Čtyři v tom

Záznam chatu ze čtvrtka 24. září 2015

ANTI: „Jak se Vám žije na Valašsku?“

Kateřina: „Dobrý den všem, kteří sledují pořad Čtyři v tom. Na Valašsku se nám žije doslova pohádkově. Je to nádherný kraj a především můj domov. Ale krásně je i v Praze i v Německu, kde jsem nějakou dobu žila. Důležité je, jaké lidi máte kolem sebe, to je pak báječně všude na světě.“

SF: „Nelitujete, že jste se rozhodla vystoupit v tv seriálu?“

Kateřina: „Nelituji. Každé rozhodnutí s sebou nese jak pozitiva, tak i riziko neúspěchu, a s tím jsem do pořadu šla. Díky téhle zkušenosti jsem jen získala, neztratila jsem nic. Ten náhled, i když chvílemi negativní, vás obohatí a posune dál.“

Táňa: „Krásný den, paní Kačenko. Moc ráda Vás sleduji v pořadu Čtyři v tom. Jste velmi milá a úžasná a Váš pan manžel také. Chtěla jsem se zeptat, jestli se Vaším vlastním porodem proměnil Váš názor a pohled na domácí porod nebo porod přirozený například v porodních domech? Jak to teď vnímáte? Přeji Vám, synečkovi a celé Vaší rodině vše nejlepší, spoustu zdraví, lásky a pohody.“

Kateřina: „Děkuji za pěkná slova. Ano, právě díky pořadu se pozměnil můj názor na nemocniční a domácí porody. Během natáčení jsem měla možnost probírat vše s režisérkou Markétou a poznat tak příběh Pavly ještě předtím, než jsme se osobně potkaly. Po setkání, zhlédnutí všech dílů, diskusích i vlastním porodu se moje životní názory opět o něco změnily. Pochopila jsem, co je pro některé maminky tak důležité a proč. Větší empatie od porodníků k vlastní intuiici a touze rodit bez zásahů. Respekt k přirozenosti. Přála bych si, aby byla vyslyšena každá maminka a přitom se zachovalo bezpečí, které porodnice nabízí.“

Petra: „Dobrý den, v době, kdy píši tento dotaz, jsem ještě neviděla Vaše vystoupení v pořadu Sama doma, nicméně podle vyprávění těch, kteří jej již viděli, působíte odlišně, než jak se prezentujete v pořadu Čtyři v tom 3. Proto bych se Vás ráda zeptala, jak zacloumal Váš prožitek z porodu Vašimi dosavadními představami o porodu z pozice lékařky? Stojíte si nadále za vším, co jste v pořadu Čtyři v tom 3 před vlastním porodem názorově zastávala? Jak konkrétně Vás Váš porod profesně obohatil? Děkuji a přeji mnoho štěstí, zdraví a lásky celé Vaší rodině.“

Kateřina: „Já myslím, že se prezentuji po celou dobu stejně. Dojem ze seriálu je podle mě ovlivněn tím, že se do každé scény vejde jen omezené množství z dané situace a navíc to celé plyne jako příběh pospojovaný ze čtyř různých osudů. V Sama doma šlo o nepřerušované živé vysílání. Můj osobní zážitek z porodu hodnotím k nezaplacení a jako pediatr se cítím obohacená. Bolest, strach, hormony, panika a absolutní vyčerpání jsou zážitky, které jsou nepřenosné a nevysvětlitelné. Myslím, že každá lékařka, která si projde vlastním porodem, pak porody pacientek vnímá jinak. Víc empatičtěji. Ale za tím, co jsem říkala před porodem, si stojím. Z pozice dětského lékaře tam nebylo nic, čeho bych litovala.“

Jana: „Dobrý den Kateřino, chtěla bych se zeptat, jestli se k vám chovali doktoři v porodnici jinak než k ostatním maminkám, vzhledem k tomu, že jste sama lékařka?“

Kateřina: „Všichni lékaři, sestřičky i porodní asistentky se ke mně po celou dobu chovali laskavě a s respektem a nedělali nic proti mé vůli, ač to může z dokumentu vyznívat jinak. Neměla jsem pocit, že by se chovali jinak, než běžně a chtěla bych jím tímto znovu za všechno poděkovat.“

