Šimpanz v zrcadle
18. 11. 2011
Buď změníme definici lidského chování, nebo musíme lidské chování přiznat i šimpanzům, zaznělo v reakci na výzkumy Jane Goodallové, která šimpanzům zasvětila svůj život. Rozdíly mezi dědičnou výbavou šimpanzů a lidí jsou tak malé, že bychom šimpanze měli vyjmout ze "šuplíku" nadepsaného"lidoopi" a přiřknout jim latinské rodové jméno Homo, rezervované dosud jen pro člověka, tvrdí genetik Morris Goodman. Český antropolg Radek Trnka se účastnil výzkumného projektu, při němž natáčel chování a mimiku šimpanzů v ZOO Arnhem, kde je slavná kolonie šimpanzů obývající obrovský venkovní výběh bez mříží a bariér. Natáčení probíhalo těsně od vody příkopu, takže se podařilo získat unikátní detailní záběry.
Když nám Charles Darwin řekl, že jsme spřízněni s opicemi, všichni jsme se
probudili do hrozné noční můry: ony jsou my. A za sto let, které následovaly,
jsme vyhladili miliony šimpanzů. Na
tom, zda je opice pokřiveným zrcadlem nastaveným člověku, jeho primitivním
předkem, nebo respektovaným bratrem, se lidé neshodnou dodnes.
Radek Trnka, Ph.D., antropolog, Fakulta humanitních studií UK, Pražská vysoká škola psychosociálních studií: Šimpanze jsem si vybral proto, že sdílíme společného předka a částečně také genetickou informaci. Proto je tento druh vhodný pro srovnávací výzkum chování.
Radek Trnka svůj výzkum prováděl v zoologické zahradě v nizozemském Arnhemu, kde kolonie šimpanzů učenlivých obývá velký venkovní výběh obklopený jen vodním příkopem. Šimpanzi tu žijí v podstatě stejně, jako ve volné přírodě.
Radek Trnka, Ph.D., antropolog, Fakulta humanitních studií UK, Pražská vysoká škola psychosociálních studií: Při srovnávacím výzkumu mimických výrazů se snažíme hledat homologické páry, to znamená shodné výrazy u člověka a šimpanze, šimpanz nám dělá referenční model, to je model našeho společného předchůdce člověka a dnešních primátů. Když se mimický výraz vyskytuje u šimpanze, je šance, že se výraz vyskytoval i u našeho společného předchůdce kdesi v historii.
Dnes už víme, že lidoopi jako jediná zvířata obstojí v testu se zrcadlem – barevnou skvrnu utírají sobě, nikoli zrcadlovému odrazu. Chápou tedy vztah mezi svým tělem a jeho obrazem. Neboli: Uvědomují si své já. Přesto je slovo „opice“ dodnes hanlivé označení člověka primitivního a ultrakonzervativci existenci společného předka vehementně popírají.
Mgr. Richard Marvan, Ph.D., primatolog: Podobnost mezi člověkem a šimpanzem je až zarážející, sdílíme nějakých 96 procent genetické výbavy a možná více, ale ta čtyři procenta jsou stále schopna zapříčinit rozdíly, které každý laik vidí na první pohled. Šimpanz nechodí jenom po dvou, ale používá často všechny čtyři, je chlupatý, vypadá, jak vypadá, vokalizuje, atd. Všichni jsme někdy byli v zoologické zahradě.
Když Edward Tyson provedl v 17. století první srovnávací pitvu člověka a šimpanze, zjistil, že šimpanz připomíná člověka více, než kterékoli jiné zvíře na světě, a že šimpanzí mozek se podobá spíše mozku člověka než ostatních opic. Nicméně dodal, že šimpanz má sice skoro lidský mozek, ale bez myšlenek, má lidský nervový systém, ale bez emocí, má řečový aparát, ale nemá jím co sdělit.
Radek Trnka, Ph.D., antropolog, Fakulta humanitních studií UK, Pražská vysoká škola psychosociálních studií: Čím více času jsem se šimpanzy trávil, tím více forem chování, které můžeme pozorovat také u člověka, jsem u nich viděl. Můžete u nich vidět hru, konflikty, agresi, různé druhy žadonění, toužení. U šimpanzů navíc můžeme pozorovat vyšší formy chování, například různé aliance mezi samci ve skupině, různé typy politikaření, atd.
Vedoucím skupiny je alfa samec, jehož náročnou úlohou je udržovat pořádek a urovnávat spory. Svou autoritu musí neustále dokazovat chováním zvaným display, kdy kolem sebe vytváří maximální rozruch.
Radek Trnka, Ph.D., antropolog, Fakulta humanitních studií UK, Pražská vysoká škola psychosociálních studií: Někdy ten druhý v hierarchii má určité výhody v hierarchii za to, že podporuje toho prvního v jeho dominantním postavení. Také mezi samicemi dochází ke vzájemné podpoře různých klanů. Samice z nižších klanů jsou často odstrkované a je na ně směřována agrese z vyšší hierarchie. V každé skupině šimpanzů se najde také nějaký otloukánek, který je terčem útoků ostatních.
Původní obyvatelé Afriky mají na šimpanze zcela jiný pohled než Evropané. Podle mytologie kmenu Abe jsou šimpanzi lidé, kteří odmítli pracovat a raději žijí v džungli. Mendové sami sebe spolu se šimpanzy nazývají „ti, kteří chodí po dvou“. Bakvové mají šimpanze za své příbuzné a ještě nedávno je pochovávali jako lidi. Tyto a jiné africké kmeny žily vedle šimpanzů celé věky a nikdy je nepovažovaly za méněcenné tvory, protože viděli, jak používají nástroje, organizují se a léčí pomocí bylin.
