iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 6. 2007
22:00 na ČT2

1 2 3 4 5

168 hlasů
19857
zhlédnutí

Bezruči

I přes ctihodné šediny je ostravské divadlo mladé a žádoucí

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Bezruči

  • 00:00:11 Nevím, jestli mladí lidé
    divadlo potřebují,
  • 00:00:14 když mají spoustu médií kolem.
  • 00:00:18 Ale asi jo, když je
    u nás pořád narváno.
  • 00:00:23 Já o tom nepřemýšlím,
    protože to je ten důkaz.
  • 00:00:27 Pokud ti lidé tady jsou,
    tak jsme asi potřební.
  • 00:00:58 Když je od 10 do 14 zkouška,
    a v 18 hodin začíná představení,
  • 00:01:04 znamená to, že herci tu musí
    být nejpozději v 17 hodin.
  • 00:01:09 Moc se jim nevyplatí
    jet domů a zpátky.
  • 00:01:13 Z toho vzniká to, že jsou
    tady opravdu celé dny.
  • 00:01:20 Je to pak divadlo rodinného typu,
    co se týče zákulisí a podobně.
  • 00:01:50 To jsou naši chlapci technikáři.
  • 00:01:54 U nás moc nefunguje
    takové to kastování,
  • 00:01:58 že herci sedí u jednoho stolu
    a kulisáci u druhého
  • 00:02:02 a nebaví se spolu,
    protože to je pod jejich úroveň,
  • 00:02:06 to tady opravdu nefunguje.
  • 00:02:08 Navíc naši kulisáci rádi hrají
    na jevišti.
  • 00:02:12 Tím, že na jevišti stojí,
  • 00:02:14 tak ví, jak je důležité
    dobře postavit stavbu,
  • 00:02:18 aby se během představení nerozpadla,
    a jak to ti herci mají těžké.
  • 00:02:26 Herci jsou dost vytížení.
    Tady se jim může poštěstit,
  • 00:02:29 že dostanou za sezonu
    2-3 velké role,
  • 00:02:32 s kterými by se třeba
    už nikdy potom nepotkali.
  • 00:02:38 Přišli jsme tady poměrně záhy.
    Doteď jsem nazkoušel asi 13 rolí,
  • 00:02:43 některé jsou větší, člověk se může
    po herecké stránce rozvíjet.
  • 00:02:51 Jsem tady, protože mě to baví.
  • 00:02:53 V divadle jsem proto,
    protože mě baví bavit lidi.
  • 00:03:00 Jsem tady zatím proto,
    protože mě tady zatím chtějí,
  • 00:03:04 a já zatím nemám důvod odcházet.
  • 00:03:07 V Divadle Petra Bezruče jsem asi
    proto, že se mi naskytla možnost
  • 00:03:12 přejít z velkého divadla do komorní
    scény a být divákovi blíž.
  • 00:03:19 Nejsou tady nějací nahatí chlapi?
    Jsou! Konečně jsem se dočkala!
  • 00:03:26 -Co se očekává od členů a umělců?
    -Asi, že budou pracovat.
  • 00:03:32 Že budou pracovat a že budou chtít
    být součástí tohoto divadla.
  • 00:03:38 Bezručácký duch určitě existuje,
    ale já jsem ho nikdy neviděla.
  • 00:03:43 -SMÍCH-
    Protože je to duch.
  • 00:03:45 Bohužel, jako v Hamletovi
    se nám nezjevil.
  • 00:03:49 Ale věřím tomu,
    že určitě tady je.
  • 00:03:52 Už jenom tím, že se snažíme mít
    ty staré fotky a vzpomínáme
  • 00:03:57 na lidi, kteří tady byli.
  • 00:04:10 Divadlo se formovalo
    v posledních letech války
  • 00:04:14 jako amatérské divadlo Kytice.
  • 00:04:16 Po osvobození se začalo profilovat
    jako druhé činoherní divadlo
  • 00:04:23 v Ostravě.
  • 00:04:26 Dostali jsme název Divadlo mladých,
    protože jsme byli všichni mladí.
  • 00:04:32 Nejdříve jsme hráli pro děti.
  • 00:04:35 Na první pohádku Jak se Honza učil
    bát, na tu si pamatuji,
  • 00:04:40 protože tam jsem hrála kluka,
    což je dneska nepochopitelné.
  • 00:04:50 První úloha, kterou jsem dostal,
    byla hlavní role v pohádce
  • 00:04:54 Vlk, koza a kůzlátka.
    Já hrál toho vlka.
  • 00:04:58 Protože jsem tam měl být vyhladovělý
    vlk, naříkal jsem, že nemám co jíst,
  • 00:05:08 tak se mi stávalo, že mi děti
    házely bonbóny a kladly na jeviště
  • 00:05:14 různé zákusky, aby se
    ten chudák zlý vlk najedl.
  • 00:05:27 Soubor v prvních sezónách tvořili
    zčásti amatéři, zčásti loutkoherci.
  • 00:05:32 Takže to bylo herectví
  • 00:05:35 méně psychologické
    a méně zatížené konvencí.
  • 00:05:43 Později, když už tam hráli i
    charakterní herci z jiných divadel,
  • 00:05:51 tak někdo přišel na to, že bychom
    měli požádat tehdy žijícího
  • 00:05:57 Petra Bezruče, zdali by se to divadlo
    mohlo jmenovat jeho jménem.
  • 00:06:04 Vyslala se za ním delegace,
    Petr Bezruč s tím souhlasil,
  • 00:06:11 nevím už přesně,
    v kterém to bylo roce.
  • 00:06:15 Divadlo se tedy začalo jmenovat
    Divadlo Petra Bezruče.
  • 00:06:21 V začátcích jsem měl někdy pocit,
    že to není divadlo,
  • 00:06:25 ale že to je
    ilustrace školních učebnic.
  • 00:06:28 Když se hrály hry jako
    Libuše a Přemysl,
  • 00:06:33 které měly dětem něco vysvětlit
    něco o českých bájích.
  • 00:06:40 Tohle se podstatně změnilo asi
    v roce 1958, kdy sem přišla
  • 00:06:47 velká skupina absolventů
    Akademie múzických umění.
