iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 12. 2006
14:25 na ČT2

1 2 3 4 5

5 hlasů
12891
zhlédnutí

Kruhy osudu Olgy Fikotové-Connolly

Příběh české olympijské vítězky v hodu diskem, která byla u nás s posvěcením minulého režimu zapomenuta.

56 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Kruhy osudu Olgy Fikotové-Connolly

  • 00:00:08 Na olympijských hrách v Melbourne
    v roce 1956
  • 00:00:11 získala jedinou zlatou medaili
    pro Československo
  • 00:00:14 Olga Fikotová.
  • 00:00:26 Potom jsme o ní v Československu
    dlouhá desetiletí neslyšeli.
  • 00:00:30 Jaký byl její další osud?
  • 00:00:58 (Olga Fikotová mluví anglicky
    ke svým studentům)
  • 00:01:03 Dnešní přednáška bude trochu jiná,
  • 00:01:04 protože za mnou včera přijel
  • 00:01:06 filmový štáb z Prahy,
    z Československa,
  • 00:01:08 který o mně natáčí
    dokumentární film.
  • 00:01:19 Když jsem se před padesáti lety
  • 00:01:20 přestěhovala z Československa
    do Ameriky,
  • 00:01:23 byla jsem velmi nešťastná,
  • 00:01:25 protože československá vláda
    tehdy dělala všechno pro to,
  • 00:01:28 aby moje jméno vymazala
    z historie.
  • 00:01:52 Třikrát dokonce hledala
    Olga Fikotová-Connolly
  • 00:01:55 spravedlnost u hlavy státu.
  • 00:02:02 Vážený pane prezidente,
    jsem olympijská vítězka
  • 00:02:05 a ráda bych i nadále
    reprezentovala Československo.
  • 00:02:08 Už několik týdnů marně čekáme
    s manželem na slíbená víza.
  • 00:02:12 Řekněte mi, proč nemohu přijet
  • 00:02:13 alespoň na pár dní
    za svými rodiči!?
  • 00:02:29 Já se musím omluvit,
  • 00:02:30 já to předstírám,
    že sem tam nemohu najít slovíčko,
  • 00:02:35 ale po padesáti letech -
  • 00:02:37 já jsem nemluvila dlouhé přednášky
    česky padesát roků,
  • 00:02:42 a jen trošičku tu a tady
    nějaký ten rozhovor,
  • 00:02:46 tak mi odpusťte,
    že sem tam mi slovíčko vypadne.
  • 00:02:50 Není to ani abych byla
    nějak moc elegantní,
  • 00:02:54 ani ne, že jsem tak pitomá,
    prostě čas...
  • 00:02:59 Zbytečná skromnost.
  • 00:03:01 Časem ten člověk
    trošičku zapomene,
  • 00:03:03 zvlášť, když se potýká
    taky s druhými jazyky.
  • 00:03:08 Když se podíváme
    na mých padesát let,
  • 00:03:10 tak na téhle části stolu
    je půlka mého života
  • 00:03:15 a tady je druhá půlka
    mého života.
  • 00:03:18 Do jisté míry,
  • 00:03:20 protože moje děti a rodina
    ovšem je můj celý život,
  • 00:03:24 který prolíná všechno.
  • 00:03:27 Ale tady je můj opravdický
    starý disk,
  • 00:03:32 se kterým ještě si ráda
    sem tam zakoulím,
  • 00:03:35 jenom abych neztratila dotyk.
  • 00:03:38 Tohle zelené je olivín.
  • 00:03:40 A olivín je minerál,
  • 00:03:43 který najdeme všude
    ve známém vesmíru.
  • 00:03:47 Tak například to byl
    první minerál,
  • 00:03:50 který se našel na Marsu,
    když tam přijeli.
  • 00:03:53 A je to na asteroidech
  • 00:03:55 a všechny ty balvany,
    co lítají ve vesmíru,
  • 00:03:58 tak se tam někde najde olivín.
  • 00:04:02 Tak vidíme, jak je naše Země
    spjatá s vesmírem
  • 00:04:05 a my jsme spjatí s ním.
  • 00:04:08 O planetě Zemi vypráví
    paní Olga ráda.
  • 00:04:09 A nejen svým studentům!
  • 00:04:12 A křemen... Já tady mám křemen
    jenom jako ozdobu.
  • 00:04:16 To je jenom tak jako připomínka,
    že člověk má být charakterní.
  • 00:04:21 A ovšem také bez křemene
  • 00:04:24 a bez některých minerálů
    jiných
  • 00:04:28 bychom neměli počítače.
  • 00:04:32 Já si tady můžu něco dát-
    jako Libiš,
  • 00:04:34 jako třeba moje městečko Libiš.
  • 00:04:37 A jestli to tam je,
    tak prostě po celým světě
  • 00:04:40 ty chytrý elektroni
    mi to tam najdou, no.
  • 00:04:45 Vzpomene si tady ještě
    někdo na Olgu?
  • 00:04:57 Ale tady mají
    i můj starý obrázek.
  • 00:05:02 No zrovna tam nemuseli dávat
    moje datum narození, že jo.
  • 00:05:06 O tom se přece nepovídá,
  • 00:05:08 o ženách se takový věci
    nedělaj, ale co se dá dělat.
  • 00:05:15 No, ta bydlela tady v baráku.
    Tady v tom činžáku.
  • 00:05:19 Ta bydlela v prvním patře,
    v garsonce, v prostředním vchodu.
  • 00:05:23 Teď tam bydlej Voctářovi.
  • 00:05:26 Jo, to vůbec...
    Já odsud nepocházím, takže vůbec.
  • 00:05:30 No, já na ni vzpomínám dobře,
  • 00:05:32 protože to byla opravdu
    hodná holka,
  • 00:05:36 no a taková k lidem.
  • 00:05:40 Ke všem se chovala, na to,
    že je známá sportovkyně,
  • 00:05:42 tak se chovala teda normálně.
  • 00:05:46 Nedělala ze sebe nějakou,
    že je něco lepšího.
  • 00:05:50 A pak už zase vím,
    když se vdávala,
  • 00:05:56 to byl tady v té době poprask,
    že si bere Američana.
  • 00:06:02 A co vím, tak že vždycky,
    když přijela,
  • 00:06:04 koho znala,
    tak že byla i taková štědrá,
  • 00:06:08 dětem vždycky něco přivezla
    - žvejkačku, to se neznalo.
  • 00:06:15 Já měla dvě holky,
    tak jim přivezla náušničky.
  • 00:06:18 On s ní byl manžel, tak prala
    a tady se neznaly ještě slipy.
  • 00:06:25 Pověsili to na šňůry na prádlo
  • 00:06:27 a my jako blázni
    jsme všichni koukali,
  • 00:06:29 co on to nosí za kalhoty!
  • 00:06:31 Tady ještě nebylo nic takovýho.
  • 00:06:34 Pak nám řekla stará paní Fikotová,
    že to jsou slipy,
  • 00:06:37 že to tam nosí normálně.
  • 00:06:41 Až se odstěhovali, teda ty starý,
    tak párkrát poslali pohled
  • 00:06:45 a pan Fikota, že se mu po Čechách,
    teda po Československu,
  • 00:06:52 hrozně stejskalo.
  • 00:06:56 No a že tam pečou
    pro celou ulici lívance.
  • 00:07:00 Když paní peče lívance,
  • 00:07:01 tak že si tam celá ulice
    chodí na lívance,
  • 00:07:05 že to tam vůbec neznali.
