Česká mise

Záznam chatu z pátku 22. července 2005

zuzi: „Dobrý den, jaká vlastnost je pro redaktora nejdůležitější.Děkuji“

Marek Vítek: „Trpělivost.“

Blesik: „co si myslite o praci ceskych vojaku na celem svete???? a bavi vas byt redaktorem????“

Marek Vítek: „Je to velmi důležitá a prospěšná práce. Předchází se tím potížím v dosud klidných částech světa.“

Domics: „Baví vás dělat něco takového a je to moc riskantní? A přeji vám hodně úspěchů.“

Marek Vítek: „Baví mne to velmi. Riskantní práce to samozřejmě je, ale riziko se dá určitými zkušenostmi snížit.“

vit-ass@seznam.cz: „dobrý den. o čem je tento pořad? nemám čas se na něj dívat a tak nevím jesli jsem o něco přišel“

Marek Vítek: „Přicházíte o hodně. Pořad je o českých vojácích v zahraničí, a to i na méně známých místech, jako je třeba Kongo, Sierra Leone či Libérie.“

zbynekpavlica@yahoo.com: „Proc se autor nezminuje take i o cinnosti policistu z Ceske republiky v techto jednotlivych misich. Vim, ze se jedna o porad, ktery si prala natocit ACR, ale myslim si ze policiste si aspon trosku pozornostiych zaslouzi, neb v mnoha z techto mistech vykonavaji nelehkou narocnou praci, ktera je minimlane stejne dulezita jako prace voj. pozorovatelu a svym zpusobem reprezentuji nasi zem a delaji pro zviditelneni CR v zahranici nekdy daleko vice nez spousta politiku a poslancu. Dekuji.“

Marek Vítek: „O práci českých policistů samozřejmě víme, potkali jsme se s nimi například v Libérii. Během jednoho seriálu ale nemůžeme bohužel zmapovat práci všech.Doufáme ale, že seriál Česká mise není posledním.“

Franta: „Byl seriál dělaný opravdu na objednávku Armády ČR?“

Marek Vítek: „Nikoliv, není to tak. Seriál byl nejdříve nabídnut České televizi, kde se velmi líbil, ale vzhledem ke známým finančním potížím nemohl být celý financován z jejích prostředků. Proto jsme se obrátili na ministerstvo obrany a ministerstvo zahraničí s prosbou o finanční příspěvek. Nakonec tedy jde o koprodukční seriál, na kterém se finančně podílela obě ministerstva a Česká televize.“

Honza: „S jakými názory jste setkal mezi místním obyvatelstvem na přítomnost cizích vojáků?“

Marek Vítek: „Místní obyvatelé většinou chápou, že bez přítomnosti vojáků by jejich situace byla mnohem horší. Samozřejmě existují různí extremisté, například v Iráku, kteří proti tomu bojují, ale i když jsou velmi viditelní, jsou v menšině.“

Sára Glomská: „Ahoj Vítku jakto že tě skoro nikdo nezná ty jsi herec?“

Marek Vítek: „Ano. Hrál jsem například ve filmu Horem pádem. V současné době zkoušíme s Davidem Suchařípou zcela novou, velmi netradiční hru U Pinkasů.“

reka: „Dobrý den, viděla jsem některé díly, například mě uchvátila Libérie. Chci Vám moc poděkovat za Vaši práci, konečně někdo něco takového udělal. Nakolik při své práci riskujete?“

Marek Vítek: „Jsem milá reko rád, že někdo konečně ocenil naše dílo. Děkuji. O risku viz níže.“

megera: „Nechcete si mne na pristich misich zabalit do batohu? Umim vytvaret pohodovou naladu...“

Marek Vítek: „Už podle Tvého nicku budeš opravdu v pohodě, megero. V tomto případě se ale jedná o vyloženě pánskou záležitost...“

Pavel Ondruch: „Co myslíte, z vlastní zkušenosti a pozorování, na kolik jsou mírové mise vedeny 'humanitárními' pohnutkami a nakolik geopolitckými zájmy.“

Marek Vítek: „Samozřejmě oba dva zájmy se při řešení konfliktů prolínají. Zhruba ale platí následující model. Konflikt samotný řeší vojáci. Po nich nastupují humanitární organizace, které se snaží vylepšit život místních obyvatel a napravit to nejhorší, co se během konfliktu stalo. Nakonec přicházejí lidé z byznysu, kteří investicemi situaci dlouhodobě stabilizují. Právě o českých podnikatelích, kteří se snaží dělat obchod v těchto oblastech by měl být náš další seriál.“

misule1010: „já bych se vás chtěla zebtat jaké to bylo natáčet po celém světě s českými vojáky.“