  • 00:06:55 Nám se nelíbili takoví ti
    klasičtí divadelníci,
  • 00:06:58 kteří krásně mluvili a vyslovovali,
    ale nevyjadřovali svůj osobní názor.
  • 00:07:03 Vymysleli jsme si, že půjdeme někam,
    kde to bude hodně těžké.
  • 00:07:08 Hodně schematicky, ale asi dost
    pravdivě, jsme zvolili Ostravu,
  • 00:07:15 která byla mj. ochotná nás přijmout.
  • 00:07:19 Najednou tam přijali dva režiséry,
    dramaturga, scénografa, hudebníka.
  • 00:07:28 Čili velké jádro a řadu herců.
    Ale nikdy jsem tam nebyl.
  • 00:07:42 Když jsme pak přijeli a zjistili,
    jak to město vypadá,
  • 00:07:46 tak se na mě řada kamarádů
    málem vrhla, že mě uškrtí.
  • 00:07:51 No, tak trošku jsme se lekli.
    Ale pak jsem si zvykla.
  • 00:07:56 Ostrava je takové Chicago,
    je to drsné město, ale rovňácké.
  • 00:08:02 Dodnes mi přijde, že když vám někdo
    řekne: Já tě mám rád, tak to platí.
  • 00:08:10 A když ti řekne: Já tě nesnáším,
    tak že to platí.
  • 00:08:15 Zatímco v Čechách mi přijde, že to
    může být klidně úplně naopak.
  • 00:08:22 Divoké město, které kouřilo
    a byly tam plameny.
  • 00:08:26 Vzal jsem si bílou košili, prošel se
    Ostravou a měl jsem ji černou.
  • 00:08:31 Napadal mi popel do očí. Tohle
    všechno dnes znáte jen z pověstí.
  • 00:08:36 V Praze jsme si mysleli, že jsme
    mistři světa, chodilo se na nás.
  • 00:08:41 Přijeli jsme do Ostravy a tam
    o nás nikdo nic nevěděl.
  • 00:08:45 Mnohokrát se stalo, že jsme nehráli,
    protože nikdo nepřišel.
  • 00:08:50 Oni nás samozřejmě považovali
    za venkovské strejce,
  • 00:08:53 protože přišli z hlavního města
    čerstvě nabiti školními znalostmi.
  • 00:08:58 My jsme je zase považovali za ty,
    kteří se teď nadupali vědomostmi
  • 00:09:04 a chtějí spasit svět.
  • 00:09:08 Nutil jsem herce se vzdělávat, což
    byl vždy marný sen všech režisérů.
  • 00:09:15 Dělali jsme to a i herci, kterým bylo
    40, 50 let, to s námi dělali.
  • 00:09:22 Nebyla to jen věc mladých.
  • 00:09:25 Myslím, že jsme se vzájemně
    obohacovali. Oni o to, co věděli,
  • 00:09:30 a my o naše zkušenosti jak životní,
    tak z těch prken,
  • 00:09:34 která údajně znamenají svět.
  • 00:09:42 Prosím vás, říkejte tu řeč tak,
    jak jsem vám ji přečetl,
  • 00:09:46 aby vám jenom klouzala po jazyku.
    Jestli ji budete přednášet,
  • 00:09:51 jak to obyčejně herci dělají, svěřím
    ji raději obecnímu vyvolávači.
  • 00:09:56 A nemusíte při tom mávat rukama,
    dělejte všechno jemně.
  • 00:10:01 Uráží mě vždycky až do morku kostí,
    když vidím nějakého
  • 00:10:05 hejhulu v paruce, jak soptí a běsní,
    až divákům v prvních řadách
  • 00:10:09 uši praskají.
    Takového herce bych dal zmrskat.
  • 00:10:20 My jsme žili strašně pohromadě.
  • 00:10:24 Sdíleli jsme spolu
    trable osobní i pracovní.
  • 00:10:32 To na tom bylo strašně krásné.
  • 00:10:41 Když se večer odehrálo představení,
    tak jsme se téměř všichni sešli
  • 00:10:45 v divadelním klubu, kde se probíralo
    to, co bylo a kde se básnilo o tom,
  • 00:10:55 co bychom chtěli. Každý říkal to, co
    bude, o čem sní, co by chtěl hrát.
  • 00:11:02 Ten pocit soudržnosti,
    toho udělat to pro kamaráda.
  • 00:11:11 Pamatuji si, že když Franta Husák
    hrál Cyrana z Bergeracu,
  • 00:11:15 tak jsme kolem něj vytvořili svět,
    aby ten Cyrano z toho skutečně
  • 00:11:23 vyrostl jako mohutný strom.
  • 00:11:26 Nikdo neměl pocit, že by hrál
    nějakou malou roli.
  • 00:11:31 Všichni pracovali na tom přestavení.
  • 00:11:35 Byli jsme taková parta.
  • 00:11:37 Zaznamenali jsme pár úspěchů,
    začali k nám chodit diváci.
  • 00:11:41 Dostavěl se Dům kultury Vítkovice
    a nabídli nám tam to místo.
  • 00:11:46 Poprvé jsme najednou měli vlastní
    divadlo, které vonělo novotou.
  • 00:11:51 Měli jsme točnu a reflektory.
    Tam už začali lidé chodit.
  • 00:11:57 Původně to bylo divadlo pro mládež,
    tak jsme hráli ráno v deset,
  • 00:12:01 odpoledne ve dvě.
  • 00:12:03 Večer nás nikdo nenutil,
    ale my jsme chtěli dokázat,
  • 00:12:07 že jsme schopní hrát i večer,
    tak jsme se nutili hrát i večer.
  • 00:12:12 Ostrava nás nenápadně přijímala.
  • 00:12:16 Každý drobný úspěch jsme si
    strašně museli vydřít.
  • 00:12:21 Naučili jsme se pracovat.
  • 00:12:26 Vytvořilo se znamenité podhoubí,
    daly se tady dělat báječné věci.
  • 00:12:31 Z té doby si pamatuji
    krásné inscenace.
  • 00:12:34 S Kačerem jsem dělal Milence
    z kiosku, to byla nádherná věc.
  • 00:12:40 Hrál tam také Petr Čepek,
    Franta Husák, atd.
