže nás Katka práskla.
• 00:37:35 Jo. Zafungovalo to přesně.
• 00:37:39 Od rodičů bude chvilku klid,
  ale co policajti?
• 00:37:43 Ale policajti!
  Policajti mají úplně jiný starosti,
• 00:37:46 než hledat někoho, kdo podpálil
  starou kůlnu v demoličním tom.
• 00:38:53 Tak já jdu.
• 00:38:56 Mám jít s vámi?
• 00:38:57 Ne, ne, ne.
  Bude lepší, když budu sám.
• 00:39:00 No dobře. Tak se mi neztraťte.
  Máme si co vysvětlovat.
• 00:39:06 Jo. Sejdeme se v půl jedný
  v restauraci.
• 00:39:10 Ukažte.
• 00:39:14 Hezká.
• 00:39:16 Tak držím palce.
• 00:39:31 Prosím vás! Dobrý den.
• 00:39:33 Prosím vás, neviděli jste
  náhodou tuhle slečnu?
• 00:39:37 -Neviděli.
  -Neviděli?
• 00:39:41 HUDBA
• 00:39:54 HUDBA
• 00:40:11 HUDBA
• 00:40:37 HUDBA
• 00:40:57 HUDBA
• 00:41:19 HUDBA
• 00:41:30 HUDBA
• 00:41:42 KONEC HUDBY
• 00:41:54 ZVONÍ MOBIL
• 00:41:55 Pardon.
• 00:42:01 Omlouvám se, promiňte.
• 00:42:06 No ahoj. No nic, no.
• 00:42:10 Už jsem jí dvakrát psal
  a neozvala se. Ani slovo.
• 00:42:14 Teď jsem na obědě.
• 00:42:16 Chodím, dívám se.
  Byl jsem dokonce i v nemocnici.
• 00:42:21 No co odpoledne?
  Odpoledne budu chodit dál, no.
• 00:42:26 Přespím tady
  a zítra to celý zopakuju. Ahoj.
• 00:42:32 Ježišmarjá!
• 00:42:48 Promiňte. Děje se něco?
• 00:42:52 Pardon, pardon.
• 00:42:59 Ten myslivec. To je můj tchán.
• 00:43:07 -Taky hledá?
  -Určitě.
• 00:43:10 Nezlobte se, ale nesmí mě vidět.
• 00:43:17 -Tak já si odsednu.
  -To by nic neřešilo.
• 00:43:22 Okamžitě by se na mě nalepil.
• 00:43:31 Počkám na pokoji. Nezlobte se.
• 00:43:38 -Pardon.
  -Na shledanou.
• 00:43:47 To snad není pravda.
• 00:43:50 Všude mě pronásleduje jako norník.
• 00:44:09 -Pokoj číslo 10. Prosím.
  -Děkuji.
• 00:44:31 Madam! Madam, haló!
• 00:44:34 Není tohle vaše?
• 00:44:38 Á. Skutečně. Děkuji.
• 00:44:41 Děkuji. Bez toho
  bych se nedostala do pokoje.
• 00:44:44 Není zač. Kdybyste cokoli,
  tak jsem hned vedle vás.
• 00:44:49 Ano. Jste laskav.
• 00:44:53 Na shledanou.
• 00:44:55 Na shledanou.
• 00:45:06 -Tak co? -Už je taky po obědě.
  Má pokoj hned vedle nás.
• 00:45:10 Ne!
• 00:45:13 To je konec.
• 00:45:16 No tak veselý to není,
  ale pořád je za zdí, ne?
• 00:45:21 Určitě o mně ví.
  To nemůže být náhoda.
• 00:45:25 Oba jsme v Písku,
  oba ve stejném hotelu
• 00:45:28 a pokoje máme vedle sebe.
• 00:46:02 Vážená paní, promiňte, že ruším.
• 00:46:10 Copak jsem zase ztratila?
  Já pořád něco hledám.
• 00:46:14 Třeba kapesník. Ten je na nos.
  Nechcete zajít dál?
• 00:46:22 Já nechci obtěžovat.
• 00:46:25 Ale samotný chlap v cizím městě...
• 00:46:29 Hledám vnučku, víte?
