iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
6. 12. 2007
20:00 na ČT1

1 2 3 4 5

173 hlasů
28747
zhlédnutí

Mikulášská v Hrusicích

Zábavný večer s návštěvou malebné hospůdky, ve které probíhá oslava 120. výročí narození malíře Josefa Lady

65 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Mikulášská v Hrusicích

  • 00:00:21 Není to nádhera? Jo, vážení,
    pivo je pro každou hospodu
  • 00:00:27 něco jako otisky prstů.
    Nenajdete na světě dvě hospody,
  • 00:00:31 aby měly nachlup stejný pívo.
    To znamená, že na rozdíl
  • 00:00:35 od parlamentu nemůže
    mezi nimi docházet k plichtám.
  • 00:00:39 Jedna musí být
    vždycky lepší než ta druhá.
  • 00:00:43 A věřte nebo ne,
    ta naše je nejlepší.
  • 00:00:46 Pivíčko jako když vám andělé
    přikládají ledové obkládky
  • 00:00:52 na vaši bolavou dušičku.
  • 00:00:59 Pane hostinský, promiňte, když
    o tom pivu tak nádherně mluvíte,
  • 00:01:03 nemohl bych taky jedno dostat?
    -Taky je dneska Mikulášská
  • 00:01:06 a taky narozeniny mistra Lady,
    takže je to jen zvané, pane...
  • 00:01:10 Vanderka Martin.
    Já jsem redaktor z televize.
  • 00:01:15 Dneska tady potřebuju být.
    Pochopte to. Lidi to zajímá.
  • 00:01:19 -Začátečník, že? Elév.
    -Jak jste... Proč myslíte?
  • 00:01:24 Jedině neopeřený kuře si může
    myslet, že dneska lidi zajímá
  • 00:01:28 ještě něco jinýho než prachy.
    Ale můžete to zkusit.
  • 00:01:31 Nejdřív tady vypijete pívo
    a pak si to tady můžete obejít.
  • 00:01:38 A začněte támhle u toho stolu,
    co je zatím prázdnej.
  • 00:01:42 Uvidíte, že to vyjde.
    Já lidem věřím. Tak díky.
  • 00:01:45 -Na zdraví.
    -Nazdar.
  • 00:01:48 PÍSEŇ: Křehká jako křídla motýlů,
    dívko, co podobná jsi na vílu...
  • 00:01:54 Dámy, už se to nese!
  • 00:01:57 Tady je pivíčko. Kafíčko bylo kam?
  • 00:02:01 Jak letní dech jsi spanilá
    jako noci vzdech.
  • 00:02:05 Lásko pošetilá, bláznivá,
  • 00:02:10 lásko upejpavá, mazlivá.
  • 00:02:14 Já vás tady vítám.
    Dobrý den. Dobrý den.
  • 00:02:19 Nám láska nedá znát,
    samým štěstím loutnu hrát.
  • 00:02:31 -Dáš si?
    -Ne, ne, ne!
  • 00:02:33 -Podívej. Hezký.
    -Dobře hrajou.
  • 00:02:37 Kolik něhy je v tom letu
    nikdo nevěří.
  • 00:02:42 Lásko nevšímavá, upjatá,
  • 00:02:47 jsi jak letmo šitá záplata.
  • 00:02:52 Ani se nesejdem,
    co je bílej den.
  • 00:02:56 Nám láska nedá znát,
    samým štěstím chvilku hrát.
  • 00:03:10 Odpusťte mi, moji drazí,
    to mé rouhání,
  • 00:03:14 však s budoucností téhle písně
    je skryto doufání,
  • 00:03:19 že láska je neúnavná, všímavá,
  • 00:03:24 přijde, když už cítíš,
    že přijít má.
  • 00:03:30 To pivo je skvělý.
    Pokud nemáte doma točený,
  • 00:03:34 otevřte si alespoň lahváče
    a dejte si s námi.
  • 00:03:37 Mistr Lada si určitě zaslouží,
    abychom mu společně připili.
  • 00:03:41 Možná bych vám měl o něm něco říct
    a také pustit pár ukázek
  • 00:03:46 z těch báječných filmů,
    které byly natočeny podle jeho
  • 00:03:49 nezapomenutelných obrázků. Takže
    pozor, jak se říká v Ypsilonce,
  • 00:03:53 máme tady encyklopedické heslo
    Josef Lada.
  • 00:04:01 Josef Lada se narodil
    17.prosince 1887
  • 00:04:06 v prosté chaloupce v Hrusicích
    jako syn obuvníka
  • 00:04:09 a nejmladší ze čtyř sourozenců.
  • 00:04:15 U kolébky mu stály
    dvě babky sudičky.
  • 00:04:18 Budeš mít talent a hlavu
    v oblacích, usoudila první.
  • 00:04:21 A druhá hned dodala: Vždycky
    se budeš držet země a lidí,
  • 00:04:25 co po ní chodí.
  • 00:04:30 Malý Pepík Ševců,
    jak si Lada občas říkával,
  • 00:04:34 rostl a učil se
    poznávat svět kolem.
  • 00:04:37 Nejdříve Hrusice a jejich okolí.
  • 00:04:39 Rod Ladů se sem přistěhoval
    už v 16.století.
  • 00:04:43 Inu, správní starousedlíci.
  • 00:04:46 Přitom však Josífek nelenil
    a vyučil se knihařem.
  • 00:04:54 Ale protože
    se první sudička nemýlila,
  • 00:04:57 brzy se objevil
    Ladův výtvarný talent.
  • 00:05:00 Po vyučení odchází do Prahy, kde
    studuje uměleckoprůmyslovou školu.
  • 00:05:04 Ale hlavně maluje a zase maluje.
  • 00:05:07 Především to, co dobře zná.
    Hrusice a jejich obyvatele.
  • 00:05:15 V sedmnácti letech Josef Lada
    poprvé publikuje v týdeníku Máj.
  • 00:05:19 V roce 1920 poprvé vystavuje
    padesát svých kreseb
  • 00:05:23 a následují výstavy další
    nejen u nás, ale i ve světě.
  • 00:05:30 Kromě výtvarných prací napsal
    Josef Lada i celou řadu knížek,
  • 00:05:34 zejména pro děti.
  • 00:05:35 Ty také nezapomenutelným způsobem
    ilustroval.
  • 00:05:39 Říká se, že následkem úrazu,
    který utrpěl v raném dětství
  • 00:05:42 téměř neviděl na jedno oko.
  • 00:05:45 Mám dojem, že i tak
    toho stihl uvidět a zaznamenat víc,
  • 00:05:48 než by se kdy podařilo
    komukoliv z nás.
  • 00:05:52 Josef Lada měl dvě dcery. Mladší
    Eva zahynula při náletu na Prahu
  • 00:05:55 v únoru 1945, Alena se stala
    uznávanou ilustrátorkou.
  • 00:05:59 Postava kocoura Mikeše,
    kterého pro ně Josef Lada vytvořil,
  • 00:06:03 se proslavila. Pepík Ševců s ním
    tak vstoupil nejen do pohádky,
  • 00:06:06 ale i do dětských srdíček.
  • 00:06:12 Ze vzpomínek svého života
    a svého dětství jsem se vyzpovídal
  • 00:06:17 v této své knize,
    v Kronice mého života,
  • 00:06:20 do které jsem
    také nakreslil obrázky.
  • 00:06:27 Josef Lada
    zemřel 14.prosince 1957.
  • 00:06:32 Lidé přicházejí a odcházejí,
    tak už to na světě chodí.
  • 00:06:36 Jenom někteří
    s námi však zůstávají přesto dál.
  • 00:06:42 Vážení přátelé, malířům zdar
    a mistru Ladovi zvlášť!
  • 00:06:49 -Zdar. -Zdar.
    -A vám nazdar.
  • 00:06:53 Vítám vás, pánové!
  • 00:06:57 Tak.
  • 00:06:58 Dovolil bych si připomenout,
    že dnešní výroční zasedání
  • 00:07:03 našeho ladologického spolku je
    poněkud svým způsobem slavnostní.
  • 00:07:09 -Zase výročí, co?
    -Jaképak výročí, kolego?
  • 00:07:13 Dokonce dvě výročí, ale
    nerozptylujme se a přistupme
  • 00:07:17 rovnou k práci. Na zdraví!
    -Na zdraví!
  • 00:07:21 -Už se to rozjíždí. Přišel OSL.
    -Cože? Osel?
  • 00:07:25 Já ti dám osel! Za to se u nás
    fasuje záhlavec půllitrem.
  • 00:07:29 Osel je Odborný spolek ladologický.
  • 00:07:32 Vážená místní instituce
    mezinárodního významu.
  • 00:07:35 -Vážně? -No. -Že ji neznám.
    -Ty toho ještě neznáš.
  • 00:07:38 Radši dávej bacha.
  • 00:07:39 Tedy základní téma dnešního dne.
