Klíč
- 00:00:24 Dobrý den, milí diváci.
-
00:00:26
V loňském roce společnost Parkinson
oslavila 20 let od svého založení. -
00:00:30
K tomuto výročí vyšla mimo jiné
knížka básniček a kreseb. -
00:00:35
A my vám v dnešním Klíči
některé z autorů představíme. -
00:00:39
Zdislava Freund.
Její verše v knize sice nenajdete, -
00:00:43
ale zasloužila se
o její vznik zásadní měrou. -
00:00:49
Petr Freund, emigrant z roku 1968.
Informatik, básník a sponzor. -
00:00:58
Jan Ďurďák, lodní kapitán,
sportovní střelec a básník. -
00:01:07
Václav Žďárský, dělník v chemičce,
farář, varhaník a básník. - 00:01:13 Teď se docela často mluví o tom,
- 00:01:19 že když člověk ztratí čich,
-
00:01:22
tak že je to
taková jako první známka toho, - 00:01:26 že může mít Parkinsonovu nemoc.
-
00:01:28
A já jsem ztratila čich
už někdy před 15 lety - 00:01:32 po nějaké těžké chřipce.
-
00:01:35
A tak jako už to nepřišlo,
tak jako nic. -
00:01:39
Takový ten životní hup s tím
odchodem z Telecomu po 22 letech, -
00:01:44
to byl asi
takovej psychickej zásah, -
00:01:48
kdy se to začalo projevovat.
Já nevím, jak se to v organismu -
00:01:52
sebere nebo kde
je ten spouštěcí moment, -
00:01:56
ale ten psychickej moment
je určitě významnej. - 00:02:00 A trvalo tak 2-3 roky,
-
00:02:03
než se vůbec
začalo dít něco významného. -
00:02:08
A to bylo to,
že jsem chodila už do jiné práce, -
00:02:12
teď jsem někde byla v kanceláři
a povídala jsem něco -
00:02:16
a oni mně říkali:
Člověče, tobě se klepe ruka. -
00:02:22
A já jsem se na ni podívala
a ona se přestala klepat. -
00:02:25
Tak to trvalo asi 2 roky
a všichni mně říkali: - 00:02:29 To nic není, to má každej.
-
00:02:31
A na EKG natočili,
dali mně zprávičku, -
00:02:35
já na to normálně nekoukám,
jenom tam dole, jak jsou ty křivky, -
00:02:39
tak pod tím byla
jedna větička doktorem připsaná: -
00:02:42
Množství záchvěvů
svědčí pro Parkinsonovu nemoc. -
00:02:47
Tak jsem na to koukala, šla jsem,
donesla jsem to doktorce, -
00:02:51
ona na to koukla, řekla:
Křivky dobrý, že jo, tak dobrý. -
00:02:55
A dala to do šuplíku.
A já říkám: A co ta věta tam dole? - 00:03:00 Jaká věta? Tak vyndala papír zase.
-
00:03:04
To je nějaká blbost.
Na to jste moc mladá. - 00:03:08 No ale poslala mě na neurologii.
-
00:03:11
Na neurologii řekli:
Projděte se ke dveřím a zpátky. - 00:03:15 No, je to Parkinsonova nemoc.
-
00:03:21
Ta nemoc jako taková
má špatnou pověst. -
00:03:25
A teď si představte,
že máte říct rodině, -
00:03:29
blízkýmu okolí nebo v práci,
že máte Parkinsonovu nemoc. - 00:03:35 Tak...
-
00:03:37
Tak napřed se snažíte to tajit,
pak se nějak už jako prosákne, - 00:03:43 že vám něco je.
-
00:03:46
A pak třeba nějaký dobrák,
dobrodinec chodí po firmě a říká, -
00:03:51
že mám nějakou děsně
smrtelnou nemoc, že brzo umřu. -
00:03:58
Já jsem nechtěla
přemýšlet o tom, co bude. -
00:04:02
Nic jsem si nemyslela,
nic jsem nechtěla řešit, - 00:04:06 nic mi prakticky nebylo.
