iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 6. 2013
20:00 na ČT1

1 2 3 4 5

428 hlasů
5044903
zhlédnutí

Vyprávěj 22/22

(V. řada)

Něco končí, jiné začíná

Oblíbený český retro seriál

51 min | další Seriály »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis
  • Televize vysílala seriál Eliška a její rod

    do playlistu

    Televize vysílala seriál Eliška a její rod

    Historie českých televizních seriálů začala už na konci padesátých let. První sérií se stala Rodina Bláhova, ale opravdový průlom znamenal až obrovsky populární seriál Tři chlapi v chalupě o třech generacích mužů žijících na současné vesnici, který dokázal přitáhnout k obrazovkám davy diváků. Ani jeden z těchto seriálů se však dodnes v úplnosti nezachoval, takže dnes už těžko můžeme posoudit, zda by obstály i v současné konkurenci. Zato seriál Eliška a její rod, který Československá televize vysílala poprvé v roce 1966, se na obrazovkách objevuje dodnes. Jednalo se o další dílo nejslavnějšího českého seriálového autora všech dob Jarslava Dietla, který byl hlavním tvůrcem i Tří chlapů v chalupě. Hlavní hrdinkou byla hubatá a agilní servírka v hostinci Eliška Rabasová se zlatým srdcem, kterou mistrovsky ztvárnila Olga Scheinpflugová, zdatně jí zde sekundovali například Josef Kemr nebo Jiří Sovák.Eliška a její rod: Dcera; režie : Filip František; 1966; Československá televize

  • Ženy si poprvé mohly koupit lak na vlasy Lybar

    do playlistu

    Ženy si poprvé mohly koupit lak na vlasy Lybar

    Aerosolové spreje byly patentovány ve světě již ve třicátých letech, ale původně se využívaly pouze k vojenským účelům. Civilní produkce začala z objevu těžit až po druhé světové válce, první aerosolový lak na vlasy vznikl v roce 1947. V Československu se komerční aerosolové spreje začali vyrábět až v šedesátých letech. Prvním průkopníkem byl dodnes populární Biolit proti hmyzu. Aerosolový lak na vlasy se značkou Lybar začala Spolchemie ve Velvětech vyrábět až v druhé polovině šedesátých let, tedy v roce 1966. Inovace přišla právě včas, protože v módě byly tupírované účesy, které si lak vyžadovaly. Bez Lybaru se tak jistě neobešla ani Eva. Lybar si rychle dokázal spotřebitele získat, v okolí Brna se dokonce aerosolový sprej vůbec označoval jako lybar. V pozdějších letech však Eva možná raději než Lybar využívala konkurenční přípravek, který se objevil na českém trhu - lak na vlasy Taft vyráběným v licenci západoněmecké firmy Schwarzkopf.Kolekce filmů 1970-71-75; Československá televize

  • V módě byla kombinace černé a bílé

    do playlistu

    V módě byla kombinace černé a bílé

    Využívání kontrastu bílých a tmavých hranatých geometrických forem bylo spojováno v šedesátých letech hlavně s pařížským módním návrhářem André Courrégem (nar. 1923), nazývaným tehdy architektem módy a tvůrcem odívání kosmického věku. Courréges se výrazně se podílel také na zavedení minisukní do evropské módy a z jeho myšlenek čerpali i jiní slavní tvůrci pařížské módy 60. let 20. století, například Yves Saint Laurent. Kombinace geometrických černých a bílých ploch, které vytvářely i různé fyziologické klamy však byla spojována také s op-artem, uměleckým směrem založeným na podobných principech. Nejslavnějším op-artovým tvůrcem byl Maďar Viktor Vasarely (1908-1997), který však své černobílé geometrické kompozice vytvářel již na konci třicátých let, a Angličanka Bridget Riley (nar. 1931). Černobílá kombinace ovšem byla typická pouze pro jednu fází op-artu - již kolem roku 1967 začali ve svých dílech stále více používat i barvy.Móda 1966; Československá televize