Veronika: „Dobrý deň Katka...z ukážky Vášho pôrodu ma až mrazí...ja som síce rodila akútnym cisárskym rezom kvôli tiesni nášho bábätka (((a som naozaj rada ze som bola v nemocnici kde je Jednotka intenzívnej starostlivosti, kde sme aj týždeň museli pobudnut))) moja otázka však znie : čo by ste vy ako doktorka zmenili na svojom pôrode ?? Hororove zážitky žien aj u nás sú presne také, aké sme videli u Vás... veľa ľudí - žena dostáva len akési povely namiesto ponechaniu vecí na prírodu..preventívne nastrihavanie...A ta poloha :-( P.S. : syncekovi želám hlavne vela zdravia“

Kateřina: „Já jako lékařka bych na svém porodu asi nic nezměnila – nejspíše proto, že mým oborem je dětské lékařství a v oboru porodnictví věřím zkušenostem kolegů z gynekologie. Poloha, ve které jsem rodila, mi vyhovovala nejvíc, pro mé tělo mi přišla nejpřirozenější. Ale to si musí každá maminka vyzkoušet sama. Bohužel moc možností, jak to reálně natrénovat (se vším všudy) a rozhodnout se, není A nastřižení – ač to zní děsivě – já za něj byla ráda. Tlačila jsem o život, na všechny způsoby a porod nepostupoval. Když jsem zaregistrovala, že se na nástřih chystají, přála jsem si jen, ať to udělají co nejdřív.“

Dagmar: „Dobrý den paní Kateřino, aniž bych chtěla nějak negativně oživovat Vaše prožitky z porodu - které, mám pocit, asi nejdou zpracovat jinak, než vytěsnit. Věřte, že jsem s Vámi velmi soucítila a bolelo mě za Vás v jaké výsledné apatii, bolesti a bezmoci jste po porodu byla (alespoň to tak vypadalo). Nechci se Vás nijak dotknout, ale zeptám se: stále jste přesvědčena, že všechny ty postupy jsou nevyhnutelné, že není možné porodit jinak..klidněji, ve svém tempu, ve větší intimitě a lepšími pocity? Skutečně dál zastáváte názor, že pro novorozence je nejbezpečnější prostředí plné nozokomiálních nákaz? (prostředí, kde s ním manipuluje velký počet osob, které během jedné směny sahají na nespočet novorozenců a rodiček s naprosto jiným bakteriálním osídlením). Nechci Vás nijak vnitřně drásat, ale možná (doufám) teď lépe pochopíte některé ženy, kterým jste dříve nerozuměla, ty, které prostě chtěly jen více rozhodovat o sobě, svém těle a svých dětech. Děkuji Vám za účinkování v pořadu a přeju hodně štěstí celé rodině.“

Kateřina: „Ano, po této zkušenosti si myslím, že se dá porodit jinak a u druhého porodu dám více na řeč svého těla a jak píšete „své tempo“. To je ale něco, co při prvním porodu dokáže málo žen, já vlastně žádnou takovou ani neznám. Ač jsem viděla spoustu porodů, v té vlastní chvíli jsem byla (možná jako každá prvorodička) naprosto mimo. Moje tělo jelo na jakýsi rezervní systém, který jsem do té doby nezažila a já se jen snažila zůstat při vědomí a dýchat. Napodruhé z téhle zkušenosti budu moct čerpat a dovolit si jí víc ovlivnit. A z pozice pediatra- ano, stále zastávám názor, že pro novorozence je nejbezpečnější prostředí nemocnice, bohužel i s nechtěnými nozokomiálními nákazami Víte-pediatři si z generace na generaci předávají zkušenosti na fakultách, v praxi, na kongresech a snaží se najít řešení, které by bylo nejideálnější. A samozřejmě se přehodnocují i „nadměrné zásahy“. Stojím si za tím, že je systém v perinatologických centrech vynikající. Děkuji za přání a ano –myslím, že jsem spoustu žen pochopila.“

Lil: „Milá Kačenko, především gratuluju ke krásnému chlapečkovi a doufám, že se mu daří dobře. Ráda bych se zeptala, jak dlouho trval Váš porod, jaké tam byly komplikace a proč Matýsek po porodu potřeboval antibiotika? Jste krásná rodinka, ať se vám daří!“

