iVysílání

Klíč

• 00:00:24 Dobrý den, milí diváci.
• 00:00:26 V loňském roce společnost Parkinson
  oslavila 20 let od svého založení.
• 00:00:30 K tomuto výročí vyšla mimo jiné
  knížka básniček a kreseb.
• 00:00:35 A my vám v dnešním Klíči
  některé z autorů představíme.
• 00:00:39 Zdislava Freund.
  Její verše v knize sice nenajdete,
• 00:00:43 ale zasloužila se
  o její vznik zásadní měrou.
• 00:00:49 Petr Freund, emigrant z roku 1968.
  Informatik, básník a sponzor.
• 00:00:58 Jan Ďurďák, lodní kapitán,
  sportovní střelec a básník.
• 00:01:07 Václav Žďárský, dělník v chemičce,
  farář, varhaník a básník.
• 00:01:13 Teď se docela často mluví o tom,
• 00:01:19 že když člověk ztratí čich,
• 00:01:22 tak že je to
  taková jako první známka toho,
• 00:01:26 že může mít Parkinsonovu nemoc.
• 00:01:28 A já jsem ztratila čich
  už někdy před 15 lety
• 00:01:32 po nějaké těžké chřipce.
• 00:01:35 A tak jako už to nepřišlo,
  tak jako nic.
• 00:01:39 Takový ten životní hup s tím
  odchodem z Telecomu po 22 letech,
• 00:01:44 to byl asi
  takovej psychickej zásah,
• 00:01:48 kdy se to začalo projevovat.
  Já nevím, jak se to v organismu
• 00:01:52 sebere nebo kde
  je ten spouštěcí moment,
• 00:01:56 ale ten psychickej moment
  je určitě významnej.
• 00:02:00 A trvalo tak 2-3 roky,
• 00:02:03 než se vůbec
  začalo dít něco významného.
• 00:02:08 A to bylo to,
  že jsem chodila už do jiné práce,
• 00:02:12 teď jsem někde byla v kanceláři
  a povídala jsem něco
• 00:02:16 a oni mně říkali:
  Člověče, tobě se klepe ruka.
• 00:02:22 A já jsem se na ni podívala
  a ona se přestala klepat.
• 00:02:25 Tak to trvalo asi 2 roky
  a všichni mně říkali:
• 00:02:29 To nic není, to má každej.
• 00:02:31 A na EKG natočili,
  dali mně zprávičku,
• 00:02:35 já na to normálně nekoukám,
  jenom tam dole, jak jsou ty křivky,
• 00:02:39 tak pod tím byla
  jedna větička doktorem připsaná:
• 00:02:42 Množství záchvěvů
  svědčí pro Parkinsonovu nemoc.
• 00:02:47 Tak jsem na to koukala, šla jsem,
  donesla jsem to doktorce,
• 00:02:51 ona na to koukla, řekla:
  Křivky dobrý, že jo, tak dobrý.
• 00:02:55 A dala to do šuplíku.
  A já říkám: A co ta věta tam dole?
• 00:03:00 Jaká věta? Tak vyndala papír zase.
• 00:03:04 To je nějaká blbost.
  Na to jste moc mladá.
• 00:03:08 No ale poslala mě na neurologii.
• 00:03:11 Na neurologii řekli:
  Projděte se ke dveřím a zpátky.
• 00:03:15 No, je to Parkinsonova nemoc.
• 00:03:21 Ta nemoc jako taková
  má špatnou pověst.
• 00:03:25 A teď si představte,
  že máte říct rodině,
• 00:03:29 blízkýmu okolí nebo v práci,
  že máte Parkinsonovu nemoc.
• 00:03:35 Tak...
• 00:03:37 Tak napřed se snažíte to tajit,
  pak se nějak už jako prosákne,
• 00:03:43 že vám něco je.
• 00:03:46 A pak třeba nějaký dobrák,
  dobrodinec chodí po firmě a říká,
• 00:03:51 že mám nějakou děsně
  smrtelnou nemoc, že brzo umřu.
• 00:03:58 Já jsem nechtěla
  přemýšlet o tom, co bude.