Marek Vítek: „Velmi mile nás překvapila jejich vstřícnost k celému projektu. Natáčení bylo hlavně díky nim velice příjemné, i když určitému stresu a potížím se v krizových oblastech nikdy nevyhnete.“

Paní: „Jak se dá skloubit Vaše práce s rodinným životem??“

Marek Vítek: „No, prakticky žádný nemám.“

Dareios: „Jak ovlivnila práce na projektu Vaše názory týkající se války a konfliktů na celém světě?“

Marek Vítek: „Každá válka je špatná a trpí v ní spousta nevinných lidí. Když už ale k nějakému konfliktu dojde, musí se řešit co nejdříve. Na tom asi není co měnit a nemusíte kvůli tomu ani nikam jezdit...“

k.boucek: „Pokládáte za správné, že je mladym mužům odpírána presenční služba. Také v případě když jsou nezaměstnaní? Pěkný den.“

Marek Vítek: „Česká armáda je dnes plně profesionální a je to dobře. Pokud chcete do armády vstoupit, nikdo Vám nebrání.“

dEmil: „Jak vnímají svoji roli vojáci v zahraničních misích? Berou to hlavně jako dobrý zdroj výdělku nebo poslání a snahu udržet pořádek a mír?“

Marek Vítek: „Peníze hrají u vojáků samozřejmě svoji důležitou roli, ale troufnu si tvrdit, že nejsou při jejich rozhodování zda jet do krizové oblasti na prvním místě.“

reka: „Jaké budou Vaše další projekty? A taky jsem slyšela, že jste natočil dokument o lidech, kteří umírají na AIDS. Kde se to dá sehnat?“

Marek Vítek: „Milá reko, dokument o AIDS v Oděse odvysílala ČT minulý rok na podzim. Byl součástí velkého projektu, který organizuje fotograf Jan Šibík. V současné době je dokument možné vidět na různých festivalech, naposledy např. v Poděbradech, kde vyhrál cenu Astra Zeneca. Naším dalším plánem je natočit 12-ti dílný seriál o českých podnikatelích, kteří působí v krizových či rozvojových zemích.“

voják: „Konečně vidíme naši armádu jinak než v Tankovém praporu!Díky!“

Marek Vítek: „Děkuji že sledujete náš pořad.“

Honza: „Rozporuplný dojem na mne udělalo, když jsme projížděli Kosovem a viděli zónu pro vojáky s moderními budovami, hypermarketem..., což kontrastovalo se zbytkem země. Jak to asi působí na místní?“

Marek Vítek: „Armády přinášejí do krizových oblastí i určité ekonomické oživení. Garantuji Vám, že většina místních z bezprostředního okolí zóny pracuje ve vojenských obchodech, uklízí ubikace, dělají překladatele atd.atd. Takže místní většinou i z těchto důvodů přítomnost vojáků vítají.“

václav havel: „jsou a nebo nejsou nájemní vrazi-žoldáci“

Marek Vítek: „Nájemní vrazi - žoldáci? Abych se přiznal, příliš otázce nerozumím.“

Klára: „Dobrý den, pane Marku. Jak se máte?“

Marek Vítek: „Mám se velice dobře, včera jsem se se svojí dívkou vrátil z dovolené v Portugalsku. Doporučuji.“

Pavel Ondruch: „Myslíte, že existují cesty k soužití dvou znepřátelených etnik? Jak přejít od vojenské intervence k zavedení demokratických principů, tolerance a porozumnění?“

Marek Vítek: „Recept na zavedení demokratických principů, tolerance a porozumnění samozřejmě nemám, kdybych ho měl tak teď pravděpodobně sedím v OSN. Lidem v oblastech, kde se po dlouhé roky válčilo je ale nejprve nutné ukázat normální život. Například v Kongu je už celá generace lidí, kteří v konfliktu vyrostli a neumí si život v míru vůbec představit. Neznají žádná pravidla, nemají nastavené žádné normy chování. V podstatě ale platí tři stupně řešení konfliktu, které jsem popsal níže.“

Antal: „Jakou jste prošel profesní dráhou?“

Marek Vítek: „V roce 1992 jsem začínal psát do časopisu Reflex. Potom jsem pracoval v Českém deníku, pár let ve zpravodajství TV NOVA, od roku 1998 jako šéfreportér publicistiky v ČT, v roce 2003 jako šéfreportér časopisu Istinkt, potom opět jako šéfreportér v ČT a v současné době jsem spolumajitelem agentury A-news s.r.o.“

