iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
20. 5. 2011
21:30 na ČT1

1 2 3 4 5

73 hlasů
156057
zhlédnutí

Všechnopárty

Eliška Balzerová — Petr Spálený — Pavel Čapek

42 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Všechnopárty

  • 00:00:33 Děkuji, dobrý večer.
  • 00:00:34 Dobrý večer také vám,
    milí televizní diváci.
  • 00:00:38 Jak vidíte, tady s diváky
    jsme se sešli opět
  • 00:00:40 v pražském divadle Semafor.
  • 00:00:42 A v zákulisí už jsou opět
    připraveni naši dnešní hosté.
  • 00:00:46 To, co dnes mají hosté společného,
    je to,
  • 00:00:49 že oni jsou to takové stálice.
  • 00:00:53 Víte samozřejmě, co jsou stálice!
  • 00:00:54 Stálice jsou osobnosti,
  • 00:00:56 které ve svém oboru dosáhly
    určitého stupně popularity
  • 00:00:59 a tu popularitu si udržujou,
    dejme tomu, i mnoho let.
  • 00:01:04 Popularita, to víme, je věc ošidná
    a nemusí bejt vždycky pozitivní.
  • 00:01:08 Může bejt i negativní.
  • 00:01:10 Abyste mi rozuměli o čem mluvím.
  • 00:01:13 Existuje 1 americkej herec,
  • 00:01:15 jemuž bych já tu popularitu
    nezáviděl, zná ho celej svět,
  • 00:01:20 ale celej svět ho více méně,
    jak já jsem se přesvědčil,
  • 00:01:23 považuje za naprostýho idiota.
  • 00:01:25 Jmenuje se Chuck Norris.
    Znáte jméno Chuck Norris?
  • 00:01:29 Já nevím, možná
    nechodíte na internet!
  • 00:01:32 Já nevím, čím on si to vydobyl!
  • 00:01:33 Nejspíš tím, že hrál v mnoha
  • 00:01:35 takovejch těch přiblblejch
    karatistickejch filmech,
  • 00:01:37 který jsou úplně stupidní,
    béčkový, céčkový!
  • 00:01:39 A lidi si tu stupiditu
    přetransformovali na Chucka Norrise
  • 00:01:43 a je celosvětově
    za naprostýho idiota!
  • 00:01:45 Možná nevíte, o čem mluvím!
  • 00:01:47 Já jsem si pár takovejch vtípků
    na téma Chuck Norris vybral,
  • 00:01:51 jen abyste věděli, o čem mluvím.
  • 00:01:54 Chuck Norris rozbrečí cibuli.
    Chuck Norris nečte knihy.
  • 00:01:59 Jen je pořádně zmáčkne
  • 00:02:01 a dostane informace,
    které potřebuje.
  • 00:02:04 Chuck Norris navštívil Vatikán
  • 00:02:06 a papež se k němu přišel
    vyzpovídat.
  • 00:02:10 Chuck Norris jednou navštívil
    Panenské ostrovy.
  • 00:02:13 Od té doby se jmenují Ostrovy.
  • 00:02:16 Chuck Norris jednou snědl dort
    dřív, než mu stihli říct,
  • 00:02:20 že je v něm striptérka.
  • 00:02:24 Takovejhle věcí tam najdete
    strašnou spoustu.
  • 00:02:31 Já jsem rád, aspoň já o tom nevím,
  • 00:02:33 že by mezi našimi osobnostmi
    známými byl někdo,
  • 00:02:37 srovnatelnej s Chuckem Norrisem.
  • 00:02:39 Já jsem přesvědčenej, že ne.
  • 00:02:41 Dovolte mi tedy, abych pozval
  • 00:02:42 hned 1. hosta
    našeho dnešního večera,
  • 00:02:47 je to, řekl bych,
    stálice českého hereckého nebe
  • 00:02:52 Eliška Balzerová!
  • 00:03:11 Rychle já musím říct,
    že ty jsi určitě nejen mě,
  • 00:03:14 ale spoustu diváků v poslední době
    doslova šokovala
  • 00:03:18 svojí rolí ve filmu
    Ženy v pokušení.
  • 00:03:21 Do tý doby jsi, podle mýho,
    hrála úplně něco jinýho!
  • 00:03:24 A najednou sexy babička
    a ještě komická role!
  • 00:03:29 Do tý doby ty jsi hrála,
    více méně, samý tragédky!
  • 00:03:32 Já si nevzpomínám, že bys dostala
    nějakou komediální roli!
  • 00:03:35 Stála jsi o to vůbec?
  • 00:03:36 Anebo ses zaměřovala
    na ty dramatický úkoly?
  • 00:03:40 Já jsem byla taky překvapená,
  • 00:03:42 když mě oslovil
    pan režisér Vejdělek,
  • 00:03:45 přišel za mnou jak student s kytkou
    a nabídl mi tuhle roli.
  • 00:03:49 A já jsem řekla, proč já?
    Jak jste na mě přišel?
  • 00:03:53 A, on si to vymyslel určitě,
    ale říká takovou historku,
  • 00:03:56 že měl sen, ony se mu zdají sny
    a z toho on píše ty scénáře.
  • 00:04:00 A to co se mu zdálo,
  • 00:04:02 že pořád nevěděl,
    koho do té role obsadí.
  • 00:04:05 A najednou jsme se mu
    prej zjevila já, řekla jsem,
  • 00:04:07 ty nevíš, kdo by to měl hrát?
  • 00:04:09 Ty nevíš, kdo by to měl hrát?
  • 00:04:11 A on říkal, tak já jsem řekl,
    dobře, dobře, zejtra za ní jdu!
  • 00:04:15 Tak to má hezký sny!
  • 00:04:17 A prej jsem mu dala pohlavek!
    Ale to já myslím, že si vymyslel!
  • 00:04:21 Tam v souvislosti s tím filmem
  • 00:04:23 jsi dokonce musela nafotit
    nějaký akty, ani to tě neodradilo?
  • 00:04:27 Et tu, Brute? I ty se mě ptáš?
  • 00:04:31 -Nebo to není pravda?
    -Ale je to pravda!
  • 00:04:33 Jenomže o tom už bylo
    tolik řečeno a napsáno!
  • 00:04:35 Já o tom nic nevím! Povídej!
  • 00:04:38 Já jsem to věděla,
    že se toho dotkneš!
  • 00:04:42 Bylo to v roli!
    Bylo to v roli, musela jsi!
  • 00:04:44 Přemejšlela jsi o tom a...
  • 00:04:46 Přečteš si scénář a ta paní
    byla napsaná tak šťavnatě
  • 00:04:51 a musím říct, pěkně, že toto k ní
    prostě pasovalo!
  • 00:04:55 -Že ona to těm mužskejm...
    -K ní jo!
  • 00:04:57 K ní jo. Že to těm mužskejm vrátí!
  • 00:05:01 Ale tam nebyl důležitej
    ten předek toho přebalu.
  • 00:05:05 -Tam byl důležitej ten...
    -Co? Zadek.
  • 00:05:09 Ta zadní strana.
  • 00:05:10 Že ta dcera to vezme do ruky
    a řekne, ta máma se zbláznila!
  • 00:05:13 Ona udělala i tohle!
  • 00:05:15 To tam bylo i z druhý strany.
    To sis možná nevšim.
  • 00:05:17 Ale někde to otiskli,
  • 00:05:18 že jsem si to podrobně prohlíd,
    ty lechtivý fotky.
  • 00:05:22 Chvilku jsi o tom přemejšlela,
  • 00:05:23 nebo jsi řekla,
    navzdory tomuhle tomu?