• 00:04:02 Nic jsem si nemyslela,
  nic jsem nechtěla řešit,
• 00:04:06 nic mi prakticky nebylo.
• 00:04:08 Jenom jsem měla ohnutý záda,
  klepala se mně ruka,
• 00:04:13 ale já jsem to tak moc nevnímala,
  to vnímalo spíš to okolí.
• 00:04:17 Trvalo to asi 2-3 roky,
  než přišla tahle doba,
• 00:04:21 kdy jsem sedla k tomu internetu,
  ale pak nebylo moc těžký
• 00:04:27 najít společnost Parkinson
  a její webový stránky.
• 00:04:32 A to znamenalo
  v podstatě velkej obrat.
• 00:04:36 Já říkám,
  že mě to vrátilo do života.
• 00:04:40 Ono to zní tak jako pateticky,
  ale ono to tak je.
• 00:04:45 Najednou jsem zjistila, že jsou
  lidi, kteří mají tu nemoc taky,
• 00:04:50 mají stejný problémy
  a já s nima můžu mluvit
• 00:04:53 a můžu s nima mluvit
  v klidu domova,
• 00:04:56 že nemusím se bát
  někam jít ven za těma lidma.
• 00:05:01 Hlavní náplní společnosti Parkinson
• 00:05:04 je teď
  pořádání těch rekondičních pobytů,
• 00:05:08 vydávání časopisu a jeho distribuce
  až do schránky všem členům.
• 00:05:14 Od teď máme i poradenský centrum.
• 00:05:17 A soustředit se hlavně
  na legislativní úpravy
• 00:05:22 nebo zvýšení důležitosti
  té Parkinsonovy choroby v zákonech,
• 00:05:26 aby bylo možno
  se lépe postarat o parkinsoniky,
• 00:05:30 kteří už jsou nesoběstační
  a nemají kam jít.
• 00:05:40 S manželem jsme se potkali
  jenom díky tomu,
• 00:05:43 že máme oba stejnou diagnózu.
• 00:05:46 A díky tomu, že jsem
  pořádala pro společnost Parkinson
• 00:05:51 setkání a hned na tom
  prvním setkání jsem ho oslovila
• 00:05:56 jako zahraničního člena,
  on žil tehdy v Mnichově,
• 00:06:00 tak jsem ho poprosila,
  jestli by nenapsal
• 00:06:04 nějaký historky ze svého působení
  a ze zakládání webu Parkinson.
• 00:06:12 A tak jsme se poznali.
• 00:06:19 Ta nemoc je známá tím,
• 00:06:22 že v důsledku léků
  na potlačení příznaků nemoci
• 00:06:28 jsou...
• 00:06:31 Ty léky způsobují
  různý vedlejší projevy
• 00:06:35 a jedním zajímavým projevem je,
  což je pozitivní,
• 00:06:40 že pacienti se začnou
  věnovat i uměleckým oborům,
• 00:06:47 na které dřív taky neměli čas,
  když chodili do práce.
• 00:06:51 A je zajímavý,
  že těch básníků mezi parkinsonikama
• 00:06:56 je poměrně dost.
  A vznikl nápad ty básničky vydat.
• 00:07:03 A teď samozřejmě peníze.
  Tak jsme zkoušeli
• 00:07:08 požádat o dotaci na to vydání
  ministerstvo kultury,
• 00:07:13 a nešlo to na svět,
  nešlo to na svět.
• 00:07:16 Já jsem tu knížku
  začala připravovat,
• 00:07:19 sháněla jsem básničky od těch
  autorů, které jsem znala.
• 00:07:23 A pak jednou jsem něco říkala,
  že už to mám všecko hotový
• 00:07:28 a co s tím budeme dělat,
  a muž povídal: Tak já to zaplatím.
• 00:07:35 A tak to vzniklo, že
  jsme to vydali vlastním nákladem.
• 00:07:40 V knížce je 13 autorů -
  12 básníků a jeden kreslíř.
