iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 1. 2015
16:00 na ČT2

1 2 3 4 5

1 hlas
2695
zhlédnutí

Klíč

Autoři Knížky básniček a kreseb

25 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Klíč

  • 00:00:24 Dobrý den, milí diváci.
  • 00:00:26 V loňském roce společnost Parkinson
    oslavila 20 let od svého založení.
  • 00:00:30 K tomuto výročí vyšla mimo jiné
    knížka básniček a kreseb.
  • 00:00:35 A my vám v dnešním Klíči
    některé z autorů představíme.
  • 00:00:39 Zdislava Freund.
    Její verše v knize sice nenajdete,
  • 00:00:43 ale zasloužila se
    o její vznik zásadní měrou.
  • 00:00:49 Petr Freund, emigrant z roku 1968.
    Informatik, básník a sponzor.
  • 00:00:58 Jan Ďurďák, lodní kapitán,
    sportovní střelec a básník.
  • 00:01:07 Václav Žďárský, dělník v chemičce,
    farář, varhaník a básník.
  • 00:01:13 Teď se docela často mluví o tom,
  • 00:01:19 že když člověk ztratí čich,
  • 00:01:22 tak že je to
    taková jako první známka toho,
  • 00:01:26 že může mít Parkinsonovu nemoc.
  • 00:01:28 A já jsem ztratila čich
    už někdy před 15 lety
  • 00:01:32 po nějaké těžké chřipce.
  • 00:01:35 A tak jako už to nepřišlo,
    tak jako nic.
  • 00:01:39 Takový ten životní hup s tím
    odchodem z Telecomu po 22 letech,
  • 00:01:44 to byl asi
    takovej psychickej zásah,
  • 00:01:48 kdy se to začalo projevovat.
    Já nevím, jak se to v organismu
  • 00:01:52 sebere nebo kde
    je ten spouštěcí moment,
  • 00:01:56 ale ten psychickej moment
    je určitě významnej.
  • 00:02:00 A trvalo tak 2-3 roky,
  • 00:02:03 než se vůbec
    začalo dít něco významného.
  • 00:02:08 A to bylo to,
    že jsem chodila už do jiné práce,
  • 00:02:12 teď jsem někde byla v kanceláři
    a povídala jsem něco
  • 00:02:16 a oni mně říkali:
    Člověče, tobě se klepe ruka.
  • 00:02:22 A já jsem se na ni podívala
    a ona se přestala klepat.
  • 00:02:25 Tak to trvalo asi 2 roky
    a všichni mně říkali:
  • 00:02:29 To nic není, to má každej.
  • 00:02:31 A na EKG natočili,
    dali mně zprávičku,
  • 00:02:35 já na to normálně nekoukám,
    jenom tam dole, jak jsou ty křivky,
  • 00:02:39 tak pod tím byla
    jedna větička doktorem připsaná:
  • 00:02:42 Množství záchvěvů
    svědčí pro Parkinsonovu nemoc.
  • 00:02:47 Tak jsem na to koukala, šla jsem,
    donesla jsem to doktorce,
  • 00:02:51 ona na to koukla, řekla:
    Křivky dobrý, že jo, tak dobrý.
  • 00:02:55 A dala to do šuplíku.
    A já říkám: A co ta věta tam dole?
  • 00:03:00 Jaká věta? Tak vyndala papír zase.
  • 00:03:04 To je nějaká blbost.
    Na to jste moc mladá.
  • 00:03:08 No ale poslala mě na neurologii.
  • 00:03:11 Na neurologii řekli:
    Projděte se ke dveřím a zpátky.
  • 00:03:15 No, je to Parkinsonova nemoc.
  • 00:03:21 Ta nemoc jako taková
    má špatnou pověst.
  • 00:03:25 A teď si představte,
    že máte říct rodině,
  • 00:03:29 blízkýmu okolí nebo v práci,
    že máte Parkinsonovu nemoc.
  • 00:03:35 Tak...
  • 00:03:37 Tak napřed se snažíte to tajit,
    pak se nějak už jako prosákne,
  • 00:03:43 že vám něco je.
  • 00:03:46 A pak třeba nějaký dobrák,
    dobrodinec chodí po firmě a říká,
  • 00:03:51 že mám nějakou děsně
    smrtelnou nemoc, že brzo umřu.