  • 00:05:25 To jsi dělala poprvé, takový fotky.
    Nebo ne?
  • 00:05:29 Poprvé, ale měla jsem pocit,
    že to k tomu patří.
  • 00:05:31 Že ta role by byla ochuzená,
    kdyby to tam nebylo.
  • 00:05:34 Ale protože jsem znala fotografa
    Romana Černého,
  • 00:05:37 který už se mnou fotil 1 inscenaci,
    kdy jsem potřebovala nafotit duši.
  • 00:05:44 Prostě jen tak obličej
    a řekla jsem,
  • 00:05:46 Romane, musíte zachytit moji duši,
    protože o ničem jiném to není.
  • 00:05:49 Ta paní se vypovídá
    z veliké bolesti.
  • 00:05:51 A on nafotil moc krásný fotky
    mý duše.
  • 00:05:54 Tak jsem přišla a řekla jsem,
    Romane, teď nafotíte moje tělo.
  • 00:05:58 Ale věděla jsem, že to umí
  • 00:05:59 a že to udělá tak decentně,
    že to snad,
  • 00:06:01 až na 1 paní z Pardubic,
    nepohoršilo.
  • 00:06:05 Nějaká paní ti napsala?
  • 00:06:06 Nějaká paní z Pardubic,
    tu to pohoršilo.
  • 00:06:08 Možná nejen tahle divačka
    tě do tý doby měla spojenou
  • 00:06:12 s jiným druhem rolí,
    který jsi hrála.
  • 00:06:15 Mimochodem odstartovala jsi
    tou Nemocnicí na kraji města
  • 00:06:18 Alžbětou Čeňkovou, taková
    v podstatě asexuální svazačka.
  • 00:06:27 Ne, rozumíš, mně kdyby holka řekla,
  • 00:06:30 já jdu za chvilku
    na schůzi svazu mládeže,
  • 00:06:32 tak už ji nikdy nevidím potom!
  • 00:06:35 Ale ona zase uměla operovat!
    To zase nebyla jen svazačka!
  • 00:06:38 -Já vím!
    -Nelehl by sis na stůl operační?
  • 00:06:41 To možná jo!
    Ale jinak bych si vedle tebe neleh!
  • 00:06:46 Myslím, že z toho milostnýho
    hlediska, že to byla taková...
  • 00:06:51 -Začátečnice.
    -Začátečnice!
  • 00:06:54 A všechno to baštila
    tomu hokejistovi.
  • 00:06:56 Nicméně, v tvý kariéře to byl
    startovací blok, by se dalo říct.
  • 00:07:02 -Nebo ne?
    -Ne.
  • 00:07:03 Já si myslím, že jo! Ne ta Alžběta?
    A co teda?
  • 00:07:08 To tě musím malinko opravit,
    to jsme se ještě neznali možná.
  • 00:07:12 Když jsem po škole začala pracovat
    v divadle,
  • 00:07:16 tak mě poprvé oslovil pan režisér
    Jiří Bělka,
  • 00:07:20 kterej už není mezi námi
    a nabídl mi moc krásnou roli.
  • 00:07:24 To jsem byla ještě Havránková.
    Na to jméno jseš citlivej.
  • 00:07:27 My se známe strašně dlouho!
  • 00:07:28 Znám Elišku
    jako za svobodna Havránkovou.
  • 00:07:30 A na to jméno on je citlivej.
    Havránkový jsou hrozný holky.
  • 00:07:36 Zase oni nevědí, o čem mluvíš!
  • 00:07:38 Moje manželka, 2. manželka,
  • 00:07:39 se za svobodna jmenovala
    Havránková.
  • 00:07:41 A to Elišku zaujalo, jen mě viděla,
    říkala, ty sis vzal Havránkovou!
  • 00:07:47 A říkala jsem, my, Havránkový,
    jsme hodný holky!
  • 00:07:49 Ale on mně dal moc hezkou roli,
    ta figura se jmenovala,
  • 00:07:56 byla to polská zpěvačka
  • 00:07:57 a ta inscenace se jmenovala
    Varšavská melodie.
  • 00:08:01 A to byla inscenace,
  • 00:08:03 která mně nastartovala
    moji kariéru,
  • 00:08:05 protože hned další měsíc
  • 00:08:07 jsem dostala nabídku z ND,
    hostovat,
  • 00:08:10 pořád ještě jako Havránková.
  • 00:08:12 Ale, Eliško, to bylo divadlo!
    To byly jen ty odborný kruhy!
  • 00:08:15 U těch režisérů! Ale u diváků!
  • 00:08:17 Já si myslím, že i diváci
  • 00:08:18 si té Varšavské melodie
    tehdy všimli.
  • 00:08:20 Ale máš pravdu, že v té ploše,
  • 00:08:23 13 večerů jsme nakukovali
    do domácností,
  • 00:08:26 to byla opravdu asi Nemocnice.
  • 00:08:28 Proč ty ses rozhodla
    pro to herectví?
  • 00:08:30 Je to nějaká rodinná tradice?
    Maminka ochotničila nebo...
  • 00:08:34 -Ano, ano. Tak jsi to řekl přesně.
    -Takhle to bylo?
  • 00:08:37 Tak to jsem nevěděl,
    to jsem tak plácnul.
  • 00:08:39 Myslel jsem, že řekneš, ne.
    Tatínek ochotničil.
  • 00:08:41 Ne, maminka ochotničila.
    Ty jsi z Moravy.
  • 00:08:43 Já jsem ze severní Moravy,
    ze Vsetína. Valach.
  • 00:08:46 -Akcent nemáš.
    -Tam se mluví docela čistě.
  • 00:08:49 -Valaška, ne.
    -Valaška.
  • 00:08:51 Ale já říkám, že jsem Valach.
    Ono to zní líp.
  • 00:08:53 -Valach je Bolek. Ty jseš Valaška.
    -Já jsem Valaška.
  • 00:08:59 Takže moje maminka, která tam byla
    totálně nasazená na Vsetíně,
  • 00:09:03 tam byla zbrojovka,
  • 00:09:05 takže tam se ty děvčata,
    který tam byly 18tiletý, 19tiletý,
  • 00:09:10 bavily, že se po večerech scházely,
    dělaly divadlo.
  • 00:09:13 A tam ji to asi chytlo,
    začala dělat divadlo,
  • 00:09:15 ale oni dělali i operety.
  • 00:09:17 Ona byla slavná Mamselle Nitouche
    a zpívala.
  • 00:09:20 A potom, když se vdala,
    narodily se jí děti,
  • 00:09:23 tak nás pořád
    do toho divadla vodila.
  • 00:09:26 Nás to hrozně začalo
    se sestrou bavit,
  • 00:09:27 takže ta začala dělat balet
  • 00:09:29 a já jsem se nadechla těch šminek
    toho divadla a tak jsem...
  • 00:09:32 Takže ses přihlásila...
    A ty jsi dělala v Brně.
  • 00:09:35 Já jsem dělala konzervatoř nejprve.
  • 00:09:38 To byla 2. rok otevřená
    konzervatoř.
  • 00:09:41 Myslím, že v ani v Praze
    ještě nebyla, když otevřeli
  • 00:09:44 v 46., v 64., v 64. roce
    otevřeli konzervatoř.
  • 00:09:53 -To mi bylo 15, rychle počítej.
    -Já jsem šel zrovna na vojnu.
  • 00:09:59 Tam jsem začala,
    to byly první 4 roky
  • 00:10:03 a pak jsem přešla na JAMU,
    takže já mám 8mileté vzdělání.