• 00:07:47 Každý tam má asi 3-4 básničky,
  ale důležitý je,
• 00:07:53 že je napřed
  profil toho člověka s fotkou.
• 00:07:59 A to dává té knížce takové jakoby,
  jako že to přiblíží i toho člověka,
• 00:08:05 kdo ty básničky psal.
• 00:08:11 Já jsem ročník 48
  a byl jsem na studiích v Praze,
• 00:08:16 studoval jsem
  na Karlově univerzitě matfyz
• 00:08:21 a po 4 semestrech v osmašedesátým
  přišly ty studentské nepokoje,
• 00:08:28 potom bylo
  pro mě nesnesitelné zůstati
• 00:08:33 a odešel jsem do emigrace
  do Německa, do Mnichova.
• 00:08:39 A sice měli jsme firmu
  s více lidmi dohromady,
• 00:08:44 učili jsme
  programování velkých počítačů
• 00:08:49 a velkých databází
  pracovníky velkých firem,
• 00:08:53 velkých pojišťoven a velkých bank.
• 00:08:59 Nemusel jsem nechat moji práci
  na začátku v žádným případě,
• 00:09:02 ale bylo nutno,
  jak mě moji partneři přesvědčili,
• 00:09:06 abych to zatajoval,
  aby náhodou naši zákazníci
• 00:09:11 nedostali strach,
  že kvalita těch kurzů bude horší.
• 00:09:15 Většinou si lidi pletli
  v tu dobu Parkinsona a Alzheimera.
• 00:09:24 Tato knížka básní a kreseb
  mě velice nadchla,
• 00:09:27 poněvadž tam je spousta básniček,
  které jsou velice hezké
• 00:09:33 a velice ukazují taky tu citovou
  strukturu mých bližních.
• 00:09:43 Já říkám bližních,
  poněvadž společnost Parkinson
• 00:09:46 se stala i mně jakousi rodinou.
• 00:09:50 Láska
• 00:09:53 Láska je jako kniha.
• 00:09:56 Můžeš ji dostat darem,
  můžeš si ji vypůjčit a vrátit,
• 00:10:01 můžeš si ji dokonce i koupit.
• 00:10:05 Tvoje láska
  je jako kniha z půjčovny.
• 00:10:08 Možná že mi lhůtu prodlouží
  o týden, možná i o měsíc,
• 00:10:13 ale stejně mi jednou bude řečeno:
  Ani o den déle.
• 00:10:18 A do ucha mi důvěrně pošeptají:
  Čeká nový zájemce.
• 00:10:26 Je to takové vyjadřování
  a zpravování svých pocitů,
• 00:10:35 aniž pláču.
• 00:10:53 V deseti letech jsme byli
  na návštěvě v Děčíně se třídou
• 00:10:56 a viděl jsem loď, jak jede po
  proudu a měla tam písmena ČSPLO.
• 00:11:00 Já jsem se zeptal, co to je,
  a kolega mi říká:
• 00:11:02 Ty hlupáku, to je Československá
  plavba labsko-oderská.
• 00:11:04 Já jsem mu říkal: Já jsem hloupej,
  ale já na tom budu jezdit.
• 00:11:13 Jezdil jsem na lodi od pozice
  plavčík až po kapitána.
• 00:11:17 Na říční lodi.
• 00:11:19 Ze začátku jsem jezdil
  u labsko-oderský plavby,
• 00:11:22 takže to dává jasně název -
  po Labi a Odře.
• 00:11:25 Do Hamburku, ve Štětíně jsem byl.
  Až později po revoluci,
• 00:11:30 když ČSPLO zkrachovalo víceméně,
  tak jsem odešel
• 00:11:36 k lucemburský firmě,
  která mě pronajímala na lodi
• 00:11:39 a převážně jsem jezdil
  na Rýnu a v Holandsku.
• 00:11:47 Beru léky desátej rok a čtvrtej rok
  jsem v invalidním důchodu,
• 00:11:50 tak šest let jsem ještě pracoval
  a tři roky jsem to úspěšně tajil
• 00:11:54 ještě v tý práci jako.
• 00:11:57 Pak už to nešlo, protože
  se s tou nemocí ztrácí i odhad.
