Režisér Biser Architev: „Seriál Vyprávěj bude nepřehlédnutelný“
Seriál Vyprávěj je zatím váš největší projekt. Cítíte zodpovědnost?
Už od malička jsem se pohyboval v zázemí světa televize a filmu. A více než 10 let jsem pracoval jako pomocný režisér na mnoha náročných projektech, kde nesete denně poměrně velkou zodpovědnost v průběhu příprav i celého natáčení. Pomáhá mi, že důvěrně znám práci většiny filmových profesí a celý proces příprav, natáčení a dokončování filmu. Takže z velkých projektů strach nemám, vidím především náročnou práci, kterou je nutné odvést. Zodpovědnost ale cítím vždycky obrovskou a je zajímavé, že se ptáte právě na tohle, protože si myslím, že pocit zodpovědnosti je jednou z nejdůležitějších vlastností nejen v profesním, ale i osobním životě. Naštěstí nejsem z těch, kterým to svazuje nohy. Naopak mě to velmi motivuje.
Čím vás seriál Vyprávěj oslovuje?
Jednoznačně tím, že je to dobovka, odehrávající se v šedesátých až osmdesátých letech. Po přečtení scénářů jsem zjistil, že je mi blízká i poetika, se kterou je Rudolf Merkner napsal. Spolupracoval jsem na několika seriálech, které byly svým způsobem jedinečné. Myslím, že i seriál Vyprávěj má hodně atributů, které jej dělají výjimečným.
Čím se liší od ostatní současné seriálové produkce?
Celý seriál je pojatý jako vzpomínkové listování rodinným fotoalbem. Nastavili jsme nezaměnitelný vizuální styl. Chceme, aby náš seriál diváci poznali na první pohled, kdykoliv na něj přepnou. Určitě se bude lišit také střihovou skladbou a snímáním, které jsme přizpůsobili klasičtějšímu filmovému vyprávění. Sledujeme chování postav tak, aby se do nich divák mohl vžít a jít příběhem s nimi. Často dávkujeme informace tak, aby byl divák napřed před postavami. Naznačujeme mu, chceme, aby věděl víc a užil si pak, jak se to dozvídá i jeho postava. Je to zábavné a já si to hezky užívám. Používáme archivní obrazové materiály, které divákům přiblíží dobu, ve které se pohybujeme. Zároveň zasadí děj do kontextu událostí. Chceme oživit zapomenuté písničky a interprety, jichž bylo plné tehdejší rádio. Seriál má vypravěče – je to vlastně ten, kdo vzpomíná, ten, co se v seriálu teprve narodí. Navíc bude mít seriál to, co žádný jiný český seriál nemá. Diváci najdou na internetu zajímavé bonusy jako například scény, které se do seriálu nevešly a další opravdu zajímavé speciální materiály, které paralelně připravujeme. Jsem si jistý, že seriál Vyprávěj bude nepřehlédnutelný.
Z čeho má režisér tak velkého projektu největší obavy?
Cítím zodpovědnost například za to, aby se herci, kteří stojí před kamerou, na sebe mohli dívat i potom na obrazovce. Snažím se, aby situace, které aranžuji, nebyly falešné a nesly prvky nadsázky, aby každá postava měla svůj osobitý charakter a byla jasně definovaná. Jsem rád, když má každá situace pointu a dějová linka čitelný dramatický oblouk. Je toho hodně. Jsou to věci, které jsem jako pomocný režisér nikdy řešit nemusel. I když přiznávám, že jsem se „pod prsty“ svým režisérům vždycky pozorně díval. Vlastně jim všem za to musím poděkovat, že jsem s nimi mohl být a pracovat. Hodně jsem se naučil. Člověk si svým chováním, více či méně vědomě, vytváří důvěru lidí okolo sebe. Když se to podaří, pak si ji musí udržet a nezklamat. Takže obavy mám především o to, aby všechno dobře dopadlo. To je asi přirozené. Je to ale motivující a funguje to jako hnací motor – vždyť svou energií musíte táhnout nejen herce, ale i štáb. A něco z té energie se pak třeba přenese i na diváky.
Už se na place objevila ponorková nemoc?
Jednoznačně ne. Začíná se objevovat únava. A asi by nebylo normální kdyby ne. Když si uvědomíte, že celý seriál točí pouze jeden štáb. V tuto chvíli už více než 150 dní. A to je skoro 80 dní ještě před námi. Všichni jsou velmi pracovití. Vezměte si, že současně máme rozpracovaných asi 20 dílů. Je těžké všechno připravovat tak, aby natáčení mohlo plynule šlapat. Kostýmní a maskérské zkoušky, příprava lokací, stavby atelierů atd.
Co vám práce na seriálu dává a bere?
Nestačím se zatím zamýšlet nad přínosem. To budu schopen zhodnotit asi až s odstupem. Bezpečně však vím, že zatím mi bere všechen čas. Během natáčení totiž současně připravujeme další díly, jezdíme na obhlídky nebo připravujeme dekorace. A do toho souběžně probíhají dokončovací práce již natočených dílů. Takže spoustu času trávím i ve střižně a do toho ještě musím spát a starat se o svou rodinu (smích).
Který okamžik při natáčení byl pro vás zatím nejhorší?
Z pochopitelných důvodů asi úplné začátky. Jinak se nic dramatického naštěstí nestalo.