  • 00:07:22 Snad mně bylo šestnáct,
    nebo tak,
  • 00:07:24 když táta byl důstojník
    a s jinými důstojníky zavřený,
  • 00:07:30 protože nová armáda potřebovala
    peníze,
  • 00:07:33 maminka se z toho zhroutila
    a byl Štědrý večer.
  • 00:07:37 Tak doma jsem byla já
    a kapr ve vaně.
  • 00:07:41 No tak jsem si myslela:
    Někdo musí mít svobodu.
  • 00:07:46 Tak jsem ho zabalila
    do mokrého ručníku,
  • 00:07:47 dala jsem trochu vody
    do kbelíku
  • 00:07:51 a vzala jsem ho na tramvaj.
  • 00:07:53 A jeli jsme k Vltavě.
  • 00:07:55 A tak běžím, kloužu s tím kaprem,
    až jsem našla otevřenou vodu,
  • 00:08:00 tak jsem si lehla na břicho
    a pustila jsem ho do vody
  • 00:08:04 a on si tam šplouchnul,
    plácnul ocasem a říkal:
  • 00:08:08 Není nic lepšího než svoboda!
  • 00:08:14 A jak se Olga seznámila
    s nesvobodou?
  • 00:08:17 Večer někdo u nás zazvonil
    a šest pánů vešlo do dveří
  • 00:08:23 a prohlásili,
    že můj otec je zatčen.
  • 00:08:30 A převrátili náš byt do kapes,
    no, do všeho.
  • 00:08:37 Do všeho se koukali
    a všechno hledali
  • 00:08:38 a maminka se ptala: Co hledáte?
  • 00:08:40 A odpověď byla: Cokoliv.
  • 00:08:45 No tak, když tohle se stalo,
  • 00:08:47 asi za dva nebo tři dny
  • 00:08:50 mě zavolali do kanceláře
    v gymnáziu
  • 00:08:54 a ředitel se mě zeptal,
    proč jsem neohlásila,
  • 00:08:59 že můj otec byl zatčený,
    že je politický vězeň a tak.
  • 00:09:05 Hrozně se mě to dotklo
    a já jsem si říkala:
  • 00:09:07 Vy tady nebudete urážet
    mého tátu!
  • 00:09:10 A řekla jsem mu:
  • 00:09:11 Můj táta nikdy nic špatného
    neudělal! A tak dál...
  • 00:09:15 A potom on takovým
    povýšeným tónem mi říkal:
  • 00:09:20 No, my se teď musíme
    o vás poradit... nebo něco.
  • 00:09:23 A já jsem říkala: No, když tak
    mluvíte o tátovi a mluvíte ke mně,
  • 00:09:27 já tu nechci být.
  • 00:09:29 Vyběhla jsem z ředitelny
  • 00:09:31 a tím jsem se vlastně
    sama vymýtila ze školy.
  • 00:09:35 Maminka byla strašně nešťastná,
  • 00:09:37 když si uvědomila,
    že jsem to opravdu zpackala,
  • 00:09:41 protože oni oba chtěli,
  • 00:09:44 abych já maturovala
    a šla na univerzitu,
  • 00:09:48 poněvadž oni to neměli
    a tak to chtěli pro mě.
  • 00:09:53 Ale pak jsem dostala
    najednou dopis,
  • 00:09:55 abych se dostavila do školy
    a zpátky do ředitelny
  • 00:09:59 a ředitel se úplně změnil
    v tom okamžiku
  • 00:10:02 a říkal, že byl velice překvapený,
  • 00:10:05 jak studenti, tak i profesoři
    se za mě postavili
  • 00:10:08 a že tedy mohu přijít zpátky,
    dodělat školu a odmaturovat.
  • 00:10:13 Teď jsem si myslela,
    že třeba někdo věci přehnal,
  • 00:10:19 tak jsem psala dopis
    paní Gottwaldové.
  • 00:10:23 -Ovšem asi ho nedostala...
    -Ale dostala!
  • 00:10:26 Asi ten dopis nedostala,
    poněvadž nebyla žádná odpověď.
  • 00:10:29 No, ale tatínek potom byl
    propuštěný ze žaláře.
  • 00:10:34 Tatínek předtím pracoval,
  • 00:10:37 ale v žáláři byl
    pro vandalství a potulování.
  • 00:10:42 A on se nikam nepotuloval.
    On šel do práce a přišel zpátky.
  • 00:10:46 No ale tak to bylo v těch časech.
  • 00:10:49 A maminka, ta se zotavila
  • 00:10:52 a začala studovat chemii
    a našla práci ve Spolaně.
  • 00:10:57 Tak já jsem hrdá na rodiče.
  • 00:11:01 (Olga Fikotová mluví anglicky
    ke svým studentům)
  • 00:11:08 Představte si naši planetu
    jako veliký míč.
  • 00:11:12 Vzdálenost z Evropy do Austrálie
    je takto asi 8 tisíc mil.
  • 00:11:18 Ale ve skutečnosti je to cesta
    mnohem delší.
  • 00:11:25 Já myslím, že jsem hrála
    košíkovou do roku 1954,
  • 00:11:31 když byly Akademické hry
    v Bělehradě, myslím,
  • 00:11:40 a potom náhodou byly atletické
    závody v Libiši, kde rodiče bydleli
  • 00:11:44 a tam jsem poznala Zdeňka Čiháka,
  • 00:11:48 který byl tehdy nový mistr
    republiky a výborný diskař
  • 00:11:53 a ten mě potom představil
    otci Janderovi
  • 00:11:57 a začala jsem házet diskem.
  • 00:11:59 To byl úžasnej trenér,
    a člověk!
  • 00:12:02 Ten se na mě podíval a říkal:
  • 00:12:04 Myslím, že to někam můžeš,
    holka, dotáhnout,
  • 00:12:07 ale ty už seš hvězda,
  • 00:12:09 protože já byla
    ve dvou národních mužstvech,
  • 00:12:12 v handballu a také v košíkové,
  • 00:12:14 a tak s tebou musíme
    zacházet jinak.
  • 00:12:18 Což znamenalo, že třikrát týdně,
    nebo tak,
  • 00:12:21 po dvě hodiny hrál Modrý Dunaj,
    poněvadž otec Jandera říkal:
  • 00:12:26 Valčíkový krok je to,
  • 00:12:29 jak se člověk nejrychleji
    naučí tu otočku.
  • 00:12:35 Běhala jsem přes překážky,
    skákala jsem,
  • 00:12:37 prostě tvrdej trénink.
  • 00:12:39 Na memoriálu Evžena Rošického
  • 00:12:41 předvedli naši lehcí atleti
  • 00:12:42 v soubojích se zahraničními
    sportovci slibné výkony.
  • 00:12:46 A na Rošického memoriálu,
    to bylo v roce 1955,
  • 00:12:49 to myslím jsem byla třetí.
  • 00:12:51 Ale jsem najednou byla
    v národním mužstvu zase
  • 00:12:53 a jelo se do Polska.
  • 00:12:56 No a tam jsem vybouchla
    a byla jsem osmadvacátá
  • 00:12:59 z osmadvaceti!
  • 00:13:02 Nejhorší!
  • 00:13:04 Vteřiny týdne.
  • 00:13:07 Tradiční majálesový průvod
    studentů Prahou
  • 00:13:10 zahajovala historická družina
    císaře Maxmiliána.
  • 00:13:13 To už Olga pilně studovala
    na univerzitě.