• 00:12:03 Když jedete s lodí,
  která má 135 metrů
• 00:12:05 a zajíždíte do zdymadla
  a na každé straně máte metr,
• 00:12:08 tak to takřka nevidíte
  a v jednu chvíli jsem měl pocit,
• 00:12:12 že se tam s tou lodí nevejdu.
  A propadal jsem panice,
• 00:12:15 jako jsem přestával vidět to.
  A pak parkinsonici jsou víceméně
• 00:12:19 jednozávitoví a když na vás mluví
  vysílačka holandsky,
• 00:12:22 českej lodník ze špičky česky,
  musíte oběma rukama ovládat motory,
• 00:12:26 nohou přepínání vysílačky, tak
  jednu chvíli toho bylo moc na mě.
• 00:12:31 A něco nefungovalo.
• 00:12:35 Můžu říct, že když mi pan doktor
  řekl, že mám Parkinsona
• 00:12:38 a pustili mě z ordinace,
  dali mi brožuru,
• 00:12:42 tenkrát to byla brožura, která
  mluvila spíš o třetím stadiu nemoci
• 00:12:46 a bylo tam nějak vynechaný to,
  že to může trvat třeba pár let,
• 00:12:50 tak jsem si to přečetl
  ve vlaku z Prahy do Děčína
• 00:12:53 a byl jsem tak na sebevraždu.
  Viděl jsem všechno černě.
• 00:12:57 Taky se to projevilo
  později depresí silnou.
• 00:13:00 I ty léky, který mi začali dávat,
  způsobujou depresi.
• 00:13:04 A to tělo
  si to nechtělo pořád připustit,
• 00:13:07 takže jsem vlastně
  skončil devět týdnů na nemocenský,
• 00:13:10 protože se mi točila hlava, padal
  jsem, nemohl jsem přejít ulici.
• 00:13:14 A bylo to od stresu.
• 00:13:25 Tak se mi zdálo často jako,
  že střílím.
• 00:13:28 A že jsem v klidu.
  A mluvil jsem o tom a můj kamarád
• 00:13:32 mi k narozeninám koupil malorážku
  a říká: Furt o tom mluvíš,
• 00:13:34 tak tady ji máš, za tisícikorunu
  takovou starou svazarmovskou.
• 00:13:38 Říkám, netrefil jsem na 50 metrů
  terč 60 na 60 ze začátku
• 00:13:42 a ta manipulace s těma drobnejma
  nábojema mi taky nešla.
• 00:13:45 Protože to bylo moc drobný
  a teď nabíjet to, to jako...
• 00:13:49 No ale tak nějak všechno chce cvik
  a zjistil jsem záhy,
• 00:13:52 že když se soustředím na střelbu,
  na dýchání, na uvolnění,
• 00:13:56 tak se přestávám třást. A bylo mi
  dobře vždycky až do večera.
• 00:14:00 6-7 hodin to vydrželo,
  že jsem byl úplně vyklidněnej.
• 00:14:03 Tak jsem to vzal jako terapii
  a ono se to nějak povedlo, no.
• 00:14:07 První úspěch se dostavil,
  když mě přemluvili,
• 00:14:10 abych šel střílet Benchrest,
  střelba z lavice takzvaná,
• 00:14:14 z malorážky a byl jsem na prvních
  závodech v Lysý nad Labem
• 00:14:17 a skončil jsem druhý,
  což bylo pro všechny překvapení
• 00:14:21 velký. A ještě v tom roce jsem
  se zúčastnil mistrovství Evropy,
• 00:14:25 který bylo v Plzni
  a kde jsem dosáhl 4.místa,
• 00:14:30 což jako jednak jsem dopad nejlíp
  z celý český výpravy
• 00:14:34 a pro mě samotnýho
  to bylo velký překvapení.