  • 00:10:06 Vy jste tam byli nějaká vyhlášená
    dobrá parta.
  • 00:10:08 Velmi vyhlášená.
  • 00:10:10 Řekni, tví spolužáci,
  • 00:10:12 to jste si museli užít
    podle tý sestavy, docela srandy!
  • 00:10:15 Vzpomínají na nás dodnes.
  • 00:10:17 Nedávno bylo setkání,
  • 00:10:18 asi po 40 letech, nebo tak nějak,
    školy, a my jsme tam přijely
  • 00:10:24 s mojí spolužačkou a kamarádkou
    Janou Švandovou.
  • 00:10:28 Po červeném koberci,
    oni to udělali ve velkém stylu,
  • 00:10:31 se šlo do Husy na provázku,
  • 00:10:33 teď tam přicházeli
    všichni studenti, absolventi
  • 00:10:36 a v rohu stála paní v teplákách,
    tak obyčejná, oblečená tak obyčejně
  • 00:10:42 a to byla naše paní
    kolejní domovnice,
  • 00:10:45 my jsme měli kolej v domě,
    v normálním, kde byly byty.
  • 00:10:49 V činžáku. Veveří 29.
  • 00:10:51 Ona tam stála, říkala,
    ona byla Němka, paní Rina,
  • 00:10:54 říkala, cholky, ja tu na vás čekam,
  • 00:10:57 po vás už nikdy nebyla na koleji
    taková sranda!
  • 00:11:02 To byl, myslím, Bolek, ne?
  • 00:11:04 Bolek Polívka byl v našem ročníku
  • 00:11:06 a potom o rok níž,
    ale stejně staří,
  • 00:11:08 přišli naši spolužáci,
    nebo vrstevníci,
  • 00:11:13 Jirka Bartoška, Heřmánek,
  • 00:11:15 mladší potom Čmaňa,
    neboli Zedníček Pavel.
  • 00:11:20 -Škola života to byla taková?
    -Docela dobrá škola života.
  • 00:11:25 Myslím, že jsme si užili.
  • 00:11:27 Do tý doby jsi tam šla
    jako nepopsanej list takovej
  • 00:11:30 a odešla jsi popsaná, ne?
  • 00:11:32 Velmi rychle oboustranně popsaná!
  • 00:11:37 Ale vidět, jak na to vzpomínáš
    i v tý škole na to vzpomínají.
  • 00:11:40 Já tady mluvím o tom,
    že jseš nepochybně taková stálice,
  • 00:11:44 lidi tě milujou a pořád se těšej
    na další tvoje role.
  • 00:11:47 Ale já mám pocit,
    že vždycky to tak nebylo,
  • 00:11:49 že byly i dny horší.
  • 00:11:51 Kdy třeba nebylo moc tý práce.
    Co jsi v takovejch chvílích dělala?
  • 00:11:56 Nechtěla jsi třeba
    rezignovat na to?
  • 00:11:59 Vím, že nějaký takový období,
    že jsi to neměla furt růžový.
  • 00:12:03 No, je to pravda.
  • 00:12:04 To bylo takový období
    v Divadle na Vinohradech.
  • 00:12:07 A vlastně teprve teď,
    bohužel po 20 letech,
  • 00:12:09 některé kolegyně
    to angažmá opouštějí,
  • 00:12:13 protože došly ke stejnému závěru,
    jako já tehdy.
  • 00:12:16 Ale já to udělala před 20 lety.
    Takže to, myslím, bylo rozumnější.
  • 00:12:22 Že to bylo dřív. Teď slyším,
    že ta a ona opouští to divadlo
  • 00:12:25 a já si říkám,
    že to měly udělat dřív.
  • 00:12:28 Protože vždycky,
    když jedny dveře zavřeš,
  • 00:12:30 tak se otevřou ty druhý.
  • 00:12:31 A mně se to vlastně v 50 povedlo,
  • 00:12:33 že jsme to divadlo v Nuslích
    nějak rozdejchali a vzkřísili.
  • 00:12:37 To byl takovej novej start,
  • 00:12:39 že jste založili s Tomášem Töpferem
    Divadlo na Fidlovačce?
  • 00:12:42 No jo, když to zakládáš,
  • 00:12:44 pak si můžeš říct
    o roli jakou chceš, ne?
  • 00:12:47 No tak, to ani ne.
  • 00:12:48 Pravda je, že tam fungovala
    dramaturgie tak, jak má!
  • 00:12:52 Tam přišla paní dr. Šimáčková,
  • 00:12:53 která je dramaturg
    ještě starého ražení,
  • 00:12:57 ale toho správného.
  • 00:12:58 Tzn., ona sledovala,
    co který herec potřebuje
  • 00:13:02 a zrovna v tuto chvíli může
    a má k tomu předpoklady, hrát.
  • 00:13:06 Takže ona vybírala nám role
    na tělo, to je pravda,
  • 00:13:09 ale v tuto chvíli a pro herce!
  • 00:13:11 Takže tento by si teď zsasloužil
    tohle, protože vyzrál a ten tohle.
  • 00:13:15 Takže se mi dostalo
    pár hezkých rolí,
  • 00:13:17 díky paní Helence Šimáčkové.
  • 00:13:20 Ale tak nosí to v hlavě,
    máme tady tu Elišku,
  • 00:13:22 aby tam pro ni byla hezká role!
  • 00:13:25 A ne nějaká čurda, s prominutím!
  • 00:13:28 -I ty jsem hrála.
    -Jo?
  • 00:13:30 Ano.
  • 00:13:31 Ale někde jinde,
    než ve svým divadle!
  • 00:13:32 Ne, ne, ne!
    10 minut na začátku a domů!
  • 00:13:35 Fakt, jo?
  • 00:13:37 Já jsem tam za určitej typ.
    Jsem tam za starou komickou.
  • 00:13:41 -Starou komickou už teďka?
    -No jasně.
  • 00:13:44 -Já myslel, že starou tragickou.
    -Jsi říkal, že se ti to líbí!
  • 00:13:46 Mně se to líbí, ale já myslel,
    že to je nějaká novinka.
  • 00:13:49 Ty už jseš definitivně
    stará komická?
  • 00:13:51 -Stará komická a charakter.
    -Jo.
  • 00:13:53 Občas.
  • 00:13:57 Charakterní herečky to jsou takový
    terminy technicy,
  • 00:14:01 ty asi neznáš terminus technicus,
    že je charakterní herečka,
  • 00:14:06 pak je stará komická,
    mladá komická, to jsou obory!
  • 00:14:10 -A proč bych to neměl znát?
    -Já nevím.
  • 00:14:12 Že říkáš, ty jseš tam
    za starou komickou nafurt.
  • 00:14:15 Já jsem říkala, občas i charakter.
  • 00:14:17 Zase nedělej ze mě Chucka Norrise!
    To zase nejsem!
  • 00:14:21 -Já jsem tě slyšela!
    -Stará komická, mladá komická!
  • 00:14:24 Já jsem vyrůstal taky v divadle!
    Můj tatínek byl herec!
  • 00:14:26 Bodejť bych neznal tydle obory!
    Starokominda, mladokominda!
  • 00:14:32 Já bych to moh učit!
  • 00:14:34 A víš, co ti řeknu?
    Na škole, když paní prof. ...
  • 00:14:39 -Jak je rozčílenej!
    -Protože ? on to nemůže znát!?
  • 00:14:47 Moje paní prof. Hanzlíčková,
    když nás přijímala do školy,
  • 00:14:50 tak si se mnou dost nevěděla rady,
    kam mě zařadit,
  • 00:14:53 protože jsem byla taková
    strašně dlouhá, nohatá,
  • 00:14:55 takovej pavouk podivnej.