  • 00:12:44 To od nás nikdo nečekal.
  • 00:12:47 Přišlo představení z černé Ostravy,
    a bylo to barevné představení
  • 00:12:53 s modrou oblohou, s nahou holkou
    namalovanou na kulisách,
  • 00:12:58 s Francouzkou, která zpívala
    francouzské šansony, s klauny.
  • 00:13:03 Tohle je Ostrava?
    Všichni se mohli zbláznit.
  • 00:13:11 Najednou se začal hrát Brecht.
  • 00:13:14 U nás jsme hráli
    Svatou Johanku z Jatek,
  • 00:13:18 Matku Kuráž.
    A to ohromně rostlo.
  • 00:13:21 Byla to dramatika, kterou
    nikdo předtím nikde nehrál.
  • 00:13:27 Na fermanu, kde býval týdenní
    repertoár, se objevila vývěska:
  • 00:13:33 Kuráž bychom měli.
    Ale kde máme matku!!!?
  • 00:13:38 Tři vykřičníky a otazník.
  • 00:13:41 Za dna dny vyšlo obsazení, dívám se
    a já jsem to netušila.
  • 00:13:46 Já jsem obsazena do Matky Kuráž.
    Víte, jak mě bylo?
  • 00:13:51 Když jsem viděla, jak ten soubor to
    podceňuje, říká si, kdo to bude?
  • 00:14:00 Teď já byla na tom obsazení.
    Bylo mi všelijak.
  • 00:14:05 U Brechta specielně to byl druh
    divadla plného efektů,
  • 00:14:10 které se dříve na jevišti
    nevyskytovaly.
  • 00:14:14 Ale mládež reagovala výborně.
  • 00:14:19 Kačer to hodně cpal k současnosti.
  • 00:14:22 Současnost ho iritovala
    i vzrušovala.
  • 00:14:27 Snažil se k dnešku vyjádřit.
  • 00:14:34 V té době vznikly první kabarety.
    Štafle a Čert na štaflích.
  • 00:14:43 Měly naprosto neuvěřitelnou
    odezvu u publika.
  • 00:14:48 Jezdili jsme s tím na Slovensko,
    do Prahy apod.
  • 00:14:53 -ZVUKOVÁ UKÁZKA-
  • 00:14:54 Socialismus je...
  • 00:14:56 Socialismus je,
    když to není kapitalismus.
  • 00:15:00 -SMÍCH-
  • 00:15:01 Koza je, když to není kůň.
  • 00:15:04 Člověk je, když to není vůl.
    -SMÍCH-
  • 00:15:08 Poslyšte, Tvrdá, co nám pletete
    do socialismu voly?
  • 00:15:12 -SMÍCH A POTLESK-
  • 00:15:19 Já? Oni se nám do něj pletou sami!
    -SMÍCH-
  • 00:15:25 Došlo k takové humorné situaci
    na sklonku mého ředitelování.
  • 00:15:30 Zavolal si mě tehdejší krajský
    tajemník Drahomír Kolder a říkal:
  • 00:15:37 Podívej se, tak tohleto nejde!
    Já si nenechám nadávat.
  • 00:15:42 Vy se přihlásíte do Karviné
    na celokrajový festival
  • 00:15:50 divadel malých forem, budete tam hrát
    Štafle, určitě to vyhrajete.
  • 00:15:59 A to představení bude poslední!
    A bylo.
  • 00:16:05 Říkala věci, které by říkat neměla,
    to je jasné.
  • 00:16:08 Ale čert ví, co vlastně ví.
  • 00:16:21 To podhoubí toho bublání bylo v tom,
    že ten soubor byl vždycky mladý.
  • 00:16:27 A neustále se obměňoval. Přicházeli
    noví a noví absolventi škol.
  • 00:16:33 Pochopitelně se zamilovávali,
    ženili se tam a vdávaly
  • 00:16:39 a děti rodily, což je vždycky potíž,
    když je herečka v jiném stavu.
  • 00:16:45 Protože není k obsazení, něco začne
    hrát a najednou jí naroste bříško.
  • 00:16:50 Katastrofa. Ale tak jako všude,
    tam kvetla i ta láska.
  • 00:17:01 Dokonce jsem osudově rozhodnul
    o svém životě.
  • 00:17:05 Když se tam formovala parta lidí,
    která měla odejít do Prahy
  • 00:17:10 a založit Činoherní klub, tak jsem
    do této party samozřejmě patřil.
  • 00:17:17 Přišla mladá krásná herečka, čerstvá
    z AMU, zamotala hlavu i srdéčko
  • 00:17:27 a osud se odvíjel jinak. Zůstal jsem
    v Ostravě ještě o dva roky déle.
  • 00:17:39 V té naší branži je ten postup
    jakoby v genech.
  • 00:17:44 Člověk touží, když už něco umí,
    se ověřit dál.
  • 00:17:48 V roce 1965 vznikla možnost jít
    pro většinu lidí do Prahy
  • 00:17:54 do angažmá do úplně nového divadla.
    S tím jsme měli z Ostravy zkušenost.
  • 00:18:00 Po šesti letech jsme odešli.
    To byla první etapa.
  • 00:18:05 Taková ta divoká planoucí Ostrava
    s hořící struskou.
  • 00:18:15 Ale hrát moc při zdi taky není dobře.
    Nechte se vést citem.
  • 00:18:23 Ať gesto odpovídá slovu
    a slovo vychází z jednání.
  • 00:18:30 -UKÁZKA-
  • 00:18:31 Pořád páchnu krví.
  • 00:18:33 Ani všechny parfémy z Arábie
    by mé ruce už nenavoněly.
  • 00:18:45 Prosím vás, takže tak a pak budeme
    pracovat s těmi dvěma prostory.
  • 00:18:52 Já bych jen občas zaječel.
  • 00:18:54 Možná je to dobré
    jako minimalismus.
  • 00:18:57 A budeš chodit i tady šmírovat.
  • 00:19:01 Takže předtím spíš bojím bojím.
  • 00:19:03 No, pokud tam máš čas,
    tady už budeš mrtvá.
  • 00:19:07 Můžeme.