• 00:14:37 A 2 roky nato jsem letěl
  na mistrovství světa se synem
• 00:14:40 do Spojených států do Charlestonu,
  kde mně se tak moc nedařilo,
• 00:14:44 protože časovej posun těch 7 hodin
  a ohromná teplota vysoká
• 00:14:48 mi způsobovalo problémy,
  protože v době, kdy jsem měl spát,
• 00:14:53 jsem střílel a léky mi nezabíraly,
  a zabíraly mi zase v noci,
• 00:14:57 kdy jsem měl spát. Ale udělal jsem
  tam udělal stříbrnou medaili,
• 00:15:00 takže jsem jako spokojenej.
• 00:15:05 Básničky jsem začal psát
  jako intenzivněji v době,
• 00:15:09 kdy jsem odešel do důchodu.
  Začaly se rodit samy od sebe.
• 00:15:13 Já jsem je začal psát,
  protože jsem nemohl spát.
• 00:15:18 Nemůžu psát rukou, tak jsem
  si to psal jako SMS do mobilu.
• 00:15:21 Kolikrát jsem se i vzbudil,
  že mě napadl nějakej verš,
• 00:15:23 tak jsem si ho napsal
  a ráno jsem dotvořil tu básničku.
• 00:15:26 Vždycky jsem se snažil psát
  básničky, aby v nich bylo něco.
• 00:15:30 Jako i na druhý čtení aby byly.
  Když je přečtete poprvé,
• 00:15:33 tak třeba se nelíběj,
  nebo vůbec připadaj jako maglajz,
• 00:15:37 ale snažím se vždycky tam něco
  zakomponovat, aby to něco řeklo.
• 00:15:41 V ztichlé manéži
  stojí smutný klaun,
• 00:15:45 co směje se,
  protože bojí se, aby neplakal.
• 00:15:49 Ztracen v bludišti života
  bez kompasu, bez nitky červené.
• 00:15:53 Je tolik cest, ne, že ne.
  Kolik jich už zkusil.
• 00:15:59 Až když znovu hledal,
  až přišel na to,
• 00:16:02 že je jedno,
  kterou cestou jít se má,
• 00:16:06 jen jít dál má smysl akorát.
• 00:16:11 A taky jsem zjistil,
  že ta nemoc jakoby ustupuje
• 00:16:15 při rytmickým zvuku.
  Takže teď se zkouší muzikoterapie.
• 00:16:19 Říkám, je to velice dobrá věc.
  Mně třeba pomáhá
• 00:16:22 rytmický bubnování.
  Když nemůžu se rozejít,
• 00:16:26 tak stačí...
  A člověk naskočí a jde.
• 00:16:31 To je takový zvláštní.
  Takže jakákoliv činnost,
• 00:16:35 ať třeba vyšívaj, háčkujou, kreslí,
  prostě cokoli je dobrý pro ty lidi.
• 00:16:40 Do společnosti Parkinson
  jsem vstoupil asi před 7-8 lety
• 00:16:44 a tady v Děčíně je fungující klub.
  Chodíme cvičit každý úterý
• 00:16:49 do rehacentra v Děčíně,
  kde díky těm majitelkám
• 00:16:54 máme velice výhodnou smlouvu,
• 00:16:57 víceméně jsme tam vlastně skoro
  zadarmo, když se to tak vezme,.
• 00:17:01 A chodíme plavat
  do bazénu jednou týdně.
• 00:17:06 Jak vydala Parkinsonova společnost
  tuto knížku
• 00:17:10 z počinu paní Erbanový,
  beru to jako velkej počin
• 00:17:13 a dosti důležitý
  pro všechny parkinsoniky,
• 00:17:16 že ti lidi často propadaj depresi
  a nevidí světlo na konci tunelu,
• 00:17:22 nebo jak to říct,
  a teď se objeví část z nich
• 00:17:25 a něco udělaj. Je ne ně vidět,
  dá se na to ukázat a říct:
• 00:17:29 Hele, oni dělají, dělej taky.
  Je spousta lidí,
• 00:17:33 kteří kreslí nebo háčkujou a
  takhle, chce to opravdu něco dělat.
• 00:17:37 Jakmile se parkinsonik zastaví,
  umírá.
• 00:17:40 Takže jako stimul pro parkinsoniky
  to beru jako ohromnej.