  • 00:13:16 Za ní šel průvod
    nejrůznějších masek a alegorií,
  • 00:13:18 které vtipně karikovaly
  • 00:13:19 zejména život na našich
    vysokých školách.
  • 00:13:23 Já studovala medicínu,
  • 00:13:25 a já jsem také pracovala
    v nemocnicích.
  • 00:13:30 Nikdo mi neřekl: Olino,
    ty pojedeš na olympiádu.
  • 00:13:33 Protože například,
  • 00:13:35 já jsem dostávala výživné,
    jako každý jiný,
  • 00:13:39 dva tisíce korun,
    celkem vysoké výživné,
  • 00:13:43 ale já nemohla jet
    na všechny soustředění,
  • 00:13:47 protože já jsem musela studovat,
  • 00:13:49 tak já to opravdu nevěděla
    až do poslední chvíle.
  • 00:13:53 Ale měla jsem československý
    rekord,
  • 00:13:56 a tak jeden den jsem dostala
    pozvání, jako všichni,
  • 00:14:01 na soukromý rozhovor,
  • 00:14:04 myslím, že to bylo
    na Ministerstvu vnitra,
  • 00:14:07 a tam velice milý pán
    mi pogratuloval,
  • 00:14:11 a řekl mi, že mi bude uděleno,
    jestli to přijmu,
  • 00:14:18 čestné členství
    v Komunistické straně bez žádosti.
  • 00:14:24 Tak, tady to podepište a je to.
  • 00:14:27 Ale já jsem to nemohla přijmout,
  • 00:14:29 protože já jsem byla
    větší evangelička,
  • 00:14:31 než spolupracovnice politická,
  • 00:14:38 a tak jsem mu řekla,
    že já bych byla špatná soudružka,
  • 00:14:44 protože já věřím v Pána Boha
    a takové věci.
  • 00:14:50 Já jsem o tom neměla iluze...
  • 00:14:54 Nadšení vyvrcholilo,
    když na konferenci došla zpráva
  • 00:14:55 o vítězství maďarského lidu
    nad kontrarevolucí.
  • 00:15:00 V Maďarsku byla ustavena
    dělnicko-rolnická vláda.
  • 00:15:08 Takovou pádnou odpověď
    maďarského lidu
  • 00:15:10 očekávali a uvítali
    i naši pracující.
  • 00:15:13 My to moc nevěděli.
  • 00:15:15 My byli soustředění
    a pak jsme letěli do Melbourne.
  • 00:15:29 Přijeli jsme do Melbourne,
    první den jsme šli trénovat
  • 00:15:33 a po tréninku, tam byla taková
    boudička, kam se dávaly disky,
  • 00:15:40 skočila jsem z těch schůdků
    a tam byli tři muži.
  • 00:15:44 A na jednoho jsem se prakticky
    spadla,
  • 00:15:47 zapotácela jsem se,
    ale chytil nás.
  • 00:15:50 Chytil sebe a chytil mě:
    Já se omlouvám...
  • 00:15:57 ale ten americký atlet
    byl velice zvláštní.
  • 00:16:01 On měl něco...on byl tak...
  • 00:16:04 On byl strašně legrační
    a přitom strašně vážný.
  • 00:16:08 Prostě něco specielního,
    opravdu zvláštního,
  • 00:16:10 ale ještě je dodnes.
  • 00:16:14 Prostě ohromný člověk, no.
  • 00:16:18 Tak se rozvinulo velice milé,
    teplé přátelství,
  • 00:16:22 já závodila první den
    a on závodil druhý den.
  • 00:16:27 No tak já vyhrála první den
    a on vyhrál druhý den.
  • 00:16:31 Tak přirozeně
    jsme oslavovali spolu.
  • 00:16:34 Já jsem si taky zaběhla
    k Američanům
  • 00:16:36 dát medvídka Haroldovi.
  • 00:16:38 Já nevím, jestli ho měl
    sebou nebo ne,
  • 00:16:40 klidně ho mohl nechat v ubykaci.
  • 00:16:43 Já měla medvídka potom
    celá léta, až...
  • 00:16:48 vím, že mu bylo přes padesát.
  • 00:16:52 A my jsme měli psa tehdy
  • 00:16:54 a ten pes miloval medvídka.
  • 00:16:59 A věděl, že se ho nesmí dotknout,
    ale jednou se ho dotknul.
  • 00:17:06 A prostě ho roztrhal
    a napůl ho sežral,
  • 00:17:10 a tak už se medvídek
    nedal zachránit.
  • 00:17:14 Tak jsem ho zabalila do šátku,
  • 00:17:16 a my jsme měli na zahrádce
    meruňkový strom...
  • 00:17:19 Dům a strom je autentický,
    ale štěká jiný pes.
  • 00:17:28 Přátelství s Američanem se ovšem
    našim funkcionářům moc nelíbilo.
  • 00:17:34 Jeden ten náš vedoucí říká:
  • 00:17:37 Ó, to jsem rád, že seš tady!
    Pojď sem, holka, pojď sem!
  • 00:17:39 A vezme mě za paži
  • 00:17:41 a táhne mě k přednímu zábradlí,
    tam je hodně lidí.
  • 00:17:44 A strčí mi do ruky noviny.
  • 00:17:47 A říká: Roztáhni ty noviny,
    nad hlavou, nad hlavou,
  • 00:17:50 a směj se a mávej a směj se!
  • 00:17:54 Pak ty noviny stáhnu a čtu,
    že tam byl nápis:
  • 00:17:57 Čechoslováci na sovětský lodi,
    Fikotová tam není,
  • 00:18:04 dostane australské asylum,
    něco takového.
  • 00:18:09 Tak já ty noviny zmačkala
  • 00:18:12 a vrazila jsem mu je
    zpátky do ruky.
  • 00:18:17 Dny na vlnách Tichého oceánu
    pomalu ubíhaly.
  • 00:18:20 Loď Gruzie se blížila
    k sovětským břehům.
  • 00:18:23 Slunce svítilo stále kratší dobu,
    až jednoho dne přišly mrazy.
  • 00:18:29 Naše atletky Fikotová a Mudrochová
    se už nemohly dočkat pevniny.
  • 00:18:34 Ale já měla hrozné starosti taky,
  • 00:18:36 protože já jsem potřebovala
    udělat zkoušky,
  • 00:18:38 nechtěla jsem přijet pozdě
  • 00:18:40 a ztratit styk se všemi kolegy
    na medicíně,
  • 00:18:45 tak to taky nebyla snadná věc
    pro mě, že!
  • 00:18:58 A po návratu začaly další starosti.
  • 00:19:02 Světový rekordman a olympijský
    vítěz Harord Connolly
  • 00:19:05 se u nás znovu sešel s většinou
    svých přátel z Melbourne.
  • 00:19:10 A ve Večerní Praze
    byl takový malý obrázek.
  • 00:19:13 A spousta lidí viděla
    ten obrázek
  • 00:19:15 a oni ho hned rozpoznali.
  • 00:19:19 A tak každý den jsme potkávali
    někoho, kdo říkal:
  • 00:19:23 Á, tohle je ten pan Connolli,
    že jo!
  • 00:19:26 Hodně štěstí vám! A tak...
  • 00:19:28 A tak my jsme vlastně měli,
  • 00:19:30 jako když už bysme měli
    svatební cestu
  • 00:19:32 a ani jsme ještě neměli
    povolení k sňatku.
  • 00:19:38 My jsme seděli v hotelu Paříž
    při večeři.
