iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
19. 12. 2007
19:00 na ČT2

1 2 3 4 5

120 hlasů
37617
zhlédnutí

Dětství, důvod k dospělosti

Dokumentární úvaha nad způsoby prožívání dětství napříč generacemi a odlišnými sociálními vrstvami

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Dětství, důvod k dospělosti

  • 00:00:08 Z pozice dnešní sociologie
    je vlastně zajímavé třeba
  • 00:00:12 v historické perspektivě zkoumat
    dětství jako takovou mikrosondu
  • 00:00:17 do té společnosti
    a kulturního kontextu té doby,
  • 00:00:21 protože studium různých praktik,
    třeba výchovných vzdělávacích,
  • 00:00:26 různých způsobů regulací dětí
    vlastně do značné míry je takovým
  • 00:00:31 velmi zhuštěným portrétem
    společnosti v té době.
  • 00:00:34 Jsme na Markvartce
    a tady jsem se narodila.
  • 00:00:37 Nacházíme se nedaleko Loun
    v obci Čenčice.
  • 00:00:41 Jsme v Čenčicích v parku.
  • 00:00:44 Jsme v Pnětlukách.
  • 00:00:47 Je tady chata,
    která už je tady hodně dlouho.
  • 00:00:52 Je starší než já.
  • 00:00:59 Tak tohle je můj pokoj
    a bydlím tady odjakživa.
  • 00:01:04 Třináct let.
  • 00:01:06 Tohle je byt,
    v kterém jsem se skoro narodila.
  • 00:01:10 Vypadalo to tady
    samozřejmě úplně jinak.
  • 00:01:14 Já jsem se v dubnu vdávala
    ve dvaačtyřicátém roce
  • 00:01:17 a v září jsme se přestěhovali
    do Prahy a dostali jsem tady
  • 00:01:20 přidělený ten jeden byt.
  • 00:01:23 Teď jsme v bytě,
    kde teď bydlím s mojí maminkou
  • 00:01:27 a kde jsem se vlastně narodila.
  • 00:01:35 Jako dětství
    máme dost velkou svobodu
  • 00:01:38 a myslím si,
    že to vůbec nezneužíváme.
  • 00:01:41 Já si nemyslím, že bychom měli
    nějak zvlášť extra velkou svobodu.
  • 00:01:45 My jsme museli být do tmy doma.
  • 00:01:48 My jsme původně
    byli s bráškou dva.
  • 00:01:51 Já jsem se narodila jako jedináček
    svých už starých rodičů.
  • 00:01:55 Bylo jim 43 let.
  • 00:02:01 Kupodivu si vybavuju,
  • 00:02:03 ale to jsem musela
    být hrozně malinká,
  • 00:02:08 krásnou rozkvetlou naši zahradu,
    kvetoucí stromy
  • 00:02:14 a pod těma stromama byl
    můj kočárek z bílého proutí
  • 00:02:19 a já v tom kočárku ležím
  • 00:02:22 a dívám se tou boudou
    ven do těch květů.
  • 00:02:26 Moje maminka doma pekla chleba.
  • 00:02:29 A to víte, to se nepeklo
    chleba jen tak na málo.
  • 00:02:32 To se napeklo kolik bochníků
    a peklo se jednou za 14 dnů.
  • 00:02:36 A on byl tvrdší už.
    A se mnou seděla žába ve škole
  • 00:02:41 a ti kupovali chleba.
    A my jsme si ho měnily.
  • 00:02:45 To jsme měnily, protože mně chutnal
    ten a jí zase chutnal ten.
  • 00:02:50 Jako nejranější vzpomínku,
    co mi tak trošku utkvělo,
  • 00:02:55 si pamatuju asi,
    když se narodila sestra.
  • 00:03:00 Máma přinesla sestru z nemocnice.
  • 00:03:03 Když se narodila Eva a maminka
    měla červený puntíkatý šaty.
  • 00:03:08 Prostě to si pamatuju.
    To mi nikdo nevyprávěl.
  • 00:03:10 To mi byla dva a kousek roku.
    Koukala jsem se na naši mámu,
  • 00:03:15 jak kojí brášku.
  • 00:03:19 A byl tam nějakej šedobílej závěs,
    já jsem ho rolovala
  • 00:03:26 a on pak zůstal dlouho srolovanej
    a nešel ani vyžehlit,
  • 00:03:29 jak jsem byla
    rozpačitá z toho miminka.