  • 00:07:44 Kocour Mikeš
    jako úplně nejzákladnější fenomén
  • 00:07:50 mistrova života a mistrovy tvorby.
  • 00:07:54 Kocour Mikeš, to je těžký oříšek.
  • 00:07:59 Mistr Lada ve své autobiografii
    Kronika mého života uvádí,
  • 00:08:05 že snad kdysi
    takový kocour Mikeš existoval,
  • 00:08:09 a dokonce o něm prý vyprávěl
    později svým dětem.
  • 00:08:14 Ale kde on se ten Mikeš vzal?
  • 00:08:18 No, kde se vzal,
    ale hlavně kam zmizel?
  • 00:08:20 O tom prameny zarytě mlčí.
  • 00:08:22 Pánové, dovolil jsem si
    tady přivést pána.
  • 00:08:25 -Dobrý večer, Vanderka.
    -Pán je redaktor z televize.
  • 00:08:30 A tady je ovárek.
    Ten je z prasete.
  • 00:08:34 Ovárek je jako vosa. Vždycky bodne.
    Já jenom, že tak voní, no.
  • 00:08:42 Pane hostinský, zase bez křenu?
    No to je úroveň.
  • 00:08:46 -Prominou, hned ho přinesu.
    -Nebude vadit, když si přisednu?
  • 00:08:49 Ale vůbec ne.
    To je výborné, že jste z televize.
  • 00:08:52 Alespoň bude všechno
    řádně zadokumentováno
  • 00:08:57 a nikdo dodatečně nic nepřekroutí,
    jak je tady zvykem.
  • 00:09:01 Teď se to stává často.
    Já jsem například slyšel,
  • 00:09:04 že se chystá
    nějaká převratná studie,
  • 00:09:08 že prý mistr Jan Žižka,
    ne mistr, ten vojevůdce,
  • 00:09:15 že prý se snad vůbec neví,
    jestli přišel o to druhé oko.
  • 00:09:20 A tak si říkám: Kdoví jestli
    přišel o to první?
  • 00:09:24 A jestli vůbec přišel.
    A o které přišel jako o první?
  • 00:09:31 Nemusíte se bát,
    to se u nás v televizi stát nemůže.
  • 00:09:34 -Že ne? -To ne. -Ten omyl
    totiž vznikl překroucením
  • 00:09:38 takového známého pokřiku
    těch husitských práčat.
  • 00:09:42 Oni volali: Jendna ončka!
    Původně se myslelo,
  • 00:09:47 že tak familiérně nazývají toho
    svého právě jednookého vojevůdce,
  • 00:09:52 ale vědci zjistili,
  • 00:09:56 když analyzovali
    ten táborský žargon,
  • 00:09:59 že to znamenalo "vrať mi kuši?.
  • 00:10:04 Mně to teda spíš zní jako jedna
    kočka, jedna kočka, jedna kočka.
  • 00:10:08 -Jak? -Jedna kočka.
    -Ale to je snad jedno, pane kolego,
  • 00:10:12 jak to vám zní, ne? -Ale předsedo,
    kdyby ta kočka byla černá,
  • 00:10:18 kdyby byla černá...
    -Kdyby byla černá!
  • 00:10:21 Ale to je pravda,
    co říká tady kolega.
  • 00:10:24 To by vlastně znamenalo,
    že prapředek kocoura Mikeše
  • 00:10:29 mohl být autentickým účastníkem
    bitvy u Sudoměře.
  • 00:10:34 Mě napadlo,
    že by mohl třeba těma drápkama,
  • 00:10:39 jak mají ti parchanti
    ty drápky takhle,
  • 00:10:42 že by zatáhl
    do toho bahna ty železný pány.
  • 00:10:46 Vážení diváci, to je samozřejmě
    pouze smělá hypotéza,
  • 00:10:51 nic není potvrzeno,
    ale je to skvělé, že jsme u toho.
  • 00:10:53 -Je to fantastické.
    -Počkej, televizor! Jaká hypotýza?
  • 00:10:57 Jaká hypotýza? Nic není vyloučený.
    Dneska tady třeba sedíme
  • 00:11:01 a zítra nás tady může být o jednoho
    míň. To se klidně může stát.
  • 00:11:06 -A mezi husitama... -Já vím,
    já jsem jenom... -Teď nemluv!
  • 00:11:10 -Byl jsi někdy mezi husitama?
    -Nebyl.-Víš, jakej tam byl bordel?
  • 00:11:14 To se tam klidně mohlo stát,
    že mezi těma vozama
  • 00:11:18 se mohl objevit Mikešův
    pratohle, prato...
  • 00:11:21 -To se mohl.
    -A teď mluv!
  • 00:11:25 -Já jsem...
    -Sám vidíte, že to složitý je.
  • 00:11:29 On tam jaksi mohl bejt,
    a taky nemusel.
  • 00:11:36 V zimě byl Mikeš věčně urousaný
    a tuze ho záblo do pacek.
  • 00:11:41 Tehdy Pepík Ševců poprosil tatínka,
    aby mu ušil boty.
  • 00:11:45 Když už kocourek mluví jako člověk,
  • 00:11:47 proč by nemohl
    jako člověk taky chodit.
  • 00:12:06 Josef Lada, na tom jsem vyrostl.
    A pokládám to za štěstí,
  • 00:12:09 že výtvarný vkus naší generace
    utvářeli takoví umělci,
  • 00:12:14 jako byl Josef Lada
    nebo Jiří Trnka.
  • 00:12:17 A z té pozdější generace
    třeba Šalamoun nebo Adolf Born.
  • 00:12:22 Když si to porovnáme s tím,
    na čem vyrůstají americké děti,
  • 00:12:26 tak to jsme měli velké štěstí.
    Ale Josef Lada, to je základ.
  • 00:12:30 Mě fascinuje, že on se pohybuje
    přesně na té hraně,
  • 00:12:33 že ty obrázky jsou úžasně líbezné,
    jsou líbivé,
  • 00:12:37 pro děti jsou snadno čitelné,
    ale nikdy nepřepadnou
  • 00:12:41 přes tu hranu podbízivosti.
    Nikdy to nespadne do kýče.
  • 00:12:46 Prach, dudy, necky, Honzo,
    co děláš, kluku líná?
  • 00:12:50 Myslíš, že jsem ti pro blázny?
    Já tam u tý silnice dřepím,
  • 00:12:54 kdy půjde okolo Honza do světa,
    a on se tady válí na peci.
  • 00:12:58 Dědo, podrbte mě za ušima.
    Mě tam něco štípe.
  • 00:13:06 To jsi dobře přisedl, kamaráde.
    Tady se toho dozvíš co nejvíc.
  • 00:13:10 -Viďte, pane Lado. -Já doufám.
    -Dobrou chuť.
  • 00:13:12 -Prosím.
    -Děkuji.
  • 00:13:14 Slyšeli jste, vážení diváci?
    Není to báječné slyšet na oslavách
  • 00:13:17 výročí Josefa Lady oslovení
    "pane Lado??
  • 00:13:21 Mně se vůbec tahle hospoda líbí.
    Tady se nám prolínají ladologové
  • 00:13:26 fiktivní s opravdovými, reálnými
    a já vám je teď představím.
  • 00:13:31 Po mé levici sedí paní Jindřiška
    Buriánová. Dobrý večer.
  • 00:13:34 -Dobrý večer. -Skutečná,
    živá pamětnice Josefa Lady.
  • 00:13:38 A vedle ní, jak už bylo řečeno,
    Josef Lada, vnuk Josefa Lady.
  • 00:13:43 -Podívejte se, co vám nesu.
    -Co to je?
  • 00:13:47 -Baráček. Ale jenom komůrka.
    -Aha! Pravděpodobně tedy komůrka,
  • 00:13:52 kde žil a tvořil Josef Lada. Paní
    Jindřiško, byla jste tam někdy?
  • 00:13:56 Byla. Byla jsem sice dítě, ale
    pamatuju si, jak to tam vypadalo.
  • 00:14:02 A tahle komůrka
    mi to neustále připomíná.
  • 00:14:07 -Čili je to tak, jak to bylo?
    -Je to reálný.
  • 00:14:10 Tady v tý světnici
    se pan Lada narodil
  • 00:14:13 a žil celý svoje dětství.
  • 00:14:16 A v tý místnosti
    žili rodiče a čtyři děti.
  • 00:14:22 -Pane jo!
    -Jsou tu jenom dvě postele.
  • 00:14:26 Tam spali dvě děti a rodiče.
  • 00:14:29 A pan Lada ještě s bratrem
    spali na peci.
  • 00:14:34 -Aha!
    -Pozor, pozor, už to nesu.
  • 00:14:37 -Celej domeček.
    -Tak, odložíme.
  • 00:14:42 Děkujeme.
  • 00:14:45 A to je právě ta chaloupka.
    Tady v tom je ta místnost,
  • 00:14:49 kterou jsme teď viděli.