  • 00:19:47 Drahý pane prezidente,
  • 00:19:49 za pár hodin musím opustit
    vaši zemi a vrátit se do Vídně.
  • 00:19:53 Budu tam čekat na vízum.
  • 00:19:56 Já velice miluji Olgu
    a chci se s ní oženit.
  • 00:20:01 Věřím, že vaše slovo nám pomůže
    tuto situaci vyřešit.
  • 00:20:07 A když přijel
    na to průjezdní vízum,
  • 00:20:09 tak jsme se hned šli zeptat,
    jak je s naším povolením.
  • 00:20:15 A všichni nám tam gratulujou,
  • 00:20:17 všichni referenti, úředníci,
    i strážný před bránou,
  • 00:20:22 všichni s náma oslavujou.
  • 00:20:25 A předtím nikdo neoslavoval,
    říkali:
  • 00:20:28 Soudružko, to nemůžete udělat!
    A tak.
  • 00:20:31 A teď najednou říkali:
  • 00:20:33 Gratulujeme vám,
    dostali jste povolení!
  • 00:20:47 A já si narýsovala takové
    jednoduché šaty, víte.
  • 00:20:52 A když jsem si ty šaty vyzvedávala,
    tak paní švadlena říkala:
  • 00:20:55 Slečno Olgo, my jsme vám
    ten váš nárys trošku změnili.
  • 00:21:01 Vy jste měla zip na zádech,
    a to prostě není elegantní.
  • 00:21:05 Tak my vzaly takovýhle
    ty kulatý knoflíčky
  • 00:21:08 a my jsme je hezky potáhly.
  • 00:21:10 A teďka 22 malinkatejch
    knoflíčků potáhly a říkaly:
  • 00:21:15 To je náš svatební dar.
  • 00:21:17 No tak, to bylo prostě,
  • 00:21:18 jako když celá Praha
    mě posílá do Ameriky.
  • 00:21:22 Takovou svatbu ještě Praha
    neviděla!
  • 00:21:25 A když jsme přijížděli
    už ke Staroměstskému náměstí,
  • 00:21:28 tak najednou se všechno zastaví
    a nemůžeme jít dál.
  • 00:21:34 A tam je taková zácpa lidí
  • 00:21:36 a vymysleli, že tam byla
    automobilová nehoda.
  • 00:21:40 A potom se jako všechno hnulo
  • 00:21:41 a my přijedeme na Staroměstské
    náměstí a oni říkali,
  • 00:21:47 že tam bylo dvacet tisíc
    nádhernejch lidí.
  • 00:22:10 No a přijdeme dolů ze svatby
    a chceme do Týnského chrámu,
  • 00:22:13 a tam bylo ještě víc lidí.
  • 00:22:16 Víte, bylo to jako tlačenice,
    poněvadž jsem šli...
  • 00:22:21 auta už byly někde zapomenuté,
  • 00:22:23 ale krásná tlačenice!
  • 00:22:26 Všichni oslavovali,
  • 00:22:27 tam lidi oslavovali,
    dávali nám slivovici
  • 00:22:31 a lámali s námi chleba
    a přáli nám štěstí.
  • 00:22:36 To já nemůžu, prostě, popsat,
    jak to bylo ohromné,
  • 00:22:39 jenomže nám to trvalo
    asi hodinu,
  • 00:22:41 nebo tak dlouhou dobu,
  • 00:22:43 se dostat přes náměstí
    do Týnského chrámu,
  • 00:22:47 kde bylo totéž, úplně zaplněné.
  • 00:22:51 A otec Reinsberg řekl:
  • 00:22:53 Jestlipak se všichni tito lidé
    vrátí v neděli na mši svatou?
  • 00:23:01 Za svědky byli manželé Zátopkovi.
  • 00:23:07 No a pak jsme přišli
    ke kostelu Salvátora,
  • 00:23:10 a tak jsme vlastně měli
    tři krásné svatby
  • 00:23:14 a potom ovšem recepci
    na vyslanectví
  • 00:23:17 u vyslance Johnssona
    a jeho manželky, ohromných lidí.
  • 00:23:23 Pan vyslanec a jeho paní
  • 00:23:25 nám jako svatební dar dali
    hostinu a řekli:
  • 00:23:28 To je naše hostina vám,
  • 00:23:31 jenom něco malého,
    jenom pro rodinu,
  • 00:23:34 tak my bychom opravdu ocenili,
  • 00:23:36 kdybyste omezili účast
    na dvě stě lidí.
  • 00:23:42 Jediní, kdo nepřišli,
  • 00:23:44 byli lidé ze Státního
    výboru sportu
  • 00:23:48 a určití vládní činitelé.
  • 00:23:53 Je jistě radostné, můžeme-li dnes,
    na prahu nového roku, konstatovat,
  • 00:23:59 že v uplynulém roce se podařilo
    nejen mír udržet,
  • 00:24:03 ale že se podařilo i veliký
    světový tábor přátel míru
  • 00:24:08 o nové milióny stoupenců
    rozšířit.
  • 00:24:14 Tradičně po staletí byla
    jedna železná opona za druhou.
  • 00:24:20 A také veliká železná opona
  • 00:24:21 mezi katolickou církví,
    dejme tomu,
  • 00:24:23 a českobratrskou evangelickou
    církví,
  • 00:24:26 anebo jinými protestantskými
    církvemi.
  • 00:24:30 A já si to opravdu
    plně neuvědomila.
  • 00:24:34 Až těsně před svatbou,
  • 00:24:37 když jsme šli navštívit
    otce Reinsbergera,
  • 00:24:41 otec Jiří,
    prostě fantastická figura.
  • 00:24:46 A teď já vám musím říct,
    jak říkal Haroldovi,
  • 00:24:49 on taky mluvil plynně anglicky,
    tak říká:
  • 00:24:51 Já vám musím říct,
  • 00:24:53 že jak vkročíte
    do evangelického kostela,
  • 00:24:57 jako u Salvátora,
  • 00:24:59 tak budete exkomunikován
    z katolické církve.
  • 00:25:03 A tak my,
    když přijeli do Bostonu,
  • 00:25:05 tak to bylo trošku jiné.
  • 00:25:07 Tam jenom viděli,
  • 00:25:10 že Harold se oženil
    v evangelickém kostele.
  • 00:25:15 A pro mě to byla
    také zajímavá věc,
  • 00:25:18 protože Harold byl pozván
  • 00:25:21 na svou katolickou
    jezuitskou univerzitu,
  • 00:25:25 o které mi vždycky vykládal,
    že to byli ohromní lidé.
  • 00:25:30 A oni ho pozvali
  • 00:25:31 a protože se se mnou oženil
    v evangelickém kostele,
  • 00:25:34 je nejen exkomunikován,
  • 00:25:36 ale také stipendium,
    které bylo uděleno chudému atletu,
  • 00:25:43 každý rok jeho jménu,
  • 00:25:44 tak bylo škrtnuté.
  • 00:25:47 A nejzajímavější okolnost byla,
    že v Československu v úřadech,
  • 00:25:54 když jsme žádali o svatbu,
    tak ho tam nechali někde sedět,
  • 00:25:59 tak já, když přišla do Bostonu
    tam na univerzitu,
  • 00:26:04 tak tam ten kněz, který s ním
    chtěl mluvit, otevřel dveře
  • 00:26:09 a když Harold tam vcházel,
    tak ten kněz řekl:
  • 00:26:14 A ona může zůstat venku.
