Sama doma

Záznam chatu z pondělí 24. dubna 2006

Jana: „Dobrý den, Chtěla jsem se zeptat, s bratrem se rozešla přítelkyně,je z toho hodně vyřízený,pořád na ni myslí,pořád o ni mluví a chodí se k nám radit, co a jak,nevím co mu mám poradit. Jak s ním jednat, snažím se ho rozptýlit a zaměstnat ho. Poraďte prosím zda ho mám chlácholit, že se k němu vrátí, aby z toho nebyl vedle,radím mu ať jde sportovat nebo s kamarády, ale on to nedokáže a pořád se v tom vrtá a rozebírá to Chodí k psycholožce na partnerské vztahy.“

PhDr. Marta Boučková: „Hned na začátek podotýkám, že doba "vzpamatovávání se z rozchodu" trvá v průměru okolo šesti měsíců. Chlácholení tou nejlepší cestou nebude, jak i Vy sama cítíte. Bratr potřebuje spíše postrčit zpět do aktivního života, což sama instinktivně děláte. Jen to bude chtít trochu trpělivosti než se bratr zase aktivně "chytí" a začne mít zase radost ze života. Návštěvy u psycholožky jsou také dobrým směrem, ale jedna nebo dvě také nastačí. Zkrátka i čas bude pracovat sám svým vlastním tempem.“

Veronika S.: „Nemáme moc známých, ale většinou jsou našeho věku. Pouze manželova podřízená, se kterou se manžel spřátelil a známe se už nějakou dobu i my dvě, je o 15 let mladší. Občas mám připomínku na všechny naše známé, ale nedávno jsem si udělala legraci z ní a vyvolalo to nečekaně bouřlivou odezvu - byla jsem obviněna ze všech myslitelných necností. Podotýkám, že s ní manžel pracuje už nekolik let, přátelit se začali už taky dříve a je cca 2 roky vdaná. Jsem hodně nemožná, nebo mám mít z něčeho strach?“

PhDr. Marta Boučková: „Myslím, že nemusíte mít strach, jen jste podcenila jednu "zlatou radu" týkající se přátel manžela: "Neznevažovat, nenapadat a nehanět přátele partnera jen z legrace nebo v nekontrolovaném vztaku". Přátelé i dobří známí mívají stejnou "imunitu" jako rodina. Koneckonců většina z nás je za rodinu považuje.“

Lenka: „Co mám dělat, máme s manželem 3 děti (2 syny, kteří jsou ženatí a 17letou dceru) manžel si našel novou přítelkyni (před 4 měsíci), která má 2 chlapce (10,12let) a hned se k ní nastěhoval. Dceru téměř vůbec nekontaktuje ani nenavštěvuje. Nyní se všichni naše děti dohodli, že ho pozvou někam na večeři, jelikož do toho domu jaksi nemohou jít (hlavně dceři to hodně vadí) a on jim řekl, že nechápe proč nemohou přijít k němu domů, když jeho nynější přítelkyně jim nic neudělala. Já sama se léčím nyní s nervy a i moje děti nechápou, jak se takto mohl změnit. Co máme dělat? Připadá mi, že se chová jako by byl stejně starý jako naši synové a prostě si našel novou přítelkyni, u které všechno opravují a nedokáže pochopit, že jeho děti ani já tuto skutečnost nebereme a diví se proč nám to vadí. Samozřejmě na dceru alimenty neplatí.“

PhDr. Marta Boučková: „Bohužel teď prožíváte velmi svízelné životní období. Moje rada bude jednoduchá a prostá, ale z praxe vím, že velmi těžko do každodenního života vpravitelná. Nemyslete tolik na manžela jeho život spřítelkyní, ale sama na sebe. Je tu doba, kdy budete muset jít životem sama se svými dětmi. Nevím, co přesně míníte, "že se léčíte s nervy", ale pokud jste nenavštívila odborníka přes manželské vztahy, tuto návštěvu doporučuji.“

Veronika S.: „Chtela bych ještě doplnit o co šlo v té mé poznámce ke známé. Manžel dost podléhá jejím názorům a začíná mít zájmy totožné jako ona. Nemluví doma téměř o ničem jiném než o tom co ona v práci, co ona a její pes a pod. Tady taky vznikl můj pocit, že ńěco nemusí být v pořádku a poznámka typu "Copak ta...".“

PhDr. Marta Boučková: „Pak přece jen zkuste "radu", aby se manželovi s Vámi líbilo více než se spolupracovnicí. Jejím napadáním a znevažováním si nepomůžete.“