  • 00:03:33 Děda určitě mi voněl.
    Toho si vybavuju často.
  • 00:03:41 Vím, že když
    jsem se seznámila s Karlem,
  • 00:03:44 že mi připomínal dědu.
    Že voněl trošku jako děda.
  • 00:03:58 Vlastně v dějinách se ta podoba
    dětství velice lišila.
  • 00:04:01 Když to řeknu zjednodušeně,
    v raném středověku
  • 00:04:05 děti v okamžiku,
    kdy se odpojily od maminčina prsu,
  • 00:04:09 uměly chodit, tak splývaly
    s tou dospělou společností.
  • 00:04:14 A v žádné z těch oblastí - práce,
    sexualita a v jiných oblastech -
  • 00:04:20 které jsou dnes jako oddělené,
    separované od dětství,
  • 00:04:25 se nebral ohled na to, že dítě
    má nějaké zvláštní potřeby,
  • 00:04:28 má být před něčím chráněno.
  • 00:04:31 My jsme v dětství
    moc povinností neměly.
  • 00:04:34 Musím se přiznat,
    že tady byla babička,
  • 00:04:38 která vlastně zajišťovala
    takový ty domácí povinnosti
  • 00:04:43 typu uklízení, vaření hlavně,
    žehlení.
  • 00:04:48 Ale co si vzpomínám,
    jedna taková povinnost byla
  • 00:04:51 každý pátek, že jsme
    museli vyluxovat celý dům.
  • 00:04:54 Ob týden se střídalo
    vyklízení myčky s luxováním.
  • 00:04:57 Takže vždycky byla hádka,
    který týden má která co.
  • 00:05:04 No tak jako povinnosti mám
    třeba jako pomáhat mámě
  • 00:05:09 s věcma a tak.
    A povinnosti pak ještě do školy.
  • 00:05:17 No jo, babičko, to je těžký,
    když si koupíš krátký.
  • 00:05:21 Jelikož byl tatínek pryč
    a maminka nemohla dělat,
  • 00:05:26 nemohla chodit do práce,
  • 00:05:28 tak když mně bylo dvanáct let,
    mě dali sloužit k sedlákovi.
  • 00:05:33 To bylo v těch Jetěticích
    a to bylo deset minut od našich.
  • 00:05:37 Ale já jsem domů nesměla.
  • 00:05:40 Já jsem mohla jít
    jednou za měsíc domů.
  • 00:05:45 -Babičko, pojď!
    -No jo, já vás dojdu.
  • 00:05:49 Neboj. Já tu nezůstanu.
  • 00:05:52 Ráno jsem musela všecko udělat,
    než jsem šla do školy.
  • 00:05:55 Po obědě, když jsem přišla,
    tak jsem musela třeba prát.
  • 00:05:59 Ale já jsem byla hrozně droboučká.
  • 00:06:02 Tak když jsem prala, tak mi dali,
    jak jsou na kolejích pražce,
  • 00:06:10 tak mně uřízli špalík, na to
    jsem si stoupla a prala jsem.
  • 00:06:14 A večer jsem zas musela
    drůbež pomoct uklidit.
  • 00:06:18 No a po večeři
    zase jsem musela nádobí umejt.
  • 00:06:22 A teprve jsem si dělala úkoly
    a druhej den do školy.
  • 00:06:26 A tak to šlo.
    A jednou jsem třeba šla pro pivo
  • 00:06:30 a rozbila jsem džbánek.
    tak mně strhli pět korun.
  • 00:06:34 To byl celej můj
    měsíční plat a jídlo.
  • 00:06:37 Ale jakýpak zašívat?
    My jsme museli pást husy
  • 00:06:40 a chodit na trávu.
    Zkrátka starat se.
  • 00:06:45 Brácha chodil pást kozu,
    když pak už byl trošku větší.
  • 00:06:56 Honzo, vstávej!
    A hrály jsme školku s míčem
  • 00:07:01 a přes švihadlo.
    A hrály jsme na schovávanou.
  • 00:07:04 Jako holky jsme si tu hrály na
    princezny a honili nás princové.
  • 00:07:08 Hledali nás po barákách
    a domácí nám nadávali samozřejmě,
  • 00:07:11 že děláme rámus v barákách.
