iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
25. 11. 2008
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

164 hlasů
6579
zhlédnutí

Diáře a romány Pavla Kohouta

Osobnost novodobé české historie má život ve dvou krabicích. Všechno se do nich ale nevejde.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Diáře a romány Pavla Kohouta

  • 00:00:51 Já mám život ve dvou krabicích.
  • 00:00:54 A to co je nad nimi,
    to už se nevešlo.
  • 00:00:56 Takže na to teď budu muset
    nechat udělat krabici třetí.
  • 00:01:00 A funguje to tak,
    dokonce se to jmenuje "život?.
  • 00:01:07 Funguje to tak,
    že to jsou prostě diáře.
  • 00:01:10 Původně byly předtištěné,
    protože se normálně daly koupit.
  • 00:01:14 A když už se koupit nedaly,
    tak jsem požádal toho svého
  • 00:01:17 laskavého švýcarského nakladatele,
    aby mně je prostě vytiskl.
  • 00:01:22 A dopisuji si do nich ta data sám.
    To už vypadá, ty pozdější, takhle.
  • 00:01:28 To už je ručně psáno.
    Ale jinak je to stejné, ty rubriky.
  • 00:01:32 Tady se to jmenovalo den,
    pracovní plán, skutečný pracovní
  • 00:01:35 den a poznámka. Tady se to jmenuje
    den, události, práce, místo.
  • 00:01:41 Tak. Co si přejete
    vědět v mém životě?
  • 00:01:50 Ne,ne. To nejde.
    On se bude posunovat.
  • 00:02:45 Já se velice omlouvám.
    Ale to nic není.
  • 00:02:51 Ahoj.
    Ahoj.
  • 00:02:54 Tak jak se daří?
    Výborně.
  • 00:03:07 98.
  • 00:03:13 Těžké probuzení.
    Á těžké probuzení. To bylo krásné.
  • 00:03:17 To jsem si řekl, že už nikdy
    nedopustím narozeniny,
  • 00:03:21 kde musím dvěma stem lidem
    tisknout ruce na přivítanou.
  • 00:03:26 Pak dvěma stům na rozloučenou
    a mezi tím dvě stě lidí pije a jí
  • 00:03:30 na můj účet a já jenom tisknu ruce.
  • 00:03:33 Tak jsem vyjel na svůj
    milovaný ostrov Capri,
  • 00:03:37 kde jsem dohromady
    prožil asi rok svého života.
  • 00:03:40 Protože naši přátelé tam měli byt
    a tak jsme tam byli zadarmo.
  • 00:03:45 A kde jsem nechal kus svého srdce.
  • 00:03:47 A pozval jsem si tam nejbližší
    zástupce rodiny a zástupce přátel.
  • 00:04:05 Kdyby pro každou tu postavu
    byla taková metafora.
  • 00:04:09 Juráček je jakoby podivný disident,
    nebo něco. Tělocvikář.
  • 00:04:17 Ano, ale že by to bylo hezké,
    že by ta byl jako všední život
  • 00:04:22 a pak by tu byly postavy
    jakoby odjinud.
  • 00:04:28 Ti kteří se třeba setkají
    v tom parku s těmi pejsky.
  • 00:04:32 Aby to bylo ještě něco víc,
    než ty postavy z toho Kohouta.
  • 00:04:38 Což se ale nabízí. Jako že jsou
    to obrazy třeba českých dějin.
  • 00:05:06 Pojďme zkusit rok 1990.
  • 00:05:08 To budou vlastně první
    narozeniny po návratu.
  • 00:05:12 1990?
    Ano.
  • 00:05:23 1990. 20.7. Karlovy Vary.
    Tradičně Karlovy Vary.
  • 00:05:30 Protože právě jako nostalgická
    vzpomínka na poslední narozeniny,
  • 00:05:35 které jsem tam slavil. Mezi tím
    jsem psal Konec velkých prázdnin.
  • 00:05:42 Několik stránek dokonce. Dělal jsem
    korekturu německé sazby románu.
  • 00:05:48 A povečeřel jsem se svým
    celoživotním přítelem,
  • 00:05:53 který se ukázal později v mém STB
    spisu jako můj hlavní udavač.
  • 00:06:02 Což jste ještě netušil.
  • 00:06:04 To jsem ještě netušil. Tehdy
    byl totiž starostou toho města.
  • 00:06:12 To se chci autora zeptat.
    Dozvědět se, kdo jsem já.
  • 00:06:17 A kdo byl on.
