Než vás režisér Wlodarczyk obsadil do postavy Františka, věděl jste něco bližšího o existenci tzv. bílých indiánů, kterého hrajete?
Přiznám se, že jsem o nich věděl velmi málo. Popravdě řečeno jsem věděl jen to, že existují. Teprve před natáčením jsem se o ně začal víc zajímat. Sháněl jsem o nich informace, byl jsem se podívat v jejich vesničce, ale blíže jsem je poznal až právě na natáčení a docela mě překvapilo, že jsou to v podstatě docela normální lidi.
Co myslíte, že vede tyto lidi k tomuto „útěku od civilizace“? Mohou to být nějaké reminiscence na dětství okouzlené indiánkami?
Možná to může být důvod. Já jsem indiánkami nikdy okouzlen nebyl, takže to nemůžu posoudit. Myslím, že je hlavně fascinuje příroda a že hledají cestu, jak žít v co největším souladu s ní. A tohle je jen jedna z možností.
Ve filmu se do sebe zamilují dva mladí lidé, z nichž každý náleží k jiné „menšinové“ komunitě. On je „indián“, ona Romka. Mohou mít k sobě blíž právě proto, že jsou určitými – s nadsázkou míněno – vyděděnci většinové společnosti?
Otázka je zároveň i odpověď. Ale myslím, že to byla jen jedna z příčin. Nevím, jestli se důvod, proč se někdo do někoho zamiluje, dá takhle lehce pojmenovat. Možná se jeden druhému prostě líbili.
Ve filmu hrajete společně s řadou romských herců u neherců. Byli jste spolu na place poměrně dlouho a intenzivně. Dozvěděl jste se z této spolupráce něco podstatného, co jste o Romech třeba nevěděl?
Nedozvěděl jsem se nic, co bych před tím nevěděl. Nikdy jsem neměl s Romy špatnou zkušenost a možná proto jsem bez předsudků. Je pravda, že mají úplně jiný temperament a pohled na svět, ale to si můžu myslet i o spoustě jiných lidí a nemusí to být zrovna Romové. Spolupráce s nimi byla fajn.
Myslíte, že diváky zhýčkané reality show přiláká do kina takováto „obyčejná“ love story?
Z toho mám trochu strach, protože dnes letí úplně jiné žánry. Ale doufám, že si své diváky najde.
Byl film Indián a sestřička vaše první velká filmová role a co pro vás bylo před kamerou nejtěžší?
Indián a sestřička byl můj první celovečerní film, ale s natáčením jsem už zkušenosti měl. Celé natáčení pro mne bylo, coby člověka absolutně nesportovního, hlavně fyzicky náročné. Taky se točilo na konci září někdy i v noci, takže pobíhat ve tři hodiny ráno po lese do půl těla bylo pro mne docela vyčerpávající. Ale alespoň můžu prohlásit, že jsem si to užil se vším všudy.
Co v současné době děláte a jaké máte profesionální plány pro nejbližší týdny a měsíce?
Na tuto otázku bohužel nemůžu odpovědět, protože bych nerad něco zakřikl. Takže prozradím jen to, že si momentálně nejvíc užívám svého malého syna Matěje.