Anketa s Pavlem Šporclem, Lejlou Abbasovou, Petrou Janů a Ivo Šmoldasem
Pavel Šporcl
Prozraďte, které místo máte rádi, které vás uchvacuje a vrací vám sílu?
Jsem z Českých Budějovic, jiné místo, než jsou jižní Čechy, ode mě těžko můžete očekávat. Ale mám rád svatý kopeček u Olomouce. Mimochodem i tam mají krásnou zoo, ale to místo je nádherné, sotva se k němu přiblížíte. Naplňuje mě pohodou, klidem, vnitřek toho chrámu je božský.
Co považujete za zázrak přírody?
Zrození mé dcery, to byl jeden ze zázraků přírody, umocněný tím, že je mu člověk tak blizoučko. Mám ten okamžik pořád před očima, i když je Violletce půldruhého roku.
Ovlivňuje vás počasí?
Nijak extrémně zvlášť mě počasí neovlivňuje, na změny tlaku naštěstí netrpím. Vedra nejsou příjemná, špatně se v nich hraje, ale za léta koncertování jsem si zvykl na klimatizaci. Víc by mě ohrožovala zima a chlad, zřejmě by měly negativní vliv na šlachy a to je pro houslistu moc špatné. Z počasí beru ten střed. Dokázal bych si představit život v Kalifornii, ale tam jsou zemětřesení, takže se raději budu držet doma. Jen by mi vyhovovalo, když už má být zima, tak ať je zima, nevadí mi mrazy mínus patnáct, až na to, že mi zamrzalo auto. Nemám ještě garáž, bydlíme na Benešovsku a tam bylo letos i mínus osmnáct, což se naftovému motoru vůbec nelíbilo. Nesnáším takové ty břečkovité kaše, ty mi na náladě nepřidávají.
Kdy vás příroda naposledy příjemně nebo nepříjemně překvapila?
Když byly letos osmnáctistupňové mrazy, zamrzalo mi auto. To bylo hodně nepříjemné. Jinak se ale snažím na vše koukat pozitivně. Na světě se mi líbí.
Jak vám šel ve škole přírodopis?
Pamatoval jsem si z přírodopisu, že velbloud má v hrbech vodu. No a právě v dnešním díle se ukázalo, že je vše jinak. Jinak si toho ale moc nepamatuji. Byl jsem spíše městské dítě. Teď bydlím na vesnici a do lesa to mám padesát metrů. Bydlíme tam už rok a půl. V lese jsem byl celkem zatím snad jen dvakrát. Radši se na něj dívám z okna. Nejsem aktivní milovník přírody, ale snažím se jí respektovat a neubližovat ji.
Lejla Abbasová
Prozraďte, které místo máte rádi, které vás uchvacuje a vrací vám sílu?
Tíhnu k jižním Čechám, odkud pochází linie mé maminky. Představte si, že jsem nejen černoška, ale také „Černovička“. Vyrůstala jsem v Černovicích, půvabné obci nedaleko Tábora. Černovice jsou přitažlivé svou nabídkou, krásnou přírodou a zámkem. Mají tak asi dva a půl tisíce obyvatel a své místo tam nalezly dva ústavy, jeden pro tělesně postižené, druhý je diagnostický. A k tomuto na vesnici netradičnímu složení obyvatel tam před lety lítaly dvě černé děti, tedy já a moje sestra, také se tam vyskytoval můj otec, který tam s námi nějakou dobu žil. Na tehdejší dobu jsme byli dost exotická rodina, ale bylo nám tam dobře a Černovice, jsou moje srdeční záležitost. Pochopitelně druhá polovina mého já – Afrika, to je kout, který je podle mě, co do krásy, nepřekonatelný kout, jaký jsem kdy viděla, a to jsem cestovala poměrně hodně.
Většinou se mi vybaví něco, co udělám a případá mi, že se to nemělo stát. Když jsem dostudovala vysokou školu, říkala jsem si, že je to zázrak přírody. Jinak je zázrakem úplně vše od zrození až po smrt. Zázrakem je také možná to, že jsem při své povaze přežila ve zdraví do dnešních dnů.
Ovlivňuje vás počasí?
Rozhodně mě nepovznáší vedro, nejraději mám jaro. Nesnáším zimu a ze všeho nejméně snáším podzim. Sotva si někdy na začátku října uvědomím, že mě čeká pět měsíců zimy, posedá mě regulerní depka. Zima už je lepší, protože vím, že po ní přijde jaro. V zimě odjíždím do Afriky, kde v té době je vedro, v srpnu, kdy tady jsou vedra, odjíždím do Afriky znovu, a tam je období dešťů. Nemohu tedy mluvit o koloběhu ročních období, mám je zpřeházené, ale ten nepořádek mě baví, snažím se uniknout z nepříjemného do snesitelnějšího.
Kdy vás příroda naposledy příjemně nebo nepříjemně překvapila?
Překvapí mě vždy, když je buď hrozná zima nebo velké teplo. Naposledy třeba, když byly ty šílené mrazy. Bylo to nepříjemné, protože mé staré auto nechtělo startovat. Nakonec se mi to povedlo, ale byl to také zázrak.
Jak vám šel ve škole přírodopis?