  • 00:03:58 Já jsem nechtěla
    přemýšlet o tom, co bude.
  • 00:04:02 Nic jsem si nemyslela,
    nic jsem nechtěla řešit,
  • 00:04:06 nic mi prakticky nebylo.
  • 00:04:08 Jenom jsem měla ohnutý záda,
    klepala se mně ruka,
  • 00:04:13 ale já jsem to tak moc nevnímala,
    to vnímalo spíš to okolí.
  • 00:04:17 Trvalo to asi 2-3 roky,
    než přišla tahle doba,
  • 00:04:21 kdy jsem sedla k tomu internetu,
    ale pak nebylo moc těžký
  • 00:04:27 najít společnost Parkinson
    a její webový stránky.
  • 00:04:32 A to znamenalo
    v podstatě velkej obrat.
  • 00:04:36 Já říkám,
    že mě to vrátilo do života.
  • 00:04:40 Ono to zní tak jako pateticky,
    ale ono to tak je.
  • 00:04:45 Najednou jsem zjistila, že jsou
    lidi, kteří mají tu nemoc taky,
  • 00:04:50 mají stejný problémy
    a já s nima můžu mluvit
  • 00:04:53 a můžu s nima mluvit
    v klidu domova,
  • 00:04:56 že nemusím se bát
    někam jít ven za těma lidma.
  • 00:05:01 Hlavní náplní společnosti Parkinson
  • 00:05:04 je teď
    pořádání těch rekondičních pobytů,
  • 00:05:08 vydávání časopisu a jeho distribuce
    až do schránky všem členům.
  • 00:05:14 Od teď máme i poradenský centrum.
  • 00:05:17 A soustředit se hlavně
    na legislativní úpravy
  • 00:05:22 nebo zvýšení důležitosti
    té Parkinsonovy choroby v zákonech,
  • 00:05:26 aby bylo možno
    se lépe postarat o parkinsoniky,
  • 00:05:30 kteří už jsou nesoběstační
    a nemají kam jít.
  • 00:05:40 S manželem jsme se potkali
    jenom díky tomu,
  • 00:05:43 že máme oba stejnou diagnózu.
  • 00:05:46 A díky tomu, že jsem
    pořádala pro společnost Parkinson
  • 00:05:51 setkání a hned na tom
    prvním setkání jsem ho oslovila
  • 00:05:56 jako zahraničního člena,
    on žil tehdy v Mnichově,
  • 00:06:00 tak jsem ho poprosila,
    jestli by nenapsal
  • 00:06:04 nějaký historky ze svého působení
    a ze zakládání webu Parkinson.
  • 00:06:12 A tak jsme se poznali.
  • 00:06:19 Ta nemoc je známá tím,
  • 00:06:22 že v důsledku léků
    na potlačení příznaků nemoci
  • 00:06:28 jsou...
  • 00:06:31 Ty léky způsobují
    různý vedlejší projevy
  • 00:06:35 a jedním zajímavým projevem je,
    což je pozitivní,
  • 00:06:40 že pacienti se začnou
    věnovat i uměleckým oborům,
  • 00:06:47 na které dřív taky neměli čas,
    když chodili do práce.
  • 00:06:51 A je zajímavý,
    že těch básníků mezi parkinsonikama
  • 00:06:56 je poměrně dost.
    A vznikl nápad ty básničky vydat.
  • 00:07:03 A teď samozřejmě peníze.
    Tak jsme zkoušeli
  • 00:07:08 požádat o dotaci na to vydání
    ministerstvo kultury,
  • 00:07:13 a nešlo to na svět,
    nešlo to na svět.
  • 00:07:16 Já jsem tu knížku
    začala připravovat,
  • 00:07:19 sháněla jsem básničky od těch
    autorů, které jsem znala.
  • 00:07:23 A pak jednou jsem něco říkala,
    že už to mám všecko hotový
  • 00:07:28 a co s tím budeme dělat,
    a muž povídal: Tak já to zaplatím.
  • 00:07:35 A tak to vzniklo, že
    jsme to vydali vlastním nákladem.
