Lid versus FaceBook
6. 5. 2011
Téměř každý vlastník počítače je dnes uživatelem webové sociální sítě. Nedávno se objevil pojem networkoholismus a byla zavedena nová diagnóza s názvem FAD, neboli Facebook addiction disorder, závislost na Facebooku. Sociální sítě se staly součástí našich životů, projevily se proto i v projektech účastníků multimediálního bienále Enter, pořádaného sdružením CIANT v Národní technické knihovně v Praze.
Téměř každý vlastník počítače je dnes uživatelem webové sociální sítě. Nedávno se objevil pojem networkoholismus a byla zavedena nová diagnóza s názvem FAD, neboli Facebook addiction disorder, závislost na Facebooku. Sociální sítě se staly součástí našich životů, projevily se proto i v projektech účastníků multimediálního bienále Enter, pořádaného sdružením CIANT v Národní technické knihovně v Praze.
Andrej Boleslavský, kurátor výstavy, Česká republika: Přihlásilo se na dvě stě dvacet projektů, to byl neuvěřitelný úspěch. Nečekali jsme to a strašně nás to zahltilo, protože to byla obrovská práce to vyhodnotit.
Tématem letošního už pátého bienále bylo Datapolis, město v informačním věku.
Pavel Sedlák, kurátor výstavy, Česká republika: Téma Datapolis vyprovokovalo umělce k reakci na problematiku sociálních sítí. Máme tady poměrně velký hvězdy z Itálie, hacktivisty Paola Ciria a Alessandra Ludovica, kteří se proslavili tím, že se jim podařilo v uvozovkách ukradnout milion fotek Facebooku.
Když si na svou stránku věšíte fotky z dovolené, nemyslíte přitom na smlouvu, kterou jste s facebookem uzavřeli. Možná ani netušíte, že jste souhlasili s tím, že si majitel facebooku může s vašimi daty dělat, co se mu zlíbí: třeba je zveřejnit nebo někomu prodat. Obrovskou komerční hodnotu facebooku tvoří šest set miliónů profilů plných soukromých dat, která lidé majiteli věnovali. Mediální aktivisté se rozhodli uživatele probrat šokem.
Alessandro Ludovico – mediální teoretik a hacktivista, Itálie: Stáhli jsme jeden milión profilů z facebooku. Stáhli jsme jen veřejná data, stejná, jaká najdete na googlu.
V reálném světě si své potenciální nové přátele vybíráme podle výrazu tváře. V projektu Face to facebook software vybral a roztřídil 250 tisíc obličejů mužů a žen, které autoři umístili na internetovou seznamku, založenou speciálně k tomu účelu. Stránka nabízela zájemcům, aby si na základě vizuální přitažlivosti, společných zájmů a místa bydliště vybrali možného partnera, vstoupili do jeho facebookového profilu a oslovili ho. Během dvou hodin od spuštění webu začala bouřlivá reakce.
Alessandro Ludovico, mediální teoretik a hacktivista, Itálie: Ten projekt vlastně představoval dokonalé zprávy – byly to zprávy o facebooku a byl tu náznak nebezpečí. A zpráva o facebooku znamená, že to bude zajímat na šest set miliónů lidí.
Reakce postižených se různily. Někteří byli rozzlobení, že autoři použili jejich identitu. Jiní ocenili důležitost akce. Objevily se žádosti o zařazení do databáze, nebo obchodní nabídky od jiných seznamek, ale také výhružky. Jistý dánský občan hrozil, že žalobu proti autorům vznese celý dánský stát. A nejrychlejší byl facebook a jeho právníci, takže stránka byla po čtyřech dnech zastavena.
Alessandro Ludovico, mediální teoretik a hacktivista, Itálie: Pro nás to není o slávě. Chtěli jsme vytvořit kontroverzní umělecký projekt, statement, tedy prohlášení.
Paolo Cirio, umělec a hacktivista, Itálie: Neříkáme, že by lidi měli facebook bojkotovat. My nejsme proti facebooku, je to skvělý nástroj teď, když facebookový profil má každý. Nám jde ale o to, že to není demokratická entita.
Alessandro Ludovico, mediální teoretik a hacktivista, Itálie: Lidé používají svou tvář, velmi intimní věc, aniž by o tom přemýšleli. Kolik lidí se smí dotknout vaší tváře? Nejspíš jenom dva nebo tři. Kdybyste přemýšleli nad tím, kolik lidí může vidět vaši tvář on-line, nebo s ní manipulovat, zděsili byste se.
Face to facebook není jediná hackerská akce této dvojice. V minulosti v projektu s názvem Amazon noir pomocí funkce vyhledávání v obsahu elektronických knih získali celé svazky, a pak je zdarma šířili ve formátu pdf.
V projektu Google will eat itself prodávali Googlu reklamy na fiktivních stránkách a za získané peníze si kupovali akcie Googlu, čímž vlastně Google pohlcoval sám sebe.
Pavel Sedlák, kurátor výstavy, Česká republika: Největším problémem současnosti je způsob, jakým facebook a další korporace nakládají s osobními daty a přivlastňují si je. Takže máme projekty, které obsahují praktické aplikace, naprogramované umělci, které usilují o to, aby tyhle data dostali zpátky. Je tady profesor Owen Mundy, který udělal aplikaci, která má naprosto příznačné jméno: Give me back my data.
Give me back my data je aplikace, která umožňuje exportovat údaje z facebooku – a pak je archivovat, mazat, měnit, nebo umělecky zpracovat. Cílem je vyprovokovat uživatele sociálních sítí, aby začali přemýšlet o tom, komu vlastně poskytují svá intimní data. Facebookem se zabývá i projekt Dušana Baroka.
Pavel Sedlák, kurátor výstavy, Česká republika: Projekt, který se jmenuje Faceleaks, je nová aplikace do browseru Chrome, když si přidáte jeden speciální knoflík, tak vám to umožní publikovat fotografie jiných lidí z facebooku, o kterých si dotyční mysleli, že je publikovat nechtějí, takže je to samozřejmě reakce na Wikileaks.
Mnoho projektů prezentovaných na bienále Enter mělo podobný cíl: vrátit obyvatelům digitálního světa vztah k reálnému prostředí vnímanému pěti smysly a přimět je navázat i jiné, než virtuální kontakty.
Pavel Sedlák, kurátor výstavy, Česká republika: Je tady zajímavá světová premiéra nový aplikace do facebooku, vyvinuli ji lidé z hackerspacu v Singapuru, jmenuje se Foodmatch.
Díky této aplikaci mohou uživatelé facebooku žijící ve stejném městě sdílet informace o tom, co mají v ledničkách, a fyzicky se pak setkat při vaření společné večeře ze zbytků jídel.
Pavel Sedlák, kurátor výstavy, Česká republika: Na základě sdílení dat lidi nacházejí jeden druhého a společně vaří na takové jaksi naslepo domluveném rande v kuchyni.
Potraviny, které by jinak skončily s prošlou lhůtou v popelnici, se ekologicky využijí. Společné jídlo je ale v prvé řadě archetypálním modelem setkávání, funkčním už od prvobytně pospolné společnosti. Jak jinak účinněji propojit osamělé networkoholiky? A tak se obyvatelé virtuálních světů odvracejí od chladných monitorů a míří jako kdysi k domácímu krbu, kuchyňskému stolu a vůni společné večeře. Snad jim nebude špatně.
Autor: Bára Kopecká