iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 6. 2013
20:00 na ČT1

1 2 3 4 5

428 hlasů
5049814
zhlédnutí

Vyprávěj 22/22

(V. řada)

Něco končí, jiné začíná

Oblíbený český retro seriál

51 min | další Seriály »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis
  • Byla otevřena nová odbavovací hala na pražském Hlavním nádraží

    do playlistu

    Byla otevřena nová odbavovací hala na pražském Hlavním nádraží

    Výstavba metra měnila celou Prahu a novinky se nevyhnuly ani odbavovací hale Hlavního nádraží, která musela novou formu městské hromadné dopravy respektovat. Při svých cestách tak od začátku července roku 1977 procházeli i Dvořákovi novou rozlehlou halou, která nahradila prostory v staré Fantově budově. Nová stavba přinesla značné rozšíření prostoru pro cestující a zpohodlnila cestu k samotným, na straně druhé však nepůsobila rozhodně nijak útulně. Navíc dokončovací práce ještě nějakou dobu pokračovaly a původně slibované služby měly v mnoha případech zpoždění. I na budování odbavovací haly se podílel Metrostav, ovšem pouze jako stavebník. Technologie zajišťovala především společnost INPRA. Nové haly si Pražané i návštěvníci metropole užili dost a dost. Teprve v novém tisíciletí se začalo s její důkladnou přestavbou, která trvá dodnes.Československý filmový týdeník 1977/30, r. 1977; Krátký film

  • Premiéru měl film Což takhle dát si špenát

    do playlistu

    Premiéru měl film Což takhle dát si špenát

    Autorská dvojice Václav Vorlíček a Miloš Macourek si dokázala získat zájem filmových a televizních diváků především svými kombinacemi reálného světa a rozpoutané fantazie s pohádkovými nebo vědeckofantastickými motivy. Tento postup využili i u své nové komedie Což takhle dát si špenát, která byla premiérově uvedená v létě 1977. Vsadili přitom na herecká esa jako byl Vladimír Menšík, Jiří Sovák nebo Iva Janžurová, což prakticky zaručilo úspěch u diváků. Ti ostatně neměli problém ani s vědeckofantastickou zápletkou – pracoval s ní ostatně například i další snímek uvedený ve stejné době – komedie Zítra vstanu a opařím se čajem, na kterém se Miloš Macourek také podílel. S vědeckotechnickým pokrokem se hojně pracovalo i v o rok starším snímku Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, pod nímž jsou obě velké postavy české kinematografie rovněž podepsány. Ale všechny tyto filmy, byť veleúspěšné, byly jen jakýmsi předkrmem k téměř dokonalému propojení světa kouzel, pohádek a fascinujících vynálezů v televizních seriálech pro děti jako byla Arabela (1979) nebo Létající Čestmír (1983). Na ty už však byl Honzík přece jen moc velký, takže si jich až tak moc neužil. To bylo spíše pro tzv. Husákovy děti narozené za baby boomu první poloviny sedmdesátých let.Československý filmový týdeník 1977/07, režie: V.Vorlíček, M.Macourek, r. 1977; Krátký film

  • Karel Gott obdržel titul zasloužilý umělec

    do playlistu

    Karel Gott obdržel titul zasloužilý umělec

    Dříve s emigrací silně koketující Karel Gott byl v roce 1977 plně zařazen v houfu, který podepisoval tzv. Antichartu a všemožně dokazoval, že je ten správný socialistický umělec. Pilně přitom pokračoval ve své umělecké tvorbě a dá se říci, že se stále udržoval ve vynikající formě. Vydal další desku u nakladatelství Polydor a pro domácí trh natočil LP s prostým titulem Karel Gott’78, na níž zazněly i proslulé hity jako Nádherný chór nebo Jdi za štěstím. Není divu, že za něj obdržel zlatou desku i pochvaly od kritiků. A konečně v roce 1977 vyšla Zlatému slavíkovi i profilová deska v sovětském nakladatelství Melodija, která se stala jeho nejúspěšnějším titulem vydaným v zahraničí, když se jí prodalo těžko uvěřitelných 4,5 miliónu kusů. Nelze se proto divit, že si zpěvák opravdu vysloužil a zasloužil i oficiální poctu – titul zasloužilého umělce. Byl přece králem české populární hudby i velmi výhodným vývozním artiklem. A politicky již pochopil, kam sahají jeho limity. Na rozdíl od některých jiných lidí obdařovaných různými odměnami a čestnými tituly však jeho práce zůstávala skutečně na velmi dobré úrovni.Kulturní přehled, r. 1977; ČST

  • Jako reakce na opoziční dokument Charta 77 vznikla tzv. Anticharta - prorežimní prohlášení Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru

    do playlistu

    Jako reakce na opoziční dokument Charta 77 vznikla tzv. Anticharta - prorežimní prohlášení Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru

