W. A. Mozart: Kouzelná flétna
„Nevynechal jsem vážné aspekty díla, ale také nezapomněl na humor“, tak charakterizoval německý režisér August Everding svůj pohled na Mozartovu Kouzelnou flétnu při srpnové premiéře 1978 v Bavorské státní opeře. Když byly o pět let později přistaveny k jeho inscenaci televizní kamery, účinkovaly tu dvě slovenské pěvecké hvězdy: Edita Gruberová v roli Královny noci a Lucia Poppová coby křehká Pamina, o níž se uchází princ Tamino, jehož ztvárnil mexický tenorista Francisco Araiza. Sarastra zpíval Kurt Moll, ptáčníka Papagena hrál Wolfgang Brendel.
Režisér nechtěl být při svém inscenování příliš filozofický, ani komický, ale hledal místo toho vnitřní jednotu konfliktních prvků. Zpěvohra obsahuje pohádku s kouzly, legraci, jasnost vyprávěného příběhu, intelektuální hloubku a humanitní ideály. Everding nechtěl nudit obecenstvo průběžnými změnami scén za zavřenou oponou. Jeho režijní koncept se vyznačuje nepřerušeným sledem scén ve výpravě, kterou navrhl scénograf Jürgen Rose. Ten se uchýlil k malovanému, pohyblivému pozadí a k rozličným architektonickým prvkům, které prohloubí plasticitu příběhu. Režisér označil tento princip jako směsici časově neomezené pohádky s charakteristickými znaky 18. století. Pro představení Everding a dirigent Wolfgang Sawallisch zkrátili Schikanederovy mluvené dialogy. Není bez zajímavosti, že trio Sarastra, Tamina a Paminy bylo předsunuto o několik hudebních čísel dříve, a to z dramaturgických důvodů. Podle Sawallische je jeho původní postavení v opeře nelogické a údajně zdržuje.
Kouzelnou flétnu zkomponoval pětatřicetiletý Mozart pro lidové publikum Divadla na Vídeňce, kde se 30. září 1791, pouhé tři měsíce před skladatelovou předčasnou smrtí, odehrála její světová premiéra. Německé libreto napsal herec, divadelní podnikatel a Mozartův přítel Emanuel Schikaneder. Autoři vyšli z tradice starovídeňské kouzelné zpěvohry, v níž vedle postav ze světa lidí vystupovaly různé pohádkové bytosti i zvířata a své uplatnění našly i efekty jevištních mašinérií.
Kouzelná flétna se stala nejslavnější ukázkou kdysi populárního žánru nejen díky pohádkovému příběhu, v němž princ Tamino za pomoci kouzelné flétny a komického společníka Papagena s magickou zvonkohrou hledá cestu k princezně Pamině, dceři Královny noci, ale také díky odkazům na tajuplnou zednářskou symboliku a především díky Mozartově mistrovské hudbě, která si dovede získat srdce každého diváka