Slunce – zdroj pitné vody
27. 6. 2007
Miliony lidí v nejchudších oblastech světa mají jen omezený přístup k vodním zdrojům – přičemž voda, kterou získají, bývá znečištěná a plná choroboplodných zárodků. Evropští výzkumníci proto zkoumají způsoby, jak vodu desinfikovat pomocí slunce. Ta nejjednodušší metoda znamená využít plastových lahví, které se vystaví UV slunečnímu záření. Druhou – o něco složitější, ale také dostupnou technologií – jsou vodní reaktory. Po devadesáti minutách je voda v nich zbavena například všech aktivních bakterií E. coli, které způsobují těžké záněty žaludku a tenkého střeva.
Každé ráno chodí Masajské ženy pro vodu ke vzdálenému pramenu. Jejich děti jdou s nimi, aby jim pomohly. Voda se nachází dva a půl kilometru od vesnice. Toto období dešťů bylo štědré, ale voda je blátivá a plná bakterií a larev hmyzu. Jiný zdroj vody však v blízkosti vesnice není. Tuto vodu pije čtyřicet rodin, tedy zhruba dvě stě čtyřicet lidí. Komunita žije v rohu příkopové propadliny nedaleko hranice mezi Keňou a Tanzánií.
Masajové patří mezi polokočovné národy žijící v okolí mnoha národních parků Východní Afriky. Jejich celková populace v Keni a Tanzánii se odhaduje na milión dvě stě tisíc. Masajské ženy pečují o děti, staví domy a hospodaří na poli. Masajští muži se téměř nikdy nestarají o dodávky vody pro vesnici, ale pasou dobytek a vesnici chrání. Masajové si stále uchovávají své kulturní tradice, jsou ale také otevřeni postupům, které jim mohou pomoci.
Při návratu do vesnice ženy přelévají vodu do plastových lahví. Ty pak kladou na střechy chatrčí, kde leží na slunci čtyři až šest hodin. Teplo a ultrafialové záření pomáhají deaktivovat bakterie nacházející se ve vodě. Vědci zjistili, že silné rovníkové slunce dokáže zahřát vodu až na 55 °C a za sedm hodin zbavit dvoulitrovou PET láhev všech bakterií Escherichia coli. Ta je původcem mnoha nebezpečných průjmových onemocnění, která podstatně přispívají k vysoké úmrtnosti místních dětí. Vesničané mohou po zahřátí pít vodu s mnohem nižším rizikem infekce.
Gladys Maseker, masajská rolnice: Používáme solární lahve už jedenáct let. Tato metoda zabíjí bakterie a pomáhá šetřit čas. Nemusíme už vodu převařovat. Voda desinfikovaná sluncem také lépe chutná.
Ošetřená voda se musí vypít do 24 až 48 hodin. Jinak by se bakterie, které přežily, mohly rozmnožit a znovu aktivovat. Dodržování doporučených zásad pomohlo v masajských vesnicích snížit také výskyt cholery u dětí mladších šesti let až o čtvrtinu.
V blízké provizorní ošetřovně se lékaři starají o spádovou oblast, kde žije asi čtyřicet tisíc Masajů. Běžně léčí nemoci jako jsou malárie, zápal mozkových blan a žlutá horečka. Naštěstí počet případů žaludečních obtíží, průjmů a cholery se snížil. S průjmy uniká velké množství tekutin – někdy až dvacet pět litrů vody denně – a s nimi i množství životně důležitých iontů. Bez léčby může dojít až k úplnému vyčerpání draslíkových iontů, zhroucení organismu a následně k úmrtí.
Steve Masenke, lékař, ICROSS, Keňa: Počet případů průjmu od té doby, co jsme začali používat systém čištění vody pomocí slunce, skutečně značně poklesl. Podle našich záznamů jsme měli po první tři roky dvacetiprocentní snížení případů průjmu, dnes činí pokles už sedmdesát procent.
Metoda byla zavedena v Keni před více než deseti lety, a to díky nevládní organizaci ICROSS. Centrála s dvaceti pracovníky je v keňském hlavním městě Nairobi. Spoluzakladatel této nevládní organizace, doktor Meegan, léčí tropické nemoci v Africe už téměř třicet let. Metodu solární desinfekce nyní chce prosadit po celém světě – a to ve větším a mnohem promyšlenějším měřítku.