Mgr. Richard Marvan, Ph.D., primatolog: Tyto léčivky jsou šimpanzi užívány v případě nějakých, a to rozličných, zdravotních problémů, ale vzhledem k tomu, že domorodí obyvatelé používají některé z těch léčivek i pro jejich halucinogenní účinky, je zajímavé uvažovat o tom, jestli i toto přináší šimpanzům nějaký zážitek.
Pravdou je, že nám opičí společenství nenastavuje nejlichotivější obraz: agresivita, sex za úplatu, boj o moc, věčné hádky a šikana … To jsou běžné jevy nejen ve světě šimpanzů.
Radek Trnka, Ph.D., antropolog, Fakulta humanitních studií UK, Pražská vysoká škola psychosociálních studií: Šimpanzí komunitu bychom mohli přirovnat k italské domácnosti. Chvilku je naprostý klid, členové se mezi sebou čistí, probírají si srst, upevňují vzájemné vztahy, a z minuty na minutu může dojít k eskalaci velkého konfliktu, může dojít k soubojům, které trvají po určitou dobu, a pak je zase z minuty na minutu naprostý klid. Někdy jde o běžné potyčky, jindy o tvrdé boje o hierarchii ve skupině. Celá skupina tyto souboje bedlivě sleduje a samozřejmě taky fandí. Je u toho velký rozruch, samice křičí a mávají, dělají publikum jako na fotbale.
I umění odráží rozporný vztah člověka k lidoopům. Na jedné straně máme doktora Jekylla, měnícího se v bestiální opici Hydea, nebo obří gorilu King Konga s fetišistickými sklony. Na druhé straně v příbězích o Mauglím nebo Tarzanovi gorily představují ideální společnost moudře respektující zákony přírody.
Faktem zůstává, že v některých oblastech nás mentální kapacita šimpanzů dokonce předčí, jak dokazuje proslulý pokus s počítačem: na obrazovce se na okamžik objeví náhodně umístěná čísla a respondenti mají za úkol na ně po řadě ukázat. Ačkoli předškolní děti vynikají obrazovou pamětí a v pexesu obehrají vysokoškoláka, na šimpanze prostě nemají.
Mgr. Richard Marvan, Ph.D., primatolog: Tak, jak probíhal výzkum, postupně se ukazovalo, že šimpanzi jsou na stejné úrovni s člověkem, s jedinou výjimkou, a tou je jazyk.
Slavný americký primatolog Roger Fouts učil v 70. letech skupinu šimpanzů lidskou znakovou řeč a dokázal, že šimpanzi nejen mohou komunikovat, ale dokážou se učit znaky jeden od druhého, bavit se jimi a vymýšlet si nové pojmy.
Lidoopi vychovaní lidmi přitom sami sebe považují za lidi. Je znám příklad, kdy takový šimpanz úspěšně třídil fotografie zvířat a lidí. Na hromádku s podobiznou Davida Eisenhowera a Eleanor Rooseveltové pak bez váhání přidal i svou vlastní.
Proč se tedy v západní kultuře opice stala negativním zrcadlem člověka, zosobňujícím krutost, chlípnost a zlomyslnost, a dokonce se stala se synonymem ďábla napodobujícího Boha? Původ snad tkví v antice, kdy byly opice pokládány za cosi odpudivého. Jenže staří Řekové inteligentní lidoopy schopné vyrábět nástroje vůbec neznali a nemuseli si tedy klást otázky, jak je možné, že jsou nám tolik podobní.
Radek Trnka, Ph.D., antropolog, Fakulta humanitních studií UK, Pražská vysoká škola psychosociálních studií: V mém výzkumu jsem se snažil srovnávat mimické výrazy člověka a šimpanze a zajímalo mě, jestli jsme schopni rozpoznat některé výrazy ze šimpanzího mimického repertoáru. Ukázalo se, že z deseti výrazů jsme byli schopni určit šest. Tak například hravý obličej má svůj protějšek v lidském mimickém rejstříku a je to vlastně lidský smích.
Výzkum prokázal, že rozpoznat agresivní, bojové, obranné nebo poplašné výrazy šimpanzů moc neumíme, ale gesta přátelství, lásky a hravosti ano.
Radek Trnka, Ph.D., antropolog, Fakulta humanitních studií UK, Pražská vysoká škola psychosociálních studií: Mezi nejlépe poznané výrazy patřily výrazy, které používá ke komunikaci matka se svým mládětem.
Za svou podobnost lidem šimpanzi v minulém století krutě zaplatili – zejména při výzkumu v kosmonautice a v medicíně. V posledních desetiletích proto západní země přijímají zákony garantující lidoopům právo na důstojný život. Jako první na světě uzákonil práva lidoopů žijících v zajetí v roce 1999 Nový Zéland, a další země ho následují.
Mgr. Richard Marvan, Ph.D., primatolog: To, co se vybádá na šimpanzích, pochopitelně může pomoci člověku a nepřímo ostatním šimpanzům, kteří žijí v přírodě.
V posledních staletích se počet volně žijících šimpanzů snížil na pár set tisíc a nadále klesá. Pralesy mizí, takže šimpanzi nemají kde žít, lidé je zotročují a zabíjejí. Přitom se šimpanzi starají o své blízké, spolupracujípři lovu, dělí se o potravu, udržují přátelství a společně řeší problémy. Tváří v tvář běsnícím živlům projevují i chování připomínající náboženství. Dokážou ale také vraždit ze žárlivosti, mučit z krutosti a z pýchy vést válku. A tak asi nikoho nepřekvapí, že už padl seriózní návrh, aby šimpanzi byli přeřazeni do latinského rodu Homo.
Autor: Bára Kopecká