  • 00:07:40 V knížce je 13 autorů -
    12 básníků a jeden kreslíř.
  • 00:07:47 Každý tam má asi 3-4 básničky,
    ale důležitý je,
  • 00:07:53 že je napřed
    profil toho člověka s fotkou.
  • 00:07:59 A to dává té knížce takové jakoby,
    jako že to přiblíží i toho člověka,
  • 00:08:05 kdo ty básničky psal.
  • 00:08:11 Já jsem ročník 48
    a byl jsem na studiích v Praze,
  • 00:08:16 studoval jsem
    na Karlově univerzitě matfyz
  • 00:08:21 a po 4 semestrech v osmašedesátým
    přišly ty studentské nepokoje,
  • 00:08:28 potom bylo
    pro mě nesnesitelné zůstati
  • 00:08:33 a odešel jsem do emigrace
    do Německa, do Mnichova.
  • 00:08:39 A sice měli jsme firmu
    s více lidmi dohromady,
  • 00:08:44 učili jsme
    programování velkých počítačů
  • 00:08:49 a velkých databází
    pracovníky velkých firem,
  • 00:08:53 velkých pojišťoven a velkých bank.
  • 00:08:59 Nemusel jsem nechat moji práci
    na začátku v žádným případě,
  • 00:09:02 ale bylo nutno,
    jak mě moji partneři přesvědčili,
  • 00:09:06 abych to zatajoval,
    aby náhodou naši zákazníci
  • 00:09:11 nedostali strach,
    že kvalita těch kurzů bude horší.
  • 00:09:15 Většinou si lidi pletli
    v tu dobu Parkinsona a Alzheimera.
  • 00:09:24 Tato knížka básní a kreseb
    mě velice nadchla,
  • 00:09:27 poněvadž tam je spousta básniček,
    které jsou velice hezké
  • 00:09:33 a velice ukazují taky tu citovou
    strukturu mých bližních.
  • 00:09:43 Já říkám bližních,
    poněvadž společnost Parkinson
  • 00:09:46 se stala i mně jakousi rodinou.
  • 00:09:50 Láska
  • 00:09:53 Láska je jako kniha.
  • 00:09:56 Můžeš ji dostat darem,
    můžeš si ji vypůjčit a vrátit,
  • 00:10:01 můžeš si ji dokonce i koupit.
  • 00:10:05 Tvoje láska
    je jako kniha z půjčovny.
  • 00:10:08 Možná že mi lhůtu prodlouží
    o týden, možná i o měsíc,
  • 00:10:13 ale stejně mi jednou bude řečeno:
    Ani o den déle.
  • 00:10:18 A do ucha mi důvěrně pošeptají:
    Čeká nový zájemce.
  • 00:10:26 Je to takové vyjadřování
    a zpravování svých pocitů,
  • 00:10:35 aniž pláču.
  • 00:10:53 V deseti letech jsme byli
    na návštěvě v Děčíně se třídou
  • 00:10:56 a viděl jsem loď, jak jede po
    proudu a měla tam písmena ČSPLO.
  • 00:11:00 Já jsem se zeptal, co to je,
    a kolega mi říká:
  • 00:11:02 Ty hlupáku, to je Československá
    plavba labsko-oderská.
  • 00:11:04 Já jsem mu říkal: Já jsem hloupej,
    ale já na tom budu jezdit.
  • 00:11:13 Jezdil jsem na lodi od pozice
    plavčík až po kapitána.
  • 00:11:17 Na říční lodi.
  • 00:11:19 Ze začátku jsem jezdil
    u labsko-oderský plavby,
  • 00:11:22 takže to dává jasně název -
    po Labi a Odře.
  • 00:11:25 Do Hamburku, ve Štětíně jsem byl.
    Až později po revoluci,
  • 00:11:30 když ČSPLO zkrachovalo víceméně,
    tak jsem odešel
  • 00:11:36 k lucemburský firmě,
    která mě pronajímala na lodi
  • 00:11:39 a převážně jsem jezdil
    na Rýnu a v Holandsku.
  • 00:11:47 Beru léky desátej rok a čtvrtej rok
    jsem v invalidním důchodu,
  • 00:11:50 tak šest let jsem ještě pracoval
    a tři roky jsem to úspěšně tajil
  • 00:11:54 ještě v tý práci jako.
