Výběr

Výběr (1989)

(Výběr - původní název Pražský výběr, 1986 - 1989 a pak příležitostně) Praha

Když v roce 1983 musel z "administrativních" důvodů skončit Pražský výběr, v té době asi nejpopulárnější a nejobdivovanější česká kapela, vyslalo to do hudebního éteru několik důležitých signálů. Předně to byla ledová sprcha pro všechny běžné milovníky rocku, kteří si konečně začali uvědomovat to, co underground věděl už dávno - tento typ hudby se svojí proklamovanou provokativností a upřímností je pro Moc prostě nepřijatelný.

Za druhé, že jakýkoli umělecký fenomén, byť je sebevíc na výsluní, pokud nevyhovuje, je snadno zlikvidovatelný stejně jako cokoliv jiného. A za třetí - pokud si člověk chce uchovat jakousi vnitřní svobodu zákonitě to musí znamenat jediné - být v permanentním konfliktu s Mocí. Což je pro amatérského muzikanta samozřejmě snadnější, neboť ho hudba neživí, a také pro něj netvoří onu jedinou životní prioritu. Jak se má ale zachovat profesionál? Neustoupit a tedy sejít do undergroundu kotelen, antikvariátů a dalších různých podzemních zaměstnání, a tam znovu na amatérské bázi budovat to, oč ho Moc připravila (např. případ Plastic People)?. Či se snažit za každou cenu někde hrát, byť podřadný repertoár, a čekat, že se situace za pár let změní sama (případ spousty českých rockových skupin)?

Členové Pražského výběru se dostali do poněkud jiné situace. Moc jim nezakázala tvořit, jenom se prostě snažila vymazat ono signum Pražský výběr, to ji děsilo nejvíc. Až pozdě si uvědomila, že svým zákazem ze souboru učinila legendu. To ale jeho hudebníky nezajímalo, pro ně to bylo těžkou ranou. Asi nejhůře nesl onen zákaz Pražského výběru Michal Pavlíček. Několik let after řekl v Melodii (1989) (zkráceno): "…Dodnes si myslím a vždycky si budu myslet, že právě tehdy měla kapela co říci, tehdy byla ve formě a měla ambice jít pořád dál a výš. Jako parta jsme drželi mnohem víc pohromadě a v spontánnosti a upřímném názoru to bylo znát. Už jsme byli jen krůček od toho stát se skutečným zjevem - a to bez berliček nepřirozených legend. Mohli jsme být něčím sami za sebe… bez "pomoci" zvnějšku… My jsme o tenhle druh legendy rozhodně neusilovali. Všechny ty události byly násilnou, nesmyslnou křečí, která má na naší psychiku dopad do dneška… Kdybych mohl vrátit čas tak bych řekl: nevnucujte mi mou legendu. Já chci jenom svobodně hrát…".

Přesto se vynořily snahy onu přetrženou nit neustále navazovat. F. Ringo Čech použil základ nahrávky "Pražákům, těm je hej" se svým textem a zpěvem pro klip v TV- Hitšarádě, Pražský výběr tu byl ovšem skryt pod nenápadnou hlavičkou Elektrovox. Po vítězném tahu písničky hitparádou, byl sice Čech fanoušky PV označen za přisírku, která profituje z průseru jiných, nicméně skladba zabodovala i u diváků, kteří Pražský výběr v životě neslyšeli. Mezitím se mezi hudbymilovnými fanoušky šířila na páscích a kazetách nevydaná deska skupiny "Straka v hrsti" jako mor. V roce 1984 Michal Herz natočil na FAMU o Pražském výběru dokument s názvem "Nesmírná únava materiálu", který ovšem vidělo jen pár zasvěcených. Stále to však bylo málo.

Opravdovou ranou pro možný comeback Pražského výběru byla v roce 1984 emigrace jeho bubeníka, v té době jednoho z našich nejlepších, Jiřího "Chomáče" Hrubeše.