    Opoziční dokument Charta 77 vyvolal u vládnoucích míst ostrou reakci. Rozeběhla se okamžitě mohutná propagandistická kampaň ve všech médiích, v níž nechyběly ani hrubé osobní útoky proti jednotlivým signatářům a snaha o jejich totální diskreditaci. Zřejmě nejproslulejším tiskovým výstupem kampaně se stal článek deníku Rudé právo nazvaný Ztroskotanci a samozvanci, který byl uveřejněn 12. ledna 1977. Příznačné ovšem bylo, že samotné prohlášení nebylo v oficiálních médiích uveřejněno a občané se s jeho skutečným obsahem mohli seznámit jedině prostřednictvím samizdatu či poslechem zahraničních médií. Součástí oficiální kampaně proti Chartě 77 se stala i tzv. Anticharta, oficiálně Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Na velkém shromáždění umělců v pražském Národním divadle ho 28. ledna 1977 přednesla herečka a funkcionářka Jiřina Švorcová a svými podpisy se k němu připojili i účastníci celého zasedání, mezi nimiž bylo velké množství veřejnosti dobře známých herců (např. Jiří Sovák, František Filipovský, ale i Jan Werich a mnoho dalších). Podobné shromáždění proběhlo i 4. února v Divadle hudby, kde prohlášení přečetla zpěvačka Eva Pilarová a své podpisy připojili např. Karel Gott nebo Jiří Schellinger. Další umělci podepisovali prohlášení v redakcích různých médií nebo na sekretariátech uměleckých svazů. Seznamy signatářů Anticharty zveřejňovalo Rudé právo, shromáždění v Národním divadle nahrávala i televize. Oficiální dokument nakonec podepsalo oficiálně více než 7000 umělců, mj. 76 nositelů titulu národní umělec. Mocenské orgány se organizací Anticharty snažily ukázat izolovanost hrstky signatářů Charty 77 a jejich naprosto marginální pozici i v rámci tzv. kulturní fronty. Na základě podpisu Anticharty bylo umožněno znovu veřejné vystupování (nebo publikování) některých umělců postižených čistkami na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Mnohým dalším umělcům hrozilo, že v případně odmítnutí podpisu přijdou o zaměstnání. V pozdějších letech, zejména po roce 1989 řada signatářů své podpisy pod Antichartou zpochybnila, případně tvrdili, že mysleli, že podpisují pouze prezenční listinu. I na mnohé naše hrdiny jistě mohutně propagovaná Anticharta do určité míry zapůsobila. Ale na druhou stranu většinou už věděli své a uměli si dobře představit, co signatáře, mezi nimiž nechyběli jistě ani jejich oblíbení herci či zpěváci, k jejich činu vedlo.Kulturní přehled, r. 1977; ČST

  • Premiéru měl dětský film Ať žijí duchové

    do playlistu

    Premiéru měl dětský film Ať žijí duchové

    I když už Honzík pomalu vyrůstal, komedie Ať žijí duchové s chytlavými písničkami si určitě všiml. Koneckonců hlavní dětští hrdinové byli tak zhruba jeho vrstevníky. Příběh o dětech, kteří chtějí získat starý hrad Brtník jako klubovnu a v prosazení jejich plánu jim pomáhá vedle starého ředitele školy ztvárněného Vlastimilem Brodským po počátečních rozbrojích duch dřívějšího majitele hradu i duch jeho dcerky Leontýnky si dokázal od doby své premiéry získat srdce několika generací dětských diváků. Nepochybně na tom měl podíl i správně komický protivník dětských plánů, vedoucí samoobsluhy Jouza (Lubomír Lipský), který coby předobraz moderních dravých podnikatelů chce zříceninu hradu komerčně využít na pěstování žampionů. V tom si alespoň zpočátku notoval se svou švagrovou přezdívanou Černá kronika. Přezdívka pocházela od její největší záliby – četby drobných kriminálních zpráv. Černá kronika by si v dnešních časech určitě přišla na své a její švagr nepochybně také. Kdoví, jak by vypadala situace v Ať žijí duchové po 20 nebo 30 letech. V každém případě film s četnými ukázkami dobové kritiky tzv. komunálních nešvarů (melouchaření, úplatkářství apod.) přinesl možná trochu překvapivě i asi nejúspěšnější českou reklamní píseň všech dob – oslavovala Pramen zdraví z Posázaví, tedy nic jiného než stále populární Pribináčky. Ty však nebyly žádnou novinkou a Honzík je dobře poznal už jako malý chlapeček. Dokonce se s nimi seznámil v dětství i Karel s Evou. Začaly se totiž vyrábět již roku 1954.Ať žijí duchové, režie : O.Lipský, r. 1977; FS Barrandov

Související