Rakousko-uherská armáda
Z pořadu Historie.cs
Rakousko-uherská branná moc (Bewaffneten Macht) se dělila na tyto části: 1. společná armáda (Gemeinsamen Armee), 2. předlitavská zeměbrana (kaiserlich-königliche Landwehr), 3. uherská zeměbrana (Király Honvédség/königlich ungarische Landwehr) 4. námořnictvo (k.u.k. Kriegsmarine).
Kromě nepříliš kvalitní přípravy důstojníků (císař František Josef I. odmítal zavádění nových metod a poznatků do výcviku jak vojáků, tak velitelského sboru) trpěla i zastaralou technikou a pomalým zaváděním moderní výzbroje. Kromě toho měla armáda problém i z hlediska složení – její příslušníci se hlásili k dvanácti národnostem a v podstatě nikdy nedošlo k tomu, aby němčina byla skutečně jednotným velícím jazykem, jak to vedení armády chtělo. Na počátku I. světové války bylo Rakousko-Uhersko schopno postavit 32 divizí, což představovalo 1 300 000 vojáků a přibližně milion příslušníků rakouské a uherské zeměbrany. Celkově Rakousko-Uhersko postavilo v průběhu I. světové války do pole 9 milionů vojáků, z nichž se 1,1 milionu nevrátilo. Počet českých vojáků se odhaduje na 1,4 milionu. Do konce roku 1917 padlo podle nejhrubších odhadů na 138 tisíc českých vojáků císařské armády.
Prvním válečným nasazením rakousko-uherských vojsk bylo 28. července 1914 ostřelování Bělehradu. O den později se k dělostřelectvu přidalo rakousko-uherské podunajské loďstvo. První nasazení pěších jednotek se odehrálo v rámci ofenzívy proti Srbsku, jejímž provedením byl pověřen generál Oskar Potiorek. Svoji ofenzívu vedl pod heslem „utlučeme Srby čepicemi“. Shromáždil celkem 19 divizí, což bylo o třetinu více, než mohli postavit do boje Srbové. Rakouský útok začal 12. srpna 1914 a zhroutil se prakticky během pouhých deseti dnů.
Posledním rakousko-uherským vítězstvím v první světové válce, byla bitva u San Matteo na italské frontě. Základnu vybudovanou na vrcholu hory Punta San Matteo v nadmořské výšce 3678 metrů dobylo italské vojsko 13. srpna 1918. Za tři týdny se ale rakousko-uherským jednotkám podařilo vybojovat základnu zpět. Až do roku 1999 šlo o nejvýše vedenou bitvu, ve zmíněném roce ji překonala válka mezi Indií a Pákistánem, jejíž část se odehrála ve výšce 5600 metrů.