Kateřina: „Děkuji za gratulace. Odpovím nyní více lidem, kteří mi píší podobné dotazy a omlouvám se tímto, že nezvládnu zareagovat na každý zvlášť. Téměř 3 týdny před vlastním porodem jsem měla poslíčky, čtrnáct dní jsem se otvírala a týden přenášela s nálezem 4cm. Do porodnice jsem přijela kvůli změně charakteru poslíčků, cítila jsem, že něco není v pořádku. Klinicky jsem vypadala sice v pořádku, ale dle KTG rodila. S podobným nálezem jsem odcházela z kontroly týden předtím, znovu vracet domů jsem se už nechtěla. Bála jsem se, jestli se miminku daří dobře, v praxi jsem zažila až příliš mnoho nešťastně končících případů, kdy se „čekalo na přírodu“. Proto jsme se nakonec domluvili (nikdo mě do ničeho nenutil), že porod uspíšíme „píchnutím vody“. Mohli jsme počkat ještě pár dní a „nezasahovat“, ale to už mohla být voda zkalená a miminko nenávratně poškozené, protože se potvrdilo, že byl Matýsek v tu dobu už opravdu nemocný. Všechny rizikové faktory byly negativní, nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo dojít ke komplikacím – a přesto k nim došlo, nikdo neví proč. Matýsek onemocněl už v bříšku, čili průběh a vedení porodu mu nemoc nezpůsobili. Po píchnutí vody trvaly samotné kontrakce jen 3 hodiny, sama jsem nechápala, proč jsem tak vyčerpaná a vypadám, jako bych rodila dva dny. Po porodu Matýsek špatně dýchal, všimla jsem si toho, už když mi ho přikládali na prsa a byla jsem vděčná, že se ho ujali. V dokumentu to vypadalo, že jsem miminko chladně přenechala cizím lidem, pro mě ale v tu chvíli bylo důležité, že se o něj postarají a zkontrolují ho, když sama vidím, že se mu nedaří dobře. Po šití na mě dolehl adrenalin, celé tělo mi vypovědělo službu a já se třásla tak, že jsem se bála, že spadnu z postele. Byla jsem ráda, že se o Matýska střídá manžel s Radkou, já jsem to celé prožívala jakoby v mlze a věděla jsem, že bych ho na prsou neudržela. Slyšela jsem, jak Matýsek pláče, říká se tomu grunting – jde o takový zvláštní druh žalostného sténání, které se u zdravých dětí nevyskytuje. Kolegové z pediatrie si toho samozřejmě všimli také, miminko převzali, udělali odběry a velmi brzo tak odhalili začínající infekci. Příčinu se odhalit nepodařilo. Pokud se začne s léčbou pozdě a nezahrne se veškeré předpokládané spektrum bakterií, můžou být následky velmi tragické. Jsem kolegům nesmírně vděčná, že nic nepodcenili. A o tom, jak to dopadlo, se dozvíte v příštím díle.“

Adéla: „Dobrý den Kačenko, chtěla bych se vás zeptat jestli plánujete další dítě a jestli ano, tak za jak dlouho? Děkuji za odpověď. PS Přeji vám i manželovi a hlavně synovi hodně štěstí. :)“

Kateřina: „Ano, plánujeme další dítě, rádi bychom měli velkou rodinu. Chtěli bychom Matýskovi pořídit sourozence co nejdřív, sami víme, jak úžasné je sdílet v dětství zážitky se stejně starým sourozencem. Snad se poštěstí a miminko přibude už příští rok:) Děkujeme za přání.“

Petra: „Dobrý den, Kateřino. Chtěla bych jen říct, že se mi Vaše názory a Váš přístup k porodnictví líbí, jste mi moc sympatická. :-) Mějte se i s rodinou hezky. :-)“

Kateřina: „Moc Vám děkuji, vážím si toho. Ať se daří i Vám.“

Kristýna: „Dobrý den, paní Kateřino, chtěla jsem ze zeptat, zda na Vás osobně nepůsobí tato třetí řada jako aktivní propagace alternativních pohledů na porodnictví? Domnívám se, že zvolené scény a jejich nepříjemně dlouhý rozsah z českého prostředí (Vašeho porodu) budí méně pozitivní pocity, uvážíme-li veskrze "ideální" zahraniční porod mimo-proudově smýšlející maminky. Je to skutečnost? Nebo jen filmové zabarvení? Jaký máte názor? Děkuji za Vaši možnou odpověď a přeji hezký den. K.“

