Sama doma

Záznam chatu z pondělí 5. února 2018

Anna: „Co znamená ztratit sama sebe ve vztahu a co znamená neztratit sama sebe ve vztahu?“

Mgr. Anita Michajluková: „Abychom se nepřizpůsobovali ani málo ani moc, abychom ze sebe nedělali někoho, kým nejsme, například nadšenkyni pro výstavy automobilů, když nás auta vůbec nezajímají atd..jen pro to, aby o nás partner stál.“

Dana: „Jak sama sebe ztratit ve vztahu?“

Mgr. Anita Michajluková: „Ztratíme se, když nepůjdeme za tím, co je pro nás důležité, když se přestaneme věovat svým zájmům, koníčkům, svým přátelům a zaměříme se jen na vztah, na partnera, na to, aby s námi chtěl být.“

Alena: „Dobry den. Ja jsem na uradu prace a muj muz na neschopence doma. Situace je silena. Jeste nam onemocnely deti. Muz je nekdy velmi zly a neuvedomuje si jak umi byt zly myslim slovne. Protoze ma starosti. A navic se nemuzeme ani vystat. Ja chodim po pohovorech a taky se mi nedari najit praci. Tak jak toto obdobi vydrzet dekuji vam“

Mgr. Anita Michajluková: „Dobrý den, chápu, že je to náročné, když člověk nemá práci, nemá zajištěn příjem a žije v nejistotě, tak ho snadno leccos rozhodí,rychle vystartuje i na věci, které by ho jinak nechali v klidu a v takovém období snadno začnou partneři obviňovat jeden druhého a udělají si vzájemně ze sebe nepřítele místo, aby se semkli a spolupracovali na tom, aby bylo líp. Pokud se ale nemůžete vystát a mezi vámi to bylo problematické i před tím, než nastala současná situace, není řešení jednoduché. Zkuste nevidět v něm nepřítele, pak je šance, že on ho neuvidí ve vás a spolu se pobavit, jak se doma co nejlíp zařídit.“

Iva: „Byla jsem doma s detmi 5 let. Mela jsem oci jen pro ne. Starala jsem se o rodinu. Nyni mam jit do prace a zaroven jsem zacala myslet na sebe. Zacala jsem behat. Chtela bych se vice stykat i s prateli ale manzelovi to vadi! Mam pocit ze zarli. Dle neho bych mela byt porad doma a starat se o ne dale. Co s tim ? Dekuji“

Mgr. Anita Michajluková: „Dobrý den, já bych postpovala krok po kroku a zvykala manžela postupně na to, že nejste pořád k dipozici, že jsou i zájmy, které děláte bez něj, zkrátka potřebujete postupně investovat do toho předělat zažitý stereotyp a nenechat se odradit. POkud být pořád doma není způsob, kterým chcete trvale žít, tak nezbývá než to postupně změnit, nedoporučuju radikální kroky, ale vytrvale to měnit tak, abyste byla spokojená. Ono i pro manžela to bude mít profit, když budete spokojená, pozitivně to ovlivní i jeho. A nebojte se případných konfliktů. Doporučuju díl Sama Doma před 14ti dny v pondělí, kde kolegyně hovořila o konfliktech a jak je řešit.“

Dana: „Dobry den,mam sesti-letou dceru,tatinek ji zemrel. Muj novy pritel ma dva syny podobneho veku,ve stridave peci ob tyden. Ted resime zda se k nim pristehovat,jenze ja mam strach,ze tim naprosto ztratime s dcerou samy sebe,ze se budeme muset neustale prizbusobovat "jejich"rodine . Nevim si rady a dekuji za pripadnou odpoved .“

Mgr. Anita Michajluková: „Využijte nastěhování se jako dobrou příležitost k tomu nastavit si vzájemná pravidla, promluvte si, z čeho máte obavu, čemu se přizpůsobovat nechcete apod.., to by vám mohlo pomoct nesklouznout hned ze začátku do toho, aby platila jen jejich pravidla, zkuste je vytvářet společně, i když nebude jednoduché odolat těm, co mají zajeté. Vy to budete mít těžší, ale pokud spolu žít chcete, tak asi nezbývá než do toho jít a zaměřte se od začátku na to, co je pro vás důležité a co byste ráda, aby v soužití fungovala podle Vás a pak z toho můžete dát dohromady to společné.“