  • 00:19:11 A dávejte pozor hlavně na jedno.
    Abyste byli přirození.
  • 00:19:15 Protože jakákoliv přehnanost
    odporuje smyslu herectví,
  • 00:19:19 kterým od počátku až do dneška
    vždycky bylo a je
  • 00:19:24 nastavovat světu něco jako zrcadlo,
    ukazovat ctnosti její tvář,
  • 00:19:30 přetvářce její masku. Předvádět
    dobu i sám čas v pravé podobě
  • 00:19:35 a se vší naléhavostí.
  • 00:19:41 Pracovalo se dál a přicházeli
    další noví režiséři.
  • 00:19:45 Jako třeba Hradil, také měl kolem
    sebe určitou skupinu.
  • 00:19:51 Vedle něj byl dramaturg Calábek,
    který pro nás psal hry,
  • 00:19:56 a výtvarník Dušek.
  • 00:20:02 To byla trojice, která zas
    dala další život.
  • 00:20:06 My jsme měli opravdu štěstí
    na režiséry.
  • 00:20:10 Když některý hostoval a moc se to
    nevyvedlo, tak Saša Lichý za toho
  • 00:20:16 jednoho převzal Jezinky Bezinky.
  • 00:20:19 Saša z toho udělal
    výbornou komedii.
  • 00:20:27 On byl jedním z těch kmenových
    členů Divadla Petra Bezruče,
  • 00:20:32 Kteří začínali téměř od počátků.
    Napsal velké množství her.
  • 00:20:38 Někdy to byly spíše spotřební hry
    pro děti a mládež,
  • 00:20:45 literární dramatizace, zpočátku v tom
    byly i pionýrské hry apod.
  • 00:20:52 Byl neobyčejně plodný a až do konce
    60.let byl kmenovým dramatikem.
  • 00:21:04 Mnohdy na základě syžetu jsme
    zařadili půl roku dopředu hru,
  • 00:21:13 kterou on na základě tohoto plánu
    napsal. Musím říct, že když došlo
  • 00:21:19 k první čtené zkoušce, tak byly
    hotovy tak dvě jednání z pěti.
  • 00:21:27 Až pak nám začal po listech dávat
    pokračování, přišly třeba generálky
  • 00:21:37 a my neměli konec!
  • 00:21:39 V duchu jsme si říkali:
    Jéžiš, to bude průšvih!
  • 00:21:44 Sukces! Ohromný sukces, že takovou
    dramatizaci, jako on udělal
  • 00:21:50 Ostře sledované vlaky,
    pak už neudělal nikdo.
  • 00:21:55 Výborné. A všechna jeho představení.
  • 00:21:59 Taťka byl přes to divadlo pro mladé,
    dobrodružné, které já jsem měl rád.
  • 00:22:04 Také miloval šermy
    a velké romantické příběhy
  • 00:22:07 jako Fanfán Tulipán
    a Tři mušketýři.
  • 00:22:09 Kromě toho byl výborný režisér.
  • 00:22:12 Inscenoval jsem s ním
    znamenité věci.
  • 00:22:16 Fyziky, režíroval Romula Velikého,
    Franka pátého.
  • 00:22:24 Ta dramaturgie se trochu zreálnila.
  • 00:22:28 Ubylo Brechtů a přibylo Dürrenmattů.
  • 00:22:32 Her, které byly méně
    symbolické a básnivé,
  • 00:22:38 ale které využívaly dějinných
    zastavení k tomu,
  • 00:22:47 aby jejich prostřednictvím
    osvětlily současný názor člověka,
  • 00:22:54 který ho z jeviště vypovídá.
  • 00:22:58 To divadlo se o to pokoušelo vždy,
    alespoň od konce 50.let určitě.
  • 00:23:11 Pro vnější poměry, které se dovnitř
    přenášely, se to zrcadlo jistě
  • 00:23:17 v mnoha případech trochu zamlžilo.
  • 00:23:29 Najednou byl rok 1968, vstup vojsk,
    prožívali jsme to dost hrozně.
  • 00:23:37 Snažili jsme se reagovat.
  • 00:23:42 Okamžitě se během 14 dnů nazkoušela
    Těžká Barbora.
  • 00:23:48 Tehdy bylo divadlo narvané a lidé
    neustále toužili, aby slyšeli
  • 00:23:56 něco k té situaci. Aby byl
    vyjádřen odpor vůči okupaci.
  • 00:24:06 Ta doba nás k tomu donutila,
    my jsme nebyli geniální.
  • 00:24:11 Prostě to tak bylo,
    museli jsme se vyjádřit.
  • 00:24:15 Hrálo se tam několik inscenací, které
    byly po nástupu konsolidace
  • 00:24:20 okamžitě zakázány.
  • 00:24:21 Téměř celá garnitura Divadla
    Petra Bezruče se musela vyměnit.
  • 00:24:26 Začala krutá sedmdesátá a osmdesátá
    léta, ve kterých se ale Bezruči
  • 00:24:34 pořád snažili být trochu jiní.
  • 00:24:37 Zejména zajímavějším repertoárem,
    který byl často
  • 00:24:42 na hranici akceptovatelnosti
    ze strany ideologických orgánů.
  • 00:24:48 Vznikalo tam velké pnutí.
  • 00:24:52 Při Gombrowiczově Operetě, což byla
    hra navýsost politická,
  • 00:24:58 přišel před premiérou jeden
    z kulturních činitelů,
  • 00:25:04 viděl známou tvář, skočil ke mně
    a říká: Prosím tě, řekni mě,
  • 00:25:11 není to nic proti něčemu?
  • 00:25:14 Tak jsem ho ujistil, i když nevím,
    zda mi uvěřil, že není.
  • 00:25:21 Poněvadž ono to bylo proti něčemu.
  • 00:25:26 Neviděl jsem, že by se něco měnilo.
    Pořád jsem hrál pěkné dobré divadlo.
  • 00:25:33 To, že se tvořilo a byla radost
    z práce, to neustále zůstávalo.
  • 00:25:38 Hrozně se mi líbila ta atmosféra
    těch strejdů a tetiček,
  • 00:25:42 seděli v kuřárně, měli tam kafíčko
    od rekvizitářky za 3 koruny.