Katka: „Dobrý den,manželova matka neustále se snaží nás rozhádat,absolutně mě nerespektuje,neposlouchá a manžel celou dobu mlčí.Měli spolu sami rozhovor,ale ona chyby nevidí,brečí atd.Co mám dělat,abych udržela svou rodinu se dvěma dětma pohromadě?Jak mám docílit toho,aby manžel nemlčel a stál při mě a nebál se své matce oponovat?Děkuji za odpověď“

PhDr. Marta Boučková: „To je přesně situace, ve které by Vám a manželovi prospěla návštěva v manželské nebo rodinné poradně. Máte pravdu, že cesta vede přes manželovo "nemlčení". Manžel zřejmě nepocituje dominantní roli v rodině a proto se chová tak, jako by mu nepatřila. Je třeba, aby pochopil, že má zodpovědnost za svou rodinu i život jaký žije.“

Kristina O.: „Dobrý den, jaký máte názor na přátelství mezi lidmi opačného pohlaví, z nichž jeden (v mém případě můj manžel) žije, troufám si tvrdit, ve spokojeném manželství a druhý (mladá žena) je nezadaný a tzv. po něm jede? Mám nějak zasahovat, "zakazovat", "kontrolovat" apod.? Děkuji moc za odpověď.“

PhDr. Marta Boučková: „Nevím přesně jaké zákazy (aby byly konstruktivní) máte na mysli, ale kontroly a zákazy nepomohou. Většinou pomáhá opačná strategie - bude-li manželovi s Vámi lépe než s nezadanou přítelkyní, nebude mít tak velkou motivaci svůj čas věnovat jí a ne Vám. A stejně tak neseďte sama doma, ale najděte si také nějakou aktivitu, která bude i Vašeho muže připravovat o jeho čas s Vámi. Prostě buďte také trochu vzácnější, ale milá.“

Veronika H: „Dobrý den, chtěla bych se zetat, jak přesvědčit partnera, že komunikace je důležitá a že já si prostě s ním potřebuju povídat asi víc než on se mnou? On když přijde domů z práce, tak má raději "ticho" u televize. Děkuji“

PhDr. Marta Boučková: „Bohužel nemám radu, ale jen doporučení, občas si na to povídání i vyjít od televize, ale hlavně se smířit s tím, že Váš partner zřejmě nikdy nebude mít takovou potřebu si popovídat jako máte Vy. A proto byste okolo sebe mít i pár přátel nebo známých, u kterých se trochu "komunikačně nasytíte".“

Iva (21let): „Dobrý den, mám problém se svým partnerem a chtěla bych od Vás poradit. Partner je o 8 let starší, on pracuje a já studuji v jiném městě, ale domů jezdím každý víkend. Jsme spolu již půl roku a výborně si rozumíme, ale vůbec neznám jeho přátele, jen z povídání, navíc se mulíbí ženy a má také spoustu "kamarádek" a s některými i spí, což mi sám také řekl, ale v tom není mic jiného, než sex. Vím, že mu na mě záleží a sposta lidí, co ho zná, oceňuje, že jsem s ním vydržela a zapracovala na něm. Když si chci vyjasnit naši situaci, dočká se odpovědi, že jsem na to moc mladá a on moc starý. Poraďte mi, prosím, co si mám počít, chci být tolerantní, ale občes si popláču do polštáře. Velice vám děkuji za radu a přeji krásný den.“

PhDr. Marta Boučková: „Obávám se, že útěcha, že "jste na něm zapracovala", je spíše matoucí než k užitku. Přítel jasně říká, že je takový, jaký je a že se měnit nehodlá. Chcete-li mít po boku takového muže a "ustojíte-li to", pak má Váš vztah budoucnost, ale pokud se trápíte a hledáte způsob, jak to změnit, pak to pro Vás musí být budoucnost zrovna zářná a spokojená, ale plačtivá.“

judita: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, kde a s kým doporučujete řešit problémy v partnerském vztahu. V poradnách či s psychologem?“

PhDr. Marta Boučková: „V manželských poradnách pracují psychologové a sociální pracovníci. Ale veškeré konzultace zaměřené na manželské problémy řeší psychologové, sociální pracovníci pomáhají zejména v oblasti sociální problematiky.“

Monika: „Manžel je velký dobrák,ale bohužel i velký introvert.Doma toho moc nenamluví,když už tak jen o praktických věcech,ale neumí mluvit o nás dvou.Já jsem přesný opak,potřebuji s někým rozebírat své pocity a nálady.Každý pokus o tuto "konverzaci" skončí mlčením,v horším případě uražením.Přesto je manžel schopen okamžitě komunikovat s okolím s usměvavou tváří,já naopak zanevřu i na ostatní.Je nějaký způsob jak z toho,kdo dělá chybu..?“