  • 00:14:58 A říkala, ty budeš šťastná
    v tý profesi, až budeš stará!
  • 00:15:03 -A já si ty slova pamatuju dodnes.
    -To se máš na co těšit, teda!
  • 00:15:08 -Už se naplnila!
    -To se už naplnilo? Né!
  • 00:15:14 Ty máš 2 děti, jestli se nepletu.
    Jdou ve stopách maminky?
  • 00:15:18 Tys je asi vodila do divadla,
    nebo tys měla většinou hlídání?
  • 00:15:22 Ne, neměla jsem hlídání.
  • 00:15:23 Taky jsem je vodila,
    taky byly občas v šatně.
  • 00:15:27 -A pomamily se?
    -Jedno se tak trochu pomamilo.
  • 00:15:30 -Jedno zcela ne.
    -Který z těch 2?
  • 00:15:33 Dcera, mladší, mladší dcera.
    Ta vystudovala na DAMU dramaturgii.
  • 00:15:38 Takže ta má moc dobrou profesi.
  • 00:15:41 -Herectví ne?
    -Herectví nechtěla.
  • 00:15:43 Zkusila si ho vedle mě
    a říkala, tak to ne!
  • 00:15:45 To je řehole.
  • 00:15:46 -A pak máš syna?
    -Syna. Ten vystudoval farmacii.
  • 00:15:50 Farmacii?
  • 00:15:51 Takže ten mě bude potom léčit
    z toho všeho.
  • 00:15:55 Eliško, čím teď momentálně žiješ?
  • 00:15:57 Připravuješ se na nějakej
    hezkej úkol?
  • 00:16:00 Pozvi diváky, na co se můžou těšit!
  • 00:16:02 Ráda! Ráda. Teď zkoušíme novou hru,
    kterou shodou okolností
  • 00:16:08 pro naše divadlo vybrala
    moje dcera, našla tu hru,
  • 00:16:11 tak z toho mám velikou radost.
  • 00:16:13 A ta hra se jmenuje
    3 holky jako květ.
  • 00:16:17 -To je pro 3 lidi jen?
    -To je pro 3 holky jako květ.
  • 00:16:19 Tak to si užijete!
  • 00:16:20 V září to bude mít premiéru,
  • 00:16:22 takže doufám,
    že se vám to bude líbit!
  • 00:16:24 Je to babička, dcera, vnučka.
  • 00:16:27 Televizní diváky bys pozvala na co?
    Nebo film nějakej?
  • 00:16:31 To jsme točili právě se spolužákem,
    s Bolkem Polívkou!
  • 00:16:35 Poprvé spolu před kamerou!
    Od těch školních let.
  • 00:16:39 -Komedie?
    -Komedie.
  • 00:16:41 Je to pohádka.
  • 00:16:42 -Co on je tam tvůj?
    -Dědeček.
  • 00:16:46 Já jsem jeho babička!
    Teda, my jsme pár!
  • 00:16:48 -Jo takhle! Dědeček a babička!
    -Dědeček a babička!
  • 00:16:51 -Manželé jste!
    -Manželé!
  • 00:16:53 -To mi to nešlo...
    -Můj milej dědeček.
  • 00:16:57 Já mu říkám dědku,
    tak se častujeme.
  • 00:16:59 -Já myslel, že tvýho dědečka hraje.
    -Ne, to ne!
  • 00:17:01 Jmenuje se to V peřině
    a natočil to František Brabec
  • 00:17:04 a je to 3D pohádka.
  • 00:17:11 30. to bude zahajovat festival
    ve Zlíně, dětskej festival.
  • 00:17:16 Už teď se těším,
    až si nasadím brejle
  • 00:17:18 a uvidím tě pěkně vostrou!
  • 00:17:21 Eliška Balzerová!
  • 00:17:36 Naším dalším hostem je zpěvák
    Petr Spálený!
  • 00:17:50 Já nemusím znova opakovat,
  • 00:17:52 že Petr Spálený
    je opravdová stálice.
  • 00:17:55 I když je to skromný chlapec
    a nějak do těch médií,
  • 00:17:59 před začátkem ses mi svěřil,
  • 00:18:01 že v televizi jsi nebyl
    dobrejch 20 let.
  • 00:18:05 Je to dobře.
    Naposledy v Hitšarádě u tebe.
  • 00:18:12 -Někdy v r. 59.
    -59!
  • 00:18:19 Ty vlastně do televize
    chodíš jen ke mně,
  • 00:18:20 by se dalo říct!
  • 00:18:22 Máš pravdu.
  • 00:18:24 Přestože jsme se před kamerou
    spolu potkali několikrát,
  • 00:18:29 spoustu věcí o tobě nevím.
  • 00:18:30 Já samozřejmě vím,
    jak jsi začínal zpívat,
  • 00:18:33 vím, že jsi začínal jako bubeník!
  • 00:18:35 Koho to napadlo,
    aby bubeník začal zpívat?
  • 00:18:38 -Kdo v tobě objevil zpěváka?
    -Ani nevím, člověče.
  • 00:18:42 No v kapele asi brácha.
  • 00:18:45 Nejdřív jsme hráli rokenrol,
    to bylo ještě někdy v r. 1960.
  • 00:18:50 Je to neuvěřitelný.
    A pak jsem šel na vojnu.
  • 00:18:54 Byla kubánská krize,
    pušku jsem měl, všecko.
  • 00:19:00 A byli jsme tam hrozně dlouho,
  • 00:19:02 protože furt se čekalo,
    že poletěj Američani na Kubu,
  • 00:19:07 pak ještě mě zavřeli.
  • 00:19:09 -Cože tě?
    -O 3 měsíce dýl.
  • 00:19:12 -Zavřeli tě na vojně?
    -Musel jsem nasluhovat nějaký...
  • 00:19:15 -Co jsi proved?
    -Opustil jsem posádku.
  • 00:19:19 Za pomoci jedný kamarádky.
  • 00:19:23 Kamarádka tě házela přes plot,
    nebo jak?
  • 00:19:26 Pak mě chytli. No, přes plot.
  • 00:19:28 Přes plot. A když na to přišli,
    tak jsem dostal 21 dní ostrých.
  • 00:19:34 Tzn., že ty jsi vlastně od začátku,
    od kolika jsi byl muzikant?
  • 00:19:38 Dělal jsi vůbec
    nějaký normální povolání?
  • 00:19:40 -To víš, že jo.
    -Co jsi dělal?
  • 00:19:42 -Já dělal všechno možný.
    -Já myslím normální povolání.
  • 00:19:46 -Tak to ne.
    -Čím ses živil?
  • 00:19:51 Já jsem se vyučil knihařem.
    Vázal jsem knihy.
  • 00:19:56 Teda, jen když jsem se učil.
    Pak už ne, pak už jsem hrál.
  • 00:19:59 Pak už jsem jezdil
    taxíkem do práce.
  • 00:20:02 A to nedělalo dobrej dojem.
  • 00:20:07 Do toho knihtisku někam, jo?
  • 00:20:09 To byl knihařskej podnik
    a tam se učily ty vazby takový.
  • 00:20:12 I velmi krásný.
  • 00:20:14 Brácha udělal kapelu
  • 00:20:16 a teď jsme nejdřív hráli
    dixieland, potom rokenrol.
  • 00:20:20 A v rokenrolu se mělo zpívat
    a teď šlo o to, kdo to udělá.
