Biskup pražský a politický aktivista zažil perzekuci i věznění za svůj občanský i politický postoj. Připravili: V. Žmolík, D. Hnát a V. Šimůnek

Václav Malý, rodák z pražského Zlíchova, vstoupil ve svých devatenácti letech do Kněžského semináře v Litoměřicích a začal studovat tamní Bohosloveckou fakultu. Kvůli kritice kolaborantského hnutí Pacem in Terris mu hrozilo, že po sedmi letech studia nebude vysvěcen na kněze. Díky zásahu kardinála Tomáška se však v roce 1976 knězem stal. Byl přesvědčen, že součástí kněžské služby je v případě nutnosti vyjádření občanského postoje.

To potvrdil i v roce 1977, když se ve druhé vlně podepisování Charty 77 stal jejím signatářem, byť svým podpisem riskoval odebrání státního souhlasu, nutného k vykonávání duchovního povolání. K tomu také došlo; veřejně tedy odsloužil pouze necelé dva roky na farnostech ve Vlašimi a v Plzni.

V roce 1979 se angažoval ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, který poskytoval praktickou pomoc vězněným disidentům. Kvůli tomu byl téhož roku zatčen a strávil sedm měsíců ve vězení, vyšetřován byl kvůli podezření z podvracení republiky. Ani po propuštění nesměl veřejně vykonávat kněžskou službu a stal se na dlouhá léta topičem. Pracoval v kotelně s pozdějším pražským židovským rabínem Karolem Sidonem. Jako kněz působil tajně, navštěvoval věřící, sloužil mše a pomáhal mimopražským disidentům, kteří se nemohli opírat o disidentské společenství.

Do listopadových událostí se zapojil jako moderátor velkých protivládních demonstrací a mluvčí Občanského fóra. Z neznámého kněze se tehdy takřka přes noc stala populární osobnost. 25. 11. 1989 na Letenské pláni v Praze pronesl do mikrofonu před půlmilionovým davem Otčenáš – za odpuštění příslušníkům pohotovostního pluku VB, jehož zástupci se tehdy přišli na letenskou tribunu občanům veřejně omluvit. Vzpomíná: „Vnitřně jsem váhal a nebyl jsem si vůbec jistý. Ale nakonec jsem si řekl: ‚Risknu to.‘ Nedělal jsem si žádné iluze, že všichni budou Otčenáš umět, ale dojemné bylo, že někteří alespoň otevírali ústa. Bylo to hop nebo trop. Ale ten risk se mi vydařil.“ Tím tehdy způsobil i menší konflikt uvnitř Občanského fóra, které nebylo na takový postup připraveno, a Malý byl za to částí vedení OF ostře kritizován. V roce 1990 se vrátil k veřejné duchovní činnosti ve farnostech v Praze a o šest let později byl jmenován světícím biskupem pražským.

Ve svém volném čase cestuje jako turista po Čechách, aby se mohl přímo seznámit s životem a situací v problémových lokalitách. Zejména v pohraničí se také snaží jako duchovní i jako občan svou autoritou pomáhat.

Videobonus: Václav Malý

Videobonus: Václav Malý

Stopáž26 minut
Rok výroby 2015
 P ST AD
ŽánrDokument