Lúca: „co delate kdyz prijde ponorka do stabu?“

Marek Vítek: „Tento seriál připravoval tříčlenný štáb. Společně se mnou cestoval nejprve Radan Šprongl, kterého po Afgánistánu a Iráku vystřídal Martin Rajec a celou "misi" se mnou absolvoval fotograf Michal Novotný z Lidových novin. S Michalem se znám už od střední školy, tzn. nějakých 15 let, takže nás vlastně nic nemůže zaskočit. Martin je zase šílený dobrák, který téměř vše beze slova "překousne". I když jsme se na začátku natáčení domlouvali, že budeme každý večer pořádat hodinky nenávisti, na kterých si řekneme co komu vadí, nikdy k tomu naštěstí nedošlo. Asi nejvýmluvnější bude informace o tom, že nyní chystáme podobný projekt pro STV a pojedeme ve stejném složení...“

Katka: „Ahoj Marku, bohužel jsem měla možnost vidět zatím jenom jeden díl z vašeho seriálu, a sice včerejší "Irák". Doufám, že čas dovolí, sledovat další zajímavé díly. Práce vašeho teamu je skutečně hodnotná a velice zajímavá, a to i na základě minulých pořadů. Navzdory nebezpečí podáváte českému divákovi skutečně zajimavé pohledy na krizová místa. Zajímalo by mne, jaká krizová oblast v seriálu Česká Mise se vám zdála nejvíce nebezpečná, a v které bylo natáčení nejobtížnější a z jakého hlediska, dá-li se to takto nějak zobecnit. Přeji příjemný den.“

Marek Vítek: „Děkuji za zájem, další díly si rozhodně nenech ujít! Nepříjemné je určitě natáčení v Iráku. Na druhou stranu se tam o nás velmi dobře postaral český kontingent, takže vše proběhlo bez problémů. Nejvíce nebezpečné bylo natáčení s českými pozorovateli v Kongu. Každý byl na úplně jiném místě, absolvovali jsme asi 20 přeletů v dosti divných místech a museli jsme se spoléhat především na sebe. V hlavním městě Kinshasa nás dokonce kvůli natáčení zatkla policie.“

Pavel: „Zmiňujete se okajově o práci policistů, sekterými jste se setkal například v Libérii. Pokud si pamatuju, tak nejen reportáž o příslušnících A ČR vznikla v Libérii. Mnozí si pamatujeme reportáž o mezinárodně hledaném občanu ČR, obchodníkovi se zbraněmi, který se v Libérii vyhýbá trestnímu stíhání. Proč jste se tedy o práci příslušníků Policie ČR nezmínil v této reportáži? Že by na to také nebyl prostor?“

Marek Vítek: „S policisty jsme se viděli pouze jeden večer, odjížděli na dovolenou.“

Adam: „myslíte si, že česká armáda se může rovnat armádám ostatních evropských zemích co do profesionality? a tedy i zabránit případné okupaci naší země... děkuji“

Marek Vítek: „Zahraniční mise přinášejí našim vojákům obrovské zkušenosti. Mohou se také porovnávat s ostatními co se týká výzbroje, vybavení a výcviku. Nemohu samozřejmě srovnávat úroveň sám, ale podle vyjádření velitelů armád, které s našimi vojáky spolupracují, jsme na tom už velice dobře a se západoevropskými armádami se můžeme směle porovnávat.“

Antal: „Změnily se Vaše názory na život a lidi v průběhu doby, kdy vykonáváte profesi reportéra?“

Marek Vítek: „Samozřejmě se vám poněkud změní žebříček hodnot. Mnoho věcí, které jsem před tím vnímal jako tragédii už dnes neřeším. Takže mi to vlastně pomohlo!“

Pavel Ondruch: „Poslední dotaz: nemělo by mezinárodní společenství klást důraz spíše na preventivní a dlouhodobé programy než čekat na vypuknutí vojenského konfliktu. Např.: domnívám se, že situace v Makedonii i navzdory naplňování ohridské dohody je stále napjatá. Není teď chvíle pro další mírové kroky. Nebo má být role mezinárodního společenství zasahovat jen ve vypjatých momentech? Děkuji za odpovědi“

Marek Vítek: „Preventivní zásahy jsou velmi obtížné. Působení cizích vojsk na svém území musí nejdříve odsouhlasit místní vlády. Dělají to velmi nerady, protože tím vlastně dávají najevo neschopnost řešit potíže vlastními silami. Na razantnější kroky je tedy čas až poté, co konflikt vypukne...“

Já: „Kdo jste?“

Marek Vítek: „Jsem nápadný hezoun. Tímto se loučím, děkuji za inteligentní dotazy a odjíždím na Horňácké slavnosti. Hezký víkend Marek“