Slávka: „Dobrý den, já se vždycky ztratím v každém vztahu.Snažím se věnovat čas partnerovi...každý toho vždy využil a já přestala být sama sebou,ve všem se podřizuji,nemám čas na sebe.Přišla jsem o své kamarády...partnerovi vadí i to,že chci trávit čas s vnoučaty. Ano,je to má vina,že jsem nenastavila hranice,ale nevím ,co s tím. Změnila jsem se k obrazu svého partera a to se stalo již 3x.Když je to neúnosné,uteču.“

Mgr. Anita Michajluková: „Dobrý den, pokud se Vám to děje opakovaně, doporučila bych návštěvu psychologa, abyste víc porozuměla sama sobě - tomu proč to přizpůsobování děláte, proč se vždycky ztratíte. Moje zkušenost je, že tohle se vám bude pravděpodpobně opakovat v každém vztahu a že je potřeba práce na sobě, abyste zvládla ve vztahu fungovat jinak, nastavit hranice, je potřeba porozumět tomu, proč to děláte. Často za tím bývá obava z konfliktů, nezkušenost jak je efektivně řešit (doporučuju např. díl Sama doma před 14ti dny s kolegyní).“

Karolina: „Dobry den, jak se mam postavit manzelovi ? Chci chodit na tancovani. Chci travit cas s prateli , chci jit s kolegou na veceri ale nemuzu vzdycky me manzel sdeli ze ne a vymysli argument. Ja sklopim usi. Tak jak muze presvedcit ?:-(“

Mgr. Anita Michajluková: „No, asi nepůjde tak o to, jak ho přesvědčit :-), ale přijít na to, proč vždycky sklopíte uši, proč si nedovolíte stoupnout si za to, co je pro vás důležité. Já se svými klienty v takových situacích hledám, jaké jsou důvody a podvědomé motivace k tomu, co dělají (proč sklopí uši)a z toho se začne rýsovat řešení.“

Eva: „Dobry den Mam problem, ze ve vztahu s partnerem tak moc chci, aby on byl spokojeny, ze zapomenu byt spokojena ja. Stava se mi to dokola, ocekavam stejne zachazeni a zapomenu na sva prani, nevim jak to zvratit. Stejne se chovala i ma maminka a ja si rikala, ze to nebudu delat a delam.“

Mgr. Anita Michajluková: „Dobrý den, z mé zkušenosti doporučuju práci na sobě, já vždycky s klietkami hledám (právě pokud se jim to stává stále dokola) jaké mají skryté důvody a podvědomé motivace k tomu, že se takhle chovají, obvykle najdeme moc zajímavé věci a když je vytáhneme na světlo, je to první krok ke změně.“

Sára: „Po 13letech vztahu, 5letech stavění, 2 dětech a 6ti letech na mateřské, mám pocit, že jsme s manželem každý jinde. Nepovídáme si, nebo to skončí nedorozuměním. Snažíme se vše zvládnout, ale máme pocit, že nejsme spolu, ale jen vedle sebe. Nevím jak dál. Děkuji.“

Mgr. Anita Michajluková: „Dobrý den, možná by bylo fajn zkusit partnerskou terapii, díky tomu, že je tam třetí osoba je to možnost, jak si říct věci, pro které v běžném provozu nejsou dobré okolnosti je probírat a uvidíte, jestli se vám povede k sobě najít cestu, určitě bych tomu zkusila dát šanci, to, že kolotoč kolem dětí, zajišťování bydlení apod.. partnery odcizí, je vcelku běžné, je těžké si tu blízkost udržet, ale asi by byla škoda to nezkusit dát zase dohromady, pokud se mezi vámi jinak nic zásadního nestalo.“

Jitka: „Zajímal by mě Váš názor nebo "návod", jak si udržet sama sebe na rodičovské dovolené? Člověk chce mít děti, těší se a pak najednou je jen doma, večer nemůže jít za přáteli, koníčky. Přes den je to úplně nemožné. Muž rodinu živí, takže o velkém utrácení podle vůle ženy není řeč. Spíš než že by mě omezoval finančně muž, se omezuji dobrovolně sama, protože jsem zvyklá na svůj příjem, svůj účet a utrácení ze svého a ono to najednou nejde. Chápu, že po určitou dobu je sebeomezení ženy téměř nutné, ale cítím, že vnitřní nespokojenost pak mám tendenci přenášet do vztahu k dětem a manželovi. Napadá mě, že jsem třeba nebyla na děti ještě psychicky zralá. Nebo jsou mé pocity běžné u více žen? Dejte nějaký tip na drobnou činnost, co bych mohla dělat, abych se sama srovnala s tím, že už nemám svou svobodu a byla šťastná "zavřená" doma :) Píšu si něco jako deník. Možná kdyby byl nějaký drobný návod na aktivitu, jak si z něj udělat nějaké výstupy, které by mě posouvaly kupředu ke spokojenosti. Děkuji“