  • 00:26:17 A potom ovšem mu řekl,
    že se na něj zlobí
  • 00:26:21 a že mu nařizují, aby po -
    já nevím, asi tři měsíce,
  • 00:26:27 že se nesmíme nikde ukázat
    venku spolu,
  • 00:26:31 že to bude jako že za trest.
  • 00:26:34 No a tak Harold, který byl
    opravdu- a je, oddaný katolík
  • 00:26:38 a udělal opravdu mnoho dobrého
    pro univerzitu, řekl jenom:
  • 00:26:44 No tak, to my dělat nebudem.
  • 00:26:48 A začli jsme mluvit o tom,
    že třeba by byla dobrá věc,
  • 00:26:52 kdybychom se odstěhovali
    do Kalifornie.
  • 00:26:58 No, já tady závodila jenom
    několikrát,
  • 00:27:02 ale nejhlavnější to bylo poprvé.
  • 00:27:03 To bylo téměř několik měsíců
    po tom, co jsem přišla do Ameriky
  • 00:27:09 a Coloseum Real Ace,
    to byl slavný závod.
  • 00:27:14 A tak jsem tady házela
  • 00:27:17 a tehdy na chvilku jsem měla
    rekord stadionu.
  • 00:27:20 A potom, když jsme se vrátili
    do hotelu,
  • 00:27:22 tak tam byl obrovský košík
    pomerančů
  • 00:27:25 a byly to strašně dobré pomeranče.
  • 00:27:29 A tak já jsem říkala:
    No, ty pomeranče...
  • 00:27:30 já se chci stěhovat do Kalifornie!
  • 00:27:35 A přestěhovali jsme se
    do Kalifornie
  • 00:27:37 a potom později ten dárce,
  • 00:27:40 který byl také zakladatel
    velikého sportovního muzea,
  • 00:27:45 ten se přiznal, že ty pomeranče
    byly z Floridy.
  • 00:27:51 Ale co se týče pomerančů,
  • 00:27:52 Amerika má výborný pomeranče!
  • 00:28:01 Kdysi bejvaly nový.
    Já taky...
  • 00:28:04 Jestli se tam dostanu, ovšem.
  • 00:28:06 Počkej, já tam musím
    strčit nohy.
  • 00:28:22 Možná, že jsem to trochu přehnala.
  • 00:28:25 Schválně, počítejte s Olgou...
  • 00:28:41 Osm,
  • 00:28:44 devět,
  • 00:28:47 deset, to stačí!
  • 00:28:49 No, sice si trošku přidala,
    ale stejně...klobouk dolů!
  • 00:28:58 V tomhle sousedství
    jsem žila 45 roků
  • 00:29:02 a před pěti lety jsem prodala
    svůj dům.
  • 00:29:06 Když pršelo, tak jsme tady hráli
    americkej fotbal,
  • 00:29:09 poněvadž se člověk poklouzal
    a zablátil a takový věci.
  • 00:29:18 A tady jsme hráli košíkovou,
    tak to ještě stojí.
  • 00:29:23 A s mými dětmi
    jsme hráli košíkovou,
  • 00:29:25 jako dva na dva,
  • 00:29:27 a dvojice, která prohrála,
    myla nádobí.
  • 00:29:33 Tak tohle je malá kuchyňka,
  • 00:29:35 protože já teď žiji
    jenom ve studiu,
  • 00:29:38 protože já jsem potřebovala
    být v této oblasti
  • 00:29:41 kvůli operaci kolena
    a v blízkosti mých dětí.
  • 00:29:48 Ale pro jednoho člověka
    a občas návštěvníky to stačí.
  • 00:29:55 A já moc nevařím a nepeču,
  • 00:29:57 protože základně já jsem
    vegetarián,
  • 00:30:03 a tak se živím hlavně ovocem,
    zeleninou, tofu
  • 00:30:07 a takovými potravinami
  • 00:30:13 a já už byla vegetarián
    šestnáct, sedmnáct roků.
  • 00:30:21 Vegetariány jsou samozřejmě
    i všichni další Connollyové.
  • 00:30:26 Tohle je čaj a já si musím
    tady vylézt na stoličku.
  • 00:30:33 Já bych normálně mohla vyskočit,
  • 00:30:35 ale já ještě mám to koleno
    operovaný,
  • 00:30:38 trošku to musím šetřit.
  • 00:30:42 A já tady vlezu,
  • 00:30:43 protože tady mám konvičku na čaj
    a nechci ji rozbít,
  • 00:30:47 protože to je moje
    milovaná konvička.
  • 00:30:51 Tak si dáme čaj
  • 00:30:55 a hrnečky jsou tady taky,
    že jo, někde.
  • 00:30:59 A tady jsem velice vybavená.
  • 00:31:02 Když máme různé návštěvníky,
  • 00:31:06 tak je většinou pohostíme
    u mé dcery,
  • 00:31:13 protože my jsme taková rodina,
    která žije v chumlu.
  • 00:31:18 Dobrý den!
  • 00:31:34 Mluví se tu sice anglicky,
    ale českých prvků tu najdeme dost.
  • 00:31:43 A tohle je Nina, neboli Nenečke,
  • 00:31:47 tohle je Merja, neboli Marjoušek,
  • 00:31:50 a tohle je Jimmy.
  • 00:31:52 A Jimmy je Jimmy,
    Jimmy je náš muž rodiny.
  • 00:32:01 Maminka!
  • 00:32:07 Vidíte, všechno se najde
    v Kalifornii!
  • 00:32:10 Tenhle pan Viktor Beneš
    měl cukrárnu v Beverly Hills.
  • 00:32:17 Skakal pes křes loves.
  • 00:32:24 Šunkyfleky.
  • 00:32:29 Schnitzel, Pilsner...
  • 00:32:32 Pilsner!
  • 00:32:34 Not Pilsner, pivo!
  • 00:32:42 Andělíčku, můj strážníčku.
  • 00:32:44 Opatruj tu mou dušičku.
  • 00:32:47 Opatroj tu ve mne noci,
    nenechej je bez pomoci.
  • 00:32:55 Hi, Mark, in Las Vegas!
  • 00:32:58 Viva Las Vegas!
  • 00:33:05 A tak se ještě podíváme
    za nejstarším bráchou.
  • 00:33:13 Tohle je můj nejstarší syn
    Marek.
  • 00:33:16 Vlastně Marek byl můj první syn
    a já ho...
  • 00:33:22 teda my jsme se
    ovšem domluvili s Haroldem,
  • 00:33:24 že Marek bude jako apoštol.
  • 00:33:28 Marek.
  • 00:33:30 My jsme přijeli jednou na Vánoce,
    Marek se narodil v roce 1959,
  • 00:33:35 tak myslím, že v roce
    1960 nebo 1962
  • 00:33:38 jsme na dva dny se mohli
    na cestě někam nebo zpátky
  • 00:33:42 stavit v Československu.
  • 00:33:45 A moji rodiče pro něj měli
    takový překrásný vlak.
  • 00:33:49 Opravdu já můžu říct,
    že když přijde k olympiádě,
  • 00:33:52 Marek je můj číslo jedna
    fanda v rodině.
  • 00:33:59 Olga slíbila, že bude i nadále
    reprezentovat Československo
  • 00:34:02 a chtěla svůj slib dodržet.
  • 00:34:05 Já jsem opravdu trénovala,
  • 00:34:06 připravovala jsem se
    na tu olympiádu
  • 00:34:08 a pak jsem říkala:
    No, teď se s nimi musím spojit.
