iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
1. 1. 2007
15:55 na ČT1

1 2 3 4 5

81 hlasů
24017
zhlédnutí

Divadlo bláznivých dramat Borise Rösnera

Dokumentární portrét klasika českého divadla natáčený v průběhu posledních tří let hercova života

56 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Divadlo bláznivých dramat Borise Rösnera

  • 00:00:01 Víte,...
  • 00:00:03 ono se říká, že divadlo
    je chrám, že jo -
  • 00:00:05 to je taková
    vznešená věta,
  • 00:00:08 kterou člověk -
    když je mladej -
  • 00:00:11 tak ji vnímá s takovým
    legračním odstupem, jo,
  • 00:00:15 ale je pravda, že...
  • 00:00:19 to kněžský povolání -
    neboť je to kazatelství -
  • 00:00:25 se tomu hereckýmu
    často velmi podobá,
  • 00:00:27 protože... herec velmi
    často taky káže.
  • 00:00:32 Moralizuje.
  • 00:00:34 Dokonce snaží se
    přimět ty,
  • 00:00:37 co tam seděj v tom
    hledišti k tomu,
  • 00:00:38 aby mu věřili,
    aby ho poslouchali.
  • 00:00:40 A... ten kněz vlastně
    nedělá nic jinýho.
  • 00:00:45 Ten dělá jenom tohle.
  • 00:00:47 Ten herec ještě ke všemu
    ví, že se předvádí -
  • 00:00:50 takže to dělá záměrně.
    Prostě: aby byl zajímavej.
  • 00:00:53 Kněz ne.
  • 00:00:55 Nebo kněz nesmí
    bejt zajímavej.
  • 00:00:57 Kněz musí člověka strhnout
    k té víře, že ano.
  • 00:01:00 Ale je to pravda,
    že se to chrámem stává,
  • 00:01:04 protože už i to prostředí
  • 00:01:07 má v sobě tu magiku
    takovou zvláštní.
  • 00:01:10 Dochází k různejm tajemstvím.
  • 00:01:14 Pro mě je vždycky záhada,
  • 00:01:15 že se prostě několik
    neznámých lidí -
  • 00:01:17 pět set - domluví -
    aniž by se viděli -
  • 00:01:20 tak se nějak domluvěj
  • 00:01:22 a v jistou hodinu
    přijdou na jistý místo,
  • 00:01:24 kam si sednou.
  • 00:01:26 A zase jiná parta lidí
  • 00:01:29 se domluví -
    ti jsou teda domluvený -
  • 00:01:31 přijdou, převlíknou se
    do úplně jinejch věcí
  • 00:01:33 než normálně mají
    v civilu
  • 00:01:35 a teď spolu s těma lidma,
    který sedí v tom hledišti,
  • 00:01:37 vytvářejí takový
    zvláštní tajemství.
  • 00:01:55 (inspicienta z reproduktoru)
    Je 18 hodin 55 minut.
  • 00:01:57 18:55 - za pět minut
    začínáme, prosím!
  • 00:02:03 (Töpfer) Náš dialog o herectví
    v zákulisí divadla ABC
  • 00:02:06 jsme s Borisem Rösnerem
    započali na jaře roku 2004.
  • 00:02:10 Chtěli jsme se pokusit
    pojmenovat hranici
  • 00:02:12 mezi osobním příběhem
    a divadelní fikcí,
  • 00:02:15 jež opravdový život prostupuje
    a často i pohlcuje.
  • 00:02:20 Naše putování labyrintem
    životních rolí -
  • 00:02:22 a života v rolích -
  • 00:02:24 se protáhlo na několik
    neuvěřitelných let.
  • 00:02:26 (potlesk)
  • 00:02:28 (Rösner) Vyprodaný divadlo
    je dneska úžasný.
  • 00:02:32 Ten aplaus, když trvá
    5 - 6 minut,
  • 00:02:35 no tak co ten herec
    chce víc, že jo?
  • 00:02:38 Já vždycky říkám,
    že herectví je podvod
  • 00:02:39 a z mnoha stran už jsem
    kvůli tomu byl peskován,
  • 00:02:42 že se nemá takhle nehezky
    mluvit o herectví,
  • 00:02:45 ale já vždycky dodávám,
  • 00:02:46 že to je nádhernej
    a vznešenej podvod.
  • 00:02:48 A šťastnej podvod -
    když se to daří.
  • 00:02:53 Říká se o nás,...
  • 00:02:56 že jsme pokrytci
    a zrádci,
  • 00:03:00 podvodníci a lháři,
  • 00:03:04 že podlézáme mocným.
  • 00:03:07 Jsme bezcitní vůči
    slabým - zkrátka...
  • 00:03:12 že uděláme všechno pro to,
    abychom mohli hrát.
  • 00:03:20 My nejsme lidé...
  • 00:03:24 Jsme přeludy... lidí.
  • 00:03:28 Schejbal chtěl už před lety,
    abych tady něco hrál.
  • 00:03:32 Dokonce mluvil
    o různejch titulech,
  • 00:03:35 ale on to bral jako
    návrat "na místo činu",
  • 00:03:38 poněvadž já jsem tady
    byl v angažmá 6 let
  • 00:03:40 a pak jsem tu dlouho
    samozřejmě nestál na jevišti
  • 00:03:43 a on pojal takovou myšlenku,
    že... návrat na prkna,
  • 00:03:47 kde člověk stával
    jako mladej kluk,
  • 00:03:48 může bejt v něčem zajímavej -
    což měl samozřejmě pravdu.
  • 00:03:51 Nu, jen si vládněte,
    jste-li tak mocí zpití.
  • 00:03:55 Nepřišla jsem se přít.
    Chtěla jsem slyšet jen...
  • 00:03:58 Mluvte normálně!
  • 00:04:00 Když budete křičet,
    jsou v tom jenom plíce.
  • 00:04:02 Ne duše! Víte?
  • 00:04:04 (dívka) Nu, jen si vládněte,
    jste-li tak mocí zpití.
  • 00:04:06 Nepřišla jsem se přít.
    Chtěla jsem slyšet jen...
  • 00:04:10 Musíte ho mít ráda!
  • 00:04:13 Rozumíte?
    Zkuste to znovu!
  • 00:04:15 Dělejte, jako bych
    tu nebyl.
  • 00:04:17 Chtěl jsem toliko,
    aby ta ústa milá
  • 00:04:18 nadobro odejít
    mi sama poručila...
  • 00:04:21 Omlouvám se!
    Já se to nikdy nenaučím!
  • 00:04:23 Jednoho krásnýho dne
    ve škole -
  • 00:04:26 protože taky učí na DAMU -
  • 00:04:28 běžel po chodbě,
    já proti němu,
  • 00:04:29 on takhle pod paží nesl
    hru - nebo tedy text -
  • 00:04:32 a říkal:
    "Hele, přečti si to!"
  • 00:04:34 Svým svérázným
    způsobem takovým.
  • 00:04:36 On je velmi
    svéráznej člověk.
  • 00:04:38 Je tam Zuzka někde?
  • 00:04:40 -(dívka) Ano!
    -Zuzi, pojď!
  • 00:04:43 (dívka) Říkala jsem si, že byste
    to mohl špatně pochopit.
  • 00:04:45 Mohl byste si myslet,
    že po vás toužím jen kvůli...
  • 00:04:48 Tak to někdy chodí
    mezi mužem a ženou, ne?
  • 00:04:49 -Často.
    -No vidíte!
  • 00:04:51 A já jsem vám jenom chtěla
    říct, že vás miluju.
  • 00:04:53 A to znamená?
  • 00:04:54 Znamená to,
    že mám pocit,
  • 00:04:55 jako bych předtím
    vůbec nežila.
  • 00:04:56 Co mi to tady povídáte?
  • 00:04:57 V okamžiku, kdy jsem vás
    poprvé spatřila,
  • 00:04:59 už to nejsem já.
  • 00:05:00 Já mám přece vyznávat
    lásku vám a ne vy mě!
  • 00:05:02 Večer jsem hrál v Národním -
    už ani nevím co -
  • 00:05:06 a v noci jsem to
    začal číst
  • 00:05:08 a to je takový jako,
  • 00:05:10 že začnete něco číst
    a nespustíte z toho oči.
  • 00:05:14 Protože okamžitě začne
    působit samozřejmě
  • 00:05:16 představivost a fantazie
    toho herce
  • 00:05:19 a člověk už to vidí -
    jako inscenovaný trošku.
  • 00:05:23 Teď v tom vidí
    toho Belmonda, že jo,
  • 00:05:25 poněvadž to je
    pro něj napsaný -
  • 00:05:26 to je jemu dedikovaný -
    ta hra -
  • 00:05:27 tak úplně jsem si
    představil toho Belmonda,
  • 00:05:29 jak v tom řádí -
  • 00:05:31 tenhle kaskadér hereckej,
    úžasnej...
  • 00:05:33 (muž) Jde o moji čest
    a o moje peníze, pane!
  • 00:05:36 Jak můžeš srovnávat
    mou čest se svými penězi?!
  • 00:05:39 Šel jsem k divadlu,
  • 00:05:41 abych lokal nektar umění
    plnými doušky.
  • 00:05:43 A u tebe srkám
    jen vlažnou vodu.
  • 00:05:45 Okamžitě dej ty peníze
    Pirmenovi!
  • 00:05:47 Pane Fredericku,
    za tu dobu, co se známe,
  • 00:05:48 už mi z karet dlužíte
    2.257 franků.
  • 00:05:52 Víckrát už se nenachytám!
  • 00:05:53 -30 franků.
    -Ne!
  • 00:05:55 -Antoine!
    -Ano, ano!
  • 00:05:57 Co hrajeme dnes večer?
    Nemohu si vzpomenout.
  • 00:06:00 Takže jsem to vlastně
    přečetl jedním dechem.
  • 00:06:02 Ráno mu to vracím
  • 00:06:04 a zřejmě jsem měl
    na sobě -
  • 00:06:06 na tom obličeji otřesným -
    nějakej výraz,
  • 00:06:08 protože ten Schejbal řekl...
    Podíval se na mě a říká:
  • 00:06:11 No, tak je ti jasné,
    že to musíš hrát ty!
  • 00:06:13 A nikdo jinej.
