Náhradní chlopně
18. 11. 2009
Lékaři z pražského IKEM a z nemocnice v Českých Budějovicích rozvíjejí nový léčebný postup, který by měl pomoci lidem s poškozeným srdcem - hlavně těm, kteří mají poškozenou některou ze srdečních chlopní. Jde o transplantace chlopní od zemřelých dárců. V této chvíli chirurgové zkoušejí metodu experimentálně na ovcích. Těm před rokem implantovali takzvanou mitrální chlopeň. Ovce pak rok sledovali a zkoumali, jestli transplantovaná chlopeň funguje správně. Experiment se zdařil, a tak nyní uvažují o klinickém experimentu na lidských pacientech. Nejčastějšími pacienty, kteří by potřebovali takovýto zákrok, jsou bývalí intravenózní narkomani, kteří mají vlivem své závislosti chlopeň výrazně poničenou. Mohou to být ale i lidé s jinou příčinou. V každém případě se jedná o operaci, která se v České republice zatím vůbec neprováděla. I do budoucna by se jednalo o zákrok prováděný jen vzácně.
Srdce – jeden z nejdůležitějších orgánů našeho těla. Výkonná pumpa, která rozvádí okysličenou krev po celém organismu. Ale právě nemoci srdce a cév patří k nejrozšířenějším zdravotním problémům – u nás mají na svědomí každé druhé úmrtí. Může za to hlavně nezdravý životní styl. Lékaři proto hledají nové a nové prostředky, jak tyto choroby léčit.
My se dnes podíváme na společný projekt pražského IKEM a Nemocnice v Českých Budějovicích. Chirurgové tu zkoušejí novou operační techniku, která může pomoci některým pacientům s poškozením trojcípé chlopně. Pojďme si nejdříve připomenout, jak lidské srdce vypadá a jak vlastně funguje.
Srdce dospělého člověka je velké asi jako mužská pěst. Skládá se ze čtyř dutin, které jsou od sebe odděleny chlopněmi a přepážkami. Neokysličená krev přitéká k srdci dutými žilami a vstupuje do pravé předsíně. Trojcípou neboli trikuspidální chlopní krev pokračuje do pravé komory a odtud dál do plicní tepny. Tento otvor uzavírá takzvaná chlopeň plicnicová. Okysličená krev z plic se vrací plicními žilami do levé předsíně. Přes dvojcípou neboli mitrální chlopeň pak krev pokračuje do levé komory, kterou odděluje od aorty aortální chlopeň. Odsud se krev dostává dále do tělního oběhu. Právě poruchy chlopní bývají jedním z nejčastějších důvodů k operaci.
MUDr. Aleš Mokráček, CSc., Nemocnice v Českých Budějovicích a IKEM: V lidském srdci jsou čtyři chlopně. Je to chlopeň aortální a pulmonální, a když se dostáváme srdcem dál, tak se nám objeví chlopeň mitrální a trikuspidální. A tam už se dostáváme do místa, na kterém my dnes pracujeme.
V důsledku stárnutí, vrozených vad, infekcí nebo po infarktu myokardu se mohou chlopně poškodit. Poškození může být dvojího typu. Při zúžení chlopně krev obtížněji protéká a srdce musí pracovat s větším úsilím. Při nedomykavosti chlopeň propouští krev nazpět. Obě poruchy srdce velmi zatěžují a mohou vést až k jeho selhání. Proto je nutné řešit je včas.
MUDr. Aleš Mokráček, CSc., Nemocnice v Českých Budějovicích a IKEM: Většinou to je tak, že v počátečních fázích onemocnění stačí, když se nemocný sleduje, někdy se podávají léky, ale samozřejmě jak potíže narůstají a hlavně jak se zhoršuje funkce srdce, které trpí tím, že chlopeň není dobře funkční, tak narůstá nutnost s tím něco udělat. V zásadě se chlopeň může buď opravit, nebo vyměnit.
Při transplantaci chlopní se používají dva typy náhrad. Asi častější jsou chlopně biologické. Ty pocházejí z vhodných zvířat a pomocí syntetických materiálů jsou upraveny tak, aby vyhovovaly lidskému srdci. Problém je v tom, že tyto chlopně stárnou a po deseti až patnácti letech je obvykle nutné je vyměnit.
