Rozhovor s Jarkem Hylebrantem
Čím vás oslovil scénář, co se vám nejvíc líbilo?
Scénář mě oslovil už od první stránky, kdy vás přivede do horské vesnice v čerstvé atmosféře právě oficiálně skončené 2. světové války. To byl pro mě tak silný okamžik, že už jsem se odtrhl až při posledním řádku, kde bylo napsáno konec. Nesmírně mě překvapil styl vyprávění, který není u českých autorů moc obvyklý, dynamika příběhu a výrazné, originální charaktery postav. A samozřejmě má postava, která mě vystrašila svou náročností. A abych ještě odpověděl na to, co se mi nejvíce na scénáři líbilo – skoro všechny mé obrazy se odehrávají venku, žádný ateliér!
Je pro Vás důležitější scénář, nebo osoba pana režiséra?
V případě filmu 7 dní hříchů musím jednoznačně říci, že osoba pana režiséra Jiřího Chlumského. Já jsem totiž nečetl první scénář, ale potkal jsem se s panem režisérem. Pro mě to bylo strašně emotivní setkání, protože to nebylo někde na castingu nebo u kávy, ale rovnou na kostýmových zkouškách v České televizi. Pan režisér se na mě s kostýmní výtvarnicí Evženií Rážovou podívali, a pak na sebe pokývly hlavami. A já už věděl, že jsem se právě stal součástí velkého bijáku. Málem se mi podlomily nohy, protože tenhle film je teprve mým druhým celovečerním projektem. Pak jsem si přečetl scénář a musel jsem si dát frťana, protože bych omdlel z toho, jak velký herecký prostor ve filmu mám.
Máte se svou postavou něco společného?
Myslím, že to je touha a snaha přežít. To je asi náš jediný společný bod, kde se na našich cestách osudů můžeme potkat. Má postava je mladý zfanatizovaný nacista Jürgen, co se vrátil z fronty domů. Všechno ztratil. Část své rodiny, své ideály, myšlenky, motivaci, přesvědčení, víru. Teď už mu zbývá jen boj o svůj holý život v prostředí, o kterém sice říká, že je domovem, ale je tam nenáviděný. Osobně si myslím, že to není špatný člověk, ale bohužel stál na špatné straně a to je neomluvitelné. Vybral si to sám.
Jak se připravujete na natáčení?
Snažím se ke každému svému projektu přistupovat s maximální zodpovědností a soustředěním. Nemohl bych dělat několik věcí najednou. Vždycky chci mít klid a stoprocentní koncentraci na danou postavu. Vzhlížím k hollywoodským hercům, jak jsou pro konkrétní film scopni třeba přibrat nebo zhubnout 25 kilo nebo půlroku chodit někam do prostředí nasávat atmosféru a pozorovat. Nabídka na film 7 dní hříchů ovšem ke mně přišla asi čtrnáct dní před natáčením, takže jsem nejdříve myslel, že se zblázním. Dal jsem si úkol, že si to zkrátka půjdu prožít a hlavní heslo dne bylo – přežít! Na tomhle filmu jsem dospěl.
Jaké jste měl první pocity z natáčení?
To si pamatuji absolutně přesně. Můj první natáčecí den byl v Polsku, na druhé straně Jeseníků. První záběr s panem Vetchým, u stromu pozorujeme dům. Neskutečné nervy a myslím, že jsem se nadechl až v noci na hotelu.
Na co se nejvíc těšíte a z čeho máte největší obavy?
Těším se moc na premiéru a diskuze s diváky. Pro mě je zpětná vazba strašně důležitá. Věřím, že se mohu poučit z chyb, ze kterých mám obavy, ale příště se jich snad vyvaruji.
Na jakou svou roli vzpomínáte nejraději?
Vzhledem k tomu, že tento film je pro mě druhým celovečerním filmem, tak má škála výběru je ještě taková, že nebudu mít problém si vzpomenout. Víte, já to mám tak, že asi vždycky budu vzpomínat na svou první filmovou roli, kterou mi dal režisér Dan Svátek ve filmu Hodinu nevíš. Hraji tam diabetika, se kterým se osud rozhodně nemazlil, protože k jeho vážnému stavu přidal ještě hluchotu. Byla to pro mě taková dřina, abychom našli řeč a vyjadřování, aby to pro diváka bylo jasné, že jsem myslel, že nabídku odmítnu, protože to nezvládnu. Naštěstí je Dan Svátek mimořádně citlivý a skvělý režisér, takže mi dodal sebevědomí a postava Petra Holoubka je velmi výrazná postava. Škoda, že ten film neměl takový úspěch, jaký by si zasloužil.
Film je o lásce a soudržnosti, co to pro Vás znamená?
Všechno! To je základ pro vše, co máme a budujeme. Láska, soudržnost a rodina.
Jak vnímáte starší herecké kolegy? Dostával jste od nich moudré rady?
Já jsem takový nasávač. Snažím se vždycky si sednout tak, abych svým starším kolegům rozuměl, a pak poslouchám a nasávám. Obrovskou školou pro mě bylo setkání se třemi osudovými lidmi tohoto filmu: panem Vetchým, panem režisérem Chlumským a kostýmní výtvarnicí Evženií Rážovou. Nesmírně inspirativní, talentovaní profesionálové.
Máte nějaké herecké idoly?
Měl jsem, ale vždycky mi spadly ideály, když jsem je poznal osobně. Takže teď se dívám do Hollywoodu, aby mi ty ideály nespadly tak rychle. Obdivuji Jacka Nicholsona, Leonarda DiCapria, Martina Scorseseho, Meryl Streep a chodit bych chtěl s Diane Kruger.
Je nějaká role, po které toužíte?
Netoužím přímo po roli, ale toužím po zajímavé práci, snad mě neopustí.
Jak relaxujete po natáčení?
Většinou je to tak, že dorazím pozdě večer na hotel, osprchuji se a plácnu sebou na postel a učím se scénář na další den. Ale to je taková ta pracovní povinnost, která se často mísí s „relaxací“, protože jinak se to nedá stihnout. Pokud má člověk třeba den volno nebo alespoň část dne, tak jsem moc rád někde venku a nebo se jdu podívat za kolegy na plac. Hrozně mě baví pozorovat ten šrumec a sám být v klidu a jen tak se poflakovat. Nebo přinést režisérovi kafe, jako překvapení. Ale abych nebyl za šílence posedlého, tak moc rád a hodně plavu v bazénu a rád řídím auto.
Co vás čeká po projektu 7 dní hříchů?
Doufám, že samé krásné zážitky a zajímavá práce. Po tomto filmu jsem natočil krátkometrážní Zítra! režiséra Ladislava Plecitého, studenta FAMO. Byla to senzační práce s mladými lidmi. Ještě před premiérou našeho filmu mě čeká premiéra v divadle, takže toho mám poměrně dost, ale na všechno se hrozně těším. Jsem vděčný za to, že mám práci, která mi dělá radost. Vážím si toho moc.
Na co se nejvíc těšíte?
Těším se na obyčejné věci, které jsou vždy mimořádné. Třebaže se potkám s přáteli, že mám skvělou rodinu, na bezvadnou práci, na večerní slunce, protože to často otevírá noc se ženou… Na maličkosti, které dělají velké věci, na to se těším.