  • 00:06:15 A já jsem řekl
    takovou drzou větu:
  • 00:06:18 "Jo!"
  • 00:06:21 -Já umírám!
    -Já umírám!
  • 00:06:28 -Já umírám!
    -Já umírám!
  • 00:06:35 Je mrtvá!
  • 00:06:41 Pitomče!
  • 00:06:44 Pomoz mi!
  • 00:06:45 Já myslel, že jsi mrtvá!
    Opona!
  • 00:06:53 Přišlo mi to vlastní.
  • 00:06:55 Ty věci, který se tam dějou,
    který se tam říkaj,
  • 00:06:58 ten život, kterej on tam
    prožije - ten Frederick -
  • 00:07:01 že říká, že chceme
    na jevišti žít a umřít.
  • 00:07:04 Pod růžovými plícemi
    jsem zahlédl
  • 00:07:07 poslední stahy srdce,
  • 00:07:09 jeho agonizující komory
    se zachvěly naposledy.
  • 00:07:14 Vážně tys byl řezník?
  • 00:07:16 -Ano!
    -Ano?
  • 00:07:17 Asi jsem měl tuto noc
    zůstat s ním
  • 00:07:21 a znemožnit ten zločin.
  • 00:07:22 Asi jsem měl nad ním
    bdít a hlídat ho.
  • 00:07:25 A střežit.
  • 00:07:26 -To se nedá přežít!
    -Tedy řediteli...
  • 00:07:29 (Töpfer) Navzdory tomu,
    že česká divadelní kritika
  • 00:07:30 nepřijala inscenaci Fredericka
    v ABC s velkým nadšením,
  • 00:07:34 Boris si tu roli
    doslova užíval.
  • 00:07:37 Výlety na bulvární jeviště
    doby Francouzské revoluce
  • 00:07:41 v převlecích
    za hereckého žongléra,
  • 00:07:43 jemuž Paříž leží u nohou,
  • 00:07:45 byly jeho malé svátky
    všedního dne.
  • 00:07:48 Chvílemi to vypadalo,
  • 00:07:49 že do jiných divadel
    odcházel hrát své role,
  • 00:07:51 zatímco tady předváděl
    sebe sama.
  • 00:07:54 (publikum se směje)
  • 00:07:58 Promiňte, pane doktore,
    promiňte!
  • 00:07:59 -To půjde, důvěřujte mi.
    -To je to nejtěžší, víte?
  • 00:08:10 -Vy kulháte, pane?
    -Ano, už dva dny.
  • 00:08:14 To nesmíte psát
    v jednom kuse.
  • 00:08:15 Musíte ti nohu nechat
    taky trošku odpočinout.
  • 00:08:18 Já končím!
  • 00:08:22 Když jsme zraněni -
    nekrvácíme.
  • 00:08:24 Když nás zabijí -
    neumíráme.
  • 00:08:27 Když říkáme:
    "Miluji tě!" -
  • 00:08:30 přemýšlíme, co je
    v další replice.
  • 00:08:37 Co je to vlastně
    duše herce?
  • 00:08:40 Průvan!
  • 00:08:42 Studený vzduch
    ve vypůjčeném kabátě.
  • 00:08:47 My žijeme textama
    celej život.
  • 00:08:49 Moje matka mě vychovávala
    skrze věty na jevišti.
  • 00:08:52 Takže já jsem s ní
    nepotřeboval doma
  • 00:08:54 potom řešit ty věci
    v civilu - takzvaně.
  • 00:08:57 Když jsem neudělal úkol
  • 00:08:58 nebo jsem udělal
    problém ve škole,
  • 00:09:00 no tak matka v podstatě
    dokonale zahrála
  • 00:09:03 "trpící matku" -
    abych tak řekl.
  • 00:09:07 Poněvadž já jsem ji
    včera viděl stejnou,
  • 00:09:09 když hrála Matku Čapkovu.
  • 00:09:10 Takhle na jevišti
    jsem ji viděl trpět.
  • 00:09:13 A teď to předvedla doma.
  • 00:09:15 A já jsem nerozeznal,
    co je pravda
  • 00:09:16 a co je lež herecká.
  • 00:09:18 Jsem herec, Bereniko,
    moc mi věříš.
  • 00:09:21 Stále se pozoruji.
  • 00:09:23 Na pohřbu své matky
    jsem ale bolestně vykřikl
  • 00:09:25 a překvapilo mě,
    jak je ten výkřik krásný.
  • 00:09:28 Zkoušel jsem si ho
    stále znovu a znovu.
  • 00:09:30 Já jsem zrůda, Bereniko,
    zrůda!
  • 00:09:32 Mlč!
  • 00:09:33 Když byl pohřeb mojí matky,
    tak jsem neplakal.
  • 00:09:37 Protože jsem hrál roli
    truchlícího syna,
  • 00:09:40 jsem si uvědomil s hrůzou,
    že sedím v tom krematoriu
  • 00:09:44 a pozoruju sám sebe,
    jak vypadá pohřeb.
  • 00:09:50 Nic jiného než divadlo
    mě nezajímá.
  • 00:09:53 Když vidím Preciézku
    jak pláče,
  • 00:09:54 vím, že studuje hoře
    zlomené lásky.
  • 00:09:56 Když slyším George jak vzdychá,
    vím, že studuje žal.
  • 00:09:58 Když si představím
    svůj smutek
  • 00:10:00 až mě jednou opustíš,
  • 00:10:02 už se těším, jak budu
    studovat zoufalství.
  • 00:10:04 Pak jsem si přečet tuhle hru
    a tam je to napsaný.
  • 00:10:07 Tam je to napsaný -
    ta věta!
  • 00:10:09 Proto jsem říkal, že je to
    úplně apokalyptický,
  • 00:10:11 poněvadž tam jsou věty,
    který já už jsem před...
  • 00:10:14 x lety třeba například
    říkal studentům.
  • 00:10:17 O stavu duše člověka,
    kterej už má "odžalováno" -
  • 00:10:21 tedy že už má žal
    za sebou -
  • 00:10:24 a najednou sedí uprostřed
    těch truchlících
  • 00:10:25 a protože je herec,
    tak vnímá tu hudbu,
  • 00:10:29 jak je to narežírovaný,
  • 00:10:31 kouká na ty kolegy,
  • 00:10:33 ty herce z těch divadel
    různejch, který tam byli,
  • 00:10:35 jak pláčou,
  • 00:10:37 jestli je to blbý
    nebo dlouhý -
  • 00:10:39 takovýhle hrůzy
    mě napadaly.
  • 00:10:42 A to jim říkám -
    těm studentům.
  • 00:10:44 A říkám, že to je
    součást herectví,
  • 00:10:45 to je součást
    tvorby osobnosti.
  • 00:10:48 (hoch) Já nebyl stvořen
    pro milostné hrátky.
  • 00:10:52 V zrcadlech lásky
    nehledám svou tvář.
  • 00:10:57 Nahrubo ražen,
    láskou nedotčen,
  • 00:11:04 nemám proč předvádět
    svou zpotvořenost
  • 00:11:08 před krásnou potvůrkou,
    co kroutí zadkem.
  • 00:11:11 (Rösner) Bezva, bezva!
    Pojď ještě jenom jak jdeš!
  • 00:11:14 A jenom si sedej tak,
    aby ta noha fungovala
  • 00:11:16 a ta druhá ne.
  • 00:11:18 Jak on to má naučený,
    rozumíš?
  • 00:11:20 To není poprvé,
    co zkouší chodit -
  • 00:11:22 on už to umí.
  • 00:11:24 On ví, že když si sedá,
  • 00:11:26 tak musí tuhle nohu pokrčit
    a tamta se natahuje.
  • 00:11:29 Úplně automaticky.
  • 00:11:30 Nedávej na to důraz -
    jako neukazuj nám to.
  • 00:11:33 Mělo by to bejt
    opravdu en passant.
  • 00:11:36 On umí vylézt na koně -
    takovýmhle způsobem.
  • 00:11:40 Jako kdybys to říkal tomu
    svýmu stínu, kterej vidíš.
  • 00:11:43 A ten stín je naddimenzovanej,
    samozřejmě.
  • 00:11:45 Neboť je delší, že jo,
  • 00:11:47 takže on když stojí
    a svítí na něj slunce,
  • 00:11:50 tak on ten stín
    ještě jako mu pomáhá,
  • 00:11:53 protože on má 6 metrů
    ten stín.
  • 00:11:55 To znamená,
    že je velikej.
  • 00:11:57 Tak on jako kdyby to
    říkal tomu stínu.
  • 00:11:59 Jako kdyby s ním vedl
    ten dialog a...
  • 00:12:01 Líbím se ti?
    Nelíbím se ti?
  • 00:12:03 Líbíme se si?
    My dva dohromady?
  • 00:12:05 Jo? Je to taková
    směs vzteku,
  • 00:12:07 ale i toho...
    zvláštního sebeuspokojení.
  • 00:12:11 On má takovou tvář,
  • 00:12:13 která se moc jako
    nehejbe, nemimikuje.
  • 00:12:15 Ona je taková...
    zvláštně nenapadnutelná.
  • 00:12:21 Stůj!
    A položte tu mrtvolu!
  • 00:12:27 (dívka) Ty hnusný ďáble!
  • 00:12:29 Který černý mág
  • 00:12:32 tě poslal zhanobit
    obřady křesťanské lásky?
  • 00:12:37 (Rösner) Zkus chtít
    nebejt smutná!
  • 00:12:40 Jako ta Anna.
  • 00:12:42 Spíš chtěj bejt důstojná.
  • 00:12:47 Jako že ty slzy...
    nepustím. Jo?
  • 00:12:51 Je pozorovaná,
  • 00:12:53 je na to zvyklá,
    že je pozorovaná, jo?
  • 00:12:57 To není soukromej žal.
    To je královskej žal!
  • 00:13:00 Ona to ví,
    že je pozorovaná.
  • 00:13:03 To tyhlety lidi
    na to mají grif.
  • 00:13:05 Oni ví, že jsou pozorovaný,
    tak se podle toho chovaj.
  • 00:13:08 Jako já teďka před kamerou.
  • 00:13:10 Vždycky jsi snil
    o krvavých... vraždách.