  • 00:06:19 Víte co,uděláme malou rekonstrukci.
  • 00:06:21 Ano, pojďte. Uděláme rekonstrukci.
  • 00:06:24 Takže prosím vás. V pondělí
    u vás v bytě v pět hodin odpoledne.
  • 00:06:32 Původně jste se domluvili na třetí.
    On se omluvil na pátou. Ano?
  • 00:06:37 -Miluji tě.
    Toužím po tobě. Chci tě.
  • 00:06:41 Jenže včera mi jeden
    můj bývalý milenec. . .
  • 00:06:43 -Josef Beneš,
    agent STB ve výslužbě?
  • 00:06:46 -Řekl, že tě bácl
    jeho nejlepší člověk.
  • 00:06:49 Že jsi se složil
    jako domeček z karet.
  • 00:06:52 -Zvonek. Crrrr. Crrrr.
  • 00:06:55 -Oni mluví jako postavy
    a zároveň komentují jako postavy,
  • 00:06:59 které vyskakují z role.
  • 00:07:02 -Oni pořád komentují sami sebe.
  • 00:07:06 -Aby to nebylo umělé.
  • 00:07:14 To první, to by asi
    mělo být asi hráno naplno.
  • 00:07:18 To je červená knihovna.
    Bohužel takhle píše často.
  • 00:07:21 I když to vypadá, že chce
    sdělit nějaké vnitřní velké napětí.
  • 00:07:28 Prostě té ženy zmítané těmi fízly
    a není to tím poznáním a osudem.
  • 00:07:36 Ale v tom dialogu
    to zní tak úplně červeno knihovně.
  • 00:07:43 No, tak co chcete?
  • 00:07:46 1978, červenec.
  • 00:07:51 No, tak. Ano. 19.7. jsme seděli
    do 03,00 hod a pak rodiče s dortem.
  • 00:07:56 Hosté?
  • 00:08:10 Šabatová plus děti, Helena, Jiří,
    rodiče, Jolana, paní Javůrková,
  • 00:08:18 Olda Štácha, paní Němcová,
    Marta Kubišová, Diensbír dva,
  • 00:08:23 Kořán, Kabeš, Třešňák, Sidon,
    Havel, Landovský, Rudolf Slánský,
  • 00:08:28 Švýcarský velvyslanec,
    finský nakladatel, Angličané atd.
  • 00:08:36 Celý den, nepsáno nic. Samozřejmě.
    Probuzení - domovní prohlídka.
  • 00:09:04 -Á, jednou na hradě se pokoušel
    zmocnit panenství slečny Lízinky.
  • 00:09:32 -No tedy Lízinko!
  • 00:09:36 Tohle je jak z učebnice. No tak
    to bude jednička s hvězdičkou.
  • 00:09:43 -Bravo! První katyně na světě.
  • 00:09:47 Tak co si přejete dál?
  • 00:09:50 No, tak třeba ještě
    něco z roku 1968?
  • 00:09:58 Ten rok byl zajímavý.
  • 00:10:00 Protože rok 1968, jak víme,
    byl takový zvláštní rok.
  • 00:10:03 A ty narozeniny byly
    skutečně velmi bouřlivé.
  • 00:10:07 Protože. . .
    tak 20.7.
  • 00:10:13 Já jsem totiž byl před tím,
    protože běželo to Pražské jaro
  • 00:10:20 na plnou páru, tak jsem
    byl na Svazu spisovatelů.
  • 00:10:26 Pak na zasedání jakési komise.
  • 00:10:31 Pak na Vyšehradském hřbitově
    u svých rodičů.
  • 00:10:34 Pak mě Jan Procházka, spisovatel,
    pozval do čínské restaurace,
  • 00:10:39 která byla jediná v Praze.
    A byla ve Vodičkově ulici.
  • 00:10:42 A pak jsme v noci
    odjeli do Karlových Varů.
  • 00:10:45 A v Malé dvoraně mě hostili vrchní
    tím, že mi nalévali whisky zadarmo.
  • 00:10:55 A byl tam kouzelník,
    který mě během té noci
  • 00:10:58 asi sedmkrát sundal hodinky,
    protože jsem je měl na řemínku.
  • 00:11:04 A od té doby nosím kovový pásek,
    aby mně to už nikdo nemohl udělat.
  • 00:11:09 -Opatrně, ještě tady.
  • 00:11:11 -Ukažte to.
    -Trošku je to řidší.
  • 00:11:15 -Omlouvám se. . .
  • 00:11:21 -Opatrně, opatrně.