• 00:46:34 To by mohlo bejt dobrý.
  Co mohlo? To je dobrý.
• 00:46:44 Nebudeme si tykat?
• 00:46:47 Jo, to můžeme.
• 00:46:50 -Tak...
  -Tak já jsem Sladký.
• 00:46:55 Mňam!
• 00:46:57 František teda.
• 00:47:05 Nechceš se vykoupat?
• 00:47:07 Teď?
• 00:47:10 Jo, jo, jo.
• 00:47:13 -No a co děda?
  -Děda? Ten přece nemůže vědět,
• 00:47:16 že budeme probírat
  důležité otázky. Co?
• 00:47:21 No. A jsem ženatej.
• 00:47:24 A já jsem vdaná.
• 00:47:27 -Ale jsme přece dospělí lidé.
  -No jo, to jo.
• 00:47:32 A přijeli jsme,
  abychom probrali, co se dá.
• 00:47:37 Ale známe se pár dní.
• 00:47:39 Ne, ne, ne.
  Naše známost není krátkodobá.
• 00:47:43 Známe se od diplomové práce,
  což je hezká řádka let.
• 00:47:50 Tak začneme?
• 00:47:53 No jo, tak začneme, no.
• 00:47:56 Tak začni.
• 00:48:02 Tak jak je možný, že mě ředitel
  bere zase zpátky do práce?
• 00:48:08 Tohle všechno
  chceš vědět v kalhotách?
• 00:48:12 Jo.
• 00:48:15 Na té diplomové práci
  jsi mi nechal krásný podpis.
• 00:48:18 -Jo?
  -Jo.
• 00:48:21 Jenom škoda,
  že nebyl klínovým písmem.
• 00:48:24 Ale můžeš to napravit.
• 00:48:25 Jenomže klínové písmo
  s dědou za zdí neovládám.
• 00:48:29 Ale jdi ty!
• 00:48:33 NĚKDO KLEPE
• 00:48:35 Ale to nic. Nic jsi nejedl, tak
  jsem ti něco objednala na pokoj.
• 00:48:40 Třeba to pomůže.
• 00:48:49 Ale, pane!
• 00:48:51 Ježiš, dědo, ne!
  Dědo, to je jinak.
• 00:48:55 -Já hledám Ivu. -Já jsem
  již nic neztratila, děkuji vám.
• 00:48:59 Ne, vážně, dědo.
  Tohle to je přátelská návštěva.
• 00:49:03 A nebyl jsem tu vůbec nic platnej.
  Asi jako vy u Bláži.
• 00:49:09 Fakt. Zeptejte se paní Vanilkový.
• 00:49:21 -No tak to je konec.
  -Jak konec?
• 00:49:26 No musím domů!
• 00:49:37 Tak já jdu. Ahoj.
• 00:49:41 Ehm, ehm!
• 00:49:54 -Ahoj.
  -Co to místo?
• 00:49:58 No to platí.
  Pořád děláš nejlepší zmrzlinu,
• 00:50:02 tak to je ideální předpoklad
  pro funkci mého zástupce.
• 00:50:08 Ale já mám opravdu ženu.
  Tedy zatím.
• 00:50:12 Ale já opravdu nechci nic bourat.
• 00:50:16 Jen chci na pár chvil
  stvořit něco krásného.
• 00:50:23 Jak dlouho by ty chvíle měly trvat?
• 00:50:28 Rok?
• 00:50:31 Dva?
• 00:50:34 Myslíš, že to je tak jednoduchý,
• 00:50:36 dva roky
  nepozorovaně mizet z cukrárny?
• 00:50:40 Taky bude záležet na dědovi.
• 00:50:44 Proto máš taky v muzeu stůl.
• 00:50:51 Tak pa.
• 00:50:53 Ahoj!
• 00:51:17 Ahoj!
• 00:51:20 Ty už ses vrátil?
• 00:51:24 -No, vrátil.
  -Víš, co se stalo?
• 00:51:27 -Ne, nevím.
  -Volal děda.
• 00:51:31 Děda, jo? On umí telefonovat?
• 00:51:35 No z pošty jo.
  Představ si, že byl taky v Písku.