  • 00:07:15 Klukovský hry.
    Chodili jsme sportovat jako kluci.
  • 00:07:20 Bydlel jsem v paneláku,
    tak jsme chodili hrát.
  • 00:07:24 Mezi panelákama jsme měli hřiště,
    kde jsme chodili hrát.
  • 00:07:27 V létě jsme hráli fotbal.
  • 00:07:35 Kamínkama jsme hodně hráli.
    Jak bylo těch pět kamínků.
  • 00:07:38 A vyhazovaly se. Kuličky
    jsme hráli. Taky se vyhazovaly
  • 00:07:41 a chytaly se ty kamínky.
    To byly hezký hry.
  • 00:07:45 Ale nebyly to hračky.
    Byly to jen...
  • 00:07:49 Měla jsem malé hračky,
    co mně někdo dal.
  • 00:07:53 Medvídky,
    malé panenky a velkou loď.
  • 00:07:58 A to pro mě nějakým způsobem
    představovala lidstvo,
  • 00:08:03 který já musím zachraňovat.
    Tam panenky se topily
  • 00:08:07 a já je zachraňovala,
    dávala je do pokojíčku.
  • 00:08:10 Chodí pešek okolo,
    nedívej se na něho,
  • 00:08:15 kdo se na něj koukne,
    toho pešek bouchne.
  • 00:08:20 Maminka nám zpívala. I holkám mým
    zpívala. Učila je takové písničky,
  • 00:08:23 takové zvláštní,
    co kdysi ji učila babička.
  • 00:08:28 Juliana, krásná panna
    prala prádlo u Jordána.
  • 00:08:32 Tu jsem měla ráda.
  • 00:08:35 Nejmilejší moje hračka,
    když jsem byla malá,
  • 00:08:39 byla taková kachna hadrová.
    A hlavně ty panenky.
  • 00:08:43 Tu kachnu ještě najdu,
    ale ty panenky jenom ty ruce.
  • 00:08:47 Když jsem viděl Toy Story dvojku,
    když jsem byl malej,
  • 00:08:51 tak jsem viděl, jak tam nějak
    jako utíkala ta jedna hračka
  • 00:08:58 nebo tak něco,
    prostě že si myslela,
  • 00:09:02 že ji ten kluk nemá rád, tak jsem
    měl vždycky rád všechny hračky
  • 00:09:06 pro jistotu.
  • 00:09:09 Honzík. Já si myslím, že oni mají
    dnes mnohem víc zájmový činnosti,
  • 00:09:14 než jsme mívali my, takže
    nemá tolik času chodit sám ven.
  • 00:09:19 To já jsem dřív mohla
    tady i na tý chalupě,
  • 00:09:24 kdežto on má
    skoro každý den nějaký kroužek.
  • 00:09:27 Můj tatínek ještě běžně dělal,
    že si hrál v ulicích Brna.
  • 00:09:32 Chodil sám pěšky do školy.
    To se dnešní rodiče bojí udělat,
  • 00:09:37 protože to dítě jenom pustit
    přes dvě ulice do školy
  • 00:09:41 znamená v jejich očích ohrožení
    jejich zdraví nebo života.
  • 00:09:54 -Mami, tam je upír!
    -To je jen maska. Jdi tam znova.
  • 00:09:58 Naše máma se o mě strašně bála.
  • 00:10:01 A ještě vždycky
    to bylo vystupňovaný babičkou,
  • 00:10:04 která, když jsem nešla dlouho,
    tak chodila od jednoho okna
  • 00:10:09 tady v tom horním patře
    k druhému a říkala:
  • 00:10:12 Ježišmarjá, kdy přijde.
    Určitě se jí něco stalo.
  • 00:10:16 Tím znervóznila mámu,
    tak máma pak chodila s ní
  • 00:10:19 a dělala to samý. Takže když jsem
    nahlásila, že přijdu
  • 00:10:23 v určitou dobu a třeba jsem se
    zpozdila, tak bylo strašně zle.
  • 00:10:28 Moje maminka,
    jak prožila dvě války světový,
  • 00:10:33 tak jí to zřejmě
    velmi zformovalo k strachu.
  • 00:10:37 A muselo mě to taky formovat,
    protože strach je nakažlivá
  • 00:10:41 záležitost. Infekční přímo.
