Chat

host

Mgr. Monika Stehlíková

TV seriál Ochránce – problematika nadaných dětí v kolektivu

Záznam chatu z pondělí 25. října

Iva: „Dobrý den, musí mít nadané dítě vysoké IQ jak kamarádce tvrdila psycholožka, že pokud má dítě IQ "jen 110 tak je průměr a nemůže být nadané, nebo to není podmínkou? A bylo by dobré kdyby se učitelé už na škole učili jak pracovat s dětmi co jsou jiné,ať už nadané, aspergeři nebo ADHD, protože takových dětí je hodně co místo podpory zažívají ve škole jen problémy.“

Mgr. Monika Stehlíková: „Nadání se neredukuje pouze na samotné IQ, takže dítě, které má IQ od 110 výše stáe může být nadané například pohybově, umělecky /výtvarné umění, hudba, tanec...). Ano, problematice dětí atypických by se mělo věnovat dostatek času na pedagogických fakultách, aby učitelé byli připraveni.“

Jana: „Dobrý den, nemáte pocit, že učitelů kteří neumí s nadanými dětmi pracovat je bohužel hodně? Přijde mi to škoda, že se více v tomto směru nepracuje s pedagogy, bylo to vidět i této epizodě kdy dítě když se ptá tak otravuje a obtěžuje a místo aby bylo rozvíjeno je jen utlačováno a ubíjeno systémem kde nezapadá do škatulky "norma" a máma když se snaží vysvětlovat tak je za prudičku. Mám doma taky dítě co vybočuje, chytré ,zajímající se o spoustu věcí, ale díky hroznému přístupu školy ptaní se na vše už vzdalo a raději drží pusu a krok a jen někdy nevydrží a je hned za to potrestán a tak ztratilo zájem o vše co je ve škole a zajímá se jen samo o to co chce, jen to moc nesouvisí s učivem ve škole, takže známky má jako průměr. Sice jsme teď změnili školu kde je lepší přístup, a ptaní a zájem se podporuje, ale už je pozdě-puberťák to už moc nezvládá dlouhé dojíždění,velké změny a naskočit do systému a zlepšit si známky, tak se obávám že místo střední skončí na učňáku a to vše jen proto, že učitelé i v dnešní době neví a neuznávají "jiné" děti.“

Mgr. Monika Stehlíková: „Ano, mělo by se to dále zlepšovat. Bohužel často to záleží jen na tom, zda učitel má zájem, či nemá zájem se v tomto tématu dále školit.“

Hanička Lálová: „mám syna ve čtvrté třídě, ve škole se nudí, má připomínky k výrokům paní učitelky, a má za to hodně poznámek, s úkoly je vždy první hotový a zbytek hodiny nemá co dělat, jednu chvíli měl za úkol si nosit časopis, aby si četl, škola ho nebaví, vzala jsem ho pro zajímavost na IQ test a měl 139 bodů, poradíte mi, co s ním dále ??“

Mgr. Monika Stehlíková: „Škola by měla umět s takovým dítětem pracovat, připravit pro něj individuální vzdělávací plán IVP, zkuste zjistit, co se dá dělat. Neměla byste se spokojit s tím, aby se dítě vzdělávalo stejně jako ostatní děti, má právo na adekvátní vzdělávání v souladu s jeho potenciálem. Čím dříve budete konat, tím lépe. Pak je možné i změnit školu.“

AK: „Není lepší o této problematice místo hraného vizuálního díla točit vizuální dokumenty?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Obě formy jsou dobré a každá forma si najde své diváky.“

Honza: „Mám tři děti a jedno z nich je výrazně rozumově napřed, nechce se bavit se sourozenci, natož se spolužáky a s učitelkou, a taky s námi má problém, jak s ním máme jednat ?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Netuším, kde je zdroj problému. Doporučovala bych Vám poradit se s odborníkem. Jednejte s ním s respektem a zájmem, s pozorností, tím nic nezkazíte.“

