Objektiv

Kappadokie: Kraj zkamenělých mnichů

Kappadokie je polopouštní část centrální Anatolie. Jde o ikonickou tvář Turecka, kterou spatříte snad ve všech průvodcích, na všech plakátech, pohledech a ve všech knihách. Jak vznikla? Asi před třemi miliony let vyvrhla sopka Erciyes Dagu silnou vrstvu popela, ve kterém pak během věků vznikala spektakulární údolí a rokle. Sopečný tuf má na povrchu tvrdší vrstvu, díky které zvětrává nestejnoměrně. Eroze tak vytvořila bizarní skalní útvary – charakteristické kappadocké skalní pilíře, homole, pokličky a viklany.

Skály vysoké až desítky metrů nejčastěji připomínají buď zkamenělé mnichy v kápích, nebo penisy. Záleží jen na momentálním rozpoložení vaší mysli a na vaší fantaziia. Druhá interpretace vysvětluje název Love Valley (turecky Zemi), přisouzený jednomu ze zdejších údolí. Španělskému spisovateli Juanu Goytisolovi připomínala Kappadokie fantaskní stavby katalánského architekta Antoniho Gaudího v Barcelóně. Píše: „Poutník se náhle ocitne tváří v tvář smělé vertikální kompozici, zřetězení prvků vyznačujících se krásnou a snovou plastičností. Spatří válcovité věže se zakřiveným šupinatým okrajem, jehly ověnčené klasy nebo kuželovitými pokrývkami, kaktusy s krystaly z vyvřelé horniny, sloupy s houbovitými klobouky, květinové stolky a hranatá tělesa s výčnělky. Návštěvník, který v té záplavě vypadá menší, postupně rozeznává nehybné čamburíny, obrovité a hrobě tesané komíny, podivně rovnovážné megality, přírodní opěrné oblouky, rozvětvené nebo komolé sloupy. Zdá se, že jednotlivé součásti celku jsou spojeny jako páteře, kostry a svaly organických bytostí…“

Ve 4.–11. století tu vzniklo jedno z nejdůležitějších center křesťanství, které prý do Kappadokie během svých misií zanesl sv. Pavel. Právě tady se utvářela jeho dnešní věroučná podoba, právě tady vznikaly první kláštery a první mnišské komunity. V počátcích křesťanství byla tato oblast jedním z největších mnišských středisek tehdejšího světa. Po vítězné bitvě u Mantziketu (1071) ale Kappadokii postupně osídlili seldžučtí Turci, kteří původní populaci postupně konvertovali na islám.

Relativně měkká hornina odedávna lákala k tesání domů, kostelů a klášterů. Společnou prací přírody a lidí tak vznikla pohádková krajina, která na světě nemá obdoby. Některé skalní věže se v průběhu století proměnily v obdoby paneláků s několika patry místností, z nichž část je dodnes obývaná. V jiných vytesaných prostorách vznikaly modlitebny, často zdobené byzantskými freskami. Dávní křesťané se se svou vírou pod zem schovávali v dobách, než bylo jejich náboženství uznáno. Unikátní opuštěné skalní kostely byly Západem „objeveny“ až někdy kolem roku 1900.

Znovu Juan Goytisolo: „Kostely bez věřících vyhloubené do nepřístupných údolí nebo vsunuté dovnitř kuželů, opuštěné kláštery, cely poustevníků, zdi s namalovanými nebo vytesanými kříži, pozůstatky odloučeného života anachoretů uprchlých před zuřivostí obrazoborců, obrovské skalní úly s okny, chodbičkami, schodišti, lucernami, v nichž se Kristus střídá se svatým Jiřím a drakem, svatou Kateřinou a Barborou…“

Kappadokie je velmi rozlehlá a turisté se v ní koncentrují jen na několika málo místech. Tam je pak poměrně draho a „husto“, zatímco většina fantaskního kraje zůstává stále „neobjevená“ a nenavštěvovaná. Pokud sejdete ze standardních okruhů, budete mít Kappadokii jen pro sebe. Některými údolími vedou trasy značené šipkami, jinde se budete muset orientovat jen podle nepřesných map.

Večer složíte hlavu v některém z mnoha "podzemních hotelů", které najdete třeba v regionálním centru Göreme. Nepředstavujte si ale pod tím vlhkou a studenou jeskyni! Sopečný tuf má skvělé tepelně izolační vlastnosti a skalní místnosti jsou navíc vybaveny moderním komfortem. Spal jsem v rozlehlém pokoji, vybaveném ústředním topením, koupelnou s horkou sprchou a rychlým wi-fi připojením. Podlahu kryly barevné anatolské koberce a velká dřevěná okna dovnitř propouštěla dostatek světla. V pokoji jen bylo nezvykle ticho – skála mně dokonale dělila od okolního světa. To ticho přímo bodalo do uší. Bylo tak třeskuté, až jsem se uprostřed noci budil…

Skály neopustíme ani v následující reportáži. Přesuneme se za nimi z Jordánska o kus dál. V turecké Anatolii nás čeká neuvěřitelná příroda. Turisty vyhledávané chrámy vyřezané do skály, ale také zákoutí, které přímo zarážejí svým tichem.