Kateřina: „Na podobnou otázku se mě zeptalo více lidí, proto uznávám, že tak pořad může působit. Režisérka Markéta však příběhy nijak neovlivňovala, vše se ve skutečnosti opravdu odehrálo. Samozřejmě, že poskládáním scén za sebe i střihem se dá z každého příběhu něco víc vypíchnout, ale jsem si jistá, že pořad nebyl dělaný s cílem aktivní propagace domácích porodů.“

Naty: „Milá Kačenko, velice obdivuji to jaký krásný vztah s manželem máte a jak dokážeš mít život zorganizovaný. Je mi to velice blízké, sama jsem taková a mrzí mě, když si lidé myslí, že takoví lidé jsou rozmazlení a měli by to brát více "na pohodu". Přeju ti ať se ti v životě daří a malému hodně požehnání ;)“

Kateřina: „Moc děkuju za krásná slova.“

Lucka: „Dobry den, vsichni jsme vcera videli, ze ani dostupnost moderni mediciny Vam pri porodu nepomohla, ba naopak porod jeste zhorsila a nemocnicni personal Vam porod zkomplikoval. A i pres vsechnu sterilitu bylo Vase miminko nemocne. Dokazala jste se alespon zpetne na cely pruber podivat kriticky a rict, ze nebyt mediciny, nejspis byste mela krasny prirozeny porod a po porodu zdraveho syna? Dekuji za odpoved, preji hodne zdravi ;)“

Kateřina: „Ano, celý průběh jsem zpětně samozřejmě hodnotila a přemýšlela o tom, co by se příště dalo udělat líp. Ale nemyslím si, že by vina byla v moderní medicíně. Pro mě samotnou právě naopak. Víte kolikrát mě během kontrakcí přepadla panika z pocitu, že bych rodila někde jinde, než tam? Byla jsem nesmírně vděčná za každého, kdo se mi jakkoliv snažil pomoct, protože jsem cítila, že to sama nezvládnu. U druhého dítěte to bude určitě jinak, ale tady u toho bych ani zpětně nic neměnila. Stojím si za tím, že nebýt medicíny, rodím tam doteď. A ano - i přes sterilitu bylo miminko nemocné - protože bylo nemocné už v bříšku a ani moderní medicína to neodhalila. Ale jen díky moderní medicíně je nyní miminko zcela v pořádku. Nevím, jak by to dopadlo v jiných podmínkách.“

Misa: „Hezký den vám všem, otázku žádnou nemám jen bych vám chtěla popřát k Matějovi. Váš porod mě asi nejvíc dojal. Podpora a soucítění vašeho manžela a vaši sestry, která kdyby mohla rodila by za Vás, bylo tak dojemné, že mě rozbrečelo. Přála bych si taky takovou oporu jednou. Hlavně doufám, že malý se brzy uzdravil a je veselý. Možná teď mě napadá otázka? Jak dlouho jste v nemocnici zůstali kvůli nemoci Matěje? Jinak všem moc zdraví (i sympatické prababičce a pradědovi).“

Kateřina: „Děkuji. Byla jsem velmi ráda, že u porodu mohl být jak manžel, tak sestra. Přála bych každé mamince stejnou oporu v blízkých, jakou jsem v nich měla já. Matýsek se uzdravil a je úžasný. Ale zrovna teď je mu už dlouhá chvíle a rád by si se mnou hrál. Asi budu muset s chatem brzy končit:) Jinak- v nemocnici jsme spolu strávili 10 dní.“

Klára: „Ahoj, bylo těžké se rozhodnout po škole zda dát přednost práci či rodině?“

Kateřina: „Kdyby se těhotenství podařilo dříve, určitě bych rodinu upřednostnila před prací. Osud tomu chtěl jinak a mělo to tak být. Jsme všichni spokojení.“

mari: „Dobrý den, nemám žádný dotaz, jen Vám chci říct, že Vám moc fandím a přeji do života vše nejlepší. Když jsem na pořad koukala, měla jsem z porodu velký strach, teď jsem již o něco klidnější, asi proto, že jediné 2 přirozené porody v této řadě byly celkem klidné :-)“

Kateřina: „To je úžasné, že to někdo vidí i takto. Doufám, že to povzbudí všechny budoucí maminky, které tímto zdravím stejně jako všechny, které dokument o mateřství zaujal. Děkuji velmi za všechny dotazy i připomínky, přišlo jich neuvěřitelné množství a některé jsem ještě ani nestačila přečíst. Přeji všem krásný den.“