Petr: „Mám kluka asi mimořádně nadaného, také si s nikým nerozumí, raději si vše připravuje sám podle sebe a vždy vše umí, děti ve škole jsou pro něj joudové, se kterými nemá cenu se bavit, téměř ho vyloučili k kolektivu a šikanují ho, podle učitelky si to zaslouží, protože není " jedním z nich, mám s ním k psychologovi ?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Ano, pokud možno k takovému, který rozumí nadání.“

ANTICYKLON: „Jak se Vám líbí celý tv seriál Ochránce?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Kvalitní a důležitý seriál, ukazující, jak to ve školství funguje. To je přínos, řekla bych.“

DAYD: „Jak to celkově vypadá se situací nadaných dětí v ČR v současnosti?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Podle toho, jak se na to díváme. Z hlediska závazných dokumentů jako je školský zákon a vyhláška MŠMT o podpoře adaných žáků na tom jsme velmi dobře. Je také mnoho školení nabízených učitelům a ředitelům škol, konají se konference (i krajské) - to je dobrá zpráva. Na druhou stranu je stále co zlepšovat, mnoho nadaných dětí není rozpoznáno (a někdy je to i dobře, neboť by mu to třeba i ve výsledku uškodilo), pochopeno. Stále jsou děti, které před vstupem do školy už 2 roky čte, přesto se musí učit písmenka, která už umí. A takových příkladů je každý den mnoho, nemluvě o tom, že nadané děti i myslí jinak, potřebují jiné metody práce a učení, jiné typy úloh. Nadání není jen kvantitativní, ale také kvalitativní odlišnost. A s pochopením té kvalitativní odlišnosti to je nejtěžší a to nejvíce pokulhává.“

Zdenek Sahula: „myslím, že problém nadaných dětí ve škole jen tak nevyzmizí, do školy chodí jako pedagogové často nekvalifikovaní učitelé, jen aby někdo učil a často jsou tak o hodinu napřed před žáky, a tak nadané dítě to brzy odhalí, pak má samozřejmě problém, připravuje se nějaké systémové řešení ?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Systémové řešení pro nadané žáky existuje, minimálně v závazných dokumentech. Realita může být jiná - i podle toho, co píšete. Pokud je nejhůř a nedá se mnoho změnit,pokud už rodič vyčerpal všechny možnosti v komunikaci se školou, nadané dítě se může vzdělávat i formou domácího vzdělávání, být zapsané v takové škole, která má toto profesionálně udělané, i třeba na druhé straně republiky. Vždy by mělo jít o dítě - o jeho štěstí a vzdělávání.“

AK: „Jak se Vám líbí díl Ahoj tati?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Byl to velmi silný příběh. Aspoň pro dotčené - tedy nadané, pro ně, jak už mi stihli někteří napsat, určitá satisfakce. Mnozí mají pocit, že jsou ve špolečnosti přehlížení, a tímto dílem se to napravilo. Nadaní jsou mezi námi, těch mimořádně nadaných je 2,5-5% (podle přístupu, těch nadaných až 20% odhadem.“

Irena Polejová: „Dobrý den, mám vnučku, za měsíc jí bude čtrnáct let. Chodí do deváté třídy. V pěti letech měla IQ 165, rodičům bylo řečeno, že je v pásmu geniality. Dneska zná tolik věcí z obrovského spektra , že já jsem to třeba nikdy neslyšela. Knihy čte jenom v angličtině. Ale učitelé jí nemají rádi, nemá kamarády. A škola jí nebaví, vůbec nevíme, km jí dát. Myslíte, že by nám mohl někdo poradit? Děkuji I.P.“

Mgr. Monika Stehlíková: „Ano, ráda Vás podpořím a najdeme optimální řešení. Vždy je možné změnit školu, vybrat tu správnou střední, dát si s výběrem záležet. Také jsou dnes různé možnosti, jak se setkat s ostatními takto nadanými lidmi, například já organizuji setkání nadaných, je zde Mensa ČR apod. - aby si člověk našel kamaráda sobě podobného. Držím palce!“

Klaudie: „Dobrý den, paní magistro, chtěla bych se zeptat, jestli by se daly uvést nějaké znaky (příklady), které by měly rodiče přimět zpozornět, že jejich dítě může být nadané? V kolika letech je možné nadání pozorovat a jedná se pouze o intelektuální nadání nebo třeba i sport, kreativní činnost? Jsou dle Vás v současnosti školy na nadané děti připravené? Děkuji a přeji hezký den“

