Sama doma

Záznam chatu z pátku 8. listopadu

GF: „Kolik her jste jako herní archeoložka vytvořila?“

Alice Kavková: „V knížce je jich přes 200, ale vlastně jsem je nevytvořila, spíš posbírala z paměti lidí a starých knížek a ze internetu (z celého světa)“

DAYD: „Jaká je česká herní archeologie?“

Alice Kavková: „Vtipná. Je to takový joke, protože nejsem profi folkloristka nebo etnografka. Jsem vystudovaná herečka a bývalá novinářka. Ale při hledání starých her jsem si připadala jako archeoložka, a tak vznikla zcela nová profese - herní archeologie. Je to dobrodružná práce, ale moc krásná. v ČR máme velkou tradici sběru her, Miloš Zapletal je sbíral 40 let a napsal hromadu knih plnou her.“

ANTI: „Kdysi jsem na Slovensku od Slováků zjistil info o hře Byznys - Business a udělal jsem si ji pak v Česku sám - byl to rok 88...“

Alice Kavková: „To asi bylo něco ala Dostihy a sázky. A ty byly hodně nedostatkové, a tak si lidi běžně vyráběli doma jejich kopii. Já měla od táty zas samo domo Lovce pokladů. Tu hru jsem milovala, i tátovo zpracování. Dnes se všechno dá sehnat, ale lidi si třeba doma tisknou hry na 3D tisku a tak.“

DAYD: „Je pro každou hru potřeba herní archeologie?“

Alice Kavková: „Není. Mnoho her je zapsaných v knihách, a tak se na ně nezapomnělo. Tu práci odvedl třeba Miloš Zapletal ve své trojdílné Velké encyklopedii her.Jenže po 40 letech hry sbírat a zapisovat přestal, a já na něj navázala. On zrekognoskoval terén her zhruba do konce 60. let, já navázala lety 70. a 80.“

DAYD: „Jste na roztrhání, také je v současnosti s Vámi chat na tyden.cz!“

Alice Kavková: „Ano, vy víte všechno:) Dnes se naučím chatovat a příští týden už budu profík:)“

ANTI: „Stolní i venkovní hry jsou Vaše práce?“

Alice Kavková: „Hry obého druhu jsou část mé práce. Dělám toho hodně, abych se na volné noze uživila. Ale protože jsem hodně hravá, pojímám hravě často i to, v čem by jiní hru nenašli.“

ANTIKYT: „Jaká je potřeba kvalifikace a praxe pro herní archeologii?“

Alice Kavková: „Musíte milovat hry a hledat ty, na které se zapomnělo. Věnovat tomu roky času a pak to ideálně předat dál.“

DAYD: „Jaká je špatná herní archeologie?“

Alice Kavková: „Kdybych žádnou hru nenašla?:)“

DAYD: „Nejlepší hra, kterou znám je Maršál a špion, co vy na to?“

Alice Kavková: „Za socíku vznikla spousta deskovek, v mé knize Retrohraní je úplně nová kapitola o deskových hrách, které právě vyšly mezi lety 1945 - 1989 a je tam i Maršál a špión. Toho jsem nehrála, ale hrávala jsem Dostihy a sázky, Lovce pokladů, šachy, dámu, Kloboučku, hop!, člobrdo, pexeso, kanastu. I když se sem moc nedostávaly hry ze západu, bylo tu hodně her, se kterými jsme si užila dětství nejen já, ale i spousta mých vrstevníků.“

Martin: „A znáte jak se hraje hu ? Zdraví M“

Alice Kavková: „O té hře vím, vždy mě pobaví, ale ve své knize Retrohraní ji nemám.“

ANTI: „Jaká je správná herní archeologie?“

Alice Kavková: „Ideální je znovu probudit k životu pozapomenuté hry, ale v moderní použitelné podobě. Já sama musela předělat návody na většinu starých klasických her, protože by v dnešní době už nešly hrát. Třeba kuličky? Hledala jsem u nás v naší pražské čtvrti plácek s udusanou hlínou a nenašla. Pak jsem sehnala na netu dřevěné nebo umělohmotné důlky, které položíte na koberec v obýváku nebo venku na beton a cvrnkáte. Je to taková sopka, kulička musí vyjet po stěně sopky a pak spadne do důlku. Nebo školka s míčem? Za nás se hrávala o zeď, ale ani volnou zeď jsem nemohla najít, tak jsem pravidla upravila a v mé knížce se míč háže do vzduchu.“

