Porotkyně Mirka van Gils Slavíková: Pepa je méně kompromisní než já
Co Vás napadlo, když jste dostala pozvání do této soutěže – nabídku stát se jednou z tváří Peče celá země?
Že se mi splnil sen. Já jsem velice pečlivě sledovala originál, anglickou verzi Bake Off. A protože žiji v Nizozemsku, tak jsem samozřejmě začala sledovat také holandskou verzi. Miluji britskou porotkyni, skvělou spisovatelku a odbornici Mary Berry, takže to byla v podstatě jasná volba, protože když jsem poprvé odjížděla z Čech, tak první cukrářská kniha mimo Česko byla právě od Mary Berry. Ten pořad na mě dýchá laskavostí, humorem, samozřejmě je tam i to napětí, zda se zdaří práce, nebo ne. Nicméně je to pořád rozhodně druh takové laskavosti s cukrem a to mě samozřejmě strašně bavilo a dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, proč vlastně ještě není u nás. Takže když přišel tato nabídka, tak mě to rozbrečelo.
Co si podle Vašeho názoru najdou v tomto pořadu čeští diváci?
Popravdě vám řeknu, že sama za sebe jako cukrářka tím trošku sleduji, že tento pořad přiblíží to naše řemeslo ještě malinko více našim potenciálním zákazníkům. Nebo maminkám a mužům, kteří v dnešní době pečou. Já mám pocit, že se na to všichni budou dívat hrozně rádi a s chutí, protože tohle je pro mě osobně jedna z reality show, které nezvyšují adrenalin, nestresují, on to je prostě příjemný relax. Jasně že si tam ten stres někdo vytvoří, když bude mít svého favorita, tak bude říkat: „Jé, ta baba Slavíková, co je tam tak morduje.“ To je mi jasné. Ale na druhou stranu to není nikdy tak vyhrocené.
Jaký je u nás podle Vás největší mýtus okolo pečení a cukrářství, který by mohla tato soutěž zbořit?
Strach z pečení, strach z toho, udělat si něco sám. Přitom já bych to všem doporučila, protože to je prostě brnkačka. Já vím, že se to jednoduše řekne a druhá věc je to provést, ale pakliže něco dělám s chutí, vášní, baví mě to a chci někoho překvapit, i když se to úplně nepovede, tak to má pořád obrovskou přidanou hodnotu toho lidství. Neposledně je to samozřejmě o používání surovin. Doma máte kontrolu nad surovinou, dáte si čerstvý a kvalitní tuk, ochutíte si to podle sebe tak, jak vás to baví. Já jsem velkým odpůrcem palmových olejů nebo trvanlivých výrobků, které mají zaručenou trvanlivost půl roku, to je pro mě jasná představa nějakého polystyrenu a umělých záležitostí, které nejsou zdravé.
V čem se může lišit tato soutěž od zahraničních verzí Bake Off? Může dostat česká verze nějaké specifikum?
Ano, s tvůrčím týmem jsme se snažili, abychom divákům připomněli klasické výrobky české cukrařiny. Jsme zahlceni mascarpone, makronkami, ale to pohlazení mé duše, když mi někdo upeče kynutou bábovku! Všichni uděláme hrnkovou bábovku s olejem, což je teda děsivé, no hlavně že jsme zacpali pusu rodině něčím sladkým, ale když jdete do rizika, že vám to nemusí vykynout, že se tam něco může nepovést… Výsledek je ale pak famózní! A to je česká klasika, kynutá bábovka s mákem nebo se skořicí nebo naplněná tvarohem.
Dokážete vybrat nějaký recept, který by zaštítil název Peče celá země?
To je neuvěřitelně složitá otázka, na kterou v podstatě nejde odpovědět. Samozřejmě že je to vždy o individuálním přístupu, co máme rádi. Já miluji výborné kremrole, vynikající závin, miluji kynutá těsta, buchty, ale neposledně jsou to i dortové záležitosti. Tuhle jsem objevila dezert Bedřicha Smetany, to jsou všechno klasické dezerty, kde máme ten výborný piškot, výborný máslový krém, ale vypíchnout jednu jedinou záležitost, to nejde.
Je něco, co na soutěžících obdivujete?
Jejich hravost, protože tu kdyby neměli, tak tam nemohou stát. Ve své podstatě cukráři nebo milovníci sladkého, kteří pečou, tak to je taková zvláštní rasa. A skutečně to tak je, mezi nimi je rivalita úplně v jiných dimenzích, než by byla mezi kuchaři. Oni jsou k sobě mírnější, laskavější, více si pomohou, jsou i skromnější. Mě na nich fascinuje třeba to jejich lumpačení v tom, že dostanou zadání a zřejmě si řeknou, že to je brnkačka, že to bude hrozně lehké. Já už jsem starší, takže nějakou tu zkušenost mám a vidím, jak ten recept vezmou hákem a najednou po třiceti minutách vidíte, že ztrácí situaci pod rukama, ale najednou dokážou zabrat a dotáhnou to do konce, což mě na nich fascinuje.
Jaká jste porotkyně? Jak to budou pociťovat samotní soutěžící?
Myslím, že z toho profesního úhlu je správné být přísným porotcem. Ale to ještě neznamená, že neumím být laskavá a shovívavá, že neumím pochopit, když se něco z nějakých důvodů vymkne z rukou, o tom to není. V každém případě i jako porotkyně mám hlubokou úctu a respekt ke všem soutěžícím a věřte mi, že to takhle třeba na obrazovce vypadat nebude, ale že s nimi neuvěřitelně trpím a že je pro mě docela silný emocionální tlak vyřknout jméno toho člověka, který má ze soutěže odejít.
Co říkáte na svého kolegu Josefa Maršálka?
Ono to tak třeba nevypadá, ale mně se někdy zdá, že je Pepa přísnější než já. Pepa je méně kompromisní než já. Ale mám pocit, že jsme se shodli docela dobře, jsme docela dobře spárovaní a vždy dospějeme k finálnímu verdiktu tak, abychom byli spokojení oba.