  • 00:25:49 Hrozně se smáli a bavili, říkali
    necudné vtipy, já byl šťastný
  • 00:25:55 a bylo to nejkrásnější povolání
    na světě.
  • 00:25:58 Pochopitelně jsem vnímal i ty emoce,
    taky se křičelo po tatínkovi
  • 00:26:05 jako po režisérovi,
    to se mi moc nelíbilo.
  • 00:26:11 Tím, že tam Saša Lichý působil
    desítky let, byl jedním z těch
  • 00:26:17 opravdu pevných bodů,
    které ten vývoj divadla držely.
  • 00:26:22 Od počátku sedmdesátých let
    se to pak hodně změnilo.
  • 00:26:26 Celý inscenační tým odešel.
  • 00:26:29 Na nějakých 25 let začala éra
    režisérů Pavla Palouše,
  • 00:26:34 Josefa Janíka,
    výtvarnice Marty Rozkopfové.
  • 00:26:40 Ta vizuální stránku Divadla Petra
    Bezruče formovala významně.
  • 00:26:49 Člověk do toho vloží kus života,
    své zkušenosti.
  • 00:26:53 Proto ta scénografie byla málokdy
    polopaticky realistická,
  • 00:27:01 nebo až kýčovitě naturalistická.
  • 00:27:08 Je tu někdo, kdo sem nepatří!
  • 00:27:18 Saša Lichý byl věren tradici
    divadla pro děti a mládež.
  • 00:27:24 Pepa Janík směřoval úplně jinam.
  • 00:27:31 Vnesl tam zvláštní věc,
    a tou byla profesionalita.
  • 00:27:36 Strašně trval na některých věcech,
    vyžadoval všechno možné.
  • 00:27:41 Na to tam nebyli zvyklí.
  • 00:27:44 Dovedl děvčata rozplakat.
    To bylo známé.
  • 00:27:47 Když alespoň jedna herečka
    na generálce neplakala,
  • 00:27:54 tak to nebylo ono.
  • 00:27:57 Práce režiséra Janíka byla
    člověka srazit na zem,
  • 00:28:03 udělat z něj bláto, a pak
    z toho bláta tvarovat hodnotu.
  • 00:28:10 Tam mi hodně vadilo shazování
    a ponižování před kolegy.
  • 00:28:16 Jakmile tam přišel někdo nový,
    tak říkali: No jéjej, toto...
  • 00:28:24 Přišel jsem, představil jsem se,
    režisér Janík se na mě podíval
  • 00:28:29 a říká: Mladej, běžte tam po těch
    schodech rychle nahoru.
  • 00:28:34 Zkuste co nejrychleji.
    Tak jsem zaběhl nahoru.
  • 00:28:37 Řekněte nám nějakou básničku,
    třeba z přijímaček.
  • 00:28:41 Tak jsem řekl básničku. A teď
    rychle dolů a zase nahoru.
  • 00:28:45 Zazpívejte, jaký máte hlas.
    Výborně, mladej.
  • 00:28:49 Ještě dolů a nahoru.
    Pojďte sem, mladej.
  • 00:28:53 A pan Janík říkal:
  • 00:28:55 Mladej - nahoru, dolů. Tak nějak
    to v tom divadle funguje.
  • 00:29:00 Byly inklinace některých herců
    k Pavlovi, některých k Janíkovi.
  • 00:29:07 Trochu jsem se tomu uchechtávala.
    Ale někdy to byl trpký úsměv,
  • 00:29:11 protože jsem pracovala s oběma
    a velmi těžce jsem nesla,
  • 00:29:16 když jeden tvrdě kritizoval druhého,
    a druhý se vychechtával prvnímu.
  • 00:29:26 V tom napětí mezi mnou a Janíkem
    to divadlo existovalo.
  • 00:29:38 Možná, že to bylo dobře,
    že tam bylo nějaké napětí.
  • 00:29:43 Co se týče toho,
    jak jsme dělali divadlo.
  • 00:29:49 Janík byl na detailu a občas
    expresích, Palouš byl přes poezii,
  • 00:30:03 poetičnost a výtvarné vidění.
  • 00:30:08 Pavel Palouš rád upravoval věci,
    převáděl je do jevištní formy.
  • 00:30:12 Protože děti ty věci znaly,
    ze zvědavosti přišly
  • 00:30:16 a koukaly na to, jak my to uděláme,
    jak to sehrajeme.
  • 00:30:20 -A kde jsou, prosím, krabi?
    -No ve vodě, kde jinde.
  • 00:30:24 -Brčko!
    -Proč mi pořád říkáte Brčko?
  • 00:30:28 -Nejsem opeřenec.
    -Ale jsi. Jsi husa.
  • 00:30:34 Za éry Honzy Kačera se začalo
    hrát večer na večerní předplatné.
  • 00:30:43 Tím to divadlo bylo limitované.
  • 00:30:48 Když jsem přišel, musel jsem si
    zvyknout na to,
  • 00:30:55 že některé věci oni
    nejsou schopni přijmout.
  • 00:31:03 Nicméně o milostných vztazích
    se hrálo.
  • 00:31:07 Nemyslím si, že bychom byli
    v té době prudérní.
  • 00:31:13 Hráli jsme o vztazích otevřeně
    a nejlíp, jak jsme si mysleli,
  • 00:31:19 že to má z jeviště zaznít.
  • 00:31:26 Byly tady krásné herečky.
  • 00:31:28 Třeba paní Doležalová,
    Míša Černá.
  • 00:31:32 Lenka Sedláčková - Kucharská,
    Danuše Ondráčková.
  • 00:31:37 Moc pěkná herečka. Dodnes hezká.
  • 00:31:40 Barbara Plichtová, Monika Hálová.
  • 00:32:16 Bez krásných žen divadlo není.
  • 00:32:19 U těch romantických her to bylo
    s kostýmem a vlasama.
  • 00:32:25 Teď mají třeba dredy.
    No, já nevím...
  • 00:32:32 -PÍSEŇ BRITNEY SPEARS "TOXIC"-
  • 00:32:55 Divadlo pro děti a mládež
    má pochopitelně svá úskalí.