PhDr. Marta Boučková: „Obám, že klíč k řešení situace máte v rucespíše Vy než manžel. Abyste mohla žít ve spokojeném manželství, potřebujete si svou "komunikační potřebu" uspokojit s blízkými lidmi s okolí, a zároveň byste mohla i odhalit, že některá konverzační témata budou pro manžela atraktivnější a konverzace bude bohatší i delší. Ale uražení se, zanevření a nasledné nemluvení k ničemu nevede - vytrestá spíše Vás než jeho.“

Lukáš: „Dobrý den.Můj, problém se týká přátel a vztahu, ale z trochu jiného uhlu. Asi před rokem jsem začal chodit s holkou která byla v naší partě kamarádů. Před měsícem jsme se rozešli(ve zlém) a tím se roztrhala i naše parta, na tři skupiny. Třetina se chce bavit pouze semnou, další s bývalou přítelkyní a poslední je neutrální. pokoušeli jsme se k sobě vrátit, ale přátelé na nás vyvíjejí velký tlak, jsou proti.“

PhDr. Marta Boučková: „Není to sandná situace, ale rozhodnout se, zda spolu budete nebo ne, je jen na Vás a bude Vás možná stát i nějaké ty přátele. S tím je třeba se smířit.“

marťa: „přítel mi jeden den poví že si mě chce vzít a druhý de zase že ne.co si o tom myslíte vy?“

PhDr. Marta Boučková: „Nevím,jaké jsou okolnosti následné změny postoje, ale jestli se chcete nechat tahat na vařené nudli, tak s ním tu hru hrajte klidně dál, jestli ne, tak řekněte NE.“

Markéta: „Hodně špatně snáším nové kamarádky svého přítele, žárlím na ně, i když jsem je ještě neviděla. Je nějaký způsob, jak se s tím vyrovnat?“

PhDr. Marta Boučková: „Najděte si své.“

Jana Č.: „Navíc jsem chtěla říct, že jsou u něj patrné sklony k alkoholismu a nikdy neví, kdy má dost. Nevím, kdy lze stav hodnotit jako alkoholismus, jestli jen při denním piti nebo i jen 1-2x týdně“

PhDr. Marta Boučková: „Doporučuji konzultaovat klidně přímo s odborníky na alkoholismus nebo i v manželské poradně, kde Vás případně odkáží na patřičného specialistu.“

Markéta H.: „Dobrý den, paní doktorko jsme s manželem již čtyři roky a za celou tu dobu našeho manželství mám pořád pocit že jsem na druhém místě, že má pořád rád víc svou matku než mě. Idkyž tvrdí že to není pravda, nemůžu se tohoto pocitu zbavit.Poraďte mi prosím, děkuji.“

PhDr. Marta Boučková: „Doporučuji návštěvu v manželské poradně, abyste oba společně (v nejlepším případě) přišli na to, proč Vy máte takový pocit, když se manželovi zdá, že není oprávněný.“

Petra: „Dobrý den! Předně děkuji za milé a užitečné rady, které jsem posbírala porůznu. Chtěla bych se zeptat k tématu volného času na toto. Před 2 rojy jsme koupili chatu, byla to spíše inverstice než že jsme rodilý chalupáři. Máme synka, 4,5 roku. Manžel by rád na chatu jezdil každý víkend, ovšem je tam hodně práce, rekonstrukce jde pomalu, o nějakém víkendovém odpočinku nebo aktivním času pro syna není ani řeč. Doma práce stojí. Je tp zdroj nesváru, cítím, že jsem ta špatná, že nechci jezdit každyý víkend, když jiní jezdí. Mám představu o pestřejším trávení času. Cítím také spoluvinu, souhlasila jsem s koupí, i když to bylos píše o uložení peněz. Na druhou stranu cítím nátlak, vikemdy bych měla nadiktované na několik let. Prosím poradte mi. Děkuji. Petra Fuksová“

PhDr. Marta Boučková: „Lepší radu než si promluvit s mužem nemám. Ale pokud bude manžel chtít jezdit každý výkend, klidně uvažujte o svémvlastním programu jednou za čas. Není na tomnic špatného. Koneckonců manžel tam chce jezdti, protože se mu to asi líbí, ale to neznamená, že se to musí líbit i Vám. Není třeba mít žádné výčitky. A ještě mě napadlo, možná by byl i nějaký atraktivní program a noví lidé v okolí, co myslíte? Takkže by se akltivity zpestřily.“