Tajemství skrytá pod povrchem
Většina z nás celý život kráčí po zemi a příliš se nezabývá tím, co se odehrává pár metrů pod ní. Přitom našlapujeme na mnoha místech vlastně jen na její tenkou slupku. Ta kryje spleť kanalizačních štol, kolektorů, ale také chodby dávných i novodobých šachet, jimiž jsou Čechy poddolovány jako zahrádka, kde se přemnožili krtci.
„Historie české státnosti je propojena s rozvojem hornictví, těžba zlata a stříbra přinášela bohatství ve středověku, uhlí je aktuální dodnes,“ připomíná Josef Harvan, spoluscenárista a režisér důležitý moment našich dějin. „Když jsme s Václavem Cílkem před několika lety točili cyklus Podzemní Čechy, objevili jsme spoustu zajímavých míst, o nichž téměř nikdo neví. Tak začala vznikat druhá řada seriálu.“ Štáb České televize natáčel často v dobrodružných podmínkách.
„Staré štoly jsou nízké. Naši předkové nebyli vybaveni mechanizací, každý kousek skály se musel odsekat ručně, takže průchod k žílám byl vyrouben jen v nejnutnějších rozměrech. Měřím skoro dva metry a ani kameramani nejsou zrovna drobečkové, takže jen dostat se do chodeb bylo namáhavé. Jsem svým spolupracovníkům vděčný, že to se mnou všechno vydrželi,“ líčí Josef Harvan úskalí natáčení. „Námaha je ale v záběrech zúročená, diváci uvidí prostory v unikátním osvětlení, které odhaluje kouzlo podzemí i s jeho barevností. To nespatříte ani při návštěvě některých přístupných objektů, protože obvykle se tu provází s baterkou a při minimálním osvětlení.“
Mnoho z dávné hornické práce se dnes skrývá na špatně přístupných místech v kopcích a lesích. „Důležitými pomocníky pro nás byli lidé, pro které se prozkoumávání starých důlních děl stalo životním koníčkem - montanisté. Svůj volný čas tráví tím, že dohledávají vstupy a spouštějí se do hlubin země, často v rizikových podmínkách. Bez jejich rad bychom se byli neobešli, některé objekty bychom nejspíš ani nenašli.“ Poslední tři díly cyklu jsou věnovány moderním stavbám – ražbě silničních a železničních tunelů, metra, kolektorů. „To je samozřejmě trochu něco jiného než těžba uhlí nebo rud, tady nehledáte žílu, ale musíte se vypořádat s horninou, která se v daném území nachází. Přesto zde nachází uplatnění řada bývalých báňských odborníků, protože pořád jde o ražbu a zajištění vyhloubených prostor.“
Scenáristou a průvodcem celým cyklem je geolog a klimatolog Václav Cílek. „Jeho komentáře jsou nesmírně zajímavé. Umí vytvořit srozumitelnou a vtipnou zkratku mezi dějinami a současností. Vzpomínám třeba, jak vysvětloval, že když se začal razit český groš, bylo to něco podobného, jako když se dnes zavádí euro,“ oceňuje odborný, ale také popularizační vklad svého kolegy režisér.
Zajímá vás, jak je to s českým zlatem? „Dvě ložiska, u Mokrska a v Kašperských horách, jsou skutečně bohatá,“ vysvětluje Josef Harvan, proč je toto téma stále aktuální. „Problém je v tom, že nejde o zlaté žíly, ale o difusní zlato, rozptýlené v hornině. Má-li být dobyto, musí se narubat hornina, tu je třeba rozemlít a zlato z ní vyloučit chemickou cestou. V současné době neexistuje technologie, která by významně nepoškozovala životní prostředí. Nejde tedy jen o to, že dobývání by bylo drahé – množství je takové, že by se náklady vyplatily, ale poškození ekosystému by bylo nenahraditelné. Proto se od všech projektů prozatím ustoupilo.“
Na těžbu zlata si tedy ještě počkáme, cyklus Podzemní Čechy je tu ale již teď. Stačí každou neděli po šestnácté hodině usednout k televizoru. Možná vás pořad naláká k prázdninovému výletu do míst, kde je díky montanistům a dalším nadšencům zpřístupněn kousek dávné historie našeho hornictví.
Text: Gabriela Koulová, foto: profimedia.cz, Martin Švancar, ČT
Převzato z časopisu ČT+