-
00:04:08
Jenom jsem měla ohnutý záda,
klepala se mně ruka, -
00:04:13
ale já jsem to tak moc nevnímala,
to vnímalo spíš to okolí. -
00:04:17
Trvalo to asi 2-3 roky,
než přišla tahle doba, -
00:04:21
kdy jsem sedla k tomu internetu,
ale pak nebylo moc těžký -
00:04:27
najít společnost Parkinson
a její webový stránky. -
00:04:32
A to znamenalo
v podstatě velkej obrat. -
00:04:36
Já říkám,
že mě to vrátilo do života. -
00:04:40
Ono to zní tak jako pateticky,
ale ono to tak je. -
00:04:45
Najednou jsem zjistila, že jsou
lidi, kteří mají tu nemoc taky, -
00:04:50
mají stejný problémy
a já s nima můžu mluvit -
00:04:53
a můžu s nima mluvit
v klidu domova, -
00:04:56
že nemusím se bát
někam jít ven za těma lidma. - 00:05:01 Hlavní náplní společnosti Parkinson
-
00:05:04
je teď
pořádání těch rekondičních pobytů, -
00:05:08
vydávání časopisu a jeho distribuce
až do schránky všem členům. - 00:05:14 Od teď máme i poradenský centrum.
-
00:05:17
A soustředit se hlavně
na legislativní úpravy -
00:05:22
nebo zvýšení důležitosti
té Parkinsonovy choroby v zákonech, -
00:05:26
aby bylo možno
se lépe postarat o parkinsoniky, -
00:05:30
kteří už jsou nesoběstační
a nemají kam jít. -
00:05:40
S manželem jsme se potkali
jenom díky tomu, - 00:05:43 že máme oba stejnou diagnózu.
-
00:05:46
A díky tomu, že jsem
pořádala pro společnost Parkinson -
00:05:51
setkání a hned na tom
prvním setkání jsem ho oslovila -
00:05:56
jako zahraničního člena,
on žil tehdy v Mnichově, -
00:06:00
tak jsem ho poprosila,
jestli by nenapsal -
00:06:04
nějaký historky ze svého působení
a ze zakládání webu Parkinson. - 00:06:12 A tak jsme se poznali.
- 00:06:19 Ta nemoc je známá tím,
-
00:06:22
že v důsledku léků
na potlačení příznaků nemoci - 00:06:28 jsou...
-
00:06:31
Ty léky způsobují
různý vedlejší projevy -
00:06:35
a jedním zajímavým projevem je,
což je pozitivní, -
00:06:40
že pacienti se začnou
věnovat i uměleckým oborům, -
00:06:47
na které dřív taky neměli čas,
když chodili do práce. -
00:06:51
A je zajímavý,
že těch básníků mezi parkinsonikama -
00:06:56
je poměrně dost.
A vznikl nápad ty básničky vydat. -
00:07:03
A teď samozřejmě peníze.
Tak jsme zkoušeli -
00:07:08
požádat o dotaci na to vydání
ministerstvo kultury, -
00:07:13
a nešlo to na svět,
nešlo to na svět. -
00:07:16
Já jsem tu knížku
začala připravovat, -
00:07:19
sháněla jsem básničky od těch
autorů, které jsem znala. -
00:07:23
A pak jednou jsem něco říkala,
že už to mám všecko hotový -
00:07:28
a co s tím budeme dělat,
a muž povídal: Tak já to zaplatím. -
00:07:35
A tak to vzniklo, že
jsme to vydali vlastním nákladem. -
00:07:40
V knížce je 13 autorů -
12 básníků a jeden kreslíř. -
00:07:47
Každý tam má asi 3-4 básničky,
ale důležitý je, -
00:07:53
že je napřed
profil toho člověka s fotkou. -
00:07:59
A to dává té knížce takové jakoby,
jako že to přiblíží i toho člověka, - 00:08:05 kdo ty básničky psal.
-
00:08:11
Já jsem ročník 48
a byl jsem na studiích v Praze, -
00:08:16
studoval jsem
na Karlově univerzitě matfyz -
00:08:21
a po 4 semestrech v osmašedesátým
přišly ty studentské nepokoje, -
00:08:28
potom bylo
pro mě nesnesitelné zůstati -
00:08:33
a odešel jsem do emigrace
do Německa, do Mnichova. -
00:08:39
A sice měli jsme firmu
s více lidmi dohromady, -
00:08:44
učili jsme
programování velkých počítačů -
00:08:49
a velkých databází
pracovníky velkých firem, - 00:08:53 velkých pojišťoven a velkých bank.