  • 00:13:14 Zabil jsi tady toho krále?
  • 00:13:16 -To připouštím.
    -Tak ty to připouštíš?
  • 00:13:19 Ty prase!
  • 00:13:22 Jsi jako mor
    a zpotvořenost sama!
  • 00:13:25 Dovol mi, prosím,
    do chřtánu ti vrazit
  • 00:13:28 úplný počet skutečných
    tvých vin.
  • 00:13:30 Tak on žije, ty idiote!
  • 00:13:32 Až do týhletý doby
    to je...
  • 00:13:34 Pojď ještě jednou!
  • 00:13:35 Oni však mrtví jsou -
    a tvojí rukou!
  • 00:13:38 (hoch) Já tvého muže
    jsem nezabil.
  • 00:13:39 Aha! Tak on žije?
  • 00:13:41 Nezdůrazňuj,
    že to je hnusný!
  • 00:13:44 To je fascinovaně hnusný!
  • 00:13:46 Ty to vidíš
    otevřenejma očima.
  • 00:13:48 Když uděláš tohle, tak ze sebe
    děláš jakoby zlou.
  • 00:13:51 Na to se ti vyprdnu.
  • 00:13:52 To zlá seš dost.
    Pojď!
  • 00:13:57 (Rösner) Režisér to musí
    vědět jednou větou.
  • 00:13:59 Říct: Ne, tohle je lepší!
    Teď! Takhle!
  • 00:14:01 Udělej to tak! Vrať se!
    Tamto udělej!
  • 00:14:03 Musí bejt takovej
    zkratovitější než herec,
  • 00:14:05 kterej má to pole toho
    vyjádření jakoby širší.
  • 00:14:09 Režisér ho má...
    v holejch větách -
  • 00:14:13 abych tak řekl -
  • 00:14:14 nebo když se vyjadřuje,
    když režíruje.
  • 00:14:16 Takže to je těžký
    se třeba naučit -
  • 00:14:18 nebejt ukecanej režisér!
  • 00:14:20 Já to často mívám -
    teda bohužel.
  • 00:14:23 Já si myslím, že už si
    začínáme jakoby rozumět -
  • 00:14:25 v tom výkladu, jo,
    konečně.
  • 00:14:27 Že... Věřte mi,
    že se nejvíc vyplácí,
  • 00:14:33 když se jakoby střídá
    taková ta velká emoce
  • 00:14:39 s tím pozastavením
    jakoby -
  • 00:14:41 kterýmu já říkám tedy
    "rácio" - v úvozovkách.
  • 00:14:45 To nejvíc hraje,
    poněvadž to dělá rytmus.
  • 00:14:48 I tý scény - mimo jiné.
    Kdybys to celý provzdychala...
  • 00:14:51 (dívka) No jo, ale aby to právě
    nebylo jen takový střídání...
  • 00:14:54 (Rösner) To nesmí bejt
    jenom střídání.
  • 00:14:56 To je jedno totiž,
    kde to je,
  • 00:14:58 to je jedno, na kterým
    místě to přijde.
  • 00:15:00 To vy si sami jakoby
    vevnitř určujte,
  • 00:15:04 kdy už jakoby
    nejvíc člověk cejtí,
  • 00:15:06 že by se rozskočil,
  • 00:15:09 tak najednou...
    se musí usebrat,
  • 00:15:12 protože by se mu
    roztrhlo srdce.
  • 00:15:15 Já mám tady z jedný
    strany Macháčka,
  • 00:15:16 z druhý strany Krejču,
  • 00:15:18 tady někde mám Horanskýho,
  • 00:15:20 tady mám Kříže,
    tady mám Moskalyka,
  • 00:15:22 tady mám Jirku Bělku,
    tady mám Hášu -
  • 00:15:25 a teď bych jich mohl jmenovat
    ještě samozřejmě hodně
  • 00:15:28 a ne že bych...
  • 00:15:31 To je stejný, jako když
    mě učil Voska,
  • 00:15:33 tak já nehraju divadlo,
    jako ho hrával Voska.
  • 00:15:36 Já když teda režíruju,
  • 00:15:38 tak nerežíruju tak,
    jako režíruje Macháček.
  • 00:15:40 Akorát ho tady někde
    za uchem mám.
  • 00:15:43 A to jsou spíš
    emotivní vzpomínky
  • 00:15:46 než vyloženě slova nebo věty,
    který oni říkali,
  • 00:15:50 ale jako kdyby mě
    tak hlídali.
  • 00:15:54 Jako kdyby jeden říkal:
  • 00:15:55 Už drž hubu!
    Už moc kecáš!
  • 00:15:56 A druhej říkal:
  • 00:15:57 To říkáš blbě,
    protože oni ti nerozumějí!
  • 00:16:00 To se pozná z prázdnejch
    očí toho herce,
  • 00:16:02 že on neví, co chcete.
  • 00:16:05 Takže jsou tady někde
    asi furt kolem mě -
  • 00:16:07 jako jsou mí herecký
    pedagogové furt ve mně,
  • 00:16:09 nějak kolem mě.
  • 00:16:19 (Rösner) Jste tady?
  • 00:16:22 -Jsem.
    -Neříkejte nic!
  • 00:16:24 (Rösner) Vím, kdo jste.
  • 00:16:26 Je vám přibližně dvacet,
  • 00:16:27 vaše dětství bylo
    nekonečná poušť
  • 00:16:29 a vaši rodiče idioti.
  • 00:16:31 Váš život byl smutný
    jako zimní soumrak.
  • 00:16:33 Už jste se nemohla dočkat,
  • 00:16:35 až budete mít krásný pás,
    krásné poprsí
  • 00:16:36 a taky trochu vyzývavosti.
  • 00:16:37 Zkrátka: nemohla jste
    se dočkat,
  • 00:16:39 až z vás bude žena -
    nemám pravdu?
  • 00:16:40 (dívka) Jsem žena,
    to je pravda.
  • 00:16:42 No, teď máte 3 možnosti:
  • 00:16:44 sebevraždu, svatbu
    nebo divadlo.
  • 00:16:46 Sebevražda je riskantní,
  • 00:16:47 manželství se může povést,
    ale nejde to tak rychle -
  • 00:16:49 zbývá divadlo:
    proč to nezkusit, že?
  • 00:16:50 Půjdu k divadlu -
    hlas špatný nemám,
  • 00:16:52 ošklivější než ty ostatní
    taky nejsem.
  • 00:16:54 Mám pravdu nebo ne?
    Ale najednou váháte!
  • 00:16:57 Za všechno se platí.
  • 00:16:58 Stáváte se obětí mužské
    žárlivosti a intrik,
  • 00:17:01 bojíte se pádů
    ještě než jste vzlétla.
  • 00:17:03 Řeknete si: potřebuji
    nějakého ochránce.
  • 00:17:05 Co kdybych zašla
    za Frederickem Lemaitrem?
  • 00:17:07 V Paříži jsou také jiní
    s velkým talentem.
  • 00:17:10 -Cože?!
    -(publikum se směje)
  • 00:17:13 (dívka) Mohla jsem si
    také říct,
  • 00:17:14 že zajdu za Bocagem
    nebo Deburauem.
  • 00:17:17 A ještě ke všemu je drzá!
  • 00:17:19 Ale to nevíte, že pokud
    jde o ženy,
  • 00:17:21 mám mnohem horší
    pověst než oni?
  • 00:17:23 Já na škole nic
    jinýho neučím
  • 00:17:25 než partnerství -
    v podstatě.
  • 00:17:26 Protože sám to
    na tom jevišti vyžaduju.
  • 00:17:29 Od tý partnerky,
    ale i od sebe:
  • 00:17:31 Co dát, co víc dát,
    aby to...
  • 00:17:34 A mně se vždycky
    stalo - zatím -
  • 00:17:36 že jsem se do svých
    partnerek zamilovával.
  • 00:17:42 Tři slova, Romeo -
    pak dobrou noc!
  • 00:17:45 Rozumíš: a těma slovama
    říkáš úplně jiný věci.
  • 00:17:49 Slibuješ, zaklínáš,
    přísaháš -
  • 00:17:51 a ty slova jsou
    jenom pomocný.
  • 00:17:54 Jestli máš se mnou
    čestné úmysly
  • 00:17:56 a chceš si mě vzít,
  • 00:17:59 pošli zítra zprávu
    po někom, koho pošlu,
  • 00:18:01 kdy a kde se bude
    konat svatba.
  • 00:18:04 A teď by tady
    byli hodinu!
  • 00:18:06 Proto můžeš
    klidně ležet,
  • 00:18:07 protože jsou jak děti,
    rozumíš?
  • 00:18:10 Už nevím, co jsem ti to
    vlastně chtěla.
  • 00:18:13 (Rösner) No, to je hezký!
  • 00:18:15 (hoch) Rád počkám, až si
    vzpomeneš, má lásko,
  • 00:18:20 Nevzpomenu.
  • 00:18:21 (Rösner) To je hezký!
  • 00:18:24 Když jsi tu,
    myslím jen na to,
  • 00:18:27 jak krásně je mi
    s tebou.
  • 00:18:30 (Rösner) Kdybys plakala
    u toho štěstím,
  • 00:18:31 tak je to úplně ideální,
    Evo.
  • 00:18:34 (Rösner) Na první místě
    je vášeň!
  • 00:18:37 Ať už v jakékoliv podobě.
  • 00:18:39 Jestli v lyrické
    nebo lyricko-komické,
  • 00:18:44 nebo v odporné,
  • 00:18:47 nebo v bázni
    jeden druhýho,
  • 00:18:50 nebo v totálním
    hledání pravdy -
  • 00:18:54 jaksi filozofický.
    To je úplně jedno!
  • 00:18:57 Vždycky je pod tím vášeň.
    Vášnivost pro tu věc.
  • 00:19:02 Neztraťte sexus,
    kterej každá ta postava má.
  • 00:19:06 Sexuální tenzi.
  • 00:19:08 To, že ti lidi se k sobě
    vlastně nikdy nedostanou,
  • 00:19:12 ale jinak vás v podstatě
    chválím strašně,
  • 00:19:14 protože je to...
  • 00:19:17 Vypadá to - promiňte -
    že jste to vzali za svý.