  • 00:32:59 Dneska už ne, ale dřív bývalo peklo
    hrát pro průmyslové školy a učně.
  • 00:33:05 Najednou jsem cítil PLESK něco
    pod okem, do čela.
  • 00:33:10 Kouknul jsem se na zem
    a vidím tam skobičky.
  • 00:33:13 Protože člověk do hlediště nevidí,
    kouknul jsem se na kolegu.
  • 00:33:19 Pavel Handl stopnul představení.
  • 00:33:23 Sešel do hlediště, tam pachateli
    dvě ubalil a zase jsme hráli dál.
  • 00:33:32 O to to měla složitější dramaturgie.
  • 00:33:36 Musela najít takový titul, aby ti
    tzv. borci, kteří jsou schopni
  • 00:33:40 představení rozbít, že byli schopni
    ztotožnit se s hlavním hrdinou.
  • 00:33:48 Vydrželi koukat
    a všechno bylo v pohodě.
  • 00:33:53 Když jsem dělal Peer Gynta,
    udělal jsem věc,
  • 00:33:56 kterou by si nikdo nedovolil
    na normálním divadle.
  • 00:34:01 Udělal jsem scénu
    jenom z ribstolů.
  • 00:34:08 Tomu mladému publiku to nevadilo,
    protože nebyli ničím zatížení.
  • 00:34:14 A to byla pro to divadlo
    ta základní výhoda.
  • 00:34:19 Mohli jsme si dovolit inscenovat
    jakkoliv a mladí to brali.
  • 00:34:33 Když dramaturg vydoloval
    Komedii o Františce, nebo
  • 00:34:37 hru východoněmeckého autora
    Plensdorfa Nová utrpení mladého W,
  • 00:34:44 to byly perličky. Mezitím se ale
    hrály neuvěřitelné blbosti.
  • 00:34:51 V plánu musela být současná česká
    hra, sovětská, česká klasika,
  • 00:34:55 ruská klasika, a vybraní
    pokrokoví západní autoři.
  • 00:35:00 Šlo o um toho dramaturga a režisérů,
    aby si z toho vybrali takové věci,
  • 00:35:06 které neslouží tomu režimu.
  • 00:35:17 Jedna výprava byla vytvořená,
    jako by to bylo obrovské odpadiště,
  • 00:35:27 vyúsťovala v takový komín - trychtýř,
    a nahoře byl
  • 00:35:35 obrovský zadek,
    který jakoby dával ty povely.
  • 00:35:40 No a hoši to přečetli.
  • 00:35:44 To bylo to krušné období
    v osmdesátých letech v Ostravě,
  • 00:35:48 krušné z hlediska ideologického.
  • 00:35:51 Krajský výbor se stával dramaturgem
    některých inscenací, které měly být
  • 00:35:56 vzorovými socialistickými
    inscenacemi. Vyvrcholilo to tím,
  • 00:36:01 že divadlo v roce 1980 ztratilo
    samostatnost a stalo se jednou
  • 00:36:06 ze scén tehdejšího Státního divadla
    v Ostravě.
  • 00:36:11 Zavolal si mě pan ředitel a řekl:
  • 00:36:19 Tož mate všecko také černe a ten váš
    muž tež tak černě foti.
  • 00:36:26 Ja se budu muset do těch vašich
    kadrových materialu podivat.
  • 00:36:32 To tak dale nejde.
  • 00:36:34 On byl výbornej. Rozdával bonbóny
    na chodbách a říkal:
  • 00:36:38 Soudruzi, soudruzi, takhle ne,
    takhle by to nešlo.
  • 00:36:42 V Divadle Petra Bezruče se konal
    pokus o muzikál pod názvem
  • 00:36:47 Chlapec s kytarou. Vázalo se to
    k Mostu Miloše Sýkory.
  • 00:36:53 Tohoto chlapce, který údajně v květnu
    1945 zachránil most
  • 00:36:59 a umožnil sovětské armádě vjet
    do Ostravy, to byly ideologické
  • 00:37:08 a povinné tituly.
  • 00:37:12 Vysvětlím situaci. Hamlet ví, že král
    je vrah a předstírá šílenství,
  • 00:37:18 aby ho chytil do pasti.
  • 00:37:20 Temné síly reakce v podobě krále
    a Polónia tuší, že něco ví,
  • 00:37:25 a postrčili mu Ofélii.
  • 00:37:27 Ofélii nechají sedět na lavičce,
    jak čte jako nějakou knížku.
  • 00:37:35 Poslechni, kantore, na co knížku?
    Amélie není žádný vyschlý panský
  • 00:37:41 strašák s brejlema.
  • 00:37:43 Dej jí dělat nějakou práci,
    jakou dělá lid tady na vesnici.
  • 00:37:47 No, hrávali jsme takový věci.
  • 00:37:51 Ale buďto se to nějak hezky
    seškrtalo, nebo se to nějak přežilo.
  • 00:37:57 A teď přichází Hamlet a říká svůj
    slavný monolog Být či nebýt.
  • 00:38:02 Tady si zasloužím vaše uznání,
    soudruzi. Vyhodil jsem to staré
  • 00:38:06 shakespearovské dilema, a udělal jsem
    z toho naši záležitost,
  • 00:38:11 v duchu našich tradic.
    Bít se, či nebít?
  • 00:38:16 Rozumíte, ne?
  • 00:38:20 Ve prospěch Bezručů mluví to,
    že ani v této situaci se nevzdali.
  • 00:38:25 Dramaturgicky se jim podařilo
    prosadit řadu věcí.
  • 00:38:29 Bylo to zejména v době, kdy byl
    v divadle několik sezón
  • 00:38:34 mladý dramaturg Roman Císař.
  • 00:38:36 Začal s repertoárem, který se stal
    hlavním až v devadesátých letech.
  • 00:38:49 Třeba simuluje, aby se mohl
    dostat ven, co?
  • 00:38:52 Pane strážný, mohl by to bejt úžeh.
  • 00:38:58 Dolů z tý klece, dolů!
  • 00:39:01 To byly věci, které to divadlo
    nepochybně posouvaly dál
  • 00:39:07 a patří do jeho dějin.
  • 00:39:13 -UKÁZKA Z PŘEDSTAVENÍ-
  • 00:39:44 Bezruči jsou herci a mají v sobě
    určitou skrytou aristokracii.
