Rozhovor s producentem Čestmírem Kopeckým o filmu Nuda v Brně
Nuda v Brně – Richard: „Víc mě bij a víc mi nadávej“
Vladimír Morávek a Jan Budař situují nápad natočit film Nuda v Brně do restaurace hotelu Pupp v Karlových Varech.
Já myslím, že to bylo v Baru „19“ v Karlových Varech. V každém případě při zkouškách Dostojevského „Něžné“, kterou pohostinsky v místním Městském divadle Vladimír Morávek režíroval a Jan Budař, který ještě tehdy nebyl členem souboru Divadla na Zábradlí, v ní hrál hlavní roli. Jednou večer po zkoušce, někde v baru jsme se začali bavit o ztrátě panictví a filmu. Vyprávěli jsme si svoje historky z ranného sexuálního života a vzpomínali, že to nebyla vlastně vůbec žádná sranda.
Jaká byla cesta k filmu Nuda v Brně dál?
Rozhodující moment asi byl, když nám scénář dvakrát odmítnul podpořit Fond na podporu české kinematografie. Tehdy vznikl podtitul „Navzdory osudu“. A já jsem se rozhodnul, že film natočíme za každou cenu.
Kdo Vám tedy nakonec pomohl?
Naštěstí se přidal Jan Štern, producent České televize a Bonton film, tedy Aleš Danielis.
Měli jste dost peněz?
Rozhodli jsem se film natočit za tolik, kolik dáme dohromady. Film produkovala studentka druhého ročníku Katedry produkce FAMU Šárka Dvořáková. Štáb jsme poskládali z lidí, kteří točili z lásky k filmu, z kamarádství a doplnili je normálně najatými profesionály. Paradoxně tak vedle sebe pracovali ti, kteří dostali stěží na svoji životní režii vedle těch, kteří pracovali za stejné honoráře jako u zahraničních štábů.
Samostatnou kapitolou jsou herci. Většina jich točila z lásky k Vladimíru Morávkovi a souhlasili s honorářem ve formě procent z výnosů. Protože Vladimír Morávek jako umělecký šéf soustředil do Hradce skvělé divadelní herce, opírá se film hlavně o tento soubor. Mimochodem, Klicperovo divadlo se stalo třikrát Divadlem roku. Obsazení filmu režisér doplnil Miroslavem Donutilem, který, myslím, vytvořil v Nudě v Brně svoji životní filmovou roli, dále Pavlem Liškou, Jaroslavou Pokornou, Ivankou Uhlířovou, Arnoštem Goldflamem a dalšími. Díky mimořádným nápadům architekta Miloše Zimuly, který našel prázdný dům v rekonstrukci, patřící Rádiu Černá hora, jsme ušetřili peníze i čas. Proto bylo nakonec na všechno základní dost času a peněz. V podstatě k dokonalosti nám chyběl kvalitní filmový materiál (35 mm), tedy peníze ve výši průměrného grantu.
Hlavními spolupracovníky Vladimíra Morávka byli kameraman Diviš Marek, střihač Jiří Brožek a kostýmní výtvarnicí byla Eva Morávková (režisérova žena), která všechny kostýmy vybrala v Centru levné módy Průhonice (zapůjčili je sponzorsky).
Slušelo by se říct, že se na natáčení utvořil dobrý kolektiv, ale k tomu myslím nedošlo, protože na to nebyl čas. Točily se samé dlouhé směny.
Jak jste s filmem spokojen?
Naprosto. Jsem jeho nejvděčnější divák. Už proto mi to stálo za to, ho natočit.