Mgr. Anita Michajluková: „Dobrý den, vydržte, období s malými dětmi je jedno z nejnáročnějších, jak pro partnerský vztah tak pro každou ženu osobně, najednou spousta osobních potřeb musí jít stranou, jejich uspokojení je buďto odloženo úplně nebo až za dlouho. Co doporučuju najít si na každý den jeden svůj vlastní cíl, něco, co bych chtěla udělat, splnit, abych si večer mohla říct jo, povedlo se mi to udělat to, o co šlo mě (nic velkého, třeba že chci naaranžovat ozdobu do vázy, uklidit jeden šuplík, co mě už dlouho štve, že je tam nepořádek atd..). Mě to teda určitě pomáhalo, že jsem jen neplnila požadavky, ale měl i něco svého, co jsme si uspokojila. A děti to poznají, že si teď za něčím jdu a obvykle mi k tomu daly prostor.“

Katy: „Do jake miry je vhodne se obetovat pro rodinu ?“

Mgr. Anita Michajluková: „Do žádné míry. Když se obětuji, pak podvědomě za to chci zase něco do těch, pro které jsem se obětovala, nazpátek, ale skrytě, oni to netuší a tím pádem nevrací a já je začnu nesnášet, protže mám dojem, že mám nárok na to od nich získat něco na oplátku a oni ne a ne mi to dát. Takže obětování se k dobrým vztahům nikdy nevede, jen k nesnášení se a negativním vzájemným pocitům.“

Jitka: „Děkuji za tip na každodenní malý cíl. Zní to dobře :) Vyzkouším. A uklidňuje mě, že je toto období obecně pro ženy náročné. Někdy si připadám, že to všechny zvládají s nadhledem, jen já ne. Ať se Vám daří.“

Mgr. Anita Michajluková: „Nenechte se zmást tím, že o tom ženy nemluví,většina má haldu negativních pocitů a emocí s tímhle obdobím spojených, ale má se za to, že bych měla být šťastná a spokojená, když mám děti a rodinu, co jsme chtěla a tak se snažíme do tohoto obrazu natlačit a stydíme se za to.“

Jiřina Široká: „Prosím, pokud budete umět odpovědět, jestli je nedůvěra ve vztahu již varovným znamením, že se něco děje? Nebo je to pouze "zkouška" naší odhodlanosti a důvěry v Sebe? děkuji velmi za odpověd“

Mgr. Anita Michajluková: „Pokud je tam nedůvěra bez důvodu a třeba od začátku, je třeba zapnout kontrolky, může se jednat o žárlivého partnera, který bude chtít mít nad vámi nadměrnou kotrolu a bude vás časem víc a víc omezovat, na to pozor a kdyžtak včas vzít nohy na ramena.“

Marie: „Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor, týkající se oblasti partnerských vztahů. Je mi devatenáct let a již podruhé se mi ve vztahu stalo, že jsem partnera odmítla, jelikož jsem se necítila ve vztahu komfortně. Po ukončení však došlo k pocitu obrovského citového "deficitu" se snahou vyhledávat přítomnost konkrétní osoby, snažit se ji získat zpět. Myslíte si, že zde může být nějaká souvislost například se vztahy v minulosti v rodině? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Anita Michajluková: „Určitě ano, máme v sobě spoustu vzorců z minulosti, z toho jaké vztahy měli naši rodiče, vídali jsme v okolí apod.., doporučuju návštevu kouče, psychologa apod. a práci na sobě, může vám to pomoct fungovat ve vztazích líp a najít k sobě časem fajn partnera.“