  • 00:11:27 -A šup.
    -Je tam!
  • 00:11:32 -Mockrát vám děkuji.
  • 00:11:36 -Zkusím navázat na ty pejsky.
    Jako to oddělit a začít tady.
  • 00:11:40 Lepší estébáci, než agenti.
    To je strašně fádní.
  • 00:11:44 No, to zní najednou úplně blbě.
  • 00:11:51 -Ale ona to tak zahraje.
    To se musí prolnout.
  • 00:11:54 To nemůžeme stopnout pejskaře
    a začít tam hrát jakési drama.
  • 00:11:59 To se musí k sobě
    nějak přirozeně dostat.
  • 00:12:01 -Myslíš ten začátek?
  • 00:12:03 -No.
  • 00:12:06 To se tam musí
    jakoby prodrat tím křovím.
  • 00:12:09 -Ale tam jsou ti pejskaři.
    To nemůžete jen tak prodrat.
  • 00:12:16 To se nemůžou taková zásadní
    témata dávat jen tak, jako by nic.
  • 00:12:20 -Ale tak se to dělá v životě,ne?
    To není jako teď se to zastaví
  • 00:12:24 a začnu romanticky kydat
    o tom, co mě postihlo.
  • 00:12:29 To musí být jako
    přirozené lidské okolí.
  • 00:12:32 To se tam dostane.
    To vůbec není omezující.
  • 00:12:36 To musí být samozřejmě lidské.
  • 00:12:38 Tak 20.červenec 1946.
    To jste se stal plnoletým.
  • 00:12:44 A vstoupil jste. . .
  • 00:12:47 Byl jsem přijat do Komunistické
    strany Československa.
  • 00:12:50 Kam jsem se hlásil už před tím,
    ale nebyl jsem právě plnoletý.
  • 00:12:54 Takže jsem dostal tu legitimaci
    20.července 1946 po volbách.
  • 00:13:00 Ve kterých obyvatelé této země
  • 00:13:03 svobodným hlasováním si zvolili
    cestu od čerta k ďáblu.
  • 00:13:11 Ale to říkáte teď,
    při zpětném pohledu.
  • 00:13:13 Při zpětném pohledu?
  • 00:13:15 Nechtějte po mně, abych dnes
    měl pohled 18 letého muže.
  • 00:13:20 To ne, ale spíš o něm něco říct.
    Jaký ten pohled tedy byl.
  • 00:13:25 Co mám vysvětlit?
  • 00:13:30 Měsíci, měsíci dlužno říci
    zájemců o tebe bylo víc.
  • 00:13:37 Lítali tam měsíc po měsíci
    my radši jednou a na měsíc.
  • 00:13:41 Zpívá Pavel Kohout.
  • 00:13:44 Měsíci, záhadná bledá svíčko,
    už si tě pozemšťan podržel.
  • 00:13:51 Je z tebe podhorské nádražíčko
    kde sice neroste petržel.
  • 00:13:58 Kde se však, stejně jak vlakům bude
    raketám ubírat závaží.
  • 00:14:06 Aby pak donesly vlajky rudé
    na všechna kosmická nádraží.
  • 00:14:13 Aby už donesly vlajky rudé
    na kosmická nádraží.
  • 00:14:20 20.červenec 1948?
  • 00:14:24 Nemám tušení. Protože
    jsem ještě nepsal poznámky.
  • 00:14:27 Byl ti sice rok "vítězného února?,
  • 00:14:29 ale nevím, jak jsem
    oslavoval svoje narozeniny.
  • 00:14:33 První záznam o stopách mého
    života začíná až v roce 1955.
  • 00:14:38 Kdy jsem si koupil takový diářík.
    A do toho diáříku jsem si celý rok
  • 00:14:44 zapisoval kde jsem,
    co dělám a co píšu.
  • 00:14:47 Pak se z toho stal zvyk,
    který dnes už přetrval 53 let.
  • 00:14:54 Takže moje skutečně zaznamenatelná
    stopa je od 1.1.1955.
  • 00:15:01 Tam mohu dát přesné informace.
  • 00:15:04 -Miláčku, jestli nám opravdu
    chceš udělat radost,
  • 00:15:07 tak se teď hezky
    projdeš po stropě.
  • 00:15:09 To musí být ale tak. . .
  • 00:15:11 To opravdu diváci musí
    deset minut čekat jestli
  • 00:15:14 to uskutečníme a my to uskutečníme.
  • 00:15:17 Jak bychom zahráli,
    že strop je pod vámi?
