Rozhovor s Filipem Březinou
Po dvou předchozích dílech Karlík doroste do dospělého Charlese, jak si nechá říkat. Jaký je v 19 letech?
Je to takový vtipálek a geniální klavírista, což ho docela dost charakterizuje. Má hodně rád Západ, jeho vzorem je Ray Charles, a proto nosí pořád všude černé brýle.
Byla to vaše první větší role před kamerou, neměl jste trému?
Trému jsem měl. My jsme totiž začínali scénou, ve které Karlík hraje na klavír, a já na klavír neumím. Naučil jsem se asi osm taktů, ale bylo to docela nepříjemné, protože jsem si v tom nebyl vůbec jistý. Nakonec to ale šlo. Tréma opadne a pak už to jede. Tak to byl můj první natáčecí den.
Jak jste se u toho hraní naučil vypadat tak věrohodně?
Učil mě skvělý jazzový klavírista Jakub Šafr. Chodil jsem za ním na konzervatoř, kde učí. Pak jsem si na telefon nahrál jeho prsty a podle toho jsem se doma učil.
Zvládáte nějaký jiný nástroj?
Hraju na trubku, ale ne nějak moc. Umím zahrát i něco na kytaru. Minulé prázdniny jsem se naučil hrát na ukulele. A teď tady trochu na klavír.
V Nápadníkovi jsou vašimi hereckými kolegy Gabriela Míčová, Klára Melíšková, Anička Fialová, Ivan Lupták… Jaká byla spolupráce s nimi?
S paní Míčovou i Melíškovou to bylo výborné. Jsem nezkušený, takže jsem sbíral zkušenosti. Díval jsem se kolem sebe, jak to dělají, jak hrají před kamerou… Ivana jsem znal z divadla. Všichni na mě ale byli hodní a byli přátelští. Poprvé jste se potkal taky s režisérem Janem Hřebejkem… Ano, a byl jsem samozřejmě nervózní, vždyť je to česká špička! Všichni na mě ale byli milí, takže nervozita rychle opadla. Vždycky, když bylo něco špatně, tak mi to pan Hřebejk řekl, ukázal mi to na monitoru, a já jsem to udělal jinak.
Roli jste dostal na základě castingu, prý to ale tak jednoduché nebylo!
Ano, proběhla tři kola castingu a v tom posledním jsme byli tři. Ono totiž taky velmi záleželo na tom, jestli najdou moje mladší verze do předchozích dílů, mladší kluky, kteří vypadají podobně jako já. Jestli je najdou dřív ke mně nebo k někomu jinému. A našli je ke mně. Což bylo štěstí. Navíc se mě už v prvním kole ptali, jestli umím hrát na klavír. Řekl jsem, že ne. Pak mi volali, že jsme zůstali tři a ti ostatní dva na klavír hrát umí, tak jestli bych se to dokázal naučit. Řekl jsem, že za týden se rokenrolovou skladbu asi nedokážu naučit. Nakonec jsem to před panem Hřebejkem imitoval, on si to natočil a asi to bylo v pohodě. (smích)