Sama doma

Záznam chatu z úterý 6. září 2016

SK: „Jakými všemu způsoby lze zvyšovat psychickou odolnost?“

Katarína Szabados Filasová : „Zejména na začátku školního roku je velmi důležité si volit priority. Nenechat se semlít každým požadavkem, který na nás škola, kroužky, děti apod. kladou a nesnažit se je zvládnout dokonale. Pořádně si rozmyslet, co považujeme za nejdůležitější a bez čeho se tzv. svět nezboří, když to nezvládneme hned nebo třeba vůbec. Když Anička nebude mít hned na první tělesnou výchovu tričko ve vhodné barvě, jaký reálný problém z toho hrozí? Nebude stačit pořídit ho příští týden, když už budeme mít trochu víc času? Ale my někdy zaslepeni tím, že máme stihnout celý seznam požadavků a nejlépe hned a snadno se zavaříme. A to je podle mě zbytečné a naši psychickou odolnost to zhoršuje.“

Lenka: „Dobrý den, mám dvojčata-holčička a chlapeček 3,5 roku. Od ledna chodili do školky, vše v pořádku. Teď šli v září po prázdninách znova a holčička mi večer doma skoro brečí, že si s ní nikdo nechce hrát a musí si hrát sama. Mám to začít nějak řešit a zeptat se učitelek nebo počkat až jak si to "sedne". Nechci zatím zbytečně "stresovat", ale nelíbí se mi, že se do školky netěší. Děkuji, Lenka“

Katarína Szabados Filasová : „Já bych tomu dala trochu času, on ten začátek roku je na děti fakt nápor. Můj mladší syn si včera ráno sedl do šatny a nechtěl se s nikým bavit. Takže ty ostatní děti možná mají co dělat sami se sebou. Ale zároveň bych se jí ptala, co třeba dětem říká, jestli je třeba nebouchá či nedělá podobné věci směrem k nim, co jim můžou být nepříjemné. Ono se to někdy nezdá, vy si třeba myslíte, že máte doma zakřiknutého andílka, ale mezi dětmi se může projevovat úplně jinak a třeba dělat právě něco, proč se s ní ty děti hrát nechtějí. Ale jak říkám, dala bych tomu chvíli čas, obzvlášť pokud vloni v kolektivu fungovala normálně a situace si může "sednout".“

perta: „cojeto psichicka odolnost“

Katarína Szabados Filasová : „Psychická odolnost je v podstatě schopnost zvládat náročné či stresové situace, které nás potkávají, pro nás uspokojivým způsobem. Není to způsob jak se obrnit a zatvrdit, ale spíše jak pružně reagovat a funkčně se přizpůsobovat.“

Tereza: „Dobrý den, moje dvouletá dcera začala chodit do školky, první dva dny probrečela a tento týden už je to trochu lepší, ale chtěla bych se zeptat, zda je lepší nechat jí ze začátku chodit třeba jen tři dny v týdnu, aby si zvykala pomalu nebo jestli je lepší nechat jí chodit rovnou celý týden? Děkuji za odpověď, Tereza.“

Katarína Szabados Filasová : „To těžko takhle plošně říct, u každého dítěte to je jiné. Nicméně já bych spíš doporučovala dávat ji tam každý den třeba jen na dopoledne, než tři dny celý den a pak dva dny nic. Aby se s tou zátěží vyrovnávala postupně, tak trochu jí to nadávkovat. Na druhou stranu když ty "dávky" dáte příliš malé, kdyby třeba chodila po - st dopoledne a čtvrtky pátky byla doma, tak v pondělí začínáte tak trochu od znova a celá situace může trvat daleko déle.“

Marcela: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak bojovat se stresem?Jak jste říkala o dvojnásobném stresu tak to je můj případ. Předem děkuji za odpověď Marcela“

