Jaký vztah máme k předmětům, jimž skončila životnost, doslouží nebo nás zkrátka přestaly bavit? Většina z nás je prostě vyhodí a o jejich další osud se nezajímá. Existují ale lidé, kterým tyto věci nejsou lhostejné, a dokonce jim umí vdechnout nový život. Kanadský koprodukční dokument.

Produkujeme miliony tun odpadu a také šrot. Jakmile nějakou věc spotřebujeme, většinou ji vyhodíme a co se s ní děje dál už neřešíme. Všechny tyto hmotné kousky našeho života putují na skládky či „hřbitovy“ doslouživších věcí. Ale mnoho z těch předmětů by klidně mohlo sloužit dál nebo být součástí něčeho nového. To, že už nějakou věc nepotřebujeme, neznamená, že nám opravdu musí nutně zmizet ze života. Tak to alespoň vidí někteří lidé, kterým nejenže není lhostejná extrémní zátěž naší planety odpadem, ale kteří dokáží tomu, co mnozí nazývají šrot vdechnout zcela nový život. Ze starých šátků tak vzniknou polštáře, z nich pak běhouny a z těch rohože. Ve filmu uvidíme i architekta, který hledá po světě vysloužilé lodní trupy, které by se staly třeba průčelím nového kostela. V Jižní Dakotě zas žije umělec, který vytváří sochy, v nichž duch původního majitele věci žije dál. A ikonické červené telefonní budky? Ty zas nemohl jen tak nechat sešrotovat britský restaurátor.

Napište nám