  • 00:11:57 Pak už to nešlo, protože
    se s tou nemocí ztrácí i odhad.
  • 00:12:03 Když jedete s lodí,
    která má 135 metrů
  • 00:12:05 a zajíždíte do zdymadla
    a na každé straně máte metr,
  • 00:12:08 tak to takřka nevidíte
    a v jednu chvíli jsem měl pocit,
  • 00:12:12 že se tam s tou lodí nevejdu.
    A propadal jsem panice,
  • 00:12:15 jako jsem přestával vidět to.
    A pak parkinsonici jsou víceméně
  • 00:12:19 jednozávitoví a když na vás mluví
    vysílačka holandsky,
  • 00:12:22 českej lodník ze špičky česky,
    musíte oběma rukama ovládat motory,
  • 00:12:26 nohou přepínání vysílačky, tak
    jednu chvíli toho bylo moc na mě.
  • 00:12:31 A něco nefungovalo.
  • 00:12:35 Můžu říct, že když mi pan doktor
    řekl, že mám Parkinsona
  • 00:12:38 a pustili mě z ordinace,
    dali mi brožuru,
  • 00:12:42 tenkrát to byla brožura, která
    mluvila spíš o třetím stadiu nemoci
  • 00:12:46 a bylo tam nějak vynechaný to,
    že to může trvat třeba pár let,
  • 00:12:50 tak jsem si to přečetl
    ve vlaku z Prahy do Děčína
  • 00:12:53 a byl jsem tak na sebevraždu.
    Viděl jsem všechno černě.
  • 00:12:57 Taky se to projevilo
    později depresí silnou.
  • 00:13:00 I ty léky, který mi začali dávat,
    způsobujou depresi.
  • 00:13:04 A to tělo
    si to nechtělo pořád připustit,
  • 00:13:07 takže jsem vlastně
    skončil devět týdnů na nemocenský,
  • 00:13:10 protože se mi točila hlava, padal
    jsem, nemohl jsem přejít ulici.
  • 00:13:14 A bylo to od stresu.
  • 00:13:25 Tak se mi zdálo často jako,
    že střílím.
  • 00:13:28 A že jsem v klidu.
    A mluvil jsem o tom a můj kamarád
  • 00:13:32 mi k narozeninám koupil malorážku
    a říká: Furt o tom mluvíš,
  • 00:13:34 tak tady ji máš, za tisícikorunu
    takovou starou svazarmovskou.
  • 00:13:38 Říkám, netrefil jsem na 50 metrů
    terč 60 na 60 ze začátku
  • 00:13:42 a ta manipulace s těma drobnejma
    nábojema mi taky nešla.
  • 00:13:45 Protože to bylo moc drobný
    a teď nabíjet to, to jako...
  • 00:13:49 No ale tak nějak všechno chce cvik
    a zjistil jsem záhy,
  • 00:13:52 že když se soustředím na střelbu,
    na dýchání, na uvolnění,
  • 00:13:56 tak se přestávám třást. A bylo mi
    dobře vždycky až do večera.
  • 00:14:00 6-7 hodin to vydrželo,
    že jsem byl úplně vyklidněnej.
  • 00:14:03 Tak jsem to vzal jako terapii
    a ono se to nějak povedlo, no.
  • 00:14:07 První úspěch se dostavil,
    když mě přemluvili,
  • 00:14:10 abych šel střílet Benchrest,
    střelba z lavice takzvaná,
  • 00:14:14 z malorážky a byl jsem na prvních
    závodech v Lysý nad Labem
  • 00:14:17 a skončil jsem druhý,
    což bylo pro všechny překvapení
  • 00:14:21 velký. A ještě v tom roce jsem
    se zúčastnil mistrovství Evropy,
  • 00:14:25 který bylo v Plzni
    a kde jsem dosáhl 4.místa,
  • 00:14:30 což jako jednak jsem dopad nejlíp
    z celý český výpravy
  • 00:14:34 a pro mě samotnýho
    to bylo velký překvapení.