  • 00:20:24 Vodnes jsem to já.
  • 00:20:25 Než to začalo, to zpívání
    opravdu bejt živobytí,
  • 00:20:28 tak jsi dělal
    různý jiný věci ještě?
  • 00:20:31 Jednou jsem dělal zahradníka
    na Letný, to si pamatuju.
  • 00:20:35 A dodnes mi máma vyčítá,
    že jsem tam byl jen 2 x.
  • 00:20:43 A profesionálně muzikant,
    nebo zpěvák,
  • 00:20:47 kdy to bylo tvoje povolání,
    do občanky se to nedávalo, tohle.
  • 00:20:50 Rovnou už s těma Hipp s?
    Hipp s se jmenovala vaše kapela?
  • 00:20:54 Hipp s, to začlo ještě amatérsky.
  • 00:20:57 Honoráře byly tenkrát mizerný,
  • 00:20:58 proto se tě ptám,
    čím ses přiživoval?
  • 00:21:00 -Kde jsi bral prachy?
    -Člověče, já si nemůžu vzpomenout!
  • 00:21:06 Já fakt nevím. Asi od mámy.
  • 00:21:17 Teď jsme slavili 90tiny s mámou.
  • 00:21:20 Předminulej tejden.
    Tak jsme se tam sešli, celá rodina.
  • 00:21:25 I s bráchou. S bráchou
    jsme se viděli asi po 2 měsících.
  • 00:21:28 Maminka by si asi možná
    víc pamatovala, než ty,
  • 00:21:31 čím ses všecko živil,
    když ty už si to nějak neamatuješ.
  • 00:21:34 No 100%ně. Ta má pamatováka!
    Proto jsem ji sem nevzal.
  • 00:21:40 Aby to tady nepráskla.
  • 00:21:43 Ale tak, jako jsem u Elišky
    měl dojem, že ten startovací blok
  • 00:21:48 byla role
    v Nemocnici na kraji města,
  • 00:21:51 u tebe já jsem přesvědčenej,
    že to byla píseň Plakalo baby.
  • 00:21:53 -Nebo už to bylo něco předtím?
    -Ne, ne, to byla 1.
  • 00:21:57 A my jsme ji hráli
    ještě jako amatéři.
  • 00:22:00 A přišel Jirka Štaidl jednou
    do Play klubu v Karlíně, očumovat
  • 00:22:07 a dal mi nabídku,
    že bych šel do toho Apolla.
  • 00:22:13 A já jsem řek, že bych šel,
    ale když půjde celá kapela.
  • 00:22:17 On říkal, tak to ne.
  • 00:22:19 Pak za 2 dny jsme se sešli
    na Letný,
  • 00:22:21 on měl nějakej Saab Monte Carlo,
    já měl jedny kalhoty tenkrát.
  • 00:22:29 Na první kalhoty
    mi půjčil on potom.
  • 00:22:33 A zavolal za 2 dny a řekl,
    já to beru všechno.
  • 00:22:36 -Celou kapelu?
    -Ano, celou tu bráchovu kapelu.
  • 00:22:40 A naskočili jsme.
    Se to přejmenovalo na Apollobeat.
  • 00:22:45 A pak jsme hráli
    asi 20 let nepřetržitě.
  • 00:22:48 Pak se to dostalo, celá kapela
  • 00:22:51 a ty především,
    jsi byl velmi populární.
  • 00:22:53 Já nevím, jestli si dnes
    ještě někdo pamatuje,
  • 00:22:55 že jsi byl taky 2. ve Slavíku!
  • 00:22:57 To určitě ne! Máma určitě!
  • 00:23:04 Protože tys byl úplně jinej hlas,
    než tenor,
  • 00:23:07 tys měl ty pedálový tóny.
  • 00:23:09 To bylo tenkrát jako zjevení,
    pro to ucho posluchačský.
  • 00:23:14 Co to je? Bas, nebo basbaryton?
    Já nevím co to je.
  • 00:23:16 Ale já ti něco řeknu.
  • 00:23:17 Já jsem zpíval 2 r.
    v muzikálu Evita Perona,
  • 00:23:23 to bylo značně vysoko
  • 00:23:25 a musel jsem si rozšiřovat
    rozsah trošku.
  • 00:23:29 Já hrál toho Perona,
    kterej měl 2 m v originále
  • 00:23:35 a byl to boxer.
  • 00:23:41 A prezident k tomu.
  • 00:23:43 Já jsem říkal panu režisérovi,
    to nebude to správný.
  • 00:23:49 A on říkal, já vás tam vidím.
    A taky jo.
  • 00:23:55 Byl jedinej asi!
  • 00:23:58 Já jsem byl překvapenej,
    že jdeš do muzikálu,
  • 00:24:01 protože v muzikálu se většinou
    tancuje, to tě muselo vyděsit!
  • 00:24:04 Chtěl po tobě někdo tanec nějakej?
  • 00:24:05 Měli jsme takovou schůzi,
  • 00:24:06 bylo nás tam asi,
    jako jsme tady dneska,
  • 00:24:09 takovou tu režijní poradu.
  • 00:24:12 A ten pan režisér říkal,
  • 00:24:14 všichni budete zpívat,
    všichni budete tancovat,
  • 00:24:17 pan Spálený nebude tancovat.
  • 00:24:21 Rovnou věděli,
    že to by z tebe nedostali.
  • 00:24:23 -To bys do toho nešel.
    -Ne.
  • 00:24:26 Kdybys měl tancovat.
  • 00:24:28 Protože, co já pamatuju,
    na jevišti ses nikdy nepohnul.
  • 00:24:32 Já si dokonce, to musím říct,
    nikdy jsem ti to neříkal,
  • 00:24:35 já si dokonce pamatuju,
    a to já jsem si říkal,
  • 00:24:37 jestli ten Petr vůbec k tý srandě
    nemá negativní vztah,
  • 00:24:42 protože dočasně jste tam měli
    nějakýho kytaristu, nebo zaskakoval
  • 00:24:45 a on, když s váma hrál poprvé,
  • 00:24:47 tak jako poskakoval,
    snažil se dělat show
  • 00:24:49 a vyprávěli mně, že sis ho pak
    vzal stranou, po koncertě
  • 00:24:52 a řek jsi mu: Pamatuj si,
    u mě platí zásada č. 1,
  • 00:24:57 hlavně nepobavit.
  • 00:25:02 Protože ty jsi crazysongy
    nikdy žádný nedělal.
  • 00:25:06 Ale já jsem celej extrémně,
    ale není to poznat!
  • 00:25:12 Já mám takovej ksicht,
  • 00:25:15 nebo vemu telefon
    a každej říká, ty spíš?
  • 00:25:21 Ale já se fakt furt směju. Vnitřně.
  • 00:25:24 -Dovnitř se směješ!
    -Sem, no.
  • 00:25:26 Já bych to teda nepoznal.
  • 00:25:29 Už teď, za tu chvíli, co tady jsme,
    já zírám jak blázen!
  • 00:25:32 Takovýho já tě neznám.
  • 00:25:34 Včera jsem se zasmál
    v Karlovejch Varech,
  • 00:25:37 v hotelu mě zastavila taková
    příjemná, vlídná stařenka bělovlasá
  • 00:25:46 a spráskla ruce, říkala,
    to jste vy?
  • 00:25:51 Já se na vás pamatuju.
    To jsem byla ještě malá holčička.
  • 00:25:59 Tak jsem si říkal, no nazdar.