Mgr. Monika Stehlíková: „Dobrý den, ano, mezi znaky, které by měly rodiče upozornit na případné nadání, je intenzita toho dítěte, jakoby ho bylo všude dost, pak vyšší nebo vysoká citlivost, tvořivost, otevřenost novému, výdrž v činnostech, které ho baví, a také vysoká schopnost se soustředit (když jsou pro to ty správné podmínky). Od 7 let věku je už pak možné se spolehnout na výsledky testů IQ - zvolte ty komplexní, Wechslerovy testy (WISC). Nadání není jen záležitost intelektu, jsou i nadání pohybové, manuální, sociální, umělecké (+ kreativní, leadership...) Myslím, že celkově školy nejsou moc připravené - dokud budou školy převážně předávat poznatky, pak nemůžeme mluvit o tom, že jsou připravené pro nadané. Pokud jsou školy, které podporují rozvoj invence, tvořivosti, kompetencí, kritického myšlení, pak můžeme říct, že jsou připravené pro rozvoj nadání a podporu nadaných dětí.“

Ivana: „Dobrý den paní magistro, mám pětiletého syna, který je dle názoru rodiny i názoru okolí nadaný, ve školce mi opakovaně říkají, že je úplně jinde, než jeho vrstevníci. Od 3 let sám skládal podle návodů lego pro osmileté děti, od 4 let plynně čte, zná hlavní města většiny států světa, popíše vám trávicí soustavu člověka, zná všechny velké kosti v těle a pod., je velmi zvídavý, o vše se zajímá, na vše se ptá. Za rok půjde do školy a já mám obavu, jak to tam bude probíhat, až se bude učit písmenka apod. - nebude ho to bavit a bude zlobit. Poradíte, na co se zaměřit při výběru školy? Máme již dopředu avizovat, že syn dávno plynně čte apod.? Co od školy mohu očekávat, požadovat, aby se jeho nadání podpořilo? Děkuji!“

Mgr. Monika Stehlíková: „Dobrý den, myslím, že by bylo dobré se ve vámi vytipovaných školách, kam chcete syna dát, informovat o tom, jakým způsobem podporují nadané děti, jak k nim přistupují apod. V případě, že "narazíte" na školu tomu otevřenou, pak by bylo dobré zmínit, co syn studuje, o co se zajímá a na jaké úrovni. Ve spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnu PPP škola připraví podpůrný program pro vaše dítě.“

Jana: „Dobrý den, dcera (teď 11 let, 6.třída), od první třídy se ve škole "nudila", byla nespokojená se spolužáky, že jsou pomalí a musí se stále opakovat. Nepomohla změna vyučujícího, změna třídy, zvláštní zadané úkoly či doplňování od učitelky. Do jiné školy kvůli kamarádkám nechtěla přestoupit. Nyní se smířila s realitou, přestup na gympl nebyl učitelkou doporučen. Dcera si to ve třídě "odsedí", má dobré známky, jedničky, dvojky, ale nezdá se mi spokojená. Nevím, jak ji správně, jako rodiče motivovat a podporovat, aby byla svědomitější a přistupovala k výuce a učitelce s větším respektem. Nechává vše na poslední chvíli, dobrovolné úkoly nechce zpracovávat. Mimo školu se věnuje atletice, trénuje 2x týdně, jezdí na koloběžce, na bruslích, na kole.“

Mgr. Monika Stehlíková: „Dobrý den, přijde mi, že by to potřebovalo osobní konzultaci. Překvapilo mě, že jste dali na učitelku, která přestup na gymnázium nedoporučila. Taková rozhodnutí je vždy dobré konzultovat nezávisle s více odborníky. Pokud nechce zpracovávat dobrovolné úkoly, tak jsou nejspíš stejné jako ty základní. Úkoly je potřeba zadávat po rozhovoru s nadaným dítětem, když zjistíme, co ho motivuje, zajímá, čemu se chce věnovat. Úkoly navíc nemohou být přece stejné, ale za odměnu. Je dobře, že se věnuje sportu. Nechává na psolední chvíli? Asi to není prostě "její" úkol. Kdyby j íto dávalo smysl a mělo to pro ni přínos, asi by se do toho vrhla...“

