Porod ve Spojeném království
Děkujeme za všechny komentáře a reakce k porodům v zahraničí i za příběhy, které nám posíláte. Dnes je na řadě Spojené království, možná si vzpomínáte, jak tam Pavla z naší třetí série rodila legálně doma. Helena Apjarová porodila ve veřejné nemocnici v Kingstonu na okraji Londýna: „Pokud midwife viděla, že jsem v pořádku, žádné stresy s velkým vyšetřováním nebyly,“ vzpomíná. Víc si přečtěte tady a jestli ještě váháte, zda nám o svých zkušenostech ze zahraničí napsat, neváhejte!
Syn Daniel se narodil v červenci 2012, ale stále je to pro mne velmi silný zážitek, a protože nejspíš další dítě mít už nebudu, věřím, že to zůstane mým nejsilnějším zážitkem navždy.
Do Anglie jsem odcestovala pracovně. Potřebovala jsem změnu, bylo mi už přes třicet a řekla jsem si, že pokud něco nezměním, budu stále jen chodit do práce a poslouchat od svého okolí rady že bych neměla zůstávat sama. Po cca čtyřech měsících jsem získala práci v cestovní kanceláři v Londýně, kde jsem měla kolegy z celého světa. Jeden mne ale zaujal více než ostatní a po několika dnech jsem zjistila, že zájem je oboustranný. Začali jsem spolu chodit, já se svým přístupem „nechci nic vážného“ jsem po několika měsících souhlasila se společným bydlením, no a čtyři měsíce poté přišel velký šok: byla jsem těhotná. Nejdříve jsme se museli rozhodnout co dál, po rozhodnutí si dítě nechat jsme si řekli, že to přece musíme zvládnout, a protože jsem partnerovi věřila, rozhodla jsem se zůstat v Anglii, a také jsem tam rodila.
Protože švagrová byla v podobném termínu těhotná v ČR, měla jsem srovnání a byla jsem ráda, že v Anglii to tolik neřeší. Pokud midwife viděla že jsem v pořádku, žádné stresy s velkým vyšetřováním nebyly. Naštěstí jsem neměla žádné komplikace. Byli jsme průměrný pár, proto jsem rodila ve veřejné nemocnici na okraji Londýna, v Kingstonu. Tato nemocnice byla blízko našemu bydlišti a měli jsme na ni slušné reference, takže jsem nehledali nic jiného. Porodní plán jsme měli připravený, tehdy partner připravil mix naší oblíbené hudby a při porodu jsme si ji pak pouštěli, což bylo hrozně příjemné. I sestřičky, které nám asistovaly, říkaly že ta hudba navozuje moc fajn atmosféru.
Daniel byl první dítě, přenášela jsem ho devět dnů. Už jsem byla objednaná na další den na vyvolání, ale v den porodu mne chytla uklízecí nálada a nejspíš jsem tím porod uspíšila. Když jsem měla pravidelné kontrakce, jeli jsme do nemocnice, ale poslali nás domů s tím, že porod sice už začal, ale jsme tam brzy. Po asi čtyřech hodinách jsme jeli zpět, protože už jsem měla větší bolesti, domů nás už neposlali, ale měli jsme jít na procházku po areálu nemocnice. Byly dvě hodiny ráno, ale v tu chvíli mi to ani nepřišlo divné. Po procházce jsme šli zpět a já prohlásila že klidně mne mohou zase někam poslat, ale já nikam určitě nejdu. Naštěstí už si mne tam nechali.
Syn se loudal, celý další den jsme čekali, po velkých ranních bolestech jsem svolila s epiduralem, a pak už jsem si připadala jako na party a všechno bylo příjemné. Syn se narodil v 19.12 hodin navečer. Já jsem ztratila hodně krve, chvilku uvažovali i o transfuzi, takže následující tři dny jsem byla ve veliké 'kocovině'. V Anglii běžně pouští maminky domů několik hodin po porodu, ale mne si tam nechali čtyři dny, protože jsem se skoro neudržela na nohou. Přes den mohl být se mnou v nemocnici partner a pomáhat mi, v noci jsem to s pomocí sestřiček zvládla sama. Měla jsem syna celou dobu u sebe.
Celkově z personálu a přístupu jsem měla dobrý pocit. Co mne překvapilo, že nijak nepreferovali kojení. Zeptali se, jestli chci kojit, ale vůbec nekomentovali, proč kojit atd. Nejspíš předpokládali, že to má každý vyřešené už předem.
A druhé překvapení bylo, že druhý den po porodu jsem dostala k obědu brambory, maso a hrášek. To jsem nechápala, jak hrášek, který nadýmá, můžou dát maminkám po porodu. Na tuto otázku jsem dostala odpověď, že hrášek je zdravý. Nemám srovnání s porodem v ČR, ale kdybych měla rodit znovu, neměla bych problém být opět v této nemocnici. Protože jsem v Anglii pracovala, s jazykem jsem problém neměla a pojištění mi krylo všechny náklady.
Miminku, dnes předškolákovi, se daří dobře. Bohužel s jeho otcem se nám soužití nevydařilo, čtyři měsíce po porodu jsem se stěhovala do ČR. Tehdy bylo v plánu zůstat pouze pár měsíců, ale tatínek nějak rozhodl, že nám bude v naší republice lépe. Tehdy mne moc zranil, ale dnes jsem za toto rozhodnutí vlastně ráda.
Zdravím celý tým, moc se mi Vaše práce líbí.
Helena Apjarová