Samotní hudebníci se realizovali v té době temna (1983 - 5) každý po svém. Klávesista Michael Kocáb začal připravovat svoji desku vážné hudby (která nikdy nebyla dokončena) a napsal věci jako např. "Klavírní sonáta", "Variace pro dva klavíry na Corelliho téma" či další "čtyři kusy pro smyčcový orchestr", které uvedla rozhlasová stanice BBC. Věnoval se také psaní scénické hudby (např. představení "Skřivánek" nebo "Ztracená tvář") a hudby filmové (mj. "Zastihla mě noc", "Prodavač humoru", "Praha: neklidné srdce Evropy", "Krysař", "Můj hříšný muž"). Dopomohl Jiřímu Kornovi ke comebacku písní "Karel nese asi čaj" (1985) a produkcí jeho alba "Tréning". Společně s Pavlíčkem a Basikovou nahráli skladbu a EP "Bílá velryba", která byla použita jako výchozí materiál pro hudbu do kanadského i našeho pavilónu v rámci výstavy Expo 86 ve Vancouveru.

Kytarista Michal Pavlíček pomohl Zuzaně Michnové se singlovkou "Obraz z písku" (1984), ještě s Hrubešovým snad posledním bubnováním, té samé interpretce pak napsal většinu hudby k jejímu albu "Rány" (1985), které též produkoval. Pracoval samozřejmě i na scénické hudbě pro divadla (např. "Poslední úmrtí J. Swifta", "Pazour", "Život je sen"). Co však bylo pro něj nejdůležitější - na jaře 1985 se po delším čase opět objevil na veřejnosti. Na festivalu Jazz Praha si zahrál live s Gumou Kulhánkem (bg) a Klaudiem Kryšpínem (ds) a snad právě tam byl také položen základní kámen pro jeho vlastní soubor Stromboli. Později formaci rozšířil o zpěvačku Báru Basikovou a klávesistku Vendulu Kašpárkovou.

Baskytarista Vilém Čok se na čas stal barovým hráčem (kapela Gama) a od roku 1984 dva roky působil v berounské novovlnné skupině Moped, takže prakticky jako jediný z členů PV se koncertně prezentoval na veřejnosti. Od června 1986 začal hostovat jako zpěvák v Pavlíčkových Stromboli (skladba "Ó hory, ó hory").

Prvním projektem od rozpadu Pražského výběru, v němž se tito tři "pozůstalí" hudebníci setkali, byla realizace hudby k dětskému filmu Věry Plívové-Šimkové "Hledám dům holubí" (1985), když za bicími se objevil Klaudius Kryšpín. Právě tento film a k němu vydaný EP-soundtrack znamenal pro fanoušky skupiny velice silný signál k tomu, že se blíží čas návratu Pražského výběru na rocková pódia. Skladby z tohoto "épéčka" jako např. "Habaděj" nebo "Big bít či nebýt" se staly krátkodobým kultem a určitým, i když trochu mámivým znamením "blýskání se na lepší časy".

Nakonec k tomu došlo. Díky nástupu Gorbačova k moci a jeho "perestrojce", tedy jakési přestavbě společnosti, se začalo uvolňovat napětí v SSSR i jeho západních satelitních státech. Představitelé tuzemské totality si uvědomili, že prostě "ztrácejí" mládež, a tak trochu (ale ne příliš) povolili uzdu. V Praze začaly tzv. Rockfesty, s rockovými festivaly (které většinou pořádali svazáci) se náhle roztrhl pytel, dříve perzekuovaní umělci se mohli (byť omezeně) objevovat na veřejnosti, na pódiích.

Na konci roku 1985 Pražský výběr úspěšně absolvoval přehrávky (perličkou je, že jako s hostem se počítalo s Bárou Basikovou). O nový repertoár souboru se hudebně postarali hlavně Kocáb s Pavlíčkem, texty si skupina také psala sama - takže už žádná spolupráce s F. Ringo Čechem.. Po několikaměsíčním zkoušení se Pražský výběr pod zkráceným názvem Výběr a v sestavě Michael Kocáb (ks, voc), Michal Pavlíček (lg, voc), Vilém Čok (bg, voc), Klaudius Kryšpín (ds) představil poprvé 14. října 1986 v Brně. A poté slavný comeback, i když s menšími problémy, pokračoval. Ony problémy se netýkaly ani tak samotného hudebního výkonu Výběru, spíše zde panovaly obavy svazáckých a vyšších potentátů, aby koncerty skupiny nezavdaly příčinu k nějakým protispolečenským vystoupením. Rudoši si prostě tak trochu "nasrali do kapsy" - zákazem PV udělali z kapely legendu a nyní při jejím vyvzdorovaném návratu z nich strach lil pot plným proudem.