  • 00:39:53 Mají určitou vnitřní výšku.
  • 00:39:58 Nezažil jsem tu tolik malosti
    a intrik, znají cenu toho divadla.
  • 00:40:04 Znají svoji cenu a je tu pomálu
    malosti. To se mi líbilo nejvíc.
  • 00:40:12 Čekal jsem, že se něco
    v posledních dvou týdnech vyklube,
  • 00:40:16 když na zkoušení bylo málo času,
    byly nervy a nešlo to.
  • 00:40:21 Ale ten soubor zafungoval naopak.
    Kdy by mohl uhnout, tak najednou
  • 00:40:28 tu prostě ti lidé byli.
  • 00:40:33 Kolik to trvá? Tak tři hodiny, ne?
  • 00:40:40 Jakákoliv přehnanost a nepatřičnost
    odporuje smyslu herectví, kterým
  • 00:40:46 od počátku až do dneška vždycky bylo
    a je nastavovat světu
  • 00:40:50 něco jako zrcadlo. Ukazovat ctnosti
    její tvář, přetvářce její masku,
  • 00:40:58 předvádět dobu i sám čas v jeho
    pravé podobě a se vší naléhavostí.
  • 00:41:08 Cítili jsme,
    že soubor by mohl zaniknout,
  • 00:41:12 anebo, že by se mohl specializovat
    jenom na tvorbu pro děti a mládež
  • 00:41:18 a večerní repertoár
    by mohl být zlikvidován.
  • 00:41:23 Byl to jeden z důvodů,
    proč jsme se
  • 00:41:25 po revoluci okamžitě snažili,
    abychom se z toho svazku vymanili.
  • 00:41:31 Ale neměli kde hrát.
    Vymysleli tento prostor.
  • 00:41:35 Tady se zkoušelo.
    Byla to správní budova,
  • 00:41:38 kde byla administrativa
    a velká zkušebna.
  • 00:41:41 Říkalo se tomu Blaník.
  • 00:41:44 Vymysleli, že tady udělají
    multifunkční divadelní prostor,
  • 00:41:49 v republice v té době
    zcela ojedinělý.
  • 00:41:53 Sezení dokáže asi 9x změnit prostor.
    A taky podle toho se hraje.
  • 00:42:01 Buď uprostřed jako aréna,
    nebo kukátko,
  • 00:42:04 na dvě dlouhý stěny,
    na dvě krátký stěny.
  • 00:42:07 Tomu jsme přizpůsobovali
    i repertoár.
  • 00:42:09 Člověk se tam nemůže za nic schovat.
    Je to tam opravdu z očí do očí
  • 00:42:15 a sebemenší gesto navíc,
    nebo falešná replika,
  • 00:42:18 nějaká přílišná exprese,
    nebo něco,
  • 00:42:20 tak je to najednou pro toho diváka
    hrozně nepřirozené
  • 00:42:23 a kouká na nás,
    že jsme spadli někde z višně.
  • 00:42:26 Jde tam opravdu o civilní herectví.
    Téměř na kameru filmové herectví.
  • 00:42:31 A to je hodně náročné.
  • 00:42:34 -UKÁZKA Z PŘEDSTAVENÍ-
  • 00:42:40 Malý sál s malým počtem sedadel
    kolem 100 - 120.
  • 00:42:46 Vstupné je studentské.
  • 00:42:50 Možná měl někdo pocit,
    že se to nevyplatí.
  • 00:42:54 Jak se říká,
    co se nepovedlo komunistům
  • 00:42:57 povedlo se reálnému kapitalismu,
    si konečně vyzkoušeli
  • 00:43:01 už podruhé na nás
    vyzkoušet nějaký model.
  • 00:43:05 Na radnici bylo rozhodnuto,
    že divadel v Ostravě je dost,
  • 00:43:10 takže by se nic nestalo,
    kdyby se to divadlo zrušilo.
  • 00:43:15 Protože to byla příspěvková
    organizace magistrátu,
  • 00:43:19 všichni dostali výpovědi.
  • 00:43:21 Zrušili jsme vaši funkci herec.
    Zrušili jsme vaši funkci režisér.
  • 00:43:26 Tak jsme to podepsali
    a šli jsme na pracák.
  • 00:43:31 Potom město vyhlásilo konkurz
    na vedení Divadla Petra Bezruče,
  • 00:43:39 což nakonec bylo 5 úřednic,
    které budou provozovat divadlo tím,
  • 00:43:47 že najmou divadelní společnost.
    Nakonec to vyhrál
  • 00:43:51 pan Michal Przebinda,
    který udělal obrovskou práci
  • 00:43:54 pro zachránění divadla.
    Opravdu obrovskou.
  • 00:44:00 Muselo ho to stát
    několik set let života.
  • 00:44:06 Bylo příšerné potýkat se
    s těmi 5 paními,
  • 00:44:10 které divadlu vůbec nerozuměly,
    které se ptaly,
  • 00:44:15 proč je čtená zkouška,
    proč si to nemůžeme přečíst doma.
  • 00:44:22 V srpnu 1997 bylo Divadlo Petra
    Bezruče znovu obnoveno.
  • 00:44:26 Začátek byl těžký,
    protože spousta lidí nevěděla,
  • 00:44:32 že divadlo existuje.
    Takže jsme hodně bojovali
  • 00:44:36 o přízeň diváků,
    aby k nám zase začali chodit.
  • 00:44:40 Aby se obnovilo všechno, co se mělo.
  • 00:44:45 Myslím si, že Bezruč
    má zvláštní schopnost
  • 00:44:48 a sice v době,
    kdy se rozhoduje o tom,
  • 00:44:52 jestli vůbec divadlo má nárok
    na nějakou existenci,
  • 00:44:56 tak se dokáže neuvěřitelně zvednout
  • 00:44:59 a vytvořit mimořádná díla.
  • 00:45:02 Udělal se tady Tygr, Nevyléčitelní.
  • 00:45:06 Velmi jako by
    úspěšné komerční představení
  • 00:45:09 a najednou si ti lidé zvykli
    do toho divadla chodit.
