Co řekli o Krausovi

18. 7. 2008

Syn David, režisér Vojtěch Nouzák, dramaturgyně Simona Matásková a vedoucí produkce Roman Blaas

Syn David

Tátovi fandím, protože si myslím, že svou práci dělá skvěle. Je taky jedním z mála lidí, které dlouhodobě snesu. Ovšem jako otec byl na nás vždycky hodně přísný. Musel být, protože já jsem byl extrémně zlobivej. Navíc jsem k neplechám sváděl svého celkem hodného bráchu. Dostal jsem hodně výprasků, máma nás dokonce občas bránila vlastním tělem. Asi pak měla špatné svědomí, protože to vždycky začínalo tím, že máma tátu vyhecovala, stěžovala si na nás, že už nemůže dál, že jí přerůstáme přes hlavu... Táta pak šíleně vypěnil a naše rozcupované hračky svištěly vzduchem. Byli jsme vždycky tak trošku italská rodina. Když se táta naštve, nevypadá zrovna mírumilovně a vůbec se nedivím, že se ho lidi obecně dost bojí. No a já jako jeho syn mám na sobě taky podobnou nálepku. Možná je to i tím, že se hned tak se všemi nekamarádíme. To je asi úděl nás Krausů. Ale na druhou stranu si myslím, že už je dávno pryč doba, kdy byl můj táta hlavně „ten grázl ze Saxany“. Úžasné taky je, že je vtipnej permanentně, takže my s ním prožíváme,Uvolněte se, prosím´ nonstop!

Režisér Vojtěch Nouzák

S Honzou dělám už sedmý rok. Po pořadech Další, prosím, Občan Kraus, Taxi, prosím, Ze života zvířat přišlo Uvolněte se, prosím… Na něm se jasně ukázalo, že právě talk show bude jeho parketa. Vycházím s ním výborně. Má sice image ostrého muže, ale s lidmi, kterých si váží, nemá podle mě žádný problém. Taky mám pocit, že dřív býval o něco drsnější. Připadá mi teď mnohem klidnější, možná je to věkem a taky určitě úspěchem, který Uvolněte se, prosím má. Zkrátka spolupráce s ním je čím dál příjemnější. Honza je profesionál, který samozřejmě na druhou stranu vyžaduje profesionální přístup i od druhých.

Dramaturgyně Simona Matásková

Pracuji s ním moc ráda. Nikdy v životě jsem od něj neslyšela jedinou výčitku, že by se mu host nelíbil. Když se mi něco nepovede, přejde to s úsměvem. Na každé natáčení mu rešeršisté připravují podklady o daných hostech a on téměř pokaždé někde najde informace, které nám všem utekly. Jaké byly naše společné pracovní začátky? V polovážnu a v polohumoru jsme se navzájem rdousili. Pamatuji si, že když si přečetl úplně první scénář, tenkrát to bylo do pořadu Sauna na téma: v šestnácti mám dítě, rozrazil dveře kanceláře a bouchnul scénářem o stůl se slovy, že jsme se naprosto zbláznili. Dodnes na to ráda vzpomínám a vyprávím to jako veselou historku. Z Honzy jsem opravdu nikdy strach neměla. Naopak. Vím, že se na něj můžu v každém případě spolehnout, že mi kdykoli pomůže. Mohu s ním diskutovat o čemkoli, váží si práce druhých, tedy pokud za něco stojí. To, že se s ním občas dohaduji, mě baví. A hlavně: s nikým jiným se nenasměju tolik jako s ním.

Vedoucí produkce Roman Blaas

Budí u druhých respekt. Je to určitě dané jeho fyzickým zjevem, ale hlavně tím, že je hodně přímý člověk. Nebere si servítky, ne proto, že by byl zlý, ale protože je zvyklý jednat jen přímo!

Převzato z časopisu ČT+