• 00:17:54 Já jsem byl sám syn faráře
  Československé církve husitské
• 00:18:00 a narodil jsem se ve Vrchlabí,
  pak jsem prožil dětství
• 00:18:03 v České Třebové
  a potom v Úpici mládí.
• 00:18:07 Maturoval jsem
  v Trutnově na gymnáziu.
• 00:18:10 A je to tak,
  že jsem se v patnácti rozhodl,
• 00:18:14 že s touto církví nechci mít
  nikdy nic společného už.
• 00:18:17 Měl jsem k tomu
  jako spoustu důvodů.
• 00:18:20 Pak to dopadlo přesně opačně,
  ale to by bylo dlouhé povídání.
• 00:18:27 Semtín je pro mě
  jako dlouhá etapa života.
• 00:18:30 To je půlka
  pracovního života vlastně,
• 00:18:33 protože jsem tam byl 22 let.
  Já jsem se tam dostal tenkrát,
• 00:18:38 když jsem nesložil přijímačky
  na pedagogickou fakultu,
• 00:18:40 tam mi to dali jasně najevo,
  že synek faráře
• 00:18:44 nemá šanci moc.
  A to byl život ze dne na den
• 00:18:47 a směny, nepřetržitý provoz
  a ranní, odpolední, noční,
• 00:18:52 takový maratón a nakonec
  se tam nedalo nic pořádně podnikat
• 00:18:57 v tom volném čase
  než se někde s tou mou partou,
• 00:19:01 to byli výborní lidi,
  jako jít někde na pivo.
• 00:19:04 To bylo naše jediný potěšení.
  A mně to začalo být málo.
• 00:19:14 Vrchol všeho bylo, když jsem
  jednou si krátil cestu po kolejích
• 00:19:20 mírně připitý.
• 00:19:22 Ne nějak ožralý,
  ale navštívil jsem kamaráda,
• 00:19:25 který se mnou kdysi pracoval,
• 00:19:27 a zkrátil jsem cestu
  na vlak po kolejích.
• 00:19:30 A málem mě přejel rychlík.
• 00:19:32 A já jsem viděl to světlo
  po těch kolejnicích,
• 00:19:35 jak běží zmoklý,
  pršelo v listopadu večer
• 00:19:38 a skočil jsem z toho náspu
  a tam tedy ke mně bůh mluvil.
• 00:19:46 O tom jsem
  stoprocentně přesvědčený.
• 00:19:52 První náznak, že se něco děje,
  jsem poznal u kamaráda.
• 00:19:55 Ten mám přesně datovaný,
  protože to bylo 11.září 2001
• 00:20:00 při tom útoku
  na newyorská dvojčata.
• 00:20:05 Jsem se u kamaráda holil, jsem tam
  spal u známých v Ústí nad Orlicí
• 00:20:10 a on mi říká: Takhle blbě se holit,
  to jsem ještě neviděl.
• 00:20:15 A já věděl, že má pravdu prostě.
  A to je moje datování
• 00:20:19 přesně tý nemoci, kdy to vypuklo,
  protože pak se to stupňovalo.
• 00:20:25 Taková nešikovnost.
  A písmo se mi zmenšovalo.
• 00:20:29 On ten Parkinson
  má takových několik znaků,
• 00:20:33 že pak to z toho ti lékaři
  bezpečně celkem poznají.
• 00:20:37 Já jsem jako
  to nejdřív jako tutlal trošku,
• 00:20:41 co z toho vyleze, a pak
  začaly jít po městě takové fámy,
• 00:20:45 že farář chodí nalitý,
• 00:20:48 protože já trošku
  s tou chůzí mám problémy,
• 00:20:51 a tak jsem to napsal, naplno
  do zpravodaje jsem to oznámil,
• 00:20:54 jak to se mnou je.
  Tak trošku jsem to humorně jako,
• 00:20:58 že jsem možná střízlivější než ti,
  co to o mně říkají.
• 00:21:03 A tady to vzali dobře
  v tom sboru ty sestry.