  • 00:19:21 Já z nikoho necejtím
    nějakou trému,
  • 00:19:25 nebo nějaký vědomí,
  • 00:19:27 nebo nějaký takový
    pohybování se
  • 00:19:30 na takovým tenkým ledě,
  • 00:19:32 o kterým nevím,
    jestli dělám dobře.
  • 00:19:34 Prostě to děláte dobře!
  • 00:19:36 Musíte to chtít
    dělat dobře.
  • 00:19:38 A to sebevědomí potom
    dodělá ten výkon.
  • 00:19:42 Já když odcházím
    ze školy večer,
  • 00:19:44 tak jsem strašně unavenej,
    ale vždycky jdu hrát.
  • 00:19:45 A já si tady vlastně
    jakoby odpočinu,
  • 00:19:47 protože je vykradu.
  • 00:19:49 Jejich energii prostě,
  • 00:19:51 že to člověk jakoby
    do sebe vstřebá. To...
  • 00:19:54 Takže v něčem je to
    i inspirativní,
  • 00:19:57 že ta síla se přelejvá
    i do mě.
  • 00:19:59 Omlouvám se, já se to
    nikdy nenaučím!
  • 00:20:01 Vy snad pochybujete o mých
    pedagogických schopnostech?
  • 00:20:03 -Ne, to ne.
    -No tak, do toho!
  • 00:20:09 Nedostatek talentu
    je jenom málo odvahy!
  • 00:20:11 Šup, do toho, ještě jednou!
  • 00:20:12 On člověk nestárne
    při tom. Nebo nekamení.
  • 00:20:16 Nevytesává se sám
    do svejch vlastních pomníků,
  • 00:20:19 jak se některejm kolegům
    stává, když stárnou.
  • 00:20:22 (zpívají)
  • 00:20:34 (Rösner) Hlavně, že je
    člověk s mladejma lidma.
  • 00:20:36 To je strašně důležitý -
    že sám je kluk pořád.
  • 00:20:39 (zpívají)
  • 00:20:50 Tak pane Rösnere,
    děkuju vám.
  • 00:20:54 Zlomte vaz!
  • 00:20:56 (nesrozumitelný hovor)
  • 00:21:02 (Rösner) Já jsem se nikdy
    před nima netajil,
  • 00:21:04 že by to byl nějakej
    ideální svět,
  • 00:21:05 nebo že by to byl svět,
    kde se proplouvá tak lehce...
  • 00:21:11 Každej první velkej úspěch,
  • 00:21:13 vždycky následuje
    nějakej pád,
  • 00:21:16 neboť trest kráčí
    vzápětí hříchu -
  • 00:21:19 jak říká klasik.
  • 00:21:21 A já jsem se nikdy před svejma
    studentama netajil,
  • 00:21:25 že to prostředí je krutý,
  • 00:21:27 že to je "loktařina" -
    někdy,
  • 00:21:33 aby se naučili
    odbourat zákulisí,
  • 00:21:36 takzvaně zákulisní řeči,
    pomluvy, závisti.
  • 00:21:40 Já jsem se nikdy netajil -
  • 00:21:42 vždycky jsem jim to
    říkal od začátku -
  • 00:21:43 že to takhle je,
    že to je krutý prostředí -
  • 00:21:45 ale krásný.
  • 00:21:47 Prosím vás, všichni si
    máte zapsat "jedničky" -
  • 00:21:50 vzkazuje vám paní Ulrychová -
    datum...
  • 00:21:52 My vám to jenom podepíšem.
  • 00:21:54 Ten ročník byl takovej...
  • 00:22:00 No, zamiloval jsem se
    do něj hodně, no.
  • 00:22:04 Ale asi je to taky tím,
  • 00:22:05 že oni to divadlo
    chtějí dělat.
  • 00:22:07 To už se mi dlouho nestalo,
  • 00:22:08 že by všichni z toho ročníku,
    všech deset,
  • 00:22:11 šlo vlastně k divadlu.
  • 00:22:13 No, plakali jsme, no.
    Plakali jsme.
  • 00:22:14 My dospělí.
    Tedy my starci.
  • 00:22:21 Roberte!
  • 00:22:22 Roberte?
    Řekla jste Roberte?
  • 00:22:26 Vy jste i snad ten
    známý Robert?
  • 00:22:30 Ano! Ano!
    Já jsem Robert Macair.
  • 00:22:38 Sám Robert Macair!
  • 00:22:41 Zadržte! Zadržte je!
  • 00:22:44 (vzrušené hlasy)
  • 00:22:49 Chyťte je! Chyťte je!
  • 00:22:51 (Töpfer) Postava Fredericka
  • 00:22:53 byla jen jedna ze tří
    velikých hlavních rolí,
  • 00:22:55 které Boris Rösner
  • 00:22:56 během té jedné sezóny
    přivedl na svět.
  • 00:22:59 Takový trysk
    ze scény na scénu
  • 00:23:01 snad nikdo v českém divadelním
    světě nepamatoval.
  • 00:23:14 Voska říkal: Na tom jevišti
    musíš chcípnout!
  • 00:23:17 Jako se vším všudy.
  • 00:23:19 Ne, že se vydat fyzicky,
    kdy člověk na konci nemůže -
  • 00:23:22 to stejně tak je -
    ale jako...
  • 00:23:26 Ta herecká duše má
    nekonečnej obsah,
  • 00:23:29 je obrovská,
    je naplnitelná,
  • 00:23:32 tam se dá nelejt
    hektolitry věcí:
  • 00:23:35 citů, stavů, vášní,
  • 00:23:37 a je to nekonečně
    naplnitelný.
  • 00:23:39 Ale to všechno nekonečno
    tam na tom jevišti -
  • 00:23:42 za ty dvě a půl hodiny -
    musíte odevzdat.
  • 00:23:44 To tady je plno
    na tom jevišti.
  • 00:23:47 Musí tu bejt
    samej Rösner.
  • 00:23:48 Takhle po kolena
    se v něm brodit.
  • 00:23:52 Jinak to nemá cenu.
  • 00:23:53 (zpívají)
  • 00:24:03 (Töpfer) Ve svém poklusu
  • 00:24:04 Boris dost často
    vzpomenul na mámu,
  • 00:24:06 která opustila tento svět
    předčasně.
  • 00:24:09 Maminka - Jarmila Horská -
    zemřela v třiapadesáti.
  • 00:24:13 Právě v době, když Boris
    poprvé hrával v ABC.
  • 00:24:17 Magickou, vytouženou -
  • 00:24:18 a zdálo se, že i osvobozující
    čtyřiapadesátku
  • 00:24:22 Boris oslavil
    v kostýmu Fredericka.
  • 00:24:24 Tedy v době, kdy se
    do ABC opět vrátil.
  • 00:24:31 (režisér) Tak jak?
  • 00:24:34 -(režisér) Zase malá smrt?
    -No, tak trošku.
  • 00:24:38 Dneska to bylo náročný,
    protože tady je vedro strašný.
  • 00:24:40 Dneska - jak už je červen -
    tak už je to takový...
  • 00:24:43 Dusno, není vzduch a...
  • 00:24:46 A jak je narváno,
    tak je vydejchanej sál,
  • 00:24:50 ale zase to bylo hezký
    představení, si myslím,
  • 00:24:51 takový...
  • 00:24:54 Takový živý.
    Jéžišmarjá!
  • 00:24:57 A mé poslední
    představení sezóny -
  • 00:24:58 to je takový jako...
  • 00:25:01 Já nevím, kolik jsem
    jich letos měl,
  • 00:25:02 ale bylo toho hodně.
  • 00:25:04 Přibližně 20 měsíčně -
  • 00:25:07 tak to je takových
    200 představení.
  • 00:25:09 Za těch 10 měsíců
    to je dost.
  • 00:25:12 Svůj širák
    odhazuji v dáli...
  • 00:25:19 A s grácií.
  • 00:25:23 Tam leží on.
  • 00:25:26 Plášť zvolna spouštím,
    jenž mě halí...
  • 00:25:32 Rozepínám sponu
    a tasím kord...
  • 00:25:35 (Töpfer) Boris miloval
    šermování
  • 00:25:37 a duely všeho druhu.
  • 00:25:39 Měl to v krvi
    po dědečkovi,
  • 00:25:41 jenž si po boku německého
    císaře Maxmiliána
  • 00:25:43 vysloužil rytířský titul
    ve válkách proti Švédům.
  • 00:25:47 Dlouho se však Sixtus Rösner
    von Ingolstadt
  • 00:25:50 svým erbem doma nepyšnil.
  • 00:25:55 Porušil zákaz
    hrdelních soubojů
  • 00:25:57 a musel uprchnout
    z rodné země.
  • 00:26:00 Provázelo jej prokletí
    ženy poraženého soka,
  • 00:26:03 která zapřísáhla
    nebe i peklo,
  • 00:26:05 aby nikdo z rodu Rösnerů
  • 00:26:06 nepřežil věk skonu
    jejího manžela -
  • 00:26:09 tedy pětapadesátku.
  • 00:26:11 Sixtus Rösner se odstěhoval
    na své zboží nedaleko Rýmařova,
  • 00:26:15 kde rod nadále zakotvil.
  • 00:26:17 Tudy vedla cesta
    jeho pravnuka
  • 00:26:19 na prkna českých divadel,
  • 00:26:21 kde pak s rytířským
    odhodláním
  • 00:26:22 šermoval v kostýmech
    francouzských šlechticů,
  • 00:26:25 či s vnitřním pohrdáním
    k movitým statkům
  • 00:26:28 hrál Moliérova Lakomce.
  • 00:26:31 Ukradli mi moje peníze...
  • 00:26:37 Kdo to udělal?
  • 00:26:40 Kde je? Kam se schoval?
  • 00:26:44 Co mám dělat?
  • 00:26:46 Zůstat tady?
    Běžet za ním?
  • 00:26:52 Není támhle?
  • 00:26:55 Není tadyhle?
  • 00:26:58 Stůj! Stůj, ty zloději!
    Stůj!
  • 00:27:00 Vrať mi moje peníze!
  • 00:27:02 Ježíš! To jsem já!
  • 00:27:05 Já už se těším, až si
    pozejtří oblíknu montérky,
  • 00:27:08 jedno tričko
  • 00:27:11 a do půlky srpna
    to nesundám.
