Zločin a trest

Dramatik, režisér, dramaturg, divadelní teoretik, historik, publicista, kritik, pedagog Jaroslav Vostrý (*24. 1. 1931 – †18. 3. 2025) patřil k našim nejvýznamnějším divadelníkům dvacátého století. Po studiu oboru divadelní věda a dramaturgie na DAMU působil nejprve jako redaktor a publicista v časopise Divadlo. V roce 1965 založil se svým kolegou Ladislavem Smočkem novátorskou divadelní scénu v Praze – Činoherní klub. V době normalizace byl z divadla vypuzen, umožněna mu byla občasná režie na oblasti, např. ve Východočeském divadle v Pardubicích. Po roce 1989 se do vedení Činoherního klubu na pár let vrátil. V devadesátých letech se stal rektorem DAMU, v roce 1995 tu založil katedru teorie a kritiky, jejímž vedoucím byl do roku 2000, od roku 1996 působil jako ředitel Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU. Po té se věnoval teoretické a kritické divadelní práci.

Stěžejní dílo F. M. Dostojevského vzniklo před sto padesáti lety a od té doby nepřestává fascinovat tvůrce i diváky, české z toho nevyjímaje. Román se dočkal nesčetně adaptací divadelních, filmových i televizních. Představení Divadla v Řeznické si v roce 1992 vzalo za základ dramatizaci a divadelní úpravu manželů Aleny a Jaroslava Vostrých. Ta byla poprvé použita v šedesátých letech pro adaptaci titulu v Činoherním klubu, v režii Evalda Schorma s Janem Kačerem v hlavní roli. V roce 1992 si režisér Viktor Polesný pro hlavní roli vybral jednoho z nejtalentovanějších herců své generace Vladimíra Dlouhého, který byl schopen naplnit do detailu psychologickou kresbu hrdiny Raskolnikova. Příběh člověka, který se domnívá, že má právo zmařit život jiného, jehož považuje za lidský odpad, je vlastně detektivka naruby: od začátku divák ví o úmyslu vraha, je přítomen jeho myšlenkám i činům, až do závěrečného doznání a zatčení. Na prostém jevišti se odehrává zápas o duši a svědomí…