Jak zachránit růži
27. 6. 2007
Červený seznam ohrožených rostlin České republiky je bohužel objemná kniha. Aby alespoň některé rostliny nezmizely z naší přírody, vyvíjí RNDr. Jiří Žlebčík z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví speciální pěstební metody, jak tyto ohrožené divoké rostliny uměle pěstovat na záchranných genofondových plochách v Průhonicích, odkud se pak za příznivějších podmínek mohou vracet zpět do divoké přírody. Zachránit rostliny, když máte k dispozici pouze několik semínek, je opravdová věda a umění zároveň. Je nutné dokonale poznat půdní poměry, kde rostlina roste, dobře analyzovat klimatické podmínky a do posledních podrobností poznat fyziologii ohrožené rostliny. V potaz se musí navíc brát všechny myslitelné rostlinné choroby i škůdci. A proč toto veškeré úsilí? Protože ani dnes nevíme, které vzácné geny ohrožená rostlina obsahuje a které by v budoucnosti pomohly šlechtitelům, anebo třeba obsahuje chemické látky, které by se mohly stát základem nového léku a zachránit tak lidstvo před zákeřnou chorobou.
Na celém světě – a bohužel i v České republice – ubývá vlivem lidské činnosti druhová rozmanitosti bylin, keřů i stromů. Stále se rozšiřují červené seznamy ohrožených rostlin. Přírodovědci a ekologové proto považují zachování genofondu všech rostlin za svůj stěžejní úkol. Zachování biodiverzity však není v současném světě jednoduchá záležitost.
Tam, kde se nedaří zachránit původní lokality, musejí nastoupit náhradní způsoby. Proto se třeba na Špicberkách buduje mezinárodní banka pro úschovu semen. Ta se však mohou uchovávat jenom po omezenou dobu, pak se musí opět vysadit do přírody.
Jinou metodou je pěstování ohrožených rostlin na genofondových záchranných plochách. A takto postupují ve Výzkumném ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích.
RNDr. Jiří Žlebčík, Výzkumný ústav SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví: Dovolte, abych vám představil dvě růže. První je růže májová, ta druhá bedrníkolistá. Jsou to vzácné růže naší květeny, které v přírodě potkáte málokdy a když je potkáte, tak je jich čím dál tím méně.
Je opravdu nutné zachovávat za každou cenu rozmanitost a bohatost všech rostlinných druhů. Určitě to stojí spoustu peněz a námahy. Není úbytek rostlin záležitostí přirozeného výběru? Nejsou záchranné akce zbytečné? Nestačili by nám ty rostliny, kterým se v přírodě zatím ještě daří?
RNDr. Jiří Žlebčík, Výzkumný ústav SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví: Biodiverzita je taková naše povinnost pro budoucí generace. My dneska nevíme, co v těch rostlinách všechno máme. Nevíme, které jsou zde geny, které můžeme někdy potřebovat při šlechtění proti chorobám a škůdcům nebo jiným věcem.
Jak tedy probíhá záchrana ohrožených rostlin? Co všechno se musí zjistit? Co všechno se musí udělat?
RNDr. Jiří Žlebčík, Výzkumný ústav SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví: Je to pochopitelně u každého druhu jiné. Nejdříve je třeba na lokalitu rostliny vyrazit a zjistit jak se jí tam daří, jestli přibývá, ale většinou ubývá. Podle místních poměrů světelných, vláhových, a hlavně půdních, stanovit podmínky pěstování a pokusit se je pěstovat v kultuře.
Růže bedrníkolistá s krémově bílými květy se úspěšně pěstuje na záchranných genofondových plochách v Průhonicích. Její geny posloužily při šlechtění raných zahradních růží všech barev. V přírodě je vázána na teplá a suchá místa jižní Moravy a vzácně ji nacházíme také v Českém Středohoří.
RNDr. Jiří Žlebčík, Výzkumný ústav SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví: Nyní se nacházíme na místě severně od Litoměřic. Je tu vegetace lesostepní a roste zde vzácná růže bedrníkolistá. Bohužel, zatím tato místa nejsou vhodná na to, abychom ji mohli vysazovat zpět do přírody, takže tato růže zatím čeká na genofondových plochách v Průhonicích a snad jednou bude lépe.