To potvrzuje i hudební publicista Vojtěch Lindaur v seriálu Bigbít: "Ten comeback Pražského výběru - ono to bylo takové trošičku rozpačité. Pamatuju se, že byla snad nejvíc nabitá Lucerna, co jsem zažil. Samozřejmě že hráli všechny ty staré písničky. Ale přece jenom na tom koncertě byla znát určitá svázanost a panovaly tam určité obavy; pamatuju se na zástupce tehdejší středočeské agentury jak před koncertem a i v průběhu koncertu byli příšerně nervózní." Proto také od Výběru různí pořadatelé a potentáti vyžadovali přesnou dramaturgii koncertů, texty, prostě úplně všechny různé papíry, aby eventuelně mohli zakročit a říci: my měli s Výběrem dobrou vůli, ale on nesplnil naše požadavky. K tomu říká Michael Kocáb v seriálu Bigbít: "Na PKS furt požadovali, že si musíme nechat kontrolovat texty. My jsme to měli vymyšlený tak, že jim tam předložíme texty, který si napíšeme - ať si je přečtou, vždyť od toho stejně ty texty jsou, aby si je lidi četli, a že si pak stejně budeme zpívat co budeme chtít. A tak to taky přesně dopadlo."

Rok 1987 patřil na naší rockové scéně na jedné straně heavy metalu ale na druhé také Výběru. Pak ho na čas zabrzdil samotný Čok, když v jednom ze svých mnoha pomatení smyslů prorazil rukou skleněnou tabuli a vážně se zranil - přeřezal si šlachy a nervy. Mezi fandy PV se pak rozšířila fáma, že se oblíbený basák, pokusil o sebevraždu, ale šlo prostě o jeho další úlet, stejný jako v dobách Zikkuratu, když si propichoval ruku hřebíkem. Naštěstí se dal brzy dohromady. Výběr to znamenalo: vyprodané sportovní haly a největší sály, prezentace v tisku, rozhlase, o něco menší v televizi (toto médium si bolševik chránil jako oko v hlavě), natáčení nové desky. Ta však přesto vyšla až léta páně 1988, tedy skoro rok od jejího natočení. Nesla prostý název "Výběr" a obsahovala zcela nový materiál, který kapela na svých koncertech míchala se starými ověřenými hity. A zde se projevil dost značný rozdíl mezi oběma repertoáry. Jestliže skladbám z let 1980-1 nechyběla spontaneita, ve své době relativní "novost", a pečeť originálního českého "šklebu" či úletu, věci z roku 1986 už byly jakousi "art wave", tedy artistní novou vlnou. Hudebníci vyzráli, během let přišli do styku se skládáním i jiných druhů hudby a to vše se v novém materiálu objevilo.

I když písničky byly precizní, profesionálně a bezchybně nahrané, přesto jim scházel jakýsi nepopsatelný duch čehosi, co český posluchač nazýval jednoduchým sloganem "to je vono". Ale jednalo se přece o Výběr, takže už samotná skutečnost, že skupina opět hraje a natáčí, přehlušila pocitové pochybnosti z jejího nového repertoáru. A přestože se nové album nestalo takovým kultem jako první (vyšlo přece oficiálně), vypalovačky jako "Tatrman", "Sbal si to svý ráno", či pomalé temnosti "Smolař", "Člověk bez talentu" si své příznivce rozhodně našly. Tvář nového repertoáru Kocáb zdůvodnil v Mladém světě (1988): „Nechci, aby Výběr byl tím, čím byl Pražský výběr počátkem 80. let. Znamenalo by to žít ve svém vlastním stínu, zdolávat trasu, která je nenávratně zasypána. Musíme najít nový prvovýstup. Spadli jsme a při pádu vytrhali skoby; tudy už nelze. Dá se do stejné výšky znovu vylézt, ale nikdo mě při hledání nové trasy nesmí mlátit po hlavě mojí vlastní legendou.“

V roce 1988 společenské uvolňování pokročilo zase o krůček dál, takže se v prodeji objevila i původní deska skupiny natočená ve dvaaosmdesátém - "Straka v hrsti". Mezitím to ale začalo skřípat v samotném Výběru. Vilém Čok to komentuje v seriálu Bigbít: "Na tom comebacku se nejvíc začaly projevovat trhliny Výběru na vztahu dvou Michalů. V době zákazu skupiny se Michalu Pavlíčkovi podařilo rozjet svoji kapelu Stromboli, takže protagonista Stromboli hrál zároveň ve Výběru a druhej protagonista Výběru nechtěl aby tak dobrej hráč vkládal svůj talent do dalšího projektu. Ale Michal Pavlíček zase oponoval Kocábovi, že ten zas dělá filmovou muziku." Jenomže sám Pavlíček točil filmovou muziku také.