Který z herců vás zatím nejvíce příjemně překvapil?
Takových případů je více. Nechci být nespravedlivý, protože mě opravdu příjemně překvapilo hned několik herců najednou. Andrea Kerestešová svou vůlí, Roman Vojtek svou přirozeností a bezprostředností a do třetice Ján Jackuliak svým talentem. Všichni herci jsou nesmírně pracovití a rád bych jim poděkoval. Odvádějí poctivou práci a tím mi nesmírně pomáhají.
Která z postav seriálu je pro vás nejsympatičtější?
Jsem přesvědčen o tom, že v postavách seriálu Vyprávěj hodně lidí pozná své blízké a přátele. To je na něm milé. Mně osobně jsou sympatické postavy rodičů v podání Veroniky Freimanové a Svatopluka Skopala. Jana mě baví svým nadhledem a espritem, Josef zase svým chlapáckým bitím se do prsou.
Mohl jste ovlivnit herecké obsazení?
Autoři projektu, kteří celý projekt od konceptu vymysleli a dlouho před zahájením natáčení vyvíjeli, měli o výsledném tvaru přesné představy. Základní obsazení hlavních rolí je nakonec výsledkem spolupráce castingové agentury, producentů, scénáristy nebo dramaturgů a podléhá náročnému schvalování. Někde mezi těmito lidmi je samozřejmě i režisér, jehož vliv je důležitý, ne však jediný rozhodující. Vedlejší a epizodní role bez problémů obsazuji podle svých návrhů a samozřejmě si je musím nechat producenty posvětit. Naštěstí se na obsazení snadno shodneme, protože vidíme věci podobně. Jsem rád, že se v seriálu Vyprávěj ukáže mnoho velkých herců i v menších rolích. Za všechny bych jmenoval například Jiřího Menzela, Jaroslava Satoranského, Mariána Labudu, Vladimíra Brabce, Tomáše Matonohu, Mahulenu Bočanovou, Davida Prachaře, Radoslava Brzobohatého, Tomáše Töpfera a mnoho dalších.
Zasahujete často do původního scénáře Rudolfa Merknera?
Do scénáře zasahuji pouze v případě, že text nesedí daným podmínkám, nevyhovuje vybraným hercům nebo nastavení charakteru postavy. Většinou se tak děje při zkoušce, výjimečně při mých režijních přípravách. Je to ale zanedbatelné. S Rudolfem Merknerem jsme v průběhu natáčení v častém kontaktu. Scházíme se nejen při přípravě, ale i při projekcích denních prací. Rád s ním konzultuji své nápady. Je to přínosné a většinou se u toho dobře bavíme. Například když si situace neuměle předehráváme a pak se sami sobě smějeme.
Držíte se pevně scénáře nebo vás baví přetvářet situace s herci na place?
Často si se scénami „hrajeme“ a baví mě vkládat do nich všechny ty věci, které se člověk ze scénáře dočítá mezi řádky. Je to koření režijní práce. Zkušení herci do situací často přinášejí své zkušenosti nejen z profesního, ale i osobního života. Občas se rád nechávám inspirovat.
Na režiséra působíte velmi klidně a vyrovnaně?
Lidé se často ptají, kde se ve mně ten klid bere. Navenek se rozčiluji opravdu jen velmi výjimečně, protože takové chování podle mě nikam nevede. Snažím se raději problémy řešit věcně a efektivně. Nejsem konfliktní typ. Když občas zvýším hlas, všichni okolo vědí, že svůj vztek myslím opravdu vážně.
Jaké očekáváte divácké reakce?
Upřímně si myslím, že seriál rozpoutá hodně mezigeneračních diskuzí. A bude to pro mě i pro ostatní tvůrce seriálu největším zadostiučiněním, pokud se tak opravdu stane. Rodiče by měli svým dětem předávat co nejvíc. Vzpomínky a příběhy nevyjímaje. Děti by měly ty příběhy pozorně poslouchat.
V jaké míře budete využívat dobové materiály?
Formálně využíváme dokumentární záběry ve dvou krátkých sekvencích v průběhu každého dílu. Výjimečně i k podpoření děje, který se odehrává na pozadí konkrétních dobových událostí, jako například sebeupálení Jana Palacha nebo ranní příjezd vojáků Varšavské smlouvy do Prahy 21. 8. 1968. Pomáhá to divákovi zorientovat se v době, ve které se děj našeho příběhu odehrává. Osobně jsem prostudoval hodně dobových materiálů, abych si přiblížil atmosféru doby nebo okoukal věci do nejmenších detailů. Je nesporně výhodou mít přehled o oblečení, doplňcích, účesech, věcech denní potřeby, architektuře, ale také o kulturním a politickém dění.
Kdy jste se při natáčení zatím nejvíce nasmál?
Obvykle jsou to komická přeřeknutí v rámci herecké akce, vycházející většinou z podobnosti slov. Když si ale herečka plete gynekologa s veterinářem, občas se divíte, co se jí asi honí hlavou (smích).
Jaké máte další režisérské sny?
Dostal jsem už další zajímavé nabídky, ale všechno záleží na tom, jak budu s výsledky své režijní práce spokojen. Chtěl bych v životě dělat profesi, která mě baví a být zároveň přesvědčen, že ji zvládnu. Byl bych rád, kdyby to byla právě režie.