    Tady je jeden vchod,
  • 00:14:53 který sloužil nejen pro obyvatele,
    ale taky pro dobytek,
  • 00:14:59 který měli -
    krávu a telátko a tak dále.
  • 00:15:04 -Takže chodili jedním vchodem...
    -Do místnosti i do chléva.
  • 00:15:10 Do síně, ze které byl vchod
    do místnosti a do chléva.
  • 00:15:15 A pamatujete si ještě
    tady malého Pepíka jako kluka?
  • 00:15:20 Já si ho pamatuju jako Josífka,
    ani ne jako Pepíka.
  • 00:15:24 To u nás v rodině ten zvyk nebyl.
  • 00:15:27 Protože máma s tátou
    mu tak začali říkat,
  • 00:15:30 tak jsme to převzali všichni.
  • 00:15:33 Ale jeho si pamatuju.
    Vždyť já jsem ho chodila koupat
  • 00:15:37 do toho bytu, kde bydlel pan Lada
    a potom Alena s manželem.
  • 00:15:42 -Jo. Čili dcera pana Lady Alena.
    -Alena, ano.
  • 00:15:46 Pane Lado, a co vy?
    Pamatujete si dědečka?
  • 00:15:50 Kdepak. Bohužel. Já jsem se narodil
    necelé tři roky po jeho smrti.
  • 00:15:55 Takže jsem ho nezastihl.
  • 00:15:58 Vzpomínáte si, jak jste
    dědečka začal objevovat?
  • 00:16:02 Že váš dědeček byl ten Josef Lada,
  • 00:16:05 jehož obrázky nás všechny
    provázejí vlastně od dětství?
  • 00:16:09 Během dětství stoprocentně,
  • 00:16:11 protože maminka také malovala
    a tatínek se staral o jeho dílo.
  • 00:16:15 Takže jsem v tom žil už odmalička.
    Mezi knížkama, mezi obrázkama.
  • 00:16:21 A jak vy jste na tom
    po výtvarné stránce?
  • 00:16:24 -Zdědil jste něco po dědovi?
    -Po výtvarné stránce katastrofálně.
  • 00:16:30 Křídla měl složený,
  • 00:16:34 nad ránem znavený.
  • 00:16:38 Po toulkách oblohou
  • 00:16:42 teď kráčí jen po nohou.
  • 00:16:46 -Jedno pivečko si dám.
    -To víte, pane starosto.
  • 00:16:50 -Dáme pěničku.
    -No tak to je pivo!
  • 00:16:53 -A je pivečko!
    -Děkuju moc.
  • 00:16:59 Dobře si počínal.
  • 00:17:03 Srdce béře do dlaní anděl Gabriel...
  • 00:17:10 S plnou pusou!
  • 00:17:15 Při měsíčním světle
    prý náš anděl Gabriel.
  • 00:17:21 Písně našich srdcí zní,
    jsi anděl Gabriel.
  • 00:17:28 Ruce má spálený,
  • 00:17:32 fouká si do dlaní.
  • 00:17:36 Puchejřů plnou dlaň,
  • 00:17:40 tlačí tak ohně dál.
  • 00:17:44 Pro srdce horoucí,
  • 00:17:48 pro lásku planoucí.
  • 00:17:52 Já mám vůbec ráda pohádky.
  • 00:17:54 To jsem snad celým svým
    uměleckým životem dotvrdila.
  • 00:17:59 Ale pana Ladu
    mám ze všech nejradši,
  • 00:18:03 protože jeho postavičky,
  • 00:18:08 jeho kresby jsou natolik živé,
  • 00:18:12 že herec už nemusí
    tolika do toho vkládat.
  • 00:18:16 Položí se na pana Ladu,
    a ten ho dovede
  • 00:18:22 k tomu malému divákovi
    takovou jednoduchou cestou,
  • 00:18:28 že ten malý divák
    je naprosto spokojený.
  • 00:18:32 VYPRÁVÍ J.BOHDALOVÁ: Vem to kozel!
    Hlavu si pro to lámat nebudu.
  • 00:18:39 A zítra vám, kakraholti, ukážu,
    co dovede skutečná kmotra liška!
  • 00:18:49 -No co to je?
    -To je kočka domácí,
  • 00:18:54 neboli felis domestica. Mohlo by se
    myslet, že pochází z kočky divoké,
  • 00:19:01 ale ne, to je omyl.
    Pochází z kočky plavé,
  • 00:19:04 neboli felis silvestris lybica.
  • 00:19:09 Jasně. Co je plavý, to je přes
    potomky. Blondýna je blondýna.
  • 00:19:13 Co je černý, to je černý.
    Co je mezi, to je mezi.
  • 00:19:18 Toho kocoura jsem chytil
    v Hrusicích přímo na návsi.
  • 00:19:22 Byl starýho Jeřábka.
    Minulej týden měl pohřeb.
  • 00:19:26 -Vždyť je živej. Jakej pohřeb?
    -Starej Jeřábek! Kocour žije.
  • 00:19:31 -Ano.
    -A než vydechl...
  • 00:19:34 -Zřejmě naposledy, ne?
    -Kocour! Vždyť jsme o tom mluvili.
  • 00:19:38 Vidím, že jste chápavej.
    Tedy než vydechl...
  • 00:19:42 Nebuďte ironickej.
    My jsme tady všichni chápaví.
  • 00:19:45 Jo. Tady je snad někdo nechápavej,
    vy bambulo?
  • 00:19:49 Jeřábek než vydechl, mi řekl,
    že ten jeho kocour Mikeš,
  • 00:19:53 tedy jeho kocour je s Mikešem
    spřízněn. A teď dávejte pozor.
  • 00:19:58 Je jeho pra, prabratranec
    z osmadvacátýho kolena.
  • 00:20:04 Popovická větev spřízněná
    se Ševcovic rodinou,
  • 00:20:07 jak je všeobecně známo.
    -Ale to je všeobecně známo.
  • 00:20:11 Já jsem o tom minulý týden
    mluvil s mámou,
  • 00:20:14 a ta říkala de facto totéž.
  • 00:20:17 Myslel jsem,
    že by vás to mohlo zajímat.
  • 00:20:20 Samozřejmě že nás to zajímá.
    Takové přímé setkání
  • 00:20:25 s pra... On si ten parchant lehá!
  • 00:20:28 S přímým pra, pra, pra, pra,
    pra, prabratránkem, to je něco.
  • 00:20:35 Ano. A právě ve chvíli,
    kdy vymizeli všichni
  • 00:20:40 přímí Mikešovi pamětníci,
    tak takový pokrevní bratránek...
  • 00:20:45 Jak vymizeli?
    Já jsem se s Mikešem osobně setkal!
  • 00:20:52 -To není možný. Kdy?
    -To nám musíte vykládat.
  • 00:20:57 -Velice rád.
    -Arnošte, sedni si.
  • 00:21:00 Vyprávějte. A nejlíp pěkně
    od začátku, že jo, předsedo?
  • 00:21:04 Samozřejmě že to nebude vykládat
    od konce pozpátku.
  • 00:21:07 To byste ani nesved, že jo?
    Takovej trouba,a on se s ním setká!
  • 00:21:12 Tenkrát jsem byl
    v Hrusicích ponocným.
  • 00:21:15 Jednou si takhle odtroubím půlnoc,
    na trumpetu pochopitelně.
  • 00:21:21 -Já myslel, že troubíte nosem.
    -Jdu kolem hospody. Pochopitelně.
  • 00:21:27 Nedalo mi to, tak si tak zkusmo
    zatlačím na dveře té hospody.
  • 00:21:35 A to mně nebudete věřit,
    ty dveře se otevřely.
  • 00:21:43 Potichu jsem se vkradl dovnitř
    a viděl něco neuvěřitelného.
  • 00:21:47 Kocour Mikeš a kozel Bobeš
    s Pašíkem sedí u stolu a hodují.
  • 00:21:53 Že jim šmakovalo,
    vůbec nepochybujte.
  • 00:21:58 -Tak co, kamarádi?
    -Skvěle jsi to uvařil, Mikeši.
  • 00:22:05 Celej rok pomeje, a dneska
    kachnička s máslem, maštěná.
  • 00:22:12 Jen abychom nedopadli jako minule.
  • 00:22:14 No. Já jsem spořádal špenátu,
    až jsem z toho celej zezelenal.
  • 00:22:20 No jo, no.
    A strejc na něj vylít s kosou,
  • 00:22:23 protože si ho spletl
    se trávníčkem.
  • 00:22:28 Kamarádi, jen se nežinýrujte
    a pěkně jezte.
  • 00:22:32 Víte přece, že v tento slavný den
    každý rok hodujeme
  • 00:22:36 na počest našeho stvořitele.
    -No, no, no.
  • 00:22:41 Hlavně toho vymalovatele,
    tele, tele.
  • 00:22:46 -On chtěl říct malíře.