  • 00:45:13 Bylo to zrovna v době,
    kdy magistrát rozhodoval,
  • 00:45:16 jestli Bezruč bude v téhlo budově
    nebo nebude.
  • 00:45:20 -UKÁZKA Z PŘEDSTAVENÍ-
  • 00:45:26 Velmi jsem respektoval
    statut toho divadla.
  • 00:45:31 Dramaturgii jsem rozdělil
    na tvorbu pro děti a mládež,
  • 00:45:35 a vedle toho jsme se pokoušeli
    o tituly buď v česku nehrané,
  • 00:45:40 nebo málo hrané, nepříliš známé.
    Teprve s progresivní dramaturgií
  • 00:45:46 Janusze Klimszi,
    který přišel po mně,
  • 00:45:49 se to divadlo
    plně umělecky emancipovalo
  • 00:45:52 a dosáhlo výrazného ohlasu
    na celostátní scéně.
  • 00:45:58 Za časů a éry Janusze Klimszi,
    kdy se dělaly opravdu
  • 00:46:03 velmi objevné texty, dramatizace,
    které obrovsky herecky,
  • 00:46:10 jako by v nich ten soubor vyrostl.
    V inscenacích
  • 00:46:16 se objevuje hektičnost,
    větší dynamičnost
  • 00:46:21 i provokativnost
    ve výraze herectví a v interpretaci.
  • 00:46:29 Každopádně se velmi často používají
    filmové postupy,
  • 00:46:34 jako je střih, prohození obrazu,
    retrospektivní sledování děje.
  • 00:46:43 -UKÁZKA Z PŘEDSTAVENÍ-
  • 00:46:50 Začali k nám jezdit i kritikové.
    Konečně, taky někdy!
  • 00:46:54 Viděli naše věci
    a byli neustále překvapeni.
  • 00:46:57 Vždycky přijeli a řekli:
    My jsme ani nevěděli,
  • 00:47:01 že se tady něco takového hraje.
    Takže, jako by se začalo
  • 00:47:05 o nás více mluvit.
    Mělo to i dopad opačný,
  • 00:47:09 protože se začalo mluvit
    i o naších nadějných, mladých,
  • 00:47:13 talentovaných hercích.
    Tím pádem jich mnoho pak odešlo
  • 00:47:19 za lepšími nabídkami.
  • 00:47:22 V současný době obdivuji lidi,
  • 00:47:24 kteří tam jsou,
    protože nemají stálou smlouvu.
  • 00:47:27 Nejsou pod důchodem,
    všechno si musí sami platit.
  • 00:47:31 Jsou na volné noze a být na volné
    noze v Ostravě nebo Brně,
  • 00:47:35 to je boj o život,
    to není v centru.
  • 00:47:41 Byly doby, kdy bych vůbec nepřemýšlel
    o tom,
  • 00:47:45 jestli mám tady zůstat nebo ne.
    Teď o tom uvažuju.
  • 00:47:49 Jestli odejít nebo ne.
    Prostě to nadšení už bylo.
  • 00:48:03 Když jsem sem přišel
    a odehrál tady tři představení,
  • 00:48:07 tak za mnou začaly chodit
    paní inspicientky a říkaly:
  • 00:48:11 Ty nám utečeš
    a tady je to tak vždycky.
  • 00:48:16 Já nevím, jestli tohle divadlo
    berou mladí jako přestupní stanici.
  • 00:48:20 Myslím, že Ostravu berou
    jako přestupní stanici.
  • 00:48:24 Ta generace, co přišla po nás,
    je jiná ve vztahu k sobě, okolí.
  • 00:48:30 Myslím si,
    že jdou tvrdě za kariérou.
  • 00:48:35 Já tady budu tak dlouho,
    dokud mě ta práce bude bavit
  • 00:48:39 a bud cítit, že má smysl.
  • 00:48:42 Se svojí holkou odcházíme
    z tohodle divadla.
  • 00:48:45 Nemá to nějaký hlubší důvod.
    Prostě jsme si vyzkoušeli
  • 00:48:49 být v normálním činoherním divadle
    a teď se vrháme každej z nás
  • 00:48:55 na volnou nohu a budeme
    v alternativnějších divadlech.
  • 00:49:02 Každého člověka může potkat
    nějaká jiná nabídka,
  • 00:49:06 já jsem tady, protože si myslím,
    že to tady funguje a je tady fajn.
  • 00:49:12 Dá se říct, že někde v koutku duše
    na nabídku trošičku čekám.
  • 00:49:18 -UKÁZKA Z PŘEDSTAVENÍ-
  • 00:49:32 Možná by nebylo dobře,
    kdyby tady zůstávali celou dobu.
  • 00:49:40 Možná, že je to tak správně.
    Vyzkouší si to, odehrají pár sezón
  • 00:49:46 a pak jsou třeba do jiného divadla.
    A je hezké,
  • 00:49:51 když potom vzpomínají na to,
    že byli tady.
  • 00:49:54 To je právě to magické.
    To, co je zvláštní na tom divadle,
  • 00:50:00 že má cosi, co si ten člověk
    sebou jako by odnáší.
  • 00:50:06 Takový ten punc: Byl jsem u Bezručů.
  • 00:50:10 Prosím na začátek: Marcelka, Káča,
    Alena, Jan, Tomáš, Přema a Martin.
  • 00:50:17 A už to začíná.
  • 00:50:27 -Dobrý večer, dámy.
    -Ahoj.
  • 00:50:32 Držte se, kluci a gou, gou, gou.
  • 00:50:42 Snad cesty nikam nevedou,
    tys po nich šel a šel jsi rád,
  • 00:50:47 těch cest se nesmíš, nesmíš ptát
    snad není cest, jen lidé jdou
  • 00:50:53 a jedna z hvězd je vždycky tvou
    a z té ti zazní odpověď,
  • 00:50:59 až přestaneš se ptát.
  • 00:51:03 To je krásný, ne?
  • 00:51:05 Některý věci člověk jenom cejtí
    a slova se vzpírají trošku.
  • 00:51:11 A to je ten Bezruč, no.
    Osud a je to ta cesta.
  • 00:51:19 Skryté titulky: Eva Baťková
    Česká televize 2007

Související