Máte nějakou zkušenost s českým filmem?
Jen jako divák. Jinak myslím, že jsme první Portugalci, kteří si zahráli v českém filmu.
Jaké dojmy jste si odnesl z natáčení v Česku?
Výborné. Moc se mi to líbilo. Všichni ve štábu byli přátelští a vstřícní. A příběh filmu se mi jeví velmi originální. Pro mě bylo opravdu potěšením pracovat s Davidem Jařabem, který navzdory tomu, že je to jeho první celovečerní film, je díky divadlu velmi zkušeným režisérem. Měl pro herce přesné instrukce. Pro mě bylo velmi snadné porozumět, co se ode mne očekává, mnohem snadnější, než jsem původně myslel. A musím říct, že když jsem viděl část filmu při postsynchronech, neznám mnoho snímků tak zvláštních, jiných, originálně groteskních jako tento.
Co bylo na vaší roli nejobtížnější?
Asi práce se psy. Než jsme přijeli na natáčení, měli jsme o našich postavách určitou představu, ale ne detailní informace o tom, co bude role přesně obnášet a jak budou naše postavy vypadat. Pak jsme přijeli a dozvěděli se, že našimi hlavními „rekvizitami“ budou obrovští psi. Byli to sice velmi silní, ale mladí psi a opravdu budili respekt. Když jsme se s nimi poprvé setkali, vrčeli na nás a štěkali, ale nakonec jsem se spřátelili. Naštěstí byli dobře trénovaní. David byl rád, že práce s nimi šla vcelku hladce, protože je obecně známo, že točit se zvířaty je velmi problematické.
Vaše role je fyzicky dost náročná, jak jste to zvládal?
Pravda je, že stále běháme se psy do kopce. Zvířata byla tak silná a rychlá, že nás za sebou chvílemi úplně vláčela. Dokonce jsme museli mít rukavice, aby se nám nerozedřely ruce.
Nezapomenu na poslední den natáčení, kdy jsme točili celou noc scénu u ohně a vlastně poprvé jsme byli společně všichni herci. Byl to pro mě velký zážitek. Některé lokality, kde jsme točili, byly opravdu dost divoké. Třeba jsme natáčeli v jeskyni, brodili se v řece, slézali skály a běhali po strmých kopcích nad propastmi…Kameraman Marek Jícha byl takový neohrožený průzkumník, a když před námi běžel pozadu s kamerou v ruce, opravdu jsme se často strachovali, aby nezakopnul nebo někam nespadl. Snad jsem to nikdy neviděl, aby sám kameraman takhle obětavě běhal nebo se skoro plazil s kamerou v jeskyni.
Se kterými českými kolegy jste si rozuměli nejlépe?
S Petrem Formanem, který hraje našeho tlumočníka. Museli jsme ho naučit některá slova – docela mu už portugalština jde. Pracovalo se nám s ním výborně. Taky jsme užili dobrou zábavu s Karlem Rodenem. Měli jsme spolu takovou scénu, že vylezu na vrcholek hory a pak pomáhám vylézt jemu. Ve skutečnosti jsem já stál na stole a on na podlaze. To bylo docela legrační situace.