  • 00:27:13 Já si u toho odpočinu -
    u tý fyzický práce.
  • 00:27:15 Úplně nejvíc, vlastně.
  • 00:27:18 Prázdná hlava...
  • 00:27:21 Pivo - který nepiju
    normálně!
  • 00:27:24 Tak o prázdninách si
    vždycky sednu,
  • 00:27:26 v pět se vykoupu - nebo v šest -
    a sednu si na zápraží,
  • 00:27:28 zapálím cigáro -
    a už to do mě jede.
  • 00:27:32 Na to se moc těším -
  • 00:27:33 koukat se do zahrady
    a nic nedělat.
  • 00:27:35 Člověk na ty prázdniny
    úplně vypne -
  • 00:27:37 pokud tedy nemá
    nějakou práci,
  • 00:27:38 tak se stane takovým
    "civilem".
  • 00:27:41 I když - jak s oblibou říkává
    moje žena a moje dcera -
  • 00:27:43 já i hřebíky zatloukám
    jako herec.
  • 00:27:45 Trošku u toho
    hraju divadlo.
  • 00:27:47 Ale potom ten návrat
    je...
  • 00:27:50 Ono to možná zní směšně,
  • 00:27:51 všichni se na ty prázdniny
    vždycky hrozně těšíme,
  • 00:27:53 ale uprostřed toho srpna
    už skoro...
  • 00:27:56 začínáme bejt nedočkaví -
  • 00:27:59 co zase bude,
    co budeme zkoušet,
  • 00:28:01 jak to budeme zkoušet,
    jak se to povede.
  • 00:28:04 Je to opravdu nějak magický.
    Člověka to přitahuje zřejmě.
  • 00:28:09 Protože po těch
    dvaatřiceti letech
  • 00:28:11 už by občas mohl říct,
    že už dost,
  • 00:28:14 nebo že už si dá třeba
    rok pauzu nebo...
  • 00:28:17 Když by na to neměl,
    samozřejmě, že jo.
  • 00:28:19 Ale... nevím.
  • 00:28:21 Je v tom magika
    nějaká zvláštní.
  • 00:28:23 To je prostě...
    ten prach smradlavej
  • 00:28:27 a ty duše těch
    mrtvejch herců,
  • 00:28:29 kteří na nás
    takhle koukaj.
  • 00:28:30 Tady někde je pan Voska
  • 00:28:32 a furt na mě kouká,
    jak to tady kazím.
  • 00:28:37 -Kdy si mě vezmeš?
    -Já?
  • 00:28:39 Je to v novinách.
  • 00:28:41 Myslíš, že noviny píšou
    vždycky pravdu?
  • 00:28:42 -Jsi šťastná?
    -Jako nikdy!
  • 00:28:45 (Töpfer) V září -
    při "oprašovačkách" Fredericka -
  • 00:28:48 začala druhá sezóna našeho
    zákulisního dialogu o herectví
  • 00:28:51 a jeho prolínání
    s autentickým světem
  • 00:28:54 za zdmi divadelních scén.
  • 00:28:56 George, je možné
    milovat navždy?
  • 00:29:01 -Opakuješ si roli nebo co?
    -Navždy, George?
  • 00:29:04 Myslíš, že bych
    mohl milovat navždy?
  • 00:29:07 Jsme herci, Fredericku!
    Je v nás celý dav lidí.
  • 00:29:12 Dobrý! Jak chceš.
    To je na tobě.
  • 00:29:15 Tam jde o to jenom,
    že ten rychlej převlek.
  • 00:29:17 -(zabouchání)
    -Ano!
  • 00:29:27 -Pan ministr vnitra!
    -Dobrý večer, příteli.
  • 00:29:31 Mám se radovat
    nebo strachovat?
  • 00:29:35 Znáte hraběte,
  • 00:29:36 vrchního divadelního
    inspektora?
  • 00:29:38 Samozřejmě.
  • 00:29:39 -Dobrý večer, drahý mistře.
    -Dobrý večer.
  • 00:29:41 Nemohli jsme dnes bohužel
    s vámi sdílet váš úspěch.
  • 00:29:44 Měli jsme poradu
    na ministerstvu.
  • 00:29:46 Vysocí státní úředníci
  • 00:29:47 končí s prací ve stejnou
    hodinu jako komedianti.
  • 00:29:50 (smích)
  • 00:29:54 Divadlo je jistou
    platformou,
  • 00:29:57 kde se odehrávají jakési
    politické... názory
  • 00:30:01 nebo se s nima
    minimálně polemizuje.
  • 00:30:04 Zničím ho, zničím ho!
    Nebude hrát ani v komparsu!
  • 00:30:07 Povolím mu jenom prodávat
  • 00:30:10 česnek na ulici.
  • 00:30:14 -Jen česnek!
    -Pane ministře!
  • 00:30:16 Pomáhal tomu zločinci!
  • 00:30:18 Ano, ano, je to nebezpečný
    republikán!
  • 00:30:20 Pane ministře, prosím vás,
    nechte mě popravit.
  • 00:30:22 Já jsem odmítl hrát ve hře,
    kterou napsal tento pán!
  • 00:30:25 Na shledanou, pane Lemaitre!
    A mějte se na pozoru!
  • 00:30:30 Vaše výřečnost, která z vás
    udělala velkého umělce,
  • 00:30:34 by se teď mohla
    obrátit proti vám.
  • 00:30:42 Já jsem se samozřejmě -
    svým způsobem -
  • 00:30:44 dost angažoval v jistých
    politických událostech
  • 00:30:47 v tohle státě.
  • 00:30:49 Už jako student v roce 68,
    pochopitelně,
  • 00:30:52 protože jsem byl
    tak vychovávanej.
  • 00:30:53 Moje maminka...
  • 00:30:56 to na tehdejší dobu
    "po právu"
  • 00:30:58 odnesla zákazem
    umělecké činnosti,
  • 00:31:00 protože se velmi angažovala
    proti tomu systému samozřejmě.
  • 00:31:05 Takže já jsem byl
    tak vychovanej -
  • 00:31:07 víceméně v buržoasní rodině,
    dalo by se tak říct.
  • 00:31:11 Můj otec od roku 1953 nesměl
    vykonávat svoje povolání
  • 00:31:16 jako šéf opery a operety
    v Opavě.
  • 00:31:18 Musel jít z trestu osidlovat
    pohraničí víceméně,
  • 00:31:21 takže co jinýho
    bych mohl bejt?!
  • 00:31:25 Takže to samozřejmě
    člověk vnímal
  • 00:31:27 a protože jsem odmalička
    v tom divadle vyrůstal,
  • 00:31:29 tak jsem to vnímal
    velmi brzo.
  • 00:31:32 Řeknu jen jedno jediné
    slovo: Bravo!
  • 00:31:37 Bravo, drahý a velký autore!
    Bravo!
  • 00:31:39 Prosím?
  • 00:31:40 Už druhá hra
    a hned je zakázaná.
  • 00:31:43 -To je talent!
    -To je odvaha!
  • 00:31:45 Jaká reklama
    pro naše divadlo!
  • 00:31:47 Reklama?
  • 00:31:50 -Jste "prokletý" autor.
    -Prokletý autor!
  • 00:31:55 Ale nikdo mou hru neuvidí.
  • 00:31:58 No právě!
    Bude mít všechny výhody.
  • 00:32:03 A hlavně tu nejdůležitější:
    že ji nikdo neuvidí.
  • 00:32:06 (publikum se směje)
  • 00:32:10 -Nikdy?
    -No jistě!
  • 00:32:13 Psát hry, které se pak
    hrají na divadle -
  • 00:32:16 jaká banalita!
  • 00:32:18 Zakázané hry -
    to je originální!
  • 00:32:21 V tom je ta magika toho
    divadla tak ohromná,
  • 00:32:24 že na ty dvě a půl hodiny -
    pokud jste pravdivej
  • 00:32:27 a těm divákům dokážete,
    že s váma jdou -
  • 00:32:30 tak na ty dvě a půl hodiny
    vám uvěřej všechno:
  • 00:32:34 že jste zločinec,
    že jste milovník,
  • 00:32:36 že jste slaboch,
    že jste uzurpátor a že...
  • 00:32:40 A buď s váma jdou
    nebo s váma polemizujou.
  • 00:32:42 A nechtějí vás.
  • 00:32:43 Ale tím vám dávají najevo,
    že vám rozuměj.
  • 00:32:46 Takže na ty dvě a půl hodiny
    se to stává
  • 00:32:48 jistě skoro politickou
    platformou.
  • 00:32:51 Názorovou. A výměnou
    těch názorů.
  • 00:32:54 (Töpfer) Připojujeme se
    k výzvě studentů
  • 00:32:55 ze dne 18. 11. 1989,
  • 00:32:58 ve které vyslovují
    požadavek
  • 00:33:00 na vytvoření
    zvláštní vládní komise,
  • 00:33:02 která vyšetří tento
    brutální zákrok.
  • 00:33:05 Jejich požadavek
    plně podporujeme
  • 00:33:08 a obracíme se na všechna
    československá divadla.
  • 00:33:17 (Havel) A ty události
    posledních dnů ukázaly,
  • 00:33:20 jakou roli hraje
    studentstvo,
  • 00:33:23 jakou roli hraje
    divadelní obec a podobně.
  • 00:33:25 (opakovaně skandují:
    Ať žijou herci!)
  • 00:33:34 Já myslím, že je důležité
    si neustále připomínat,...
  • 00:33:39 že to byli opravdu studenti,
    kteří to všechno začali.
  • 00:33:42 Jestli jste viděli
    ty záznamy, ty filmy -
  • 00:33:46 já osobně považuji to,
    že šli naproti těm policajtům
  • 00:33:50 a dávali jim tam ty květiny
    a ukazovali jim holé ruce
  • 00:33:53 a pak se nechali bít -
  • 00:33:55 já osobně to považuji
    za hrdinskej čin!
  • 00:33:58 (potlesk)
  • 00:34:10 (Rösner) Magika toho slova
    je obrovská.
