Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Josef Sudek — Lidé — Česká televize

fotograf

* 17. března 1896

† 15. září 1976

Český fotograf Josef Sudek se narodil roku 1896 v Kolíně do umělecké rodiny jako druhé dítě Johanny a Václava Sudkových. O rok starší sestra Josefína zemřela krátce po porodu, o rok mladší Božena se později stala na určitý čas jeho asistentkou. Otec Václav byl malířem a dekoratérem a zemřel krátce před Josefovými třetími narozeninami. Po šesti letech na obecné škole přijala Josefa na dva roky Královská zemská škola řemeslnická v Kutné Hoře. V roce 1910 se zapsal do tříletého knihařského učení v Praze – tam také začal fotografovat. O tři roky později získal tovaryšský list a nastoupil do zaměstnání knihaře v Nymburce. Bohužel přišla první světová válka a osmnáctiletý Sudek narukoval do severních Čech. Na začátku roku 1916 sestavil album originálních záběrů Prahy, ale hned v květnu byl v bojích na italské frontě zasažen granátem, a přišel o pravou paži, která mu byla lékaři amputována. Z vojny se vrátil jako invalida a povolání, jemuž se vyučil, tak nemohl vykonávat. Zaměřil se tedy na fotografování, nejprve amatérské. A úspěšně: získal první cenu v rámci Českého klubu fotografů amatérů v kategorii Krajina (1921).

První polovinu dvacátých let prožil Sudek na pražské Invalidovně, kde se rekvalifikoval na profesionálního fotografa: v letech 1922–1924 vystudoval fotografii na grafické škole. Po svém vyloučení z klubu amatérských fotografů inicioval s dalšími dvěma fotografy Jaromírem Funkem a Adolfem Schneebergerem založení České fotografické společnosti. V době jeho bydlení na Invalidovně vznikl fotografický cyklus Z Invalidovny (1922–27), který se svou výtvarnou povahou blíží impresím a žánrovému malířství druhé poloviny 19. století: tento fotografický směr se nazývá piktorialismem. Fotografoval také dění v krajině (Vítr, 1923–24, Před bouří, 1924) a znázornění mraků (Dítě a mrak, 1924–29). V letech 1927–28 Sudek fotografoval pražskou katedrálu svatého Víta a dle jeho vlastních slov tam to začalo, tam jsem zažil zjevení. Jsou to vskutku fascinující obrazy světla a stínu. V sedmadvacátém začal pracovat pro nakladatelství Družstevní práce, vydávající knihy a časopisy, a souběžně také získal ateliér na Újezdě. V něm si založil svoji fotografickou firmu – asistentku mu nějaký čas dělala jeho sestra Božena. Josef vytvářel portréty, propagační a reklamní fotky ve funkcionalistickém stylu, zároveň fotil architekturu, umělecká díla i krajiny. Začal také budovat svoji sbírku výtvarného umění se zaměřením na díla Františka Tichého, Jana Bendu a později Andreje Bělocvetova, které podporoval i jako mecenáš. Přátelil se s designérem a avantgardistou Ladislavem Sutnarem nebo třeba s kubistickým malířem Emilem Fillou.

V roce 1929 vyšlo také Sudkovo první fotografické album týkající se českých reálií. Ale jeho dílo se dostávalo mezi lidi kupříkladu i skrz vydávání kalendářů (Orbis 1931, 1930, Kalendář Družstevní práce 1933, 1932). V říjnu ´32 měl Sudek svou první samostatnou výstavu v pražské Krásné jizbě. Ve čtyřiatřicátém, kdy vznikla pražská skupina surrealistů, i on začal vytvářet fotografie v tomto duchu. Přesto se nevzdával focení svých tradičních objektů – stromů, mlžných krajin, a samozřejmě Prahy. V roce 1938 vznikla Praha barokní, dílo, na kterém se se Sudkem podílel i historik Arne Novák, a které vyšlo také v Německu, ve Francii, a později i ve Velké Británii. Vyšel i další kalendář: Zemský ráj to na pohled… (1939) a cyklus Praze 1939. V období druhé světové války se Sudkova tvorba začala měnit – zaměřil se vyloženě na umělecké snímky. Tehdy začal pracovat na svém cyklu Z oken mého ateliéru, fantastických fotografií, plných rozostřených obrazů za okny v dešti, mlze, za noci (1940–1954). Těsně po válce se stala hlavním tématem jeho snímku Praha – postupně vyšla díla jako Pražský kalendář 1946, Kulturní ztráty Prahy 1939–1945 (1945), Pražský hrad: výtvarné dílo staletí v obrazech Josefa Sudka (1945, ve Velké Británii vyšla kniha o dva roky později pod názvem Magic In Stone), Pražské paláce (1946), Praha (1948).

V padesátých letech se Sudek nechal inspirovat zátišími Josefa Navrátila, malíře 19. století, a vytvořil fotografický cyklus Zátiší podle Navrátila (1954). Zároveň pokračoval ve svém ateliérovém cyklu, tentokrát pod názvem Zátiší na okně mého ateliéru (1950-1958). V roce 1956 vyšla publikace Josef Sudek, Fotografie. V té době se Sudkem spolupracoval mladý fotograf, ilustrátor a grafik Jiří Toman: mj. pomáhal mistrovi při fotografování cyklu Praha panoramatická (1959) a zorganizoval výstavu jeho děl v Pardubicích v roce 1962. V šedesátých letech začal Sudek obývat prostory hradčanského domu v Úvozu, přičemž se v jeho bytě scházeli přátelé, významní čeští umělci, například malíř Jan Zrzavý, architekt Otto Rothmayer či básník Jaroslav Seifert. Na Úvoze vznikly i další jeho cykly jako třeba Labyrinty nebo Skleněné labyrinty. Mezitím vycházely další publikace a cykly, jako třeba Karlův most ve fotografii (1961), Sudek (1964), Mostecko – Humboldtka (1969) a Janáček – Hukvaldy (1971). V roce 1976 vznikly tři velké výstavy Sudkových fotografií k jeho osmdesátinám – v Praze, Brně a západoněmeckém Aachenu.

V témže roce Josef Sudek zemřel na rakovinu. Za svůj život dokázal shromáždit přes 20 tisíc pozitivů a přes 50 tisíc negativů, o které se po jeho smrti starala historička umění Anna Fárová. Následně byly vydány desítky publikací o jeho díle nejen u nás, ale i v zahraničí.

Odkazy