Katarína Szabados Filasová : „V situacích toho dvojitého stresu je třeba snažit si uvědomovat a přiznávat si ty požadavky, které sami na sebe máme. Je to takový ten vnitřní rozhovor, kdy vám hlavou proběhne "měla bych být v pohodě", "měla bych to zvládnout", "tohle by mě nemělo rozhodit" apod. A to jsou právě ty kořeny toho druhotného stresu, který si vytváříme sami. Takže když se u takového vnitřního dialogu přistihneme je třeba se zastavit a říct si "a proč bych to měla zvládnout v pohodě?" "na základě čeho?" Realita je, že mě to stresuje a tak to potřebuju brát. To není žádná ostuda, že mě něco rozhodilo, vylekalo apod.“

alena: „Dobry den,mam prvnacka a nestiham sber papiru,tridni schuzka,nakoupit pomucky.Jsem neklidna myslenky se ubiraji k synkovi jak se mu vede ve skole aby dobre svacil,napil se,nebal se zeptat pani ucitelky kdyz si nebude vedet rady atd.Aby si nezapomnel prinest veci do skoly na druhy den aby mi rekl co se ma ucit atd...Nejaka rada prosim dekuji Alena“

Katarína Szabados Filasová : „Ano. Uvědomte si, že to už je život Vašeho syna, ne Váš :-). Já vím, to se lehce řekne, ale ono to je skutečně nezbytné, tu pupeční šnůru přestřihnout a v podstatě dát dítěti tu důvěru, že se dokáže o sebe postarat, že se napije, nasvačí, zeptá se...a zároveň, pokud se nenapije a nenasvačí, on asi za dopoledne hlady neumře a nají se odpoledne...já bych ho nechala dýchat, nechala bych to na něm, aby se zařídil. A čím dřív to uděláte, tím lépe, protože když za něj takhle budete všechno hlídat, tak on se to sám nenaučí, nemá důvod, proč by, když to přece hlídá máma...? A pak až bude starší, tak to může být skutečně problém. Že se o sebe starat nenaučí a pak to už nezvládne.“

Monika: „Dobrý den, ráda bych se zeptala jak nastolit školní režim pro syna 11 let, 5. třída. Začíná již i puberta, tak je komunikace náročnější:-) jak prosím řešit situace kdy už mám pocit, že "vybuchnu" nebo i syn... Děkuji Monika“

Katarína Szabados Filasová : „No, v 11 letech se obávám, že je na nastolování školního režimu již pozdě. Syn jde do puberty a jeho ochota podřizovat se Vašim požadavkům se pravděpodobně blíží nule. A to je normální. Já jsem vyvdala dvě holčičky, je jim 10 a 12 a s nimi to máme postavené tak, že škola je jejich zodpovědnost, pokud s něčím potřebují pomoct či poradit, můžou se na nás obrátit, ale školní povinnosti si musejí hlídat samy. A když se na to vykašlou, nepříjemné důsledky přijdou jim. Když jsme to ze začátku nastolili tak chvíli byl fakt problém, holky byly překvapené a s prospěchem šly dolů, hlavně ta starší. Ale pak jim to nějak došlo, že studium je fakt jejich záležitost a začaly fungovat lépe. A z naší strany to vyžadovalo se fakt vydržet dívat na to, že víkend už končil, byla neděle večer a ony teprve vytáhly tu hromadu úkolů, pak byly nevyspalé, a bylo fakt těžké kousnout se do rtu a nic neříct. Ale takhle to proběhlo párkrát a holky pak přístup změnily. Takže podle mého se to velice vyplatilo.“

Eva: „Dobry den pani doktorko,moje dcera(11let)ma nove spoluzacky.Jeji nejlepsi kamaradka(spoluzacka),se upnula na jednu z nich.Ma dcera ma jiz spatnou zkusenost ze ztraty kamaradky a budi se v noci,ze se situace bude opet opakovat.Uklidnovala jsem ji,ale opravdu ji to trapi.Vyuzivam proto vysilani a vasi navstevy v poradu Sama doma a prosim o radu.Dekuji moc.“