    -No, no, no.
  • 00:22:50 Hele, já už bych mu nedával,
    protože on po pětadvacátým talíři
  • 00:22:56 vždycky začne mu to harašit tady.
  • 00:22:59 Netrefí pak domů
    a místo do chlívka leze do kurníka.
  • 00:23:03 Posledně tři slepice
    z něj dostaly čmeláky.
  • 00:23:08 -Čmelíky.
    -Tak čmelíky.
  • 00:23:10 -A jedna předčasně dostala kuřata.
    -No, no, no.
  • 00:23:17 Hele, klidně budu
    celej rok držet dietu,
  • 00:23:20 ale v den,
    kdy se narodil náš mistr Lada,
  • 00:23:25 si dám svých pravidelných
    třicet talířků.
  • 00:23:28 Nebo třiatřicet.
  • 00:23:31 Víš co, Pašíku?
    Klidně třiapadesát.
  • 00:23:38 Přece kamarádi, den,
    kdy se narodil Josífek Ladů,
  • 00:23:47 to je pro nás něco jako Vánoce.
  • 00:23:51 No. Vždycky když se narodí dobrej
    člověk, tak to jsou Vánoce.
  • 00:23:57 No. A mistr Lada dobrej člověk byl.
  • 00:24:03 Ale kamarádi, taky velikej malíř.
  • 00:24:07 Kdyby se na něj
    dneska malíři podívali,
  • 00:24:10 na ty jeho obrázky, tak by jim
    ty malířský barety spadly
  • 00:24:14 z hlavy na zem,
    jak by se prudce uklonili.
  • 00:24:18 Pokud by se rovnou nesmekli.
  • 00:24:23 Kamarádi, obrázky pana Lady mají
    v sobě takovou milost nebeskou.
  • 00:24:31 Pardon. Laskavě mě vašnosto Mikeši
    a vy ostatní omluvte,
  • 00:24:37 že mezi vás jaksi nezván vstupuju,
    ale já už jsem to nemohl vydržet,
  • 00:24:44 protože to, co vy tady říkáte,
    to jsou zlatá slova!
  • 00:24:50 Vítejte mezi nás.
    Pojďte, pane ponocný.
  • 00:24:59 To víte, aby taky ne.
    Vždyť kdo by to mohl vědět líp
  • 00:25:05 než my, kteří jsme přímo z vůle
    a talentu pana Lady vzešli.
  • 00:25:12 A taky z jeho srdíčka.
    Na to nezapomeň, Mikeši.
  • 00:25:16 A když už jsem tady,
    nebylo by i pro mě něco?
  • 00:25:20 -Krapet mně vyhládlo, víte?
    -Ale to víte, že jo.
  • 00:25:24 Pane ponocný, když už tady
    každý rok hodujeme
  • 00:25:28 na počest pana Lady, proč byste
    si letos nemohl dát s námi i vy?
  • 00:25:33 No. Dej mu trochu mojí kašičky.
  • 00:25:37 Nebo můj salátek, sypanej
    pampeliškama a mateřídouškou.
  • 00:25:42 Já na mateřídoušku, když
    se, vašnosto Bobši, neurazíte,
  • 00:25:47 nikdy moc nebyl, víte?
    Ale tady ten Mikešův zavináč,
  • 00:25:54 to je taková...
    Sliny se mi sbíhají.
  • 00:26:01 -Mikeši...
    -Tak moment, pane ponocný.
  • 00:26:06 Totiž tady ty zavináčky jsou...
  • 00:26:12 Já je dělám sám.
    Dělám je z okounků.
  • 00:26:18 A na ty okounky
    já chodím pod splav.
  • 00:26:21 Pašíku, nech toho!
  • 00:26:23 Chodím na ně pod splav
    a nakládám je do žejdlíku,
  • 00:26:26 který je jen o trošku menší
    než rychtářovic stodola.
  • 00:26:33 A pašík si mu
    do toho jeho žejdlíku občas kecne,
  • 00:26:36 aby ty rybičky
    byly pěkně napresovaný.
  • 00:26:40 A bobkovej list.
  • 00:26:43 Vynikající. Mockrát děkuji.
  • 00:26:46 Jen neděkujte a jezte,
    pane ponocný.
  • 00:26:49 Pro ponocnýho,
    kterej troubí tak smutně
  • 00:26:53 a srdceryvně, až z toho
    celým Hrusicím srdce usedá,
  • 00:26:56 pro takovýho
    se tady vždycky něco najde.
  • 00:27:00 Kdybyste věděli, jak já
    bych si rád zvesela zatroubil.
  • 00:27:06 Jenomže to není možný.
  • 00:27:11 No jo. To je smutný.
  • 00:27:16 Ne. To je ještě smutnější.
    A pročpak to, pane ponocný?
  • 00:27:20 Teda jestli to není tajemství.
  • 00:27:22 -No tak je to tajemství.
    -Tak nám ho řekněte.
  • 00:27:24 Ale je noc, krásně si tady
    spolu debužírujeme,
  • 00:27:29 tak já vám to teda řeknu.
  • 00:27:32 Víte, já jsem
    z duše smutnej člověk.
  • 00:27:38 Andulička Rorejsová mě nechce.
  • 00:27:41 Už třikrát po sobě
    nepřišla na dostaveníčko.
  • 00:27:45 Prostě dala mně košem.
  • 00:27:49 A já z toho nekonečnýho neštěstí
    jsem se dal na ponocničinu.
  • 00:27:56 Stejně bych nemohl v noci spát.
  • 00:27:59 Tak chodím smutně po vsi a troubím,
  • 00:28:04 abych všechen ten žal
    ze sebe vytroubil.
  • 00:28:08 No.
  • 00:28:16 No to jste teda, pane ponocný,
  • 00:28:20 to jste s prominutím pěknej trouba.
  • 00:28:25 Jste větší trumpeta než ta,
    na kterou hrajete.
  • 00:28:29 Ta vaše Andulička nemohla přijít,
    protože pantáta Rorejs
  • 00:28:34 byl na smrt nemocnej a ona
    mu musela dělat studený zábaly.
  • 00:28:39 A vařila mu
    horkej čajík ze vstavače.
  • 00:28:44 Od tý doby, pane ponocnej, ta vaše
    Andulička každou noc propláče,
  • 00:28:49 protože si myslí,
    že jste na ni dočista zapomněl.
  • 00:28:53 Taky je přesvědčená, že chodíte
    troubit pokaždý nějaký jiný.
  • 00:28:58 -Ano, ano.
    -Já?
  • 00:29:00 Třeba tý Bětušce,
    Květušce, Věrušce.
  • 00:29:03 -Anebo tý... Ta je nejhorší.
    -Libušce!
  • 00:29:08 Jaký Libušce?
    Vždyť to je úplně jinak!
  • 00:29:13 No ale tak pane ponocný,
    proč to tady vykládáte nám?
  • 00:29:17 Běžte to říct tý vaší Aničce,
  • 00:29:20 než se vám tam
    v těch slzách úplně utopí.
  • 00:29:24 Tu rybičku
    už ani nedojídejte a běžte.
  • 00:29:27 My se vám o ni postaráme.
  • 00:29:29 Teda krupičná kaše a zavináč.
  • 00:29:34 -Teda Pašíku, ty jsi ale čuně.
    -No.
  • 00:29:38 Přátelé, já vám děkuju.
    Já vám děkuju. Na shledanou.
  • 00:29:44 Jo, nashle.
  • 00:29:48 Hodně štěstí, pane ponocný!
  • 00:29:51 Letěla rybička, smutně, nevesele,
  • 00:29:57 myslivec ji střelil rovnou...
  • 00:30:04 A je tam!
  • 00:30:06 Tedy pánové,
    tomu říkám svědectví, co?
  • 00:30:11 Takovej s odpuštěním moula,
    a u čeho on nebyl!
  • 00:30:15 Já si myslím, že pan bude Lada
    junior bude opravdu spokojen.
  • 00:30:19 -Epochální.
    -Už se to nese, pánové!
  • 00:30:25 Zlatý to hřeb našeho setkání
    k ladologickému jubileu.
  • 00:30:32 Tak, tak, Máte pravdu, Já myslím,
    že i naše diváky jste moc potěšil.
  • 00:30:36 Nechci přehánět, pánové,
    ale domnívám se,
  • 00:30:39 že sledovanost v tomto bodě
    vzrostla minimálně o půl procenta.
  • 00:30:42 -Tam se dívejte!
    -Ale to stojí za napití.
  • 00:30:45 Takže pánové, na Mikeše!
  • 00:30:49 Já bych si dovolil...
    Na zdraví našeho předsedy!
  • 00:30:52 -Ale ne. To jste nemuseli.
    -Na předsedu!
  • 00:30:55 Víte, že si na to nepotrpím.
    Taky by vám huba neupadla,
  • 00:31:00 kdybyste řekl hezky "na předsedu?.