    A já celý život a celé dětství
  • 00:10:47 jsem vlastně
    bojovala proti strachu.
  • 00:10:56 Měl jsem hroznej strach z čerta.
    Hroznej.
  • 00:10:59 Měl jsem.
    A vždycky jsem si říkal...
  • 00:11:06 Třeba můj bratranec mi řekl,
    že má nožík,
  • 00:11:10 že když ho vezmou do toho pytle,
    že se prořeže ven.
  • 00:11:14 Tak od tý doby
    jsem vždycky všude nosil nožík.
  • 00:11:22 A ségra mě strašívala.
  • 00:11:24 Dělala přes tyhle prosklený,
    to není čistý sklo,
  • 00:11:30 je takový ďubkovaný, dělala
    na mě vždycky přes ty dveře,
  • 00:11:34 jako že se lepila na to sklo
    a dělala hrůzostrašný výjevy.
  • 00:11:39 A to si pamatuju,
    že toho jsem se jako bála.
  • 00:11:42 To ve mně vyvolávalo úzkosti.
  • 00:11:47 Strach jsem neměl ani z pohádek,
    ani z čerta a Mikuláše jako dítě.
  • 00:11:52 Nebál jsem se nikdy
    chodit odmalička sám k vodě.
  • 00:11:57 Chodili jsme do lesa na houby.
    Strach jsem nikdy neměl a nemám.
  • 00:12:04 Já jsem taky nebyla svatoušek.
    Když jsem chodila do školy ještě,
  • 00:12:08 to mi bylo tak deset,
    tak tam byl nějakej kluk
  • 00:12:13 a on byl protivnej.
    Mrkvička se jmenoval.
  • 00:12:18 On vždycky chodil před námi.
    Tenkrát jsem málem byla bita.
  • 00:12:23 Od tatínka málo, ale od maminky.
    Protože on chodil před námi
  • 00:12:29 a já jsem říkala: Vašku,
    dej pokoj, já tě bouchnu.
  • 00:12:33 A on si myslel,
    že si dělám legraci.
  • 00:12:37 No tak desetiletá holka.
    Já jsem vzala tu tašku,
  • 00:12:40 rozpřáhla jsem se a po obličeji
    jsem mu sjela tou taškou.
  • 00:12:44 Jéžiš! On přišel domů
    a pak paní Mrkvičková k nám
  • 00:12:48 a to byl šupec.
    Ale dala jsem mu to.
  • 00:12:55 Rodiče mě s bráchou - tu první vlnu
    dětí - vychovávali ručně,
  • 00:13:00 což teda spíš prováděla máma.
    Ta nás trestala.
  • 00:13:04 Opravdu ta nešla pro ránu daleko.
  • 00:13:08 Táta ne. Ale když už
    teda někdy zasáhnul táta,
  • 00:13:11 tak to už muselo být
    něco hodně vážnýho.
  • 00:13:14 Náš táta když se podíval,
    tak ani moc nemusel trestat.
  • 00:13:18 To úplně stačilo.
    To byl pohled prostě.
  • 00:13:22 On měla autoritu.
    Tatínek měl dost velkou autoritu
  • 00:13:25 a my jsme
    poměrně dost poslouchali.
  • 00:13:36 Bude z toho něco ještě?
  • 00:13:38 -To musíš zpracovat.
    -Jak když se mražený rozmrazí.
  • 00:13:43 Kdo chce pálivou?
  • 00:13:45 Nejhorší byl pan farář.
  • 00:13:47 Ten nás tady tahal vzadu
    za vlasy krátký.
  • 00:13:51 Taky jsme museli nastavit ruce
    a on nás takhle rákoskou.
  • 00:13:54 Ale farář! Ne učitel.
  • 00:13:56 Naši si víc určitě vážili věcí.
  • 00:14:00 U nás je to jako kůlnička
    na dříví, mi přijde.
  • 00:14:04 Když děti něco počmářou,
    tak se často stane,
  • 00:14:08 že si toho ani nevšimnu,
    natož aby za to dostaly vynadáno.
  • 00:14:12 To se v mém dětství
    vůbec nemohlo stát.
  • 00:14:16 Trestaj mě za to,
    že jsem většinou jako drzej.
  • 00:14:20 Jsem hodně drzej podle mě.
  • 00:14:25 A trestají mě všelijak.