Katarína Szabados Filasová : „Já se obávám, že to uklidňování ale nefunguje. Protože, jak víte, že se to znovu nezopakuje? Můžete jí skutečně zaručit, že tuto kamarádku neztratí? Podle mě ne, to se nedá zaručit nijak. Spíš je podle mě potřeba dceři vysvětlit, že na vztahy žádná záruka není a že to je prostě realita, že nás někdo může opustit. Ale to zároveň není důvodem proč do vztahů nejít. Právě toto riziko potřebujeme přijmout a týká se všech vztahů, přátelských, partnerských - nikdy nemáte jistotu, že ten druhý se nerozhodne jinak, než vy si přejete. Ale zase to není tak, že ty vztahy jsou úplně náhodné. Pokud se ten druhý s vámi cítí dobře, tak vás nebude opouštět. Já bych se dcerky zkoušela vyptat, co si s tou předešlou holčičkou udělaly. Nevíte, třeba ve vztazích dělá něco, co není zrovna funkční, a kamarádky pak od ní kvůli tomu odejdou. Neříkám, že je snadné to najít, ale určitě to stojí za pokus. Je třeba spousta holčiček, které někoho označí za nejlepší kamarádku a pak jí za rohem pomlouvají. Tak to není zrovna vztahotvorné.“

Marie: „Dobrý den, letos moje dcera nastoupila do 6 třídy, do stejné co chodila před tím, ale skoro třetina třídy odešla na gympl, a ona zůstala sama ze samýma jedničkami. A chodí domu sklesla, nechtěl s ni nikdo sedět, moc se s ní nebaví. Je pravda, že odešli holky co s ni kamarádili víc, teď nevím co máme dělat?“

Katarína Szabados Filasová : „To je určitě náročná situace. Dcera potřebuje přijmout, že situace se změnila, to na co byla zvyklá, je pryč, bude se muset zařídit v nových podmínkách. Já mít dceru v této situaci tak bych zkoumala, v jakém "stavu" je ta třída, ve které zůstala, jestli by třeba nepomohl přestup do jiné třídy, případně proč vlastně nešla na gymnázium? Protože pokud se to sešlo tak, že ona je studijně fakt nadaná a šikovná a její spolužáci, abych tak řekla, zrovna studijní typy nejsou, tak zůstat v té třídě ji může skutečně frustrovat a brzdit. Asi bych taky zkusila promluvit s paní učitelkou, co navrhuje. Protože může to být tento případ, ale může to být také tak, že zrovna dvě nejlepší kamarádky sice odešly, ale je tam ještě spousta fajn dětí, se kterými za nějakou dobu dokáže vztahy navázat a začlení se.“

Ivana: „Mám syna s ADHD ve 2. třídě. Nedaří se mu zapadnout do kolektivu ačkoliv o to velice stojí. Je velmi kamarádský, ale jeho výbušnost mu to kazí. Nedokáže udržet emoce na uzdě, jak pozitivní, tak negativní. Je lehce vyprovokovatelny a pak má problémy. Každý den se obávám co ve škole vyvedl.“

Katarína Szabados Filasová : „To se Vám nedivím, pokud vybuchuje, tak si tím problémy skutečně způsobuje a není divu, že se toho obáváte. Podle mě je potřeba zjistit, z čeho je pod takovým tlakem, co k těm výbuchům vede. A to není situace na radu po chatu, to je na setkání s odborníkem, při kterém je třeba problém zmapovat a hledat řešení vhodné konkrétně pro něj.“

Marcela: „Dobrý den, jsme s manželem trošku nervózní z toho, že náš syn prvňáček má nejlepšího kamaráda chlapce romského původu. Vše chce dělat s ním, chce se mu vyrovnat, ale už nyní je zřejmé, že chlapec na našeho syna nebude mít zrovna nejlepší vliv. Víme to už ze školky, kam spolu také chodili. Navíc k nám za synem i chodí, zatím tomu necháváme volný průběh, ale starosti nám to dělá. Řešit vůbec nějak tuto situaci? Děkuji velice za odpověď.“