  • 00:34:12 Já si to pamatuji
    z toho roku 89,
  • 00:34:14 kdy jsme s tím panem Kemrem
    stáli na Václavským náměstí
  • 00:34:18 a on tam hovořil
    k tomu davu -
  • 00:34:20 svým úžasným ušlechtilým
    způsobem -
  • 00:34:23 a já tam byl takzvaně
    za "mladý" - tenkrát -
  • 00:34:26 jakoby vedle něj vyslanej.
  • 00:34:28 Pak jsem si od něj
    vzal ten megafon
  • 00:34:30 a říkal jsem: Prosím vás,
    já jenom vám chci říct,
  • 00:34:32 že snad ty zprávy
    o těch tancích
  • 00:34:34 nejsou potvrzený
    a tak dále a tak dále,
  • 00:34:36 a pak jsem řekl větu -
  • 00:34:38 a tam stálo - já nevím -
    kolik tisíc lidí,
  • 00:34:39 já to neumím odhadnout,
  • 00:34:41 ale tři čtvrtě Václaváku
    od toho koně dolů.
  • 00:34:45 A já jsem řekl: Prosím vás,
    musíte nás rychle pustit,
  • 00:34:46 protože já mám
    tamhle dole auto
  • 00:34:48 a my musíme jet ještě
    na Staromák a tak dále,
  • 00:34:50 a ten dav - kde by
    nepropadlo jablko -
  • 00:34:53 udělal "pfff" -
    a vytvořila se ulička.
  • 00:34:59 To bylo něco tak
    neuvěřitelnýho,
  • 00:35:02 jak ti lidi mi uvěřili
    a provedli to.
  • 00:35:06 Okamžitě jsem si vzpomněl
    na známou knížku
  • 00:35:08 "Jak chutná moc" -
    od Mňačka.
  • 00:35:11 Okamžitě mi to
    proběhlo hlavou,
  • 00:35:14 jak je to lehký
    manipulovat davem.
  • 00:35:18 Jak je to fakt lehký!
  • 00:35:21 Začaly mi zpětně
    docházet věci,
  • 00:35:23 který jsem třeba neuměl
    pochopit nebo si vysvětlit,
  • 00:35:26 jak je to možný,
  • 00:35:27 že tomu Hitlerovi
    propadlo tolik lidí!
  • 00:35:30 Zjevně i inteligentních
    v tom německým národě.
  • 00:35:33 Jak je to možný?!
  • 00:35:36 Čím to je,
    že tu masu ovládá
  • 00:35:38 jeden jedinej
    obyčejnej človíček?!
  • 00:35:47 Kéž umučí tě lože
    na němž ležíš!
  • 00:35:51 Na loži ležet bez vás
    muka jsou.
  • 00:35:55 Tak, připrav se na to!
    Ten nástup - to je lepší.
  • 00:35:58 (hoch) Má drahá lady Anno!
  • 00:36:05 Přestaňme se už
    bodat ostrovtipem!
  • 00:36:08 Zklidněme se
    a promluvme si vážně!
  • 00:36:17 Není snad ten,
    kdo zapříčinil smrt
  • 00:36:22 dvou skvělých mužů
    královského rodu
  • 00:36:26 vinen jak ten,
    kdo konal to, co musel?
  • 00:36:31 (Rösner) Je přece
    všeobecně známo -
  • 00:36:32 nebo aspoň vzdělaná
    část lidstva to ví -
  • 00:36:35 že Hitler dostával školení
  • 00:36:36 od vynikajícího
    berlínskýho herce.
  • 00:36:40 A dokonce na monolozích
    Richarda III.
  • 00:36:43 ze Shakespeara se učil,
  • 00:36:45 jak se má chovat
    při svých projevech.
  • 00:36:48 Já v době změkčilého
    kňouravého míru se rozveselím,
  • 00:36:55 jen když slunce vrhne
    můj vlastní zvrhlý stín.
  • 00:37:03 A já pak můžu chválit
    vlastní ohyzdnost.
  • 00:37:12 (Rösner) Hrát zlo
    je vzrušující strašně.
  • 00:37:16 Mít tu moc ovládat
    kohokoliv jinýho -
  • 00:37:19 ať už je silnej
    nebo slabej -
  • 00:37:21 je strašně vzrušující.
    Je to příjemný.
  • 00:37:25 On napsal jednu figuru,
    že jo.
  • 00:37:27 Respektive dvě:
    chlapa a ženskou.
  • 00:37:30 V jednom tom archetypu
    tý ženy a toho muže
  • 00:37:34 se shromáždily všechny
    ty vlastnosti,
  • 00:37:36 který v sobě máme.
  • 00:37:37 To znamená i to zlo
    i tu ďábelskost.
  • 00:37:40 I tu nevázanost prostě.
  • 00:37:42 Protože i v tom Romeovi,
    samozřejmě,
  • 00:37:44 jsou předzvěsti tragiky
    a jako špatných konců,
  • 00:37:47 který se ukazujou právě
    v Hamletovi a Macbethovi,
  • 00:37:50 a jako kdyby Ofélie byla
    Julie s větším poznáním.
  • 00:37:55 -(potlesk)
    -(žena) Pan Boris Rösner...
  • 00:37:59 ...získává Thalii 2004
    v oboru Činohra!
  • 00:38:07 Pan Boris Rösner!
  • 00:38:09 (Töpfer) Po čase
    velkých premiér
  • 00:38:10 následovala sezóna
    významných triumfů.
  • 00:38:13 Boris během několika měsíců
  • 00:38:15 posbíral všechny tři
    největší ceny,
  • 00:38:17 které české divadelní nebe
    svým hercům rozděluje.
  • 00:38:21 Dobrý večer!
    Já jsem to opravdu nečekal,
  • 00:38:23 protože už jsem toho
    dostal dost letos
  • 00:38:25 a omlouvám se Lojzovi
    i Richardovi,
  • 00:38:29 a chtěl bych z tohoto
    místa vyslovit 3 jména lidí,
  • 00:38:33 kteří už nejsou bohužel
    mezi námi,
  • 00:38:36 ale díky nimž jsem já
    dnes tady.
  • 00:38:40 Ty jména zní:
    Vlasta Fabiánová,
  • 00:38:42 Václav Voska
    a Jarmila Horská.
  • 00:38:45 Děkuji vám!
  • 00:38:46 (potlesk)
  • 00:38:51 Já si pamatuju,
    když umírala moje máma -
  • 00:38:53 který bylo teprve 53 let,
    když umřela
  • 00:38:57 a ještě měla za sebou
    pohnutej život -
  • 00:39:01 tak já jsem si úplně
    egoisticky v duchu řekl,
  • 00:39:05 že to tak asi mělo bejt.
  • 00:39:08 Že to je nějaký
    buď prokletí
  • 00:39:10 nebo prostě mě to
    bylo dána "shůry",
  • 00:39:13 abych tady se s tím
    vyrovnal,
  • 00:39:15 abych to vrhnul
    do toho divadla -
  • 00:39:17 třeba například -
  • 00:39:19 protože jsem se mockrát
    přistihoval,
  • 00:39:21 že jsem hrál kvůli ní,
    za ni, pro ni, s ní -
  • 00:39:24 když jako už nemohla,
  • 00:39:25 nebo když teda
    za komunistů nesměla -
  • 00:39:27 když měla zákaz -
  • 00:39:29 tak já jsem vlastně
    hrál divadlo za dva.
  • 00:39:31 Jedenáct let. Tak nějak.
  • 00:39:33 Odkud pocházíte?
  • 00:39:34 Z jedné matky -
    to snad stačí.
  • 00:39:36 A co váš otec?
  • 00:39:36 Toho jsem nikdy nepoznal.
  • 00:39:38 -Jistě chápete, že...
    -Ano, já jsem bastard!
  • 00:39:42 Pocházím z muže a ženy.
    To vám musí stačit!
  • 00:39:46 Má krev si na svůj
    původ nevzpomíná.
  • 00:39:48 To pouze jen aristokrati
    se mohou chlubit,
  • 00:39:50 že jsou výplodem generací
    podvodníků, lhářů,
  • 00:39:53 pokrytců a vrahů.
  • 00:39:54 Máte pravdu, já takové
    trumfy nemám.
  • 00:39:58 Má krev si na nic
    takového nevzpomíná.
  • 00:40:00 (Rösner) Pak zemřela
  • 00:40:03 a všichni kolegové,
    kteří ji znali
  • 00:40:05 jako velmi dobře -
    ti staří herci -
  • 00:40:06 říkali - když mě
    viděli hrát -
  • 00:40:07 říkali: Ty seš úplně
    jako tvoje máma!
  • 00:40:10 Ty hraješ úplně stejně.
  • 00:40:11 Ona byla taky takováhle
    herečka.
  • 00:40:13 Takového typu.
  • 00:40:14 Já jsem potomek
    Moliéra, pane,
  • 00:40:16 já potřebuji, aby autor
    psal o mně,
  • 00:40:17 o mých starostech,
  • 00:40:18 o společnosti,
    ve které žiju.
  • 00:40:20 Vy píšete do mramoru,
  • 00:40:21 ale ten je chladný
    a bez života.
  • 00:40:23 Vy jste se zbláznil!
  • 00:40:24 Jak můžete kritizovat
    mou tragédii
  • 00:40:26 napsanou v anglických
    verších?!
  • 00:40:27 Ano, vaše verše jsou
    přesné, ale nudné.
  • 00:40:31 Proto taky možná -
  • 00:40:34 ale teď už jenom
    hodně filozofuju -
  • 00:40:37 proto taky možná mnoho
    vynikajících herců
  • 00:40:39 umírá předčasně.
  • 00:40:42 Jo? Protože...
  • 00:40:44 Tak do tý osobnosti
    a do toho vnějšího projevu
  • 00:40:47 vkládají ten svůj rozervanej
    duševní vnitřek,
  • 00:40:51 že to prostě nejde přežít.
  • 00:40:53 Tohle neříkejte!
    Kolikrát jste už umřel
  • 00:40:56 a potom jste vždycky
    zase vstal.
  • 00:40:58 Na děkovačku!
  • 00:41:01 Já jsem opravdu
    přesvědčenej o tom,
  • 00:41:03 že pokud někdy
    ten konec přijde -
  • 00:41:05 jako že přijde -
    tak bude tady.
  • 00:41:07 Bude na jevišti a nebo
    minimálně na zkoušce.