  • 00:26:03 Ono možná svý taky udělalo to,
  • 00:26:05 že tě nepovažujou
    za nějakýho veselýho chlapíka,
  • 00:26:08 že jsi napsal tu píseň
  • 00:26:11 a já si myslím, že musíš dostávat
    za tu píseň nejvíc tantiémů
  • 00:26:15 z těch krematorií,
    kde se to prej hraje strašně často,
  • 00:26:19 Až mě andělé.
  • 00:26:21 -To mně ani neříkej...
    -Já slyším předehru a pláču!
  • 00:26:25 Nemusím bejt ani na pohřbu.
    Tam ses asi vyřádil, ne?
  • 00:26:30 Ten svůj naturel! To je tragédie.
    To je o smrti.
  • 00:26:35 Je, ale to vzniklo tak,
  • 00:26:38 že jsem byl najatej v divadle
    u Slávka Šimka,
  • 00:26:40 abych tam psal muziku.
  • 00:26:43 A vždycky mi dal texty.
    Jsem tam měl štos textů.
  • 00:26:47 A tohle napsal Pepík Fousek,
    tenkrát většinou.
  • 00:26:51 A Slávek tím listoval a říkal,
    tohle udělej písničku,
  • 00:26:54 tohle udělej písničku,
  • 00:26:55 dal mi štůsek
    do dalšího představení
  • 00:27:00 a 2. den jsem to přines
    na zkoušku do divadla,
  • 00:27:02 ještě do starýho Semaforu,
    do původního,
  • 00:27:06 teď jsem to tam pustil,
    nastalo ticho.
  • 00:27:11 -Mrtvolné, samozřejmě.
    -Jaký jiný, po takovýhle písni!
  • 00:27:18 Ale Šimek řek, to tam musí bejt.
    To uděláme.
  • 00:27:21 A dokonce to byl nějakej
    vánoční pořad.
  • 00:27:26 A on říkal, my tady budem,
    2 hod. se lidi budou smát
  • 00:27:30 a ty pak přijdeš a zapíváš tohle.
  • 00:27:33 Já jsem říkal a dostanu přes držku.
  • 00:27:37 Opravdu to takhle bylo,
  • 00:27:38 oni tam s Krampolem
    dělali ty blbosti,
  • 00:27:41 lidi se smáli a smáli a smáli
    a teď já stál v portále,
  • 00:27:45 říkám si, ježíšmarjá,
    teď já zazpívám tuhletu věc,
  • 00:27:52 co se bude dít?
  • 00:27:53 -Skutečně nastalo ticho 2 vt.
    -Mrtvolný.
  • 00:27:57 Pak začli tleskat, pak jsem ještě
    to zazpíval 2 x,
  • 00:28:01 nějak se to chytlo.
  • 00:28:02 Ale byla to divadelní píseň.
    Že se to hraje na pohřbech...
  • 00:28:07 -Ale víš o tom, ne? Hlásej ti to.
    -Ale krematoria neplatěj tantiemy.
  • 00:28:14 Chci se tě zeptat,
    ono to tak vypadá,
  • 00:28:17 že nejseš úplně opticky moc vidět,
    ale pokud vím, ty jezdíš,
  • 00:28:22 máš kapelu, koncertuješ,
    vydáváš nový CD.
  • 00:28:27 Loni vyšlo troje album
    a ještě 1 deska.
  • 00:28:31 Koncertujem normálně.
  • 00:28:33 S touhle novou kapelou
    už je to 10. rok.
  • 00:28:38 Ty jsi teď na nějaký CD dal,
    jestli jsem to dobře přečet,
  • 00:28:43 písničku od dvojice,
    která se jmenovala Saze, o mafii.
  • 00:28:47 Proč?
  • 00:28:49 Jednak jsem měl rád
    toho Jirku Buriana
  • 00:28:52 a jednak mi to připadalo
    docela výstižný na dnešek.
  • 00:28:56 Že to je aktuální.
  • 00:28:59 Okruh tvejch příznivců
    je furt stálej, lidi choděj.
  • 00:29:01 -Lidi choděj, je vyprodáno.
    -To je úžasný.
  • 00:29:06 Nezajídalo se ti, když jsi byl 2.
    v tom Slavíku,
  • 00:29:08 přece jen, tenkrát byla jiná doba,
    muselo se jezdit hodně!
  • 00:29:11 Teď už se asi tolik jezdit nemusí!
    Byly to zájezdy do SSSR i na Kubu!
  • 00:29:17 Taky jsem byl.
  • 00:29:19 Lítalo se, hlavně letadlama.
    Bavilo tě to?
  • 00:29:28 Lítalo se letadlama!
  • 00:29:30 Poslední můj let byl z tý Kuby.
    Od tý doby jsem nesed do letadla.
  • 00:29:37 -Proč? Co se stalo?
    -Nevím. Nějak mi to nebaví.
  • 00:29:43 Už tam nelezu. Už jsem moh bejt
    na Bali půl roku.
  • 00:29:47 A kdyby přišla nabídka?
    Choděj nabídky ještě do ciziny?
  • 00:29:49 Porád choděj.
    Do Kanady, do Ameriky.
  • 00:29:52 Ty jsi pro krajany
    nebyl ještě zpívat?
  • 00:29:54 Už byla verze, že já pojedu lodí
    a kapela, že přiletí za tejden až.
  • 00:30:03 Já jsem mu říkal,
    jsem si to celý vyslech
  • 00:30:06 a říkám, co kdyby to byl Titanic?
  • 00:30:11 -Ty máš tyhlety fóbie všecky?
    -Ne, nemám. Mě to nebaví.
  • 00:30:16 -Nebaví! Počkej!
    -Já myslím, že lidi nemaj lítat.
  • 00:30:21 Tak to není zařízený na světě.
  • 00:30:25 Hele, já obletěl zeměkouli mockrát,
    specielně v tom Rusku.
  • 00:30:31 -Tam se lítá vším možným.
    -Dálnej Východ a takhle furt.
  • 00:30:35 To je strašný.
    To jsou strašný lety, každý 2 dny!
  • 00:30:39 Vždycky se hrálo 2, 3 dny
    na jednom místě.
  • 00:30:43 Vždycky každej den 5000 lidí.
  • 00:30:47 Na 1 místě, v 1 městě,
    uprostřed lesů, v tajze,
  • 00:30:51 najednou miliónový město
    a tam 4 dny narváno!
  • 00:30:58 A pak zase vlezeš do letadla,
    letíš s 5 mezipřistáníma
  • 00:31:03 přes hory, doly, sníh, pouště,
    zase někde přistaneš,
  • 00:31:09 tam je město,
    kde je 3 milióny lidí,
  • 00:31:12 5 dní tam porád jsou, takhle to je.
  • 00:31:16 To se nelítalo žádnejma boeingama!
  • 00:31:17 Ne. To normálně vezli kozu
    třeba sebou.
  • 00:31:25 -V letadle vezli kozu?
    -Ne, nějakou slepici!
  • 00:31:29 Měla tam v tašce slepici.
  • 00:31:32 Jednou jsme letěli, já si pamatuju,
  • 00:31:34 jak jsme přistávali někde
    ve Voroněži a teď vidím,
  • 00:31:38 že tam stojí samý
    dřevěný dvouplošníky.
  • 00:31:41 -Dřevěný?
    -Ze dřeva.
  • 00:31:44 Jsem si říkal, tím poletíme dál?
    Ne, to mi dostalo navždy.
  • 00:31:50 A já už nepotřebuju nikam letět.
  • 00:31:53 A ty naši krajané,
    ty můžou přijet sem.
  • 00:31:57 Na těch koncertech,
    tak jak to bejvá,
  • 00:32:00 chtějí hlavně ty osvědčený pecky.