Katarína Szabados Filasová : „Já bych to sledovala, ale zároveň, jak víte, že ten chlapec na něj bude mít špatný vliv? Bude na něj mít nějaký vliv, jako každý kamarád a záleží na Vašem synovi, jak se s tím vlivem vypořádá. Jednak, nikde není řečeno, že romský kamarád je "špatný". Ale i kdyby, tak nikdy nevíte, co se třeba Váš syn na té situaci naučí, co se dozví, s čím se setká. Třeba se zrovna již v mladém věku naučí něčemu vymezit. Nebo právě zjistí, že ten kamarád je fajn. Rozhodně bych mu nezakazovala vztah s ním jen na základě nějakých předsudků.“

Marie: „Hezké odpoledne,vnouček k nám jezdil z města na vesnici, ne na každý víkend a měl sebou slabikář aby si četl.Tady se mu líbilo a měl úplně jiné zájmy a čtení jsme nestíhali a já jsem pak měla výčitky. Děkuji. Pěkný den.“

Katarína Szabados Filasová : „A Vám to připadá zvláštní? :-) Nicméně nepíšete, jestli z toho pramenil nějaký reálný problém. Možná to množství, které Váš vnouček četl třeba během týdne bylo postačující na to, aby potřebné požadavky zvládl. Nebo kvůli tomu měl ve škole fakt problémy, ale to je pro něj aspoň poučné, zjistil, že když si domácí úkoly nedělá tak z toho plynou nepříjemné důsledky a má možnost s tím něco udělat. Škola je jeho zodpovědností, již od začátku a čím dřív pochopí, že to je na něm, aby si plnil své úkoly, tím podle mě pro něj lépe.“

Zuzka: „Dobry den,mam dceru 12let.Uz od druhe tridy ma ve tride vystredni,sprostou,pomlouvacnou a velmi zlou spoluzacku.Bohuzel ma vliv na nektere spoluzaky.Moje dcera ma z ni neprijemny pocit a nedokaze se ji postavit.Resime to uz dlouho.Uz nevim jak bych dceru podporila a dobre ji poradila.“

Katarína Szabados Filasová : „Bohužel netuším, co jste již vyzkoušela, ale takovýto dotaz se mi nezdá na rychlou radu. To by bylo potřeba, abychom společně víc prohovořily, probraly tu situaci a její souvislosti, aby bylo víc zřejmé, jak s problémem naložit.“

Ida Pecher: „Dobrý den,syn 10let téměř každý den při vstávání brečí,je ve stresu....ptám se proč-odpoví většinou,že se bojí,dnes konkrétně výtvarné výchovy-z minulých tříd špatná zkušenost s p.uč.která na něj křičela,když nezvládnul zadaný ukol.Myslíte si,že je potřeba psychol.odb.terapie?Děkuji za odpovědˇ“

Katarína Szabados Filasová : „Já bych syna k odborníkovi vzala. Pokud tolik pláče, zdá se, že ho to stresuje dost. A za tím vším může být třeba jen nějaká nefunkční podvědomá představa, třeba vnitřně trvá na tom, že má vše dělat dokonale, že když se na něj někdo zlobí tak je ten nejhorší či podobné vzorce. A ty mohou velmi stresovat. Ale to je potřeba někoho, kdo tyto věci z něj dokáže vytáhnout a podpořit ho, aby zátěž lépe zvládal.“