  • 00:14:37 A 2 roky nato jsem letěl
    na mistrovství světa se synem
  • 00:14:40 do Spojených států do Charlestonu,
    kde mně se tak moc nedařilo,
  • 00:14:44 protože časovej posun těch 7 hodin
    a ohromná teplota vysoká
  • 00:14:48 mi způsobovalo problémy,
    protože v době, kdy jsem měl spát,
  • 00:14:53 jsem střílel a léky mi nezabíraly,
    a zabíraly mi zase v noci,
  • 00:14:57 kdy jsem měl spát. Ale udělal jsem
    tam udělal stříbrnou medaili,
  • 00:15:00 takže jsem jako spokojenej.
  • 00:15:05 Básničky jsem začal psát
    jako intenzivněji v době,
  • 00:15:09 kdy jsem odešel do důchodu.
    Začaly se rodit samy od sebe.
  • 00:15:13 Já jsem je začal psát,
    protože jsem nemohl spát.
  • 00:15:18 Nemůžu psát rukou, tak jsem
    si to psal jako SMS do mobilu.
  • 00:15:21 Kolikrát jsem se i vzbudil,
    že mě napadl nějakej verš,
  • 00:15:23 tak jsem si ho napsal
    a ráno jsem dotvořil tu básničku.
  • 00:15:26 Vždycky jsem se snažil psát
    básničky, aby v nich bylo něco.
  • 00:15:30 Jako i na druhý čtení aby byly.
    Když je přečtete poprvé,
  • 00:15:33 tak třeba se nelíběj,
    nebo vůbec připadaj jako maglajz,
  • 00:15:37 ale snažím se vždycky tam něco
    zakomponovat, aby to něco řeklo.
  • 00:15:41 V ztichlé manéži
    stojí smutný klaun,
  • 00:15:45 co směje se,
    protože bojí se, aby neplakal.
  • 00:15:49 Ztracen v bludišti života
    bez kompasu, bez nitky červené.
  • 00:15:53 Je tolik cest, ne, že ne.
    Kolik jich už zkusil.
  • 00:15:59 Až když znovu hledal,
    až přišel na to,
  • 00:16:02 že je jedno,
    kterou cestou jít se má,
  • 00:16:06 jen jít dál má smysl akorát.
  • 00:16:11 A taky jsem zjistil,
    že ta nemoc jakoby ustupuje
  • 00:16:15 při rytmickým zvuku.
    Takže teď se zkouší muzikoterapie.
  • 00:16:19 Říkám, je to velice dobrá věc.
    Mně třeba pomáhá
  • 00:16:22 rytmický bubnování.
    Když nemůžu se rozejít,
  • 00:16:26 tak stačí...
    A člověk naskočí a jde.
  • 00:16:31 To je takový zvláštní.
    Takže jakákoliv činnost,
  • 00:16:35 ať třeba vyšívaj, háčkujou, kreslí,
    prostě cokoli je dobrý pro ty lidi.
  • 00:16:40 Do společnosti Parkinson
    jsem vstoupil asi před 7-8 lety
  • 00:16:44 a tady v Děčíně je fungující klub.
    Chodíme cvičit každý úterý
  • 00:16:49 do rehacentra v Děčíně,
    kde díky těm majitelkám
  • 00:16:54 máme velice výhodnou smlouvu,
  • 00:16:57 víceméně jsme tam vlastně skoro
    zadarmo, když se to tak vezme,.
  • 00:17:01 A chodíme plavat
    do bazénu jednou týdně.
  • 00:17:06 Jak vydala Parkinsonova společnost
    tuto knížku
  • 00:17:10 z počinu paní Erbanový,
    beru to jako velkej počin
  • 00:17:13 a dosti důležitý
    pro všechny parkinsoniky,
  • 00:17:16 že ti lidi často propadaj depresi
    a nevidí světlo na konci tunelu,
  • 00:17:22 nebo jak to říct,
    a teď se objeví část z nich
  • 00:17:25 a něco udělaj. Je ne ně vidět,
    dá se na to ukázat a říct:
  • 00:17:29 Hele, oni dělají, dělej taky.
    Je spousta lidí,
  • 00:17:33 kteří kreslí nebo háčkujou a
    takhle, chce to opravdu něco dělat.
  • 00:17:37 Jakmile se parkinsonik zastaví,
    umírá.