Michal Aust: „Je mi čerstvě osumnáct let a chtěl bych se zeptat jestli je rozdílné než u ostatních, že mě baví staré filmy a staré písně od první republiky až do 80. let 20. století a ještě se zabívám česká historií která mě též baví.“

Mgr. Monika Stehlíková: „Ano, to nebývá až tak časté. Ale je to krásné a také důležité věnovat čas tomu, co vás baví a naplňuje.“

Helena Polachová: „Dobrý den,mám vnuka,který nastoupil do první třidy ,který umí číst a velmi dobře počítá .Nechce do školy vůbec chodit,nudí se tam,velmi zlobí..Potřebujeme zjistit,kde je chyba a hledáme psychologa,který se touto problematikou zabývá.Lze se k Vám objednat?Děkuji.Polachová“

Mgr. Monika Stehlíková: „Dobrý den, ano, jistě, lze prezenčně i online, napište na stehlikova.monika@seznam.cz. Děkuji.“

JaNa: „Dobrý den paní magistro, děkujeme Vám za čas, který nám divákům věnujete. V rozhovoru jste uvedla, že některé děti píší správně, aniž by se musely naučit vybraná/vyjmenovaná slova, (která jsou pouze pomůckou). Jak je prosím možné „technicky“vysvětlit, že v době, kdy se uvedená látka začne ve škole teprve probírat, umí již nadané dítě psát správně, aniž by se vyjmenovaná slova učilo a již správný tvar znalo? Děkuji Vám za vysvětlení a přeji Vám hodně zdaru ve Vaší práci. Mějte se dobře. JaNa“

Mgr. Monika Stehlíková: „Dobrý den, děkuji moc. Je potřeba dát si schůzku s učitelem a v takové uvlněné atmosféře mu to popsat, říct na rovinu. A neodejít, dokud Vám neřekne, že to chápe a co může pro dítě v tomto směru udělat. Hodně zdaru. Děláme to pro naše děti. :)“

Kristýna: „Dobrý den, měly by být podle Vás nadané děti vzdělávány v běžných školách?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Dobrý den, každé nadané dítě je jiné, každá škola je jiná, proto nemám nikdy černobílé odpovědi, ale hledám to nejlepší v daném kontextu. Dnes si nadané dítě (a spolu s ním jeho rodiče) mohou vybrat, zda ho nechají v běžné škole, nebo se bude vzdělávat doma, nebo ve specializovaných školách. Rozhodně bych nadané děti nevylučovala z běžných škol, ale ponechala bych na každém, aby si svobodně vybral, co je pro něj nejlepší.“

Majka: „Dobrý den, syn 10let neustále kouká v TV na politiku. Dokonce si vzal do hlavy, že bude premiérem ČR že to tam nestojí za moc. S každým by se bavil jen o politice. Ve škole ho to moc nebaví nemá kamarady, má samé jedničky ale hodně čte a zajímají ho jiné věci než běžné děti. Dokonce byl na vyšetření na psychiatrii..dostal antidepresiva. Chodíme k psycholožce která si myslí, že má Aspergerův syndrom. Co mě radíte? Jak se synem pracovat? Co dělat?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Dobrý den, nezlobte se, to bych Vás musela poznat, i Vašeho syna. Obecně rady naslepo nedávám. Jen ty obecné. Je velký rozdíl, zda je nadaný, anebo má AS anebo obojí. Teprve podle toho bych mohla zaměřit své rady. Proč má antidepresiva? Měl psychické problémy, které vyžadovaly nasazení antidepresiv? To si spíš žádá osobní konzultaci. Děkuji.“