  • 00:41:10 Takže já si myslím, že...
  • 00:41:14 Já jsem ten typ herců,
    kterej říká,
  • 00:41:17 že herci nechoděj do penze,
    že prostě umřou.
  • 00:41:22 Že hrajou až
    do poslední chvíle.
  • 00:41:24 Já se budu bránit
    seč budu moct nějaký penzi,
  • 00:41:28 protože herectví zraje
    jako víno, samozřejmě,
  • 00:41:31 a čím je herec starší,
  • 00:41:32 tak tím by měl bejt lepší,
    mistrovštější a...
  • 00:41:36 Takže by vlastně do penze
    chodit neměl.
  • 00:41:39 -Vy jste...
    -Ano, ano, dočasně.
  • 00:41:42 Ale mám nějaké problémy
    s hlasem.
  • 00:41:44 (Rösner) Tohle je podvod -
    ale nádhernej.
  • 00:41:46 Tak s tím životem
    je to stejný.
  • 00:41:49 To vás sežere.
  • 00:41:51 To vás vyžere úplně jako...
    na dno svejch možností,
  • 00:41:56 ale ony jsou nekonečný.
  • 00:41:58 Lidskej tvor je
    tak uzpůsobenej,
  • 00:42:00 že vydrží prostě všechno.
  • 00:42:02 Měsíční paprsek -
    prosím vás, omluvte mě -
  • 00:42:05 už čeká.
  • 00:42:07 Chystá se odnést mě
    z této země.
  • 00:42:12 Ne, tak my umírat nesmíme.
    V křesle, ne!
  • 00:42:17 Nechte mě!
  • 00:42:19 (Töpfer) Ve své hvězdné
    divadelní sezóně 2004/2005
  • 00:42:23 zemřel Boris Rösner
    v roli Fredericka 36krát,
  • 00:42:27 jako Harpagon 23krát
    a pro Cyrana skonal 40krát.
  • 00:42:32 Téma smrti se vracelo
    do našich rozhovorů
  • 00:42:34 se stejnou pravidelností,
  • 00:42:36 s jakou Boris
    přitahoval role,
  • 00:42:38 ve kterých herec
    na jevišti umírá.
  • 00:42:41 ...že vše je zbytečné,
    já vím.
  • 00:42:44 Já se však nebiji
    jen kvůli nadějím.
  • 00:42:46 Já mám rád zápasy
    marné a bezvýsledné.
  • 00:42:53 Kdo všichni jste?
  • 00:42:55 (Rösner) Když se člověk
    potká s takovejma rolema,
  • 00:42:56 který já teďka v poslední
    době naštěstí hraju,
  • 00:42:59 tak je to takový zvláštní -
  • 00:43:03 jako je to někdy až opovážlivý
    říkat z jeviště věci, slova...
  • 00:43:10 nebo chtít bejt v pocitu
    umírajícího třeba.
  • 00:43:15 Já furt umírám
    v poslední době.
  • 00:43:17 Já už asi 20 let umírám
    na jevišti v každým představení.
  • 00:43:20 Je to takový zvláštní,
    jako že se člověk dotýká
  • 00:43:23 takovejch zakázanejch,
    tabuizovanejch věcí.
  • 00:43:26 Když hrajete
    celej život čerty,
  • 00:43:28 no tak nějaká ta smlouva
    s tím peklem tam někde...
  • 00:43:32 podivná je.
  • 00:43:34 Co je to tady za lidi?
  • 00:43:37 Ať se podívám, kam se podívám,
    podezřelí jsou všichni!
  • 00:43:42 (Töpfer) Za 3 měsíce
    po předávání cen Thalie
  • 00:43:44 předčasně skončila
    Borisova divadelní sezóna.
  • 00:43:47 Záchranka jej odvezla
  • 00:43:49 ze Stavovského divadla
    do nemocnice.
  • 00:43:51 Kolaps na scéně
    vznikl následkem
  • 00:43:52 akutního zápalu plic.
  • 00:43:55 Bližší diagnóza prokázala
    zhoubné nádorové onemocnění.
  • 00:43:59 To chce prokurátory,
    soudy, dráby, šibenice!
  • 00:44:05 Všechny dám oběsit!
  • 00:44:08 Když mi nevrátí ty peníze,
    oběsím se sám!
  • 00:44:13 (Töpfer) V novém semestru
    převzal Boris 1. ročník herectví.
  • 00:44:16 (Rösner) To tajemno,
    co je v nás...
  • 00:44:18 (Töpfer) Výuku prokládal
  • 00:44:20 léčebným programem
    na onkologii
  • 00:44:22 a bral ji jako nezbytnou
    terapii.
  • 00:44:24 (Rösner) ...že tam někde ještě
    navíc je nějaký tajemství,
  • 00:44:28 který si člověk musí
    samozřejmě v sobě nějak držet,
  • 00:44:30 ale protože jsme herci,
  • 00:44:31 tak ho musíme
    takhle odevzdávat.
  • 00:44:33 Akorát ti lidi ještě
    ke všemu nevědí,
  • 00:44:35 jestli je to pravda.
  • 00:44:37 Není to trošku podvod?
  • 00:44:39 Já třeba jak hraju v ABC
    toho Fredericka,
  • 00:44:42 tak to je veliká, to je
    monumentální, strašlivá role,
  • 00:44:47 strašně pěkná -
    protože to je o mně
  • 00:44:49 a ten Francouz
    to napsal o mně.
  • 00:44:52 Teda on to napsal
    o Belmodnovi, no ale...
  • 00:44:54 (studenti se smějí)
  • 00:44:56 Já když jsem si to přečetl,
    řekl jsem: To je strašný!
  • 00:44:59 To je o herci -
  • 00:45:00 ale to je jedno,
    já to říkat nebudu.
  • 00:45:02 A to je fakt strašně
    veliká role, tříhodinová,
  • 00:45:05 nesleze z jeviště,
    blbne, lítá,
  • 00:45:07 miluje tu holku mladou -
    marně -
  • 00:45:10 je chytrej, vychcanej,
    hajlzík -
  • 00:45:12 všecko dohromady.
  • 00:45:14 A na konci umírá,
    samozřejmě.
  • 00:45:16 Rakovina hlasivek.
    To u herce nikoho nepřekvapí.
  • 00:45:21 Zemřeš tím,
    čím jsi zhřešil.
  • 00:45:25 Žije jen,
    protože na vás čeká.
  • 00:45:28 A teď on jí říká ten
    nádhernej monolog o tom,
  • 00:45:30 že jakej je rozdíl
    mezi Bohem a režisérem
  • 00:45:33 a divadlem a smrtí
    a...
  • 00:45:35 Úžasnej monolog,
    ale nádhernej,
  • 00:45:38 a ještě na konci
    ten hajzl řekne:
  • 00:45:41 "Tak takhle to vypadá,
    když člověk..."
  • 00:45:47 a tiše umře.
  • 00:45:49 On ještě si stačí říct:
  • 00:45:50 Tak takhle to vypadá,
    když se umírá?
  • 00:45:52 Stokrát jsem to na divadle
    hrál a teď to...
  • 00:45:56 To je úžasný!
  • 00:45:58 Každá takováhle událost
    s člověkem nějak pohne, no.
  • 00:46:01 Já jsem sice cynik -
    si o sobě myslím teda aspoň -
  • 00:46:03 ale když vám
    ten doktor řekne,
  • 00:46:05 že máte rakovinu plic
  • 00:46:07 a že je to nevyléčitelná
    choroba,
  • 00:46:09 že vy jste sice klikař
    celoživotní - pane Rösner -
  • 00:46:13 a vy máte zrovna tu formu,
    která léčitelná je
  • 00:46:16 a záleží teď z padesáti
    procent na lécích
  • 00:46:18 a z padesáti procent
    na vás, na tý osobnosti -
  • 00:46:20 jak se s tím poperete,
    s tím nádorem.
  • 00:46:23 A když vám to řekne,
  • 00:46:24 nastane taková
    sumarizace života -
  • 00:46:27 ale vteřinová.
  • 00:46:28 Ne jako: co musím,
    co jsem, co jsem -
  • 00:46:31 ale vteřinová.
  • 00:46:33 A pak, když jsem jel
    domů autem
  • 00:46:35 říct to svojí ženě,
  • 00:46:38 tak v tom autě -
  • 00:46:39 což je z Krče na Kačerov
    to je asi tak 2 minuty -
  • 00:46:43 tak jsem si - přísahám Bohu,
  • 00:46:45 aniž bych teďka koketoval
    s čímkoliv - řekl v duchu:
  • 00:46:47 Tak co jsi ještě nehrál
    v životě?
  • 00:46:50 Leara!
  • 00:46:53 Tak toho jsi nehrál.
    To je škoda.
  • 00:46:56 To byla jedna věta.
    A druhá věta byla:
  • 00:46:59 Akorát mě štve, že umřu
    stejně jako moje matka,
  • 00:47:02 která byla poměrně
    mladá, když umřela.
  • 00:47:04 Byla přesně v tomhle věku.
  • 00:47:06 To je blbý! To bych ještě
    těch 10 let docela bral,
  • 00:47:10 poněvadž si ještě představuju,
    že ještě něco zahraju.
  • 00:47:12 To byla druhá věta.
    A třetí věta byla -
  • 00:47:16 a to už jsem byl
    u kačerovského metra -
  • 00:47:20 a třetí věta byla:
  • 00:47:21 Tak co? Mám šťastný
    manželství 35 let,
  • 00:47:25 dceři je 30, je úžasně vdaná,
    vystudovala školu,
  • 00:47:28 je ve fantastickým zaměstnání.
  • 00:47:30 Akorát že ty vnoučata...
    No dobře!
  • 00:47:33 No, vždyť nejsem jedinej.
    Tak co?!
  • 00:47:36 A byl jsem před barákem.
  • 00:47:38 A tím to skončilo.
    Celý uvažování.
  • 00:47:41 A jak jsem odemykal klíčema,
  • 00:47:42 tak jsem se rozhodl,
    že tu rakovinu nemám.
  • 00:47:47 Dobrý večer, velebný pane.
    Promiňte, já...
  • 00:47:55 Já nevím... Co jste říkal,
    velebný pane?
  • 00:47:59 A přece jenom jednu věc.