  • 00:34:16 A také jsem věděla,
    že už jsem tři roky v Americe
  • 00:34:19 a že už je možné pro mě
    dostat státní občanství,
  • 00:34:24 ale já chtěla reprezentovat
    Československo.
  • 00:34:28 Tak jsem napsala
    do Olympjiského výboru,
  • 00:34:31 že chci reprezentovat
    Československo.
  • 00:34:34 A dostala jsem zpátky
    velice formální zdvořilý dopis,
  • 00:34:38 který řekl, že protože už nejsem
    v Československu,
  • 00:34:43 by bylo těžko mě považovat
    za krajanku
  • 00:34:46 a tudíž "děkujeme vám za váš
    zájem a hodně štěstí, ale ne".
  • 00:34:53 Tak já jsem řekla:
  • 00:34:57 Já tady mám rodinu,
    Amerika mě chce,
  • 00:35:00 já už závodila předtím a tak,
    mně se to líbí
  • 00:35:08 a já nemohu žít jednou nohou
    tam, jednou nohou tady.
  • 00:35:13 Tak jsem vzala tu zkoušku
    a dostala jsem státní občanství.
  • 00:35:19 A v Římě už reprezentovala
    Ameriku.
  • 00:35:23 Tak jsme přijeli do Říma
    na olympiádu,
  • 00:35:26 já tedy jako americká občanka,
  • 00:35:29 šli jsme do stadionu a tam byl
    jeden americký funkcionář,
  • 00:35:39 který všem americkým atletům
    říkal, aby měli štěstí,
  • 00:35:45 a když já jsem tam vešla,
    tak řekl:
  • 00:35:48 Rád bych vám taky popřál
    štěstí, ale vy nejste naše.
  • 00:35:53 Funkcionáři jsou všude stejní.
  • 00:35:55 A když jsem tam šla po ulici
  • 00:35:57 potkala jsem několik českých
    atletů, lehkých i jiných,
  • 00:36:03 tak já jsem se k nim
    celkem rozběhla
  • 00:36:06 a oni se otočili doprava
    a prostě odešli.
  • 00:36:12 Až po té revoluci někteří atleti,
    když sem přijeli nebo tak,
  • 00:36:16 vysvětlili mi,
    že jim v Praze bylo řečeno,
  • 00:36:23 že Státní výbor se mě ptal,
    jestli tedy,
  • 00:36:27 když jsem slíbila reprezentovat
    na olympiádě,
  • 00:36:31 jestli teda do Říma pojedu
    a já že jsem to odmítla.
  • 00:36:35 A to byla ukrutná lež
    a někdo to zřejmě rozšířil.
  • 00:36:41 A pak jsem teprve rozuměla,
  • 00:36:43 proč atleti se mnou
    vůbec nemluvili.
  • 00:36:47 I atleti, o kterých jsem si
    myslela, že jsme byli kamarádi.
  • 00:36:52 Ale víte co?
  • 00:36:53 Svět je jedna zeměkoule
    a pán Bůh je jedinej,
  • 00:36:56 a tak ono to není tak zlý.
  • 00:37:00 California Conservation Corps
    je státní instituce,
  • 00:37:03 přibližně srovnatelná
    s naší někdejší
  • 00:37:05 Střední školou pro pracující.
  • 00:37:10 No a tak jsme se pokoušeli,
  • 00:37:12 aby rodiče také mohli,
    už byli starší,
  • 00:37:15 aby mohli přijet,
    ale nebylo to dovolené.
  • 00:37:22 Harold dostal stipendium
    učit ve Finsku angličtinu,
  • 00:37:29 jmenuje se to
    Fulbright Scholarship.
  • 00:37:33 A já tam začala psát pro noviny.
  • 00:37:35 My jsme bydleli ve městě Tampere
  • 00:37:37 a to byly noviny Amolehti -
    jako ranní noviny,
  • 00:37:41 tak já tam psala.
  • 00:37:44 Jednou jsme se dozvěděli,
  • 00:37:47 že tam bude nový americký
    vyslanec Carl Rowen,
  • 00:37:52 vlastně spisovatel.
  • 00:37:55 Tak Amolehti mě tam poslaly.
  • 00:37:56 A tak prostě mluvíme
    a já mu řekla o mých rodičích.
  • 00:38:01 A Carl Rowen byl Afroameričan.
  • 00:38:04 A tak, on dělal všelijaké
    diplomatické návštěvy
  • 00:38:08 a nějak někde se snad potkal
    s vyslancem Československa,
  • 00:38:18 a ten řekl, že ten největší
    problém ovšem v Americe je,
  • 00:38:25 že Afroameričani nemají
    stejnou svobodu a stejná práva
  • 00:38:31 jako bílý Američani.
  • 00:38:35 A Carl Rowen mi říkal,
  • 00:38:36 že v ten moment ho napadlo
    to o mých rodičích a řekl mu:
  • 00:38:41 Já vím o rodině, která žádá,
  • 00:38:47 aby mohli jet do zahraničí
    žít s jejich dcerou
  • 00:38:49 a vy jim to stále zamítáte.
  • 00:38:52 Tak on se ptal, kdo to byl.
    A Carl Rowen mu to řekl.
  • 00:38:57 Tak snad druhý den
    nebo třetí den po tom rozhovoru
  • 00:39:00 policie přijde k mým rodičům
    a řekli:
  • 00:39:04 Spakujte se, máte dva dny
    a jedete do Ameriky!
  • 00:39:12 A jak se jim tam líbilo?
  • 00:39:14 Maminka, ta se hned začala
    starat o domácnost
  • 00:39:18 a učit se anglicky.
  • 00:39:21 A tatínek, tomu se opravdu
    strašně stýskalo.
  • 00:39:30 On byl trošičku nedoslýchavý,
  • 00:39:33 tak měl opravdu potíže
    s angličtinou.
  • 00:39:35 A tak já jsem říkala:
  • 00:39:37 Co s tátou uděláme,
    musíme mu najít práci.
  • 00:39:43 A jednou jedu
    po tom Jefferson Boulevard,
  • 00:39:47 to je tam v Santa Monice,
  • 00:39:52 a tam vidím tovární prostor,
    kde je napsáno: Pailard.
  • 00:39:58 Pailard je švýcarská firma
    na kamery a různé věci.
  • 00:40:04 Za dva dny táta vyplnil papíry
    a byl v balírně.
  • 00:40:10 A brzy přišel domů celý šťastný,
  • 00:40:12 protože když se jelo na Měsíc,
  • 00:40:19 když jela lunární výprava
    na Měsíc,
  • 00:40:22 tak měli švýcarskou kameru
  • 00:40:26 a on ji pakoval
    do balíčku Pailardu.
  • 00:40:31 Tak vlastně si sáhnul na kameru,
  • 00:40:34 která potom jela s našima
    astronautama na Měsíc.
  • 00:40:43 Maminka potom zemřela na rakovinu,
  • 00:40:46 doktoři říkali, že se naneštěstí
    asi vyvíjela snad mnoho, mnoho let
  • 00:40:54 a hned se mě ptali,
  • 00:40:55 jestli náhodou něco dělala
    s chemikáliema,
  • 00:40:59 anebo v chemické továrně.
  • 00:41:03 Ona byla dvakrát těžce
    přiotrávena chlórem ve Spolaně,
  • 00:41:06 tak možná, že to s tím mělo
    co dělat.
  • 00:41:11 A táta ji hrozně miloval.