• 00:51:39 Nepovídej.
• 00:51:42 No ale tak povídej ty.
• 00:51:46 A co chceš slyšet?
  Co chceš slyšet?
• 00:51:50 Já jsem ulítanej jak pes.
  Nikde není.
• 00:51:53 V hospodách ji nikdo nezná,
  na esemesky nereaguje.
• 00:51:56 A tatínka jsi taky neviděl?
• 00:51:58 Tatínka? Jo, dědu.
• 00:52:02 Ne, toho jsem taky neviděl.
• 00:52:06 -Ne?
  -Ne, neviděl.
• 00:52:10 Když jsem neviděl Ivu, tak nevím,
  proč bych měl vidět tatínka.
• 00:52:14 Písek není velké město,
  ale oni jsou zřejmě jediní lidi,
• 00:52:17 kteří se tam nedají najít.
  -No dobře, dobře.
• 00:52:21 -On ji našel?
  -Taky ne.
• 00:52:24 -Chceš večeři?
  -Taky ne.
• 00:52:34 -Máš tam ještě?
  -Jo mám.
• 00:52:38 Tak. Tady máš.
• 00:52:41 -Děkuju.
  -Ahoj. A přijďte zas.
• 00:52:44 Na shledanou!
• 00:53:02 Počkej. Půjdu s tebou.
• 00:53:07 Ne, to ne.
• 00:53:10 Kdyby tě chtěli bít,
  nebo tak něco.
• 00:53:13 Oni mě nebudou bít.
• 00:53:17 Tak aspoň počkám u dveří.
• 00:53:19 Když bude všechno v pohodě,
  tak pojedu domů.
• 00:53:24 Nejhorší je, že já vůbec nevím,
  co jim mám říct.
• 00:53:34 Neboj. Tebe něco napadne.
• 00:53:50 Radko, mrzí mě to, ale mám
  pro tebe nepříjemnou zprávu.
• 00:53:56 Nastupuju do lázní.
• 00:53:59 To ne!
• 00:54:03 Panenko Maria, za co mě trestáš?
• 00:54:05 Asi se něco uvolnilo, tak jedu.
• 00:54:08 A kdo mi tě nahradí?
  Co mi to děláš?
• 00:54:24 Dobrý den.
• 00:54:26 Já jsem se přišla zeptat, jestli
  ještě potřebujete tu prodavačku.
• 00:54:39 Dobrý den.
• 00:54:43 Já jsem přišla
  kvůli tomu místu prodavačky.
• 00:54:48 Bohužel. My jsme totiž
  právě to místo obsadili.
• 00:54:54 Aha.
• 00:54:57 Ale přijďte se ještě zeptat, možná
  budeme shánět někoho do kuchyně.
• 00:55:01 Tak jo, děkuju.
• 00:55:09 -Tak ahoj.
  -Ahoj.
• 00:55:11 A taky bychom
  potřebovali zmrzlináře.
• 00:55:19 PÍSEŇ, ŽÍT, CO TO DÁ,
  ZPÍVÁ ILONA CSÁKOVÁ
• 00:55:22 Život je hořkoslaně cukrový,
• 00:55:25 černý i odhodlaně růžový,
• 00:55:30 peklo a chvíli nato ráj,
• 00:55:33 smíchu i slz až po okraj.
• 00:55:39 Život je podnik roky ztrátový
• 00:55:43 a křehký víc než prádlo krajkový,
• 00:55:48 osudu vládne náhoda,
• 00:55:51 zkoušej po svém žít, co to dá.
• 00:55:57 Andělé strážní jsou z nás šílení,
• 00:56:01 blížencem touhy je míjení,
• 00:56:06 život je krásný match,
  bláznivý srdcerváč,
• 00:56:10 smích a pláč.
• 00:56:13 Půl na půl smích a pláč.
• 00:56:17 Život je hořkoslaně cukrový,
• 00:56:21 občas i nečekaně růžový,
• 00:56:26 voda se skále nepoddá,
• 00:56:29 tak zkus po svém žít, co to dá.
• 00:56:36 Žít, co to dá.
• 00:56:40 Žít, co to dá.
• 00:56:48 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
  Česká televize 2010