• 00:21:12 Já jsem to hned první den hledal,
• 00:21:15 co to teda vlastně je,
  na internetu.
• 00:21:18 Našel jsem tam teda nějaký bludy
  docela nepravdivý o tý nemoci.
• 00:21:22 Ale pak jsem tam našel
  společnost Parkinson.
• 00:21:25 Já jsem si od toho moc nesliboval,
  ale pak měli pozvali na horu Říp
• 00:21:29 na výstup na první ročník,
  od té doby to jede každý duben.
• 00:21:35 A tam jsem poznal, co to obnáší.
  Teprve tam jsem poznal i přátele
• 00:21:42 první parkinsoniky. A bylo to
  dost tvrdé vidět tam lidi,
• 00:21:47 jak tam vlají a padají
  a nemůžou udělat krok najednou.
• 00:21:52 A jeden tam byl, ten přejížděl
  na koloběžce roviny,
• 00:21:55 ten dovedl chodit
  jen do kopce a z kopce,
• 00:21:58 ale po rovině mu to nešlo.
  A teď proti mně vlála
• 00:22:02 taková krásná slečna. Já si říkám:
  Ona mě chce snad obejmout
• 00:22:05 a políbit.
  Ale ona prostě vlála tou nemocí.
• 00:22:08 Tak na jednu stranu
  to bylo trošičku tísnivé,
• 00:22:11 ale na druhou stranu osvobozující,
  že jsem věděl do čeho jdu.
• 00:22:15 A ti lidi mě naučili
  s tím žít jako.
• 00:22:26 Básničky
  pro mě znamenaly vždycky moc.
• 00:22:30 Poezie.
  To jsou ventily takové pro mě.
• 00:22:33 Jako na papiňáku
  proti přetlaku ventilek,
• 00:22:37 tak se to zdvihne a odfoukne to
  a zase jedu dál.
• 00:22:45 Vyšel jsem ze sklípku
  pod hvězdnaté nebe.
• 00:22:49 Tlumeně dál cimbál toká,
  housle kvílí.
• 00:22:54 Až nebudem tu,
  dále bude se nebe klenout,
• 00:22:58 jen ještě chvíli, bože, dej,
  abychom důstojně dotančili.
• 00:23:11 My faráři jsme takoví
  jako teoretici o kříži prostě.
• 00:23:16 Teoretici boží lásky.
• 00:23:19 A občas takový je v nás
  zatraceně málo teda.
• 00:23:23 Ale když se člověk s tím křížem
  setká a když ho trošku potěžká,
• 00:23:28 zvedne, ta nemoc to je kříž teda,
  to je jako hromskej kříž.
• 00:23:34 Ona ta nemoc... Na ní je hloupý to,
  že ona není léčitelná.
• 00:23:39 To je jako v současným stavu,
  to je definitivní.
• 00:23:43 Je to takové pomalé chátrání.
  Ty léky naštěstí fungují dost dobře
• 00:23:48 a zpomalují to, jak to jde.
  Na tu nemoc se neumírá.
• 00:23:52 Umírá se na něco úplně jinýho,
  něco banálního,
• 00:23:57 ale ta nemoc trošku
  ubere pár let možná člověku.
• 00:24:07 Plus té nemoci je,
• 00:24:09 že jsem poznal
  spoustu úžasnejch lidí,
• 00:24:12 který bych v životě nepoznal.
• 00:24:16 Ta nemoc chodí
  po lidech jak loterie.
• 00:24:20 To jsme v té společnosti,
  v těch klubech lidé
• 00:24:24 všech možných profesí
  a vší možné minulosti.
• 00:24:29 A pro mě je to je svým způsobem
  taková až církev jako.
• 00:24:40 Utrhnout z kalendáře
  vteřinu tvé blízkosti
• 00:24:46 a pověsit ji na lože
• 00:24:48 a proměnit ji ve věčnosti,
• 00:24:51 to bych rád, můj bože.
• 00:25:00 A to už je
  z dnešního Klíče všechno.
• 00:25:03 Mějte se krásně a nechte se
  občas pohladit básničkou.
• 00:25:29 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
  Česká televize 2014