  • 00:41:14 A tak když už jí nebylo pomoci,
    tak zemřel.
  • 00:41:20 Táta říkal: Já na ni budu čekat.
  • 00:41:22 Ale nezabil se, nebo něco!
  • 00:41:24 Ale jedno ráno se nevzbudil,
    měl srdeční záchvat a tak...
  • 00:41:30 A bylo to na Memorial Day,
    což je den vojáků.
  • 00:41:34 To byla taková náhoda.
  • 00:41:36 A maminka potom zemřela
    asi tak za dva týdny.
  • 00:41:51 Je to tady hezké,
    jmenuje se to Plaja del Rulay
  • 00:41:55 a je to blízko mezinárodního
    letiště Los Angeles.
  • 00:42:03 A je to nejpopulárnější pláž
    v Los Angeles.
  • 00:42:08 Tady jsem se naběhala
    na čtyři olympiády a i potom.
  • 00:42:14 Tady byly většinou balvany,
    teď už je to trochu rovnější.
  • 00:42:18 A já skákala z balvanu do balvanu
    a to byl výborný trénink na nohy.
  • 00:42:24 Olympijský oheň, symbol přátelství
  • 00:42:27 a měření sil sportovců
    z celého světa,
  • 00:42:29 vzplál už po osmnácté.
  • 00:42:31 Tentokrát v japonském hlavním
    městě, Tokiu.
  • 00:42:36 V tom Tokiu jsem trošku povolila
    v tom tréninku,
  • 00:42:40 ale musím také říct,
    že to byl jenom rok a něco,
  • 00:42:44 když se mi narodila moje dvojčata
  • 00:42:49 a žena, když má děti,
    tak se musí zotavit déle než rok,
  • 00:42:56 než se může přetížit
    atletickým tréninkem.
  • 00:43:03 Tak já jsem nebyla v nějakém
    špičkovém stavu,
  • 00:43:08 ale bylo to dost dobré,
    vyhrát ty olympijské kvalifikace,
  • 00:43:16 ale vůbec jsem si nemohla
    troufnout myslet,
  • 00:43:19 že bych vyhrála,
    nebo něco takového.
  • 00:43:22 Ale já se musím přiznat,
    veřejně,
  • 00:43:25 že já na olympiády jezdila,
  • 00:43:28 protože tam je ta atmosféra,
    že celý svět tam je
  • 00:43:33 a lidi si můžou podat ruce,
    můžou se usmívat jeden na druhého
  • 00:43:38 a je to tak strašně důležité
    pro světový mír a spolužití.
  • 00:43:45 To je prostě pravda.
  • 00:43:57 Rekordní výkony však už nebyly
  • 00:43:58 jenom záležitostí poctivého
    tréninku.
  • 00:44:03 Před Olympiádou v Mexico City
    jsem měla problémy.
  • 00:44:09 Měla jsem čtvrté dítě
  • 00:44:11 a hrozné problémy
    se žilami v nohách a tak.
  • 00:44:16 A ta příprava byl problém.
  • 00:44:22 Tak jsem se snažila se vylepšit.
  • 00:44:26 Já jsem tehdy učila
    na univerzitě
  • 00:44:29 a šla jsem k místnímu
    univerzitnímu doktorovi.
  • 00:44:33 Tak jsem ho přemluvila,
  • 00:44:34 že na zkoušku si vezmu
    půlku toho dienabolu.
  • 00:44:40 Asi za šest týdnů jsem
  • 00:44:42 aspoň o deset kilo zlepšila
    moji sílu v rukách a v ramenou
  • 00:44:50 a jeden den potom normálně
    vstanu, jdu do práce,
  • 00:44:57 vstanu z postele
    a kouknu se na kolena...
  • 00:45:01 a já měla na každém kolenu
    takovou kulatou placičku chlupů,
  • 00:45:06 ale chlupů,
    nejenom jako trošičku fousků,
  • 00:45:09 ale úplně chlupatý, jako zvíře!
  • 00:45:12 A já se na to kouknu
  • 00:45:14 tak letím...já byla vyděšená,
  • 00:45:17 letím k doktorovi ve škole
    a říkám mu:
  • 00:45:21 Podívejte se mi na kolena!
  • 00:45:24 A on se na mě podíval
    a říká:
  • 00:45:25 Já vám to řekl,
    tohleto jsou hormony,
  • 00:45:30 teď to máte na kolenou,
  • 00:45:32 potom druhá věc
    obličej jako měsíc
  • 00:45:36 a třetí věc, ztratíte vlasy.
  • 00:45:39 Stojí vám to za to to brát?
  • 00:45:42 A to byl konec mé hormonální
    přípravy na atletiku.
  • 00:45:51 26. srpen 1972, 15:00 hodin.
  • 00:45:59 Na hlavním olympijském stadionu
    v Mnichově
  • 00:46:01 byly slavnostně zahájeny
    XX.letní olympijské hry.
  • 00:46:12 Ty ohromné společenské
    zážitky mého života,
  • 00:46:15 nebo jak bych to řekla,
  • 00:46:17 to bylo vyhrát olympiádu,
  • 00:46:19 mít svatbu, kde byly davy lidí,
    to jsme hrozně užili,
  • 00:46:27 a nést americkou vlajku.
  • 00:46:32 Byla jsem jako kapitánka
    mužstva, nebo ženstva,
  • 00:46:35 pozvaná na schůzi kapitánů
  • 00:46:38 všech sportů
    v olympijské delegaci.
  • 00:46:45 A na té schůzi se volilo,
    kdo ponese vlajku.
  • 00:46:51 A já jsem byla snad nejvíc
    překvapená ze všech,
  • 00:46:53 když mě někdo navrhl.
  • 00:46:57 A téměř jednohlasně
    jsem okamžitě byla zvolena.
  • 00:47:02 Že prý reprezentuji
    olympijskou myšlenku.
  • 00:47:08 A já vám mohu říct upřímně,
  • 00:47:11 že nést americkou vlajku
    byla čest tak vysoká,
  • 00:47:15 jako ta zlatá medaile.
  • 00:47:17 To byla prostě ohromná čest.
  • 00:47:20 Nesla jsem vlajku chvíli
    v jedné ruce,
  • 00:47:22 poněvadž tam jeden Sovět-atlet
    ji nesl v jedné ruce,
  • 00:47:25 tak jsem si říkala:
  • 00:47:26 Muž to žene v jedné ruce,
    já to také zkusím,
  • 00:47:30 nebylo to tak těžké.
  • 00:47:32 A potom jsem sklonila
    vlajku při přísaze
  • 00:47:35 a byl to ohromný pocit.
  • 00:47:39 Nakonec, když jsme vlajky
    odevzdali,
  • 00:47:42 tak jeden z těch vedoucích
    ke mně přijde a řekne:
  • 00:47:45 Velice jsme se divili,
  • 00:47:48 že jste pochodovala
    s tou vlajkou tak pěkně.
  • 00:47:51 A já jsem si neodpustila říct:
  • 00:47:53 Já se to naučila na 1. máje,
    v pochodech.
  • 00:47:58 A pak nastoupil
    proud našich sportovců.
  • 00:48:09 V jejich řadách šli i známí
    českoslovenští Mistři sportu,
  • 00:48:13 kteří nás již mnohokrát
    úspěšně reprezentovali
  • 00:48:16 v mezinárodních střetnutích.