    Dřív jsem musel i esej napsat
  • 00:14:32 na téma Proč jsem drzý.
    Nebo Základy slušného chování.
  • 00:14:39 Táta vždycky,
    když jsem něco provedla,
  • 00:14:42 tak si se mnou sedl a potom řekl,
  • 00:14:47 ať jdu do ložnice a po cestě
    si vyberu u něj ve skříni pásek.
  • 00:14:51 Tak jsem si vybrala pásek
  • 00:14:53 a on mi řekl,
    kolik si myslím, že zasloužím.
  • 00:14:56 Já jsem řekla, že dvě, a on řekl:
    A třetí dostaneš, že jsi lhala.
  • 00:15:01 Dal mi tři
    a tím celá akce skončila.
  • 00:15:04 A ještě mě odvedl do ložnice,
    že u toho jako nikdo nebyl.
  • 00:15:07 Jelikož jsme zlobili tenkrát,
    tak tatínek říkal:
  • 00:15:11 "Mazejte do postele spát!?
    Sestra nestačila vyhodit žvýkačku
  • 00:15:15 a šoupla si ji za ucho.
    Ona se jí přilepila do vlasů
  • 00:15:18 a co teď se žvejkačkou?
    Tak já jako hodná sestřička
  • 00:15:22 jsem jí všechny ty vlasy
    s tou žvýkačkou vykousala.
  • 00:15:27 Šla jsem jako na záchod
    a zahodila to do záchodu.
  • 00:15:32 Ségra na to dodnes vzpomíná,
    jaká jsem byla hrozně hodná
  • 00:15:36 a obětavá sestra.
  • 00:15:48 My jsme měly spolu pokoj
    a tam se občas děly věci.
  • 00:15:53 -To jo. -Jedna chtěla poslouchat
    rádio, druhá chtěla spát.
  • 00:15:57 Jedna chtěla mít rozsvíceno,
    druhá zhasnuto.
  • 00:16:00 Takže to teda...
    Ale myslím, že to bylo dobře,
  • 00:16:03 protože vztah těch sourozenců
    to nějakým způsobem sblíží.
  • 00:16:06 Já si teda nemyslím,
    že by to sbližovalo.
  • 00:16:15 Když něco bylo špatně,
    tak jsem dostala zaracha,
  • 00:16:18 že jsem nesměla ven.
    Nebo když jsem byla starší,
  • 00:16:21 tak táta mně na půl roku zakázal
    na zábavy nebo něco takovýho.
  • 00:16:27 Takže odměna pak byla,
    že nebyl trest.
  • 00:16:32 My jsme žádný odměny
    moc nedostávali konkrétní za něco.
  • 00:16:37 Naši na nás jednou zkoušeli,
    že když budeme uklízet něco navíc,
  • 00:16:41 že nám za to dají dvacku,
    ale to se neujalo.
  • 00:16:44 Nebo nějaký peníz.
    Nebo třeba za vysvědčení
  • 00:16:46 Bylo samozřejmý,
    že máme samý jedničky.
  • 00:16:49 Nevzpomínám si, že bychom dostávali
    nějaký zvláštní odměny.
  • 00:16:52 Já určitě ne za vysvědčení.
  • 00:16:55 Odměny mám většinou
    spíš jako psychický.
  • 00:16:59 A to jsem rád.
  • 00:17:10 Pořádně se chytni!
    Zahákni se jako Martínek, Kubíku!
  • 00:17:15 Pusinky dostávám od sourozenců,
    od mámy a od táty.
  • 00:17:22 -A od babiček?
    -To taky. A od babiček.
  • 00:17:35 Já jsem mým rodičům vykala.
    Já jsem netykala rodičům.
  • 00:17:39 Bratr už tykal, ale já jsem
    jim vykala. A bylo to hezký.
  • 00:17:44 Maminka byla
    taková tou nemocí sešlá,
  • 00:17:48 ale tatínek byl dobrej.
    Ten vždycky nás podporoval ve všem.
  • 00:17:53 -A pomazlit jste se mohla?
    -Jo. Pomazlit jsem se mohla.
  • 00:17:57 Oni nás měli rádi.
  • 00:17:59 S mámou i s tátou
    samozřejmě bylo mazlení.
  • 00:18:03 Já se s ní pomazlím i dneska.