  • 00:15:23 -Já jsem Adam Juráček.
    -A co dál?
  • 00:15:29 -Já jsem Juráček, profesor
    tělocviku a výtvarné výchovy
  • 00:15:34 na střední pedagogické
    škole, městečka. . .
  • 00:15:40 -No tak. No tak. Ven s těmi trumfy.
    Odhoďte falešnou skromnost.
  • 00:15:48 -Víte, že jsem čistej.
  • 00:15:51 -Drogy, to je banální.
    -Juráčku, doba se změnila.
  • 00:15:55 Povídejte. Já jsem. . .
  • 00:15:59 -Já jsem . . .
    -Chodil. . .
  • 00:16:03 -Já jsem chodil . . .
    Po stropě.
  • 00:16:09 V roce 1963 mám dokonce dva deníky.
  • 00:16:12 Tenhle ten deník, to je celý
    poslední rok s mojí maminkou.
  • 00:16:16 Která mi zemřela v roce 1963.
  • 00:16:18 Já jsem psal jednak normální deník
    a jednak deník svého vztahu k ní.
  • 00:16:24 -A ten druhý, ten je také po dnech?
  • 00:16:27 -Ten je také po dnech.
  • 00:16:29 Ale to jsou jenom soukromé záznamy
    mých rozhovorů s mou maminkou.
  • 00:16:35 A dívám se, jestli tam je
    nějaký záznam z těch narozenin.
  • 00:16:43 Ale tady je 12.7., 15.7.,18.7.
  • 00:16:51 Ne, to je z 18.7.
  • 00:16:54 Dva maminčiny dopisy
    jsem ještě neotevřel.
  • 00:16:57 Ona mně psala dopisy, abych si je
    schoval na ten zbytek života,
  • 00:17:01 až budu moc potřebovat
    uslyšet její hlas.
  • 00:17:04 Třetí jsem otevřel,
    abych se dozvěděl, jak jí je.
  • 00:17:10 Ale já v noci svých narozenin
    budu v Praze, abych byl blízko ní.
  • 00:17:16 Takže jsem jel potom k ní.
  • 00:17:22 Tak, to je rok 1963.
  • 00:17:25 -Vy už se nahoru
    jaktěživ nedostanete.
  • 00:17:34 -Já chci na strop!
    Já chci nahoru!
  • 00:17:40 -Já chci na strop!
    Nahoru!
  • 00:18:26 Tedy Kohout. Pokouší se, co dělal
    Juráček. Tedy chodit po stropě.
  • 00:18:32 Totiž právem vytýká chyby
    našemu národu, když psal česky.
  • 00:18:41 Ale ohradil se také proti
    předsudkům v zahraničí vůči nám.
  • 00:18:46 Proti předsudkům jak
    v Čechách, tak v zahraničí.
  • 00:18:52 Prostě lezl po stropě.
  • 00:18:55 To máte všechno poznamenáno,
    nebo si to už vybavujete.
  • 00:18:58 To si vybavuji.
    Já si z toho vybavím všechno.
  • 00:19:00 Je to zvláštní pro mne,
    že to jsou jenom věcné zprávy.
  • 00:19:07 A ta hodnocení, že bych býval
    čekal, že tam budete mít víc.
  • 00:19:15 Víc. Ono tam u toho je také
    napsáno - vedro. Třeba. Nebo prší.
  • 00:19:19 Je tam napsáno, co bylo k obědu,
    nebo co jsem četl.
  • 00:19:23 Takže když si to potom srovnám
    s tím, kdo tam byl, kde jsem byl,
  • 00:19:26 co jsem psal,
    tak to všechno dám dohromady.
  • 00:19:31 To je lepší, než mít
    nějaký prefabrikovaný deník.
  • 00:19:35 Já to tak prostě mám.
  • 00:19:38 Já jsem šťasten, protože se mi
    tím pádem podařilo nejenom za sebe,
  • 00:19:45 ale za strašlivou spoustu lidí,
    generačních druhů, z nichž mnozí
  • 00:19:50 už bohužel nejsou mezi námi,
    přece jenom alespoň pár lidí
  • 00:19:56 přesvědčit o tom, že jsme to před
    těmi šedesáti lety mysleli dobře.
  • 00:20:03 Jenže jsme to špatně promysleli.
  • 00:20:07 Ale pak jsme udělali vše,
    co bylo v silách lidí,
  • 00:20:11 aby se ta země zase dostala zpátky.
    Je to naše omluva této společnosti.
