Chtíč po svobodě
1. 12. 2014
Chtíč po svobodě je náš kulturní tip a s českými dějinami rovněž souvisí. Pavlu Hrochovi bylo v roce 1989 dvaadvacet a studoval španělštinu na pražské filozofické fakultě.
Pro sebe si fotil. Fotografuje dodnes, ale zatímco své nové práce průběžně publikuje, snímky, které naexponoval na přelomu let 1989/1990, ale hlavně v první půli devadesátých let, sušil v archivu. Usoudil, že čtvrtstoletí po převratu nastal čas na jejich prezentaci výstavní i knižní. Tak vznikl svazek nazvaný Chtíč po svobodě – první roky po sametové revoluci. K Hrochovým dokumentárním záběrům a občasným popiskům připojil vzpomínkový esej spisovatel Jáchym Topol. Grafik Marek Pistora texty zvýraznil okrovou barvou, která se podle mě míjí s poetikou Hrochových fotek. Na těch stránkách knihy, kde se černobíle-okrová symbióza naštěstí nekoná, se můžeme potkat se spontánní sondou přibližující atmosféru rozvolněné Prahy, která zažívala nevídaný mejdan. Ten už je dneska prostě historií.