-
00:08:59
Nemusel jsem nechat moji práci
na začátku v žádným případě, -
00:09:02
ale bylo nutno,
jak mě moji partneři přesvědčili, -
00:09:06
abych to zatajoval,
aby náhodou naši zákazníci -
00:09:11
nedostali strach,
že kvalita těch kurzů bude horší. -
00:09:15
Většinou si lidi pletli
v tu dobu Parkinsona a Alzheimera. -
00:09:24
Tato knížka básní a kreseb
mě velice nadchla, -
00:09:27
poněvadž tam je spousta básniček,
které jsou velice hezké -
00:09:33
a velice ukazují taky tu citovou
strukturu mých bližních. -
00:09:43
Já říkám bližních,
poněvadž společnost Parkinson - 00:09:46 se stala i mně jakousi rodinou.
- 00:09:50 Láska
- 00:09:53 Láska je jako kniha.
-
00:09:56
Můžeš ji dostat darem,
můžeš si ji vypůjčit a vrátit, - 00:10:01 můžeš si ji dokonce i koupit.
-
00:10:05
Tvoje láska
je jako kniha z půjčovny. -
00:10:08
Možná že mi lhůtu prodlouží
o týden, možná i o měsíc, -
00:10:13
ale stejně mi jednou bude řečeno:
Ani o den déle. -
00:10:18
A do ucha mi důvěrně pošeptají:
Čeká nový zájemce. -
00:10:26
Je to takové vyjadřování
a zpravování svých pocitů, - 00:10:35 aniž pláču.
-
00:10:53
V deseti letech jsme byli
na návštěvě v Děčíně se třídou -
00:10:56
a viděl jsem loď, jak jede po
proudu a měla tam písmena ČSPLO. -
00:11:00
Já jsem se zeptal, co to je,
a kolega mi říká: -
00:11:02
Ty hlupáku, to je Československá
plavba labsko-oderská. -
00:11:04
Já jsem mu říkal: Já jsem hloupej,
ale já na tom budu jezdit. -
00:11:13
Jezdil jsem na lodi od pozice
plavčík až po kapitána. - 00:11:17 Na říční lodi.
-
00:11:19
Ze začátku jsem jezdil
u labsko-oderský plavby, -
00:11:22
takže to dává jasně název -
po Labi a Odře. -
00:11:25
Do Hamburku, ve Štětíně jsem byl.
Až později po revoluci, -
00:11:30
když ČSPLO zkrachovalo víceméně,
tak jsem odešel -
00:11:36
k lucemburský firmě,
která mě pronajímala na lodi -
00:11:39
a převážně jsem jezdil
na Rýnu a v Holandsku. -
00:11:47
Beru léky desátej rok a čtvrtej rok
jsem v invalidním důchodu, -
00:11:50
tak šest let jsem ještě pracoval
a tři roky jsem to úspěšně tajil - 00:11:54 ještě v tý práci jako.
-
00:11:57
Pak už to nešlo, protože
se s tou nemocí ztrácí i odhad. -
00:12:03
Když jedete s lodí,
která má 135 metrů -
00:12:05
a zajíždíte do zdymadla
a na každé straně máte metr, -
00:12:08
tak to takřka nevidíte
a v jednu chvíli jsem měl pocit, -
00:12:12
že se tam s tou lodí nevejdu.
A propadal jsem panice, -
00:12:15
jako jsem přestával vidět to.
A pak parkinsonici jsou víceméně -
00:12:19
jednozávitoví a když na vás mluví
vysílačka holandsky, -
00:12:22
českej lodník ze špičky česky,
musíte oběma rukama ovládat motory, -
00:12:26
nohou přepínání vysílačky, tak
jednu chvíli toho bylo moc na mě. - 00:12:31 A něco nefungovalo.
-
00:12:35
Můžu říct, že když mi pan doktor
řekl, že mám Parkinsona -
00:12:38
a pustili mě z ordinace,
dali mi brožuru, -
00:12:42
tenkrát to byla brožura, která
mluvila spíš o třetím stadiu nemoci -
00:12:46
a bylo tam nějak vynechaný to,
že to může trvat třeba pár let, -
00:12:50
tak jsem si to přečetl
ve vlaku z Prahy do Děčína -
00:12:53
a byl jsem tak na sebevraždu.
Viděl jsem všechno černě. -
00:12:57
Taky se to projevilo
později depresí silnou. -
00:13:00
I ty léky, který mi začali dávat,
způsobujou depresi. -
00:13:04
A to tělo
si to nechtělo pořád připustit, -
00:13:07
takže jsem vlastně
skončil devět týdnů na nemocenský, -
00:13:10
protože se mi točila hlava, padal
jsem, nemohl jsem přejít ulici. - 00:13:14 A bylo to od stresu.
-
00:13:25
Tak se mi zdálo často jako,
že střílím. -
00:13:28
A že jsem v klidu.