Martina: „Dobrý den,chtěla jsem vás poprosit o radu.Jsem sama s ditetem uz 4 roky, seznámila jsem se s mužem, který je taky dlouho sám a nevim,zda vyčkat,než se začne zapojovat do toho naseho partnerského vztahu nebo se toho vzdát.prijde mi,ze ma ten svůj pohodlný zivot radeji,ze radeji si doma lehne na gauc,nez aby byl s námi,ikdyz tvrdi opak.Jsou to 4 měsíce a z jeho strany nevidím žádnou změnu...Ikdyz sama si nejsem jistá,zda delam vse správně.Taky byvam unavená(prace,dítě,domacnost), tak vůbec nevím, jak ty naše životy dat dohromady,i kdyz o to stojím.Děkuji za jakoukoli odpověď a přeji hezký den :)“

Mgr. Anita Michajluková: „Pokud je pro vás důležité, aby se partner zapojoval, tak bych ho určitě zkoušela zapojovat a zjistila, jestli to vůbec tudy půjde, klidně do toho jděte. A taky je důležité, jaké má zkušenosti z minulosti - jak se zapojoval v předchozích vztazích a v čem vyrůstl, z toho se taky dá hodně zjistit, co můžete čekat :-) A postupně uvidíte, jestli to bude vyhovovat tomu, jak byste chtěla s parterem fungovat.“

Hanka: „Dobrý den paní Michajluková, nevím, zda můj dotaz bude odpovídat dnešnímu tématu. Partner mne celou dobu obviňoval z nevěry, nedůvěřoval mi, vymýšlel si spoustu věcí, které nebyly vůbec pravdivé. Dokázal mi psát i velmi nepříjemné a zlé zprávy, několikrát jsem to chtěla ukončit, ale vždy mne přesvědčil, že se změní a že to dělat nebude, ale vždycky to skončilo po pár týdnech či dnech stejně. Jeden den napsal, že mne miluje a druhý, že jsem zlá atd. Cítila jsem, že je velmi nevyrovnaný a už mne to tak psychicky vyčerpávalo, že jsem se rozhodla ten vztah ukončit. Teď je to tak měsíc, kdy mi jeden týden píše, jak mne miluje a druhý týden dostávám zprávy, které bych zde nemohla ani zmínit. Nevím, jak se z toho dostat, nevím, proč se ke mne tak chová....děkuji za jakoukoliv odpověď H.“

Mgr. Anita Michajluková: „Zkuste ho ignorovat a uvidíte, jestli to přestane, kdyby ne, je to potřeba dál řešit, jak by záviselo na konkrétních okolnostech, takhle na dálku nejde konkrétně poradit.“

Ivana: „Dobrý den, jsem na rodičovské dovolené se dvěma dcerami (3,1 rok). Poslední dobou pozoruji,že se chovám nepěkně ke svému příteli-vadí mi když se přez den natáhne,protože já nemůžu,že jde večer na pivo,protože já nemůžu,že chodí do práce,protože já nemůžu. Vím ,že to není hezké a navíc,když chci aby pohlídal,tak pohlídá,ale musím mu o to říct. Prostě mám neustálou potřebu mu něco vyčítat a vadí mi,že si musím pořád o vše říkat.Stydím se za to, ale nemůžu si pomoct. Co s tím? Děkuji za odpověď Ivana“

Mgr. Anita Michajluková: „Dobrý den, to nepěkné chování a vyčítání je zřejmě důsledkem toho, že o tom nemluvíte otevřeně,že vám to nevyhovuje, pak člověk skrytě vysílá, že je nespokojený :-)). Podle mě je problém v tom, že nevidíte rovnocenně Vaši práci (starání se o děti) k jeho práci (vydělávání peněz) a pak nemůžete otevřeně otevřít konflikt , že nejste spokojená se společným fungováním a ráda byste to jinak. Pokud nemáte partera, který pomoc nabízí sám od sebe a sám je aktivní v péči o děti, nezbývá, než se snažit o změnu společného fungování, klidně i s dopomocí kouče, psychologa apod..,kolikrát stačí pár konzultací, aby bylo možné dosáhnout změny, která vypadá, že je nemožná.“

Ludmila: „Tak jsem si přečetla pár přispevku a jsem přesny přiklad toho že jsem se ztratila ve vztahu.Ted jsem prozřela a nevim si s tim rady?Dělal jsem vše pro klid manžela a děti.On dělal jen co jsem řekla.Vyhovovalo mu to.A ted chci žit a je problem.Co s tim?“

Mgr. Anita Michajluková: „Postupně to předělat :-))Krok po kroku.A nebát se toho, že to nepůjde hladce.“