  • 00:17:40 Takže jako stimul pro parkinsoniky
    to beru jako ohromnej.
  • 00:17:54 Já jsem byl sám syn faráře
    Československé církve husitské
  • 00:18:00 a narodil jsem se ve Vrchlabí,
    pak jsem prožil dětství
  • 00:18:03 v České Třebové
    a potom v Úpici mládí.
  • 00:18:07 Maturoval jsem
    v Trutnově na gymnáziu.
  • 00:18:10 A je to tak,
    že jsem se v patnácti rozhodl,
  • 00:18:14 že s touto církví nechci mít
    nikdy nic společného už.
  • 00:18:17 Měl jsem k tomu
    jako spoustu důvodů.
  • 00:18:20 Pak to dopadlo přesně opačně,
    ale to by bylo dlouhé povídání.
  • 00:18:27 Semtín je pro mě
    jako dlouhá etapa života.
  • 00:18:30 To je půlka
    pracovního života vlastně,
  • 00:18:33 protože jsem tam byl 22 let.
    Já jsem se tam dostal tenkrát,
  • 00:18:38 když jsem nesložil přijímačky
    na pedagogickou fakultu,
  • 00:18:40 tam mi to dali jasně najevo,
    že synek faráře
  • 00:18:44 nemá šanci moc.
    A to byl život ze dne na den
  • 00:18:47 a směny, nepřetržitý provoz
    a ranní, odpolední, noční,
  • 00:18:52 takový maratón a nakonec
    se tam nedalo nic pořádně podnikat
  • 00:18:57 v tom volném čase
    než se někde s tou mou partou,
  • 00:19:01 to byli výborní lidi,
    jako jít někde na pivo.
  • 00:19:04 To bylo naše jediný potěšení.
    A mně to začalo být málo.
  • 00:19:14 Vrchol všeho bylo, když jsem
    jednou si krátil cestu po kolejích
  • 00:19:20 mírně připitý.
  • 00:19:22 Ne nějak ožralý,
    ale navštívil jsem kamaráda,
  • 00:19:25 který se mnou kdysi pracoval,
  • 00:19:27 a zkrátil jsem cestu
    na vlak po kolejích.
  • 00:19:30 A málem mě přejel rychlík.
  • 00:19:32 A já jsem viděl to světlo
    po těch kolejnicích,
  • 00:19:35 jak běží zmoklý,
    pršelo v listopadu večer
  • 00:19:38 a skočil jsem z toho náspu
    a tam tedy ke mně bůh mluvil.
  • 00:19:46 O tom jsem
    stoprocentně přesvědčený.
  • 00:19:52 První náznak, že se něco děje,
    jsem poznal u kamaráda.
  • 00:19:55 Ten mám přesně datovaný,
    protože to bylo 11.září 2001
  • 00:20:00 při tom útoku
    na newyorská dvojčata.
  • 00:20:05 Jsem se u kamaráda holil, jsem tam
    spal u známých v Ústí nad Orlicí
  • 00:20:10 a on mi říká: Takhle blbě se holit,
    to jsem ještě neviděl.
  • 00:20:15 A já věděl, že má pravdu prostě.
    A to je moje datování
  • 00:20:19 přesně tý nemoci, kdy to vypuklo,
    protože pak se to stupňovalo.
  • 00:20:25 Taková nešikovnost.
    A písmo se mi zmenšovalo.
  • 00:20:29 On ten Parkinson
    má takových několik znaků,
  • 00:20:33 že pak to z toho ti lékaři
    bezpečně celkem poznají.
  • 00:20:37 Já jsem jako
    to nejdřív jako tutlal trošku,
  • 00:20:41 co z toho vyleze, a pak
    začaly jít po městě takové fámy,
  • 00:20:45 že farář chodí nalitý,
  • 00:20:48 protože já trošku
    s tou chůzí mám problémy,
  • 00:20:51 a tak jsem to napsal, naplno
    do zpravodaje jsem to oznámil,
  • 00:20:54 jak to se mnou je.
    Tak trošku jsem to humorně jako,
  • 00:20:58 že jsem možná střízlivější než ti,
    co to o mně říkají.
  • 00:21:03 A tady to vzali dobře
    v tom sboru ty sestry.