Další operace ale většinou bývá rizikovější. U mladších pacientů proto lékaři radši volí náhrady mechanické. Ty ale mohou dobře fungovat pouze tehdy, je-li krev naprosto nesrážlivá. Pro pacienta to znamená užívat léky do konce života a nebezpečí velkého krvácení při každém úrazu. U většiny lidí alespoň jedna z těchto variant spolehlivě funguje. Existují ale i výjimky.
MUDr. Aleš Mokráček, CSc., Nemocnice v Českých Budějovicích a IKEM: Asi u dvou procent nemocných z nějakého důvodu je s výhodou využít chlopeň lidskou. Ta základní výhoda lidských chlopní je v tom, že nemají na sobě žádný umělý syntetický materiál. Tím pádem jsou relativně odolné vůči infekci, což je jedna z největších svízelí všech komerčně vyráběných chlopní. A základní nevýhodou lidských chlopní je, že operace většinou je daleko složitější, náročnější, delší, čili pro pacienta víc zatěžující.
Každý umělý materiál, který se do těla zavádí, se může snadno stát terčem infekce. Pokud je tady u pacienta velké nebezpečí, že se s infekcí setká, je výhodnější použít chlopeň lidskou. Běžně se náhrady ze zemřelých dárců používají při transplantaci chlopně plicnicové nebo aortální.
Chirurgové z Českobudějovické nemocnice ve spolupráci s pražským IKEM, se ale teď snaží zvládnout i techniku transplantace lidské chlopně na místo chlopně trojcípé, neboli trikuspidální. Právě tato chlopeň bývá infekcí ohrožená nejvíc. Je to totiž první chlopeň, se kterou se krev setká při průchodu srdcem. Tato operace je ale poměrně náročná a ve světě se provádí jen výjimečně a na malém počtu pracovišť. V podmínkách České republiky bylo proto nutné ji nejprve bezpečně prověřit. Lékaři se rozhodli metodu otestovat na ovcích. Ovčí srdce je totiž velmi podobné srdci lidskému.
Od roku 2003 chirurgové transplantovali náhradní ovčí chlopeň celkem čtyřiceti zvířatům. Nejdřív bylo nutné zvládnout samotnou techniku transplantace a odebírání a skladování náhradních chlopní. U deseti ovcí lékaři rok po operaci podrobně sledovali zdravotní stav. Zjišťovali, jak nová chlopeň v srdci funguje, a jestli ovce dobře přibírají na váze a netrpí žádnými závažnými komplikacemi. Lékaři se po šesti letech práce domnívají, že jsou schopni začít tuto operaci bez větších rizik provádět i u lidí.
MUDr. Aleš Mokráček, CSc., Nemocnice v Českých Budějovicích a IKEM: V tuto chvíli si myslíme, jsme jako tým jak vědomostmi, tak technickými dovednostmi pro to, abychom tuto metodu zahájili používat u lidí, a zbývá tedy vyřešit, komu metodu jsme schopni nabídnout. Se znalostí toho, jak metoda funguje ve světě, jak nemocní s tím prospívají nebo neprospívají, se domníváme, že optimálními „nemocnými“ pro zahájení tohoto programu v ČR by byli intravenózní narkomani, kteří mají na srdci trikuspidální chlopeň již jednou nahrazenou nějakou jinou chlopní a ta se podruhé nebo potřetí infikovala.
Tito lidé, kteří se ještě nedokázali zbavit své závislosti, si mohou do žil z nesterilní jehly zanést další infekci, která pak napadne právě nahrazenou chlopeň. A je jedno, jestli si vpichují heroin nebo náhradní metadon. Transplantovaná lidská chlopeň je proti infekci odolnější a slibuje tak naději na delší život. V úvahu ale přicházejí i diabetici, kteří si musí píchat inzulín, nebo nemocní, kteří často užívají injekce proti bolesti. I u nich existuje vyšší nebezpečí nákazy z nesterilní jehly.
I tak ale lékaři nepředpokládají, že by se tento typ operace běžně rozšířil. Vždy totiž bude bezpečnější použít náhradu mechanickou nebo zvířecí. Transplantace chlopně ze zemřelého dárce spíš zůstane krajním řešením. Počet takových zákroků u nás zřejmě nepřekročí deset za rok.
Autor: Tereza Pultarová