Renata: „Dobrý den. Syn (3roky 9 měsíců) nastoupil do Mš už loňský rok. Celý rok, bez pár lepších dní, probrečel. Myslím rána, loučení...domů chodil vždy po obědě, po celý školní rok. Zjistili jsme že je to i o přístupu učitelů a také následovalo pár potíží kvůli kterým jsme ho od tohoto roku přesunuli do vedlejší třídy. Přístup úplně jiný, paní učitelky báječný, prostřední a nakonec i přímo jeho třída mu také zůstala, přesto je to po 14 dnech, kdy tam chodí, stále stejné...už to trvá moc dlouho, i pro mě je to těžké, vidět ho denně takhle brečet. Po celou dobu pracuji, nicméně v tomto stavu spaní nepřicházelo v úvahu. Od včerejšího dne jsem ho tam i přesto všechno nechala spát. Po ranním rozloučení kdy hrozně brečel, bylo přes den vše dobré, spaní také nebyl problém...chci se ptát...tím, že ráno překoná ten stav odloučení a pak je usměvavý, hravý...není to pro něj ještě větší přítěž, když tam musí celý den být? Doma mám ještě syna 9m. Děkuji“

Katarína Szabados Filasová : „To dělá mnoho dětí. A často to pokračuje tak, že když se za maminkou zabouchnou dveře, dítě otře slzičky a vesele si hraje. Já jsem tohle měla se svým nejstarším synem také, visel na klice, srdceryvně plakal a já jsem vždy odcházela div ne s infarktem. Až mi došlo, že to je taková pěkná hra, on vyčuchal mé slabé místo, protože já jsem v té době měla vnitřní pochybnost, jestli to je dobrý nápad ho do školky dávat, když jsem přeci jen doma s mladším synem, a on přesně tuhle mou rozpolcenost vyčuchal, na to jsou děti velice šikovné, a na tohle mé slabé místo mě dostával. A až já jsem si v sobě udělala jasno, že já to považuji za daleko lepší nápad, aby byl ve školce a dělal tam spoustu zajímavých věcí, než byl pořád se mnou a miminem, tak ranní věšení na klice najednou přestalo. Já myslím, že on najednou ze mě ucítil jistotu, že já jsem přesvědčená, že to je pro něj dobré, to mu dalo pocit bezpečí a uklidnil se. Ale dokud jsem sama pochybovala, jestli teda jo nebo ne, navíc když tak brečí, tak se mu ani nedivím, že z toho byl celý nejistý, rozhozený a plakal.“

tyna: „Dobry den,co mam delat kdyz me ma muj sun 5 let takzvane na haku, vubec neposloucha nerespektuje me atd. Je toho hodne.diky“

Katarína Szabados Filasová : „To není na rychlou radu. To bych si s Vámi potřebovala popovídat o tom všem, čeho je "hodně" a pak by teprve začalo být patrné, co se situací.“

Helca: „Dobry den,mam syna 3,5 ve skolce.Prvni dny proplakal,do skolky se mu po ranu nechce a dopoledne ve skolce casto place.Doma je podrazdeny,roztekany,odmlouva,zlobi...Mame doma maleho sourozence chlapecka 6.mesicu.Jak synovi ulehcit situaci.Myslim si,ze ma pretlak.Dekuji.“

Katarína Szabados Filasová : „Před chviličkou jsem odpovídala na velmi podobný dotaz, tak se prosím podívejte tam. Díky“

Alena: „Syn nastoupil do první třídy, od druhého dne ráno pláče, má obavy, bojí se, ale neví čeho.. jaký přístup zvolit? Díky“

Katarína Szabados Filasová : „Mě u syna zabírá, když se takhle bojí a neví, tak zkouším nadhazovat, co by to z mého pohledu mohlo být. Jistě máte nějakou zkušenost když jste sama chodila do školy, nebo manžel, co tak děti může stresovat. Zkusila bych mu nabídnout různé varianty a uvidíte, třeba ho něco zaujme a rozpovídá se. A ještě mě napadá, pověděla bych mu o tom, jak jsem se sama bála. Když přiznáte, že jste třeba měla stejný problém, to mu může rozvázat jazyk.“