  • 00:20:20 Mimochodem zatajili jste
    pořadatelé, herci a režiséři,
  • 00:20:26 kterým vřele děkuji za tu
    nejkrásnější sloku písně,
  • 00:20:31 kterou jsem zpíval. A to bylo :
  • 00:20:34 a teď je konečně konec sporu
    kdo první po nebi ne ruku vztáh.
  • 00:20:41 Někdo má hvězdičky na praporu,
    my máme prapory na hvězdách.
  • 00:20:47 Někdo má hvězdičky na praporu,
    my máme prapory na hvězdách.
  • 00:20:52 Tak tu sloku dodávám,
    aby to bylo v pořádku.
  • 00:21:01 -Ahoj.
    -Ahoj.
  • 00:21:03 -Já jsem takový
    formální blahopřejní tvor.
  • 00:21:06 Takže jsem něco přinesl.
    Kam se to dá složit?
  • 00:21:09 -Já se hned zeptám.
    -Udělej nějaké odkladiště.
  • 00:21:13 -Udělám. Petře musíme někam
    dát ty dárečky a takové ty věci.
  • 00:21:19 -Takže tady.
  • 00:21:21 -Ano. Pan Uhde.
  • 00:21:27 -Děkuji ti.
    -Ahoj,ahoj.
  • 00:21:34 -Jsi hodná, žes přijela.
  • 00:21:39 -Děkuji. Bylo to moc krásné.
    Já to odložím tam dozadu.
  • 00:21:44 -Ne, to je . . .
  • 00:21:51 -Ale nezdá se mi to dlouhé.
    Kdyby se to četlo,
  • 00:21:54 tak jako by v tempu,
    tak by to snad mohlo. . .
  • 00:22:02 Tak co. Ono to funguje.
  • 00:22:04 Zdálo se vám to zajímavé,
    když jste to po prvé slyšel?
  • 00:22:09 -Mě některé chvíle přišly ukecané.
  • 00:22:14 -Ale v zásadě jo?
  • 00:22:18 Já jsem vůbec netušil,
    co tady bude.
  • 00:22:20 A přišlo mi to jednak velmi
    originální a přišlo mi chytré,
  • 00:22:25 že místo aby se tady uváděly
    citace z divadelních her,
  • 00:22:29 tak to vlastně byl komentář
    k několika románům.
  • 00:22:32 A přišlo mi rozkošné, jak to
    pan Pitínský s kolegy provedl.
  • 00:22:37 Takže se cítím skutečně
    divadelně obdarován.
  • 00:23:01 Ne, to je šest dílů.
  • 00:23:25 -20.červenec 2008.
  • 00:23:39 -20.červenec. Byli jsme
    až v brněnském hotelu, takže bifé.
  • 00:23:45 Četl jsem si, protože jsem
    nic nepsal ten den, Churchila.
  • 00:23:50 Počasí krásné, lomeno déšť. Oboje.
  • 00:23:53 A meruňkové knedlíky k obědu.
  • 00:23:56 A výjimečně jsem odpoledne spal,
    což jindy nečiním.
  • 00:24:02 Pak přišel ke mně v jedenáct hodin
    Petr Minařík, který mě odvedl
  • 00:24:07 na setkání se všemi,
    kteří dělali ten večerní pořad.
  • 00:24:16 Seděl jsem v zákulisí
    v 19,00 v Huse na provázku.
  • 00:24:20 Pak jsem přišel
    do toho velkého sálu.
  • 00:24:23 A teď tady mám poznamenáno,
    kdo tam byl. Havel, Schwarzenberg,
  • 00:24:28 Uhl, Klímovi, Rychetský,
    Stáňa Kmochová, můj syn Ondřej
  • 00:24:32 a jeho žena Eva, Třešňák,
  • 00:24:34 který přivezl obraz a polovinu
    z něj slevil. Což je nebývalé.
  • 00:24:39 Grušovi, Steigerwald
    a jeho žena Eva, Šilhanovi.
  • 00:24:43 A další a další, kteří se
    už nevešli na tuto stránku.
  • 00:24:48 A je tady napsáno,
    Havel byl ve formě.
  • 00:24:54 Odcházeli jsme v 04,00 hod.
    a on ještě zůstal.
  • 00:25:01 Morávka neviděl,
    ostatním poděkoval.
  • 00:25:05 Dostal glóbus ministra zahraničí.
  • 00:25:10 Poznámka - prosté a milé.
  • 00:25:16 Skryté titulky
    Martina Vrbská
  • 00:25:17 .

Související