Zuzka: „Vážená paní doktorko, potřebuji radu v ne příliš jednoduché situaci. S manželem jsme spolu 17 let (z toho jsme 12 let manželé). Máme 4 letého syna. Ráda bych chtěla ještě jedno dítě. Manžel moc druhé dítě nechtěl, tak jsem mu dala čas na rozmyšlenou, řekla jsem mu, že já po druhém dítěti toužím, to samé syn, chtěl by sourozence. Než jsme měli syna, tak manžel dlouho plánování dítěte odkládal a nakonec nám potom trvalo skoro 5 let, než jsem otěhotněla. Teď mě již i tlačí čas, je mi 36 let, manželovi 41. Chtěla jsem to aspoň rok zkoušet a buď by miminko bylo nebo ne. Manžel se však rozhodl, že už další dítě nechce, čímž mě velmi ranil, ale hlavně tím, že mi řekl, že já sama toho mám plné zuby a pořád na sebe se synem křičíme (občas samozřejmě zvýším hlas, ale která maminka ne) a že on chce mít klid. Přitom manžel má své koníčky, cvičení, min. 3 x do týdne. Jako otec funguje skvěle, synovi se velmi věnuje, ale vše ostatní je na mě (úklid, vaření, nákupy, vyzvedávání a vodění do školky, doma má veškerý servis, vždy uklizeno atd.). Když mi tohle řekl, tak jsem mu teda řekla, že v tom případě chci jet v létě po 6 letech k moři (mám na to i ušetřené peníze) a na to mi řekl, že ať jedeme sami, že on za dovolenou 50 000,-nedá. Takže mám pocit, že jsem se ve vztahu úplně ztratila, nemám vlastně "žádnou" budoucnost, kromě mého syna samozřejmě! Mám i své zájmy, ale myslela jsem si, že když tedy ustoupím ohledně druhého dítěte (opravdu nejsem ten typ, co muže bude k něčemu nutit) bude alespoň svolný k cestování a užívání si...Nemohu se s tím srovnat, několik nocí jsem probrečela, mám pocit, že mám zlomené srce, jsem bez nálady. Funguji teď jen kvůli synovi...Jak z toho ven?? Uvažuji i o vyhledání pscholog.pomoci, ale bojím se, manželovi tato slova už nikdy neodpustím... Děkuji. Zuzka“

Mgr. Anita Michajluková: „Dobrý den, já bych ve vašem případě návštěvu psychologa doporučila, z toho, co popisujete, je to taková docela rozhodovací křižovatka a je potřeba zvážit, kudy a jak dál, podobné situace řeším s klientkami poměrně často.“

Gábina: „Dobrý den, prosím, co dělat, když vztah po 8 letech funguje jen na základě starání se o děti a dům, vztah mezi manžely už žádný není, a sex už vůbec ne, můžeme to ještě nějak spravit? Díky za odpověď, Gábina“

Mgr. Anita Michajluková: „Určitě to můžete zkusit, pokud bude manžel ochoten, klidně s pomocí kouče nebo psychologa, pomůže to se líp vyznat v tom, s čím je kdo z parterů nespokojench, co komu chybí, k jaké změně je kdo ochoten apod.. Nebo pokud se zvkádnete o tom bavit společně sami, tak to zkuste, každopádně bych se pokusila o změnu a hledala cesty, jak to změnit. Dřív než bude nevyhnutelný rozchod, když už budete od sebe moc daleko.“

Alena: „Dobry den, pani Michajlukova, rozesla jsem se s manzelem po mnoha letech, protoze byl nadmerne zarlivy a omezoval prakticky vsechny me aktivity mimo ty s nim,tim ze mi neustale rikal ze jsem se vdala a mam cas travit s nim a ja porad ustupovala. Bohuzel, po roce od odchodu stale prosi at se vratim, ze se zmeni. Porad ho mam rada,ale vetsi je strach,ze me zase zavre doma. Je velmi tezke udrzet sebe sama. Rozumove vim, ze je to spatne, citove je mi po nem smutno.“

Mgr. Anita Michajluková: „Pokud už jste jednou odešla, držte se dál a doporučuju práci na sobě, abyste našla partenra jiného.“

Martina: „Jak se stát Vaší klientkou? myslím, že jednou otázkou a odpovědí se nic vyřešit nedá....“

Mgr. Anita Michajluková: „Kontajt na www.psychickaodolnost.cz nebo stačí zadat moje jméno do vyhledávače.“