  • 00:31:02 Já nejsem žádný výtvarný odborník,
    ale když se řekne Josef Lada,
  • 00:31:06 tak se přiznám,
    že mi naskočí vánoční pohlednice
  • 00:31:10 s hrusickým kostelíkem
    nebo s tím ponocným.
  • 00:31:14 A jako dítě mě bavilo,
    že tam je zastavený sněžení.
  • 00:31:19 Ale teď jako velkej vím,
    že Lada měl tu vzácnost,
  • 00:31:26 že svý obrazy
    nemusel vůbec podepisovat.
  • 00:31:30 To vidíte a hned víte,
    od koho to je.
  • 00:31:33 Který umělec tohle má?
  • 00:31:36 To jeho výtvarno je skutečně,
    a to nepřeháním,
  • 00:31:41 světově tak unikátní,
    že není třeba,
  • 00:31:45 aby tam bylo napsáno Jos.Lada.
  • 00:31:49 Já si myslím,
    že to není primitivní.
  • 00:31:52 To je prostě osobitý.
  • 00:31:56 A taky mám rád na Ladovi,
    že měl smysl pro humor
  • 00:32:02 a že dělal s chutí pro děti.
  • 00:32:26 Převzácní hosté, cosi mi říká,
    že nadešla pravá chvíle k tomu,
  • 00:32:31 abychom vám já a moji přátelé,
    členové sboru,
  • 00:32:35 který již léta obráží
    světová koncertní pódia
  • 00:32:38 pod jménem
    Nácíčkova opulentní snídaně
  • 00:32:42 přednesli krátkou ukázku
    z kantáty Předjaří v Hrusicích.
  • 00:32:47 On je to možná melodram,
    ale to je jedno, že?
  • 00:32:55 Předjaří v Hrusicích.
  • 00:32:56 Úryvek z druhé věty
    s názvem Již započalo tání.
  • 00:33:14 Z rampouchů již crčí proud,
    crčí, crčí, crčí, crčí,
  • 00:33:27 probouzí se každý kout,
    pár housenek vychází,
  • 00:33:38 ťapy, ťapy, ťapy, ťapy,
    milovat se do mlází...
  • 00:33:48 Poslední bochánek sněhu roztává.
    Zřejmě to býval sněhulák,
  • 00:33:55 co celou zimu rozdával
    kousky své dobré nálady.
  • 00:34:01 Oj, chlapče bílý,
    to jsou mi nápady,
  • 00:34:04 vsáknout se
    jen tak bez rozloučení.
  • 00:34:09 V Hrusicích již špetky sněhu není.
  • 00:34:13 že by snad globální oteplení?
  • 00:34:17 Na cestě vykvetlo nám hejno louží.
    A také první podléšťka.
  • 00:34:23 I ona stejně jako skřivánci
    touží, ach touží.
  • 00:34:30 No, po čem asi?
  • 00:34:34 Krásné je předjaří v Hrusicích.
  • 00:34:38 Od rybníka zní změť náhlých hlasů.
  • 00:34:42 Pan Lada přechází
    ve svrchníku přes náměstí
  • 00:34:47 a dívá se, jak kolem roztávají
    střípečky minulého času.
  • 00:34:55 Sněženky, sněženky,
  • 00:35:01 rozkveťte.
  • 00:35:04 Sněženky, rozkveťte.
  • 00:35:09 Tak už rozkveťte.
  • 00:35:31 Vítejte v Hrusicích, které tak
    dobře znáte z obrázků Josefa Lady.
  • 00:35:35 Mnohé je tu dnes jiné,
    ale něco přece jenom zůstalo.
  • 00:35:39 Například kostel svatého Václava.
  • 00:35:42 Kostel svatého Václava v Hrusicích
    už je 800 let starý.
  • 00:35:48 Přicházely sem generace
    a zase odcházely.
  • 00:35:50 A mezi nimi i Josef Lada,
    který tento kostel maloval zvenku.
  • 00:35:55 My ho teď vidíme zevnitř.
    A když chodil na náboženství,
  • 00:35:59 tak v něm jeden z mých předchůdců
    kněz objevil malířský talent.
  • 00:36:11 Kdo hledá v Hrusicích
    stopy Josefa Lady,
  • 00:36:14 ten je najde. Jeho rodný dům
    byl sice dávno zbořen,
  • 00:36:17 ale místo, kde stával,
    je zaručeně pravé.
  • 00:36:21 Nedůvěřivým
    to potvrdí pamětní deska.
  • 00:36:25 V Hrusicích najdete také školu.
  • 00:36:27 Co na to,
    že je dnes už jenom mateřská.
  • 00:36:30 Mikeš s Nácíčkem
    by sem možná rádi zašli i dnes.
  • 00:36:34 Mámo, táto, v komoře je myš.
  • 00:36:37 Pustíme tam kocoura,
    on tu myšku vyšťourá.
  • 00:36:46 Hrusice mají vše,
    co má správná vesnice mít.
  • 00:36:49 Fotbalový stadion,
    místní supermarket, obecní úřad.
  • 00:36:54 Jaképak to asi je
    být v Hrusicích starostou?
  • 00:36:57 Pozdrav pánbu, pantáto.
  • 00:37:01 Vážení přátelé,
    jednoznačná odpověď.
  • 00:37:06 Je to báječné
    dělat starostu v této krásné obci,
  • 00:37:08 rodné obci
    národního umělce Josefa Lady.
  • 00:37:10 Tam není co dodat.
  • 00:37:17 Dost! Dost!
  • 00:37:19 V bezprostřední blízkosti Hrusic
    najdete spoustu míst pro ladology
  • 00:37:23 zcela nezastupitelných. Například
    Na Šmejkalce potkával Josef Lada
  • 00:37:27 své slavné bubáky a hastrmany.
  • 00:37:31 Když se Brčál v noci vracel
    údolím domů, řekl si,
  • 00:37:35 že Šmejkalku prozkoumá.
  • 00:37:37 Je to pěkné místo,
    ale něco tady chybí,
  • 00:37:43 co by to tu oživilo.
  • 00:37:46 O oživení se v Hrusicích už
    odpradávna stará hospoda U Sejků.
  • 00:37:51 Tady totiž vždycky platilo:
  • 00:37:54 Když řádit, tak pořádně.
    A nic napolovic.
  • 00:37:59 Hoši, teď tmu!
  • 00:38:04 Kdo to s poznáváním Ladova života
    a díla myslí vážně,
  • 00:38:08 nemůže vynechat
    návštěvu jeho památníku.
  • 00:38:11 Vždy když se panu malíři
    narodila dcera, zasadil lípu.
  • 00:38:15 A vida! Obě jsou tu dodnes.
    Jako symbol života.
  • 00:38:19 I když mohlo by snad toto místo
    někdy působit neživě?
  • 00:38:28 -Pane vrchní, jedno pivo!
    -Jasně. Už se to nese.
  • 00:38:33 Milí diváci, to pivo není pro mě,
    ale je pro dalšího hosta,
  • 00:38:37 a tím je vnuk Jaroslava Haška
    Richard Hašek. Dobrý večer.
  • 00:38:41 -Dobrý večer. -Spojení
    Hašek-Lada nikoho nepřekvapí.
  • 00:38:44 -Vy dva se znáte. jako se znali...
    -A je to tady. -Děkuji.
  • 00:38:49 Jako se znali vaši dědečkové.
    Co si myslíte, že je spojovalo?
  • 00:38:54 Chtělo by se říct pivo
    nebo společné výlety po hospodách,
  • 00:38:58 ale spojoval je hlavně jejich
    společný smysl pro humor.
  • 00:39:02 Oni byli každej trochu jinej,
    ale velmi si rozuměli.
  • 00:39:06 Oni se znali od roku 1907.
  • 00:39:09 Tam Hašek vystupoval jako starší
    člen tohoto společenství.
  • 00:39:14 protože byl stár o čtyři roky více.
  • 00:39:18 Ale to by nebylo podstatný.
    Oni se oťukávali,
  • 00:39:21 ale pochopili, že mají společnou
    notu, společnou strunu.
  • 00:39:25 Nakonec byli i ve Straně mírného
    pokroku, kterou spolu zakládali.
  • 00:39:29 No a potom dokonce
    spolu byli teda jako...
  • 00:39:33 Teda Hašek přebýval u Lady
    v Dittrichově ulici.
  • 00:39:36 Pan Lada nikdy v rodném domě
    svého dědečka nebyl.
  • 00:39:40 A co vy? Byl jste tam někdy?
  • 00:39:43 Samozřejmě, byl jsem.
    Je to v Lipnici nad Sázavou.
  • 00:39:47 Tam je rodnej... Teda to říkají
    učitelky, ale je to nesmysl.
  • 00:39:52 Tam byl poslední tři měsíce svého
    života. Tam si to zrekonstruoval.