Strašně pozitivní. Zbožňovala jsem zejména zeměpis, ale přírodopis také. Já jsem se k vědomostem o přírodě dostala skrze moji babičku, protože byla z vesnice a my jsme tam často jezdili. Od malička jsme byli vedení ke sběru léčivých bylin a taky nás k němu trošku zotročovali (smích). Za komunistů si prarodiče takhle vydělávali docela slušné peníze a já jsem v té době znala opravdu všechno. Je mi líto, že už si toho dnes moc nepamatuji.
Petra Janů
Prozraďte, které místo máte rádi, které vás uchvacuje a vrací vám sílu?
Nemohu odpovědět jinak, mám chaloupku v jižních Čechách, u Jindřichova Hradce na lesní pasece. Především díky chaloupce mám už dlouhá léta slabost na jižní Čechy, každému vřele doporučuji, každý si tam najde svoje místečko.
Co považujete za zázrak přírody?
K zázraku přírody dojdu malinko oklikou. V roce 1996 jsem měla těžkou autonehodu a od té doby přemýšlím o světě a také o sobě úplně jinak. Zázrakem přírody je pro mě to, že ráno vstanu a na chaloupce si sednu na zápraží, koukám do lesa a on se probouzí nebo usíná. V životě platí, že všechno špatné je k něčemu dobré. Moje autonehoda byla hrozná, ale nakonec pro mě měla pozitivní dopad. Příroda sama o sobě je zázrak. Ať se kouknete kamkoliv. Třeba na pavoučí síť, na ranní mlhu nebo na soumrak v lese. Všude můžete najít něco úžasného. Pro mě je takovým zázrakem například les.
Ovlivňuje vás počasí?
Na počasí jsem zcela závislá. Narodila jsem se ve znamení Štíra a potřebuji k životu sluníčko, světlo, teplo. Zimu prožívám opravdu ve ztuhlém stavu. Jakmile se probudím a svítí sluníčko, udělám desetinásobně víc věcí, než když je zataženo, k zemi padá šedivá duchna a já se musím do všeho nutit.
Kdy vás příroda naposledy příjemně nebo nepříjemně překvapila?
Překvapuje mě pořád. Většinou příjemně. Na světě může být hezky, i když vám prší na hlavu. Protože hodně řídím auto, nemám ráda, když cokoli padá a namrzá. Jako správný štír potřebuji k životu teplo a sluníčko. Mám raději ten vlídnější půlrok. Zimu snáším špatně a pláču, že jsem se nenarodila v jiné zeměpisné šířce.
Jak vám šel ve škole přírodopis?
Přírodopis patřil společně s češtinou k mým doménám.
Ivo Šmoldas
Prozraďte, které místo máte rádi, které vás uchvacuje a vrací vám sílu?
Jsem mírný člověk. Opomíjím dramatické scenérie, nejraději mám také mírnou, půvabnou krajinu. Shodou okolností v této životní etapě jezdívám často do jižních Čech, kde máme chalupu. Samozřejmě se mi tam líbí, mírně zvlněná krajina, která se v mých očích mění v horstvo, v momentě, kdy sednu na kolo, lze pozorovat skutečná vyšší horstva, ale až na obzoru. Nejnápadnějším přírodním úkazem, který je tam k vidění, jsou chladící věže Temelína, ty mám na dohled. Už jsem si na ně tak zvykl, že když je náhodou nespatřím, Temelín jest postaven na místě viditelném široko, přistihnu se, že jsem nejistý, ba dokonce nervózní. V momentě, kdy jsem se ocitnul za nějakým záhybem, či vzdutím nebo elevací a najednou je neviděl, zaplavil mě zneklidňující pocit ztráty a nedostatečnosti. Takže Temelín vrostl do mé duchovní krajiny.
Co považujete za zázrak přírody?
Za zázrak považuji úplně všechno od mikrobů až po velbloudy. Neřku-li náš druh homo sapiens. Fascinuje mě, protože jsem v podstatě líný člověk, tak nechápu, co nutí klidnou materii, zažít něco tak komplikovaného, co se jmenuje život, což je nebezpečné, energeticky náročné, ale občas pěkné, tohle je asi největší zázrak přírody. Podezírám přírodu, že neměla pražádný důvod, aby nám tyto zázraky dopřála.
Ovlivňuje vás počasí?
Dříve jsem nesnášel horka a ani extrémní zimy, teď už jsem se k stáru dopracoval do situace, že nesnáším už vůbec žádné počasí. Ideálně jsem si představoval, že by mi vyhovovalo, kdyby žádné počasí nebylo.
Kdy vás příroda naposledy příjemně nebo nepříjemně překvapila?
Naposledy to bylo zrovna včera počasí. Již jsem si zvykl na mrazy a náhle přišla obleva. Nějak jsem správně neodhadl správný oděv. Když dochází k nesouznění mezi mým oděním a povětřím, je to odporné. Neberu to ovšem jako podraz přírody, ale jako svou osobní nedostatečnost.
Jak vám šel ve škole přírodopis?
Pamatuji si, že mne to velice bavilo. Zvláště na gymnáziu jsem uměl dokonce pojmenovávat kytičky a měl jsem přehled o živočišstvu. Ted už se mi to z hlavy samozřejmě vykouřilo.