Mike Meegan, lékař, spoluzakladatel ICROSS: Nezůstaneme jen u plastových lahví. Pokud opravdu chceme dále tuto metodu rozvinout a uplatnit ji v mnohem větším mezinárodním měřítku, tedy zavést ji do měst, slumů a velkých komunit, nemůže být založena jen na pouhých plastových lahvích. Musíme najít takové technologie a metody, které budeme moci šířit a volně poskytovat lidem v mnohem větším rozsahu a za nízké ceny. Tyto metody nemohou stát moc peněz, musí patřit obyčejným lidem a musí být udržitelné.
A o to se právě snaží deset evropských vědců. Daleko od Keni v Almerii v jižním Španělsku, se nachází Institut pro solární výzkum, který je největší svého druhu na světě. Vědci tady chtějí lépe poznat způsob, jakým sluneční záření dezinfikuje vodu, která obsahuje bakterie. Znečištěnou vodu chtějí přeměnit na pitnou. Na tento projekt Evropská unie vynaložila dva miliony Euro.
Kevin MacGuigan, koordinátor projektu SODISwater: Fotony ultrafialového záření, které jsou součástí dopadajícího slunečního světla, poškozují buněčné membrány a DNA v buňkách bakterií. Zároveň se voda zahřívá. Buňky sice uplatňují své opravné mechanismy, aby přežily, ale jak se voda zahřívá, jejich strategie jsou stále méně a méně účinné.
Existuje několik možností, jak vodu dezinfikovat. Jednak je to chlorování, to ale vyžaduje peníze, za které by se nakoupily chlorové tablety. Pak máme filtraci, tady ale zase potřebujete peníze na nákup filtrů. Můžete také vodu převařit, ale to byste museli shromáždit dřevo na oheň. Je to namáhavé, ale navíc v mnoha částech rozvojového světa platí zákaz sbírání dřeva, protože nepříznivě dopadá na životní prostředí. Při solární desinfekci potřebujete jen láhev z plastu – a za nulovou cenu používáte slunce jako obnovitelný zdroj.
Španělští vědci vyvinuli „Vodní reaktor“, zatím o ploše jednoho metru čtverečního. Voda prochází šesti skleněnými trubicemi v délce jednoho a půl metru a průměru pěti centimetrů.
Devadesátiminutové zahřívání na slunci stačí k inaktivaci bakterie E. coli, která se do vody dostává s fekáliemi a způsobuje záněty žaludku a tenkého střeva.
Pilar Fernandezová, fyzik, Almeria Solar Platform: Tento reaktor má oproti lahvím hned několik výhod. Může upravit velký objem vody – až padesát litrů najednou. Je sice složitější a trochu dražší, ale zkrátí se doba sterilizace. Bude také mnohem efektivnější, protože mikroorganismy obsažené ve vodě ničí razantněji. Reaktor vyžívá slunečních paprsků značně účinněji.
V Keni nyní asi čtyřicet tisíc lidí využívá slunce k tomu, aby voda, kterou pijí, byla bezpečnější. Metoda se také zavádí v malých společenstvích v Zimbabwe a v Jižní Africe.
Zkoušky začnou také v Kambodži. Potenciál je totiž obrovský.
Mike Meegan, lékař, spoluzakladatel ICROSS: Vodní reaktor může pomoci řešit množství humanitárních problémů, vzniklých z nejrůznějších důvodů. Lze jej dodat uprchlíkům v oblastech katastrof, jako jsou zemětřesení, cunami, záplavy či tajfuny, nebo do válečných zón a oblastí s hladomory. Nyní se zaměřujeme na zavedení této úspěšné myšlenky i pro širší populaci na světadílech, kde většina lidí nemá přístup k čisté vodě.
Ještě dnes totiž až polovina veškeré lidské populace, tedy tři miliardy lidí, musí pít znečištěnou nebo nakaženou vodu každý den. A každý rok více než jeden a půl milionů dětí v Asii a Africe umírá na choroby, které získaly pitím této vody.
Autor: Šárka Speváková