Obě skladatelské osobnosti byly prostě vytíženější daleko více než kdykoli předtím. Pavlíček se kromě veleúspěšných Stromboli pustil do "Minotaura", scénické hudby k představení Laterny Magiky a do muziky filmové (k filmům "Nefňukej veverko", "Proč", "Veverka a kouzelná mušle", "Iba deň", "Sedm hladových", "Nevykláňajte sa z okien", "Nemocný bílý slon"). Zároveň s Kocábem nahrávali skladby pro jejich společné album, které vyšlo v roce 1990 pod názvem "Černé světlo". Kocáb kromě této práce a práce na své vlastní desce, jež vyšla v roce 1988 pod názvem "Povídali, že mu hráli", napsal hudbu pro vcelku mizerný film „Zkrocení zlého muže“, poté začal spolupracovat s duem Hapka - Horáček (album "V penzionu Svět", 1988) a samozřejmě se také věnoval scénické hudbě; asi nejznámějším dílem je v tomto ohledu "Odysseus" (dokončen v r. 1987) pro Laternu Magiku.

Dokonce byla snaha udělat společný projekt s legendou světové alternativy Frankem Zappou, ale zůstalo jen u společných návštěv obou hudebníků - Zappa se u nás objevil v třeskuté svobodné době, přiletěl totiž v lednu 1990. V osmaosmdesátém se Kocáb zúčastnil dalšího společného projektu, který už vyšel – byl jedním z tvůrců baletní hudby pro španělsko-tuniské muzeum v Granadě. Pak měl dělat hudbu k pařížskému Disneylandu, spolupracovat se Stingem na nějakém filmu, dělat další společnou desku s Michalem Horáčkem - a najednou toho bylo moc. Tuto pracovní (a tvůrčí) zahlcenost Kocáb komentoval v MS (1988): „Možná deska bude skladištěm torz, třeba i zmetků. Výroba torz – to je hrozně současné: ještě než to máme pod střechou, už rozjíždíme další projekty a ty minulé opouštíme jako torza, fórky, pointy, fragmenty. Vede to k větší a větší roztěkanosti a strachu z tvorby něčeho skutečně velikého. Ale právě tohle negativum bych chtěl proměnit v pozitivum, které by vycházelo ze současné atmosféry, dokumentovalo ji a zároveň by stvořilo novou estetiku – atektonický, antistavební princip.“ A další nabídky se mu jen hrnuly.

Vnímavý Čok věděl, že se z Výběru začíná stávat jakási exkluzivní společnost, která už nefunguje jako rocková skupina, ale jako instituce, která se do budoucna zaměří už jen na vydávání alb a k nim uspořádaných několik příležitostných (bombastických) koncertů. Proto už na začátku roku 1988 započal shánět hudebníky do svého nového projektu, který později dostal název Nová růže.

Klaudius Kryšpín se v druhé polovině osmaosmdesátého sbalil a se svojí družkou, klávesistkou Stromboli Vendulou Kašpárkovou emigroval do Austrálie. Továrna Výběru měla ale nasmlouvané ještě jedno turné, které mělo podpořit současně vznikající film o kapele, jenž dostal později název "Pražákům, těm je tu hej". Proto se v roce 1989 objevil za bicími místo Kryšpína bubeník Lucie David Koller a s druhou kytarou vypomohl metalista z Vitacitu Miloš "Dodo" Doležal.

Listopadové společenské změny samozřejmě zamíchaly i s posádkou Výběru. Michael Kocáb se politicky angažoval už minimálně dva roky předtím, mj. společně s Michalem Horáčkem vymysleli iniciativu "Mosty", která měla být jakousi platformou pro dialog mezi Mocí a občany. V roce 1990 se stal poslancem federálního shromáždění, a za svůj hlavní úkol si předsevzal dostat z republiky všechny sovětské vojáky, kteří zde pobývali od roku 1968. To se mu podařilo v roce 1992, kdy si dokonce na slavnostním koncertu s Výběrem zahrál i Kocábův přítel Frank Zappa.