Tajuplný koniklec u nás roste v pěti druzích: alpský, luční, otevřený, velkokvětý a jarní. Všechny patří mezi ohrožené rostliny. Nejhůře je na tom koniklec jarní.
RNDr. Jiří Žlebčík, Výzkumný ústav SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví: Koniklec jarní je druh, který vyžaduje velice speciální podmínky. V přírodě se vyskytuje ve smíšených březových hájcích, vyžaduje lehké přistínění, vyrovnané vláhové poměry a co je nejhorší – vyžaduje kyselou půdní reakci bez většího obsahu dusíkatých látek. To všechno způsobuje, že v krajině mizí. Mizí vhodná stanoviště, mizí bohužel i lidskou činností … Někteří lidé ho vyrýpnou do zahrádky, kde se mu pochopitelně dařit nebude. Tak také dopadlo několik posledních rostlin rostoucích v širším okolí Máchova jezera a do Průhonic se dostalo posledních sedm semínek, se kterými jsme začínali záchranné množení.
Nejdříve bylo nutné vyhodnotit přírodní poměry a rozbor půdy z místa výskytu koniklece jarního. Zjišťoval se obsah živin, kyselost půdy a další údaje. Na základě rozborů se namíchala půda pro několik posledních semen. Všechny koniklece mají semena opatřena chmýřím, které má stejný účel jako rogalistický padák. Větrem mohou být semena přenesena na velkou vzdálenost, kde mají mnohdy větší šanci, že vyklíčí. Umělé výsevy v kontejnerech musel Dr. Žlebčík udržovat ve vyrovnaných vlhkostních poměrech a lehce stínit. Po vyklíčení sledoval, zda rostliny nenapadají škůdci nebo choroby a okamžitě nasadil protiopatření. Po třech letech začal koniklec jarní kvést a poskytl i dostatek semen. To už bylo téměř vyhráno. Dospělé rostliny byly vysazeny na genofondové plochy, kde pod přísným dozorem úspěšně rostou.
Další ohrožená rostlina – růže májová – roste podle empirického zjištění vzácně na vlhčích a chladnějších stanovištích Českého Středohoří a v jižních Čechách. Má nádherné růžové květy. Oproti růži bedrníkolisté rostoucí na suchých a teplých lokalitách se zdálo, že růže májová vyžaduje přesný opak – chladnější klima a vyšší vlhkost. Dokonce i půdní nároky byly zásadně odlišné. Na začátku proto byly pochybnosti, za jakých podmínek růži májovou pěstovat. Naštěstí se ukázalo, že i ona se dobře množí řízkováním a při dostatečné trpělivosti ji lze vypěstovat i ze semen.
RNDr. Jiří Žlebčík, Výzkumný ústav SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví: Tak jsem opravdu rád, že jsem to našel. Tohle – to je velice vzácná růže májová a jsme kousek pod vrcholem Milešovky.
U málokteré rostliny má doktor Žlebčík tak dokonalý přehled o klimatických podmínkách místa růstu jako u milešovské růže májové. Zdejší meterologové zaznamenali dokonalé řady teplot, srážek i půdní vlhkosti a přesně potvrdili, že pro tuto růži jsou vhodné spíše chladnější podhorské klimatické podmínky s dostatečným množstvím srážek. Toto poznání usnadnilo i genofondové pěstování v Dendrologické zahradě výzkumného ústavu v Průhonicích. Řízkováním se pravidelně rozšiřují genofondové plochy růže májové a nastává čas uvažovat o zpětných výsadbách do přírody.
Přestože vědci dokáží zachraňovat ohrožené rostliny, zůstává i nadále alarmující, že se Červený seznam kriticky ohrožených rostlin stále rozšiřuje. Sebelepší pěstební metody zachráněných rostlin nám však nebudou nic platné, pokud nebude možné tyto rostliny vracet zpět do divoké přírody, do jejích původních lokalit.