    Chytnu jí kolem ramen a...
  • 00:18:07 Naše máma byla ode mě
    poměrně málo věkově.
  • 00:18:11 Ona mě měla v 19 letech.
  • 00:18:13 A byla taková,
    že se trošku za ty pusy styděla.
  • 00:18:16 Tenkrát to taky nebylo tak běžný,
    jako teď se to vidí.
  • 00:18:24 Nejhezčí, co bylo,
    co pro nás hodně znamenalo,
  • 00:18:27 když táta jezdil
    jenom jednou týdně domů,
  • 00:18:30 tak jsme k němu v neděli vlezly
    do postele, každá z jedný strany
  • 00:18:33 a on nám vypravoval pohádky.
    Ale to nebyly pohádky klasický.
  • 00:18:37 To byly takový
    šifrovaný zprávy prostě.
  • 00:18:40 O přírodě většinou.
    Jak ten kanec...
  • 00:18:48 Nejsem z těch rodičů asi,
    co se mazlej.
  • 00:18:53 Na to má spíš maminku.
  • 00:18:56 Když jsem měla potřebu se svěřit
    nebo se s mamčou pomazlit,
  • 00:18:59 tak to jo. Vždycky. I s taťkou.
  • 00:19:05 Víš, jak to vidím? Maminka třeba
    nesla náruč sena nebo něčeho
  • 00:19:11 a tatínek po dvoře šel proti ní.
    Chyt jí, dal jí pusu a zase šli.
  • 00:19:17 Měli se rádi. Opravdu.
  • 00:19:41 Dnešní člověk
    se nemůže spolehnout na to,
  • 00:19:44 že mi mí rodiče
    dají spolehlivý návod,
  • 00:19:47 že mi příručka
    pediatra nebo psychologa,
  • 00:19:50 která je deset let stará,
    něco řekne, protože už mezitím
  • 00:19:54 se poznání natolik posunulo,
    že všechno je jinak.
  • 00:20:00 Podívejte se jen na jednoduché
    příručky pro rodiče péče o dítě,
  • 00:20:03 kolikrát se změnila móda, co
    se týče kojení, výživy, oblékání.
  • 00:20:08 Jak má vypadat dětská místnost.
    Když se na to podíváte
  • 00:20:12 za posledních třicet let,
    tak extrémní odlišnosti,
  • 00:20:15 že dnes nemáme žádnou jistotu.
    Jediná jistota je naše reflexivita
  • 00:20:19 Že neustále budeme mít na tepu
    doby, co se zrovna zjistilo,
  • 00:20:25 to všechno budeme zpracovávat,
    zvažovat a volit ty cesty.
  • 00:20:30 My jako jedinci jsme vystaveni
    té poslední zodpovědnosti.
  • 00:20:34 My jsme ti poslední zodpovědní.
  • 00:20:40 I když je to paradoxní, myslím,
    že nebezpečí je víc, než bylo,
  • 00:20:45 tak si myslím, že dáváme dětem
    větší svobodu.
  • 00:20:50 Aspoň si to myslím.
  • 00:20:52 Hodně věcí mi dovolí.
    Třeba když chci jít ke kamarádovi,
  • 00:20:58 tak většinou bez problémů.
    Většinou je podmínka,
  • 00:21:02 že musím mít věci do školy a tak.
  • 00:21:05 Rodiče rozhodně nebyli
    nikdy na nás přísní.
  • 00:21:08 Samozřejmě měli
    jsme určitý pravidla,
  • 00:21:11 ale neměli jsme
    problémy je dodržovat.
  • 00:21:14 Bylo to takový logický pro nás
    a nebyl problém.
  • 00:21:20 Moje maminka
    byla prostě ze staré školy,
  • 00:21:24 kdy se ještě rodičům vykalo.
  • 00:21:27 Prostě musely děti
    bezmezně svý rodiče poslouchat.
  • 00:21:31 A ona to chtěla vyžadovat na mně,
    Ovšem já jsem byla
  • 00:21:36 tvor opravdu nezvladatelný,
    takže já jsem neposlouchala.
  • 00:21:41 Třeba tím, že se ségrou
    se opravdu malujeme odmalička.
  • 00:21:45 -Opravdu jsme byly první ze třídy.
    -Pozor. To není pravda.