  • 00:32:03 Píšeš ještě nový písně? Skládáš?
  • 00:32:07 Poslední bylo 60. léta,
    písnička se Zdeňkem Rytířem.
  • 00:32:12 Teď na něj čekám,
    abychom zas něco udělali dalšího.
  • 00:32:17 Vlastně řek bych,
    že nejlepší kousky
  • 00:32:19 jsi udělal právě
    se Zdeňkem Rytířem.
  • 00:32:22 Jako textař ti sednul
    k těm tvejm věcem.
  • 00:32:26 Dítě štěstěny atd.
  • 00:32:28 Čekáš na něj, on nějak marodí,
  • 00:32:29 čekáš na něj
    a uděláte nový písničky.
  • 00:32:32 Já doufám. Já v to věřím a doufám.
  • 00:32:34 Budeme se těšit. Díky!
    Petr Spálený!
  • 00:32:50 I náš 3. host je vlastně
    taková stálice.
  • 00:32:55 Nicméně, je to stálice, řekl bych,
  • 00:32:57 televizně-sportovně
    zpravodajského nebe.
  • 00:33:00 Komentátor Pavel Čapek!
  • 00:33:15 Pavel komentuje hlavně fotbal.
  • 00:33:17 -Nebo i jiný sporty? Já ani nevím!
    -Určitě, určitě.
  • 00:33:21 -Co komentuješ, kromě fotbalu?
    -Klasický lyžování 10 let.
  • 00:33:24 -Klasický lyžování?
    -No, tam dělám talismana.
  • 00:33:27 Protože od tý doby, co to dělám,
    jsem skoro všechny medaile,
  • 00:33:30 který měli naši klasický lyžaři,
    odkomentoval!
  • 00:33:34 Veslování, tenis občas.
    Ale fotbal samozřejmě, hlavně.
  • 00:33:38 Veslování ty děláš?
    To tomu musíš rozumět ale!
  • 00:33:44 My jsme pře nedávnem zavedli,
    už je to pár let, tzv. experty.
  • 00:33:49 A ti jsou tam od toho,
    aby garantovali tu odbornou úroveň.
  • 00:33:53 A my jsme ti místní hlasatelé,
    ti mluviči.
  • 00:33:56 Samozřejmě, sportovní komentátor
  • 00:33:58 má oproti jiným komentátorům,
    jako jsem třeba já,
  • 00:34:01 velkou nevýhodu,
    že to jsou všechno přímý přenosy!
  • 00:34:04 Tam se kolikrát stanou
    nepředvídaný věci.
  • 00:34:06 Ty jseš ostřílenej kozák!
  • 00:34:08 Nicméně, vzpomínáš na nějakou
    hrůznou minutu, která tě potkala,
  • 00:34:12 při komentování nějakýho fotbalu,
    nebo nějakýho sportovního podujatí?
  • 00:34:17 Určitě, ale já si ze všeho nejvíc
    vybavuju, když jsem začínal
  • 00:34:21 a vyslali mě na 1. živej rozhovor,
    to bylo v roce 84, do Chuchle.
  • 00:34:26 Tam jsem měl udělat
    jen kratičký rozhovor
  • 00:34:29 s nějakým pánem, kterej tam dělal
    vedoucího učiliště,
  • 00:34:32 jmenoval se Václav Kolečko,
    to si budu pamatovat do smrti.
  • 00:34:35 A já jsem si piloval 2 hod.:
  • 00:34:39 Vážení přátelé, hlásím se vám
    odsud, ze stanoviště učiliště
  • 00:34:43 a vítám šéfa tohoto učiliště
    Václava Kolečka.
  • 00:34:46 Takhle jsem si to furt mlel dokola,
    až na mě kameraman mávnul
  • 00:34:49 a já jsem odmeldoval
    tuhle dlouhou větu
  • 00:34:52 a vypadlo mi to jméno.
  • 00:34:54 Mně to přišlo, že to byly 2 hodiny,
    teď jsem na něj koukal,
  • 00:34:57 takhle jsem kopal,
    aby to řek za mě!
  • 00:35:00 On to pochopil, mně to přišlo,
    po strašně dlouhý době,
  • 00:35:02 že se představil sám.
  • 00:35:05 Tys mu nemoh přijít na jméno?
  • 00:35:07 To se červenám i dneska,
    když si na to vzpomenu.
  • 00:35:11 -A to byl tvůj první...
    -To byl můj 1. živej vstup!
  • 00:35:14 Živej vstup do vysílání!
  • 00:35:16 Protože něco jinýho,
    to ty dobře víš, je,
  • 00:35:17 když se to dělá na záznam
    a live, tak to je docela rozdíl.
  • 00:35:21 A tys dělal nějaký přijímačky?
    Jak to tam chodilo?
  • 00:35:25 Já jsem dělal konkurz,
    který dokonce tehdy,
  • 00:35:29 nevím, jestli to by výjimka,
  • 00:35:31 vlekl se hrozně dlouho,
    on trval podle mě skoro rok.
  • 00:35:34 Já jsem vždycky zapomněl,
    že nějakej konkurz,
  • 00:35:36 myslel jsem, že jsem dávno vypad
  • 00:35:38 a oni se mně vždycky,
    třeba po 2 měsících zase ozvali
  • 00:35:40 a zase mě pozvali na další část.
  • 00:35:43 Taky jsem chtěl bejt
    sportovní komentátor, opravdu!
  • 00:35:45 Už jako kluk!
    Komentoval jsem klukovskej fotbal!
  • 00:35:49 Já ti do toho vstoupím!
  • 00:35:50 Mě strašně překvapilo,
  • 00:35:51 že chtěl bejt pan Miloš Forman
    sportovní komentátor.
  • 00:35:54 Ten taky? No vidíš! Kromě tebe
    jsme se tam nikdo nedostali!
  • 00:36:00 Když se štěstí unaví, znáš to!
  • 00:36:03 Můžu poznámku? Tady říkáš stálice,
  • 00:36:05 tak já si tady připadám
    trošku nemístně,
  • 00:36:07 protože přesto, že vypadám starší,
    než paní Eliška a pan Spálený,
  • 00:36:11 tak je registruju
    už jako dítě školou povinný.
  • 00:36:13 To jsi polichotil!
    To jsi moc polichotil Elišce!
  • 00:36:18 Na to jsme čekali celou dobu!
    Celou dobu jsme čekali!
  • 00:36:26 Nic si z toho nedělejte,
    já jsem sem jela taxíkem
  • 00:36:29 a pan taxikář říkal,
    já jsem teda hodně mladej,
  • 00:36:32 ale já si vás pamatuju
    ještě z Nemocnice na kraji města
  • 00:36:36 a mám to doma nahraný!
  • 00:36:37 Já povídám, děkuju, děkuju.
    Udělal jste mi radost!
  • 00:36:40 Takže jste 2. dneska.
  • 00:36:42 Čili, ty si vzpomínáš jen na to,
  • 00:36:44 jak sis nemohl vzpomenout
    na to jméno toho Kolečka,
  • 00:36:46 vidíš, já si ho pamatuju hned.
  • 00:36:49 A při vysílání, zažil jsi
    nějakej trapas,
  • 00:36:52 že tě opravdu polilo horko?
  • 00:36:56 To nebyl ani trapas,
  • 00:36:59 trapas by asi byl,
    kdyby to někdo nafilmoval,
  • 00:37:02 nebo spíš velká bžunda.