A mluvil jsem o tom a můj kamarád -
00:13:32
mi k narozeninám koupil malorážku
a říká: Furt o tom mluvíš, -
00:13:34
tak tady ji máš, za tisícikorunu
takovou starou svazarmovskou. -
00:13:38
Říkám, netrefil jsem na 50 metrů
terč 60 na 60 ze začátku -
00:13:42
a ta manipulace s těma drobnejma
nábojema mi taky nešla. -
00:13:45
Protože to bylo moc drobný
a teď nabíjet to, to jako... -
00:13:49
No ale tak nějak všechno chce cvik
a zjistil jsem záhy, -
00:13:52
že když se soustředím na střelbu,
na dýchání, na uvolnění, -
00:13:56
tak se přestávám třást. A bylo mi
dobře vždycky až do večera. -
00:14:00
6-7 hodin to vydrželo,
že jsem byl úplně vyklidněnej. -
00:14:03
Tak jsem to vzal jako terapii
a ono se to nějak povedlo, no. -
00:14:07
První úspěch se dostavil,
když mě přemluvili, -
00:14:10
abych šel střílet Benchrest,
střelba z lavice takzvaná, -
00:14:14
z malorážky a byl jsem na prvních
závodech v Lysý nad Labem -
00:14:17
a skončil jsem druhý,
což bylo pro všechny překvapení -
00:14:21
velký. A ještě v tom roce jsem
se zúčastnil mistrovství Evropy, -
00:14:25
který bylo v Plzni
a kde jsem dosáhl 4.místa, -
00:14:30
což jako jednak jsem dopad nejlíp
z celý český výpravy -
00:14:34
a pro mě samotnýho
to bylo velký překvapení. -
00:14:37
A 2 roky nato jsem letěl
na mistrovství světa se synem -
00:14:40
do Spojených států do Charlestonu,
kde mně se tak moc nedařilo, -
00:14:44
protože časovej posun těch 7 hodin
a ohromná teplota vysoká -
00:14:48
mi způsobovalo problémy,
protože v době, kdy jsem měl spát, -
00:14:53
jsem střílel a léky mi nezabíraly,
a zabíraly mi zase v noci, -
00:14:57
kdy jsem měl spát. Ale udělal jsem
tam udělal stříbrnou medaili, - 00:15:00 takže jsem jako spokojenej.
-
00:15:05
Básničky jsem začal psát
jako intenzivněji v době, -
00:15:09
kdy jsem odešel do důchodu.
Začaly se rodit samy od sebe. -
00:15:13
Já jsem je začal psát,
protože jsem nemohl spát. -
00:15:18
Nemůžu psát rukou, tak jsem
si to psal jako SMS do mobilu. -
00:15:21
Kolikrát jsem se i vzbudil,
že mě napadl nějakej verš, -
00:15:23
tak jsem si ho napsal
a ráno jsem dotvořil tu básničku. -
00:15:26
Vždycky jsem se snažil psát
básničky, aby v nich bylo něco. -
00:15:30
Jako i na druhý čtení aby byly.
Když je přečtete poprvé, -
00:15:33
tak třeba se nelíběj,
nebo vůbec připadaj jako maglajz, -
00:15:37
ale snažím se vždycky tam něco
zakomponovat, aby to něco řeklo. -
00:15:41
V ztichlé manéži
stojí smutný klaun, -
00:15:45
co směje se,
protože bojí se, aby neplakal. -
00:15:49
Ztracen v bludišti života
bez kompasu, bez nitky červené. -
00:15:53
Je tolik cest, ne, že ne.
Kolik jich už zkusil. -
00:15:59
Až když znovu hledal,
až přišel na to, -
00:16:02
že je jedno,
kterou cestou jít se má, - 00:16:06 jen jít dál má smysl akorát.
-
00:16:11
A taky jsem zjistil,
že ta nemoc jakoby ustupuje -
00:16:15
při rytmickým zvuku.
Takže teď se zkouší muzikoterapie. -
00:16:19
Říkám, je to velice dobrá věc.
Mně třeba pomáhá -
00:16:22
rytmický bubnování.
Když nemůžu se rozejít, -
00:16:26
tak stačí...
A člověk naskočí a jde. -
00:16:31
To je takový zvláštní.
Takže jakákoliv činnost, -
00:16:35
ať třeba vyšívaj, háčkujou, kreslí,
prostě cokoli je dobrý pro ty lidi. -
00:16:40
Do společnosti Parkinson
jsem vstoupil asi před 7-8 lety -
00:16:44
a tady v Děčíně je fungující klub.