DAYD: „Jaká je přesná definice pojmu herní archeoložka?“

Alice Kavková: „Herní archeoložka je v ČR jediná. Já. Nikdo jiný se touhle profesí nepyšní. Je to vtip, ale vlastně docela hezky popisuje to, co jsem léta dělala. Pátrala po starých hrách jako archeolog po pokladech v zapomenutých hrobkách. Poklady pak očistí a vystaví v muzeu, já oprášila staré hry a dala je do své knihy. Ze které se stalo vlastně takové muzeum.“

DAYD: „Co všechno dělá herní archeoložka?“

Alice Kavková: „Ptá se stovek lidí, co jako děti hrály, zapisuje to a sdílí na sociálních sítích, blogu, ve videích, v knize. Kupuje retrohry z celého světa, překládá si je, testuje a hledá ty pravé, které by mohly bavit i Čechy nebo které jsme tu dokonce kdysi hráli. Kupuje a loví staré knihy o hrách, pokud jsou v cizím jazyce, hledá někoho, kdo jí knihu přeloží, až pak je studuje i ona. Prohledává a probádává hlubiny internetu a nachází třeba vysokoškolské práce o starých hrách, ve kterých bývá hromada inspirace. Objíždí a seznamuje se sprofesionálními etnografy a jejich publikacemi, i tam hledá ty pravé hry ze 70. a 80. let. Protože to je období, které mě zajímá. No a pak všechny poklady musí oprášit, očistit, opravit, vyspravit a předat dnešním dětem a jejich rodičům. A to není jen tak. Protože mnohé hry neměly svůj vlastní způsob zápisu, předávaly se ústně, při hře. Od starších dětí se je učily děti mladší. No a to mi zabralo roky. Mám speciální vlastní originální zápis přebírání provázku, tleskaček a skákání gumy. No a pak je potřeba sepsat knihu a udělat ji tak krásnou, aby si ji lidi kupovali a vše pochopili a podle ní si i hráli.“

Daniela: „Vzpomněla jsem si ne tleskanou hru: Měl jsem ženu, neměla mě ráda. Měl jsem druhou,měla kamaráda. Měl jsem třetí........ Znáte ji, paní Alice?“

Alice Kavková: „říkačky a tleskačky miluju. Tuhle znám, ale zrovna tuhle ve své knize nemám. Jaké tleskací hry v knize Retrohraní najdete? - Černá košilka - Den den delí - Čokoláda - Hlava, ramena, kolena, palce -Jak se tak dívám - Karamela I a II - Mikymauzíček - Šly tři opice - Un bai vari vri vasinbo - Ribanna jede na koni - Zuba zuba - jednoduchá tleskačka pro dva A říkačky tam mám tyto: - Stojí javor u potoka - En ten týny - Šly tři opice - Ententýky, dva špalíky - Plave mýdlo po Vltavě - Jede vláček motoráček - Enyky, benyky - Ene bene rexa - Arizona - Čarovala ryba - Piky, piky - Vinnetou a Old Shatterhand - Namažeme školu špekem - Kolo Ukrajina - Lajk - Památníček - Žalobníček žaluje“

Daniela: „Ještě jsem si vzpomněla na hru s papírovým větrníkem NEBE PEKLO RÁJ.“

Alice Kavková: „Ano, ta byla skvělá. Hry s papírem jsou celkem dobře popsané v několika publikacích. Takže ty já nesbírala. Ale jako dítě jsem nebe,peklo, ráj hrávala a moc ráda. Her s věštěním bývalo víc. Já třeba hrávala se ségrou Žertovnou věštbu, tam se hodilo kostkami a podle toho, kolik jste hodili, jste se dověděli, jak dopadne vaše velká láska, jestli na vás nějaká láska čeká, budete-li mít smůlu nebo štěstí. Bylo tam tak 15 listů, co list, to téma a číselná tabulka. Jeden list byla třeba láska a hodili jste kostkami a zjistili, vyvěštili, jak na tom s láskou budete.“

Daniela: „Ještě jsem si vzpomněla na hru s papírovým větrníkem NEBE PEKLO RÁJ.“

Alice Kavková: „Tu jsem měla taky ráda. Hry s papírem ve své knize nemám, ale jsou jiné knihy, kde je najdete. I když nebe, peklo, ráj asi dodnes zvládne každý“