  • 00:37:04 Já, když jsem komentoval
    slavný závod
  • 00:37:07 na olympijských hrách v Turíně,
    který vyhrála Kateřina Neumannová
  • 00:37:11 před 5 lety, úplně poslední závod.
  • 00:37:14 No tak, ono to vypadalo,
    že bude zase "bronzová?
  • 00:37:19 a najednou se staly zázračný věci,
    ona v tý rovince začla finišovat
  • 00:37:25 a mě to tak vzalo, že jsem...
  • 00:37:28 Tam sedíš v kukani na židli,
    máš před sebou monitor
  • 00:37:31 a já jsem vstal takhle,
    jseš připoutanej, máš tam mikrofon,
  • 00:37:35 prostě jsem to tak prožíval,
    něco jsem ze sebe sypal
  • 00:37:39 a vedle mě seděla
    spolukomentátorka Zuzka Kocumová
  • 00:37:42 a já, když jsem to všechno
    s ní doběh,
  • 00:37:45 tak jsem se netrefil na židli
    a spadnul jsem na záda!
  • 00:37:48 Ale protože jsem profesionál,
  • 00:37:50 tak se neutrhla ta šňůra,
    tak jsem normálně dál komentoval.
  • 00:37:53 A ona když to viděla,
    tak se chtěla smát,
  • 00:37:56 ale nemohla pořádně
    a vždycky se mě někdo ptá
  • 00:38:00 a národ si myslel,
    že dojetím pláče
  • 00:38:02 a ona se smála Čapkovi,
    kterej se tam válel jako chrobák,
  • 00:38:05 připoutnej tím mikrofonem,
    ale přesto dál komentoval.
  • 00:38:09 To mně v podstatě trošku nahráváš,
  • 00:38:11 to je věc, na kterou jsem se tě
    chtěl zeptat.
  • 00:38:13 Říkáš, že ty emoce z tebe šly.
  • 00:38:16 Jinak já mám pocit,
  • 00:38:17 a nevím, jestli to třeba není
    nařízení vašeho šéfa,
  • 00:38:21 vás sporťáků, co komentujete
    ten fotbal,
  • 00:38:23 že prostě ty emoce buď tlumíte
    anebo už tě opravdu nevzruší,
  • 00:38:28 mluvím o fotbale pořád,
    že tě nevzruší vůbec nic.
  • 00:38:32 Jseš si tohohle vědomej?
  • 00:38:33 Já jsem tě, Pavle,
    několikrát přistih
  • 00:38:35 a musím ti říct,
    že ti to mám za zlý!
  • 00:38:38 Komentuješ nějakej fotbal
    a teď ty jseš nabiflovanej,
  • 00:38:43 ty komentuješ z Londýna
    a teď mi tam říkáš,
  • 00:38:45 já, kterej sleduju fotbal
    a ty mně tam říkáš...
  • 00:38:49 -To co dávno víš a ty chceš emoce!
    -Ne, ne!
  • 00:38:51 Ty říkáš, v Londýně,
    fanouškové se tam srocovali,
  • 00:38:54 policie to rozháněla, jo, 1 : 0.
  • 00:38:56 Padne gól a tebe to vlastně vyruší,
    že padne gól,
  • 00:39:02 protože mně chceš říct,
  • 00:39:03 jak policajti rozháněli fanoušky,
    nebo já nevím co!
  • 00:39:05 Jseš si vědom, že ty emoce,
  • 00:39:07 ve srovnání se zahraničníma, třeba
    latinsko-americkejma komentátorama,
  • 00:39:11 že jseš takovej chladnej,
    studenej psí čumák?
  • 00:39:15 Je to klidně možný,
    já to od tebe, Karle, beru.
  • 00:39:18 Ber to jako kritiku
    od staršího kolegy!
  • 00:39:21 Samozřejmě, mně se to strašně líbí,
    jak to dělaj Brazilci,
  • 00:39:25 ale já jsem Čech
  • 00:39:27 a zásada komentování je,
    aby člověk při tom byl přirozenej!
  • 00:39:29 A moje přirozenost asi je taková,
  • 00:39:32 že těch emocí používám
    jen strašně výjimečně,
  • 00:39:34 když běží Kateřina Neumannová
    pro zlato,
  • 00:39:36 nebo když dáme gól
    na ME nebo světa.
  • 00:39:40 Ty to říkáš strašně krátce!
    Proti těm latinsko-americkejm!
  • 00:39:42 Ty řekneš gól. Latinsko-americkej
    5 minut, góóóóól a furt řve!
  • 00:39:50 Já myslím, že by mě ale tady
    rovnou naložili do sanitky
  • 00:39:52 a odvezli do blázince.
  • 00:39:53 Vytknul ti už to, co já ti teď
    tady vytýkám?
  • 00:39:55 Jo, určitě.
  • 00:39:56 Jakej ty máš kontakt s divákama?
    Čteš nějaký maily?
  • 00:40:00 Taky.
  • 00:40:02 A co ti, kromě toho, co teď já,
    co ti vytýkají nejvíc? Co?
  • 00:40:07 Fanouškovská obec je hrozně pestrá
  • 00:40:11 a každýmu vyhovuje
    a vadí něco jinýho.
  • 00:40:13 Takže je to vždycky legrační,
    ne vždycky,
  • 00:40:16 většinou je to legrační,
    že za co mě 1 pochválí,
  • 00:40:19 tak na to si 2. stěžuje.
  • 00:40:20 Moc mluvíš, málo mluvíš,
    moc emocí, málo emocí.
  • 00:40:24 Můžu se přidat k jednomu táboru?
    Moc mluvíš!
  • 00:40:30 Já vím, že toho máš hodně,
    těch informací
  • 00:40:32 a chceš nám to všecko říct!
  • 00:40:34 Ale někdy je to květomluva, Pavle!
    Teď ti to řeknu otevřeně!
  • 00:40:38 Proto jsem tě sem pozval,
    abych ti to všechno vyčet
  • 00:40:42 a vzápětí se tě zeptal,
  • 00:40:43 jestli nebudete brát
    novýho sporťáka
  • 00:40:45 a jestli tam je nějakej
    věkovej limit?
  • 00:40:49 Věkovej limit podle mě
    nemůže existovat!
  • 00:40:52 Ale já nejsem šéf!
    Takže já ti to nemůžu zařídit!
  • 00:40:55 Můj 1 z prvních šéfů a vlastně
    zakladatel toho řemesla,
  • 00:40:58 Vít Holubec, říkal,
  • 00:41:00 já člověče, sním, že jednou
    ten přenos celej promlčím.
  • 00:41:03 -Ale ono se to nedá.
    -Ne, nedá.
  • 00:41:05 Ale já zase někdy mám pocit,
    že jseš placenej od slova!
  • 00:41:09 Jsem si říkal,
    zbytečně moc informací!
  • 00:41:11 Ale když jsi zmiňoval Roberta,
    ten mluví ještě víc! Záruba.
  • 00:41:14 -Protože hokej je rychlejší hra!
    -No vidíš!
  • 00:41:18 Co se tady všechno dovím!
  • 00:41:19 Ale v tom fotbale se kolikrát
    dlouho nic neděje, Pavle!
  • 00:41:22 A ty furt meleš!
  • 00:41:25 Já mám pocit,
    že když se nic neděje,
  • 00:41:26 že musím mluvit,
    aby si to ten divák...
  • 00:41:28 Ne! Opak je pravdou!
    Pavel Čapek!
  • 00:41:39 Přátelé, to je pro dnešek všechno!
  • 00:41:41 Já vám děkuju za pozornost
    a za týden na shledanou!
  • 00:41:46 Skryté titulky
    Eva Svobodová