Chodíme cvičit každý úterý -
00:16:49
do rehacentra v Děčíně,
kde díky těm majitelkám - 00:16:54 máme velice výhodnou smlouvu,
-
00:16:57
víceméně jsme tam vlastně skoro
zadarmo, když se to tak vezme,. -
00:17:01
A chodíme plavat
do bazénu jednou týdně. -
00:17:06
Jak vydala Parkinsonova společnost
tuto knížku -
00:17:10
z počinu paní Erbanový,
beru to jako velkej počin -
00:17:13
a dosti důležitý
pro všechny parkinsoniky, -
00:17:16
že ti lidi často propadaj depresi
a nevidí světlo na konci tunelu, -
00:17:22
nebo jak to říct,
a teď se objeví část z nich -
00:17:25
a něco udělaj. Je ne ně vidět,
dá se na to ukázat a říct: -
00:17:29
Hele, oni dělají, dělej taky.
Je spousta lidí, -
00:17:33
kteří kreslí nebo háčkujou a
takhle, chce to opravdu něco dělat. -
00:17:37
Jakmile se parkinsonik zastaví,
umírá. -
00:17:40
Takže jako stimul pro parkinsoniky
to beru jako ohromnej. -
00:17:54
Já jsem byl sám syn faráře
Československé církve husitské -
00:18:00
a narodil jsem se ve Vrchlabí,
pak jsem prožil dětství -
00:18:03
v České Třebové
a potom v Úpici mládí. -
00:18:07
Maturoval jsem
v Trutnově na gymnáziu. -
00:18:10
A je to tak,
že jsem se v patnácti rozhodl, -
00:18:14
že s touto církví nechci mít
nikdy nic společného už. -
00:18:17
Měl jsem k tomu
jako spoustu důvodů. -
00:18:20
Pak to dopadlo přesně opačně,
ale to by bylo dlouhé povídání. -
00:18:27
Semtín je pro mě
jako dlouhá etapa života. -
00:18:30
To je půlka
pracovního života vlastně, -
00:18:33
protože jsem tam byl 22 let.
Já jsem se tam dostal tenkrát, -
00:18:38
když jsem nesložil přijímačky
na pedagogickou fakultu, -
00:18:40
tam mi to dali jasně najevo,
že synek faráře -
00:18:44
nemá šanci moc.
A to byl život ze dne na den -
00:18:47
a směny, nepřetržitý provoz
a ranní, odpolední, noční, -
00:18:52
takový maratón a nakonec
se tam nedalo nic pořádně podnikat -
00:18:57
v tom volném čase
než se někde s tou mou partou, -
00:19:01
to byli výborní lidi,
jako jít někde na pivo. -
00:19:04
To bylo naše jediný potěšení.
A mně to začalo být málo. -
00:19:14
Vrchol všeho bylo, když jsem
jednou si krátil cestu po kolejích - 00:19:20 mírně připitý.
-
00:19:22
Ne nějak ožralý,
ale navštívil jsem kamaráda, - 00:19:25 který se mnou kdysi pracoval,
-
00:19:27
a zkrátil jsem cestu
na vlak po kolejích. - 00:19:30 A málem mě přejel rychlík.
-
00:19:32
A já jsem viděl to světlo
po těch kolejnicích, -
00:19:35
jak běží zmoklý,
pršelo v listopadu večer -
00:19:38
a skočil jsem z toho náspu
a tam tedy ke mně bůh mluvil. -
00:19:46
O tom jsem
stoprocentně přesvědčený. -
00:19:52
První náznak, že se něco děje,
jsem poznal u kamaráda. -
00:19:55
Ten mám přesně datovaný,
protože to bylo 11.září 2001 -
00:20:00
při tom útoku
na newyorská dvojčata. -
00:20:05
Jsem se u kamaráda holil, jsem tam
spal u známých v Ústí nad Orlicí -
00:20:10
a on mi říká: Takhle blbě se holit,
to jsem ještě neviděl. -
00:20:15
A já věděl, že má pravdu prostě.
A to je moje datování -
00:20:19
přesně tý nemoci, kdy to vypuklo,
protože pak se to stupňovalo. -
00:20:25
Taková nešikovnost.