Blanka Přibylová: „Dobrý den, proč neexistuje selekce dětí do tříd podle jejich schopností? Dcerka (5.třída) má ve třídě tři děti s asistentkou a tempo se určuje podle nich. Když slyším, že jsou v páté třídě známkování za čtení, tak mám pocit, že se mi to jen zdá. Kdo neumí v páté třídě číst, nemá tam co dělat. Není to jen problém nadaných dětí, ale dětí přirozeně bystrých, kterým je znemožňováno se rozvíjet jim přirozeným tempem. Smutné je, že když tyto děti chtějí pokročit na víceleté gymnázium, tak se musí připravovat individuálně, dělat navíc to, co by jim měla dát škola, ale ta je de facto brzdí, neboť dnes je trend inkluze za každou cenu. A brždění ostatních přirozeně chytrých (teď nemám na mysli těch pár extrémně nadaných) dětí je ta cena, která se za to platí. To mne opravdu mrzí.“

Mgr. Monika Stehlíková: „Dobrý den, já Vám rozumím. Vaše otázky byste měla směřovat spíš na MŠMT a podobné instituce. Trend inkluze není špatný sám o sobě, problém je práv v tom, že je v některých školách věnována větší pozornost a úsilí dětem s vzdělávacími potížemi než dětem nadaným. Sami učitelé mi to někdy říkají. Inkluze ve skutečnosti znamená, že každé dítě se vzdělává podle svých potřeb - a v společné třídě, tedy i těm nadaným je věnována potřeba pozornost, čas a zájem, adekvátní podmínky a metody vzdělávání. Pokud Vás to mrzí, tak se zasaďte o změnu. Čím více takových lidí bude, tím větší změna. Dceru dejte do lepší školy, je-li to možné.“

Martin: „Prosím, kde působíte? Dá se na Vás obratit ?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Samozřejmě, pracuji v kanceláři v Praze, i online. EMail na mě: stehlikova.monika@seznam.cz“

Mirka: „Kam se obrátit, aby dítěti bylo změřeno IQ?“

Mgr. Monika Stehlíková: „Nejlepší testy IQ jsou Wechslerovy testy, protože jsou komplexní a ukáží, v čem dítě vyniká. Takové testy dělají v pedagogicko-psychologické poradně PPP. Každá škola pod nějakou takovou poradnu spadá. Stačí se na ně obrátit a požádat je o provedení tohoto vyšetření.“

Eva: „Dobrý den, nevidím světlo na konci tunelu, co se práce s nadanými dětmi na II. stupni ZŠ týče. Sama jsem se tam kdysi nudila tak, že jsem v hodinách zápisy do sešitu psala vzhůru nohama... Syn uměl plynule číst dávno před nástupem do školy, ale psycholog v PPP nedoporučil zahájení školní docházky v 5 letech s tím, ať mu nebereme dětství... Takže se pak také ve škole hodně nudil... Ale nemyslím si, že to lze vyčítat pedagogům, kteří mají ve třídě 30 děti, z toho asi 10 cizinců bez, nebo s minimální znalostí ČJ, dále zrakově postiženého, dalších min. 15 s různými diagnózami typu dys-, ADHD, LMD apod. Přitom převážná většina tzv. studijních typů odešla v 5. třídě na víceletá gymnázia, jak velí současný trend... Pokud ve třídě nadané dítě zůstane, opravdu na něj čas není, a bohužel podlehne davové psychóze nevybočovat z řady, a i když se učitel snaží ho vést jiným způsobem, vlastně nechce, aby si na něj spolužáci neukazovali prstem, že má něco speciálního, takže to považuje spíše za trest.. Moc Vás zdravím, Eva Prouzová.“

Mgr. Monika Stehlíková: „Dobrý den, děkuji za Víš příspěvek a názor. Není tam otázka. Je potřeba dělat to, co je pro dítě a jeho psychiku a dobrý vývoj důležité - hledat i jiné cesty, nenechávat ho v takovém stavu. Ono to může vypadat tak, že to nějak "přežije", ale realita je taková, že se z toho pak léta vzpamatovává. Člověk totiž rychle přivyká, získá určité způsoby chování a vnímání sebe a to si pak nese dál do života - a těžko se toho zbavuje. Takže čím déle v tom zůstává, tím díle mu bude trvat, než to později v sobě "překročí".Řešení vždy existuje, ale lidé někdy hledají spíše důvody, proč něco nejde.“