  • 00:48:19 Ovšem Mnichov, každý si vzpomíná,
    Mnichov, to je veliká tragédie,
  • 00:48:28 kdy mladí lidé z Palestiny,
    snad šestnáctiletí,
  • 00:48:32 se rozhodli, že zavraždí
    mladé lidi z Izraele,
  • 00:48:40 což bylo něco strašného.
  • 00:48:42 Přišli ke mně atleti ze Švédska,
    myslím, že to bylo ze Švédska,
  • 00:48:47 a řekli: Něco se musí udělat,
    něco musíme udělat, co uděláme?
  • 00:48:52 A tak jsme měli takovou schůzku
    a rozhodli jsme se,
  • 00:48:56 že napíšeme dopis
    hlavě Spojených národů,
  • 00:49:01 Kurtu Walheimovi.
  • 00:49:04 A tak jsme napsali dopis,
    který řekl,
  • 00:49:06 že my jsme bratři a sestry
    v olympijském hnutí i ve světě
  • 00:49:13 a že je už nutné zapomenout
    na tradiční spory
  • 00:49:19 a že teď příroda, svět i lidé
    potřebují,
  • 00:49:25 abychom se o všem dohodli
    mírumilovně.
  • 00:49:30 Dalo se to na stoly v jídelnách
    a tam byl nápis:
  • 00:49:35 Kdo to chce podepsat,
    podepište to.
  • 00:49:38 A nevěděli jsme, kolik jich
    to bude podepisovat.
  • 00:49:42 Jenomže do hodiny se ty dopisy
    a ty papíry na podpisy ztratily.
  • 00:49:49 Tak jme nevěděli, kam šly
    a potom jsme se dozvěděli,
  • 00:49:52 že to vedení Olympijské vesnice
    je zkonfiskovalo
  • 00:49:57 a že důvod pro konfiskaci byl,
  • 00:50:00 že ty dopisy tahají politiku
    do olympjiskýho hnutí.
  • 00:50:06 No ale já myslím...
    já to už nemůžu komentovat dál.
  • 00:50:10 Ano, funkcionáři jsou všude stejní.
  • 00:50:13 Zahájení XX. letních
    olympijských her v Mnichově
  • 00:50:15 sledoval na obrazovkách
    celý svět.
  • 00:50:17 Nikdo snad netušil,
  • 00:50:19 že zdárný průběh největší
    sportovní slavnosti bude ohrožen.
  • 00:50:22 Teroristické komando palestinské
    organizace Černé září
  • 00:50:25 přepadlo v Olympijské vesnici
    výpravu izraelských sportovců,
  • 00:50:29 z nichž dva zahynuli na místě
    a devět dalších přišlo o život
  • 00:50:32 při přestřelce teroristů
    s policií.
  • 00:50:36 Celková bilance tragické události
    je osmnáct mrtvých.
  • 00:50:41 Olympijská myšlenka mírového
    soužití
  • 00:50:43 a sportovního soutěžení národů
    však nebyla touto tragédií zničena.
  • 00:50:48 Po jednodenním přerušení her
    a tryzně za zahynulé sportovce
  • 00:50:51 olympijský oheň plál dál
    až do oficiálního zakončení.
  • 00:51:04 Naposled, když já tady byla,
    tak všechno bylo v květu,
  • 00:51:08 poněvadž i v poušti je květ.
  • 00:51:12 To bylo, když můj nejstarší syn
    se ženil s mladou paní Sime.
  • 00:51:19 Ona je z Thaiwanu.
  • 00:51:22 A přijeli i její rodiče
    a mluvili jenom čínsky
  • 00:51:25 a Harold také přijel,
    můj bývalý manžel,
  • 00:51:30 a tak jsme se sem rozjeli
    všichni čtyři.
  • 00:51:32 Ovšem nebylo moc co na rozmluvu,
  • 00:51:36 protože čínsky a anglicky...
    my jsme to nevěděli.
  • 00:51:40 A přijeli jsme tady k té rezervaci
  • 00:51:44 a tam pěkná velká želva
    se vyčůrala u Haroldových botek.
  • 00:51:52 A všichni čtyři jsme se smáli.
  • 00:51:54 A víte co? Ono se ukázalo,
    že jsme všichni jedna rodina
  • 00:51:59 a tak od té doby,
    co se ta želva vyčůrala,
  • 00:52:03 jsme nějak našli způsob
    o všem možným mluvit,
  • 00:52:09 čínsky, anglicky...
  • 00:52:11 A co je vlastně s Haroldem?
  • 00:52:13 Já vím, že jsme dnes rozvedení,
  • 00:52:16 ale Harold je velice
    specielní muž.
  • 00:52:21 My jsme se rozvedli
    po šestnácti letech,
  • 00:52:24 protože jsme byli naprosto
    upřímní jeden ke druhému,
  • 00:52:27 a z jiných důvodů,
  • 00:52:29 hlavně snad z důvodu,
    že on miloval tolik atletiku,
  • 00:52:33 že atletika pro něj byla
    životní věc.
  • 00:52:40 A i dneska Harold udržuje
    vrhačské disciplíny v Americe.
  • 00:52:46 On to opravdu udržuje
    svojí prací, tréninkem
  • 00:52:51 a jednáním s Olympijským výborem
    a všecko
  • 00:52:55 a pro mě atletika byla jenom
    něco vzrušujícího,
  • 00:53:01 já jsem chtěla dělat něco jiného,
  • 00:53:03 psát a potom pomalu učit
    a tak dál.
  • 00:53:11 A tak jsme se oddálili zájmově.
  • 00:53:16 A konečně se to začalo ukazovat
    i v našem osobním vztahu
  • 00:53:24 a nakonec jsme se rozešli.
  • 00:53:27 Ale stále spolu mluvíme,
  • 00:53:30 ne příliš, protože Harold
    se oženil, měl novou rodinu,
  • 00:53:33 a pochopitelně já se do toho
    nebudu plést.
  • 00:53:37 A já jsem asi trochu samotář,
    já jsem se neprovdala,
  • 00:53:42 ale já mám všechny děti
    kolem sebe pořád
  • 00:53:47 a on je má často,
  • 00:53:49 tak je to taková přátelská věc.
  • 00:53:54 Já se od něj naučila mnoho věcí.
  • 00:53:56 Já jsem se s ním rozrostla
    jako moudřejší člověk
  • 00:54:02 a máme nádherný čtyři děti.
  • 00:54:17 A svým čtyřem dětem Olga
    věnovala nejen svůj životopis,
  • 00:54:20 ale celý svůj život.
  • 00:54:28 Tohleto je můj nejmilejší
    člen rodiny, můj velký vnuk,
  • 00:54:31 a potom mám nejmilejšího
    člena rodiny malýho vnuka.
  • 00:54:35 Všichni ostatní jsou
    taky nejmilejší,
  • 00:54:37 ale tenhle je jako můj
    specielní poradce v Taek Won Du,
  • 00:54:45 v hudbě a v náhledu na svět
    mladých lidí.
  • 00:54:51 A brzo po natáčení přibyla
    ještě nejmilovanější členka rodiny.
  • 00:54:58 Tak já jsem teda stoprocentní
    hip hop babička.
  • 00:55:03 That's right,
    she is my hip hop babička!
  • 00:55:19 Olgo, hodina už je dávno pryč.
    Zase ses zapovídala!
  • 00:55:42 Takže, kdo je to vlastně
    paní Olga Fikotová-Connolly?
  • 00:55:46 Olga...
  • 00:55:49 je prostě obyčejná ženská,
    která miluje život...
  • 00:55:52 Skryté titulky:
    Vlasta Malíková

Související