  • 00:48:03 Víte, váš Bůh neví,
    jak na to.
  • 00:48:07 Je to špatný režisér.
  • 00:48:10 Hra začíná a člověk
    o tom neví,
  • 00:48:12 hra končí a člověk
    o tom zase neví.
  • 00:48:15 A mezi tím: strach,
    napětí, mizerné situace...
  • 00:48:20 Pravda,...
  • 00:48:24 osoby se mu někdy povedou,
    ale...
  • 00:48:27 hra, velebný pane,
    hra...
  • 00:48:32 hra je propadák.
  • 00:48:35 To je smlouva s čertem,
    tohle povolání.
  • 00:48:38 Že ten Pánbůh nám to
    nadělil nějak.
  • 00:48:41 Takhle... (foukne)
  • 00:48:43 vdechl nám ten hereckej
    život asi nějak zřejmě.
  • 00:48:48 No ale ten čert
    byl ten, kterej...
  • 00:48:50 Musíš mít angažmá, víš?
  • 00:48:52 A musíš hrát tyhle role,
    jinak budeš v hajzlu!
  • 00:48:55 Ten čert to dělá!
  • 00:48:57 Ale jestli je to role
    nebo pravda...
  • 00:49:01 Jestli je moje rakovina
    role nebo pravda...
  • 00:49:06 (moderátor) Nyní pozvu
    na jeviště
  • 00:49:08 držitele loňské ceny Thalie,
  • 00:49:11 aby předal cenu
    letošní vítězce.
  • 00:49:13 Přichází Boris Rösner!
  • 00:49:15 (bouřlivý potlesk, ovace)
  • 00:49:28 -(moderátor) Ahoj, Borisi!
    -(Rösner) Ahoj!
  • 00:49:30 (potlesk)
  • 00:49:32 Jsme rádi...
  • 00:49:34 (potlesk)
  • 00:49:37 (Rösner) No tak to tady
    není kvůli mně!
  • 00:49:39 Ne, oni...
  • 00:49:41 Já si myslím, že jsou
    všichni rádi,
  • 00:49:43 že tě vidí a že jsi zdráv.
  • 00:49:45 Teda řeknu ti, stál jsem
    tady třikrát na tomhle místě -
  • 00:49:48 a jde ti to dobře.
  • 00:49:49 Jo? Děkuju.
  • 00:49:50 -(Rösner) Slušný!
    -(moderátor) Seš hodnej.
  • 00:49:51 Na to, že jsi z Plzně...
    No nic!
  • 00:49:53 (smích)
  • 00:49:55 (moderátor) To je ten
    mindrák pražskej!
  • 00:49:57 Já už jsem rok doma.
    To je strašně...
  • 00:50:01 Nebo rok necelej,
    ale skoro rok.
  • 00:50:03 To je hrozný.
  • 00:50:05 A je to takový, že já
    už teďka jak chodím
  • 00:50:07 už mezi lidi i docela -
  • 00:50:09 já jsem chodil teda
    v podstatě hned -
  • 00:50:11 tak do toho divadla
    samozřejmě jdu
  • 00:50:13 a sedím tam
    v tý rekvizitárně,
  • 00:50:15 kde se hulí - já teda ne,
    já jsem přestal -
  • 00:50:18 kde si dám to kafe,
    kecám s těma kolegama...
  • 00:50:21 Pak vyběhnu nahoru ukázat
    holkám-maskérkám,
  • 00:50:25 že mě ještě nemusejí stříhat,
    protože mi to ještě neroste.
  • 00:50:28 No a takhle kouknu,
  • 00:50:29 jestli moje šatna
    tam sedí, stojí,
  • 00:50:30 je tam židle - je to
    v pořádku - a zas jdu domů.
  • 00:50:32 To já dělám tak
    dvakrát tejdně.
  • 00:50:36 Kdy v tom divadle
    prázdným jsem.
  • 00:50:38 Stejně tajně.
  • 00:50:41 Ještě nikdy jsem
    neměla tak jasno
  • 00:50:42 a takovou jistotu,
    jako teď.
  • 00:50:46 (hoch) Víš, co stojí
    v tom dopise?
  • 00:50:48 (dívka) Vím.
    Sbohem, Torvalde.
  • 00:50:51 -Sbohem, děti!
    -Noro!
  • 00:50:54 Ta škola to trošku
    nahrazuje, pravda.
  • 00:50:57 Jo, poněvadž to je
    taky zvláštní druh
  • 00:50:59 jaksi předávání něčeho
    někam, nějaký energie,
  • 00:51:02 nebo nějakejch myšlenek
    do někoho,
  • 00:51:05 ale zdaleka to
    není divadlo,
  • 00:51:07 kde vám potom...
    těch 600 lidí zatleská.
  • 00:51:10 Už aby to bylo!
  • 00:51:13 Time, nedívej se tak!
  • 00:51:14 (hoch) Jak?
  • 00:51:16 Jsi takovej bledej
    a když zavřeš oči...
  • 00:51:20 (hoch) Chceš říct,
    že vypadám jako nebožtík?
  • 00:51:23 -Já jsem.
    -Ne, nejsi. Takhle nemluv!
  • 00:51:26 -Od tý doby, co maminka umřela...
    -Já vím.
  • 00:51:30 Kdysi jsme si povídali
    o štěstí, že jo,
  • 00:51:33 tak já mám zřejmě štěstí
    i v tomhle neštěstí.
  • 00:51:37 Nevím, do jaké míry
  • 00:51:39 ta choroba mě
    porazí-neporazí.
  • 00:51:40 Já doufám, že teda
    já porazím ji,
  • 00:51:42 ale zatím to vypadá
    na dobrý cestě,
  • 00:51:45 ale... není příjemný to,
    že se člověk cejtí jako...
  • 00:51:51 Mě je docela dobře,
  • 00:51:52 já docela vydržím i věci,
    ale večer ne!
  • 00:51:56 Večer jsem fakt unavenej.
  • 00:51:59 Doufal jsem, že se už
    neprobere
  • 00:52:01 a neuvidí, že zase piju.
  • 00:52:02 Time, proboha!
  • 00:52:05 Byla by to pochopila
    a odpustila mi.
  • 00:52:10 Ty jsi jako ona.
  • 00:52:12 (Rösner) Dej si jednoho
    jedinýho velkýho majzla!
  • 00:52:15 Abys nebyl při tom vyprávění
    o tý mamince smutnej.
  • 00:52:20 Já vím, že je to
    strašně těžký,
  • 00:52:22 ale v tom je ten
    paradox, víš,
  • 00:52:24 jak si o něm furt vykládáme,
    o tom Diderotovi zasraným.
  • 00:52:26 To je náš učitel
    až na nejvyšší míru, jo?
  • 00:52:29 Že jakmile nás čeká prostě
    tzv. výpovědní smutný monolog,
  • 00:52:35 tak zesmutníme
  • 00:52:37 a je to takové hezky
    nostalgické.
  • 00:52:40 Ale to vydrží 10 vteřin,
    dál už ne!
  • 00:52:42 Mě vždycky fascinovala
    ta šatna,
  • 00:52:43 poněvadž já jsem v ní
    vyrostl, že jo.
  • 00:52:45 Pro mě to bylo...
  • 00:52:46 Já jsem přišel ze školy,
    bouchnul jsem taškou
  • 00:52:49 a běžel jsem za mámou
    do divadla,
  • 00:52:51 a protože zrovna
    byla v šatně
  • 00:52:52 a byla - já nevím -
    zkouška nebo co.
  • 00:52:55 Trávil jsem tam
    i dlouhé večery,
  • 00:52:57 ač jsem měl tedy doma
    psát úkoly správně.
  • 00:52:59 Ty jsem pak někdy
    rychle dohnal.
  • 00:53:02 Ale ta šatna byla pro mě
    takový zvláštní místo,
  • 00:53:06 kde se z těch "tet" -
    jak jsem jim říkal -
  • 00:53:10 stávaly ty "hérečky",
    takový ty...
  • 00:53:13 Teď to tam má zvláštní vůni.
  • 00:53:17 Víte, co je podivné na té
    vaší hře, velebný pane?
  • 00:53:22 Dobrota a spravedlnost
  • 00:53:23 jsou v ní vydávány
    za naivitu a hloupost.
  • 00:53:29 Celý život jsem se
    s tím potýkal.
  • 00:53:34 To je všechno, co jsem vám
    chtěl říct, velebný pane.
  • 00:53:39 Oba prodáváme iluze.
    Vy stejně jako já.
  • 00:53:46 Ale já...
    Já myslím na diváky.
  • 00:53:56 Budu dědeček -
    to je pro mě ta role,
  • 00:53:59 kterou vám vlastně chci
    říct celej den.
  • 00:54:02 Že od září budu děda!
  • 00:54:05 Takže to je role jako prase.
  • 00:54:07 Já už se těším na to,
    jak budu rozmazlovat
  • 00:54:09 a kupovat ty dupačky
    a ty kočárky
  • 00:54:11 a budu dělat, že to je
    moje prostě,
  • 00:54:13 a budu dělat srandy a...
  • 00:54:16 (Töpfer) Náš poslední
    rozhovor v herecké šatně
  • 00:54:18 skončil v duchu nadějného
    optimismu dohodou,
  • 00:54:21 že příště natočíme,
  • 00:54:22 jak Borise propouštějí
    z nemocnice
  • 00:54:24 po ukončení dlouhého
    léčebného programu
  • 00:54:27 a po prázdninách budeme svědky
    jeho velkolepého nástupu
  • 00:54:31 k pravidelnému šťastnému
    umírání na jevišti
  • 00:54:34 v péči divadelní režie.
  • 00:54:38 (muž) Co to děláte,
    paní vévodkyně?
  • 00:54:39 -Odvážím ho.
    -Ale vždyť... Kam?
  • 00:54:42 Do divadla
    Bláznivých dramat.
  • 00:54:44 -Ale vždyť...
    -Právě proto!
  • 00:54:57 (Rösner) Podívej se,
    Bereniko!
  • 00:55:03 To je divadelní rampa!
  • 00:55:20 Tak takhle to vypadá,
    když člověk...
  • 00:55:36 (potlesk)
  • 00:56:50 Skryté titulky
    Jan Šmíd

Související