  • Eduard Hofman vytvořil znělku televizní reklamy s Panem Vajíčkem

    do playlistu

    Eduard Hofman vytvořil znělku televizní reklamy s Panem Vajíčkem

    Reklama měla v období 1948-89 velmi specifický význam, protože prakticky nefungovala konkurence a víceméně všechny výrobní i obchodní podniky tou či onou formou ovládal stát. Přesto nebyla reklama zcela zlikvidována, změnila se však její definice. Bylo zdůrazňováno, že na rozdíl od minulosti reklama nemá mít za cíl ani tak zvýšení prodeje zboží, ale spíše plní úkoly politické a výchovné. Měla „přesvědčovat o úspěších a přednostech socialistické ekonomiky, informovat spotřebitele o nových výrobcích či službách a překonávat zažité předsudky.“ Na televizní obrazovky se reklama dostala již v roce 1957. Ukázalo se však, že bude nutné reklamní vysílání nějak výrazněji oddělit od ostatních pořadů. K tomu sloužila velmi jednoduchá animovaná scénka, ve které se objevovala na obrazovce oválná figurka s písmeny dávající dohromady název reklamního pořadu TV tipy. Lidé okamžitě figurku, vytvořenou animátorem Eduardem Hofmanem v roce 1967, přezdili na Pana Vajíčka a velmi si ji oblíbili. Později kratičké scénky s Panem Vajíčkem oddělovaly i jednotlivé reklamní šoty a Pan Vajíčko dostal i partnerku. Figurka Pana Vajíčka doprovázela diváky Československé televize až do konce režimu v roce 1989. Za předchůdce Pana Vajíčka v sousedních zemích můžeme považovat například dodnes populární figurky trpaslíčků Mainzelmänchen, kteří již od roku 1964 svými scénkami oddělovali reklamu v ZDF, veřejnoprávní televizi v tehdejším Západním Německu.Hovoříme o televizi, 1968; Československá televize

  • Konala se světová výstava Expo 1967 v Montrealu

    do playlistu

    Konala se světová výstava Expo 1967 v Montrealu

    Původně se počítalo v Československu s variantou, že Světová výstava proběhne v roce 1967 v Moskvě. Podle původních plánů měla probíhat pod heslem Pokrok a mír a jejím hlavním ideologickým vyzněním měla být oslava 50 let budování komunismu respektive socialismu. Československá expozice se měla soustředit na představení vyspělého průmyslu a kultury, počítalo se s exponáty především z oblasti těžkého průmyslu, strojírenství, chemického průmyslu a kulturního života společnosti. Moskva však pořádání Světové výstavy, která měla proběhnout v rámci 50. výročí tzv. Velké říjnové socialistické revoluce, z finančních důvodů a z obav před masou návštěvníků ze západního světa odřekla a projektu se chopila Kanada, která určila jako nové téma Člověk a jeho svět. Akcent na humánní pojetí dal opět vyniknout špičkovému československému výstavnictví. Československo spolu se SSSR a také Kubou bylo jediným evropským státem sovětského bloku, který se akce účastnil (stejně jako v Bruselu nechyběla expozice Jugoslávie). Československá expozice nebyla na rozdíl od předchozího Expa 1958 v Bruselu takovým překvapením, lze jí označit za velmi úspěšnou. Umírněně modernisticky pojatý pavilón byl dílem Miroslava Řepy a Vladimíra Pýchy vykazoval slušnou návštěvnost. Hitem expozice se staly různé historické památky, především slavný Třebechovický betlém, Věstonická Venuše, obrazy mistra Theodorika, předměty z Židovského muzea v Praze nebo oltář od mistra Petra z Levoče. Na expozici v kanadském městě byla představena i kopie svatováclavské koruny. S úspěchem se setkalo české sklo a textil i moderně pojaté granátové šperky. Českým objevem byl v Montrealu představený typ netkané tapisérie art protis. Lákaly ale i moderní technické scénické inovace jako Kinoautomat Radúze Činčery nebo polyvize a diapolyekran Emila Radoka a Josefa Svobody. Principem Kinoautomatu bylo komentování filmového díla živým hercem na jevišti s tím, že diváci dostali možnost volit variantu dalšího děje pomocí hlasovacího zařízení – tedy vlastně interaktivní filmové představení. První program Kinoautomatu tvořila komedie „Člověk a jeho dům“, jejíž zápletka se točila kolem obyvatel jednoho pražského činžovního domu. Hlavní roli pana Nováka vytvořil Miroslav Horníček, který působil v Montrealu též v roli moderátora. Na Kinoautomat stály před československým pavilónem ohromné fronty, v samotném Československu běžel program kinoautomatu až na počátku sedmdesátých let v pražském kině Světozor. Poměrně záhy však byl z ideologických důvodů stažen a jeho obnovená premiéra proběhla až 40 let po uvedení v Montrealu. Diapolyekran vycházel z principu Polyekranu předvedeného na Expo 1958 v Bruselu, tedy postupného promítání fotografických a filmových záběrů postupně na více projekčních ploch (těch bylo v Montrealu 122). V rámci kulturního programu vystupovali v Montrealu i čeští populární zpěváci a zpěvačky Karel Gott, Waldemar Matuška, Judita Čeřovská, Eva Pilarová nebo soubor Černého divadla. Stejně jako v Bruselu se dokázala prosadit i československá restaurace, tentokrát i se speciálním pavilónem Koliba, kde se nabízely slovenské speciality. Specialitou nápojového lístku byl podle zpravodaje časopisu MY „Drink přátelství“, kde českou složkou byla becherovka a kanadskou tonik.EXPO 67: Svědectví první – Československo, 1967; Československá televize

Související