  • 00:21:12 Já jsem to hned první den hledal,
  • 00:21:15 co to teda vlastně je,
    na internetu.
  • 00:21:18 Našel jsem tam teda nějaký bludy
    docela nepravdivý o tý nemoci.
  • 00:21:22 Ale pak jsem tam našel
    společnost Parkinson.
  • 00:21:25 Já jsem si od toho moc nesliboval,
    ale pak měli pozvali na horu Říp
  • 00:21:29 na výstup na první ročník,
    od té doby to jede každý duben.
  • 00:21:35 A tam jsem poznal, co to obnáší.
    Teprve tam jsem poznal i přátele
  • 00:21:42 první parkinsoniky. A bylo to
    dost tvrdé vidět tam lidi,
  • 00:21:47 jak tam vlají a padají
    a nemůžou udělat krok najednou.
  • 00:21:52 A jeden tam byl, ten přejížděl
    na koloběžce roviny,
  • 00:21:55 ten dovedl chodit
    jen do kopce a z kopce,
  • 00:21:58 ale po rovině mu to nešlo.
    A teď proti mně vlála
  • 00:22:02 taková krásná slečna. Já si říkám:
    Ona mě chce snad obejmout
  • 00:22:05 a políbit.
    Ale ona prostě vlála tou nemocí.
  • 00:22:08 Tak na jednu stranu
    to bylo trošičku tísnivé,
  • 00:22:11 ale na druhou stranu osvobozující,
    že jsem věděl do čeho jdu.
  • 00:22:15 A ti lidi mě naučili
    s tím žít jako.
  • 00:22:26 Básničky
    pro mě znamenaly vždycky moc.
  • 00:22:30 Poezie.
    To jsou ventily takové pro mě.
  • 00:22:33 Jako na papiňáku
    proti přetlaku ventilek,
  • 00:22:37 tak se to zdvihne a odfoukne to
    a zase jedu dál.
  • 00:22:45 Vyšel jsem ze sklípku
    pod hvězdnaté nebe.
  • 00:22:49 Tlumeně dál cimbál toká,
    housle kvílí.
  • 00:22:54 Až nebudem tu,
    dále bude se nebe klenout,
  • 00:22:58 jen ještě chvíli, bože, dej,
    abychom důstojně dotančili.
  • 00:23:11 My faráři jsme takoví
    jako teoretici o kříži prostě.
  • 00:23:16 Teoretici boží lásky.
  • 00:23:19 A občas takový je v nás
    zatraceně málo teda.
  • 00:23:23 Ale když se člověk s tím křížem
    setká a když ho trošku potěžká,
  • 00:23:28 zvedne, ta nemoc to je kříž teda,
    to je jako hromskej kříž.
  • 00:23:34 Ona ta nemoc... Na ní je hloupý to,
    že ona není léčitelná.
  • 00:23:39 To je jako v současným stavu,
    to je definitivní.
  • 00:23:43 Je to takové pomalé chátrání.
    Ty léky naštěstí fungují dost dobře
  • 00:23:48 a zpomalují to, jak to jde.
    Na tu nemoc se neumírá.
  • 00:23:52 Umírá se na něco úplně jinýho,
    něco banálního,
  • 00:23:57 ale ta nemoc trošku
    ubere pár let možná člověku.
  • 00:24:07 Plus té nemoci je,
  • 00:24:09 že jsem poznal
    spoustu úžasnejch lidí,
  • 00:24:12 který bych v životě nepoznal.
  • 00:24:16 Ta nemoc chodí
    po lidech jak loterie.
  • 00:24:20 To jsme v té společnosti,
    v těch klubech lidé
  • 00:24:24 všech možných profesí
    a vší možné minulosti.
  • 00:24:29 A pro mě je to je svým způsobem
    taková až církev jako.
  • 00:24:40 Utrhnout z kalendáře
    vteřinu tvé blízkosti
  • 00:24:46 a pověsit ji na lože
  • 00:24:48 a proměnit ji ve věčnosti,
  • 00:24:51 to bych rád, můj bože.
  • 00:25:00 A to už je
    z dnešního Klíče všechno.
  • 00:25:03 Mějte se krásně a nechte se
    občas pohladit básničkou.
  • 00:25:29 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2014

Související