  • 00:21:49 Nesměly jsme si malovat pusu
    a stíny, ale řasy
  • 00:21:53 jsme mohly mít namalovaný.
    A to opravdu jsme využívaly.
  • 00:21:57 Jako jít nenamalovaná někam,
    to nepřipadalo v úvahu.
  • 00:22:01 Nikolo, ty si to pleteš.
    Když se namaluješ ve škole potají,
  • 00:22:05 není to, že ti to máma dovoluje.
    -My jsme se nemalovaly potají.
  • 00:22:09 -Ty ses malovala potají? -Já ne.
    Já se do školy malovat nesměla.
  • 00:22:13 -Ale mohly jsme. -Starší sourozenec
    to vždycky vyšlape tomu mladšímu,
  • 00:22:19 takže já jsem nesměla,
    ale Nikola už v tom jejím věku
  • 00:22:23 o dva roky mladší mohla,
    protože Tereza už teď se maluje.
  • 00:22:30 Chování rodičů je jakási matrice,
    která formuje každé dítě.
  • 00:22:37 Není to možný jinak,
    protože rodiče jsou vzory.
  • 00:22:43 Někdy bohužel
    i v tom negativním smyslu slova.
  • 00:22:48 První vzory
    jsou určitě pro děti rodiče.
  • 00:22:51 To mívám často, že si připadám,
    že dělám věci jako máma.
  • 00:22:55 Pamatuju si, když Honzík
    začal chodit do školy,
  • 00:23:00 tak jsem nad ním stála
    a byla jsem strašně nervní.
  • 00:23:04 Úplně jsem jako zuřila,
    co to tam dělá,
  • 00:23:07 co to píše na ten papír.
    A přesně jsem cítila,
  • 00:23:11 jak mi za zády stojí máma.
    Úplně jako ten pocit.
  • 00:23:15 Říkala jsme si, že dělám to samý.
  • 00:23:18 Ale že by se mi to dařilo dělat
    jinak, to v jeho případě ne.
  • 00:23:21 Celá rodina mě měla hrozně ráda
  • 00:23:24 a ta rodina se uměla
    velice dobře bavit.
  • 00:23:27 Slavili bujaré Silvestry.
    Vždycky se scházeli.
  • 00:23:31 A já jsem musela,
    protože mě neměl kdo hlídat,
  • 00:23:35 vždycky třeba do půlnoci mě tam
    nechali. Seděla jsem pod stolem.
  • 00:23:39 Strašně ráda jsem naslouchala
    těm jejich rozhovorům.
  • 00:23:43 Skutečně jsem hltala to,
    co ti mí starší,
  • 00:23:46 skoro ve věku babiček a dědečků
    říkali.
  • 00:23:51 A já si myslím,
    že mně to hodně dalo.
  • 00:23:55 Myslím, že dnešní děti
    by se taky měly naučit
  • 00:23:58 víc naslouchat
    nám - dříve narozeným.
  • 00:24:19 Jedna z podstatných změn
    současného dětství je v tom,
  • 00:24:22 že dnešní dospělí především
    v té intimní sféře rodinné
  • 00:24:27 stále více chápou dítě
    jako partnera v komunikaci.
  • 00:24:32 My se také od svých dětí daleko
    více naučíme o dnešní společnosti.
  • 00:24:37 Od nich se dozvíme o věcech,
    které netušíme,
  • 00:24:41 protože žijí ve světech,
    do kterých jsme neměli v době
  • 00:24:44 našeho dětství šanci proniknout,
    protože v té době neexistovaly.
  • 00:24:52 Pokud by na to byly
    prostředky a okolnosti,
  • 00:24:55 tak bych 3 - 4 děti klidně chtěla.
  • 00:24:57 Určitě budu bydlet
    normálně v baráku.
  • 00:25:01 Dítě bych chtěla jenom jedno.
  • 00:25:04 A práci tu veterinářku,
    tu sestřičku.
  • 00:25:08 Díky tomu, co jsem měla možnost,
    když to řeknu takhle ošklivě,
  • 00:25:13 poznat, tak já rozhodně
    bych chtěla docílit toho,
  • 00:25:16 že v životě
    nebudu závislá na chlapovi.
  • 00:25:19 Já si myslím, že ženská musí být
    schopná se postarat o rodinu,
  • 00:25:22 protože nevíte...
  • 00:25:39 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2007

Související