  • 00:39:57 Předtím bydlel
    v hospodě U české koruny,
  • 00:40:00 kde napsal podstatnou část
    Dobrého vojáka Švejka.
  • 00:40:03 Druhý, třetí a čtvrtý díl.
  • 00:40:04 Dobrý voják Švejk.
    Vidím, že tady máte čepici.
  • 00:40:08 -Ano, dobrý voják Švejk.
    -Švejk už je mezi námi.
  • 00:40:11 Autentická fajfčička. Vy jste
    skutečně jako vystřiženej od Lady.
  • 00:40:19 Troufám si říci,
    že spojením Lady a Haška
  • 00:40:22 vzniklo opravdu geniální dílo,
    známé po celém světě.
  • 00:40:26 Dobrý voják Švejk. Troufám si říct,
    doufám, že se nebudete zlobit,
  • 00:40:30 že bez Lady by Švejk
    nebyl tím pravým Švejkem.
  • 00:40:33 Ano. Je to tak.
    Je to vlastně kongeniální.
  • 00:40:36 Protože tomu dal další rozměr,
    další náboj.
  • 00:40:40 Ty charakteristický rysy
    a ty originální postavičky.
  • 00:40:44 Protagonista dobrý voják Švejk
    a ostatní rozpracované situace
  • 00:40:49 dávaly tomu takový seriálový ráz.
    A potom i takovou serióznost
  • 00:40:56 pro tu literaturu a průchod
    pro mladší a střední generaci.
  • 00:41:00 Což bylo důležitý.
  • 00:41:02 Otázka na vás oba.
    Pane Lado, četl jste Švejka?
  • 00:41:05 Pochopitelně. To jsem
    si přece nemohl nechat ujít.
  • 00:41:09 -Líbil se vám? -Líbil se mi
    a rád se k němu vracím.
  • 00:41:13 -Pane Hašku, četl jste Švejka?
    -Já bych si troufl říct, že ano.
  • 00:41:18 Od kterého regimentu jste utekl?
  • 00:41:22 Od žádnýho regimentu. Já sloužím
    u jedenadevadesátýho regimentu.
  • 00:41:28 A nejenže jsem neutekl,
    nýbrž naopak.
  • 00:41:33 No, no, takže vy nemůžete
    svůj regiment najít.
  • 00:41:40 Podívejme se. A kde jste ho hledal?
  • 00:41:45 Tábor, Milevsko, Květov, Vráž,
  • 00:41:49 Malčím, Čížová, Sedlec,
  • 00:41:52 Horažďovice, Radomyšl, Putim,
  • 00:41:55 Strakonice, Volyň...
  • 00:41:56 S dílem Josefa Lady
    jsem se setkal už v raném dětství.
  • 00:42:03 Dalo by se říct v předškolním věku.
  • 00:42:06 Copak o to, obrázkům jsem rozuměl,
  • 00:42:10 ale dokonce jsem se naučil
    dřív číst a psát,
  • 00:42:15 než jsem šel do školy.
    A vím, že Josef Lada,
  • 00:42:20 jeho pohádky a jeho říkadla
    už mě tenkrát oslovila.
  • 00:42:27 Byl jsem na vesnici.
  • 00:42:30 Potkával jsem zvířata, která
    Josef Lada tak půvabně maloval.
  • 00:42:36 Dokonce i ten sníh
    tenkrát byl tak bílý,
  • 00:42:41 jak Josef Lada namaloval.
  • 00:42:45 Byly takové sáňky.
  • 00:42:47 Takové rohačky,
    jaké Josef Lada maloval.
  • 00:42:51 Ty jsem taky měl doma.
    Poznával jsem tam také lidi.
  • 00:42:55 I když to byli vodníci,
    tak měli lidskou tvář,
  • 00:43:01 lidskou podobu a měl jsem pocit,
  • 00:43:03 že já stejné strejdy
    potkávám i u nás doma.
  • 00:43:08 VYPRÁVÍ J.SOMR: Na želízkách,
    na dřevě kloužeme se vesele,
  • 00:43:12 Až povolí led,
    budem smutni hned.
  • 00:43:17 Kluci na nic nečekali
    a pustili se za zvířátky na led.
  • 00:43:22 Na želízkách, na dřevě
    kloužeme se vesele,
  • 00:43:27 Až povolí led,
    budem smutni hned.
  • 00:43:31 Panstvo, tohle já si líbit
    nenechám. Teda to ne!
  • 00:43:35 To si líbit nenechám.
  • 00:43:40 To já si líbit nenechám.
  • 00:43:43 Promiňte, paní, ale můžete mi říct,
    co vás tak strašlivě rozčílilo?
  • 00:43:49 Mně se všecko donese.
    Mně se všecko donese.
  • 00:43:53 A co se k vám jako
    konkrétně doneslo?
  • 00:43:58 -Vy to nevíte?
    -Nevím.
  • 00:44:01 -Jen se nedělejte.
    -Sem se nic nedonese.
  • 00:44:03 Kdopak tady před chvilkou tvrdil,
    že není pamětník kocoura Mikeše?
  • 00:44:10 Pozor, pozor. To jsme tvrdili,
    protože jsme si to mysleli.
  • 00:44:14 -Ale teď už si to nemyslíme.
    -Teď už si to nemyslíme,
  • 00:44:17 proto to taky netvrdíme.
    -Ale potom se tady objevil ten...
  • 00:44:22 -Ponocnej. -No.
    -On vypil s kocourem Mikešem pívo.
  • 00:44:28 -Hergot, taky bych si jedno dala.
    -A už je tady, Mařenko.
  • 00:44:32 Výborně!
    Ale já stejně jaksi stále nechápu,
  • 00:44:37 co vás tak strašlivě rozčílilo.
  • 00:44:40 Co mě rozčílilo?
    Vy to doopravdy nevíte?
  • 00:44:45 -No nevím.
    -Vy to doopravdy nechápete?
  • 00:44:48 -Vy jste tak nedůvěřivá baba.
    -Tak já vám to, panstvo, řeknu.
  • 00:44:52 Mě Mikeš miloval.
  • 00:44:58 -To jako vás, Mařenko?
    -No mě. Já byla krasavice, panstvo.
  • 00:45:05 Sukýnku červenou,
    blůzičku vyšponovanou,
  • 00:45:11 kramflíčky na botičkách. Panstvo,
    kdybychom se tenkrát setkali...
  • 00:45:18 Ovšem nebylo to
    včera ani předevčírem.
  • 00:45:21 Já jsem si říkal,
    že to určitě byl už nějakej...
  • 00:45:24 -Ale pravda to je, mladíku.
    -Minimálně 80 - 90 let.
  • 00:45:29 Pozor, pozor! To právě vysvětluje
    ten nápis Maruška,
  • 00:45:35 kostrbatě vyrytý
    na Pašíkově chlívku.
  • 00:45:40 Prosím vás, paní Marie,
    vy opravdu chcete naznačit,
  • 00:45:44 tedy zcela vážně, že vás
    jaksi kocour Mikeš miloval?
  • 00:45:51 Miloval, to je slabý slovo.
    On do mě byl úplně udělanej.
  • 00:45:55 Já vím, že teda kocouři
    většinou špatně vidí...
  • 00:45:59 Já byla mladá a krásná.
    A on byl svobodnej kocour.
  • 00:46:05 Já měla Vincka,
    ale Mikešovi to vůbec nevadilo.
  • 00:46:14 Já ji fakt miloval.
  • 00:46:17 I když samozřejmě
    vždycky platonicky.
  • 00:46:21 Ale vydržel jsem se na ni dívat
    celý hodiny.
  • 00:46:27 Tralalá, tralalá,
    prádlo jsem vyprala...
  • 00:46:31 Třeba když věšela prádlo.
  • 00:46:34 Vincka jsem čekala,
    do šátku plakala.
  • 00:46:38 Achich, ouvej.
  • 00:46:41 Kocourku!
  • 00:46:44 Je ti taky tak smutno jako mně?
  • 00:46:49 No, teď už ani ne.
  • 00:46:51 Ale víš, Máří,
    já si tak jenom říkám,
  • 00:46:55 jestli ti to stojí za to
    se takhle trápit pro Vincka.
  • 00:47:01 Vždyť bys třeba mohla mít jiného.
  • 00:47:06 A to zase ne.
    Vincek je pro mě úplně všechno.
  • 00:47:11 Ten mi za pár slziček stojí.
    Achich, ouvej.
  • 00:47:16 Achich, ouvej. Tak teď to snad
    chápeš, kamaráde diváku,
  • 00:47:21 že kdyby tě takhle pohladila
    jako před chvílí mě,
  • 00:47:25 tak by se ti
    z toho rozklepaly ponožky.
  • 00:47:29 Abys věděl, Mikeši,
    Vincek se určitě brzo vrátí.
  • 00:47:34 A něco mi přiveze. Něco krásnýho.
  • 00:47:39 No to je teda frajer.
  • 00:47:44 Ty, Máří, a je něco, co bys
    od Vincka nikdy nechtěla dostat?