Michal Pavlíček natočil se Stromboli anglickou desku a po listopadu 89 se spojil s pohrobkem Čokovy Nové růže Otou Balážem a se zpěvákem Motorbandu Kamilem Střihavkou dali společně dohromady projekt BSP.

Vilém Čok se po nezdařeném pokusu s Novou růží začal věnovat své další kapele, kterou nazval Delirium tremens.

V 90. letech se Výběr už pod původním jménem Pražský výběr několikrát sešel, natočil album, odehrál pár koncertů a zase se rozešel. Přesně jako správná rocková instituce.

Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):

- Fotografie + klip Michnové a Pavlíčka "Chceš tisíc věcí" (1985 a 1986), šot nazvaný "Rock pro tento rok" (1986, Výběr v záběrech, KF), video z koncertu Výběru na akci "Štvanice na alkohol" (1987, vlastní Jiří Růžek), klipy P. Bárty na písně "Snaživec", "Tatrman", "Člověk bez talentu" (1987-88, vlastní Pavel Bárta), Pavlíček v záběrech klipu "Lucrezia Borghia" P. Bárty (1987, vlastní P. Bárta), TV-klipy "Smolař" (1987) "Chvastoun" (1987), Výběr v pořadu "Manéž" (1987, skladba "Tatrman"), Kocáb na Děčínské kotvě (1988), "Sny spravedlivých" (Kocáb na Děčínské kotvě, 1988), Kocáb zpívá skladbu "Želva" na koncertě "25 let Olympicu" (1988), Kocábovy klipy "Já rasisty nikdy neměl rád" a "Chrlič" (oba 1988), Kocábovy klipy "V penziónu Svět" a "S cizí ženou v cizím pokoji" (oba 1988), Kocáb a J. Kemr zpívají "Stáří" (1989), TV-klip "Sbal si to svý ráno" (1988 a 1989),

- Audio:
Kocáb - Pavlíček - Čok: "Hledám dům holubí" (1985, EP, Supraphon, soundtrack ke stejnojmennému filmu)
"For Africa" (1985, SMH, sampler, Výběr pod jménem M.Kocába tu má skladbu "Pýcha předchází pád")
Výběr: "Live 86 - Poprvé v Praze" (1986, STCV 1987)
Výběr: "Live In Liberec" (1987)
Výběr: "Výběr" (1987, LP, Supraphon, vyšlo v roce 1988, reedice CD, 1990)
"Posloucháte Větrník…3" (1988, LP-sampler, Supraphon, Výběr - skladba "Hrály dudy")
"Czechoslovak Alternative Disco Music, Vol. 1" (1988, STCV, Výběr skladbu "Chvastoun")
Pražský výběr "Habaděj" (2CD - obsahuje raritní nahrávky i z 80. let, Bonton 1999)

Pavlíček - Kocáb: "Bílá velryba" (1985, EP, Panton)
Michel Kocáb & Michal Pavlíček: "Černé světlo" (1987-88, LP, Bonton, vyšlo 1990)

Michael Kocáb: "Povídali, že mu hráli" (1986-88, LP, Panton, vyšlo 1988)
Michael Kocáb: SP (Panton) - "Já rasisty nikdy neměl rád"/"No a co ti schází" (1987)
Michael Kocáb: "Odysseus" (1987, Supraphon, vyšlo 1990)
Michael Kocáb: SP (Supraphon) - "S cizí ženou v cizím pokoji"/"Stáří" (1988)
Hapka - Horáček: "V penzionu Svět" (1984-88, LP-sampler, Kocáb zpívá v 6 skladbách, vyšlo 1988)

Michal Pavlíček featuring Miroslav Vitouš: "Mínotaurus" (1989, LP, Panton, vyšlo 1990)

Bára Basiková - Michal Pavlíček: SP (Supraphon) - "Klid klidů"/Na koni" (1985, vyšlo 1986)

Jiří Korn, Vilém Čok: SP (Supraphon): SP (Supraphon) - "Karel nese asi čaj"/"Nejdřív je tréning" (1985)

- V seriálu BIGBÍT písně:
"Tatrman" (1987)
"Snaživec" (1987)
"Smolař" (1987)
"Člověk bez talentu" (1987)