Profese a pojmy

Animovaný film

je druh filmové tvorby, v němž se pohyb nezachycuje plynule (na rozdíl od hraného a dokumentárního filmu), ale tvoří se postupným spojením souvislé řady ofotografovaných fází kresby, pohybu loutek, předmětů apod. Podle základního materiálu a techniky animace dělíme animovaný film na kreslený, který zahrnuje všechny animované grafické techniky, a loutkový, kde se pohyb loutek a předmětů děje v trojrozměrném prostoru. Vedle těchto základních druhů animovaného filmu existují filmy kombinované, v nichž je loutka či kresba zasazena do reálu, a filmy se speciálními technikami – např. s animací skleněných, perníkových či vlněných figurek, sypkých materiálů apod.

Oba klasické druhy animovaného filmy vznikly přibližně v době, kdy G. Meliés objevil princip snímání po okénku (1896).

Kreslený film

je jedna ze základních oblastí animovaného filmu. Jeho podstata spočívá v oživení jakékoliv kresby nebo malby, přičemž oživené kresby v obraze nepodléhají žádným zákonitostem. Jsou inspirovány básnickou, pohybovou a výtvarnou fantazií tvůrců kresleného filmu. Kreslený film může přiblížit i ten nejfantastičtější sen. Jeho výroba je však velmi pracná a zdlouhavá.

Kromě popsané klasické techniky ultrafánových fólií má kreslený film i jiné možnosti: inspiruje se různými barevnými technikami, např. malbou na skle, kresbou mastnou tužkou, uhlem, technikou suché jehly, různými technikami koláže apod. Zvláštní technikou je kresba (rytí) přímo na filmový pás.

Kreslený film vznikl v prvních letech minulého století. V 60. letech minulého století se maximálně rozšířila žánrová pestrost kresleného filmu, hledali se nové techniky a materiály. Kombinuje se stále častěji kresba s papírkovou technikou, uplatňuje se metoda počítačové animace.

Galerie tvorby animovaného filmu

Loutkový film

vedle kresleného filmu je jednou ze základních oblastí animovaného filmu. Podle typu loutky jej dělíme na klasický a ploškový, který v sobě zahrnuje film reliéfní a papírkový. Základním priíncipem klasického loutkového filmu je trojrozměrnost oživovaných předmětů (loutek), dekorací, rekvizit a prostředí. Prvky filmu se animují tak, že postupně okénko po okénku kamera snímá jejich jednotlivé pohybové fáze. Některé realizační postupy jsou stejné jako u filmu reálného – pohyby kamery, změny rakursů (sklonů kamery), velikost záběrů, osvětlení loutek a dekorací. Kromě loutek, jejichž podobu navrhuje výtvarník, mohou být v loutkovém filmu oživovány nejrůznější věci, např. předměty denní potřeby.

Ploškový film

druh animovaného filmu, který se dvojrozměrností, plošností oživených postav a předmětů (papírové vystřihovánky, vyřezávané plošky, reliéfní figury a předměty) přibližuje filmu kreslenému, zatímco způsob animace – mechanické fázování pohybu – jej spíš zařazuje k filmu loutkovému. Podle materiálu s ním výtvarník a animátor pracují, rozlišujeme film papírkový a reliéfní (poloplastický).

Krátký film

samostatná organizace státního podniku Československý film. Vznikl v roce 1946 v rámci Filmového ústavu, samostatně fungoval od roku 1948. Vyráběly se zde filmy všech druhů a žánrů, výjimečně i dlouhometrážní hrané filmy. Lety se jeho struktura stabilizovala do těchto pracovišť: Studio populárně vědeckých a účelových filmů, Studio dokumentárního film, Studio Bratři v triku (kreslený film), Studio Jiřího Trnky (loutkový film), Studio Prométheus Ostrava. Pobočky též v Brně a ve Zlíně (tehdejší Gottwaldov).