  • 00:47:52 A to zase ne.
  • 00:47:55 Já chci od Vincka úplně všechno.
  • 00:47:58 Akorát žlutej šáteček.
    Ten bych teda nechtěla.
  • 00:48:03 Co jsem měla žloutenku,
    tak mi jde žlutá na nervy.
  • 00:48:07 Taky bezovou voňavku bych nechtěla.
    Ta mi, kocourku, fakt nevoní.
  • 00:48:11 -Fuj. Ale to ti Vincek...
    -Přesně. To mi Vincek nikdy nedá.
  • 00:48:18 On mě má totiž rád. Jasný?
  • 00:48:24 Je ti to jasný?
  • 00:48:27 Je to mokrý.
  • 00:48:29 -Je to jasný.
    -Jasný.
  • 00:48:33 Nad slunce jasný to je.
  • 00:48:38 Viď?
  • 00:48:40 Je ti, doufám, jasný,
    co jsem pak udělal?
  • 00:48:45 Ne? No ty jsi ale divák.
  • 00:48:50 Ty jsi dárek. No nic.
  • 00:48:54 Pomalu, soustřeď se
    a představuj si.
  • 00:48:59 Jsi zamilovanej kocour
  • 00:49:03 a objekt tvé touhy ti právě
    sdělil nějaký tajný informace.
  • 00:49:09 No!
  • 00:49:12 Už se ti rozsvítilo? No tak vidíš.
  • 00:49:15 Snad ještě nejsi úplně natvrdlej.
  • 00:49:19 No tak samozřejmě
    že jsem běžel Vinckovi naproti
  • 00:49:23 a řekl jsem mu, že jeho milá
    Maruška od něj očekává
  • 00:49:27 dva skvělé dárky
    a že já jediný vím, co to je.
  • 00:49:34 Vincek se sebral a hned upaloval
    na mnichovickou pouť
  • 00:49:37 ty věci sehnat. Samozřejmě že jsem
    mu pak ještě namluvil,
  • 00:49:41 jak bude mazaný,
    když ty věci Marušce předám já,
  • 00:49:46 že mu jako otevřou její náruč.
  • 00:49:51 A tady jsou ty dva dárky.
  • 00:49:57 Takže ráno jdeme na věc, kamaráde.
  • 00:50:01 Mńau!
  • 00:50:03 Tralalá, tralalá,
    prádlo jsem vyprala
  • 00:50:08 a na Vincka čekala...
    -Mařenka už zase prala.
  • 00:50:12 Tak jdeme na to!
  • 00:50:16 Mařenko, Máří!
  • 00:50:19 -Úúúú!
    -Úúúú!
  • 00:50:23 -Kuk!
    -To jsi ty, Mikeši?
  • 00:50:26 -Čekala jsem Vincka.
    -Ale Vincek už se vrátil.
  • 00:50:30 Opravdu? Že se ani nezastavil.
  • 00:50:33 -On se stydí, víš?
    -Stydí?
  • 00:50:36 Hm. Ale posílá ti dáreček.
  • 00:50:41 Jé!
  • 00:50:45 -To je pro mě?
    -Mhm.
  • 00:50:47 Já tuze ráda dárky.
  • 00:50:51 Hop!
  • 00:50:54 A hop!
  • 00:50:56 A hop!
  • 00:51:00 Žlutej šáteček? Vždyť přece
    dobře ví, že žlutou nesnáším.
  • 00:51:06 To je teda!
    Mařenko, nic si z toho nedělej.
  • 00:51:10 Podívej!
    Posílá ti ještě jeden dárek.
  • 00:51:14 Jé! To já ráda.
  • 00:51:24 Voňavka!
  • 00:51:28 A pro mě.
  • 00:51:34 -Hádej jaká.
    -Konvalinková?
  • 00:51:38 -Bezová!
    -Jé, fuj!
  • 00:51:42 Já hloupá! Já hloupá tak věřila,
    že mě Vincek miluje,
  • 00:51:47 a on zatím myslí na jinou,
    co voní bezem.
  • 00:51:50 Ale Maruško, Mařenko, Máří,
    já tě mám rád.
  • 00:51:56 -Já tě do konce mi...
    -Kocourku můj zlatej.
  • 00:52:03 Mařenko, vem si mě.
    Budeme spolu šťastní.
  • 00:52:06 Já všechno zařídím. Mám známosti.
    V Hrusicích mi jdou na ruku.
  • 00:52:10 Nácíček, Pašík, Bobeš.
    Byla bys Mikešová Ševců.
  • 00:52:15 -To je slavný jméno.
    -Mikeši, vždyť jsi přece kocour.
  • 00:52:21 No jo, ale Máří, doba jde kupředu.
    Dneska se dějou takový věci.
  • 00:52:27 Ty bys mi žlutej šáteček
    nikdy nedal, viď?
  • 00:52:30 Nikdy. No vidíš, diváku kamaráde,
    měl jsem ji na lopatě.
  • 00:52:36 Stačilo tu lopatu rychle donést
    na hrusickou radnici.
  • 00:52:40 tam ji vyklopit před starostou,
    ano, ano, a bylo to.
  • 00:52:47 Jenže to by se nesměl objevit
    ten trouba Vincek.
  • 00:52:51 -Úúúú!
    -Úúúú!
  • 00:52:56 -Vincek!
    -Mařenko! Lásko moje, už jsem tady!
  • 00:53:01 -Vincku!
    -Mařenko! -Konečně!
  • 00:53:05 A ona rázem na všechno zapomněla.
  • 00:53:10 To bys mohl, diváku kamaráde,
    třeba vylínat vzteky,
  • 00:53:15 a nic by ti to nepomohlo.
  • 00:53:17 -Mařenko!
    -Vincku!
  • 00:53:19 -Mařenko moje!
    -Ty kluku jeden!
  • 00:53:22 -Líbily se ti dárky?
    -Krásnější jsem nikdy nedostala.
  • 00:53:26 Mařenko, taky jsem je dlouho
    vybíral. Víš, co mě napadlo?
  • 00:53:31 Teď když máš ten žlutý šátek,
    že by ses v něm mohla vdávat.
  • 00:53:36 -A nejlíp ještě dneska!
    -Ano!
  • 00:53:39 -A víš co? Budu vonět bezem.
    -Jo!
  • 00:53:43 To pro tebe, Vincíčku!
  • 00:53:50 A jak to všechno dopadlo?
  • 00:53:54 Jako v každé správné tragédii.
  • 00:54:00 Vzali se.
  • 00:54:04 Teď už vím, že jsem si měla
    kocoura Mikeše vzít.
  • 00:54:10 Copak Vincek.
    S tím jsem měla tři děti,
  • 00:54:14 hromadu trápení
    a jeden rozvod navíc.
  • 00:54:19 Kdežto Mikeš mě doopravdy miloval.
  • 00:54:23 Ale Mařenko, to...
    Byl to přece kocour, ne?
  • 00:54:28 No. Vždyť to byla jeho jediná vada.
    Kdežto ty ostatní...
  • 00:54:35 No, paní Mařenko,
    když už vás tady bohužel máme,
  • 00:54:40 -Bohudíky snad, ne?
    -Tak jsem to měl správně říct.
  • 00:54:45 Mohla byste
    potvrdit jisté svědectví?
  • 00:54:49 Ponocný totiž prohlásil,
    že jistý pan Jeřábek řekl,
  • 00:54:54 že tento kocour,
    tedy výše zde zmíněný,
  • 00:54:59 je přímým pra, pra,
    prabratrancem kocoura Mikeše.
  • 00:55:04 -To je blbost.
    -Že je to blbost?
  • 00:55:07 Úplná blbost. To je jedině
    pra, pra, prasynovec.
  • 00:55:11 Lunťa. No, starýmu Jeřábkovi
    už šíbovalo.
  • 00:55:16 To víte,
    jak je člověku přes devadesát.
  • 00:55:20 To se nám to pěkně zamotává,
    že jo, předsedo?
  • 00:55:22 -No hodně. -Promiňte, paní Maruško.
    Mohu jednu nezdvořilou otázku?
  • 00:55:27 -No, no, no...
    -Kolikpak je vám vlastně let?
  • 00:55:33 To dáma neříká. Ani u soudu ne.
    A u toho posledního to vědí.
  • 00:55:38 Panstvo, až budu slavit stovku,
    tak vás všecky pozvu.
  • 00:55:43 Můžete se už chystat.
  • 00:55:48 Na Josefa Ladu jsme se zeptali
    i profesora Františka Dvořáka
  • 00:55:51 a režiséra Pavla Kubanta.
  • 00:55:54 Pane doktore, honem!
  • 00:55:56 Je zajímavé, že o jeho tvorbě
    se říká, že je výjimečná,
  • 00:56:02 ale ona je organická.
    To je tvorba, která souvisí s tím,
  • 00:56:06 o co usilovala jeho doba.