A písmo se mi zmenšovalo. -
00:20:29
On ten Parkinson
má takových několik znaků, -
00:20:33
že pak to z toho ti lékaři
bezpečně celkem poznají. -
00:20:37
Já jsem jako
to nejdřív jako tutlal trošku, -
00:20:41
co z toho vyleze, a pak
začaly jít po městě takové fámy, - 00:20:45 že farář chodí nalitý,
-
00:20:48
protože já trošku
s tou chůzí mám problémy, -
00:20:51
a tak jsem to napsal, naplno
do zpravodaje jsem to oznámil, -
00:20:54
jak to se mnou je.
Tak trošku jsem to humorně jako, -
00:20:58
že jsem možná střízlivější než ti,
co to o mně říkají. -
00:21:03
A tady to vzali dobře
v tom sboru ty sestry. - 00:21:12 Já jsem to hned první den hledal,
-
00:21:15
co to teda vlastně je,
na internetu. -
00:21:18
Našel jsem tam teda nějaký bludy
docela nepravdivý o tý nemoci. -
00:21:22
Ale pak jsem tam našel
společnost Parkinson. -
00:21:25
Já jsem si od toho moc nesliboval,
ale pak měli pozvali na horu Říp -
00:21:29
na výstup na první ročník,
od té doby to jede každý duben. -
00:21:35
A tam jsem poznal, co to obnáší.
Teprve tam jsem poznal i přátele -
00:21:42
první parkinsoniky. A bylo to
dost tvrdé vidět tam lidi, -
00:21:47
jak tam vlají a padají
a nemůžou udělat krok najednou. -
00:21:52
A jeden tam byl, ten přejížděl
na koloběžce roviny, -
00:21:55
ten dovedl chodit
jen do kopce a z kopce, -
00:21:58
ale po rovině mu to nešlo.
A teď proti mně vlála -
00:22:02
taková krásná slečna. Já si říkám:
Ona mě chce snad obejmout -
00:22:05
a políbit.
Ale ona prostě vlála tou nemocí. -
00:22:08
Tak na jednu stranu
to bylo trošičku tísnivé, -
00:22:11
ale na druhou stranu osvobozující,
že jsem věděl do čeho jdu. -
00:22:15
A ti lidi mě naučili
s tím žít jako. -
00:22:26
Básničky
pro mě znamenaly vždycky moc. -
00:22:30
Poezie.
To jsou ventily takové pro mě. -
00:22:33
Jako na papiňáku
proti přetlaku ventilek, -
00:22:37
tak se to zdvihne a odfoukne to
a zase jedu dál. -
00:22:45
Vyšel jsem ze sklípku
pod hvězdnaté nebe. -
00:22:49
Tlumeně dál cimbál toká,
housle kvílí. -
00:22:54
Až nebudem tu,
dále bude se nebe klenout, -
00:22:58
jen ještě chvíli, bože, dej,
abychom důstojně dotančili. -
00:23:11
My faráři jsme takoví
jako teoretici o kříži prostě. - 00:23:16 Teoretici boží lásky.
-
00:23:19
A občas takový je v nás
zatraceně málo teda. -
00:23:23
Ale když se člověk s tím křížem
setká a když ho trošku potěžká, -
00:23:28
zvedne, ta nemoc to je kříž teda,
to je jako hromskej kříž. -
00:23:34
Ona ta nemoc... Na ní je hloupý to,
že ona není léčitelná. -
00:23:39
To je jako v současným stavu,
to je definitivní. -
00:23:43
Je to takové pomalé chátrání.
Ty léky naštěstí fungují dost dobře -
00:23:48
a zpomalují to, jak to jde.
Na tu nemoc se neumírá. -
00:23:52
Umírá se na něco úplně jinýho,
něco banálního, -
00:23:57
ale ta nemoc trošku
ubere pár let možná člověku. - 00:24:07 Plus té nemoci je,
-
00:24:09
že jsem poznal
spoustu úžasnejch lidí, - 00:24:12 který bych v životě nepoznal.
-
00:24:16
Ta nemoc chodí
po lidech jak loterie. -
00:24:20
To jsme v té společnosti,
v těch klubech lidé -
00:24:24
všech možných profesí
a vší možné minulosti. -
00:24:29
A pro mě je to je svým způsobem
taková až církev jako. -
00:24:40
Utrhnout z kalendáře
vteřinu tvé blízkosti - 00:24:46 a pověsit ji na lože
- 00:24:48 a proměnit ji ve věčnosti,
- 00:24:51 to bych rád, můj bože.
-
00:25:00
A to už je
z dnešního Klíče všechno. -
00:25:03
Mějte se krásně a nechte se
občas pohladit básničkou. -
00:25:29
Skryté titulky: Jaroslav Švagr
Česká televize 2014