Značkování úhořů
10. 6. 2011
V posledních třech letech se množství úhořů v evropských řekách snižuje. Úhoři se tak z plevelné ryby stávají ohroženým druhem. Evropští vědci se proto zaměřili na biologii úhoře a jeho podivnou migraci. Podle kostí určují věk, ve kterém opouštějí evropské řeky, aby se vytřeli v Sargasovém moři. Nyní se tato ryba vrací do moře ve věku zhruba šestnácti let – dříve to bylo až v třiceti letech. Úhoře k tomu nutí buď znečištění, nebo změna teploty. Ke sledování pohybů úhoře v řekách i na moři vědcům slouží satelitní značky.
Tajemná noc na řece Loiře v západní Francii. Jsme na stopě záhadné ryby – úhoře. Rybáři vidí, že v posledních třech letech se množství úhořů snižuje. I výzkumníci potvrzují jejich prudký pokles. Úhoři se stávají ohroženým druhem. Snížení populace vědce znepokojuje, protože znamená, že lidé nejsou schopni se postarat o zdroj, kterého tu kdysi byl nadbytek.
Eric Reunteun, mořský biolog, MNHN – Dinard: Posunuli jsme se od velkého přebytku k ohromnému poklesu. Proč?
Evropští vědci se proto zaměřili na biologii úhoře a jeho podivnou migraci. Podle kostí určují věk, ve kterém opouštějí evropské řeky, aby se vytřeli v Sargasovém moři. Nyní se vrací do moře ve věku zhruba šestnácti let – dříve to bylo až v třiceti letech.
Laure Virag, bioložka, MNHN – Dinard: Úhoře nutí vracet se do moře dříve buď znečištění, nebo změna teploty – a to my tady zkoumáme.
Výzkumníci nenechávají nic náhodě. Vědecké rybaření začíná brzy ráno. Úkol není jednoduchý. Nejprve musí najít rybky té správné velikosti. Vybrané úhoře pak označkují.
Eric Reunteun, mořský biolog, MNHN – Dinard: Používáme poměrně těžké satelitní značky, takže musíme najít ryby vážící alespoň dvě a půl kila.
Takoví úhoři patří mezi ty největší, jaké je možné na Loiře chytit. Ryby se změří a zváží, prozkoumají se jejich oči a kůže a vše se zapíše do katalogu. Biologové zároveň studují informace ze značek, které už získali zpět. Značky zaznamenávají hloubku a teplotu mořské vody.
Kim Aarestrup, biolog, Dánské technická univerzita: Tento uvolňovací mechanismus vystřelí značku od úhoře. Tato část nadlehčuje, takže značka se vynoří, vy ji můžete vylovit a odevzdat. Vy dostanete odměnu, my údaje.
Úhoři se lehce omámí a může začít operace. Vytvořenými otvory se protáhne drát, na který se připevní značka. Tuto značku úhoř nosí zhruba dva měsíce. Poté se mechanismus uvolní a značka se dostane na hladinu, kde může být vylovena. Podobné značky z Irska, Španělska a Švédska již potvrdily, že úhoři uplavou až 45 kilometrů za den a že v Atlantickém oceánů se noří do hloubky až dvanácti set metrů. Některá nečekaná data však vědce stále udivují.
David Righton, koordinátor, Projekt Eeliad: Úhoři se pohybují z chladnější vody během dne do teplejší vody v noci. Tento pohyb zřejmě souvisí s regulací teploty, možná také souvisí s tím, jak úhoř vnímá, kde na zemi se nachází.
Vertikální pohyby umožňují úhořům určit magnetické pole – zřejmě vyhodnocují jeho relativní velikost v mělkých a hlubokých vodách. Vědci nyní chtějí zjistit, jestli noření a vynořování je ovlivněno znečištěním, nemocemi či parazity. Úhoři musí urazit pět tisíc kilometrů do míst, kde se budou třít. Přitom poskytnou mnoho údajů.
Úhoři jsou velkými cestovateli. Pokud je už nenalézáme v našich řekách, znamená to, že něco je špatně.
Autor: Šárka Speváková