    Takže Josefa Ladu
  • 00:56:12 si máme připomenout
    jako jednoho z největších tvůrců
  • 00:56:18 české výtvarné kultury.
  • 00:56:21 Pěkně děkuju.
  • 00:56:24 Jak klukovi se mi Ladovy obrázky
    v pohádkových knížkách líbily.
  • 00:56:29 A tak vždycky potajmu
    jsem si zalezl někam do kouta,
  • 00:56:35 otevřel jsem knížku a ty obrázky
    jsem obkresloval na papír.
  • 00:56:39 A když se trošku podobaly
    těm Ladovým králům,
  • 00:56:44 vodníkům a bubákům, tak jsem
    z toho měl upřímnou radost
  • 00:56:48 a hrdě jsem chodil za rodiči
    a ukazoval jsem,
  • 00:56:53 že v podstatě umím kreslit to,
    co ten velký malíř Josef Lada.
  • 00:57:00 Asi si umíte představit,
    jak jsem nyní šťasten,
  • 00:57:03 když režíruji Rybovu mši
    s obrázky Josefa Lady.
  • 00:57:10 Takhle všecko, všudy jasno,
    vše se krásně třpytí,
  • 00:57:13 neobyčejným způsobem
    obloha se svítí.
  • 00:57:19 To musí něco znamenat.
  • 00:57:23 Musím hned stádo domů hnát.
  • 00:57:28 Vzbudím svou chasu,
  • 00:57:30 aby tu krásu pozorovala.
  • 00:57:34 A pak se mnou šla k Betlému,
  • 00:57:37 jak jsem slyšel,
    z oblohy když hlas vyšel.
  • 00:57:47 To všechno nebylo, kamaráde,
    zatím nic.
  • 00:57:49 Teď přichází ke slovu pan Arnošt,
    čestný předseda ZAHOKu.
  • 00:57:53 ZAHOK?
    To je zase nějaká zkratka, co?
  • 00:57:56 ZAHOK je hnutí
    Za hospodu klidnější.
  • 00:58:00 Neznám. Ale půjdu se podívat.
  • 00:58:04 Ale dávej pozor,
    ať nějakou nechytneš.
  • 00:58:07 Přátelé, předsevzali jsme si,
    že se dnes budeme věnovat
  • 00:58:13 geniálnímu dílu fenomenálního
    malíře Josefa Lady
  • 00:58:18 z hlediska pivní rekreace.
  • 00:58:23 Ano. Budeme se zabývat
    obrazem Tancovačka,
  • 00:58:27 která ovšem vypadá
    jako rvačka v hospodě.
  • 00:58:30 Je to opravdu impozantní dílo.
  • 00:58:35 Věříte, že mi to odsud připadá
    spíš jako rvačka v hospodě?
  • 00:58:44 Pane předsedo, naprosto přesně.
  • 00:58:47 Tancovačka, která vypadá
    jako rvačka v hospodě.
  • 00:58:51 A dílo je také varující.
    Proto jsem dnes pozval
  • 00:58:56 trenéra našich zápasníků
    Petra Jákla.
  • 00:59:02 Ahoj, Arnošte. Já sice
    nejsem trenér zápasníků,
  • 00:59:04 spíš judista a kaskadér,
    ale to nevadí.
  • 00:59:07 Ano. Říká se žudo.
  • 00:59:09 Tak. Nemáš tu nějaký ukazovátko?
  • 00:59:11 Ukazovátko? Vstaň, mladíku!
  • 00:59:14 Vidím, že sis tady
    připravil krásný materiál.
  • 00:59:18 No to je ideální. Mimochodem víš,
  • 00:59:21 že tenhle obraz je v japonský
    univerzitě judistický v Tokiu?
  • 00:59:25 -To jsem nevěděl.
    -Tam to je, ano.
  • 00:59:28 Podívej se tady. V tomto místě.
    Judistický chvat tomoi nage.
  • 00:59:33 Ano, U nás často přechylujeme
    jako tomu dáme.
  • 00:59:37 Tak. Názorná demonstrace.
    Pánové, pojďte k nám.
  • 00:59:43 -Čili živě.
    -Ukažte tomoi nage.
  • 00:59:50 Dobrý. Stačí. To by stačilo.
  • 00:59:55 Dále tady máme
    v tomhle chumlu chvat ura nage.
  • 01:00:01 -Ano.
    -Zase ukážeme demonstraci.
  • 01:00:05 Pojďte, pánové.
  • 01:00:06 -Pojďte. Ty se schovej za mě.
    -Já si stoupnu za tebe.
  • 01:00:13 Tak to by stačilo, pánové.
  • 01:00:45 -Petříku, Matěji, jdeme!
    -Už?
  • 01:00:47 Je nejvyšší čas. Jinak nás zabijou.
  • 01:00:50 -Tady pomůže jedině autorita shůry.
    -A co Lucie?
  • 01:00:53 Lucinka chybí?
    Jistě umlsává z dárečků.
  • 01:00:56 Inu jako každý rok.
    Rumové pralinky. Je po tatínkovi.
  • 01:01:00 Lucy, jdeme!
  • 01:01:05 Lucinka, moje nejstarší.
    Víte, co je zajímavé?
  • 01:01:10 Že stejně jako já
    nebo vaše děti vyrůstala
  • 01:01:13 na Ladových obrázcích a pohádkách.
    -A taky na krtečkovi.
  • 01:01:17 No jistě, jistě.
    Teď si ovšem pospěš.
  • 01:01:20 Kluci, jdeme! Šup!
  • 01:01:25 -Kdo to tady zase hřeší?
    -Kdo se pere, nic nedostane!
  • 01:01:40 Ano. Správně, pánové.
  • 01:01:43 Tak to má být.
  • 01:01:46 Všechno dobrý.
  • 01:01:49 Ano, ano. Správně, správně.
  • 01:01:52 Tak je to pěkné. Správně, správně.
  • 01:01:55 -že mám pravdu, anděli?
    -Jistě, tatínku.
  • 01:01:57 Chci říct otče Mikuláši.
  • 01:02:18 Jistě chápete, pánové,
    že naše hnutí Za hospodu klidnější
  • 01:02:25 má před sebou
    ještě nemalý kus práce.
  • 01:02:31 Rozhodně. Ostatně stejně jako
    náš ladologický spolek.
  • 01:02:36 Protože my to základní
    totiž stále nevíme.
  • 01:02:40 Existoval kocour Mikeš,
    nebo neexistoval?
  • 01:02:44 Tohle teď už nevíme vůbec.
  • 01:02:46 No. Má pravdu.
  • 01:02:49 -To máte pravdu, předsedo.
    -Máte pravdu.
  • 01:02:51 Mám pravdu. Nevíme, nevíme.
  • 01:02:55 A co tedy zbývá?
    Já říkám trpělivost a to...
  • 01:03:02 A čekat.
  • 01:03:04 -Předsedo, to já si rád počkám.
    -Předseda má pravdu. Čekat.
  • 01:03:08 -No, čekat.
    -Ale já mám někdy pocit,
  • 01:03:12 že zatímco v jiných zemích
    čekají na Godota,
  • 01:03:16 u nás se furt čeká na toho Mikeše.
  • 01:03:20 No jo!
  • 01:03:22 Dokola se točí ostošest,
  • 01:03:26 na chlapce však kuje velkou lest.
  • 01:03:29 Ta žena z Nechanic
  • 01:03:33 všechnym chlapcům z toho rudne líc.
  • 01:03:37 Ta žena z Nechanic
  • 01:03:41 všechnym chlapcům z toho rudne líc.
  • 01:03:44 Sukni rudou zvedá do výše,
  • 01:03:47 že se jí čert krví upíše.
  • 01:03:51 Té ženě z Nechanic,
  • 01:03:55 stejně mu pak za to nedá nic.
  • 01:03:58 Té ženě z Nechanic,
  • 01:04:02 stejně mu pak za to nedá nic.
  • 01:04:28 Černým okem mrká na chlapce,
  • 01:04:31 laškovně je tahá za střapce.
  • 01:04:35 Ta žena z Nechanic,
  • 01:04:39 chlapci potom pijou o to víc.
  • 01:04:42 Ta žena z Nechanic,
  • 01:04:46 chlapci potom pijou o to víc.
  • 01:04:50 Na veselce blízko Nechanic,
  • 01:04:53 zakrátko šli všichni do pranic.
  • 01:04:57 Za ženu z Nechanic,
  • 01:05:01 stejně potom nikdo neměl nic.
  • 01:05:07 Víte, co si myslím?
    Že život je jako pívo.
  • 01:05:11 Spousta pěny
    a pod ní troška něčeho hořkýho.
  • 01:05:16 Ale když ono
    to tak strašně báječně chutná.
  • 01:05:19 Tak ať jste zdraví
    a na pana Ladu a jeho obrázky!
  • 01:05:24 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2007

Související